Základy Progresivních Konstrukčních Materiálů

Vysok kola bsk Technick univerzita Ostrava
ZKLADY PROGRESIVNCH KONSTRUKNCH MATERIL

Jaroslav Sojka, Petra Vov
Ostrava 2012
Recenze: Prof. Ing. Ludmila Hyspeck, DrSc. Ing. Kateina Kostolnyov, Ph.D.
Nzev: Autor: Vydn: Poet stran: Nklad:
Zklady progresivnch konstruknch materil Jaroslav Sojka, Petra Vov prvn, 2010 194 20
Studijn materily pro studijn pedmt 636-0416, Fakulty metalurgie a materilovho inenrstv Jazykov korektura: nebyla provedena. Ureno pro projekt: Operan program Vzdlvnm pro konkurenceschopnost Nzev: Personalizace vuky prostednictvm e-learningu slo: CZ.1.07/2.2.00/07.0339 Realizace: VB Technick univerzita Ostrava Projekt je spolufinancovn z prostedk ESF a sttnho rozpotu R Jaroslav Sojka, Petra Vov VB Technick univerzita Ostrava ISBN 978-80-248-2578-6
OBSAH
1. vod materily jako prvodci lovka v civilizanm vvoji 2. Vnitn stavba pevnch ltek 2.1. vod Je vnitn stavba dleit? 2.2. Vazby mezi atomy 2.3. Krystalick stav pevnch ltek 2.4. Poruchy krystalov stavby 2.5. Difze v pevnch ltkch 3. Zkladn vlastnosti konstruknch materil 3.1. Uitn vlastnosti 3.2. Mechanick vlastnosti 3.3. Technologick vlastnosti 3.4. Chemick vlastnosti 4. Kovov materily 4.1. Vlastnosti kovovch materil 4.2. Slitiny eleza oceli 4.3. Slitiny neeleznch kov 5. Polymery 5.1. vod, zkladn pojmy, proces polymerace, dlen polymer 5.2. Z historie polymer 5.3. Vnitn stavba polymer 5.4. Vlastnosti polymer 5.5. Charakteristiky hlavnch skupin polymer 6. Keramick materily 6.1. Struktura a vlastnosti keramickch materil 6.2. Sklo a skeln materily 7. Kompozitn materily 7.1. Zkladn charakteristiky kompozitnch materil 7.2. sticov kompozity 7.3. Vlknit kompozity
Pedmluva
Studijn opora k pedmtu Zklady progresivnch konstruknch materil je urena pedevm studentm kombinovan formy studia. V kombinovan form studia je mnohem men podl pm kontaktn vuky, co in toto studium pro studenty mnohem obtnjm. Studijn opora k pedmtu Zklady progresivnch konstruknch materil je pomocnkem, kter m tento handicap alespo jistm zpsobem eliminovat. Nejedn se tedy o nov skripta, tch existuje dost. Studijn opora je uritou nhradou, je-li to mon, za chybjc pmou vuku a mezilnkem k nslednmu studiu vlastn odborn literatury, a ji to budou skripta nebo jin publikace. Pi psan studijn opory jsme se snaili o co nejvt srozumitelnost textu. T nen mon doshnout, alespo podle naeho nzoru, bez uritch zjednoduen, omezen a nkdy i nepesnost. Pokud by nkomu pipadalo, e zjednoduen je pli mnoho, pedem se omlouvme. Ale nae pedagogick zkuenosti z vuky tohoto pedmtu ns pivedly k vsledku, kterm je prv tento text. I pes pelivou kontrolu textu je tm jist, e jsme se v nm nevyhnuli chybm, peklepm apod., mon i chybm vcnm. Budeme vm vdni, kdy ns na n upozornte, abychom je mohli opravit. Bu pmo, nebo mailem na adresu: jaroslav.sojka@vsb.cz , petra.vanova@vsb.cz . Pejeme vm vem, kdo budete studijn oporu vyuvat, hodn sil ke studiu!
Autoi
Prvodce studiem
Studijn opora je rozdlena do sedmi velkch celk kapitol. Vtina z nich se dl na men celky podkapitoly. U kad podkapitoly je uveden orientan as ke studiu. Ten je jen hrubm vodtkem, jak dlouho by vm mohlo zvldnut danho celku trvat. Neberte tedy tento daj jako nco jednoznan danho a do studia se klidn puste, i kdy mte asu mn. Jak byste mohli se studijn oporou pracovat? Zkladnm uebnm celkem jsou podkapitoly slovan nap. 2.1, 2.2, 3.1 atd. Zkuste si podkapitolu celou pest. Pokud jsou k n multimdia animace, videa podvejte se na n (Seznam multimdi je vdy na konci podkapitol). Vtinu obrzk, zejmna schmata a diagramy, si zkuste sami od ruky nakreslit. Jsou-li v podkapitole een pklady, vyete je tak, e je pepete a vpoty provedete sami. Pak se podvejte na shrnut pojm a zkuste si zodpovdt, zda vm tyto pojmy nco kaj. Orientan se mete podvat na otzky a pokuste se formulovat odpovdi alespo na nkter z nich.
Pokud vm to vechno napoprv pjde, bude to vynikajc, ale spe to nepedpokldme. Tak se puste do etby znovu, dlejte si poznmky u toho, co povaujete za podstatn. Znovu se podvejte na animace a videa a eknte si, zda jim rozumte. Znovu vyete een pklady, ale nejlpe tak, e se podvte jen na zadn a pklad zkuste vyeit sami. Jen pokud vm to nepjde, podvejte se na postup do studijn opory. Znovu si pette shrnut pojm a zkuste je popsat vlastnmi slovy. Pak se mete pustit do odpovd na otzky. Otzky jsou formulovny jednodue, tak abyste odpov nali v textu. Odpovdejte strun psemn!!! Odpovdi na otzky jsou v Kli, kter je vdy na konci velkch kapitol. Odpovdi v Kli srovnejte se svmi odpovmi. Odpovdi v Kli a vae odpovdi se nemus pesn shodovat, ale mly by mt stejn vznam. Pak mete pistoupit k lohm k eenm. Budete-li mt problmy, s nimi si nebudete vdt rady, obrate se mailem, nebo pmo apod. na pedagogy, jejich jmna se dozvte na vodn pednce.
vod materily jako prvodci lovka v civilizanm vvoji
1. VOD MATERILY JAKO PRVODCI LOVKA V CIVILIZANM VVOJI

as ke studiu: 0,5 hodiny
Cl Po prostudovn tto kapitoly byste mli umt: kategorizovat, kter materily, resp. skupiny materil se pouvaly v rznch historickch obdobch; dostat chu pustit se do podrobnho studia vech dalch kapitol.
Vklad
Nejvznamnj etapy v pouvn rznch materil v civilizanm vvoji lidsk spolenosti
Tato vodn kapitola nem bt opakovn pas djepisu. Chci vm v n jen piblit, jak zk je vztah mezi materily, kter pouvme, kter umme vyrobit, a rozvojem na civilizace. Materily, kter pouvme k rznm elm, toti vyjaduj do znan mry rove rozvoje na civilizace. Bylo tomu tak po celou dobu vvoje lidsk spolenosti. Vznam materil byl tak velk, e podle nejdleitjch pouvanch materil byly pojmenovny dleit historick ry. Jist si vzpomenete, e jste se uili o dob kamenn, dob bronzov, elezn apod. Jak to tedy bylo s vyuvnm rznch druh materilu ve vvoji na civilizace? Velmi zjednoduen meme napsat, e v dob kamenn nai pedkov pouvali (opracovvali, zpracovvali) pedevm prodn materily kmen, devo, kosti a dal sti zabit zve, nap. koeiny, ke. To ale nebylo vechno. Jakmile se nauili ovldnout a vyuvat ohe, zaala se rozvjet i keramick vroba, co byly nejprve pedmty z plen hlny. Nai pedkov vyuvali materily samozejm pedevm pro uspokojen zkladnch poteb pro stavbu obydl a pro zajitn obivy. Stavli tedy rzn pbytky, vyrbli zbran k lovu zve, ndoby pro skladovn zsob apod. U v dob kamenn si
5
ale nai pedkov vyrbli i pedmty umleck. Jednou z uniktnch ukzek keramiky nalezen na naem zem a datovan nejastji cca 28 tisc let p. n. l. je Vstonick Venue. Na konci doby kamenn se nai pedkov nauili vyrbt prvn kovy a vrobky z nich. Nejprve to byly kovy s ni teplotou taven, protoe nai pedkov neumli doshnout vy teploty potebn pro vrobu kov s vy teplotou taven. Proto doba bronzov pedchz dobu eleznou. Velmi piblin meme napsat, e lovk se nauil vyrbt elezo cca 1000 let p. n. l., i kdy v rznch oblastech Evropy a Orientu to mohlo bt dve, ale i pozdji. Vrobky z kov byly rovn zameny pedevm na uspokojen zkladnch poteb, zahrnovaly i pedmty umleck, ale zejmna asi zbran. Pouit eleznch zbran dvalo velkou pevahu nrodm, kter je zaali vyrbt dve. Takto se napklad vysvtluje dobyt Egypta Asyany v 7. stolet p. n. l. Asyan pouvali v t dob zbran elezn a Egypan stle jet zbran bronzov, kter bohuel vi eleznm zbranm nemohly obstt. Do piblin stejnho obdob, v nm nai pedkov zaali vyrbt prvn kovy, spad i potek vroby skla, dalho velmi dleitho keramickho materilu. Potek vroby skla je datovn v rznch oblastech svta rzn, ale velmi piblin spad potek jeho vroby mezi roky 3000 a 1800 p. n. l. Zvltn postaven mezi materily pouvanmi naimi pedky zastval kmen. Velmi dlouho byl povaovn mj. za symbol stlosti, trvalosti, odolnosti. Proto se asto pouval na stavbu nboenskch objekt, nebo pedmt, kter s nboenstvm souvisely. V idovskokesansk tradici (Star zkon) se uvd, e Bh dal Mojovi Desatero pikzn na hoe Sinaj na kamennch deskch. V Novm zkon pouv Je zvltn pklad, kdy apotola Petra pirovnv ke kameni, skle: Ty jsi, Petr Skla - a na t skle zbuduji svou crkev a ani pekeln mocnosti ji nepemohou. (Mt 16,18-19 ) Bohuel, dnes u vme, e ani kmen nen tak trval, jak by se mohlo zdt a e me bt rznmi procesy, asto souvisejcmi s lidskou innost, pokozen nebo znien.
6
Cel dlouh obdob od potku naeho letopotu a do poloviny 18. stolet lze oznait jako agrrn - zemdlskou spolenost, ve kter hrla velmi dleitou roli tak emesla. Pokud jde o pouvan materily, velk pokroky zaznamenny nebyly. Ve 14. stolet se v Evrop zaala vyrbt litina, a to pedevm na zbran. Nejprve to byly dlov koule. (V n se litina zaala vyrbt cca o tisc let dve.) Rozvoj novch materil souvis a s prmyslovou revoluc, kter zaala ve 2. polovin 18. stolet. Prvnm dleitm meznkem v prmyslov revoluci je vynlez parnho stroje, kter je pipisovn Jamesi Wattovi a datovn rokem 1765. Parn stroj znamenal vznamn zdroj energie, nutn pro celou adu novch druh vroby. Dalm dleitm meznkem v prmyslov revoluci je zkonstruovn parn lokomotivy a rozvoj eleznin dopravy. Ten umooval dopravu velkho mnostv materilu, mj. surovin na velk vzdlenosti a s tm souvisel rozvoj tby uhl a rud a ve 2. polovin 19. stolet pak rozvoj metalurgie oceli. Dalm velmi dleitm meznkem v rozvoji novch materil bylo vyuit elektrick energie, kter teprve v pln me umonilo energeticky nronou vrobu. Materilem, kter se dostal do poped ve druh polovin 19. stolet, byla jednoznan ocel. Rozvoj vroby oceli pokraoval i ve stolet 20. a ocel dostala prvem pdomek krlovna materil. Pestoe 20. stolet pineslo celou adu novch druh materil, pdomek krlovna materil asi oceli prvem pat a do souasnosti. O vznamu vroby oceli svd mj. i to, jak souvis mnostv vyroben oceli ve svtovm mtku se svtovm hrubm domcm produktem (HDP).
mil tun
Uprzemys owienie Chin Prmyslov
rozvoj ny
Uprzemys owienie Korei Prmyslov
rozvoj Koreje Prmyslov Uprzemys owienie Japonii rozvoj Japonska
Uprzemys owienie Prmyslov
rozvoj Europy Evropy
wiatowy GDP Svrzeczywisty tov HDP
wiatowa produkcja stali oceli (LHS) Svtov vroba
Z obrzku je dobe vidt, e rozvoj svtov spolenosti charakterizovan svtovm HDP souvis zce se svtovou vrobou oceli. V t se vak objevuj urit odchylky, kdy vroba oceli pevyuje rst svtovho HDP. Tyto odchylky se daj piadit prmyslovmu rozvoji nkterch zem, ke ktermu dolo ve 20. stolet a kdy se spoteba oceli vrazn zvila. Je to nap. prmyslov rozvoj Japonska, Koreje a ny. Graf ale nzorn ukazuje, jak zce je spojen rst vroby oceli a rst celosvtovho HDP. 20. stolet znamen bouliv rozvoj mnoha prmyslovch odvtv, co pin i vrobu a vyuit cel ady novch materil. Ve 20. stolet se rozvj vroba plastickch hmot, zejmna polymer. Prvnm polymerem umle pipravenm lovkem byl bakelit (1907). V nsledujcch desetiletch se objevuj stovky novch produkt organick chemie polymer, kter ns dnes obklopuj na kadm kroku. Ve 20. stolet dochz tak k prudkmu rozvoji elektrotechnickho prmyslu a k rozvoji telekomunikac. S tm souvis i vroba a pouit novch materil, nap. polovodi, optickch vlken, supravodi apod. V roce 1944 byl v USA postaven prvn pota - jet elektronkov. Z doby jeho vzniku urit odvodte, e ml primrn slouit vojenskm elm. Jen pro zajmavost: Obsahoval asi 18000 elektronek, 70000 odpor, 10000 kondenztor, 1500 rel a dal soustky. Mohl provst 5000 aritmetickch operac za sekundu. Zabral plochu 168 m2, ml hmotnost asi 30 tun a pkon 150 kW. dajn vdy nkolik hodin pracoval, pak se musel chladit. Kad den bylo teba vymnit nkolik set soust.
8
Pokud jde o nov materily ve vpoetn technice, adu novch soustek by nebylo mon vyrobit bez zvldnut vroby monokrystalickho kemku. V ad prmyslovch odvtv se cca od poloviny 20. stolet zanaj pouvat tzv. sloen (kompozitn) materily, kter se skldaj alespo ze dvou rznch sloek, z nich kad m rzn vlastnosti. Typick jsou kombinace polymery keramika, polymery kovy, kovy keramika apod. Sloen materily maj adu cennch vlastnost, kter bychom u jednoduch materil nemohli zskat, a vtinou jsou navc lehk! Pouvaj se nap. v doprav, ale i v medicn.
Snad je z provedenho vtu alespo trochu zejm, jak siln je rozvoj na civilizace spjat s vvojem, vrobou a vyuitm novch materil. A pro jsem to do vodn kapitoly psal? Abyste dostali chu pustit se do studia kapitol dalch.... Pozn.1: V vodn kapitole nejsou obrzky slovny, protoe maj ilustran charakter a jist je sprvn identifikujete.
Pozn. 2: vodn kapitolu jsem napsal pvodn mnohem del. Ale moji prvn oponentistudenti z rodiny - m pesvdili, e kdy se to nebude zkouet, mm text maximln zkrtit. Tak jsem je poslechl. Byl bych ale rd, kdybyste si z tto kapitoly odnesli alespo to, e materily jsou pro n ivot velmi dleit a e stoj za to se jim vnovat.
Vnitn stavba pevnch ltek
2. VNITN STAVBA PEVNCH LTEK

2.1. vod Je vnitn stavba dleit? as ke studiu: 1 hodina
Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt definovat zkladn rozdlen konstruknch materil; popsat zkladn skupiny vlastnost pevnch ltek; vysvtlit, na em vlastnosti pevnch ltek pednostn zvisej; klasifikovat, co se rozum pod pojmem struktura pevnch ltek.
Vklad
Dlen konstruknch materil.
Konstrukn materily, jimi se budeme v tomto pedmtu vnovat, se obvykle dl na tyi hlavn skupiny. Jsou to: Kovov materily; Polymern materily (polymery); Keramick materily; Sloen materily (kompozitn materily - kompozity).
Kovov materily snad nen teba podrobnji pedstavovat. Setkvme se s nimi denn, na kadm kroku v doprav (automobily, eleznice, letadla, mostn konstrukce aj.), ale i v domcnosti nap. rozvody stednho topen, a mnohde jinde. Kovov materily se mohou vznamn liit svmi vlastnostmi, co ovlivuje oblast jejich vyuit. Tak polymery ns dnes doprovzej na kadm kroku. V domcnostech se s nimi setkvme v ad spotebi, v obalech, v stech elektroinstalace, rozvod vody apod. Tak automobily obsahuj velk mnostv rznch polymernch materil, a to zejmna v interiru, ale nejen tam. Polymery, jim se budeme vnovat, jsou materily vyroben vtinou umle. Jejich prmyslov vroba zaala na potku 20. stolet. Polymery existuj ale i v prod. Urit znte kauuk nebo celulzu, co jsou pklady prodnch polymer. Keramick materily jsou jednmi z nejstarch materil vbec. Postupem doby se vilo jejich dlen na tradin, neboli porzn keramiku, pouvanou asto nap. pro sanitrn ely, a na keramiku konstrukn. V tomto pedmtu budeme vnovat pozornost pedevm
10
keramice konstrukn, zaloen na nkterch oxidickch ltkch, nap. Al2O3, ZrO2, karbidickch ltkch, nap. SiC aj. Velk rozvoj vroby konstrukn keramiky nastal ve 20. stolet. Sloen, neboli kompozitn materily je termn, kter zn pomrn vzneen. Jedn se o takov materily, kter se skldaj z vce sloek, z nich kad m dt kompozitnmu materilu uritou specifickou vlastnost. Nejobvyklej kompozity jsou tzv. sticov nebo vlknit kompozity, kter obsahuj stice, nebo vlkna, kter maj vtinou dodat materilu zvenou pevnost. Tak rozvoj kompozitnch materil je datovn zejmna 20. stoletm. Kompozitn materily, kterm budeme vnovat pozornost, jsou dlem lovka. Ten se vak i zde nechal inspirovat matkou prodou. Uveme alespo dva pklady. Devo je prodnm kompozitnm materilem, kter se skld z ligninu, kter tvo vpl deva, a z sten krystalickch vlken celulzy, kter dv devu vy pevnost i houevnatost. Meme tedy ci, e devo je prodnm vlknitm kompozitnm materilem. Kompozitn materily mme tak v sob. Jednm z pklad mohou bt nae kosti. Zkladn slokou kost je zjednoduen hydroxyfosforenan vpenat, kter je jako minerl znm pod nzvem hydroxyapatit. Kdyby vak byly kosti tvoeny jen touto ltkou, byly by kehk, a asi bychom mli asto zlomeniny. V kostech se navc vyskytuj vlkna blkoviny zvan kolagen, kter dv kostem zvenou houevnatost, a tak ns chrn ped zlomeninami. I na kost tedy meme nahlet jako na prodn vlknit kompozit.
Vlastnosti pevnch ltek.
Uvaujeme-li o pouit uritho materilu nap. v konstrukci, v njakm vrobku, nebo jeho sti, asi ns budou zajmat pedevm jeho vlastnosti. O jeho vnitn stavbu se mon tolik zajmat nebudeme. To snad mohou potvrdit ti z vs, kte se s rznmi materily setkvte ve sv profesi. Mluvme-li o vlastnostech pevnch ltek, pak souhrnn uvme pojem uitn vlastnosti. Uitn vlastnosti pestavuj soubor rznch vlastnost, kter by ml materil mt, aby mohl bhem svho pouvn dobe slouit svmu elu. Uitn vlastnosti se nejastji dl na tyto skupiny (nejedn se samozejm o jedin mon dlen): Fyzikln vlastnosti; mechanick vlastnosti; chemick vlastnosti; odolnost vi degradaci bhem provozu.
Mezi fyzikln vlastnosti pevnch ltek mohou patit, resp. bt vce i mn dleit, vlastnosti optick, elektrick, magnetick apod. Na tomto mst chci zdraznit, e mimodn dleitou fyzikln vlastnost pevnch ltek je tak jejich hustota, tj. hmotnost objemov
11
jednotky, oznaovan nejastji psmenem a vyjadovan v kgm-3. U ady konstrukc, resp. jejich st nm velmi zle na tom, aby byly co mon nejleh, a z toho vyplv velk vznam hustoty jako fyzikln vlastnosti pevnch ltek. Mechanick vlastnosti pat striktn vzato mezi vlastnosti fyzikln, protoe mechanika tvo jeden ze zkladnch oddl fyziky. Pro svj prvoad vznam vak bvaj mechanick vlastnosti pevnch ltek vyleovny zvl. Mechanickm vlastnostem pevnch ltek bude vnovna kapitola 3, proto se zde omezm jen na vodn informaci. Mezi nejdleitj mechanick vlastnosti pevnch ltek pat jejich pevnost a houevnatost. Pevnost materil odpovd z hlediska fyziky napt a pedstavuje zjednoduen maximln napt, kter me materil penet, ani by v nm vznikaly defekty, nebo ani by se poruil (zlomil, roztrhl apod.). Pevnost materil bv nejastji vyjadovna v Nmm-2, tj. v MPa, vzhledem k tomu, e napt je ve fyzice definovno jako podl sly a plochy, na n sla psob. Houevnatost materil odpovd z hlediska fyziky prci (energii) a velmi zjednoduen pedstavuje prci (energii), kterou je teba vynaloit na poruen materilu na jeho rozlomen, peraen, roztren apod. Houevnatost se vyjaduje nejastji v J nebo v Jm-2 apod. (bude podrobnji vysvtleno v kap. 3). Pro vtinu konstruknch aplikac by bylo douc, aby materily byly zrove pevn i houevnat. Ale bohuel, a na urit vjimky, stoj pevnost a houevnatost materil v uritm protikladu. Ty materily, kter maj vysokou pevnost, vtinou nebvaj houevnat, a naopak, materily, kter maj vysokou houevnatost, nebvaj vtinou pevn. Poznmka: Jen pro pipomenut protikladem houevnatosti je kehkost. Kehk materil je tedy takov, kter m nzkou houevnatost. Chemick vlastnosti tvo dal dleitou skupinu vlastnost pevnch ltek. Meme mezi n zahrnout nap. vlastn chemick sloen materil, jejich event. toxicitu, pro pouit v medicn nap. biokompatibilitu apod. Jako tvrt skupina uitnch vlastnost bv nkdy vylenna zvl jejich odolnost vi degradaci rznho druhu bhem provozu. Co to znamen? Urit jste slyeli, etli, vidli filmy o rznch havrich konstrukc, most, lod, letadel aj. bhem jejich provozu. V tuto chvli uvedeme jen nkolik pklad. ada materil, zejmna kovovch se me poruit nap. navou. nava materilu je druh degradace, ke ktermu dochz, pokud je materil vystaven psoben napt, kter jsou v ase promnliv, tzn. e se s asem zvyuj a sniuj. To me vst po jist dob a k poruen materilu, i kdy jsou psobc napt docela nzk. Jin druh degradace pedstavuje nap. koroze, kter znamen zjednoduen degradaci materilu vyvolanou chemickm, nebo elektrochemickm psobenm okolnho prosted. To jist znte i z vaeho nejbliho okol, ale v ad prmyslovch aplikac je koroze mimodn
12
zvanm problmem. Dal druh degradace bhem provozu pedstavuje nap. opoteben otrem, ke ktermu dochz pi funknm ten stkajcch se ploch. A abychom uvedli njak netypick pklad, meme se podvat na nhradu kyelnho kloubu. Provd-li se nhrada kyelnho kloubu, pak je hlavika kloubu vtinou z kovu (ze slitiny titanu) a kloubn jamka bv velmi asto z polymeru, a to z polyetylnu (zkratka PE) s velmi vysokou hustotou. Polyetyln se pouv mj. proto, e m dobr tec vlastnosti, ale pi dlouhodobm kontaktu s hlavikou dochz k jeho otru, tj. k postupnmu uvolovn drobnch stic PE. Ty se pak mohou krevnm obhem dostat i do relativn vzdlench st tla a mohou vyvolat nkter nemoci. Vzhledem k pvodu se jim k PE nemoc (tedy polyetylenov nemoc). Krom uitnch vlastnost bvaj nkdy definovny tak technologick vlastnosti materil. Ty se nevztahuj k obdob pouit materil, ale k procesu jejich vroby. U kovovch materil je nap. dleit jejich svaitelnost, tj. schopnost spojen rznch dl svaovnm, nebo tzv. tvaitelnost, tj. schopnost pijmout zmnu tvaru procesem tven.
Na em zvis vlastnosti pevnch ltek? Vznam vnitn stavby.
Polome si otzku, na em pednostn zvis vlastnosti pevnch ltek. Zjednoduen meme ci, e vlastnosti zvis na: Druhu materilu; chemickm sloen; vnitn stavb.
Druhem materilu rozumme to, zda se jedn o kov, polymer, keramiku nebo kompozit. Vznam chemickho sloen je snad zejm. Pro ns je ale nejdleitj to, e vlastnosti materil zvisej velmi siln na jejich vnitn stavb neboli struktue. Studium vnitn stavby pevnch ltek je tedy mimodn dleit proto, e zmnou vnitn stavby lze velmi siln ovlivnit (zmnit) uitn vlastnosti. A proto se vnitn stavb pevnch ltek vnujeme dve ne jejich vlastnostem. Vnitn stavbou, resp. strukturou pevnch ltek meme mt na mysli asto rozdln charakteristiky, a to v zvislosti na mtku. Nkdy se vnitn stavba, resp. struktura podle mtka rozliuje nsledovn: Makrostruktura; mikrostruktura; submikrostruktura; struktura na atomrn rovni.
Makrostrukturou rozumme ty sti vnitn stavby, kter lze pozorovat pouhm okem, tzn. jejich rozmr je dov v mm. U deva lze nap. vidt soubory, resp. uspodn vlken
13
celulzy (obr. 2.1). U kovovch materil lze, vtinou po jist pprav, rozliit jednotliv sti svarovch spoj, nebo makrostrukturu ingot (obr. 2.2).
1 cm
Obr. 2.1 Makrostruktura deva
5 cm
Obr. 2.2
Makrostruktura ingot z oceli
Mikrostruktura pedstavuje ty sti vnitn stavby, kter maj rozmr v destkch a stovkch m. Me se jednat nap. o jednotliv krystalky (zrna) v polykrystalickm materilu. Na obr. 2.3 je jako pklad uvedena mikrostruktura slitiny hlinku pouvan pro sti klimatizace v osobnch automobilech. Rzn zbarven polygonln tvary jsou jednotliv krystalky, kter slitinu tvo. Na obr. 2.4 je pro zpesten uvedena mikrostruktura kosti, kde jsou vidt zejmna vlkna blkoviny kolagenu. Mikrostruktura materil bv
14
vtinou pozorovateln bnmi mikroskopy s okovmi objektivy a okulry na bzi skla, kdy zdrojem svtelnho zen je svtlo bn vlnov dlky.
20m
Obr. 2.3 Mikrostruktura hlinkov slitiny
10 m
Obr. 2.4
Mikrostruktura kosti
15
Submikrostruktura pedstavuje ty sti vnitn stavby, kter maj rozmr v destkch a stovkch nm, a jsou tedy cca 1000x men ne sti mikrostruktury. Me se jednat o rzn drobn stice, nebo i poruchy vnitn stavby, jak bude uvedeno dle. Submikrostruktura ji nen pozorovateln bnmi mikroskopy, ale je zapoteb pout specilnch mikroskop, nejastji tzv. elektronovch mikroskop. Ty vyuvaj jako zdroj zen svazek elektron o krat vlnov dlce, ne m bn svtlo. Tm dochz k podstatnmu zven jejich rozlien a umouj pozorovn st struktury prv o rozmrech v destkch, resp. stovkch nm. Struktura na atomrn rovni pedstavuje zejmna zpsob uspodn jednotlivch atom, nebo iont, event. molekul v materilech. K jejmu pozorovn jsou zapoteb zvltn mikroskopy, event. pstroje.
Shrnut pojm 2.1.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: Uitn vlastnosti materil - fyzikln vlastnosti, mechanick vlastnosti, pevnost, houevnatost, chemick vlastnosti, odolnost vi degradaci bhem provozu; technologick vlastnosti; makrostruktura, mikrostruktura, submikrostruktura, struktura na atomrn rovni.
Otzky 2.1.
1. Co rozumme pod pojmem uitn vlastnosti materil? 2. Kter vlastnosti adme pod pojem uitn vlastnosti? 3. Jak lze jednodue definovat pevnost konstruknch materil? 4. Se kterou fyzikln veliinou lze spojit pevnost materil? 5. Jak lze jednodue definovat houevnatost materil? 6. Co je protikladem houevnatosti? 7. Jmenujte alespo jeden druh degradace konstruknch materilu bhem jejich provozu. 8. Na em zejmna zvis vlastnosti pevnch ltek? 9. Jak lze rozdlit strukturu pevnch ltek v zvislosti na mtku? 10. Co rozumme mikrostrukturou pevnch ltek? 11. Jak velk sousti struktury adme pod pojem submikrostruktura?
16
2.2. Vazby mezi atomy as ke studiu: 1,5 hodiny

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt popsat nejdleitj typy vazeb mezi atomy; objasnit zkladn principy vazeb mezi atomy; vyjdit hlavn rozdly mezi vazbami mezi atomy a dsledky, kter z toho vyplvaj.
Vklad
Rozdlen vazeb mezi atomy.
Pi posuzovn vnitn stavby pevnch ltek zaneme na atomrnm, nebo dokonce subatomrnm mtku. A to proto, abychom si vysvtlili, jak sly (energie) dr materily pohromad, co je za tm, e atomy nebo jin stice chtj bt spolu, blzko sebe. Vzhledem k tomu, e tyto partie se vyuuj podrobnji v chemii a fyzice, omezme se na zjednoduen vklad, kter nm poslou k pochopen chovn zkladnch skupin konstruknch materil. k se a vyplv to mj. z rozboru model atom, e mezi atomy (nebo i ionty, resp. molekulami) psob vazebn energie. Tyto vazebn energie (nebo zjednoduen vazby) se dl na dv hlavn skupiny, tzv. siln (chemick) vazby a slab vazby, jim se nkdy k tak molekulrn vzhledem k tomu, e se s nimi setkvme astji u molekul. Siln chemick vazby zahrnuj vazbu: kovalentn; iontovou; kovovou.
Vechny ti siln vazby vychzej z elektronov struktury atom, resp. zjednoduen ze skutenosti, e dleit vlastnosti prvk zvisej na tom, kolik elektron ve slupce s nejvy hodnotou kvantovho sla je ve stavu s a p. Celkov poet elektron ve stavu s a p je 8. Tyto elektrony se nazvaj valenn elektrony, odpovdajc konfigurace v zaplnnm stavu se nazv elektronov oktet. Jedn se o konfiguraci stabiln, tzn. e k uvolnn elektronu z existujcho oktetu je teba dodat atomu nejvy energii. M-li atom mn ne polovinu valennch elektron, je pro nj vhodnj, aby je pedal jinmu prvku. Naopak, m-li atom
17
valennch elektron vce ne polovinu, je vhodnj, aby chybjc elektrony od atomu jinho prvku pijal, nebo aby st elektron s jinm atomem (atomy) sdlel.
Siln chemick vazby

Kovalentn vazba
Kovalentn vazba znamen zjednoduen sdlen valennch elektron. Zaneme pkladem, kter nen typick pro pevn ltky, ale objevuje se v ad uebnic. Halogeny (chlr, fluor atd.) tvo dvouatomov molekuly. Tyto prvky maj v posledn slupce 7 valennch elektron. Chlr s atomovm slem 17 m tchto 7 valennch elektron ve slupce M. K vytvoen elektronovho oktetu a tm i stabiln elektronov konfigurace mu schz prv 1 elektron. Kovalentn vazba vznikne tak, e dva atomy chlru budou sdlet 1 valenn elektron. Tm dojde u obou atom k vytvoen elektronovho oktetu, kter znamen stabiln konfiguraci. Situace je schematicky zobrazena na obr. 2.5.
Obr. 2.5
Schematick znzornn vzniku kovalentn vazby mezi atomy chlru
Jinm pkladem, tentokrt u z prosted pevnch ltek, je kovalentn vazba mezi jednotlivmi atomy uhlku v ppad diamantu (diamant je jednou ze dvou existujcch
18
modifikac uhlku, druhou modifikac uhlku je grafit). Uhlk m atomov slo 6 a obsahuje tedy ve slupce L celkem 4 valenn elektrony. V ppad diamantu bude jeden atom uhlku sdlet sv valenn elektrony celkem se 4 sousednmi atomy uhlku. Tm dojde opt k vytvoen elektronovho oktetu, tedy stabiln konfigurace, kter znamen pevnou vazbu mezi atomy. Situace je schematicky dvourozmrn zobrazena na obr. 2.6.
Obr. 2.6
Schematick znzornn vzniku kovalentn vazby mezi atomy uhlku (diamant)

19
Ve skutenosti nele atomy v ploe, ale vytvej prostorov tvar, kter si meme pedstavit jako pravideln tystn (tetraedr) s jednm atomem (A) ve stedu tystnu a dalmi 4 atomy (B a E) ve vrcholech tystnu. Tato prostorov konfigurace atom uhlku (diamant) je znzornna na obr. 2.7.
109,5
Obr. 2.7
Prostorov konfigurace kovalentn vazby mezi atomy uhlku (diamant)
Z geometrie pravidelnho tystnu lze odvodit, e spojnice stedovho atomu s libovolnmi dvma atomy ve vrcholech budou svrat hel asi 109,5. To je zkladn podmnka kovalentn vazby mezi atomy prvk se tymi valennmi elektrony. To souvis tak s tm, e kovalentn vazba m smrov charakter, kter je dn rozloenm elektronovch orbital v prostoru. Kovalentn vazba je typick zejmna pro polymery a tak pro nkter keramick materily. Jedn se o vazbu vtinou velmi pevnou. Poznmka: Pevnost vazby se posuzuje podle tzv. vazebn energie, kterou je teba vynaloit na roztpen vazby a oddlen vzanch atom na nekonenou vzdlenost. Vazebn energie se vyjaduje v kJmol-1 nebo v eV. Vazebn energie kovalentn vazby bv obvykle vysok. V ppad uhlku (diamantu) je to nap. cca 700 kJmol-1 , v ppad kemku cca 450 kJmol-1.
Iontov vazba
Iontov vazba znamen zjednoduen nikoli sdlen valennch elektron, ale odevzdn valennch elektron atomem jednoho prvku a jejich pijet atomem (atomy) jinho prvku. Iontov vazba vznik mezi prvky, z nich jeden je siln elektropozitivn (m tendenci odevzdat sv valenn elektrony) a druh je siln elektronegativn (m tendenci pijmout valenn elektrony). Dojde tak ke vzniku kladn a zporn nabitch iont (kationt a aniont), piem se me vytvoit elektronov oktet, tj. stabiln konfigurace na vnj elektronov
20
slupce alespo u jednoho z prvk. Vazebn energie vznik na zklad pitalivch sil mezi kladn a zporn nabitmi sticemi. Podobn jako kovalentn vazba je i iontov vazba velmi siln. Na rozdl od vazby kovalentn vak iontov vazba nem (!) smrov charakter. V prostoru bv kladn nabit iont obklopen zporn nabitmi ionty a naopak. Pklad vzniku iontov vazby je na obr. 2.8 znzornn na pkladu fluoridu lithia (LiF). Lithium m atomov slo 3, fluor m atomov slo 9. Vznik iontov vazby znamen, e lithium odevzd svj valenn elektron z podslupky 2s fluoru a stane se kladn nabitm iontem. Fluor si pijetm valennho elektronu lithia dopln poet elektron v podslupce 2p na 6, m doshne ve slupce L elektronovho oktetu. Zrove se fluor stane zporn nabitm iontem.
Li
Li+ Obr. 2.8
F-
Schematick znzornn vzniku iontov vazby u fluoridu lithia
Vazebn energie iontov vazby in nap. u chloridu sodnho (NaCl) cca 640 kJmol-1 , u oxidu hoenatho je to a 1000 kJmol-1 .
Kovov vazba
Kovov vazba pedstavuje tet a posledn typ siln vazby, s n se mme seznmit. V ppad kov nedochz ani ke sdlen valennch elektron, ani k jejich odevzdvn a souasnmu pijmn. Pokud jde o vazbu mezi atomy v kovech, lze si pedstavit, e kov je tvoen kladn
21
nabitmi ionty, okolo nich je mrak valennch elektron. Jednotliv atomy tedy odevzdaj sv valenn elektrony, ale nikoli proto, aby je jin atomy pijaly. Valenn elektrony jsou zde takkajc ve spolenm vlastnictv. Kladn nboj kadho iontu je kompenzovn zpornm nbojem elektronu, kter je v danm okamiku v jeho blzkosti. Vzhledem k tomu e valenn elektrony nepat dnmu konkrtnmu atomu, mohou se v kovovch materilech pohybovat. Z toho vyplv nap. dobr elektrick a tepeln vodivost vtiny kovovch materil. Vazebn energie kovov vazby vznik jako vslednice odpudivch sil mezi kladn nabitmi ionty na stran jedn a pitalivch sil mezi kladn nabitmi ionty a zporn nabitmi elektrony na stran druh. Kovov vazba, resp. uspodn kladn nabitch iont a elektron, je znzornno na obr. 2.9.
+ + +
Obr. 2.9
+ + +
+ + +
+ + +
Schematick znzornn konfigurace kladn nabitch iont a valennch elektron v ppad kovov vazby
Skutenost, e v ppad kovov vazby jednotliv atomy ani nesdlej valenn elektrony, ani si je navzjem nepedali, ovlivuje siln nkter vlastnosti kovovch materil, jak uvedeme dle. Vazebn energie kovov vazby je rovn vysok. V ppad hlinku in cca 320 kJmol-1 , v ppad eleza pak cca 400 kJmol-1 .
Slab (molekulrn) vazby
Krom ve uvedench silnch chemickch vazeb se u ady materil uplatuj i slab vazby, kter vtinou psob mezi jednotlivmi molekulami pevnch ltek. Jsou to tzv. van der Waalsovy vazby. Vazba mezi molekulami existuje na zklad nerovnomrn rozloenho elektrickho nboje. Rozliuje se, zda se jedn o molekuly polrn, nebo nepolrn. Polrn molekuly jsou takov, u nich lze v molekule urit kladnji nabitou st a zpornji nabitou st. V tchto ppadech dochz k pitalivmu psoben mezi kladn nabitou st molekuly jedn a zporn nabitou st molekuly druh. Nepolrn molekuly jsou takov, kter z dlouhodobho hlediska nevykazuj kladnji nebo zpornji nabitou st. V krtkch
22
asovch secch vak dochz k fluktuaci elektrickho nboje, co se projev tm, e krtkodob existuj kladnji a zpornji nabit sti, co m za nsledek opt existenci slab vazby. Mezi slab molekulrn (polrn) vazby se ad i tzv. vodkov mstky, kter vznikaj v pevnch ltkch, v nich je vodk vzn kovalentn ke kyslku, dusku, resp. halogenm. V ppad H2O v pevnm skupenstv nap. vznik vazba mezi st jedn molekuly v blzkosti atomu kyslku (sten zporn nboj) a stmi dalch molekul v blzkosti atom vodku (sten kladn nboj). Situace je schematicky znzornna na obr. 2.10.
+ H + H
O
H
O
H
+ O
H
+
+ H
Obr. 2.10
Schematick znzornn slab molekulrn vazby (vodkovho mstku) v ppad H2O
Vazebn energie slabch molekulrnch vazeb je cca o d ni ne v ppad vazeb silnch a dosahuje hodnot v destkch resp. v jednotkch kJmol-1 . V ppad konstruknch materil se se slabmi molekulrnmi vazbami setkvme pedevm u polymer, kde jsou jimi obvykle vzny jednotliv polymern etzce mezi sebou.
23
Shrnut pojm 2.2.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: Siln chemick vazba kovalentn vazba, iontov vazba, kovov vazba; valenn elektrony, elektronov oktet; energie vazby; slab molekulrn vazba, polrn molekula, nepolrn molekula; vodkov mstek.
Otzky 2.2.
12. Kter vazby adme mezi siln chemick vazby mezi atomy? 13. Vysvtlete pojem elektronov oktet. 14. Zkuste vystihnout jednou vtou podstatu kovalentn vazby. 15. Zkuste vysvtlit jednou vtou podstatu iontov vazby. 16. Jak lze charakterizovat vazebnou energii v ppad kovov vazby? 17. m lze vysvtlit dobrou elektrickou vodivost vtiny kovovch materil? 18. Jakch hodnot v kJ.mol-1 dosahuje vazebn energie silnch chemickch vazeb? 19. Na zklad eho vznikaj nejastji slab molekulrn vazby? 20. Vysvtlete, co znamen pojem polrn molekula. 21. V dsledku eho me vzniknout slab molekulrn vazba u nepolrnch molekul? 22. Vysvtlete pojem vodkov mstek.
CD-ROM
Kovalentn vazba; Iontov vazba; Kovov vazba.
24
2.3. Krystalick stav pevnch ltek as ke studiu: 4 hodiny

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt popsat zkladn charakteristiky krystalickho a amorfnho stavu pevnch ltek; vyjdit hlavn zkonitosti vztahujc se ke krystalickmu stavu pevnch ltek; objasnit dleit rozdly mezi mkou kubickou prostorov a plon centrovanou.
Vklad
vod srovnn vnitn stavby ltek v zvislosti na skupenstv
Pestoe je pedmt zamen na materily v pevnm stavu, popeme na vod velmi strun, jak to vypad s vnitn stavbou na atomrn rovni ve skupenstv plynnm a kapalnm. Ve skupenstv plynnm jsou elementrn stice (atomy, molekuly) relativn daleko od sebe, vykonvaj nepravideln, chaotick pohyb a asto dochz ke vzjemnm srkm stic. Vzhledem k velk vzdlenosti stic jsou plyny pomrn snadno stlaiteln. Schematicky je uspodn stic v plynnm stavu uvedeno na obr. 2.11.
Obr. 2.11
Schematick znzornn uspodn elementrnch stic v plynnm skupenstv
Ve skupenstv kapalnm jsou ji elementrn stice mnohem bl k sob a v tomto smru, pokud jde o vzdlenost elementrnch stic, se bl vce skupenstv pevnmu ne plynnmu. I v kapalnm stavu vykonvaj elementrn stice neuspodan, chaotick pohyb. Na
25
pechodnou dobu me v kapalin existovat jist uspodn stic (tj. pravidelnost jejich rozmstn), ale jen na krtkou vzdlenost (obvykle se uvd, e to je na vzdlenost cca 1 nm, tj. cca 10 atom). Toto uspodn existuje jen po uritou dobu, pak je narueno, ale me se vytvoit na jinm mst. Pravdpodobnost vzniku uspodn na krtkou vzdlenost stoup s poklesem teploty, tedy s tm, jak se blme teplot tuhnut pslun kapaliny. Schmatick zobrazen elementrnch stic v kapalnm skupenstv je uvedeno na obr. 2.12.
pechodn uspodn na krtkou vzdlenost
Obr. 2.12
Schematick skupenstv
znzornn
uspodn
elementrnch
stic
v kapalnm
V pevnm skupenstv rozliujeme dva zkladn stavy, pokud jde o uspodn elementrnch stic. Jedn se o stav krystalick a stav amorfn. Stav krystalick je charakterizovn pravidelnm, periodickm uspodnm elementrnch stic (vtinou atom nebo iont). Je pro nj charakteristick, e zde existuje uspodn na dlouhou vzdlenost (vzdlenost a v m, tj. desetitisce i vce atom). S krystalickm stavem se setkvme u vtiny kovovch materil a tak u velk sti konstrukn keramiky. Jen v omezen me nachzme krystalick stav u nkterch polymer. Stav amorfn je charakterizovn nepravidelnm uspodnm elementrnch stic, resp. absenc uspodn na dlouhou vzdlenost, tedy toho uspodn, kter existuje ve stavu krystalickm. Pitom i v amorfnm stavu me existovat uspodn na krtkou vzdlenost (viz ve pravidelnost v uspodn na vzdlenost do cca 1 nm). Pro srovnn krystalickho a amorfnho stavu meme pout nap. oxid kemku SiO2. Ten je znm jako minerl kemen, kter je krystalick. SiO2 je ale tak zkladn slokou skla, co je typick pedstavitel materilu amorfnho. V obou ppadech je zkladn strukturn jednotkou tetraedr (tystn) SiO44- s atomem kemku uprosted tystnu a atomy kyslku v jeho vrcholech. Zatmco v ppad kemene jsou tetraedry uspodny pravideln, take vytvej krystalovou m, v ppad skla jsou tyto tetraedry v prostoru uspodny nepravideln. Samy o sob vak tyto tetraedry pedstavuj uspodn na krtkou vzdlenost, kter tedy existuje i v amorfnm
26
stavu. Srovnn krystalickho stavu SiO2 (kemen, modifikace cristobalit) a amorfnho stavu (sklo) je uvedeno na obr. 2.13a,b.
a) kemen
b) sklo Obr. 2.13 Srovnn struktury SiO2 krystalickho kemene a amorfnho skla
Amorfn stav je typick pro vtinu polymer a st keramickch materil, nap. ji zmnn sklo.
Zkladn charakteristiky krystalickho stavu pevnch ltek
Krystalick stav je pro pevn ltky astj, a proto se budeme v nsledujc sti vnovat nkterm jeho zkladnm charakteristikm. Uvedeme jen to nejpodstatnj.
27
Jak jsme uvedli, je krystalick stav charakterizovn pravidelnm, periodickm uspodnm atom s tm, e uspodn existuje na dlouhou vzdlenost. Pravideln, periodick uspodn atom v krystalu znamen, e stedy atom (oznaujeme je jako uzlov body) lze proloit soustavu 3 navzjem rznobnch smr pmek a takovou soustavu nazvme prostorovou nebo tak krystalovou mkou. Je velmi dleit uvdomit si, e ani v pevnm skupenstv nejsou atomy v krystalov mi v klidu. Vykonvaj vibran pohyb okolo uzlovch bod, kter pedstavuj rovnovn polohy atom. Intenzita vibranho pohybu atom (frekvence i amplituda) roste s rostouc teplotou. Uzlov body bvaj v tto souvislosti definovny jako body, ve kterch se atomy nachzej s nejvt pravdpodobnost. Prostorov (krystalov) mka ji dobe popisuje krystal pi vhodnm vbru soustavy smr. Pklad prostorov mky je zobrazen na obr. 2.14.
elementrn buka
Obr. 2.14
Pklad prostorov mky v obecnm krystalu s vyznaenm elementrn buky
Z mnoha dvod je vhodn vybrat, resp. vymezit v krystalov mce zkladn stavebn jednotku, jakousi cihliku, jejm opakovnm lze cel krystal vystavt. Tato zkladn stavebn jednotka krystalu se nazv elementrn (zkladn) buka. V krystalov mce se elementrn buka vol podle jistch pravidel. Tm zkladnm pravidlem je, e soumrnost neboli symetrie elementrn buky m odret co nejlpe soumrnost celho krystalu. Existuj i dal pravidla pro vbr elementrn buky, ale s tmi se jist seznmte v jinm pedmtu. Ve vech 7 existujcch krystalovch soustavch (od triklinick po kubickou) lze vytvoit celkem 14 rozdlnch prostorovch mek (k se jim tak Bravaisovy mky) a kad z nich pisoudit jednu elementrn buku. To je zobrazeno na obr. 2.15.
28
Triklinick prost
prost
Monoklinick bazln centrovan
prost
bazln centrovan
Ortorombick prostorov centrovan
plon centrovan
Hexagonln prost
Romboedrick prost
prost
Tetragonln prostorov centrovan
prost
Kubick prostorov centrovan
plon centrovan
Obr. 2.15
Elementrn buky 14 prostorovch (Bravaisovch) mek
Z obr. 2.15 je vidt, e elementrn buky lze rozdlit na dv zkladn skupiny, a to na elementrn buky prost (primitivn), nebo sloen. Elementrn buky prost obsahuj atomy jen ve vrcholech buky. Elementrn buky sloen obsahuj krom atom ve vrcholech jet dal atomy, kter mohou bt umstny nsledovn: ve stedu doln a horn podstavy pak se jedn o mku bazln centrovanou; ve stedu elementrn buky pak se jedn o mku prostorov centrovanou; ve stedech vech stn pak se jedn o mku plon centrovanou.
29
Z obr. 2.15 je dle zejm, e jen prost (primitivn) buky existuj v soustav triklinick, hexagonln a romboedrick. Ve zbvajcch 4 krystalovch soustavch (monoklinick, ortorombick, tetragonln a kubick) existuj krom mek prostch i mky sloen. V dal sti bude pozornost zamena na kubickou soustavu, a to na mku kubickou prostorov centrovanou a na mku kubickou plon centrovanou. Dvod je prost jedn se o mky s vysokou symetri, elementrn bukou je krychle, co je velmi jednoduch tleso, take ve je jednodu ne ve vtin jinch soustav. Ne ale pistoupme k popisu nejdleitjch charakteristik tchto mek, seznmme se jet s dleitm pojmem, a to s tuhmi roztoky.
Tuh roztoky
Termn tuh roztoky me psobit podivn, vite? S roztoky jste se spe setkvali u ltek ve skupenstv kapalnm. Tam bylo zejm, e roztok je sms dvou ltek, a to rozpoutdla (v em rozpoutme) a rozputn ltky (co rozpoutme). Roztok byl spojen s termnem rozpustnost. Ale rozpustnost existuje i ve skupenstv pevnm. Co znamen v krystalickm stavu? Znamen to, e v krystalov mce zkladnho prvku (nebo zkladnch prvk) lze umstit i prvky jin, ciz. Pokud k tomu dojde, vznikaj prv ty tuh roztoky. Tuh roztoky dlme na dva zkladn druhy, podle toho, kde, resp. v jakch polohch se ciz, rozputn atomy nachzej. Maj-li rozputn atomy podobnou velikost jako vlastn atomy krystalov me, pak rozputn atomy nahrazuj v krystalov mi atomy vlastn. Vyskytuj se tedy v uzlovch bodech krystalov me. Nhrada, nahrazen se latinsky ekne substituce. Tuh roztoky, v nich rozputn atomy nahrazuj v krystalov mi vlastn atomy, se nazvaj substitun tuh roztoky. Jsou-li atomy rozputnho prvku o hodn men ne atomy vlastn, asi se nebudou umsovat v uzlovch bodech krystalov me, protoe by to znamenalo jej distorzi (vraznou tvarovou zmnu). Tyto mal atomy (me se jednat nap. o atomy vodku, uhlku apod.) se spe umst v dutinch, kter existuj mezi vlastnmi atomy. Polohy, kter odpovdaj dutinm krystalov me, se nazvaj meziuzlov neboli intersticiln polohy a odpovdajc tuh roztoky se nazvaj intersticiln tuh roztoky. Pklad struktury substitunho a intersticilnho tuhho roztoku je uveden ve dvourozmrnm zjednoduen na obr. 2.16.
30
Obr. 2.16
Dvourozmrn znzornn substitunho a intersticilnho tuhho roztoku
A nyn se u meme pustit do popisu mky kubick prostorov a plon centrovan. Uvedeme nkter zkladn charakteristiky obou tchto kubickch mek, ale zejmna se budeme snait vysvtlit nkter dleit rozdly, kter mezi nimi jsou a kter se projevuj zmnou nkterch dleitch vlastnost materil. Tmi rozdly jsou nap. rozpustnost pro mal, intersticiln atomy (atomy v dutinch mky) a difzn schopnost atom (difze znamen pohyb atom).
Mka kubick prostorov centrovan
Pro oznaen tto mky se nkdy pouv zkratka odvozen z latiny, a to KSC, co znamen Kubick StereoCentrick. asto se pouv tak zkratka odvozen z anglitiny, a to bcc. To znamen body centred cubic (tlesn centrovan kubick). Jak vyplv z pedchozho vkladu, jedn se o mku, jej elementrn buka je sloen. Elementrn bukou je samozejm krychle, atomy jsou jednak ve vrcholech krychle, jednak ve stedu krychle, tedy v prseku tlesovch hlopek. Pklad elementrn buky mky kubick prostorov centrovan je uveden na obr. 2.17.
Obr. 2.17
Elementrn buka mky kubick prostorov centrovan

31
V kad krystalov mce lze definovat krystalografick smr nejhustji obsazen atomy a tak krystalografickou rovinu nejhustji obsazenou atomy. V mce bcc (dovolm si pouvat anglickou zkratku) je nejhustji obsazenm krystalografickm smrem smr 111 a nejhustji obsazenou krystalografickou rovinou rovina {110}. V souvislosti s jednoduchmi modely krystalov stavby se pedpokld, e atomy se prv navzjem dotkaj v nejhustji obsazench krystalografickch smrech. Pklady nejhustji obsazench krystalografickch smr a rovin v bcc mce, jako i dotyk atom v nejhustji obsazenm smru je znzornn na obr. 2.18.
(110) [111]
Obr. 2.18
Pklady nejhustji obsazenho krystalografickho smru a roviny a dotyk atom v mce bcc
Uvedli jsme, e atomy se navzjem dotkaj v krystalografickm smru nejhustji obsazenm atomy. Z toho ale vyplv, e velikost atom na obr. 2.17 a 2.18 je mal. Je to pravda, ale obvykle se elementrn buky pro pehlednost kresl prv takto. Sprvn pomr velikosti atom k velikosti elementrn buky je vidt z obr. 2.19. Pi vysvtlen pojmu intersticiln tuh roztok jsme se dotkli dutin v mce, tzv. meziuzlovch poloh. To jsou ty dutiny, v nich se mohou umstit mal atomy, nap. vodku, uhlku apod. Kde le? Vzneen se definuj dva druhy dutin podle tlesa, kter se okolo nich d vytvoit z nejblich uzlovch bod. Jsou to dutiny oktaedrick, okolo nich se d vytvoit oktaedr (osmistn), a dutiny tetraedrick, okolo nich se d vytvoit tetraedr (tystn). Pklad oktaedrick dutiny se sprvnm pomrem velikosti atom je na obr. 2.20. Na obr. 2.21 jsou uvedeny vechny oktaedrick dutiny, na obr. 2.22 pak nkter tetraedrick dutiny v mce bcc. (vechny tetraedrick dutiny kvli pehlednosti uvedeny nejsou chyb v pedn a zadn stn).
32
[111]
Obr. 2.19
Znzornn sprvnho pomru mezi velikost atom a velikost elementrn buky v mce bcc
Obr. 2.20
Pklad oktaedrick dutiny v mce bcc
33
Obr. 2.21
Mon oktaedrick polohy v mce bcc
Z obr. 2.21 je vidt, e oktaedrick dutiny v mce bcc jsou jednak ve stedech vech esti stn krychle, jednak ve stedech vech hran.
Obr. 2.22
Vybran tetraedrick polohy v mce bcc
Inu, je hezk vdt, kde vude jsou dutiny v mce bcc, ale to hlavn je zvit, zda rozpustnost pro mal, intersticiln atomy bude velk, nebo mal. A odpov je rozpustnost pro mal, intersticiln atomy je v mce bcc nzk!!! Pro? Jak oktaedrick, tak tetraedrick dutiny jsou v mce bcc mal, take ani tak mal atomy jako atomy vodku, nebo uhlku se do nich v zsad nevejdou. Ony se tam ve skutenosti vejdou, ale jen za cenu jist deformace okoln mky. A ta si to nech lbit jen ve velmi omezenm rozsahu. Pesnou velikost dutin lze urit vpotem. Jedn se o relativn jednoduch geometrick lohy, ale v tomto vodnm pedmtu si tyto vpoty odpustme.
34
Meme vak konstatovat, a to je dleit, e v mce bcc existuje jen mal rozpustnost pro intersticiln atomy, tedy atomy vodku, uhlku apod. (atomy prvk s nzkm atomovm slem a tedy i malm polomrem atom). Dal dleitou charakteristikou kad krystalov mky je mra zaplnn mky (nebo elementrn buky) atomy. Je to vlastn pomr objemu atom, kter jsou v elementrn buce, k objemu vlastn elementrn buky. Odvozen ponechme na nsledujc pedmt Nauka o materilu. V tuto chvli si jen uvedeme, e mra zaplnn atomy in u mky kubick prostorov centrovan 0,68, tj. 68%. To znamen, e z objemu elementrn buky pipad 68% na atomy a zbytek, tj. 32% je souhrnn podl dutin. Tato hodnota ovlivuje vznamn difzn schopnost atom, jak uvedeme pozdji.
Mka kubick plon centrovan
Mka kubick plon centrovan m jin prvky symetrie, ne mka kubick prostorov centrovan. Zjednoduen lze ci, e jej symetrie je vy. Pro oznaen mky kubick plon centrovan se pouv zkratka KPC (Kubick PlaniCentrick), nebo z anglitiny zkratka fcc - face centred cubic (plon centrovan kubick). Opt se jedn o mku, jej elementrn buka je sloen. Atomy jsou jednak ve vrcholech krychle, jednak ve stedech vech esti stn. Pklad elementrn buky mky kubick plon centrovan je uveden na obr. 2.23.
Obr. 2.23
Elementrn buka mky kubick plon centrovan
Nejhustji obsazenm krystalografickm smrem je v mce fcc smr 110, nejhustji obsazenou krystalografickou rovinou je rovina {111}. Z jednoduen se pedpokld, e atomy se v mce fcc dotkaj ve smru 110. Pklady nejhustji obsazench
35
krystalografickch smr a rovin v fcc mce, a tak dotyk atom v nejhustji obsazenm smru je znzornn na obr. 2.24.
(111)
[110]
Obr. 2.24 Pklady nejhustji obsazenho krystalografickho smru a roviny a dotyk atom v mce fcc
Na obr. 2.25 je znzornn elementrn buky mky fcc se sprvnm pomrem mezi velikost atom a velikost elementrn buky.
[110]
Obr. 2.25
Znzornn sprvnho pomru mezi velikost atom a velikost elementrn buky v mce fcc
36
Podobn jako u mky bcc, budeme i v ppad mky fcc definovat mon dutiny v mce a pokusme se zvit, jak bude v mce fcc rozpustnost pro mal intersticiln atomy. I v mce fcc existuj oktaedrick a tetraedrick dutiny. Polohy oktaedrickch dutin v mce fcc jsou uvedeny na obr. 2.26, pklady nkterch monch poloh tetraedrickch dutin jsou na obr. 2.27 (chyb polohy v dalch stnovch hlopkch kvli pehlednosti obrzku).
Obr. 2.26
Mon polohy oktaedrickch dutin v fcc mce
Obr. 2.27
Pklady monch poloh tetraedrickch dutin v fcc mce
Dutiny tetraedrick jsou i v mce fcc (podobn jako v ppad mky bcc) mal. Naproti tomu dutiny oktaedrick jsou v ppad mky fcc relativn velk a tato jejich velikost m za nsledek mnohem vy rozpustnost malch intersticilnch atom. V mce fcc tedy existuje, ve srovnn s mkou bcc, mnohem vy rozpustnost pro intersticiln atomy, a to dky vt velikosti oktaedrickch dutin v mce fcc. To m velk praktick vznam nap. pro rozpustnost uhlku v ocelch. Zkladn slokou ocel je elezo, co je prvek, kter se
37
vyskytuje v nkolika rozdlnch krystalovch modifikacch, a me mt jak mku bcc, tak fcc. Pokud jde o mru zaplnn mky atomy, in tato v ppad mky fcc 0,74, tj. 74%. Pipad tedy 74% z objemu elementrn buky fcc na objem atom, a souhrnn podl dutin je 26%. Mra zaplnn mky fcc atomy je vy ne v ppad bcc, a to o 6%. Zdlo by se, e rozdl nen pli vznamn. Ale tento rozdl ovlivuje vznamn difzn schopnost atom. V ppad mky fcc je difzn schopnost atom mnohem ni ne u mky bcc, protoe v mce fcc je mn volnho prostoru (vce se dozvte po probrn sti vnovan difzi v pevnm stavu). Obsazovn uzlovch nebo meziuzlovch poloh atomy v mce fcc nen jednoznan a zvis na druhu materilu. To je ukzno na obr. 2.28a-d pro ppad mdi, chloridu sodnho a cristobalitu, co je jedna z modifikac kemene SiO2. Vechny ti tyto materily maj mku kubickou plon centrovanou fcc. V ppad mdi je situace nejjednodu atomy mdi jsou pouze v uzlovch bodech (obr. 2.28a). V ppad chloridu sodnho jsou atomy chloru v uzlovch bodech a atomy sodku (jsou men) obsazuj meziuzlov oktaedrick dutiny (obr. 2.28b). V ppad cristobalitu, modifikace kemene, je situace jet sloitj. Zkladn stavebn jednotkou struktury cristobalitu jsou tetraedry SiO44-, kter jsou schematicky znzornny na obr. 2.28c. Atomy kemku a kyslku obsazuj jak uzlov, tak meziuzlov polohy (obr. 2.28d).
a)
b)
c)
d)
Obr. 2.28
Obsazovn poloh v mce fcc pro Cu, NaCl a SiO2 (cristobalit)

38
Shrnut pojm 2.3.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: Krystalick stav, amorfn stav, uspodn na dlouhou vzdlenost, uspodn na krtkou vzdlenost; krystalov mka, uzlov bod, elementrn buka jednoduch, elementrn buka sloen; mka bazln centrovan, mka prostorov centrovan, mka plon centrovan; tuh roztok, substitun tuh roztok, intersticiln tuh roztok; mka kubick prostorov centrovan, mka kubick plon centrovan, meziuzlov poloha, oktaedrick dutina, tetraedrick dutina, mra zaplnn mky atomy.
Otzky 2.3.
23. Jak lze charakterizovat krystalick stav pevnch ltek? 24. Jak lze charakterizovat amorfn stav pevnch ltek? 25. Co jsou to uzlov body krystalov me? 26. Definujte jednodue pojem elementrn buka. 27. Jak znte krystalov soustavy? 28. Charakterizujte elementrn buku jednoduchou. 29. Charakterizujte elementrn buku sloenou. 30. Popite bazln centrovanou elementrn buku. 31. Popite prostorov centrovanou elementrn buku. 32. Popite plon centrovanou elementrn buku. 33. Charakterizujte pojem tuh roztok. 34. Jak je substitun tuh roztok? 35. Jak je intersticiln tuh roztok? 36. Popite elementrn buku mky kubick prostorov centrovan. 37. Jak druhy dutin existuj v mce kubick prostorov centrovan? 38. Jak je rozpustnost intersticilnch atom v mce kubick prostorov centrovan a pro? 39. Co znamen mra zaplnn mky atomy? 40. Jak je mra zaplnn v mce kubick prostorov centrovan? 41. Popite elementrn buku mky kubick plon centrovan. 42. Jak druhy dutin existuj v mce kubick plon centrovan? 39
Vnitn stavba pevnch ltek 43. Jak je rozpustnost intersticilnch atom v mce kubick plon centrovan a pro? 44. Jak je mra zaplnn v mce kubick plon centrovan?
CD-ROM
Plynn skupenstv; Kapaln skupenstv; Pevn skupenstv; Krystalick stav SiO2; Amorfn stav SiO2 - sklo; Mka kubick prostorov centrovan (KSC, bcc); Pklad oktaedrick dutiny v mce KSC (bcc); Mon oktaedrick polohy v mce KSC (bcc); Mon tetraedrick polohy v mce KSC (bcc); Mka kubick plon centrovan (KPC, fcc); Mon oktaedrick polohy v mce KPC (fcc); Mon tetraedrick v mce KSC (bcc); Mka KPC (fcc) m; Mka KPC (fcc) chlorid sodn; Mka KPC (fcc) kemen modifikace cristobalit.
40
2.4. Poruchy krystalov stavby as ke studiu: 3 hodiny

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt:
rozliit a popsat jednotliv typy poruch krystalov mky; vysvtlit, e poruchy krystalov mky nemus bt jen kodliv, ale mohou i zlepovat nkter vlastnosti materil.
Vklad
vod nic nen dokonal, ani krystaly
V ivot i v prod existuje jen mloco dokonalho. Vjimkou v tomto smru nejsou ani krystaly, resp. krystalick ltky. I v nich, nebo pesnji v jejich vnitn stavb existuj rzn vady, poruchy, nedokonalosti. V nkterch ppadech mohou tyto poruchy zhorit vlastnosti ltek, jindy mohou bt mimodn uiten, protoe umouj prbh cel ady dj, kter by bez ptomnosti tchto poruch neprobhly. Poruchy krystalov mky se nejastji dl podle sv velikosti, a to na poruchy bodov, rov, plon a prostorov. V nsledujcch stech strun probereme nejdleitj reprezentanty z kad skupiny.
Bodov poruchy
Bodov poruchy pat mezi nejmen poruchy krystalov mky a jejich velikost odpovd zjednoduen velikosti atom v krystalov mce. Nejdleitjmi bodovmi poruchami jsou tzv. vakance a interstice.
Vakance
Vakance pedstavuje neobsazen uzlov bod v mce. V mst, kde oekvme vzhledem k periodicit uspodn atom, ve skutenosti dn atom nen. Situace je schmaticky znzornna na obr. 2.29.
41
vakance
Obr. 2.29
Schmatick znzornn vakance
Vakance jsou poruchy velice dleit, protoe usnaduj difzi atom, tedy pohyb atom krystalovou mkou. Podl vakanc v krystalov struktue je obecn tm vy, m vy je teplota. Nejvy podl vakanc bv tsn pod teplotou tuhnut. Pro m se nap. uvd, e podl vakanc tsn pod teplotou tuhnut je cca 10-4, tzn. e kad desetitisc uzlov bod je neobsazen. S klesajc teplotou pak podl vakanc kles. V ppad mdi je podl vakanc za normln teploty jen asi 10-15.
Interstice
Interstice je druhm nejdleitjm ppadem bodov poruchy krystalov mky. Je v zsad protiplem vakance. Interstice pedstavuje atom v meziuzlov poloze (dutin mky). Atom je tedy nkde, kde bychom ho normln neoekvali. Situace je schmaticky, ve dvourozmrnm piblen, zobrazena na obr. 2.30.
interstice
Obr. 2.30
Schmatick znzornn interstice
42
V meziuzlovch polohch, tj. jako interstice se nejastji vyskytuj atomy prvk s nzkm atomovm slem, a tedy malm atomovm polomrem (vodk, uhlk, dusk). Intersticemi mohou bt ale i vlastn atomy krystalu. V tom ppad vak vedou v pomrn velk deformaci okoln mky (v dutinch pro n nen dost msta), take se jedn o jev spe vjimen.
rov poruchy
arov poruchy pedstavuj druhou skupinu poruch krystalov mky. Nazvaj se dislokacemi. Jedn se o poruchy polohy urit skupiny atom. Je pro n charakteristick to, e jejich ptomnost lze vzthnout k urit mylen e v krystalu a odtud maj oznaen rov poruchy. Zkladnmi typy dislokac jsou hranov a roubov dislokace, piem kad z nich je v zsad odlin.
Hranov dislokace
Hranov dislokace je rov porucha, kter pedstavuje atomovou polorovinu navc v krystalu. Schma hranov dislokace je uvedeno na obr. 2.31.
hranov dislokace
dislokan ra je zde ra jdouc kolmo k rovin tto strnky
Obr. 2.31
Schma hranov dislokace
roubov dislokace
roubov dislokace je jin typ arov poruchy ne hranov dislokace. Nen spojena s ptomnost atomov poloroviny navc v krystalu. Znamen takovou poruchu polohy atom, kdy atomy, kter jsou v okol urit pmky dislokan ry, jsou uspodny ve roubovici. Schematick pklad roubov dislokace je na obr. 2.32.
43
dislokan ra
Obr. 2.32
Schma roubov dislokace
Krom dislokac, kter jsou ist hranov, nebo ist roubov, mohou existovat tak dislokace smen, kter pedstavuj urit spojen obou zkladnch typ dislokac. Smen dislokace je na obr. 2.33.
Obr. 2.33
Pklad smen dislokace
Na obr. 2.33 je na lev stran dislokace roubov, na prav stran dislokace hranov. Tyto dv krajn varianty pechzej v krystalu plynule jedna v druhou, tzn. v uritm bod lze najt vdy uritou sloku hranovou a uritou sloku roubovou. Dislokace jsou obvykle ptomny v krystalickch materilech ve velkm mnostv. A je to dobe!!! Dislokacm, resp. jejich pohyblivosti, vdme nap. za dobrou plasticitu - tvrnost a tak houevnatost vtiny kovovch materil.
44

Pohyb dislokac
Dislokace se mohou, jak ji bylo naznaeno, v nkterch krystalickch materilech pohybovat. To se dje hlavn pod vlivem napt pi plastick deformaci. Pod vlivem napt mohou i nov dislokace vznikat. Co znamen pohyb hranov dislokace, je znzornno na srii nsledujcch obrzk (obr. 2.34).
Obr. 2.34
Znzornn pohybu hranov dislokace krystalem
Podobn je na dal srii obrzk (obr. 2.35) znzornn pohyb roubov dislokace.
Obr. 2.35
Znzornn pohybu roubov dislokace krystalem
Pi pohybu dislokac dochz k zniku existujcch a vzniku novch vazeb mezi atomy. Proto je pohyb dislokac mon v zsad jen u krystalickch materil, kter maj kovovou vazbu. U materil s kovovou vazbou jsme toti uvedli, e sousedn atomy ani nesdl sv valenn elektrony, ani je jeden atom druhmu neodevzdal. Z tohoto dvodu je u kovov vazby atomm vcelku jednoho, koho maj za souseda, a znik, resp. vznik novch vazeb mezi atomy
45
me pomrn snadno probhnout. Vznik a znik vazeb mezi atomy pi pohybu dislokace je znzornn na obr. 2.36a,b.
a) Obr. 2.36
b) Vznik a znik vazeb mezi atomy pi pohybu hranov dislokace
Je-li hranov dislokace v poloze na obr. 2.36a, existuj zde vazby mezi atomy oznaen jako 1 a 2. Pi pohybu dislokace do polohy znzornn na obr. 2.36b mus zaniknout vazba oznaen na obr. 2.356a jako 2, a naopak mus vzniknout nov vazba mezi atomy. Ta je na obr. 2.36b oznaena jako 3. U materil s kovalentn, resp. iontovou vazbou tak existuj dislokace, ale jejich pohyb je vzhledem k povaze kovalentn a iontov vazby velmi obtn. Obtn pohyb dislokac me zjednoduen vysvtlit nzkou houevnatost vtiny keramickch materil.
Plon poruchy
Plon poruchy jsou tet skupinou poruch krystalov mky. Nzev tentokrt neklame a jedn se o takov nepravidelnosti v krystalov stavb, kter se projevuj v uritch plochch. Nejvznamnjm pedstavitelem plonch poruch jsou hranice krystal, tj. zrn v polykrystalickch materilech. Mli bychom vysvtlit, e krystalick materily se mohou vyskytovat ve dvou formch, a to jako monokrystaly, nebo polykrystaly. O monokrystalech mluvme tehdy, je-li makroskopick kus materilu tvoen jen jednm krystalem. Nen to pli obvykl, ale pklad lze najt nap. u monokrystal kemku pro pouit v elektrotechnice. Polykrystaly pedstavuj takov druh krystalickch materil, kdy makroskopick kus materilu je tvoen velkm potem malch krystal, kter se vzjemn stkaj a kterm se nkdy k zrna. Zrna v polykrystalickch materilech maj obvykle velikost v mikrometrech, resp. destkch mikrometr. Vtina konstruknch materil jsou materily polykrystalick.
46

Hranice zrn
V polykrystalickch materilech m kad jednotliv krystal kad zrno svou krystalografickou orientaci. Orientace jednotlivch krystal se vtinou li. V mst styku krystal, tedy na jejich spolen hranici, pak vznik nepravidelnost uspodn atom porucha, protoe se tam vyskytuj atomy, jejich orientace nemus odpovdat ani jednomu, ani druhmu ze sousednch zrn. Hranice zrn jsou vtinou viditeln pi bn strukturn analze, kdy se na prohlenm vzorku jev jako ry, kter oddluj jednotliv zrna. Pklad hranic zrn v oceli je na obr. 2.37.
80 m
Obr. 2.37
Hranice zrn v oceli
Ptomnost hranic zrn v krystalech m adu pozitivnch dsledk. Obecn plat, e m men, tedy jemnj zrna jsou v materilu, tm lep jsou jeho mechanick vlastnosti, a to jak pevnost, tak houevnatost. Hranice zrn tak usnaduj difzi, tedy pohyb atom, i kdy to neplat pln obecn. Krom hranic zrn existuj i dal plon poruchy krystalov stavby, ale ty ponechme na nkter z dalch pedmt.
Prostorov poruchy
Prostorov poruchy pedstavuj posledn, tvrtou skupinu poruch krystalov mky. Jedn se o trojrozmrn poruchy o rozmrech vtch, ne odpovd velikosti atom. Pat sem rzn dutiny, pry v krystalech a adme sem i rzn cizorod stice.
Shrnut pojm 2.4.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy:
47
bodov poruchy krystalov mky vakance, interstice; rov poruchy krystalov mky hranov, roubov dislokace; polykrystaly, monokrystaly; plon poruchy krystalov mky hranice zrn; prostorov poruchy krystalov mky.
Otzky 2.4.
45. Jak se dl poruchy krystalov mky? 46. Co to je vakance? 47. Charakterizujte interstici. 48. Kolik vakanc bv piblin v kovovch materilech tsn pod teplotou tuhnut? 49. Kter dleit dj je usnadovn ptomnost vakanc v krystalech? 50. Zkuste definovat strun hranovou dislokaci. 51. Jakou poruchu krystalov mky pedstavuje roubov dislokace? 52. V em vidte hlavn vznam dislokac? 53. Jsou dislokace poruchy spe kodliv nebo prospn (v kovovch materilech)? 54. Ve kterch typech materil jsou dislokace pomrn snadno pohybliv? 55. Ve kterch typech materil jsou dislokace obtn pohybliv? 56. Kter porucha je hlavnm pedstavitelem plonch poruch krystalov mky? 57. Charakterizujte strun pojem polykrystalick materil. 58. Jak je obvykl velikost krystal (zrn) v polykrystalickch materilech?
CD-ROM
Pohyb hranov dislokace.
48
2.5. Difze v pevnch ltkch as ke studiu: 2 hodiny

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt: definovat, co znamen pojem difze v pevnch ltkch; vysvtlit, jak jsou mechanizmy difze substitunch a intersticilnch atom; popsat, jak souvis difzn schopnost atom s typem krystalov mky; objasnit, jak zvis difzn schopnost atom v pevnm stavu na teplot.
Vklad
vod i v pevnm stavu se atomy mohou pohybovat
Difze je penos pohyb stic hmoty, nejastji atom, z mst o vt koncentraci do mst o ni koncentraci pslunho prvku. Difze je dobe pochopiteln spe v plynech nebo v kapalinch. K difzi vak dochz i v pevnm stavu, i kdy to nen tak dobe viditeln. Difze je vtinou studovna ve fyzice a je to kapitola mimodn zajmav. V rmci vodnho pedmtu o materilech se omezme jen na popis nejdleitjch mechanizm difze, tzn. ukeme si, jakm zpsobem se mohou pohybovat atomy v krystalech. Pi difzi v pevnch ltkch se rozliuje, zda dochz k pohybu substitunch nebo intersticilnch atom. Rozliuj se tedy mechanizmy difze substitunch atom a mechanizmy difze intersticilnch atom.
Mechanizmy difze substitunch atom
Mon mechanizmy difze substitunch atom jsou schmaticky znzornny na obr. 2.38. Difze substitunch atom se uskuteuje elementrnmi peskoky atom z jedn uzlov polohy do druh. Pedstavme si, e v krystalov mce jsou pmsov atomy (na obr. 2.38 je jen jeden z nich a je vyznaen erven) a e existuje jist hybn sla pro jejich pohyb, tj pro difzi smrem zprava doleva. Elementrn peskok me probhnout tzv. pmou vmnou atom, kdy si pmsov atom vymn msto se svm sousedem a uskuten tak elementrn peskok smrem doleva. Pjde mu to snadno? Inu, moc ne. V mce nen mnoho volnho prostoru, a
49
aby se dva atomy vymnily, mus jim okoln atomy udlat trochu volnho msta, mus jim takkajc uhnout. To je natst mon, protoe vme, e ani v pevnch ltkch nejsou atomy v uzlovch bodech bez pohybu. Atomy kmitaj kolem uzlovch (rovnovnch) poloh a nkdy me nastat phodn situace, kdy okoln atomy jsou prv na opan stran a nae dva atomy, kter se chtj vymnit, to mohou udlat. Pesto je pm vmna atom pi difzi energeticky nron (je teba dodat energii na to, aby atom mohl uskutenit elementrn peskok), a je tedy mlo pravdpodobn. smr difze
Obr. 2.38
Pm vmna atom pi substitun difzi
Energeticky mn nron a tm i pravdpodobnj je takov situace, kdy se elementrnho peskoku astn vce atom, nap. 4. To je schematicky zobrazeno na obr. 2.39. Uvedenmu mechanizmu difze se k cyklick vmna atom. Pokud se tedy 4 atomy, z nich jeden je atom pmsov, kter chce difundovat, jakoby navzjem domluv, je vmna atom snadnj (nevyaduje takov mnostv energie na svj prbh). smr difze
Obr. 2.39
Cyklick vmna atom pi substitun difzi

50
Difze substitunch atom je velmi usnadnna, pokud je sousedn uzlov bod ve smru jejich pohybu neobsazen, tzn. je tam vakance. Pak si difundujc atom vymn sv msto s vakanc. Odpovdajc mechanizmus difze se nazv vakann difz a je ze vech mechanizm substitun difze nejmn energeticky nron. Vakann difze se ale me uplatnit jen v t me, kter odpovd koncentraci vakanc v materilu. Vzhledem k obvyklmu, tj. nzkmu podlu vakanc v pevnch ltkch se vakann mechanismus pli neuplatn (viz st 2.4). Vakann difze je schematicky znzornna na obr. 2.40. smr difze
Obr. 2.40
Vakann difze
Mechanizmy difze intersticilnch atom
V ppad difze atom intersticilnch prvk, tedy tch, kter jsou v meziuzlovch polohch, je situace jednodu. Pi elementrnm peskoku se intersticiln atom pemst z jedn meziuzlov polohy do druh, a to ve smru difze. Situace je znzornna na obr. 2.41. smr difze
Obr. 2.41
Mechanismus difze intersticilnch atom

51
Difze intersticilnch atom je za stejn teploty vdy snaz ne difze substitunch atom. Na vysvtlen: Chcete-li si pedstavit, jak snadn nebo nesnadn je difze v pevnm stavu, mete udlat nsledujc pokus. Postavte se se svmi kolegy (kamardy) tak, abyste vytvoili x-ad a ystup a abyste se jemn dotkali svho souseda ped vmi i za vmi, po pravici i po levici. A pak podejte nkoho, kdo nen na okraji, a se pemst, a difunduje.... Jak mu to pjde, bude zleet na nm a na jeho sousedech. Takto si mete vyzkouet vechny mechanizmy difze. A difzi intersticilnch prvk si mete pedstavit jako pohyb malho dtte, kter postavte do x-adu, y-stupu mezi dospl. Bude-li dt ikovn, bude se pohybovat mnohem snadnji ne dospl....
Jak u bylo uvedeno, me bt difze usnadnna ptomnost vakanc. V nkterch ppadech me bt difze usnadnna i hranicemi zrn a me probhat podl nich. Je to proto, e na hranicch zrn je vtinou men mra zaplnn atomy (hranice zrn jsou jakoby id ve srovnn s dokonalou krystalovou mkou).
Zvislost difze na teplot
Difze atom zvis siln na teplot a je usnadovna rostouc teplotou. Difzn schopnost atom je vyjdena tzv. koeficientem difze D, kter vyjaduje mnostv ltky (atom), kter projde jednotkovou plochou za jednotku asu pi jednotkovm koncentranm gradientu. Koeficient difze m jako fyzikln veliina zajmav rozmr: m2s-1. Koeficient difze se vztahuje vdy k prvku, kter difunduje, ale zrove i k prvku, resp. krystalov mce, ve kter difunduje. Pro teplotn zvislost koeficientu difze plat nsledujc rovnice:
Q D = D0 exp R T
kde D D0 Q R T je koeficient difze [m2s-1];
rov. 2.1
je tzv. frekvenn faktor (souvis s vibrac atom v krystalov mce, rozmr - m2s-1); je aktivan energie difze - vtinou se udv v [Jmol-1]; je univerzln plynov konstanta: 8,314 Jmol-1K-1 je absolutn teplota [K].
52
Vnitn stavba pevnch ltek Z rovnice (2.1) vyplv, e koeficient difze se exponenciln zvyuje s rostouc teplotou.
Potebujeme-li tedy, aby v materilu dolo k difzi uritch prvk, je vhodn zaht ho na co nejvy teplotu. Poznmka: Difundovat, tj. pohybovat se mkou mohou nejen pmsov atomy, ale i atomy zkladnho prvku. Tento jev se nazv autodifze a uplatuje se napklad, kdy dochz ke zmn krystalov mky.
Zvislost difze na typu krystalov mky
Jak u bylo uvedeno pi srovnn charakteristik mky kubick prostorov a plon centrovan, zvis difzn schopnost atom vrazn na typu krystalov mky, ve kter difze probh. V sti 2.3 jsme uvedli, e difze je snadnj v mce kubick prostorov centrovan, a to proto, e m ni mru zaplnn atomy, a to jen 68% oproti 74% u mky kubick plon centrovan. Zkusme si ci, jestli rozdl 6% v me zaplnn me znamenat velk rozdl v difzn schopnosti atom. Mon se to nezd, ale rozdl je velk, a obrovsk. Jako pklad meme uvst difzi vodku za normln teploty dvma ocelemi, z nich jedna m mku kubickou prostorov centrovanou (bcc) a druh m mku kubickou plon centrovanou (fcc). Mjme z obou ocel plech o tl. 1 mm, nechme vodk na jednom z povrch plechu pronikat do oceli (jde to, ale nebudeme popisovat jak) a mme, za jak dlouho se vodku poda urazit vzdlenost odpovdajc tlouce, tedy 1 mm. Mon byste neuhodli, jak velk je rozdl v tomto ase. V ppad oceli s mkou bcc bude vodku stait as okolo 1 minuty, aby za normln teploty difundoval na vzdlenost 1 mm. Avak v ppad oceli s mkou fcc mu to bude trvat nkolik let!!!! A to vechno kvli rozdlu 6% v me zaplnn mky atomy!!! Tento rozdl vyplv, i kdy asi mn nzorn, i z hodnot koeficientu difze vodku v oceli s mkou bcc a fcc. V ppad oceli s mkou bcc je hodnota koeficientu difze vodku za normln teploty asi 10-10 m2s-1. V ppad oceli s mkou fcc je hodnota koeficientu difze vodku za normln teploty jen asi 10-18 m2s-1, tj. cca o 8 d ni. Na vysvtlen: Mon by bylo vhodn vysvtlit na tomto mst urit paradox, kter jsme zaznamenali pi srovnn vlastnost mky kubick prostorov a plon centrovan. Uvedli jsme, e v mce bcc je snadnj difze dky men me zaplnn mky atomy, ale nzk rozpustnost intersticilnch atom kvli malm rozmrm dutin. Naproti tomu mku fcc lze charakterizovat obtnou difz, ale vysokou rozpustnost pro intersticiln atomy, a to dky vt velikosti oktaedrickch dutin. Nen v tom rozpor??? Nen. Je teba si uvdomit, e pro rozpustnost intersticilnch atom a difzi jsou dleit rozdln charakteristiky. Pokud jde o difzi, je dleit celkov podl (objem) volnho prostoru, tedy dutin v mce. Ten je vy v mce bcc, a proto tam bude difze snadnj. Naproti tomu
53
v ppad rozpustnosti malch intersticilnch atom nen celkov objem dutin tak podstatn. Mnohem dleitj je velikost jednotlivch dutin, kter by mly svou velikost odpovdat velikosti intersticilnch atom. A tato velikost jednotlivch dutin je vy v mce fcc. Proto v mce fcc existuje vy rozpustnost pro mal intersticiln atomy.
Shrnut pojm 2.5.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: mechanizmy difze v pevnch ltkch; substitun difze pm vmna atom, cyklick vmna atom, vakann difze; intersticiln difze; zvislost difze na teplot; strukturn zvislost difze.
Otzky 2.5.
59. Co znamen pojem difze v pevnch ltkch? 60. Kter jsou zkladn mechanizmy difze substitunch atom? 61. Srovnejte mechanizmy difze substitunch atom z hlediska jejich pravdpodobnosti a energetick nronosti. 62. Charakterizujte, jak probh difze intersticilnch atom. 63. Jak zvis difzn schopnost atom na teplot? 64. Zvis difzn schopnost atom na typu krystalov mky? Pokud ano, uvete jak. 65. Kter atomy difunduj snadnji substitun nebo intersticiln a pro?
CD-ROM

Substitun difze pm vmna atom; Substitun difze cyklick vmna atom; Intersticiln difze.
54
Kl k een odpovdi na otzky ke kapitole 2

O1 O2 O3 O4 O5 O6 O7 O8 O9 O10 O11 O12 O13 O14 O15 O16 O17 O18 O19 O20 O21 O22 O23 Uitn vlastnosti pedstavuj soubor rznch vlastnost, kter by ml materil mt, aby mohl bhem svho pouvn dobe slouit elu, ke ktermu byl vyroben. Pod pojem uitn vlastnosti adme vlastnosti fyzikln, mechanick, chemick, a nkdy tak odolnost vi degradaci bhem provozu. Pevnost lze jednodue definovat jako maximln napt, kterm meme materil zatit, ani by v nm vznikaly defekty, nebo ani by se poruil. Pevnost materil lze spojit s naptm. Houevnatost lze definovat jako prci (energii) nutnou na poruen materilu jeho petren, rozlomen apod. Protikladem houevnatosti je kehkost. Mezi druhy degradace materil bhem provozu pat nap. nava materil, koroze, opoteben apod. Vlastnosti pevnch ltek zvis zejmna na druhu materilu, na jeho chemickm sloen a na jeho vnitn stavb, tj. struktue. Sktrukturu materil lze v zvislosti na mtku rozdlit na makrostrukturu, mikrostrukturu, submikrostrukturu a strukturu na atomrn rovni. Mikrostrukturou pevnch ltek rozumme ty sti vnitn stavby, kter maj velikost dov v mikrometrech (jednotkch a stovkch mikrometr). Pod pojem submikrostruktura adme sousti struktury, jejich velikost se pohybuje v nanometrech. Mezi siln chemick vazby mezi atomy adme kovalentn, iontovou a kovovou vazbu. Elektronov oktet pedstavuje 8 valennch elektron, kter pln zapluj stav s a p ve slupce s nejvy hodnotou kvantovho sla. Kovalentn vazba znamen sdlen jednoho nebo vce valennch elektron alespo dvma atomy. Iontov vazba spov v odevzdn valennch elektron atomem jednoho prvku a jejich pijet atomem jinho prvku. V ppad kovov vazby vznik vazebn energie jako vslednice odpudivch sil mezi kladn nabitmi ionty na stran jedn a pitalivch sil mezi kladn nabitmi ionty a zporn nabitmi elektrony na stran druh. Dobrou elektrickou vodivost vtiny kovovch materil lze vysvtlit dobrou pohyblivost valennch elektron, kter vytvej tzv. elektronov mrak. Vazebn energie silnch chemickch vazeb dosahuje obvykle hodnot ve stovkch kJ.mol-1. Slab molekulrn vazby vznikaj nejastji na zklad nerovnomrn rozloenho elektrickho nboje v molekulch. Polrn molekula je takov molekula, v n lze najt kladnji nabitou st a zpornji nabitou st. U nepolrnch molekul me vzniknout slab molekulrn vazba v dsledku fluktuace elektrickho nboje. Vodkov mstek se ad mezi slab molekulrn vazby. V blzkosti atom vodku m ada molekul slab kladn nboj. tyto sti jsou pitahovny zpornji nabitmi stmi jinch molekul. Krystalick stav lze charakterizovat pravidelnm periodickm uspodnm elementrnch stic (atom, iont).
55
O24 O25 O26 O27 O28 O29 O30 O31 O32 O33 O34 O35 O36 O37 O38 O39 O40 O41 O42 O43 O44 O45 O46 O47 O48 O49 O50 O51
Amorfn stav pevnch ltek lze charakterizovat nepravidelnm uspodnm elementrnch stic, resp. absenc uspodn na dlouhou vzdlenost. Uzlov body pedstavuj rovnovn polohy atom, msta, kde se atomy vyskytuj s nejvt pravdpodobnost. Elementrn buka je zkladn jednotka krystalov stavby, jejm postupnm kladenm ve tech rznobnch smrech lze krystal vystavt. Krystalovch soustav je 7, a to. s. triklinick, monoklinick, ortorombick, hexagonln, trigonln (romboedrick), tetragonln, kubick. Elementrn buka prost m atomy pouze ve vrcholech buky. Elementrn buka sloen m atomy ve vrcholech buky, ale krom toho jet v dalch mstech. Bazln centrovan elementrn buka obsahuje jednak atomy ve vrcholech, jednak atomy ve stedu doln a horn podstavy. Prostorov centrovan elementrn buka obsahuje jednak atomy ve vrcholech, jednak atomy v prseku tlesovch hlopek. Plon centrovan elementrn buka obsahuje jednak atomy ve vrcholech, jednak atomy ve stedech vech stn. Tuh roztok obvykle znamen ltku v pevnm skupenstv, kdy v krystalov mce tto ltky jsou umstny (rozputny) atomy cizch prvk. Substitun tuhy roztok je takov, v nm rozputn atomy nahrazuj v krystalov mi atomy vlastn. Intersticiln tuh roztok je takov, v nm jsou rozputn atomy o malm polomru umstny v dutinch krystalov me zkladn ltky. Elementrn bukou mky kubick prostorov centrovan je krychle, atomy jsou jednak ve vrcholech krychle, jednak v prseku tlesovch hlopek. V mce kubick prostorov centrovan existuj dutiny oktaedrick a dutiny tetraedrick. Rozpustnost intersticilnch atom je v mce kubick prostorov centrovan mal kvli malm rozmrm oktaedrickch i tetraedrickch dutin. Mra zaplnn mky atomy je podlem objemu atom pipadajcch na elementrn buku a objemu tto elementrn buky. Mra zaplnn v mce kubick prostorov centrovan je 0,68, tj. 68%. Elementrn bukou mky kubick plon centrovan je krychle, atomy jsou jednak ve vrcholech krychle, jednak ve stedech vech esti stn. V mce kubick plon centrovan existuj, stejn jako v mce kubick prostorov centrovan, dutiny oktaedrick a dutiny tetraedrick. V mce kubick plon centrovan je relativn vysok rozpustnost intersticilnch atom dky vt velikosti oktaedrickch dutin. Mra zaplnn v mce kubick plon centrovan je 0,74, tj. 74%. Poruchy krystalov mzky se dl na poruchy bodov, rov, plon a prostorov. Vakance je neobsazen uzlov bod v mce. Interstice je atom v meziuzlov poloze. Pod teplotou tuhnut je podl vakanc v materilech cca 10-4. Ptomnost vakanc je usnadnna difze. Hranov dislokace pedstavuje atomovou polorovinu navc v krystalu. roubov dislokace znamen uspodn atom v okol dislokan ry ve roubovici.
56
O52 O53 O54 O55 O56 O57 O58 O59 O60 O61 O62 O63 O64 O65
Dislokace umouj plastickou deformaci zejmna u kovovch materil a zvis na nich tak houevnatost materil. Dislokace jsou poruchy tm jednoznan prospn. Dislokace jsou snadno pohybliv v kovovch materilech. Dislokace jsou obtn pohybliv v keramickch materilech. Hlavnm pedstavitelem plonch poruch jsou hranice zrn v polykrystalickch materilech. V polykrystalech je makroskopick kus materilu tvoen velkm potem malch krystal (zrn). Obvykl velikost zrn v polykrystalickch materilech jsou destky mikrometr. Difze znamen pohyb stic hmoty (atom) vtinou z mst o vt koncentraci do mst o ni koncentraci. Zkladn mechanismy difze substitunch atom jsou pm vmna, cyklick vmna a vakann difze. Z hlediska pravdpodobnosti se nejvce uplatn cyklick vmna, ale nejmn energeticky nron je vakann difze. Difze intersticilnch atom probh elementrnmi peskoky z jedn meziuzlov polohy do druh ve smru difze. Difzn schopnost atom roste exponenciln s rostouc teplotou. Ano, difzn schopnost zvis na typu mky. Difze je tm snaz, m je men mra zaplnn mky atomy. Snadnji difunduj intersticiln atomy, protoe jsou men.
Dal zdroje
[1] Pluha, J. a kol: Nauka o materilech. SNTL, Praha, 1989, 549 s. [2] Skoovsk, P., Bokvka, O., Konen, R., Tillov, E.: Nuka o materili pre odbory strojncke. ilinsk univerzita, ilina, 2001, 380 s. [3] Callister, W. D.: Fundamentals of Materials Science and Engineering. John Wiley&Sons, USA, 2005, 712 s. [4] Bailon, J. P., Dorlot, J. M.: Des Matriaux. Presses Int. Polytechnique, Canada, 2000, 736s.
57
Zkladn vlastnosti konstruknch materil
3. ZKLADN VLASTNOSTI KONSTRUKNCH MATERIL

3.1. Uitn vlastnosti as ke studiu: 1 hodina Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
rozdlit uitn vlastnosti zaadit vlastnosti materilu do skupin vysvtlit pojem anizotropie a izotropie vlastnost
Vklad
Rozdlen uitnch vlastnost
Abychom vybrali vhodn materil pro vrobu rznch soust nebo pro stavbu konstrukc a zazen je poteba znt jeho vlastnosti. Vlastnosti materilu jsou dny jeho vnitn stavbou strukturou materilu, kter zvis krom chemickho sloen, vlastnost atom a molekul, tak na technologii vroby a nslednm zpracovn materilu. Zmnou technologie vroby nebo zpracovn materilu lze doshnout zmny struktury a tm i jeho vlastnost. Vlastnosti materilu lze obvykle rozdlit do nsledujcch ty skupin: fyzikln, mechanick, chemick, odolnost vi degradaci bhem provozu. Fyzikln vlastnosti materil zahrnuj elektrick a magnetick vlastnosti, tepeln vlastnosti a optick vlastnosti. Mechanick vlastnosti jsou velmi dleit pro projektovn a konstruktrskou praxi. Pro dan el pouit potebujeme vdt, zda a do jak mry je materil pevn a tvrn. Dle ns bude zajmat, jak velk sla bude na soust psobit, jestli bude zatovna pomalu nebo rzov. Mechanick vlastnosti tedy zahrnuj vechny vlastnosti, kter popisuj chovn materilu pi psoben vnjho napt, resp. sly. Znalost chemickch vlastnost materilu je dleit vude tam, kde je materil vystaven psoben chemickho nebo elektrochemickho prosted, nap. je vystaven koroznmu namhn. Existuj i dal vlastnosti materil, kter nelze jednoznan zaadit do ve uvedench skupin, a vtinou jsou dny kombinac pedchozch vlastnost. Mezi takov vlastnosti pat
58
nap. odolnost proti opoteben. Tuto skupinu vlastnost meme nazvat odolnost vi degradanm procesm. Zvltn skupinu vlastnost tvo technologick vlastnosti. Znalost technologickch vlastnost materil je dleit pro vlastn technologii zpracovn materilu a po hotov vrobek. Jedn se napklad o vlastnosti jako tvaitelnost, svaitelnost, obrobitelnost, slvatelnost. Krystalick ltky mohou mt v rznch krystalografickch smrech vznamn odlin vlastnosti, kme tomu anizotropie vlastnost a je charakteristick pedevm pro krystaly s jinou mkou ne kubickou. Jestlie jsou vlastnosti materilu ve vech smrech stejn, hovome o izotropnch vlastnostech materilu. Izotropn vlastnosti materilu maj nap. polykrystalick ltky s kubickou mkou. Pozn. Anizotropie mechanickch vlastnost lze pozorovat i u tvench ocel, kter maj kubickou mku, ale vlivem tven siln deformovanou, tj. s tzv. texturou. Pro zjitn nejdleitjch vlastnost materilu budeme potebovat znt seln hodnoty jeho vlastnost, tzv. materilov charakteristiky. Dan vlastnost me mt jednu nebo vce charakteristik. My se v nsledujcch kapitolch zamme na zjiovn mechanickch vlastnost materil, protoe ty jsou z hlediska pouit konstruknch materil nejdleitj.
Shrnut pojm 3.1

Vlastnosti materilu lze obvykle rozdlit na fyzikln, mechanick, chemick, odolnost vi degradanm procesm a technologick. Anizotropie vlastnost pedstavuje vznamnou odlinost vlastnost krystalick ltky v rznch krystalografickch smrech vznamn. Izotropn vlastnosti jsou vlastnosti materilu ve vech smrech stejn. Materilov charakteristiky jsou seln hodnoty vlastnost materilu.
Otzky 3.1
1. Na em zvis vlastnosti materil? 2. Co znamen anizotropie vlastnost? 3. Jak se nazvaj seln hodnoty vlastnost materilu?
lohy k een 3.1

1. Na zklad znalost z jinch pedmt nebo ze stedn koly vyjmenujte nkter elektrick a magnetick vlastnosti. 2. Dovedli byste uvst pklad materilu s anizotropnmi vlastnostmi?
59
3.2. Mechanick vlastnosti as ke studiu: 3 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
vyjmenovat mechanick vlastnosti popsat princip nkterch mechanickch zkouek stanovit mez kluzu, mez pevnosti, tanost, kontrakce a dal
Vklad
Mechanick vlastnosti zkladn pojmy
Mechanick vlastnosti pestavuj zkladn charakteristiky chovn materil pi mechanickm namhn, vyjaduj jejich odolnost vi deformaci a poruen. Zkladn mechanick vlastnosti konstruknch materil jsou prunost, pevnost, plasticita a houevnatost, ale mechanickch charakteristik je daleko vce. Prunost je popsna nsledujcmi charakteristikami modulem prunosti v tahu E, modulem prunosti ve smyku G, koeficientem pn deformace . Modul prunosti vtiny materil zvis na tuhosti vazby mezi atomy nebo ionty a na hustot vazeb. Nejvt tuhost m kovalentn vazba (20 a 200 N/m), kter m tak nejsilnj vazebnou energi (viz kap. 2.2). Atomy uhlku v diamantu jsou vzny kovalentn vazbou a jejich hustota je vysok, proto m diamant vysok modul prunosti v tahu (E = 1000 GPa). V kovovch materilech jsou atomy vzny pomoc kovov vazby, jej tuhost se pohybuje v rozmez 15 a 100 N/m. Hustota vazby v kovovch materilech je tak vysok a je dna tsnm uspodnm atom v mce. Kovov materily maj tedy tak vysok modul prunosti v tahu (od 100 GPa u Zn-slitin do 400 GPa u W-slitin). Polymery obsahuj jak tuh kovalentn vazby, tak slab van der Waalsovy vazby (tuhost vazby je jen 0,5 a 2 N/m), kter jsou pinou nzkho modulu prunosti polymer (max. 10 GPa). Pevnost vyjaduje maximln napt, kterm meme materil zatit, ani by dolo ke vzniku defekt nebo jeho poruen. Pevnost polykrystalickch materil zvis na nkolika faktorech. Tmi jsou velikosti vnitnho odporu pi skluzov plastick deformaci (je dna hodnotou Peierls-Nabarrova (PN) napt viz. pozn.), potem skluzovch systm a kohezn pevnost hranic zrn. Kovy maj pomrn nzkou hodnotu PN napt a minimln 5 nezvislch skluzovch systm, proto u nich plastick deformace probh pomrn snadno. Naopak u keramickch materil je hodnota PN napt vysok a poet nezvislch skluzovch systmu nzk. Plastick deformace v nich probh obtn. Keramick materily maj malou kohezn
60
pevnost hranic zrn ve srovnn s kovy a proto je jejich pevnost v tahu ni. Pevnost se vyjaduje u rznch materil rznmi charakteristikami. Nap. u kompozit a elastomer mez pevnosti v tahu, u konstrukn keramiky a skla mez pevnosti v tlaku nebo ohybu nebo u kov a plast mez kluzu. Houevnatost je vlastnost, kter se projev pi mechanickm zatovn materilu a je charakterizovna jako odpor materilu proti iniciaci a en trhlin. Pmo souvis se schopnost plastick deformace materilu. m vy je schopnost materilu plasticky se deformovat, tm vce bude dan materil odolvat en trhlin. Kovy a kompozitn materily s kovovou matric budou mt tedy mnohem vy houevnatost ne konstrukn keramika nebo skla. Pozn. Peierls-Nabarrovo napt (PN) je napt potebn ke skluzovmu pohybu dislokace krystalem, kter neobsahuje dn poruchy. Skluzov systm souvis v pohybem dislokac. Dislokace se me pohybovat dvojm zpsoben: skluzem a plhnm. Skluz se uskuteuje v urit skluzov rovin. U kov jsou skluzovmi rovinami obvykle nejhustji obsazen krystalov roviny. Kohezn pevnost hranic zrn je mrou soudrnosti hranic zrn. Dle se budeme zabvat zkouen materil a zjiovnm rznch materilovch charakteristik. Vtinou se omezme jen na zkouen kovovch materil.
Zkouen materil
Mechanick charakteristiky se uruj experimentln obvykle podle normy, kter definuje podmnky zkouen a zkuebn tleso, tj. vzorek materilu, na kterm poadovan vlastnosti zjiujeme. Vsledn hodnoty vak nejsou pro dan materil absolutn, ale jsou to veliiny, kter zvis na konkrtnch podmnkch zkouen. Materily se deformuj jak elasticky (prun), tak plasticky (trvale). Znalost mechanickch vlastnost pi podmnkch, kter odpovdaj elastick deformaci, je dleit pro pevnostn vpoet soust (konstrukn ely). Naopak znalost vlastnost v oblasti plastickch deformac je dleit pro technologick ely, nap. tven, pi kterch clen mnme tvar a rozmry materil a soust. Podle toho jakm zpsobem materilov charakteristiky zjiujeme, dlme zkouky na statick, kam pat nap. zkouka tahem a zkouky tvrdosti, a na zkouky dynamick, kam meme zaadit zkouky rzov a zkouky navov. Pi statickch zkoukch se hodnot chovn materilu pi psoben stlch nebo pomalu a spojit mncch se sil. Zkuebn tleso me bt namhno rznmi zpsoby, nap. tahem, tlakem, smykem, ohybem a krutem. Vsledky statickch zkouek nm ale nekaj, jak se bude materil chovat, pokud ho zatme dynamicky. A to bu rzov, kdy zaten roste skokem, nebo cyklicky, pi opakovan namhn. Pi dynamickm namhn dochz asto k poruen materilu pi zaten nim, ne odpovd statick pevnosti materilu.
61
Zkouka pevnosti v tahu
Zkouka pevnosti v tahu pat k zkladnm mechanickm zkoukm. Jedn se o statickou zkouku, pi kter se zkuebn tleso zatovnm ve zkuebnm stroji deformuje tahovou silou, pedepsanou rychlost, zpravidla a do poruen (petren). Bhem zkouky se zaznamenv zvislost psobc sly F na prodlouen L. Tto zvislosti se k tahov nebo pracovn diagram. Zkou se obvykle pi urit rychlosti zatovn (pohybu pnku) za teploty 20C, ale podle poadavk i za teplot vych i nich. Jak vypad zkuebn tleso pro tahovou zkouku? Je to ty nejastji kruhovho nebo obdlnkovho prezu, na kter je vyznaena poten men dlka L0 (obr. 3.1). Zkuebn tye mohou bt bu hladk, tzn., e jejich prez je po cel dlce stejn, nebo mohou bt opateny hlavami, tj. rozenm konci tye, kter se upnaj do zkuebnho stroje. Pozn. Celkov dlka hladk tye zahrnuje tak sti, kter jsou potebn pro upnut do zkuebnho stroje. Poten men dlka L0 se u plochch ty obdlnkovho prezu stanovuje bu jako absolutn vzdlenost (50, 80 nebo 100 mm) nebo jako pomr mezi L0 a potenm prezem S0 ( pro krtkou ty., pro dlouhou ty). U ty vlcovho a dostanete: L0 = 5d0 pro prezu se L0 stanovuje jako ptinsobek nebo desetinsobek prmru zkuebn tye (Pro? Zkuste si dosadit do pedchozch vztah za S0 plochu kruhu krtkou ty, L0 = 10d0 pro dlouhou ty).
62
Obr. 3.1. Pklady zkuebnch ty pro zkouku tahem a)ty kruhovho prezu, b)ploch ty obdlnkovho prezu. inkem zatujc sly F (N) se zkuebn ty prodluuje a mn se tedy pvodn men dlka L0 na L1 o sek L, tzv. absolutn prodlouen, a souasn se zmenuje pvodn prez S0 na okamit S. V tahov tyi vznik tahov napt (rov. 3.1). , rov. 3.1
kter je oznaovno jako skuten napt. V praxi je zjiovn okamitch prez obtn a proto se zatujc sla vztahuje k potenmu prezu S0. Vsledn napt rov. 3.2 je oznaovno jako smluvn napt R. Napt se udv v jednotkch MPa (megapascal); 1 MPa = 1N/mm2. Jak u jsme si uvedli, vsledkem tahov zkouky je pracovn (tahov) diagram (obr. 3.2). Popeme si nejprve diagram tahov zkouky houevnatho kovovho materilu. Pracovn diagram meme rozdlit na nkolik oblast. Prvn tvo oblast elastick (prun, vratn) deformace. Zkuebn ty se v tomto seku prodluuje pmo mrn se vzrstajc silou zatovn. Pokud bychom v tomto seku ty odlehili, vrt se na svou pvodn dlku. Vztah mezi naptm a pomrnm prodlouenm ( , ) vyjaduje vztah rov. 3.3
kter oznaujeme jako Hookv zkon. Dleit pro ns je konstanta E, co je modul prunosti v tahu (jednotka GPa gigapascal). Jedn se o materilovou konstantu. Pozn. Pomrn prodlouen vyjaduje zmnu dlky L = L1 L0 vztaenou k poten dlce zkuebn tye L0.
63
Obr. 3.2. Pracovn (tahov) diagram F-L. Druhou oblast tvo oblast rovnomrn plastick deformace. Dislokace se po pekroen elastick oblasti zanou pohybovat a materil se zan trvale (plasticky) deformovat. Dochz zde k odklonu od pmkov zvislosti napt na pomrnm prodlouen a prstek napt na pomrnm prodlouen (deformaci) kles na nulu. A do tohoto okamiku se men st zkuebn ty deformuje rovnomrn, zuuje se po cel dlce. Tet stdium tvo oblast nerovnomrn plastick deformace. Dochz zde k poklesu napt a na tahov zkuebn tyi se zan vytvet defekt materil se bu zcela nebo sten poru a asto se vytvo mstn zen (zakrcen), tzv. krek. Toto stdium kon petrenm zkuebn tye. Na obr. 3.3 je patrn, jak bhem zatovn dochz k deformaci tahov zkuebn tye.
Obr. 3.3. Deformace tahov zkuebn tye bhem zatovn. Pro vyhodnocen zkladnch pevnostnch charakteristik se pracovn diagram F-L pepotv na diagram R- (smluvn napt-pomrn prodlouen). Pi vpotu napt se
64
budou zmen sly vztahovat na plochu pvodnho prezu S0. Diagramy R- se pro rzn materily li jak v pevnostnch charakteristikch, tak v deformanch hodnotch (obr. 3.4).
Obr. 3.4. Schematick porovnn tahovch diagram rznch kovovch materil a)oceli bez vrazn meze kluzu, b)oceli s vraznou mez kluzu, c)tvrn litiny, d)ed litiny, e)slitiny hlinku. Kter pevnostn charakteristiky tedy meme z tahov zkouky a pracovnho diagramu odest? Mez mrnosti se obtn uruje, a proto stanovujeme smluvn hodnotu, tzv. mez kluzu. Zkladn charakteristiky tedy jsou mez kluzu, mez pevnosti, tanost a kontrakce (zen). Mez kluzu je smluvn napt a me bt bu vrazn, nebo nevrazn, a odpovd sle na mezi kluzu Fe (N). V tahovm diagramu je to msto (obr. 3.5), kde dochz k zastaven nebo dokonce poklesu zatujc sly pi postupujc trval deformaci. Vraznou mez kluzu oznaujeme jako horn mez kluzu ReH nebo doln mez kluzu ReL (obr. 3.5a). Nevraznou mez kluzu stanovujeme pro uritou plastickou (trvalou) deformaci (nap. pro = 0,2 %). Oznaujeme j jako smluvn mez kluzu Rp0,2 (obr. 3.6b).
65
Obr. 3.5. Stanoven meze kluzu z tahovch diagram a)vrazn mez kluzu horn ReH nebo doln ReL, b)nevrazn smluvn mez kluzu Rp0,2 Mez pevnosti je tak smluvn napt a odpovd maximlnmu zaten pi tahov zkouce (obr. 3.3). Oznaujeme j jako Rm. , rov. 3.4
Tanost je maximln pomrn plastick (trval) prodlouen p vyjden v %. Oznauje se A, a dle podle velikosti poten men dlky, nap. A5 (pro krtkou zkuebn ty), A10 (pro dlouhou zkuebn ty), A50 (L0 = 50 mm), atd. Tanost se vypot podle vztahu (rov. 3.5) , rov. 3.5
kde L0 je pvodn men dlka, kterou jsme si na zkuebn tyi vyznaili a Lu je dlka menho seku po petren, kterou zjistme tak, e ob sti zkuebn tye pilome k sob a zmme pvodn vyznaenou dlku L0. Jak se mn tvar a rozmry zkuebn tye a do stdia petren meme vidt na obr. 3.6. Pro rzn pvodn men dlky zskme odlin hodnoty tanosti (nap. A10 < A5) a vsledn hodnoty nelze pevdt.
Obr. 3.6. Zmna rozmr zkuebn tye pi zatovn a do lomu. Kontrakce neboli zen vyjaduje maximln pomrn zen po petren zkuebn tye v %. Vztah pro vpoet je uveden ne (rov. 3.6): ,
66
rov. 3.6
kde S0 je pvodn prez tye v mm2 a Su je prez tye v mst po petren v mm2. Pozn. Poten plocha tye kruhov prezu S0 vypotme jako plochu kruhu, tedy . Obdobn plocha tye kruhov prezu po petren Su se vypot podle vztahu .
Zkouka pevnosti v ohybu
Zkouka pevnosti v ohybu je dleit hlavn u kehkch materil, nap. konstrukn keramiky, nkterch polymer a litiny. Zkuebn ty obdelnkovho nebo kruhovho prezu je podepen na dvou oporch a uprosted se zatuje od nulov hodnoty tbodovm (uprosted zkuebn tye) nebo tybodovm ohybem (symetricky vzhledem ke stedu tye) obr. 3.7.
67
Obr. 3.7. Zkouka pevnosti v ohybu. a) tbodovm ohybem, b) tybodovm ohybem.
Pi zatovn zkuebnho tlesa se snm zvislost sly na prhybu tye. Prhyb se m jako zmna polohy stedu tye vzhledem k nejblim oprm. Napt po prezu tye se mn od maximlnch tahovch napt (kladn hodnoty), pes nulovou hodnotu ve stedu tye, po maximln tlakov napt (zporn hodnoty) obr. 3.8.
Obr. 3.8. Prbh napt po prezu ohbanho tlesa.
Pevnost v ohybu Rmo (v MPa) je maximln hodnota tahovho napt psobc na povrchu tye v okamiku poruen a je dna vztahem:
,
68
rov. 3.7
kde Mo je ohybov moment, kter pi sle F je roven obr. 3.7), Wo je modul prezu (pro kruhov prez v mm3.
pro tbodov ohyb a
pro tybodov ohyb (v Nmm-2) pi vzdlenosti opr l nebo a (viz , pro obdlnkov prez )
Pevnost v ohybu je vrazn zvisl na kvalit povrchu zkuebnho tlesa. Ohybov zkouky se pouvaj pro stanoven meznch stav materilu, nap. pro hodnocen houevnatosti keramiky.
Zkouka pevnosti v tlaku
Zkouka pevnosti v tlaku m vznam pro hodnocen kehkch materil a materil namhanch na tlak (nap. stavebn hmoty, loiskov kovy, ed litina). Zkuebn tlesa tvo vleky o prmru d0 (obvykle 20 a 30 mm), stejn dlky h0 (obvykle h0 = 13d0), kter se postupn zatuj, a se stla na stanovenou hodnotu nebo se u kehkch materil rozdrt. V prbhu zkouky se zaznamenv tlakov sla v zvislosti na velikosti stlaen vky vleku. Mez pevnosti v tlaku RPd (v MPa) se stanovuje v ppad rozdrcen materilu jako pomr maximlnho zaten Fmax k potenmu prezu S0 (rov. 3.8):
rov. 3.8
Obr. 3.9. Schma zatovn zkuebnho tlesa ve tvaru vleku pi zkouce pevnosti v tlaku.
U kehkch materil, jako ed litina, dochz na mezi pevnosti v tlaku k poruen prakticky bez deformace. U velmi houevnatch materil, jako je mkk ocel, k poruen vbec nedojde, ale materil se stle vce deformuje. Zkouka tlakem u tchto materil m vak vznam pro hodnocen objemov tvaitelnosti. Pracovn diagram pi zkouce pevnosti v tlaku
69
je podobn jako pi zkouce tahem. Obdobn se d tak urit smluvn mez kluzu v tlaku
Kd0,2, pop. pomrn zkrcen nebo pn rozen.

Zkouka rzem v ohybu
Nkter konstrukn materily jsou pi zkouce tahem houevnat, ale jestlie zkuebn tleso obsahuje vrub a zatovn probh za snen teploty vysokou rychlost deformace, materil se chov kehce. Mezi tyto materily pat vechny kovy s kubickou prostorov centrovanou mkou (bcc), nzkouhlkov a nzkolegovan oceli. Kovy s kubickou plon centrovanou mkou (fcc) pechod z houevnatho stavu do kehkho nemaj (obr. 3.10). Pozn. U kov s fcc mkou me vak pi snen teplot dojt pi zatovn k fzov pemn a proto k neobvyklm zmnm mechanickch vlastnost.
Obr. 3.10 Zvislost vrubov houevnatosti na teplot pro rzn materily 1 s fcc mkou, 2, 3 s bcc mkou, 4 litiny. Zkouka rzem v ohybu pat mezi dynamick zkouky. Je zaloena na zjitn, kolik energie se pi deru spotebuje na zlomen zkuebn tye ohybem. Nejastji se pouv zkouka rzem v ohybu podle Charpyho. Podstatou zkouky je peraen zkuebn tye opaten jednostrannm vrubem jednm rzem kyvadlovho kladiva. Zkuebn ty je umstna na oprch, vrubem na opan stran, ne na kterou dopad kladivo (obr. 3.11). Vsledkem zkouky je zjitn nrazov prce K (J), kter vyjaduje energie spotebovanou na deformaci tlesa a en lomu tlesem. Zkuebn tlesa pro zkouku rzem v ohybu podle Charpyho jsou normovan o velikosti 10 x 10 x 55 mm. Jsou opatena V vrubem o hloubce 2 mm (hel 45) nebo U vrubem o hloubce 5
70
mm (pop. 2 nebo 3 mm) obr. 3.12. U vzork s V vrubem mohou bt zhotoveny zkuebn tye i mench rozmr o ce 7,5 nebo 5 mm (vrub je na u ploe). Podle typu vrubu se nrazov prce oznauje KV pro vzorky s V vrubem a KU pro vzorky s U vrubem.
Obr. 3.11. Umstn zkuebn tye na oprch kyvadlovho kladiva.
Obr. 3.12. Tvar a rozmry zkuebnch ty s V-vrubem a s U-vrubem. Nrazovou prci lze pepotat na vrubovou houevnatost KC (ozn. KCV nebo KCU podle typu vrubu) podle rov 3.9: , kde K je nrazov prce v J, S0 je plocha pod vrubem v cm2. rov. 3.9
Vrubov houevnatost KC se uvd v jednotkch Jcm-2. Pi zkouce rzem v ohybu se dle vyhodnocuje podl kehkho lomu PKL v % a deforman charakteristika b pn rozen.
71
Podl kehkho lomu se ur z pomru plochy kehkho lomu SKL a plochy pod vrubem S0 (rov. 3.15) obr. 3.13. . rov. 3.15
Obr. 3.13. Vyhodnocen podlu kehkho lomu PKL.

Tranzitn teplota
Provede-li se zkouka rzem v ohybu u materilu s mkou bcc pi rznch teplotch a vsledn hodnoty nrazov prce K nebo vrubov houevnatosti KC se vynesou v zvislosti na teplot T do grafu, zskme tzv. pechodovou kivku (obr. 3.14). Z pechodov kivky se stanovuj tranzitn teploty, kter nm slou k hodnocen odolnosti materilu vi kehkmu poruen. Tranzitn teplota TT se me stanovit z rznch kritri: pro jistou hodnotu vrubov houevnatosti, nap. pro KCV = 35 Jcm-2 pro nzkouhlkov svaiteln oceli, ze stedn hodnoty vrubov houevnatosti KCVst., pro 50 % podlu kehkho lomu PKL.
72
Obr. 3.14. Pechodov kivka pi zkouce rzem v ohybu. Pechodov teplota je u ocel dleitm mtkem schopnosti materilu odolvat rzovmu zaten a schopnosti materilu ke tven za studena za dan teploty. Pro technickou praxi je dleit, aby konstrukn materil byl zatovan pi teplotch nad tranzitn (pechodovou) oblast. Tranzitn oblast je ovlivovna metalurgickmi faktory, tepelnm zpracovnm, chemickm sloenm, velikost zrna, svaovnm, teplotou, rychlost zatovn atd. Je vak stanovena pro konkrtn podmnky namhn, kterch bylo pouito pi zkouce a za jinch podmnek se materil me chovat zcela jinak.
Shrnut pojm 3.2
Zkladn mechanick vlastnosti konstruknch materil jsou prunost, pevnost, plasticita a houevnatost. Podle toho jakm zpsobem materilov charakteristiky zjiujeme, dlme zkouky na statick a dynamick. Vsledkem tahov zkouky je pracovn digram. Pracovn diagram meme rozdlit na nkolik oblast: na oblast elastick (prun, vratn) deformace, rovnomrn plastick deformace a nerovnomrn plastick deformace. Skuten napt vyjaduje pomr sly F (N) vztaen na okamit prez S. Smluvn napt R vyjaduje pomr sly F (N) vztaen na poten prez S0. Mez kluzu je smluvn napt. Odpovd sle na mezi kluzu Fe (N), pi kter dochz k zastaven nebo dokonce poklesu zatujc sly pi postupujc trval deformaci.
73
Oznaujeme j jako Re. Urme-li ji jako smluvn hodnotu napt pro 0,2 % trval deformace, oznaujeme ji jako Rp0,2. Mez pevnosti je tak smluvn napt a odpovd maximlnmu zaten pi tahov zkouce (obr. 3.2). Oznaujeme j jako Rm. Tanost je maximln pomrn plastick (trval) prodlouen p. Oznauje se A (%). Kontrakce neboli zen vyjaduje maximln pomrn zen po petren zkuebn tye v %. Oznauje se Z. Vsledkem zkouky rzem v ohybu je zjitn nrazov prce K (J), kter vyjaduje energii spotebovanou na deformaci tlesa a en lomu tlesem. Pechodov teplota vyjaduje pechod mezi kehkm a houevnatm chovnm materilu. U ocel je dleitm mtkem schopnosti materilu odolvat rzovmu zaten a schopnosti materilu ke tven za studena za dan teploty. Otzky 3.2 4. Jak jsou zkladn mechanick vlastnosti konstruknch materil? 5. Co vyjaduje pevnost? 6. Kter materily vykazuj vysokou pevnost? 7. Co je to houevnatost? 8. Kter z materil m vy houevnatost kovy nebo keramika? Zdvodnte svoji odpov. 9. Jakm zpsobem je zkuebn tleso namhno pi statickch zkoukch? 10. Kter zkouky pat ke statickm zkoukm? 11. Jakm zpsobem je zkuebn tleso namhno pi dynamickch zkoukch? 12. Kter zkouky pat k dynamickm zkoukm? 13. Co je vsledkem tahov zkouky? 14. Do jakch oblast meme rozdlit tahov diagram? 15. Kter zkon plat v oblasti elastick (vratn) deformace? 16. Kterou materilovou charakteristiku meme odest z oblasti elastick (vratn) deformace? 17. Jak je rozdl mezi smluvnm a skutenm naptm? Kter napt je vy? 18. Kter materilov charakteristiky meme odest z pracovnho (tahovho) diagramu? 19. Co vyjaduje mez pevnosti Rm? 20. Co je to tanost? 21. Co je to kontrakce? 22. Co je vsledkem zkouky rzem v ohybu? 23. Co vyjaduje vrubov houevnatost?
74
24. Jakou materilovou charakteristiku zskme ze zvislosti nrazov prce, resp. vrubov houevnatosti na teplot? lohy k een 3.2 3. Z vsledk tahov zkouky stanovte meze kluzu ReH a ReL, mez pevnosti Rm, tanost A a kontrakci Z, jestlie tahov zkouka byla provedena na zkuebn tyi kruhovho prezu o prmru d0 = 10 mm (Jednalo se krtkou zkuebn ty. Jak byla tedy poten men dlka L0?). Po petren byly namen rozmry du = 4,9 mm a Lu = 72,2 mm. Horn mez kluzu ReH odpovdala sle 27,5 kN, doln mez kluzu ReL odpovdala sle 19,7 kN, maximln zaten Fmax = 29,1 kN. 4. Zkouka rzem v ohybu byla provedena na standardn zkuebn tyi s V vrubem. Nrazov prce byla namena 121 J. Jak je vrubov houevnatost zkouenho vzorku, jestlie ji vyjdme v Jcm-2?
75
CD-ROM
Videa: Zkouka tahem za okoln teploty. Zkouka rzem v ohybu podle Charpyho.
Animace: Tahov zkuebn ty tvar, rozmry Tahov zkuebn ty zatovn Tahov diagram tvar tye Tahov diagram oblasti Charpyho zkuebn ty Charpyho kladivo Zkouka pevnosti v ohybu Zkouka pevnosti v tlaku Stanoven tranzitn teploty
76
3.3. Technologick vlastnosti as ke studiu: 0,5 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
vyjmenovat technologick vlastnosti definovat technologick vlastnosti. popsat princip nkterch technologickch zkouek
Vklad
Technologick vlastnosti a zkouky
Technologick vlastnosti nm uruj vhodnost materilu k uritm technologickm operacm a postupm. Nejdleitj technologick vlastnosti jsou tvaitelnost, svaitelnost, slvatelnost a obrobitelnost. Tvaitelnost je schopnost materilu vytvoit poadovan vrobek bez vad plastickou deformaci za tepla nebo za studena. Svaitelnost je schopnost materilu vytvoit svarov spoj poadovanch vlastnost. Svaitelnost se hodnot z hlediska technologickho (zvis na zvolen technologii a parametrech svaovn), metalurgickho (zvis na sloen, struktue svaovanho materilu, rozmrovch zmnch a pnut vzniklch bhem svaovn) a konstruknho (zvis na tvarovm een svarovho spoje). Slvatelnost je schopnost vytvoit odlitek pedepsanho tvaru a rozmr bez vad a s odpovdajcmi vlastnostmi. Pedstavuje souhrn slvrenskch vlastnost jako jsou tavitelnost, tekutost, smrovn, odmen, pohlcovn plyn. Zkladn vlastnosti jsou zabhavost a smrtn kovu. Obrobitelnost popisuje zpsob obrbn materilu, prci, kter se vynalo na oddlen tsky a stupe drsnosti, kter se po obroben doshne. Technologick vlastnosti nelze vyjdit pomoc fyziklnch veliin, ale zjiuj se pomoc technologickch zkouek. Charakteristickmi technologickmi zkoukami jsou zkouky lmavosti, hlubokotanosti, zabhavosti, zkouka na stanoven stupn obrobitelnosti. Postup vtiny technologickch zkouek je normovan. My si uvedeme pro ilustraci dv technologick zkouky, a to zkouku tvaitelnosti podle Erichsena a zkouku drt stdavm ohybem. Princip zkouky tvaitelnosti podle Erichsena spov ve vtlaovn kulovitho raznku do plechu o tlouce do 2 mm, piem se pozoruje povrch vzorku. V okamiku, kdy se na
77
povrchu hloubenho plechu objev trhlina pes celou tlouku plechu, se zkouka zastav a odete se prohlouben h, kter pedstavuje Erichsonovo slo IE. Zkouka drt stdavm ohybem spov ve stdavm ohbn drtu uritho prmru v uhlu 90z vchoz polohy na ob strany. Za jeden ohyb se povauje ohyb o hel 90 a zpt do vchoz polohy. Ohyb, pi kterm dolo k poruen vzorku, se nepot. Pro drt uritho prmru jsou stanoveny polomr elist, pes kter se ohyb provd, a vzdlenost unee od vlekovch elist.
Shrnut pojm 3.3

Technologick vlastnosti jsou tvaitelnost, svaitelnost, slvatelnost a obrobitelnost. Technologick vlastnosti nen mon vyjdit pomoc fyziklnch veliin, ale zjiuj se pomoc technologickch zkouek.
Otzky 3.3
25. K emu potebujeme znt technologick vlastnosti materil? 26. Jste schopni vyjmenovat nkter technologick zkouky?
CD-ROM
Videa: Zkouka tvaitelnosti pole Erichsena. Zkouka drt stdavm ohybem.
78
Dal zdroje Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 1. st. VUT Praha, 2001. 1. vyd. 207 s. ISBN 80-01-02424-5. Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 2. st. VUT Praha, 2002. 1. vyd. 214 s. ISBN 80-01-02568-3. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu I. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2003. 2. opr. a roz. vydn. 516 s. ISBN 80-7204-283-1. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu II. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2002. 2. opr. a roz. vydn. 392 s. ISBN 80-7204-248-3. Skoovsk P., Bokvka O., Konen R., Tillov E.: Nuka o materili pre obory strojncke. ilinsk univerzita v ilin, 2001. 1. vyd. 381 s. ISBN 80-7100-831-1. Strnadel B.: Nauka o materilu. Konstrukn materily a jejich degradan procesy. VB Ostrava, 1993. 1. vyd. 187 s. ISBN 80-7078-207-2. Strnadel B.: Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch materil. VB Ostrava, 2008. 1. vyd. 280 s. ISBN 978-80-248-1842-9. Macek K., Janovec J., Juri P., Zuna P.: Kovov materily. VUT Praha, 2006. 1. vyd. 164 s. ISBN 80-01-03573-1. Janovec J., Cejp J., Steidl J.: Perspektivn materily. VUT Praha, 2008. 1. vyd. 143 s. ISBN 978-80-01-04167-3. Veles P.: Mechanick vlastnosti a skanie kovov. ALFA Bratislava, 1989. 2. vyd. 408 s. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Fundamentals of Materials Science and Engineering. An Integrated approach. Hoboken: Wiley, 2008. 3rd ed. 882 p. INBN 978-0-470-12537-3. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Materials science and engineering : an introduction New York: Wiley,c2007. 7th ed. 721 p., ISBN 978-0-471-73696-7.
79
Kl k een
Otzky O 3.1. O 3.2. O 3.3. O 3.4. O 3.5. O 3.6. O 3.7. O 3.8. O 3.9. O 3.10. O 3.11. O 3.12. O 3.13. O 3.14. Vlastnosti materilu zvis na struktue materilu, chemickm sloen, technologii vroby a zpracovn materilu. Anizotropie vlastnost pedstavuje vznamnou odlinost vlastnost krystalick ltky v rznch krystalografickch smrech. Materilov charakteristiky. Prunost, pevnost, plasticita a houevnatost. Pevnost vyjaduje maximln napt, kterm meme materil zatit, ani by dolo ke vzniku defekt nebo jeho poruen. Materily s kovalentn vazbou (nap. diamant), kovov materily. Houevnatost je charakterizovna jako odpor materilu proti iniciaci a en trhlin Houevnatost pedstavuje energii potebnou na plastickou deformaci materilu. Kovy; maj vy je schopnost plasticky se deformovat ne keramika. Pi statickch zkoukch se hodnot chovn materilu pi psoben stlch nebo pomalu a spojit mncch se sil. Nap. zkouka tahem a zkouky tvrdosti. Bu rzov, kdy zaten roste skokem, nebo cyklicky, pi opakovan namhn. Zkouky rzov (nap. zkouka rzem v ohybu podle Charpyho) a zkouky navov. Pracovn (tahov) diagram. Pracovn diagram meme rozdlit na nkolik oblast: na oblast elastick (prun, vratn) deformace, rovnomrn plastick deformace a nerovnomrn plastick deformace. Hookv zkon. Modul prunosti v tahu E (GPa). Smluvn napt se vztahuje potenmu prezu S0, skuten napt se vztahuje k okamitmu prezu S pro dan zaten. Skuten napt je vt. Mez kluzu Re (MPa), mez pevnosti Rm (MPa), tanost A (%), modul prunosti v tahu E (GPa). Mez pevnosti Rm je smluvn napt a odpovd maximlnmu zaten pi tahov zkouce. Tanost je maximln pomrn plastick (trval) prodlouen p. Oznauje se A (%). Kontrakce neboli zen vyjaduje maximln pomrn zen po petren
80
O 3.15. O 3.16. O 3.17. O 3.18. O 3.19. O 3.20. O 3.21.
zkuebn tye v %. Oznauje se Z. O 3.22. O 3.23. O 3.24. O 3.25. Vsledkem zkouky rzem v ohybu je zjitn nrazov prce K (J), kter vyjaduje energie spotebovanou na deformaci tlesa a en lomu tlesem. Vrubov houevnatost je nrazov prce vztaen na plochu pod vrubem. Oznauje se KC (Jcm-2). Pechodovou, neboli tranzitn teplotu. Technologick vlastnosti nm uruj vhodnost materilu k uritm technologickm operacm a postupm, nap. jak se materil bude chovat pi plastick deformaci za tepla nebo za studena, jak se bude svaovat, slvat i obrbt. Zkouka tvaitelnosti pole Erichsena, zkouka drt stdavm ohybem. lohy k een 3.1. Elektrick vodivost [jednotka S (siemens)], elektrick odpor R [jednotka (ohm)]. Intenzita magnetickho pole H [jednotka Am-1], magnetick indukce B [jednotka T (tesla)]. Vlcovan ocel, devo, kompozitn materil vyztuen podlnmi vlkny. Horn mez kluzu ReH = 350 MPa, doln mez kluzu ReL = 251 MPa, mez pevnosti Rm =370 MPa, tanost A5 = 44,4 % a kontrakce Z = 76 %. Vrubov houevnatost , kde K = 121 J a S0 = 0,8 cm2. KCV = 151 Jcm-2.
O 3.26.
3.2. 3.3. 3.4.
81
Kovov materily
4. KOVOV MATERILY
4.1. Vlastnosti kovovch materil as ke studiu: 2 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
rozdlit slitiny kov vyjmenovat vlastnosti kovovch materil vysvtlit rozdl mezi doprovodnmi a psadovmi prvky
Vklad
Rozdlen kovovch materil
Kovov materily se mohou vyskytovat ve form istch kov nebo ve form slitin. Ve zcela istm stavu se kovy vyskytuj jen zdka, pokud maj mt dobr mechanick vlastnosti. Slitiny kov se dl na slitiny eleza a neeleznch kov a dle podle zkladnho kovu, kter je ve slitin obsaen hlavnm podlem. Nejznmj a nejvce rozen jsou slitiny eleza (asi 12000 slitin Fe). Slitiny eleza se dle rozdluj na oceli a litiny. Druhou nejrozenj skupinu slitin tvo slitiny mdi (asi 5000 slitin Cu), kde je hlavnm prvkem m, a dl se na mosazi, bronzy aj. Slitiny hlinku obsahuj jako zkladn prvek hlink. Mezi slitiny hlinku (asi 2000 slitin) pat nap. siluminy a duraly. Vznamnou skupinu tvo slitiny niklu. Krom zkladnho kovu se ve slitinch vyskytuj dal prvky, kter nebyly odstranny pi samotn vrob kovu, a tyto prvky se oznauj jako doprovodn. Prvky doprovodn se dostvaj do oceli nemysln. Rozdluj se na kodliv (neistoty) a prospn, kter vyv nebo sniuj vliv kodlivch prvk. Mezi neistoty pat kyslk, sra, fosfor nebo vodk. Prvky psadov neboli legujc prvky, zkrcen legury, se pidvaj do slitin mysln za elem zlepen jejich vlastnost. Nejastjmi psadovmi prvky jsou Mn, Si, Cr, Ni, Mo, V, Nb, Co, Ti, Al, Cu, Zr, B, N, Be. Dal mon dlen kovovch materil zvis nap. na jejich vlastnostech (fyziklnch, mechanickch, odolnosti vi psoben prosted apod.), praktickm pouit nebo zpsobu vroby. Podle hustoty meme kovov materily rozdlit na lehk (slitiny Mg, Al, Ti) s hustotou < 5 gcm-3 a tk (slitiny Fe, Cu, Ni) s hustotou > 5 gcm-3. Podle chemick stlosti rozdlujeme kovy na ulechtil (nap. Pt, Au, Pd, Ag) a neulechtil (nap. Mg, Fe, Zn). Podle zpsobu vroby tvenm, litm nebo metodami prkov metalurgie rozliujeme tven
82
Kovov materily
slitiny, slitiny na odlitky a slinut kovy. Podle zpsobu pouit rozliujeme nap. nstrojov oceli, pruinov oceli, loiskov kovy, korozivzdorn oceli a dal.
Vlastnosti kovovch materil
Jak jsme si uvedli v pedchozch kapitolch, vlastnosti materil jsou dny jeho vnitn stavbou strukturou materilu, kter zvis krom chemickho sloen, vlastnost atom a molekul, tak na technologii vroby a zpracovn materilu. Zmnou technologie vroby nebo zpracovn materilu lze doshnout zmny struktury a tm i jeho vlastnost. Vlastnosti materilu jsme si rozdlili do ty skupin na chemick, fyzikln, mechanick a technologick. Zvltn skupinu vlastnost tvoila odolnost vi degradanm procesm. Chemick vlastnosti u kov zastupuje odolnost proti korozi, fyzikln vlastnosti jsou nap. elektrick a tepeln vodivost, magnetick vlastnosti aj.. Mechanick vlastnosti nejsou zcela jednoznan, protoe kovy mohou bt jak mkk, tak pevn, jak houevnat, tak docela kehk. Nejdleitj technologick vlastnosti reprezentuj tvrnost, kujnost a svaitelnost. Odolnost vi degradanm procesm zastupuje odolnost vi kehkmu poruen. Mechanick vlastnosti kov jsou nejastji ureny materilovmi charakteristikami, zskanmi pi tahov zkouce. Zkladn pevnostn vlastnosti jsou mez prunosti (mez kluzu) Re nebo Rp0,2 a mez pevnosti Rm. Mez prunosti (mez kluzu) Re je maximln napt, do nho se materil deformuje elasticky (vratn), mez pevnosti Rm je maximln napt, kter je materil schopen penet bez vzniku defekt. Plastick vlastnosti kov charakterizuje tanost A, tj. pomrn prodlouen pi lomu. Tanost je spjata s houevnatost: materil s vt tanost se obvykle vyznauje vt houevnatost. Modul prunosti charakterizuje prunost materilu, co je odpor materilu proti prun deformaci pi psoben vnjch sil. Modul prunosti vtiny materil zvis na tuhosti vazby mezi atomy nebo ionty a na hustot vazeb. Modul prunosti (v tahu, nkdy pojmenovn v literatue jako Youngv modul) E je dn pomrem napt a deformace v tahu , modul ve smyku G je dn podlem napt ve smyku a deformace ve smyku . E=/ G=/ rov. 4.1a rov. 4.1b
Kovov materily maj vysok modul prunosti v tahu (od 100 GPa u Zn-slitin do 400 GPa u W-slitin). Pozn.: Znme-li E meme pro kovy s kubickou mkou vypost G podle vztahu G=E/2(1+), kde je bezrozmrn - Poissonovo slo, vyjadujc pomr pn kontrakce. Nap. pro normln teplotu pro ocel a hokov slitiny je =0,3, pro litinu je =0,25, pro hlink a jeho slitiny, bronz a mosaz je =0,35,
83
Kovov materily
Velmi asto chceme, aby materily a konstrukce z nich byly LEHK a zrove pevn, nap. materily pro leteck a automobilov prmysl. Hmotnost materilu zvis na hustot (kgm-3), kter je definovan jako hmotnost m (v kg) vztaen na objem materilu V (v m3).
= m/V
rov. 4.2
Vztah mezi pevnost a mrnou hmotnost vyjaduje specifick mez kluzu Re/, specifick pevnost Rm/ nebo specifick modul E/. Tyto charakteristiky jsou dleit pro nvrh materilu. Zvislost pevnostnch charakteristik na hustot zkladnch skupin technickch materil ukazuje obr. 4.1.
Obr. 4.1. Zvislost pevnostnch charakteristik na hustot zkladnch skupin technickch materil. Od vtiny konstruknch materil poadujeme, aby byly pevn a houevnat. Kovov materily jsou zatovny tm vhradn v elastick oblasti. Chceme-li zvit pevnost kovovch materil, znamen to, e chceme zvit jejich mez prunosti (mez mrnosti, mez kluzu), tj. napt, do kterho se deformuj prun, tj. elasticky, vratn. Protoe plastick deformace se uskuteuje prostednictvm pohybu dislokac, zven meze prunosti (kluzu) bude vychzet z podmnky, e musme dislokacm zabrnit nebo ztit jejich pohyb, tj. postavit jim do cesty pekky. To lze uskutenit rznmi zpsoby, nap. pedchoz
84
Kovov materily
plastickou deformac, zjemnnm velikost zrna, malmi cizmi sticemi precipitty, substitunmi nebo intersticilnmi atomy. Zpevnn kov pedchoz plastickou deformac Jak je mon zpevnit materil pedchoz plastickou deformac? Materil m uritou pvodn mez kluzu Re0. Tento materil budeme plasticky deformovat nad mez kluzu Re0 a nsledn ho odlehme. Pi plastick deformaci se v materilu vytvej nov dislokace (proces multiplikace) a jejich hustota vzrst z hodnoty, nap. z 1012 m-2 na 1015 m-2 a zjednoduen eeno, dislokace si pi zatovn vzjemn pekej. Tm se zv mez kluzu. Novou mez kluzu ozname jako Re1. Rozdl mezi novou a pvodn mez kluzu vyjaduje prstek zpevnn Re (). Prstek zpevnn zvis na hustot dislokac a konstant k, kter zahrnuje modulu prunosti ve smyku G a faktory, kter charakterizuj dislokace. R = = k rov. 4.3
Se zvyujc se mez kluzu Re roste i mez pevnosti Rm, ale zrove dochz k poklesu tanosti A a kontrakce Z. Cel princip zpevnn kov pedchoz plastickou deformac pi peruovan tahov zkouce je schematicky znzornn na obr. 4.2. Dalm pkladem zpevnn materilu pedchoz plastickou deformac je drt, kter byl ped tahovou zkoukou podroben nkolika ohybm. Vy pevnost vykazuj i za studena vlcovan plechy a psy, ppadn za studena tvarovan vlisky strojnch soust.
Obr. 4.2. Zpevnn kov pedchoz plastickou deformac pi peruovan tahov zkouce. Pohyb a multiplikace dislokac je ovlivnn i jinmi pekkami, nejastji hranicemi zrn a legujcmi prvky nebo pmsemi neistot. U istch kov je inek deformanho zpevnn mnohem men ne u slitin. Dislokan strukturu lze pozorovat pomoc transmisn elektronov mikroskopie (obr. 4.3). Pozn. Multiplikace dislokac znamen zvyovn hustoty dislokac, tj. potu dislokac na plochu (v m-2).
85
Kovov materily
Obr. 4.3. Dislokan struktura zobrazen pomoc transmisn elektronov mikroskopie. Zpevnn kov zjemnnm velikost zrna Hranice zrn jsou dalmi pekkami pro pohyb dislokac. m jemnj bude zrno, tm vce hranic a tedy pekek pro pohyb dislokac v materilu bude. U hranic zrn dochz k nakupen dislokac a bhem pokraujc plastick deformace mnostv nahromadnch dislokac roste. Prstek meze kluzu lze definovat pomoc vztahu , rov. 4.4
kde d je velikost zrna (v m) a k je konstanta (v MPam1/2), kter je mrou napt a odmocniny stedn drhy nutn k pekonn odporu pi prchodu dislokace k hranici zrna. Zpevnn kov zjemnnm velikost zrna zvis na chemickm sloen, struktue a tak technologickm zpracovn materilu. Zpevnn kov malmi cizmi sticemi precipitty Precipitty jsou stice sekundrn (ciz, jin) fze v zkladn matrici. Mohou to bt karbidy, nitridy, ale i nap. sloueniny dvou kov, tzv. intermetalick stice. Tento typ zpevnn je dleit nejen u ocel, ale rovn u neeleznch kov, nap. slitin hlinku (dural) a slitin mdi. Uplatuje se i u nkterch kompozitnch materil. Uvedeme si pklad tohoto typu zpevnn na slitin Al + 4 % Cu (duralu). Pi rychlm ochlazovn slitiny se mohou vylouit precipitovat stice Al2Cu. Jsou-li mal stice (prmr cca 10 nm) a hodn blzko sebe (cca 20-30 nm), tvo innou pekku pohybu dislokac. Pi interakci dislokace s sticemi se mohou uplatnit dva mechanizmy mechanizmus obchzen a mechanizmus protnut stic dislokacemi. V prvnm ppad dojde k prohnut dislokace, obejmut precipittu, uzaven dislokan smyky okolo stic a dislokan ra dle pokrauje ve svm pohybu. Schma mechanizmu obchzen stic dislokacemi je
86
Kovov materily
popsno pomoc obr. 4.4a. Napt potebn pro protlaen dislokace pes stice precipittu je nepmo mrn meziatomov vzdlenosti , piem se pepokld, e vzdlenost je mnohem men ne stedn velikost stic. Zven meze kluzu je rovno . rov. 4.5
V druhm ppad dislokace vnik do stice a prochz ji podle schmatu na obr. 4.4b. Zven meze kluzu je mrn objemovmu podlu stic f. . rov. 4.6
Uplatn se vdy ten mechanizmus, kter vyaduje pro pohyb dislokac men napt.
a)
b)
Obr. 4.4: Schma mechanizmu obchzen stic dislokacemi (a), protnn (b). Zpevnn kov substitunmi nebo intersticilnmi atomy Substitun nebo intersticiln atomy v zkladn mce kovu mohou tak tvoit pekku pro pohyb dislokac. inek zpevnn zvis na koncentraci legujcho prvku v tuhm roztoku c v hm. % . rov. 4.5
Napt vyvolan v okol cizch atom mn modul prunosti materilu, pohyb dislokac se zpomaluje a plastick deformace se stv obtnj. Zpevnn intersticilnmi atomy je innj ne zpevnn substitunmi atomy. Zpevnn eleza vybranmi substitunmi a intersticilnmi atomy je uvedeno na obr. 4.5.
87
Kovov materily
Obr. 4.5. Zpevnn eleza vybranmi substitunmi a intersticilnmi atomy.
Shrnut pojm 4.1

Slitiny kov se dl podle zkladnho kovu, kter je v n obsaen hlavnm podlem, na slitiny eleza a neeleznch kov. Doprovodn prvky se dostvaj do oceli nemysln. Rozdluj se na kodliv (neistoty) a prospn. Prvky psadov (legujc prvky, legury) se pidvaj do slitin mysln za elem zlepen jejich vlastnost. Zpevnn kov pedchoz plastickou deformac Zpevnn kov zjemnnm velikost zrna Zpevnn kov malmi cizmi sticemi precipitty Zpevnn kov substitunmi nebo intersticilnmi atomy
Otzky 4.1
1. Jak je zkladn rozdlen slitin kov? 2. Vyjmenujete alespo dva kodliv prvky ve slitinch kov? 3. Jakou funkci maj psadov prvky?
88
Kovov materily
4. Podle jakch dalch kritri se rozdluj kovy? 5. Co je podstatou zpevnn materil? 6. Jakmi zpsobem dojde ke zpevnn kov pedchoz plastickou deformac? 7. Jak zvis zpevnn kov na velikosti zrna? 8. Jak mechanizmy se uplatuj pi interakci dislokace s sticemi pi zpevnn kov precipitty? 9. Kter zpevnn je innj intersticilnmi nebo substitunmi atomy?
lohy k een 4.1
1. Dokete uvst (najt) vyuit nkterch skupin ocel, nap. konstruknch ocel, nstrojovch ocel, korozivzdornch ocel, litin? 2. Dokete uvst (najt) vyuit nkterch neeleznch slitin, nap. slitin Al, slitin Cu, slitin Ni?
CD-ROM
Zpevnn kov plastickou deformac.
89
Kovov materily
4.2. Slitiny eleza - oceli as ke studiu: 3 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
vysvtlit, co jsou to oceli definovat na em zvis vlastnosti ocel umt zaadit oceli do skupin a znt jejich pouit
Vklad
elezo a slitiny eleza s uhlkem
Slitiny eleza pestavuj nejvce pouvan konstrukn materil ve strojrenstv. Vroba oceli v poslednch letech stle roste (obr. 4.6). Vzhledem k vysok mrn hmotnosti pestavuje vroba oceli stle nejvy podl celkov produkce materilu. Vvoj slitin eleza vede k novm typm ocel, kter konkuruj ostatnm konstruknm materil jako plastm a hlinkovm slitinm. Vysok mrn hmotnost slitin eleza je kompenzovna vysokmi pevnostnmi vlastnosti. Ze slitin na bzi eleza se nejvce rozvj vroba vysokolegovanch ocel, a to pedevm korozivzdornch ocel, kter se uplatuj nejen v potravinskm a chemickm prmyslu, ale stle vce tak ve stavebnictv. Vznamnou pednost eleza a jeho slitin je snadn recyklovatelnost a energetick nenronost v porovnn s vrobou slitin neeleznch kov.
Obr. 4.6. Celosvtov produkce oceli prognza.
90
Kovov materily
ist elezo
ist elezo je mkk a tvrn kov s pomrn nzkou pevnost. Jeho zkladn vlastnosti jsou uvedeny v tab. 4.1. Tab. 4.1. Zkladn vlastnosti eleza Atomov slo Atomov hmotnost Teplota tn Hustota Modul prunosti v tahu Mez pevnosti v tahu Mez kluzu Tanost 26 55,847 1536c 7,874 g/cm3 204 GPa 180-250 MPa 80-140 MPa 50 %
elezo je prvek, u nho se projevuje tzv. alotropie, tj. v pevnm stavu se elezo vyskytuje ve 3 rozdlnch krystalovch modifikacch: elezo delta (elezo ) je vysokoteplotn modifikace eleza v pevnm stavu. M mku kubickou prostorov centrovanou (bcc) a je stabiln v teplotnm intervalu 1536 - 1392C. elezo gama (elezo ) je stedn teplotn modifikace eleza. M mku kubickou plon centrovanou (fcc) a je stabiln v teplotnm intervalu 1392 - 911C. elezo alfa (elezo ) je nzkoteplotn modifikace eleza. M, stejn jako elezo , mku kubickou prostorov centrovanou (bcc) a je stabiln pod teplotou 911C. Meme tedy ci, e elezo m ti rozdln krystalov modifikace, ale jen dva rozdln typy krystalovch mek. Jednotliv krystalov modifikace a oblasti jejich stability jsou znzornny na obr. 4.7.
91
Kovov materily
Obr. 4.7. Krystalov modifikace istho eleza kivka chladnut, oblasti stability Na obr. 4.7 je zobrazena i kivka chladnut istho eleza. Z n je zejm, e fzov pemny istho eleza v pevnm stavu teoreticky probhaj, stejn jako tuhnut, pi konstantn teplot a na kivce chladnut se projev existenc prodlevy.
Uhlk v eleze
Uhlk se rozpout v kad z modifikac eleza, ale jen v pomrn malm mnostv. S ohledem na vztah mezi velikost atomu eleza a uhlku vytv uhlk v eleze tzv. intersticiln tuh roztok (viz kap. 2.3). To znamen, e atomy uhlku jsou umstny v dutinch krystalov mky jednotlivch modifikac eleza. Rozpustnost uhlku je rozdln pro kadou modifikaci eleza. elezo v sob rozpust max. 0,1 hm. % uhlku, a to pi teplot 1499C. Pslun tuh roztok se oznauje jako -ferit. elezo v sob rozpust max. 2,14 hm. % uhlku, a to pi teplot 1147C. Odpovdajc tuh roztok se nazv austenit a oznauje se . elezo v sob rozpust max. 0,02 hm. % uhlku, a to pi teplot 727C. Pslun tuh roztok se nazv ferit a oznauje se . Jednotliv oblasti vskytu intersticilnch tuhch roztok v rovnovnm diagramu metastabiln soustavy Fe C jsou vyznaeny na obr. 4.8.
92
Kovov materily
Obr. 4.8. Oblasti vskytu intersticilnch tuhch roztok v rovnovnm diagramu metastabiln soustavy Fe C. Za povimnut stoj mnohem vy rozpustnost uhlku v austenitu. To souvis s typem krystalov mky, jak ji bylo uvedeno v kap. 2.3. Austenit je tuh roztok uhlku v eleze a m mku kubickou plon centrovanou. Pro tento typ mky je charakteristick nzk difzn schopnost atomu, tedy obtn difze, ale vy rozpustnost malch intersticilnch atomu, tj. atomu v dutinch mky (viz kap. 2.5). Tento vznamn rozdl v rozpustnosti uhlku ve dvou odlinch polymorfnch formch eleza m velk technick vznam a to proto, e je na nm zaloeno cel tepeln zpracovn ocel. A co se stane, pokud je v soustav elezo uhlk vce uhlku, ne je mon rozpustit v jednotlivch modifikacch eleza? Uhlk nad mez rozpustnosti me bt ptomen jako karbid eleza Fe3C cementit, nebo jako ist uhlk, a to ve form grafitu. Cementit m ortorombickou mku, je tvrd a kehk, a maximln rozpustnost uhlku v cementitu je asi 6,7 %. Naproti tomu grafit krystalizuje v hexagonln soustav, je velmi mkk a kehk, obsahuje 100 % uhlku. Pevnost, houevnatost a plastick vlastnosti zvis hlavn na zpsobu vylouen grafitu ve struktue. Z termodynamickho hlediska je soustava elezo uhlk s uhlkem ve form grafitu stabilnj ne soustava elezo uhlk s uhlkem ve form karbidu eleza (cementitu). Slitiny eleza a uhlku se dl na dv zkladn skupiny, oceli a litiny, a to prv podle obsahu uhlku. Oceli jsou slitiny eleza s uhlkem (a dalmi prvky), kter obsahuj mn ne cca 2 hm. % uhlku. Litiny jsou naopak slitiny eleza s uhlkem (a dalmi prvky), kter
93
Kovov materily
obsahuj vce ne 2 hm. % uhlku. Obsah uhlku v litinch obvykle nepesahuje 5 hm. %. Rozdlen slitin eleza a uhlku na oceli a litiny je uvedeno na obr. 4.9.
OCELI
LITINY
Obr. 4.9. Schematick rozdlen slitin eleza a uhlku v rovnovnm diagramu metastabiln soustavy Fe C. Pokud se v systmu Fe-C vyluuje uhlk ve form cementitu, litiny oznaujeme jako bl. Slitiny, kter obsahuj uhlk ve form grafitu, se nazvaj grafitick (ed) litiny. Co se stane, kdy budeme ochlazovat austenit? Austenit, tedy intersticiln tuh roztok uhlku v eleze , existuje za zvench teplot a jeho maximln rozpustnost je 2,14 hm. % uhlku pi teplot 1147C (obr. 4.10). Kter struktury vzniknou, zvis na podmnkch ochlazovn, pedevm na rychlosti ochlazovn. Pi pomal rychlosti ochlazovn (na vzduchu) dochz pi teplot 727C k rozpadu austenitu na sms feritu a cementitu, kter kme perlit. Perlit m charakteristickou lamelrn strukturu a je ptomn ve struktue konstruknch i nstrojovch ocel (obr. 4.11). K rozpadu austenitu na perlit dochz difznm mechanizmem. Pi zven nebo vysok rychlosti ochlazovn (nap. pi ochlazovn do vody nebo oleje) nen u difzn mechanizmus mon nebo je omezen jen na mal intersticiln prvky jako je uhlk, a proto vznikaj jin strukturn sloky bainit a martenzit, kter se vyznauj vy tvrdost a pevnost, ale tak ni houevnatost.
94
Kovov materily
Obr. 4.10. Struktura austenitu.
Obr. 4.11. Struktura perlitu. Jsou vidt hranice pvodnch austenitickch zrn a lamely cementitu (na nrtu lut, na snmku ed), kter se stdaj s lamely feritu (na nrtu modr, na snmku vpravo bl). Oceli maj stle irok uplatnn, protoe jejich vlastnosti se daj mnit jednak chemickm sloenm, ale i zpsobem zpracovn jako je nap. tepeln zpracovn nebo tven. Oceli mohou bt mkk a tvrn, ale tak pevn, tvrd a relativn kehk. Mez pevnosti se u ocel pohybuje v rozmez 350 2000 MPa. V souasn dob je trend vyrbt oceli, kter maj vy uitn vlastnosti, kter jsou zrove pevn, ale taky houevnat.
95
Kovov materily
Vliv prvk na vlastnosti
Vlastnosti ocel jsou ovlivnny mnostvm uhlku a ptomnost ostatnch prvk v oceli. Uhlk nelze povaovat v ocelch za legujc prvek, protoe je soust binrnho systmu se elezem. Uhlk m vak podstatn vliv na pevnost, tvrdost a kalitelnost ocel (pozn. kalitelnost je schopnost oceli doshnout pi dostaten rychlm ochlazovn z oblasti austenitu nerovnovn struktury bainitu nebo martenzitu). S rostoucm obsahem uhlku roste pevnost Rm a tvrdost HB, avak plastick vlastnosti A, Z a houevnatost KCU klesaj (obr. 4.12).
Obr. 4.12. Zvislost mechanickch vlastnost na obsahu uhlku. kodliv doprovodn prvky (neistoty) se sname snit na minimum. Jejich mnostv v oceli zvis na kvalit vstupnch surovin a vrobnm procesu. Podle mnostv neistot se uruje jakost oceli. Nejbnjmu neistotami jsou sra, fosfor, kyslk, dusk a vodk. Sra se dostv do oceli jednak z rud a tak z paliva. V ocelch se vyskytuje v obsazch nkolik setin (obvykle ni ne 0,020 hm. %) a tiscin nap. u ocel pouvanch za snench teplot. Sra tvo se elezem sulfidy FeS s nzkou teplotou taven (985C), kter se sousteuj v trojbodech (na styku t zrn) a nsledn podl obvodu austenitickch zrn a zeslabuj jejich soudrnost. To zpsobuje problmy pi tven za tepla. Nepzniv vliv sry se kompenzuje pdavkem manganu, kter m k se vy afinitu (lpe se s n ve) a vytv sulfidy MnS. Jejich teplota taven je vy (1620C) a tvar je kulovit, take mnohem mn
96
Kovov materily
ovlivuj mechanick vlastnosti oceli. Pi tven se vak tyto sulfidy deformuj ve smru dk a jsou pinou anizotropii vlastnost. Sra zhoruje tak svaitelnost a sniuje korozn odolnost. Pzniv vak psob sra na obrobitelnost, pi obrbn se tvo krtk tsky, a proto se u tzv. automatovch ocel zvyuje obsah sry a na 0,2 0,3 hm. %. Protoe sra zlepuje i tec vlastnosti, zven obsah sry sniuje ten mezi nstrojem a obrbnm pedmtem. Fosfor se do oceli dostv z pouitch surovin a v bnch ocelch je nedoucm prvkem. V ocelch se fosfor rozpout v tuhm roztoku austenitu . Podobn jako sra fosfor segreguje na hranice zrn a vyvolv popoutc kehkost, sniuje vrubovou houevnatost, zvyuje pechodovou teplotu, zhoruje svaitelnost, zvyuje sklon k lmavosti za studena. Obsah fosforu se me v oceli pohybovat a do 0,08 hm. %, s nim obsahem ne 0,05 hm. % se zvyuje odolnost proti atmosfrick korozi. V grafitickch litinch se vytv pi vysokm obsahu fosforu (15,6 hm. %) fosfid eleza Fe3P, kter je tvrd a nzkotaviteln. S vym obsahem fosforu roste zabhavost litin, tvrdost, odolnost proti opoteben a zvyuje se souinitel ten. Kyslk se dostv do oceli bhem vroby pi zkujovn eleza, ale nsledn se odstrauje pi desoxidaci pdavkem prvk, kter maj vy afinitu ke kyslku (Al, Si, Ca). Kyslk, kter zstane v oceli, je vzn na oxidy nebo kemiitany. Kyslk a sra jsou hlavnmi zdroji vmstk (nedouc sloueniny doprovodnch prvk) v oceli. Ty zhoruj vrubovou houevnatost a zvyuj pechodovou teplotu. Dusk se dostv do oceli z pecn atmosfry. Maximln rozpustnost dusku v oceli je 0,1 hm. % pi teplot 585C, ale bn ho oceli obsahuj tisciny a 0,02 hm. %. Dusk podporuje vznik mezikrystalov koroze pod naptm, kdy se na hranicch zrn vyluuj stabiln nitridy eleza Fe4N. To vede ke snen vrubov houevnatosti, zven pechodov teploty, zven meze kluzu a poklesu tvrnosti za studena. Tento jev se nazv strnut oceli. Vodk se do oceli dostv pi vrob z pecn atmosfry a vlhkosti vszky, ale i pi dal vrob (nap. pi moen v kyselinch nebo pi svaovn). Vodk se dostv do oceli v atomrn form a m ze vech prvk nejvt difzn schopnost. Pebyten vodk se vyluuje v mstech poruch, kde vznikaj molekuly vodku, kter vyvolvaj vysok pnut. To me vst a ke vzniku trhlin a poruen materilu. Pro odstrann vodku z oceli se pouv hn pi teplotch 680 a 700C, pi kterm vodk oddifunduje z materilu. Vy obsah vodku, i kdy nezpsob pmo poruen materilu, vede ke snen tanosti a kontrakce. Dal kodliv prvky jako cn, antimon a arsen se vyskytuj v ocel v tiscinch hm. %, segreguj na hranice zrn a zpsobuj pokles vrubov houevnatosti. Pzniv doprovodn prvky psob na zmrnn nebo odstrann negativnho inku neistot. Mezi nejvznamnj pat mangan a kemk. Mangan je obsaen ve vech ocelch jako zkladn desoxidan a odsiovac psada v mnostv 0,1 a 0,8 hm. %. Je rozputn ve feritu a mrn zvyuje jeho pevnost a
97
Kovov materily
houevnatost. Mangan m vy afinitu ke kyslku i k se ne Fe a vytv mn kodliv oxidy MnO a sulfidy MnS. Kemk je stejn jako mangan desoxidanm prvkem. Jako desoxidan psada nepekrauje 0,5 hm. %. Kemk zvyuje pevnost a tvrdost, zhoruje vak tvaitelnost, sniuje tepelnou a elektrickou vodivost. V litinch podporuje grafitizaci. Slitinov prvky (legury) se do oceli pidvaj mysln ke zlepen poadovanch vlastnost. Jejich obsah me bt od nkolika setin procent (nap. u bru) do destek procent (nap. u chromu nebo niklu). Nejastjmi legujcmi prvky jsou Cr, Ni, Mn, Si, Mo, W, V, podle kterch se oceli obvykle nazvaj (ocel manganov, chromov, chrom-niklov). Dalmi legujcmi prvky jsou Co, Ti, Al, Cu, Nb, Zr, B, N, Be. Prvky jako Mn, Si, Ni, Mo, V, W a Cr zvyuj mechanick vlastnosti, zejmna pevnost a tvrdost pi zachovn vyhovujc houevnatosti. Prokalitelnost, tj. schopnost oceli doshnout zakalen struktury do urit hloubky, zvyuj legujc prvky jako Cr, Mn, Mo, V, Ni a B. K dosaen jemnozrnn struktury se oceli leguj Al, Ti, Nb, Ta a V. Tvrdost a odolnost proti opoteben zvyuje psada karbidotvornch prvk Cr, Mo, V, W. Pokud jsou tyto karbidy vhodn rozloeny ve struktue, zvyuj i rupevnost, tedy odolnost za vysokch teplot. Korozivzdornost zvyuje psada Cr, Ni, Mo, Si, Cu. Ti, Nb a Ta vytvej stabiln karbidy a zabrauj mezikrystalov korozi u korozivzdornch ocel legovanch Cr. Cr, Si, Al vytvej stabiln oxidy a zvyuj odolnost proti oxidaci za vysokch teplot. Legujc prvky obvykle vytvej substitun tuh roztoky. Do obsahu 2 hm. % zvyuj pevnost, ani by sniovaly plastick vlastnosti nebo houevnatost. Pi vych koncentracch prstek pevnostnch vlastnost kles a roste pokles plastickch vlastnost a houevnatosti. innj je kombinace vce legujcch prvk ne vy obsah jednoho psadovho prvku.
Rozdlen a znaen ocel (znaen ocel uvdme jen pro informaci)
Oceli rozdlujeme podle zpsobu zpracovn na oceli ke tven a oceli na odlitky, podle pouit na konstrukn a nstrojov, podle chemickho sloen obvyklch jakost (uhlkov, nelegovan) a ulechtil (legovan). Oceli k tven se podle pvodn SN normy (SN 42 0002) rozdlovaly do 10 td podle chemickho sloen a s tmto oznaenm ocel se v praxi stle setkvme. Znaka oceli se skld z pti sel a dalho dvojsl, oddlenho tekou. Obecn oznaen oceli vypad nsledovn: Ocel 1X1 X2X3X4.X5X6. Vznam jednotlivch slic je charakteristick pro danou tdu oceli. X1 spolu s 1 oznauj tdu oceli 10-19.
98
Kovov materily
X2 a X3 X2 X3 X4 X5 X6
t. 10, 11, 12 jsou konstrukn uhlkov oceli (nelegovan), t. 13, 14, 15 a 16 jsou konstrukn oceli nzko a stedn legovan, t. 17 zna korozivzdorn oceli, t. 18 oceli vyroben prkovou metalurgi a t. 19 jsou nstrojov oceli (uhlkov a legovan). u t. 10 a 11 zna pevnost v desetinch MPa (min. 30), u automatovch ocel zna stedn obsah C. u t. 12 a 16 souet stednch obsah legujcch prvk v celch % (u t. 12 rovno nule). u t. 12 a 16 stedn obsah C v desetinch hm. %. bli uren oceli (viz materilov listy). konen stav oceli dan poslednm tepelnm zpracovnm (nehan, han, zulechtn). stupe konenho zpevnn tvenm za studena.
Pklad: Ocel 12 071.21 zna konstrukn uhlkovou ocel tdy 12, obsah uhlku je 0,7 hm. % (me se pohybovat v rozmez 0,62 a 0,72 hm. %), rekrystalizan hanou, za studena dovlcovanou. Podle materilovho listu o pevnosti Rm = 570 a 740 MPa a tanosti min. 13 %. Podle evropsk normy (EN 10020) a nov esk normy (SN EN 10020-94) jsou oceli k tven definovny jako slitiny Fe o obsahu C < 2 hm. %, kter maj obsah Fe vt ne obsah kterhokoliv jinho prvku obsaenho ve slitin. Podle chemickho sloen se dl na nelegovan, kde obsah dnho prvku nepekro mezn obsah prvk (tabulka 4.2), a legovan, u kterch alespo jeden prvek pekro min. obsah. Oznaen ocel je bu podle jejich pouit (nap. S zna ocelov konstrukce, R kolejnice, E strojn sousti) nebo pole jejich chemickho sloen. Tabulka 4.2: Mezn obsah prvk nelegovanch ocel pole SN EN Al 0,1 Pb 0,4 B 0,0008 Se 0,1 Bi 0,1 Si 0,5 Co 0,1 Te 0,1 Cr 0,3 Ti 0,05 Cu 0,4 V 0,1 La 0,05 W 0,1 Mn 1,65 Zr 0,05 Mo 0,08 Nb 0,06 0,05 Ni 0,3
Ostatn bez C, P, S, N
Nelegovan oceli rozdlujeme do t hlavnch skupin jakosti: Nelegovan oceli obvyklch jakost nejsou ureny pro tepeln zpracovn (krom zkladnch druh hn), maj stanoveny minimln hodnoty Rm < 690 MPa, Re < 360 MPa, A5 < 26 % a pedepsan obsah Si a Mn.
99
Kovov materily
Nelegovan jakostn oceli nemaj pedepsan poadavky na stupe istoty (pokud se tk nekovovch vmstk), ale jsou na n kladeny vy nroky pi namhn. Nelegovan jakostn oceli s obsahem Mn < 1 hm. % uren k zulechovn (odpovdaj podle SN t. 12) se zna psmenem C, dvojslm oznaujcm 100x stedn hodnoty obsahu C v hm. % a psmenem oznaujcm bli vlastnosti nebo pouit oceli Pozn. Zulechovn je reim tepelnho zpracovn. Pklad: C35E je nelegovan ocel, stedn obsah C = 0,35 hm. %, se stanovenm max. obsahem sry. Nelegovan jakostn oceli s obsahem Mn > 1 hm. %, nelegovan automatov oceli a legovan oceli se stednm obsahem jednotlivch legujcch prvk pod 5 hm. % (ne rychloezn), jsou uren k zulechovn (odpovdaj podle SN t. 13 a 16) a zna se dvojslm oznaujcm 100x stedn hodnoty obsahu C v hm. %, chemickou znakou legujcch prvk a nsobkem jeho skutenho obsahu. Pklad: 28Mn6 je nelegovan ocel, stedn obsah C = 0,28 hm. %, Mn = 6/4 = 1,5 hm. %. Nelegovan ulechtil oceli maj vy stupe istoty (obzvl pokud se tk nekovovch vmstk), jsou ureny pro zulechovn nebo povrchov kalen, maj pesn stanoven chemick sloen a zvltn podmnky vroby. Pat sem nap. oceli s poadavky na nrazovou prci v zulechtnm stavu, oceli s pedepsanm nejvym obsahem fosforu nebo sry, oceli pro pedpnac vztu do betonu. Legovan oceli Legovan jakostn oceli jsou ureny pro podobn ely jako nelegovan jakostn oceli. Jsou to nap. svaiteln jemnozrnn oceli pro ocelov konstrukce v. tlakovch ndob a potrub, oceli legovan kemkem se zvltnmi poadavky na magnetick vlastnosti nebo oceli uren pro vrobu kolejnic a dal. Legovan ulechtil oceli maj pesn stanoven chemick sloen, zvltn podmnky vroby a zkouen. Dl se na nerezavjc (C 1,2 %, Cr 10,5 %), rychloezn oceli (C 0,60 %, Cr 3-6 %, min. dva z nsledujcch t prvk Mo, W, V s celkovm obsahem 7 %) a ostatn legovan ulechtil oceli. Legovan oceli (krom rychloeznch) s obsahem alespo jednoho prvku nad 5 hm. se zna psmenem X, nsledujc slo odpovd 100nsobku obsahu C v hm. %. Dal psmena oznaujc jednotliv legujc prvky a sla oddlen pomlkou uruj obsahy jednotlivch legujcch prvk. Pklad: X5CrNi18-10 zna legovanou ocel se stednm obsahem C = 0,05 hm. %, Cr = 18 hm. %, Ni = 10 hm. %.
100
Kovov materily
Krom ve popsanho znaen ocel se pouv tak systm selnho znaen (podle SN EN 10 027-2-95). Znaku materilu tvo slo, kter je dno jednou slic hlavn skupiny materilu (ocel m slo 1), za n nsleduje teka a dal tysl. Prvn dvojsl oznauje slo skupiny oceli, druh dvojsl poadov slo oceli. Existuj pevodn tabulky, kter slou k porovnn znaek ocel s pvodnm znaenm podle SN. Pklad: 1.4841 (ekvivalent ocel podle SN 17255)
Pklady pouit ocel
S vrobky z oceli se setkvme denn ve svm okol. Pro ilustraci si uvedeme alespo tyi pklady vrobk z rznch typ ocel, a to kolejnice, ndob z nerezavjc oceli, plechy na vrobu karoseri automobil a sekera. Kolejnice Jak vlastnosti poadujeme pro sprvnou funkci kolejnic? Je to dostaten pevnost a otruvzdornost, tedy odolnost vi opoteben. Kolejnice mus mt i jistou houevnatost, a to i za nzkch teplot (v zim), protoe nkter oceli za nzkch teplot kehnou. Kolejnice mus mt tak velmi dobrou odolnost proti kontaktn nav. Na vrobu kolejnic se pouv perlitick ocel s obsahem uhlku 0,5 a 0,8 hm. % nelegovan nebo legovan Mn a Cr, pop. V. Pro vechny jakosti oceli je pedepsan maximln obsah vodku (do 2,5 ppm v tavenin u ve pevnch ocel). Obsah sry je omezen na 0,008 a 0,025 hm. % a fosforu na 0,025 hm. %. Na ivotnost kolej m vliv istota oceli mnostv oxidickch vmstk, kter zvyuj nchylnost ke kontaktn nav. Minimln mez pevnosti Rm se pohybuje v rozmez od 770 do 1080 MPa, tvrdost od 220 do 360 HB. Na vrobu kolej se pouvaj nap. oceli jakosti 220, 260, 260Mn, 320Cr (slice udv min. tvrdost HB podle Brinella). Vvoj novch materil vede k ocelm s nim obsahem uhlku a bainitickou strukturou, kter m vy mez pevnosti a mrn zvenou tanost. Oceli se leguj Mn, Nb a V a dosahuj pevnosti a 1400 MPa. Ndob z nerezavjc oceli Co by ml splovat materil na vrobu ndob? Ndob by se mlo dt dobe vyrobit tvenm za studena, mlo by bt odoln proti korozi, hygienicky nezvadn a mlo by mt tak pkn vzhled. Z eho se tady nerezavjc ndob vyrb? Vyrb se z chrom-niklov oceli s obsahem chromu 18 a 20 % a Ni 8 a 11 %, nejastji se pouv ocel s 18 % Cr a 10 % Ni (znte z reklamy oznaen 18/10?). Obsah uhlku je ale velmi mal (0,03 % C). Takto legovan ocel bude mt jinou strukturu ne bn uhlkov ocel. Pdavek Ni zpsob, e se oblast austenitu roz a bude existovat i za normln teploty. Vliv drahho niklu lze nahradit pdavkem austenitotvornho manganu.
101
Kovov materily
Austenitick oceli jsou houevnat s tanost a do 40 %. Maj ale nzkou mez kluzu Re okolo 200 MPa a mez pevnosti Rm 550 a 650 MPa a jsou he obrobiteln. Pro zven meze kluzu se austenitick oceli leguj duskem. Austenitick oceli maj vak velmi dobrou korozn odolnost v oxidanm prosted a ve slabch organickch kyselinch, kyselin chlorovodkov a srov. Austenitick oceli jsou nekaliteln a ve vyhanm stavu nemagnetick. Vybran znaky austenitotvornch ocel jsou X2CrNi18-10, X2CrNiMo17-12-2. Plechy na vrobu karosri automobil Jak vlastnosti by ml mt materil na vrobu karoseri automobil? Za prv by se ml dt lisovat na pslun tvar, tj. dobe deformovat (tvet). Pi nrazu mus pohltit (akumulovat) velk mnostv energie. Plechy na vrobu karosri automobil se vyrbj z hlubokotanch ocel k tven za studena. Jsou ureny pro vrobu sloitch velkoplonch vlisk. Obsahuj velmi mlo uhlku (mn ne 0,1 hm. % C), ale mlo i vech dalch prvk Mn, Si, Cr, P, S. Obvykl mechanick vlastnosti jsou mez kluzu Re 180 a 280 MPa, mez pevnosti Rm = 270 420 MPa, tanost a 40 %. Dvj oznaen tchto ocel je FeP01 a FeP06. Modern typy ocel na vrobu karoseri jsou oceli na hlubok tah s nzkm obsahem uhlku, kter se nazvaj ULC oceli (Ultra Low Carbon). Vyznauj se nzkm obsahem fosforu a sry do 0,015 hm. %. Obsah kemku je snen pod 0,10 hm. %. Ocelm na vrobu karosri konkuruj slitiny hlinku, jejich hlavn pednost je nzk hmotnost. Proto byly vyvinuty nov typy ocel se zvenou pevnost a mez kluzu pi zachovn technologickch vlastnost ocelovho plechu pro tven za studena. Tyto oceli jsou oznaovny jako IF oceli (intestitials free steels) s velmi nzkm obsahem intersticilnch prvk C a N (v tiscinch hm. %) a pdavkem silnch karbidotvornch prvk Ti a Nb (0,01 a 0,03 hm. %). Vzhledem k velmi dobrm plastickm vlastnostem jsou tyto oceli pouvny jako psy vlcovan za studena pro nejnronj dly automobilovch karosri. Druhou vvojovou skupinu reprezentuj vysokopevnostn oceli TRIP (Transformation Induced Plasticity). U tohoto druhu ocel se vysok hodnoty pevnosti dosahuj transformac zbytkovho austenitu na martenzit pi tven za studena, piem doprovodnm jevem je zven plasticity. Chemick sloen tchto ocel je zaloeno na pomrn vysokch obsazch Si a Mn (1 a 2 hm. %) pi obsahu uhlku 0,1 a 0,3 hm. %. Mez kluzu se pohybuje v rozmez Re = 400 a 700 MPa, mez pevnosti Rm = 700 a 1100 MPa, tanost 20 a 30 %. Sekyra Sekyra se vyrobena z nelegovan nstrojov oceli, od kter poadujeme pevnost, tvrdost a odolnost vi opoteben. Nelegovan nstrojov oceli se pouvaj pro vrobu runho nad a nstroj pouvanch v zemdlstv. Obsahuj nejastji 0,40 a 1,10 hm. % C a nzk obsah manganu a kemku do 0,40 hm. %. Oceli se dle tepeln zpracovvaj kalenm, tj rychlm ochlazenm
102
Kovov materily
z austenitizan teploty (770 a 830C) do vody nebo do oleje za vzniku martenzitick struktury. Po kalen nsleduje popoutn na teploty 160 a 280C. Dosaen tvrdost in 52 a 60 HRC (pepoteno na mez pevnosti a 2000 MPa). Tvrd martenzitick struktury se poaduje obvykle jen na povrchu, jdro zstv houevnat s perlitickou strukturou. Pklady jakost nelegovanch nstrojovch ocel jsou C45 W, C80 W a dal.
Shrnut pojm 4.2

ist elezo je mkk a tvrn kov s pomrn nzkou pevnost. elezo se vyskytuje ve 3 rozdlnch krystalovch modifikacch: elezo , elezo a elezo . Uhlk v eleze vytv tzv. intersticiln tuh roztok (-ferit, austenit, ferit). Rozpustnost uhlku je rozdln pro kadou modifikaci eleza. Uhlk nad mez rozpustnosti me bt ptomen jako karbid eleza Fe3C cementit, nebo jako ist uhlk, a to ve form grafitu. Slitiny eleza a uhlku se dl na dv zkladn skupiny, oceli a litiny. Oceli rozdlujeme podle zpsobu zpracovn na oceli ke tven a oceli na odlitky, podle pouit na konstrukn a nstrojov, podle chemickho sloen obvyklch jakost (uhlkov, nelegovan) a ulechtil (legovan).
Otzky 4.2
10. U eleza se projevuje tzv. alotropie. Co to znamen? 11. Vyjmenujte alotropick modifikace eleza. 12. V jakch formch se nachz uhlk v eleze? 13. Jak je maximln rozpustnost uhlku v Fe? 14. Jak je maximln rozpustnost uhlku v Fe? 15. Co je to cementit? 16. Jak se rozdluj slitiny eleza a uhlku? 17. Jak strukturn soust vznikne pi bn rychlosti ochlazovn austenitu? 18. Jak meze pevnosti meme doshnout u ocel? 19. Jak vliv m uhlk na vlastnosti ocel? 20. Jak jsou nepzniv inky sry v oceli? 21. Kter prvky zvyuj pevnost a tvrdost ocel? 22. Kter prvky zvyuj korozivzdornost ocel?
103
Kovov materily
23. Jak se rozdluj oceli podle zpsobu zpracovn? 24. Jak rozdlujeme oceli k tven podle chemickho sloen? 25. Jak typ ocel se pouv na vrobu kolejnic? 26. Z jak oceli se vyrb nerezavjc ndob? 27. m se vyznauj oceli na vrobu plech pro karosrie automobil? 28. Jakm zpsobem dochz ke zven povrchov tvrdosti u nstroj (nap. sekyry)?
lohy k een 4.2
104
Kovov materily
4.3. Slitiny neeleznch kov as ke studiu: 1,5 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
vysvtlit rozdlen neeleznch kov popsat zkladn vlastnosti hlinku klasifikovat hlavn skupiny slitin hlinku a jejich vlastnosti
Vklad
Neelezn kovy
Neelezn kovy je souhrnn nzev pro vechny ist kovy krom eleza. Vyznauj se specifickmi vlastnostmi jako vysok elektrick a tepeln vodivost (m, hlink), nzk mrn hmotnost (hlink, hok, titan), vysok teplota tn (wolfram), odolnost proti korozi. Neelezn kovy rozdlujeme podle hustoty na lehk s hustotou < 5 gcm-3, do tto skupiny pat Li, Mg, Be, Al, Ti, a tk kovy s hustotou > 5 gcm-3. Neelezn kovy se mohou dle dlit podle teploty tn na kovy s nzkou teplotou tn (do 600C), nap. Zn, Sn, Pb, se stedn teplotou tn (Mn, Cr, Ni, Cu) a vysokou teplotou tn (vy ne u Fe), to jsou nap. Zr, V, Cr, Mo, W. Slitiny lehkch kov maj uplatnn v letectv a jin dopravn technice, kde se poaduje nzk hmotnost konstruknch st. Pomr hustoty a pevnosti tchto slitin je vak velmi pzniv. V technick praxi se vyuv pedevm slitin hlinku, hoku a titanu s psadami berylia a lithia. Z hlediska objemu vroby je hlink mezi neeleznmi kovy na prvnm mst.
Hlink a jeho slitiny
Hlink je kov bl barvy. Zkladn vlastnosti istho hlinku jsou: atomov slo Z = 13; atomov hmotnost M = 26,97, teplota taven je 660C. Hlink krystalizuje v kubick plon centrovan mce (fcc) s parametrem mky a = 0,4041 nm. Vznamn je jeho nzk hustota
20C = 2700 kg.m-3, velmi dobr elektrick i tepeln vodivost. Elektrick vodivost hlinku
in 65% elektrick vodivosti mdi (standard), elektrick odpor je = 2,63 m.cm. Souinitel tepeln vodivosti = 217,6 Wm-1K-1. Hlink se vyznauje dobrou tvitelnost za tepla i za studena. Odolnost hlinku proti atmosfrick korozi je dna vznikem tenkho povrchovho oxidu Al2O3. Odolv mosk vod a slabm kyselinm (chlorovodkov, srov, dusin), nen vak odoln korozi v zsadch. Hlink m nzkou pevnost, kterou je mon zvit tvenm za studena, legovnm a precipitanm zpevnnm (vytvrzovnm). Rozeznvme
105
Kovov materily
dva druhy hlinku, kter se li istotou. Nejbnj pmsemi hlinku jsou Fe a Si, kterou jsou obsaeny ve vchozch surovinch. ist hlink, kter obsahuje vce ne 99,5 hm. % Al, se pouv hlavn v elektrotechnice (elektrovodn materil a materil pro elektrick kondenztory). ist hlink, kter obsahuje vce ne 98 hm. % se pouv pro nepli mechanicky namhan konstrukn prvky a pedmty dennho pouit (obaly). Pouv se pro vrobu slitin. Pevnost hlinku v tahu je nzk, kolem 70 MPa, tvenm za studena lze zvit na 130 MPa. Za elem zlepen uitnch vlastnost (pevnostnch, odolnosti proti korozi, slvatelnosti ad.) se hlink leguje nejastji psadou prvk Cu, Mg, Si, Mn, Zn a Li, kter tvo s hlinkem substitun tuh roztoky. Vliv jednotlivch slitinovch prvk lze popsat nsledovn: pevnost hlinku zvyuje nap. Cu, Mg, Mn, Si, Zn, Ni; odolnost proti korozi zlepuje Mg, Mn, Si, Ni, naopak Cu, Zn a Fe sniuj odolnost proti korozi; tvrnost zlepuje Mn, Si (do 1 hm. %), naopak tvrnost sniuje Cu a Fe. Li a Mg zlepuj vytvrditelnost. Slitiny hlinku s ostatnmi neeleznmi kovy se podle zpsobu zpracovn dl na slitiny k tven a k odlvn (Al-Si, Al-Cu, Al-Mg). Podle schopnosti zvit tvrdost a pevnost tepelnm zpracovnm (vytvrzovnm) se slitiny hlinku dl na vytvrditeln (Al-Cu-Mg, AlMg-Si, Al-Zn-(Cu-Mg), Al-Li) a nevytvrditeln (Al-Mg, Al-Mn). Schma rozdlen slitin hlinku je znzornno na obr. 4.13.
Obr. 4.13 . Rozdlen slitin hlinku. Pozn. Vytvrzovn je proces tepelnho zpracovn, kter se skld z rozpoutcho hn a vytvrzovn. Pi rozpoutcm hn ohvme slitinu do oblasti homogenn fze , nsleduje rychl ochlazen a precipitan vytvrzovn (strnut). Pi precipitanm vytvrzovn se vyluuj velmi mal disperzn stice sekundrn fze v matrici. Pitom dochz ke zven pevnosti a tvrdosti nkterch slitin.
106
Kovov materily
Slitiny hlinku uren k tven
Slitiny uren k tven mohou bt vytvrditeln a nevytvrditeln. Nevytvrditeln slitiny obsahuj men mnostv psad. Maj jednofzovou strukturu i pi okoln teplot. Jsou velmi dobe tvrn za studena i za tepla. Nejbnjmi nevytvrditelnmi slitinami hlinku jsou slitiny Al-Mn a Al-Mg. Jejich pednost je dobr svaitelnost, tvaitelnost, odolnost proti vibranmu zaten a dobr lomov houevnatost. Pevnost slitiny Al-Mg se d zvit deformanm zpevnnm (tedy tvenm za studena) ze 140 MPa a na 420 MPa. Obdobn vlastnosti m i slitina Al-Mn. Je asto pouvna jako pevnj nhrada istho hlinku. Slitiny Al-Cu-Mg pedstavuj zkladn skupinu vytvrditelnch slitin urench k tven, kter se nazvaj duraly. Jsou to slitiny obsahujc asi 4 % Cu a men psady Mn a Mg (AlCu4Mg). Dural je tvrn za tepla i za studena, krom toho ho lze obrbt. M ni odolnost proti korozi, proto se pltuje istm Al nebo slitinou AlMn1. Po vytvrzen dosahuje pevnosti Rm a 400 MPa. Dal zven pevnosti (a na 500 MPa) lze zskat pdavkem Mg a Mn, tzv. superural. Dural je konstrukn materil, ze kterho se vyrbj plechy, psy, tye, profily, kter se vyuvaj pro stavbu letadel a dopravnch zazen. Slitiny Al-Cu-Ni obsahuj navc od dural jet psadu 2 % Ni a zven obsah Mg a Fe, nkdy Si a Ti. Nikl brn poklesu tvrdosti pi zvench teplotch (do 300C), Mg a Si zvyuj pevnost a tvrdost po vytvrzen, Fe a Ti zjemuj zrno. Pevnost v tahu po vytvrzen se dosahuje a 400 MPa, tanost 20 %. Tyto slitiny se pouvaj na vrobu soustek, kter pracuj pi teplotch 200 a 300C, nap. psty spalovacch motor, rotory a lopatky kompresor. Slitiny Al-Mg-Si jsou vytvrditeln slitiny s ni pevnost, ale vy korozn odolnost a houevnatost ne duraly. Pouvaj se na vrobu stedn mechanicky namhanch konstrukc dopravnch prostedk a zazen potravinskho prmyslu, od kterch se poaduje chemick odolnost. Zkladn pevnost slitin je 150 MPa, po vytvrzovn 300 MPa a nsledujcm tven a 400 MPa. Slitiny Al-Li jsou nov slitiny pro leteck prmysl. Psada Li sniuje hustotu hlinkovch slitin na 543 kgm-3. Do vtiny Al-Li slitin se pidv Zr. Slitiny typu AlLiCuMgZr maj vysokou hodnotu modulu prunosti, kter umouje snit hmotnost letadel o 7,5 % v porovnn s konstrukcemi z duralu.
Slitiny hlinku uren k odlvn
Slitiny uren k odlvn jsou charakteristick vym obsahem psad. Tyto slitiny mus bt pedevm dobe slvateln, ale zrove mus mt dobr mechanick vlastnosti, odolnost proti korozi, mus bt svaiteln a obrobiteln. Hlavn legurou je kemk, kter zvyuje zabhavost. Tyto slitiny se nazvaj siluminy. Nejlep slvrensk vlastnosti maj slitiny s eutektickm sloenm (s obsahem Si 10 a 13 hm. %). Siluminy Al-Si maj dobrou korozn odolnost, ale ni pevnost. Pouvaj se jako hlinkov pjky (nap. AlSi5, AlSi12). K odlvn tvarovch
107
Kovov materily
odlitk se pouvaj pevnj speciln siluminy. Pro zlepen pevnostnch charakteristik se pouvaj pdavky Mg a Cu, kter zajiuj vytvrditelnost tchto slitin, i kdy se zhor jejich slvatelnost. Ze specilnch silumin jsou odlvny tvarov sloit a tenkostnn odlitky, nap. skn pevodovek, psty a hlavy vlc, disky kol, sousti pro letadla.
Shrnut pojm 4.3

Neelezn kovy rozdlujeme podle hustoty na lehk a tk kovy, podle teploty tn na kovy s nzkou teplotou tn (do 600C), se stedn teplotou tn a vysokou teplotou tn. Slitiny hlinku se podle zpsobu zpracovn dl na slitiny k tven a k odlvn, podle schopnosti zvit tvrdost a pevnost tepelnm zpracovnm (vytvrzovnm) se slitiny hlinku dl na vytvrditeln a nevytvrditeln.
Otzky 4.3
29. Co je rozhodujcm kritriem pro dlen neeleznch kov na lehk a tk? 30. Jak se dl slitiny hlinku? 31. Co jsou to duraly? Jak maj uplatnn? 32. Jak se nazvaj slitiny hlinku uren k odlvn, ve kterch je hlavn legurou kemk?
Dal zdroje
Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 1. st. VUT Praha, 2001. 1. vyd. 207 s. ISBN 80-01-02424-5. Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 2. st. VUT Praha, 2002. 1. vyd. 214 s. ISBN 80-01-02568-3. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu I. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2003. 2. opr. a roz. vydn. 516 s. ISBN 80-7204-283-1. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu II. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2002. 2. opr. a roz. vydn. 392 s. ISBN 80-7204-248-3. Skoovsk P., Bokvka O., Konen R., Tillov E.: Nuka o materili pre obory strojncke. ilinsk univerzita v ilin, 2001. 1. vyd. 381 s. ISBN 80-7100-831-1. Strnadel B.: Nauka o materilu. Konstrukn materily a jejich degradan procesy. VB Ostrava, 1993. 1. vyd. 187 s. ISBN 80-7078-207-2. Strnadel B.: Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch materil. VB Ostrava, 2008. 1. vyd. 280 s. ISBN 978-80-248-1842-9. Macek K., Janovec J., Juri P., Zuna P.: Kovov materily. VUT Praha, 2006. 1. vyd. 164 s. ISBN 80-01-03573-1. Janovec J., Cejp J., Steidl J.: Perspektivn materily. VUT Praha, 2008. 1. vyd. 143 s. ISBN 978-80-01-04167-3.
108
Kovov materily
Veles P.: Mechanick vlastnosti a skanie kovov. ALFA Bratislava, 1989. 2. vyd. 408 s. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Fundamentals of Materials Science and Engineering. An Integrated Approach. Hoboken: Wiley, 2008. 3rd ed. 882 p. INBN 978-0-470-12537-3. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Materials science and engineering : an introduction New York: Wiley,c2007. 7th ed. 721 p., ISBN 978-0-471-73696-7.
109
Kovov materily
Kl k een
O 4.1. O 4.2. O 4.3. O 4.4. Slitiny kov se dl podle zkladnho kovu, kter je obsaen ve slitin hlavnm podlem, na slitiny eleza a neeleznch kov (nap. slitiny Al. Slitiny Cu, slitiny Ni ad.). Sra, fosfor, dle vodk a kyslk. Prvky psadov se pidvaj do slitin mysln za elem zlepen jejich vlastnost. Dal mon dlen kovovch materil zvis nap. na jejich fyziklnch vlastnostech (nap. podle hustoty na lehk a tk), praktickm pouit nebo zpsobu vroby (tven slitiny, slitiny na odlitky a slinut kovy), podle zpsobu pouit rozliujeme (nap. nstrojov oceli, korozivzdorn oceli a dal). Zabrnn nebo zten pohybu dislokac, tj. tm, e jim do cesty postavme pekky. Plastickou deformac se v materilu vytvej nov dislokace, kter si pi zatovn pekej. Tm se zv mez kluzu. m jemnj bude zrno, tm vce hranic a tedy pekek pro pohyb dislokac v materilu bude a tm vt bude de prstek zpevnn. Pi interakci dislokace s sticemi se mohou uplatnit dva mechanizmy mechanizmus obchzen a mechanizmus protnut stic dislokacemi. Zpevnn intersticilnmi atomy je innj ne zpevnn substitunmi atomy.
O 4.5. O 4.6. O 4.7. O 4.8. O 4.9.
O 4.10. elezo se vyskytuje ve 3 rozdlnch krystalovch modifikacch. O 4.11. elezo delta (Fe), elezo gama (Fe), elezo alfa (Fe). O 4.12. Ve form intersticilnho tuhho roztoku (austenit, ferit, -ferit), ve form karbidu (cementit), v ist form (grafit). O 4.13. 2,14 hm. % C. O 4.14. 0,02 hm. % C. O 4.15. Karbid eleza Fe3C. Maximln rozpustnost uhlku v cementitu je asi 6,7 %. O 4.16. Oceli a litiny. O 4.17. Perlit O 4.18. Mez pevnosti u ocel dosahuje 350 2000 MPa. O 4.19. Uhlk ovlivuje- zvyuje pevnost, tvrdost a kalitelnost ocel. O 4.20. Sra tvo se elezem sulfidy FeS s nzkou teplotou taven (985C), kter se sousteuj pednostn v trojbodech (styku t zrn) a poslze podl obvodu austenitickch zrn a zeslabuj jejich soudrnost. O 4.21. Mn, Si, Ni, Mo, V, W a Cr O 4.22. Korozivzdornost zvyuje psada Cr, Ni, Mo, Si, Cu.
110
Kovov materily O 4.23. Na oceli ke tven a na oceli na odlitky. O 4.24. Na legovan a nelegovan oceli. O 4.25. Na vrobu kolejnic se pouv perlitick ocel s obsahem uhlku 0,5 a 0,8 hm. % nelegovan nebo legovan Mn a Cr, pop. V. O 4.26. Vyrb se z chrom-niklov oceli s obsahem chromu 18 a 20 % a Ni 8 a 11 %, nejastji se pouv ocel s 18 % Cr a 10 % Ni. O 4.27. Obsahuj velmi mlo uhlku (mn ne 0,1 hm. % C), ale mlo i vech dalch prvk Mn, Si, Cr, P, S. Tanost a 40 %. O 4.28. Nstroje se tepeln zpracovvaj kalenm a popoutn. O 4.29. Neelezn kovy se rozdluj na lehk a tk kovy podle hustoty ( = 5 gcm-3). O 4.30. Slitiny hlinku se podle zpsobu zpracovn dl na slitiny k tven a k odlvn, podle schopnosti zvit tvrdost a pevnost tepelnm zpracovnm (vytvrzovnm) na vytvrditeln a nevytvrditeln. O 4.31. Duraly jsou slitiny Al-Cu-Mg s asi 4 % Cu a s menmi psadyami Mn a Mg (AlCu4Mg). Dural je konstrukn materil, kter se vyuv pro stavbu letadel a dopravnch zazen. O 4.32. Siluminy.
111
Polymery
5. POLYMERY
5.1. vod zkladn pojmy, proces polymerace, dlen polymer as ke studiu: 1 hodina
Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt pojmenovat a vysvtlit zkladn pojmy z oblasti polymer; popsat polymeraci etylnu a bakelitu; definovat zkladn rozdlen polymer.
Vklad
vod zkladn pojmy, pklad vzniku polyetylnu
Jak u bylo uvedeno, polymery jsou ltky materily, s nimi se setkvme na kadm kroku, i v bnm ivot. Polymerm se jinak k tak makromolekulrn ltky, protoe se skldaj z velkch, obch molekul. Polymery vznikaj zvltnm procesem polymerac z malch molekul organickch ltek tzv. monomer, kter obvykle obsahuj alespo jednu dvojnou vazbu. Polymerac vznik tzv. makromolekulrn etzec, kter pedstavuje zkladn soust polymer. Vznik polymeru meme ukzat na pkladu jednoduchho polymeru, jm je polyetyln. Polyetyln vznik polymerac etylnu. Etyln je v danm ppad monomer. Etyln m vzorec C2H4, mezi atomy uhlku je dvojn vazba. Vzorec etylnu meme zapsat nzorn tak takto:
Za vhodnch podmnek, nejastji za psoben vysokho tlaku, zven teploty a pi pouit chemickch ltek, tzv. inicitor, me dojt k oteven dvojn vazby mezi atomy uhlku v etylnu. Tm vznikne v kad molekule etylnu nov vazebn msto a jednotliv molekuly etylnu se mohou spojovat a vytvoit makromolekulrn etzec:
112
Polymery oteven dvojn vazby
spojovn molekul etylnu
st makromolekulrnho etzce polyetylnu
mer
V poslednm vzorci je vyznaen tzv. mer, kter pedstavuje molekulu monomeru, ale ji zabudovanou do makromolekuly polymeru. V danm ppad je mer C2H4 , ale ji bez dvojn vazby mezi atomy uhlku. Uveden druh polymerace se nkdy nazv adin polymerace (adice je z latiny stn), protoe jednotliv molekuly monomeru se jakoby staj. Pi vzniku polyetylnu vznikaj vtinou jednoduch etzce, kterm se asto, ale nepesn k linern etzce. etzce ve skutenosti nejsou linern, tedy pmkov, ale jsou rzn zkroucen, zatoen.... Poet monomer, kter tvo makromolekulu, se me mnit v irokm rozsahu. Z toho pak vyplv i velk rozsah relativn molekulov hmotnosti makromolekul polymeru, kter se pohybuje obvykle od 104 a po 106, nkdy je i vy. (Pozn.: Relativn molekulov hmotnost je souet relativnch atomovch hmotnost vech atom v molekule, resp. v makromolekule.)
Dlen polymer
Polymery se dl na ti zkladn skupiny, kter se li svou vnitn stavbou i vlastnostmi. Jsou to: Termoplasty; Reaktoplasty; Elastomery.
113
Polymery
Termoplasty jsou polymery, kter jsou za bnch podmnek vtinou spe tvrd a nepli houevnat. Za zvench teplot se stvaj plastickmi a mohou se tvarovat (odtud nzev termoplasty). Tato zmna vlastnost v zvislosti na teplot je vratn. Mezi termoplasty pat nap. ji zmnn polyetyln, dle nap. polyvinylchlorid, znm pod zkratkou PVC, polypropyln, polymetylmetakrylt, znm jako plexisklo, a mnoh dal. Reaktoplasty vznikaj obvykle polymerac, kter m charakter chemick reakce. Pi svm vzniku mohou bt tvarovny. Po probhnut reakci jsou ji reaktoplasty tvrd, kehk a netvarovateln. Snad nejznmjm reaktoplastem je bakelit, co je polyfenolformaldehyd. Elastomery jsou polymery, kter maj schopnost vysok elastick deformace, a nkolik set procent pi psoben nzkch napt. Nejpoetnj skupinu elastomer pedstavuj kauuky, kter vychzej z prodnho kauuku a z nich se vyrbj rzn druhy pry.
Kondenzan polymerace
Na tomto mst popeme strun jet proces polymerace, kterm vznik bakelit, tedy polyfenolformaldehyd. Proces polymerace se nazv polykondenzace (nkdy tak kondenzan polymerace) a vznik pi nm meziprodukt, jm je voda. Vznik polyfenolformaldehydu si lze pedstavit, pokud uvaujeme dv molekuly fenolu a jednu molekulu formaldehydu. Fenol m vzorec C6H5OH (obsahuje tzv. benzenov jdro), formaldehyd m vzorec HCOH a obsahuje dvojnou vazbu mezi atomy uhlku a kyslku (obr. 5.1). Pi kondenzan polymeraci dochz k odtpen molekuly vody H2O. Jdrem etzce polyfenolformaldehydu jsou tedy molekuly fenolu spojen skupinou CH2.
formaldehyd O
skupina CH2
fenol odtpen vody
polyfenolformaldehyd
Obr. 5.1
Schma vzniku polyfenolformaldehydu (bakelitu) kondenzan polymerac

114
Polymery
Pi vzniku polyfenolformaldehydu nevznikaj jednoduch, linern etzce, ale etzce, kterm se k prostorov zestn. Na obr. 5.1 vpravo jsou hvzdikou oznaeny atomy vodku, ve kterch me dojt k navzn dalch st etzce. Mon charakter etzce polyfenolformaldehydu je schematicky, ve dvourozmrnm piblen, znzornn na obr. 5.2.
OH CH2 CH2
OH CH2
CH2 CH2 CH2
CH2 CH2
OH
Obr. 5.2
OH
Schematick znzornn zestnho etzce polyfenolformaldehydu (bakelitu)
Skutenost, e polyfenolformaldehyd (bakelit) vytv prostorov zestn etzce, a nikoli jednoduch linern, je velmi dleit pro jeho vlastnosti, co si ukeme dle.
Shrnut pojm 5.1.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: Monomer, polymer, mer, makromolekulrn etzec; Termoplast, reaktoplast, elastomer; Polymerace adin, polymerace kondenzan; Polyetyln, polyfenolformaldehyd.
Otzky 5.1.
1. Charakterizujte polymery. 2. Co to je polymerace? 3. Co to je monomer? 4. Charakterizujte jednodue adin polymeraci. 115
Polymery 5. Jak bv relativn molekulov hmotnost makromolekul polymer? 6. Charakterizujte jednodue termoplasty. 7. Uvete nkter termoplasty, kter znte. 8. Charakterizujte jednodue reaktoplasty. 9. Uvete pklady reaktoplast, kter znte. 10. Charakterizujte jednodue elastomery. 11. Uvete pklady elastomer, kter znte. 12. Z jakch chemickch slouenin se pipravuje bakelit? 13. Co je charakteristick pro kondenzan polymeraci?
CD-ROM
Polymerace polyetylnu; Polymerace polyfenolformaldehydu (bakelitu).
116
Polymery
5.2. Z historie polymer as ke studiu: 1 hodina

i mn
Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt popsat nkter dleit meznky z historie polymer.
Vklad
Zkladn meznky v historii zskn, zpracovn a vyuit polymer
Historie polymer je velmi pestr a bohat a bylo by mon vnovat j mnoho stran. To by ale nezapadalo do npln naeho pedmtu, a tak se omezme jen na nkter zvl dleit meznky. Jednm z prvnch polymer, s nm se nai pedkov setkali, byl prodn kauuk. Jedn se vlastn o tekutinu vytkajc z kry kauukovnku stromu, kter m latinsk nzev Hevea Brasiliensis. S nm se setkali u nmonci Krytofa Kolumba na konci 15. stolet. Prodn kauuk byl pivezen do Evropy a v 18. stolet a zpotku se pouval na impregnaci ltek, nap. lodnch plachet, pytl na potovn zsilky apod. Prodn kauuk ale neml vlastnosti dnench elastomer. Nedeformoval se vrazn elasticky, naopak deformoval se plasticky, navc se jeho vlastnosti pomrn vrazn mnily v zvislosti na teplot. Za chladu v zim prodn kauuk tvrdl a kehl, za teplch letnch dn naopak mkl a stval se lepivm. K rozen pouit kauuku dolo po objevu vulkanizace Amerianem Goodyearem v roce 1839. Ten zjistil, e kdy se kauuk zahv s uritm podlem sry a dalch ltek, dojde u nho k vrazn zmn vlastnost a pak u je v zsad tm materilem schopnm vrazn elastick deformace tedy elastomerem. (Pozn.:Pozdji si vysvtlme, e proces vulkanizace vlastn znamen sten zestn pvodn jednoduchch etzc.) Proces vulkanizace byl panu Goodyearovi patentovn v roce 1844. Jmno Goodyear urit znte, dodnes je to vznamn znaka pneumatik. V 19. stolet pak zaala vroba pneumatik a zkladn slokou k jejich vrob byl prv vulkanizovan kauuk. Dalm vznamnm meznkem je potek vroby celuloidu. Ten bv pipisovn jednak Anglianu Parkesovi, jednak bratm Hayttm z USA. k se, e jednm z impuls k jeho vrob byla poteba nhrady materilu pro kulenkov koule. Ty se do t doby vyrbly ze slonoviny, a jak j zaalo ubvat, hledal se materil, kter by ji nahradil. Anglian Parkes pipravil celuloid z dusinanovho esteru celulzy (celulza je prodn polymer nachzejc se v rostlinch). Uvd se, e to bylo v roce 1865. Do jak mry se celuloid vyuval na
117
Polymery
kulenkov koule, nevm. Vichni ale vme, e celuloid se pouval dlouhou dobu ve fotografickm a filmovm prmyslu jako nosn podklad pro filmy, na kter se nanely svtlocitliv vrstvy. Byl tedy po dlouhou dobu vznamnm polymerem. V roce 1907 vyrobil Belgian, pan Baekeland, prvn ist uml polymer, a to polyfenolformaldehyd, kter po panu Baekelandovi dostal komern nzev bakelit a zaal se pot intenzivn vyrbt a pouvat. Urit si vzpomenete na bakelitov kliky u dve, star telefonn aparty, skky a knoflky radiopijma o mnoho dalch vrobk.... Cel 20. stolet je pak u charakterizovno prudkm rozmachem vroby a pouit nejrznjch polymer. Vet jednotlivch meznk by byl pli dlouh. Uveme u jen jedno datum. V roce 1947 zaala vroba polytetrafluoretylenu, kter vichni znme pod obchodnm oznaenm Teflon. V souasn dob se polymery vyuvaj v cel ad prmyslovch odvtv. Nejvy podl vroby polymer nepipad na konstrukce, ale na obalovou techniku. Rozdlen svtov spoteby polymer je podle odvtv uvedeno na obr. 5.3.
Obr. 5.3
Rozdleni svtov spoteby polymer podle jednotlivch odvtv (daj z roku 2005)
118
Polymery
Shrnut pojm 5.2.

Po prostudovn tto sti byste mohli mt zkladn pedstavu o hlavnch historickch mezncch v objevech, vrob a vyuit polymer: 15. stolen objeven prodnho kauuku Evropany v jin Americe; konec 18. stolet pouit prodnho kauuku pro impregnaci tkanin; 1839 pan Goodyear vulkanizace kauuku; 1865 pan Parkes (brati Hyattov) vroba celuloidu; 1907 pan Baekeland vroba polyfenolformaldehydu - bakelitu; 1947 vroba polytetrafluoretylnu Teflonu.
Otzky 5.2.
st 5.2 m informativn charakter, nebude pedmtem zkouen a neuvdme zde ani otzky....
119
Polymery
5.3. Vnitn stavba polymer as ke studiu: 3 hodiny

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt popsat druhy etzc v polymerech; definovat atomrn strukturu etzc vetn vazeb mezi atomy; vysvtlit, co znamen stereoizomerie polymer a s m souvis; objasnit, co znamen amorfn a krystalick stav polymer a na em pednostn zvis.
Druhy etzc v polymerech
Uvedli jsme, e pi vzniku polymer procesem polymerace vznikaj makromolekulrn etzce. Ty mohou bt rzn v zvislosti na druhu polymeru a podmnkch polymerace. Zjednoduen se v polymerech rozliuj tyto druhy etzc: Jednoduch (linern) etzec; Rozvtven etzec; prostorov zestn etzec; Slab (sten) zestn etzec.
Jednoduch etzec je takov, kter m jednu osu pte etzce. I kdy se pro nj asto pouv oznaen linern etzec (i v cizojazyn literatue), linern pmkov nebv. Vtinou je rzn zprohban, zkroucen. Schematick obrzek jednoduchho etzce je na obr. 5.4. Kuliky zde nepedstavuj jednotliv atomy, ale skupiny atom. V ppad polyetylnu by kuliky pedstavovaly skupinu CH2. Jednoduch etzce jsou typick hlavn pro termoplasty.
Obr. 5.4
Schematick znzornn jednoduchho etzce v polymeru
120
Polymery
Rozvtven etzec je takov, kter se vtv. M tedy jednu hlavn pte (kmen), ze kter vychzej bon vtve. I ty se mohou dle vtvit. Pklad rozvtvenho etzce je uveden na obr. 5.5. Tak rozvtven etzce jsou typick pro termoplasty. K tomu, aby mohly vzniknout, je teba upravit podmnky polymerace.
Obr. 5.5
Pklad rozvtvenho etzce v polymeru
Prostorov zestn etzec vytv prostorovou s, jak u k jeho nzev. Je typick hlavn pro reaktoplasty, nap. polyfenolformaldehyd bakelit. Zjednoduen pklad prostorov zestnho etzce je na obr. 5.6.
Obr. 5.6
Zjednoduen pklad prostorov zestnho etzce
Slab (sten) zestn etzec se skld vtinou z jednoduchch etzc, kter jsou na nemnoha mstech (cca 0,5 2%) pn propojeny. Takovto etzec je typick pro elastomery. Pklad slab zestnho etzce je uveden na obr. 5.7.
121
Polymery
Obr. 5.7
Pklad slab zestnho etzce
Druh etzce ovlivuje vznamn vlastnosti polymer, jak uvedeme dle. Pokud jde o vazbu mezi atomy, existuje mezi atomy v rmci jednoho etzce vhradn vazba kovalentn. Kovalentn vazba je tak v mstech zestn etzc. Avak mezi rznmi etzci navzjem existuj pouze slab molekulrn vazby.
Atomrn struktura etzce
Na obr. 5.8 je zobrazena st etzce polyetylnu se zcela pravidelnm uspodnm atom. ed vt kuliky pedstavuj atomy uhlku, bl kuliky jsou atomy vodku. Z obrzku je vidt, e struktura etzce je vdy prostorov, trojrozmrn.
Obr. 5.8
st atomrn struktury v etzci polyetylnu
Jak u jsme uvedli, mezi atomy je v rmci jednoho etzce vdy vazba kovalentn. Zkladem struktury etzce je tedy (viz kap. 2.2) nap. v ppad polyetylnu tetraedr s atomem uhlku ve stedu tetraedru a dvma atomy uhlku a dvma atomy vodku ve vrcholech. Z podmnky kovalentn vazby vyplv, e mezi dvma spojnicemi atom uhlku mus bt vdy hel cca 109,5 (viz kap. 2.2). Situace je schematicky znzornna na obr. 5.9.
122
Polymery
109
Obr. 5.9
Geometrick pomry v atomrn struktue etzce polyetylnu
Ve skutenosti nen atomrn struktura etzc tak pravideln, jak by se mohlo zdt z pedchozch obrzk. Ani jednoduch etzce nebvaj napmen, ale jsou rzn zprohban, zkroucen. Pklad relnho tvaru etzce polyetylnu je uveden na obr. 5.10. Na obr. 5.9, 5.10 jsou atomy uhlku znzornny lut a atomy vodku jsou zobrazeny ble.
Obr. 5.10
Pklad relnho tvaru etzce polyetylnu
Pi libovolnm relnm (tedy monm) tvaru etzce polymer mus platit, e dv spojnice sousednch atom uhlku svraj hel 109,5, kter vyplv z podmnky kovalentn vazby. Je velice dleit, e tato podmnka ale neuruje v ppad jednoduchho etzce polohu atom v prostoru jednoznan. To je znzornno na obr. 5.11.
123
Polymery
a)
b)
Obr. 5.11 Znzornn geometrickho msta bod pro atom uhlku v jednoduchm etzci polymeru Z obr. 5.11 je zejm, e pokud je mezi dvma sousednmi spojnicemi atom uhlku v ptei etzce hel 109,5, pak pro dal sousedn atom bude tato podmnka splnna kdekoli na konci seky, kter je povrkou kuelov plochy, pro kterou plat viz obr. 5.11, e doplkov hel do 180 k polovin vrcholovho hlu kuele je prv 109,5. Jist byste vypoetli, e vrcholov hel kuelov plochy je 2(180-109,5) = 141. Znamen to, e etzce, zvlt jednoduch, event. rozvtven, se mohou za jistch podmnek v prostoru natet (napimovat), zejmna pod vlivem psoben vnjho napt. Srovnn tvaru etzce termoplastu ve vchozm stavu a za psoben vnjho napt je uvedeno na obr. 5.12 a,b. Naten etzc je velmi dleit pro vlastnosti polymer a vce si uvedeme v sti vnovan vlastnostem. Naten etzc vak nen mon, jsou-li etzce prostorov zestn, co je pklad reaktoplast. V reaktoplastech jsou etzce v zsad nepohybliv, co m zase vliv na jejich vlastnosti (deformovatelnost a tuhost).
Obr. 5.12a
etzec termoplastu ve vchozm stavu
124
Polymery
Obr. 5.12b
Napmen etzec termoplastu pi psoben vnjho napt
Stereoizomerie polymer
Pi studiu struktury polymer m velk vznam tak uspodn bonch skupin (radikl) v etzcch, kter se nkdy oznauje jako stereoizomerie. Bon radikly jsou skupiny atom s vazbou na atom uhlku, kter je v ptei etzce. Vznam uspodn bonch radikl je tm vt, m jsou tyto bon radikly sloitj. Pkladem polymeru se sloitjmi bonmi radikly me bt nap. polystyren. U nho je bonm radiklem benzenov jdro. Zkladn jednotkou (merem) v etzci polystyrenu je skupina:
V zvislosti na uspodn bonch radikl (nkdy se oznauj psmenem R) se rozliuj ti druhy uspodn:
ataktick uspodn; izotaktick uspodn; syndiotaktick uspodn.
Ataktick uspodn znamen statisticky nhodn pospojovn molekul bez pednostn orientace bonch radikl. Izotaktick uspodn znamen, e bon radikly jsou u vech molekul uspodny shodn. Syndiotaktick uspodn znamen, e bon radikly jsou u jednotlivch molekul uspodny stdav (zrcadlov). Uspodn bonch radikl lze do jist mry ovlivnit prbhem polymerace a zvis na nm nkter vlastnosti polymer (viz dle). Vechny ti druhy uspodn bonch radikl jsou schematicky znzornny na obr. 5.13 a,b,c. Na obr. 5.14a, b, c je pak trojrozmrn pohled na strukturu ataktickho, izotaktickho a syndiotaktickho polystyrenu.
125
Polymery
a) ataktick uspodn
b) izotaktick uspodn
c) syndiotaktick uspodn Obr. 5.13 Druhy uspodn bonch radikl v etzcch polymer
a) ataktick uspodn
126
Polymery
b) izotaktick uspodn
c) syndiotaktick uspodn Obr. 5.14 Trojrozmrn zobrazen monch uspodn bonch radikl v polystyrenu
Amorfn a krystalick stav polymer
Polymery jsou materily, kter jsou pednostn ve stavu amorfnm. To znamen absenci uspodn na dlouhou vzdlenost. Za uritch podmnek vak mohou bt nkter druhy polymer i sten krystalick. S sten krystalickm stavem se setkvme pedevm u nkterch termoplast, mn u elastomer. Reaktoplasty bvaj vhradn amorfn.
127
Polymery
Existence sten krystalickho stavu je podporovna jednoduchou strukturou polymeru, jednoduchm (linernm) etzcem bez vraznho vtven a zestn. Existence krystalickho stavu je dle podporovna ni rychlost tuhnut polymeru. Z hlediska stereoizomerie nen krystalick stav mon, pokud je uspodn bonch radikl ataktick, tedy nhodn. Typickm polymerem, u nho lze doshnout krystalickho stavu a v 90 % objemu, je polyetyln. Podl krystalickho stavu v objemu polymeru se nkdy oznauje jako stupe krystalinity. Krystalick stav znamen i u polymer existenci pravidelnho, periodickho uspodn atom. Krystalick stav vznikne tak, e pi polymeraci a tuhnut polymeru se jednoduch etzec zformuje do tvaru meandru a v nm lze tedy nalzt pravidelnost a periodicitu v uspodn atom. Krystalick stav polymer je popsn v rznm mtku na obr. 5.15 5.18. Jednotliv kuliky na obr. 5.15 nepedstavuj atomy, ale skupiny atom, podobn jako na obr. 5.4 a 5.7. Na obr. 5.17 je vidt, e etzec vytv v krystalick oblasti meandr, kter je trojrozmrn. Vtina polymer neme bt pln krystalick a obsahuje vdy alespo sten amorfn podl. To je zobrazeno na obr. 5.18.
Obr. 5.15
Znzornn etzce ve tvaru meandru, kter vytv krystalick stav polymeru
128
Polymery
Obr. 5.16
Zobrazen sti meandru na atomrn rovni pro ppad polyetylnu s vyznaenm elementrn buky
Obr. 5.17
Trojrozmrn meandr pedstavujc krystalick stav polymeru
129
Polymery
krystalick sti etzce amorfn sti etzce
Obr. 5.18 Znzornn krystalickch a amorfnch st etzc v polymeru
Stupe krystalinity polymeru, tj. podl objemu, kter odpovd krystalickmu stavu, ovlivuje vlastnosti polymeru, jak bude uvedeno dle. Zjednoduen lze ci, e m vy je stupe krystalinity polymeru, tm vy je jeho tuhost a pevnost.
Shrnut pojm 5.3.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: Jednoduch (linern) etzec, rozvtven etzec, prostorov zestn etzec, slab (sten) zestn etzec; Stereoizomerie polymer, bon radikly, ataktick uspodn, izotaktick uspodn, syndiotaktick uspodn; Amorfn stav polymer, sten krystalick stav, meandr, stupe krystalinity.
Otzky 5.3.
14. Jak druhy makromolekulrnch etzc se vyskytuj v polymerech? 15. Popite jednoduch (linern) etzec. 16. Bv jednoduch etzec pmkov? 17. Popite rozvtven etzec. 18. Jak vypad prostorov zestn etzec? 19. Pro kter druhy polymer jsou charakteristick prostorov zestn etzce? 20. Charakterizujte slab zestn etzec. 130
Polymery 21. Pro kter druhy polymer jsou charakteristick slab zestn etzce? 22. Jak je vazba mezi atomy v jednom etzci? 23. Jak je vazba mezi atomy rznch etzc, krom mst zestn? 24. Co je zkladem atomrn struktury polyetylnu? 25. Jak je hel mezi spojnicemi sousednch atom uhlku v ptei makromolekulrnho etzce? 26. Mohou se etzce za uritch podmnek v prostoru natet? Jak podmnka mus bt pitom splnna? 27. Mohou se v prostoru natet prostorov zestn etzce? Vysvtlete. 28. Co popisuje stereoizomerie polymer? 29. S jakm uspodnm bonch radikl se meme setkat u polymer? 30. Co znamen ataktick uspodn bonch radikl? 31. Co znamen izotaktick uspodn bonch radikl? 32. Co znamen syndiotaktick uspodn bonch radikl? 33. Jsou polymery pednostn ve stavu krystalickm, nebo amorfnm? 34. m je podporovn sten krystalick stav polymer? 35. Me vzniknout krystalick stav v polymeru s ataktickm uspodnm bonch radikl? 36. U kterho typu polymer se meme nejastji setkat s sten krystalickm stavem? 37. Jak tvar vytv etzec v krystalick sti polymeru? 38. Me sten krystalick stav vzniknout u rozvtvench polymer?
CD-ROM

Polymerace polyetylnu; hel vazby mezi atomy v etzci; Napimovn etzc pi psoben vnjho napt; Polymerace polystyrnu ataktick, izotaktick, syndiotaktick; Krystalick stav polymer vznik etzce charakteru meandru.
131
Polymery
5.4. Vlastnosti polymer as ke studiu: 2 hodiny

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt definovat nkter mechanick vlastnosti jednotlivch skupin polymer a objasnit, na em zvisej; popsat jednotliv oblasti chovn termoplast a elastomer v zvislosti na teplot; vysvtlit pojem teplota skelnho pechodu a objasnit, na kterch parametrech zejmna zvis; objasnit zkladn etapy pi deformaci termoplast v kauukovit oblasti.
Mechanick vlastnosti
V kap. 2 jsme uvedli, e vlastnosti materil zvis velice vznamn na jejich vnitn stavb. Plat to i pro polymery. Proto jsme se tak jejich vnitn stavb vnovali nejdve. Te tedy meme pikroit k popisu jejich hlavnch vlastnost. Zde se omezme jen na vybran vlastnosti mechanick, dal vlastnosti pak doplnme v nsledujcch stech. Pokud jde o mechanick vlastnosti polymer, nezaneme pevnost, ale jinou charakteristikou, a to modulem prunosti v tahu. O tom jste se dozvdli ji v kap. 3. Modul prunosti v tahu E, vyjadovan nejastji v MPa, je dleitou materilovou charakteristikou a informuje ns mj. o tuhosti materilu. To vyplv z nsledujc rovnice, kter vychz z Hookova zkona:
=
kde
rov. 5.1
je prun deformace materilu (-); je psobc napt (MPa);

E je modul prunosti v tahu (MPa).
Z rovnice 5.1 vyplv, e pi stejnm napt je prun deformace materilu tm men, m vy je modul prunosti materilu. Maj-li materily vysok modul prunosti, tzn. pod vlivem napt se deformuj jen mlo, kme, e maj vysokou mru tuhosti. Modul prunosti se tedy nkdy oznauje jako mra tuhosti. A jak jsou na tom s modulem prunosti polymery? pln jinak ne nap. kovov materily. Modul prunosti polymer je obecn nzk a dosahuje max. hodnot dov 103 MPa. V nkterch ppadech vak me modul prunosti polymer dosahovat jen hodnot v jednotkch MPa. (Pipomeme, e u kov se hodnoty
132
Polymery
modulu prunosti v tahu pohybuj ve statiscch MPa.) Navc, podle druhu polymeru me modul prunosti zviset velmi vznamn na teplot. Zvislost modulu prunosti na teplot je schematicky znzornna pro termoplasty a reaktoplasty na obr. 5.19.
10000 Modul prunosti (MPa)
reaktoplasty
1000 100 10 1 0,1
I II
termoplasty
III IV
Tg
Teplota
Obr. 5.19
Teplotn zvislost modulu prunosti E pro termoplasty a reaktoplasty
Z obr. 5.19 je vidt, e hodnota modulu prunosti reaktoplast, a tedy jejich tuhost, je v zsad na teplot nezvisl, konstantn a pohybuje se okolo 103 MPa. Vyplv to z toho, e reaktoplasty jsou kvli prostorovmu zestn etzc v podstat nedeformovateln a tud kehk. V ppad termoplast je zvislost modulu prunosti na teplot vrazn a lze v n rozliit tyi rozdln oblasti:
oblast skelnou (I); oblast pechodovou (II); oblast kauukovitou (III); oblast viskznho teen (IV).
V oblasti I dosahuje modul prunosti termoplast hodnot cca 103 MPa a termoplasty jsou v tto oblasti, podobn jako reaktoplasty, jen mlo deformovateln, kehk. Tato oblast se nazv skeln oblast vzhledem k tomu, e sklo je ukzkov pklad kehkho materilu. Neschopnost deformace termoplast ve skeln oblasti m jinou pinu ne u reaktoplast. V sti 5.3 jsme uvedli, e termoplasty maj vtinou jednoduch, nebo rozvtven etzce a e tyto etzce se mohou v prostoru natet, deformovat. Jednotliv etzce se mohou tak posouvat jeden vi druhmu. K tomu je vak zapoteb urit energie vibranho pohybu atom. Tato energie je ve skeln oblasti jet nzk (atomy jsou jakoby zamrzl) a termoplasty se tak chovaj jako obtn deformovateln a kehk materil. V oblasti II modul prunosti termoplast postupn kles a jejich schopnost deformace se zvyuje. Oblast II se
133
Polymery
nazv pechodov oblast. V oblasti III jsou ji termoplasty pomrn snadno deformovateln, a to jak elasticky (vratn), tak plasticky (nevratn). Hodnota modulu prunosti je nzk a pohybuje se v jednotkch MPa. Tato oblast se nazv kauukovit oblast, protoe chovn materil se podob chovn kauuku (pry). Jednotliv etzce se mohou (zejmna pi psoben vnjho napt) napimovat, mohou se tak navzjem posouvat atd. Pi dalm zven teploty se termoplasty dostvaj do oblasti viskznho teen (IV), kdy se chovaj jako viskzn (patn tekut) kapalina. V oblasti viskznho teen bvaj termoplasty jen pi vrob, resp. recyklaci, avak nikdy za provozu. V obr. 5.19 je vyznaena teplota Tg, kter se k teplota skelnho pechodu. Nad touto teplotou se termoplasty chovaj kauukovit jsou schopny pomrn vysok deformace a maj nzk podul prunosti (v jednotkch MPa). Pod teplotou Tg se termoplasty chovaj kehce, jsou jen obtn deformovateln a hodnota modulu prunosti se pohybuje okolo 103 MPa. Teplota skelnho pechodu le pro vtinu termoplast nad pokojovou teplotou, velice zhruba v rozmez +60 a +120C. Znamen to, e vtinu termoplast pouvme ve skeln nebo pechodov oblasti. Na tomto mst meme uvst, e podobn zvislost modulu prunosti na teplot, jakou maj termoplasty, plat i pro elastomery. Hlavn rozdl je v tom, e teplota skelnho pechodu elastomer je mnohem ni, a to pod bodem mrazu (velmi zhruba -50 a -120C). Znamen to, e elastomery pouvme pevn v kauukovit oblasti. Vykazuj-li termoplasty zmnnou silnou zvislost modulu prunosti na teplot, bude jist zajmav dozvdt se, jak se v zvislosti na teplot mn jejich dal mechanick vlastnosti, nap. pi tahov zkouce. Na obr. 5.20 jsou znzornny tahov diagramy napt vs deformace zskan pi tahov zkouce polymetylmetakryltu (plexiskla) za rznch teplot.
120 100 +5C Napt (MPa) 80 60 40 20 0 0 0,1 0,2 Deformace (-) 0,3 0,4
+20C +35C +50C +80C
+100C def. 1,3
Obr. 5.20
Tahov diagramy napt deformace pro polymetylmetakrylt (plexisklo) zkouen za rznch teplot
134
Polymery
Z obr. 5.20 je dobe vidt, e s rostouc teplotou tahov zkouky vrazn kles lomov napt (pevnost) a zvyuje se lomov deformace. A do teploty +50C je celkov lomov deformace nzk (cca 0,05, tj. 5%). Z toho vyplv, e pi teplot +50C se dan polymetylmetakrylt stle nachz ve skeln oblasti. Pi teplot zkouen +80C je u hodnota lomov deformace vrazn vy, a to cca 0,25, tj. 25%. Na skelnou oblast je to u deformace pli vysok, na ist kauukovitou oblast by to byla jet deformace nzk. Teplota +80C v danm ppad zhruba odpovd pechodov oblasti, tedy teplot skelnho pechodu. Pi teplot +100C je lomov deformace 1,3, tj. 130%, co dobe odpovd kauukovit oblasti materilu. Zeptm se vs. Chtli byste, aby z takovho polymetylmetakryltu (plexiskla) byly svtlomety na vaem aut?? J bych to asi nechtl. Teploty +80C se sice na povrchu auta asto nedoshne, ale pokud byste byli na dovolen autem nkde na jihu Evropy, tak by se takov teplota nedala vylouit. A mohlo by se stt, e pi nechtnm kontaktu by se svtlomety promkly.... Pro polymetylmetakrylt pouvan na vrobu svtlomet se vtinou poaduje, aby teplota jeho skelnho pechodu byla cca 110C.
Teplotn zvislost modulu prunosti termoplast uveden na obr. 5.19 zvis vrazn na nkolika initelch, kter souvisej s vnitn stavbou. Tmito initeli jsou:
relativn molekulov hmotnost; mra rozvtven etzc; stupe krystalinity; sloitost bonch radikl.
Meme ci, e s rostouc hodnotou tchto initel roste teplota skelnho pechodu a zvyuje se tak modul prunosti termoplastu v kauukovit oblasti. Jako pklad je na obr. 5.21 uvedena teplotn zvislost modulu prunosti termoplastu pro rozdln stupn krystalinity. Je zejm, e s rostoucm stupnm krystalinity stoup teplota skelnho pechodu Tg a tak hodnota modulu prunosti a tm i tuhost v kauukovit oblasti. Na obr. 5.22 je schematicky znzornna deformace etzce dvou rozdlnch termoplast polyetylnu a polystyrnu - pi psoben shodnho ohybovho napt. Z obrzku je zejm, e v ppad polystyrnu, kter m sloitj bon radikly (benzenov jdra), dojde pi psoben shodnho ohybovho napt k podstatn menmu prohnut etzce. Je to potvrzenm toho, e polystyrn m v kauukovit oblasti mnohem vt tuhost ne polyetyln.
135
Polymery
10000 Modul prunosti (MPa) 1000 100 10 1 0,1

termoplast s 50% kryst. podlu termoplast se 30% kryst. podlu amorfn termoplast
Tg Tg Tg
Teplota
Obr. 5.21
Teplotn zvislost modulu prunosti pro termoplast s rozdlnm stupnm krystalinity
polyetyln
polystyrn
Obr. 5.22
Srovnn deformace etzc polyetylnu a polystyrnu pi psoben shodnho ohybovho napt
Zkusme si jet alespo jednodue ukzat, co se dje v sten krystalickm polymeru termoplastu pi jeho zatovn tahovm naptm nad teplotou skelnho pechodu. Obecn plat, e sti krystalick budou mt vy pevnost i tuhost oproti stem amorfnm, mj.
136
Polymery
jednodue proto, e v krystalick sti jsou atomy bl u sebe a psob tam vy vazebn sly. Zkladn dje pi deformaci sten krystalickho termoplastu nad teplotou skelnho pechodu jsou uvedeny na obr. 5.23.
a)
b)
c)
d)
Obr. 5.23
Prbh deformace sten krystalickho termoplastu nad teplotou skelnho pechodu
Vchoz stav je vyznaen na obr. 5.23a. Zelen jsou znzornny sti krystalick, erven pak sti amorfn. V obrzku je vyznaen smr psobcho napt. Deformace zan napimovnm etzc v amorfnch stech polymeru, kde psob ni vazebn sly, zatmco krystalick sti polymeru se makroskopicky jet nedeformuj (obr. 5.23b). Pi zvyovn napt pokrauje napimovn etzc v amorfnch stech polymeru a zrove dochz k naten krystalickch st do smru psobcho napt (obr. 5.23c). Pi dalm zvyovn napt ji me dochzet k petrhvn etzc v amorfnch stech a k postupnmu oddlovn (posuvu) krystalickch st termoplastu (obr. 5.23d). Tento proces vyst v konen lom.
137
Polymery
Shrnut pojm 5.4.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: modul prunosti mra tuhosti; teplotn zvislost modulu prunosti skeln oblast, pechodov oblast, kauukovit oblast, oblast viskznho teen, teplota skelnho pechodu.
Otzky 5.4.
39. Jakch hodnot dosahuje dov modul prunosti reaktoplast? 40. Kter oblasti meme rozliit v teplotn zvislosti modulu prunosti termoplast? 41. Jak je dov hodnota modulu prunosti termoplast ve skeln oblasti? 42. Jak je definovna teplota skelnho pechodu? 43. Jak je dov hodnota modulu prunosti termoplast v kauukovit oblasti? 44. Je vhodn, aby se termoplast dostal bhem provozu do oblasti viskznho teen? 45. V jakm rozmez se zhruba pohybuje teplota skelnho pechodu termoplast? 46. V jakm rozmez se zhruba pohybuje teplota skelnho pechodu elastomer? 47. V jakm rozmez se zhruba pohybuje teplota skelnho pechodu reaktoplast? 48. Vyjmenujte initele, na nich zvis teplotn zvislost modulu prunosti termoplast. 49. Jak zvis modul prunosti termoplast v kauukovit oblasti na sloitosti bonch radikl? 50. Jak zvis modul prunosti termoplast v kauukovit oblasti na stupni krystalinity? 51. Jak zvis modul prunosti termoplast v kauukovit oblasti na me rozvtven etzc?
CD-ROM
Mechanick vlastnosti polymetylmetakryltu v zvislosti na teplot; Porovnn tuhosti etzce polyetylnu a polystyrnu.
138
Polymery
5.5. Charakteristiky hlavnch skupin polymer as ke studiu: 3 hodiny

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
charakterizovat ti hlavn skupiny polymer; popsat vznamn vlastnosti v kad skupin polymer a vyjmenovat hlavn pedstavitele kad skupiny; vybrat nkter pedstavitele polymer a popsat, k emu se pednostn pouvaj; charakterizovat proces vulkanizace kauuku, resp. nedouc proces tvrdnut kauuku.
V pedchozch stech jsme si uvedli zkladn charakteristiky vnitn stavby polymer a tak alespo nkter jejich vlastnosti. V nsledujc sti si velmi strun popeme nejvznamnj pedstavitele z kad skupiny polymer, tedy z termplast, reaktoplast a elastomer.
Termoplasty
Termoplasty, jak u jsme uvedli, maj etzce bu jednoduch (linern), nebo rozvtven. Mohou bt sten krystalick. Charakterizuje je obecn pomrn nzk hustota, vysok korozn odolnost, u ady z nich pak nzk souinitel ten, s m souvis pomrn vysok odolnost vi opoteben. V nsledujc tabulce 5.1 jsou uvedeny hlavn pedstavitel termoplast a jejich vybran charakteristiky, jako hustota , modul prunosti v tahu E pi teplot +20C, mez pevnosti v tahu Rm a teplota skelnho pechodu Tg. Vechny hodnoty jsou piblin, protoe jak u bylo zmnno, zvis vlastnosti polymer na cel ad initel, nap. na relativn molekulov hmotnosti, stupni krystalinity, me rozvtven etzc apod. Tabulka 5.1 Hlavn pedstavitel termoplast a jejich vybran charakteristiky
Hustota (kgm-3) 910 - 930 Modul prunosti E (MPa) pi +20C 150 - 240 Mez pevnosti Rm (MPa) 7 -17 0 Teplota skelnho pechodu Tg (C)
Termoplast Polyetyln s nzkou hustotou (LDPE) Polyetyln s vysokou hustotou (HDPE)
950 - 980
550 - 1000
20 - 37
+30
139
Polymery Polypropyln (PP) Polyvvinylchlorid (PVC) Polystyrn (PS) Polymetylmetakrylt (PMMA) Polykarbont (PC) Polyamid (PA) 910 1400 1100 1200 1250 1150 1200 - 1700 2400 - 3000 3000 3300 3300 2200 2500 2000 3500 50 - 70 40 60 35 68 80 90 62 67 60 110 +80 +80 +100 +110 +150 +70
Polytetrafluoretylen 1100 (PTFE)
350
17 28
Alespo pro nkter z termoplast v tab. 5.1 uvdme chemick vzorec, jm bvaj nejastji charakterizovny (jedn se vlastn o vzorec jejich meru):
polyetyln (to u znte ):
polypropyln:
polyvinylchlorid:
polystyrn:
polymetylmetakrylt:
140
Polymery
polytetrafluoretylen:
polyamid (nylon):
Tabulku 5.1 ani chemick vzorce se nemuste uit zpamti. Ale mohli byste zkusit nkter vlastnosti srovnat a vysvtlit. Pro ne uveden polymery byste si mohli zapamatovat alespo nkter pklady pouit. V tabulce 5.1 najdete nejni hodnoty vtiny charakteristik u polyetylnu. Pro tomu tak je? Je tomu tak proto, e polyetyln m nejjednodu strukturu, v zsad nem bon radikly. Dleit je, e jeho vlastnosti (ale i vlastnosti vech dalch polymer) mohou zviset na hustot, kter zce souvis s relativn molekulovou hmotnost. Mimo uvedench polyetyln s nzkou a vysokou hustotou se vyrb i tzv. UHDPE. Pijdete na to, co ta zkratka znamen? Je to Ultra High Density PolyEthylen. A ten se pouv nap. v medicn jako materil pro kloubn jamky pi nhradch kyelnch kloub. Pouv se mj. proto, e m nzk souinitel ten, a tedy relativn vysokou odolnost vi opoteben. Zmnka o tom byla u v kapitole 2. Bn polyetyln se pouv hlavn v obalov technice, ale tak na rzn trubky (nap. vodovodn pro nzk tlaky), izolace v elektrotechnice apod. Podobn nzk hodnoty zkladnch charakteristik najdeme u polytetrafluoretylenu. Ten jist znte, ale mon pod mn vzneenm obchodnm nzvem Teflon. Nzk mechanick charakteristiky tak souvisej s jednoduchou strukturou etzce. Vy hustota souvis s tm, e msto atom vodku obsahuje atomy fluoru, kter je t. Teflon m velmi dobr tec vlastnosti, a proto se asto pouv na vstelky loisek apod. M tak antiadhezn vlastnosti (antiadhezn = nepilnav, zabraujc ulpvn) a jist ho znte z pouit v domcnosti na pnvch, ale i ehlicch vrstvch apod. U dalch termoplast ji najdeme vy hodnoty mechanickch charakteristik. Mez pevnosti ale nepekrauje 100 MPa. Teplota skelnho pechodu se pohybuje (viz st 5.4) nad pokojovou teplotou, to znamen, e termoplasty obvykle pouvme ve skeln, nebo pechodov oblasti. Nkter dal termoplasty (polypropylen, polyvinylchlorid, polystyren) maj vy mechanick charakteristiky a tak vy teplotu skelnho pechodu. Souvis to mj. se sloitj chemickou strukturou, resp. s vtmi bonmi radikly. U polypropylenu je bonm radiklem skupina CH3, u polystyrnu je to benzenov jdro. Mohli byste namtnout, e polyvinylchlorid nem sloitou strukturu. Ale u nj se uplatn jin dleit faktor. etzce polyvinylchloridu tvo
141
Polymery
tzv. polrn molekuly, kdy v blzkosti atom vodku je slab kladn nboj a v blzkosti atomu chlru je slab zporn nboj. Tak se u polyvinylchloridu mohou ve vt me uplatnit slab molekulrn vazby. Polyvinylchlorid se pouv mj. na vrobu trub, ale tak na izolace elektrickch kabel. Jako vtina polymer je holav, ale pi hoen vznik hust dm, kter dal hoen znesnaduje. Polypropylen se pouv nap. na vodovodn trubky pro vy tlaky ne polyetyln, odpadn trubky, ale asto tak na rzn sousti v automobilovm prmyslu. V nkterch ppadech se ji nejedn o polymer, ale o kompozitn materil zpevnn vlkny. Jist vte, e u vtiny automobil jsou dnes nraznky vyrobeny z polymer. Jednm z asto pouvanch polymer na vrobu nraznk je prv polypropyln (VW Golf, Renault, Fiat Punto aj.). Polymetylmetakrylt tak jist znte, nap. pod nzvem plexisklo. M velmi dobr optick vlastnosti, nap. nejvy propustnost pro svteln zen ze vech polymer. Vyrbj se z nho mj. okna do letadel, ale tak vtina vnjch st svtlomet u automobil. Polymetylmetakrylt m jedno specifick pouit v pln odlinm oboru v medicn. Ltka zaloen na polymetylmetakryltu je tzv. kostn cement, kter se v minulosti asto pouval pro fixaci kovovch st v kostech. Polyamidy se pouvaj ponejvce na vrobu vlken, ale tak na vrobu rznch soustek, nap. drobnch ozubench koleek pro spotebie apod.
Reaktoplasty
Reaktoplasty, na rozdl od termoplast, maj etzce prostorov zestn. Bvaj pouze amorfn. Existuj jen ve skelnm stavu, nepechzej do kauukovitho stavu. Prostorov zestn etzc toti neumouje vznamnj deformaci materilu. Jak jsme u uvedli, jsou hlavnmi pedstaviteli reaktoplast polyfenolformaldehyd (bakelit), a dle epoxidov a polyesterov pryskyice. Zkladn charakteristiky tchto reaktoplast jsou uvedeny v tab. 5.2. Tabulka 5.2 Hlavn pedstavitel reaktoplast a jejich vybran charakteristiky
Hustota (kgm-3) 1300 1200 - 1400 1100 1400 Modul prunosti E (MPa) pi +20C 8000 2100 - 5500 1300 4500 Mez pevnosti Rm (MPa) 35 - 55 40 - 85 45 - 85
Reaktoplast Polyfenolformaldehyd Epoxid Polyester
Chemick vzorce reaktoplast jsou s vjimkou polyfenolformaldehydu, jeho vzorec znte, docela sloit, tak je v rmci vodnho pedmtu nebudeme uvdt. Reaktoplasty se v souasnosti pouvaj samostatn jen v omezen me, nap. v elektrotechnice pro sv dobr izolan vlastnosti a schopnost odolvat zvenm
142
Polymery
teplotm. astji se pouvaj jako vpl, tedy matrice v rznch typech kompozitnch (sloench) materil. Mon znte jeden zvltn pklad pouit kompozitnho materilu na bzi bakelitu. Byla to karoserie osobnho automobilu Trabant. Ta byla z kompozitu, jeho vpln byl reaktoplast bakelit, kter obsahoval jako vztu tkaninu vyrobenou z odpadn bavlny. Z dnenho pohledu na bezpenost je pouit takovho materilu naprosto nepochopiteln.... Nicmn, i v dnench automobilech se meme setkat s materily na bzi reaktoplast (nap. Mitsubishi). U termoplast jsme se zmnili o tom, e nraznky automobil mohou bt z polypropylnu. Dalm materilem pouvanm na nraznky automobil jsou epoxidov, event. polyesterov pryskyice, ale tm vdy zpevnn, nap. vlkny. Jedn se tedy ji o kompozitn materily.
Elastomery
Elastomery jsme v pedchozm vkladu trochu oidili, tak to musme napravit. Uvedli jsme, e jednm z prvnch pouvanch elastomer byl vulkanizovan kauuk. Elastomery maj slab zestn etzce a jsou schopny zejmna vysok elastick deformace pi psoben nzkch napt. Co se dje pesnji v polymeru pi vulkanizaci, jsme ale dosud nepopsali. Elastomery maj oproti termoplastm a reaktoplastm nkolik zvltnost. U elastomer zstvaj v makromolekulrnm etzci dvojn vazby. To lze ukzat na pkladu polyizoprnu, kter bv zjednoduen povaovn za zklad prodnho kauuku.
Chemick vzorec polyizoprnu je nsledujc: Za psoben nkterch chemickch ltek, nap. sry, a zven teploty me dojt o oteven dvojn vazby a pnmu spojen etzc atomy sry. A to je proces vulkanizace. K pnmu spojovn etzc dochz jen na malm potu monch vazebnch mst, a to cca na 0,5 a 2% vazebnch mst. Proces vulkanizace je schematicky zachycen na obr. 5.24.
143
Polymery
dvojn vazby v etzcch
spojen etzc atomy sry
Obr. 5.24
Schematick znzornn procesu vulkanizace polyizoprnu
V horn sti obr. 5.24 jsou vidt dva etzce polyizoprnu s dvojnmi vazbami v etzcch. V doln sti obr. 5.24 je ji vidt spojen etzc prostednictvm atom sry. Na obr. 5.25 je proces vulkanizace polyizoprnu znzornn pomoc trojrozmrnho modelu jeho struktury.
a)
144
Polymery
b) Obr. 5.25
c) Trojrozmrn znzornn procesu vulkanizace polyizoprnu
Na obr. 5.25a je st etzce polyizoprnu s dvojnou vazbou. Na obr. 5.25b jsou znzornny sti dvou sousednch etzc s ji otevenmi dvojnmi vazbami a na obr. 5.25c je ji vidt spojen etzc dvma atomy sry. Ve popsan proces vulkanizace je proces douc, protoe jm elastomery zskvaj schopnost vrazn elastick deformace. Jak u to ale bv, me se velmi podobn odehrvat proces nedouc. Elastomery mohu bhem doby ztrcet schopnost elastick deformace, mohou takzvan tvrdnout. To souvis s tm, e psobenm kyslku, kter se me ze vzduchu dostat do struktury elastomeru, a ultrafialovho zen me dojt k dalmu pnmu spojovn etzc. Pokud mra pnho zestn peshne hodnotu cca 3 %, pak u vrazn kles schopnost elastick deformace elastomer. (Elastomery v prbhu tvrdnut vlastn zskvaj prostorov zestnou strukturu, kterou maj reaktoplasty). Proces tvrdnut elastomer je na pkladu polyizoprnu znzornn na obr. 5.26.
145
Polymery
UV
spojen etzc atomy kyslku
Obr. 5.26
Znzornn procesu tvrdnut polyizoprnu
V elastomerech jsou etzce bez psoben vnjho napt vrazn zkroucen, smotan jakoby do klubek. Nkdy se pouv termnu cvky (angl. coils). To je pro n pirozen stav. Za psoben vnjho napt pak dochz k rozmotvn klubek etzc, kter se navenek projevuje jako vrazn elastick deformace. Charakter etzce elastomeru ve stavu bez psoben vnjho napt a pi psoben vnjho napt je znzornn na obr. 5.27.
a) etzec elastomeru bez psoben napt

146
Polymery
b) etzec elastomeru pi psoben vnjho napt Obr. 5.27
Charakter etzce elastomeru v zvislosti na psoben vnjho napt
Hlavn pedstavitel elastomer a jejich zkladn charakteristiky jsou uvedeny v tab. 5.3. Tabulka 5.3 Hlavn pedstavitel elastomer a jejich vybran charakteristiky
Hustota (kgm-3) 900 1500 950 Modul prunosti E (MPa) pi +20C 2 100 4 100 10 - 200 Mez pevnosti Rm (MPa) 20 - 35 5 25 15 - 25 Tanost (%) 400 - 900 300 - 700 300 - 700
Elastomer Polyizoprn (IR) Polybutadien (BR) Polychloroprn (CR)
Polyizoprn pedstavuje zklad prodnho kauuku, polybutadien a polychloroprn pat mezi syntetick kauuky. Teplota skelnho pechodu elastomer je ni ne 0C a pohybuje se v intervalu -120 a -50C. Elastomery se tedy na rozdl od termoplast pouvaj nad teplotou skelnho pechodu. Pod teplotou skelnho pechodu, nap. pi teplot kapalnho dusku (196C), jsou i elastomery kehk, neschopn vznamnj deformace. Elastomery se pouvaj pedevm na vrobu tsnn, hadic, jsou zkladem pro vrobu pneumatik apod.
Nco navc - kopolymery
Vzhledem k tomu e jsme v vodnm pedmtu o materilech, nepoutme se do dnch velkch detail. Pesto bych vs rd seznmil jet s jednou skupinou polymer. Dosud jsme pedpokldali, e do polymerace vstupuje vtinou jen jeden monomer (vjimkou byly nkter reaktoplasty). Velmi zajmav materily vak lze zskat, probh-li polymerace spojenm rznch monomer, nap. kombinac termoplast a elastomer. Polymerm, kter obsahuj vce rznch mer, se k kopolymery. U jsme uvedli, e termoplasty maj teplotu skelnho pechodu nad pokojovou teplotou, naproti tomu elastomery maj teplotu skelnho pechodu hluboko pod bodem mrazu. Jejich vzjemnm spojenm vznikaj kopolymery s dobrou kombinac pevnosti a houevnatosti. V praxi se nap. pouv kopolymer na bzi metylmetakryltu a butadienu, kdy butadien zvyuje houevnatost kopolymeru (a bohuel zhoruje optick vlastnosti). Urit znte jeden kopolymer z automobil. Na interiry se pouv kopolymer, kter m zkratku ABS. Nen to antiblokovac systm, ale zkratka pro
147
Polymery
akrylonitrilbutadienstyren, tedy kopolymer zskan polymerac t rznch monomer. Akrylonitril a styrn vytvej samostatn termoplasty, butadien pat mezi elastomery. Jejich spojenm se zsk kopolymer s velmi dobrou kombinac pevnosti a houevnatosti. Akrylonitrilbutadienstyren vytv rozvtven etzce, kdy v hlavn ose je butadien a akrylonitril a styrn vytvej bon vtve (takovmu kopolymeru se k roubovan kopolymer). Zobrazen struktury akrylonitrilbutadienstyrenu je na obr. 5.28.
akrylonitril
butadien styrn
Obr. 5.28
Struktura kopolymeru ABS - akrylonitrilbutadienstyrenu
Shrnut pojm 5.5.

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: termoplasty, reaktoplasty, elastomery; vlastnosti termoplast, reaktoplast; vulkanizace kauuku, tvrdnut elastomer; polyizoprn, polybutadien, polychloroprn; kopolymery, ABS akrylonitrilbutadienstyren.
148
Polymery
Otzky 5.5.
52. Vyjmenujte alespo 5 pedstavitel termoplast. 53. U kterho termoplastu meme oekvat nejni hodnoty mechanickch vlastnost a pro? 54. Jak je bon radikl polypropylenu? 55. Jak je bon radikl polystyrenu? 56. Kter termoplast je znm pod obchodnm nzvem Teflon? 57. Kter z termoplast vynik svmi tecmi a antiadheznmi vlastnostmi? 58. Z eho vyplvaj vy hodnoty mechanickch vlastnost u polypropylenu a polystyrenu? 59. Z eho vyplvaj vy hodnoty mechanickch vlastnost u polyvinylchloridu? 60. Kter termoplast je znm pod nzvem plexisklo? 61. Kter termoplast je zkladem tzv. kostnho cementu? 62. Vyjmenujte alespo 3 pedstavitele reaktoplast. 63. Jak je zkladn pedpoklad pro monost vulkanizace kauuku (polyizoprnu)? 64. Jak je asi podl vazebnch mst, ve kterch dochz pi vulkanizaci kauuku k pnmu spojen etzc? 65. Vysvtlete strun pojem tvrdnut kauuku. 66. Jak je pirozen stav etzc v elastomerech (bez psoben vnjho napt)? 67. Vysvtlete pojem kopolymer.
CD-ROM
Vulkanizace kauuku.
149
Polymery
Kl k een odpovdi na otzky ke kapitole 5

O1 O2 O3 O4 O5 O6 O7 O8 O9 O10 O11 O12 O13 O14 O15 O16 O17 O18 O19 O20 O21 O22 O23 O24 Polymery jsou makromolekulrn ltky, kter vznikaj procesem polymerace z malch molekul monomer. Polymerace je proces, kterm se z malch molekul monomer vytvej makromolekulrn etzce. Monomery jsou jednoduch molekuly (nap. uhlovodk), jejich etzenm po oteven dvojnch vazeb vznikaj makromolekulrn etzce. Adin polymerace je takov druh vzniku makromolekulrnho etzce, kdy molekuly monomer se po oteven dvojnch vazeb prost pipojuj k sob navzjem. Relativn molekulov hmotnost makromolekul polymer bv nejastji v intervalu 104 a 106. Termoplasty jsou polymery, kter se za zvench teplot stvaj plastickmi, mohou se tvarovat. Znm termoplasty jsou nap. polyetyln, polypropyln, polyvinylchlorid, polymetylmetakrylt, polykarbont, polyamid aj. Reaktoplasty jsou polymery, kter vznikaj procesem polymerace, kter m charakter chemick reakce. Bhem vzniku mohou bt tvarovny. Po utuhnut jsou vtinou relativn tvrd a kehk. Mezi reaktoplasty pat nap. polyfenolformaldehyd, epoxidov, polyesterov pryskyice aj. Elastomery jsou polymery, kter maj schopnost vysok elastick deformace (a nkolik set procent) pi psoben nzkch napt. Mezi elastomery pat zejmna rzn kauuky, nap. izoprnov kauuk, butadienov kauuk, chloroprenov kauuk aj. Bakelit se pipravuje z fenolu a formaldehydu. Pro kondenzan polymeraci je charakteristick odtpen molekul vody. V polymerech se vyskytuj jednoduch (linern) etzce, rozvtven etzce, prostorov zestn etzce a slab (sten) zestn etzce. Jednoduch (linern) etzec m prv jednu osu pte etzce. Vtinou bv rzn zprohban, zkroucen. Je typick pro termoplasty. Jednoduch etzec nebv pmkov. Vtinou bv rzn zprohban, zkroucen. Rozvtven etzec se vtv podobn jako vtve stromu. Je typick pro termoplasty. Prostorov zestn etzec vytv prostorovou s pospojovanou v rznch mstech a smrech. Prostorov zestn je typick pro reaktoplasty. Slab zestn etzec se skld z jednoduchch etzc, kter jsou zestny v mnostv cca 0,5 1%. Slab zestn etzce jsou typick pro elastomery. Mezi atomy v jednom etzci je kovalentn vazba. Mezi atomy rznch etzc jsou jen slab molekulrn vazby. Zkladem atomrn struktury polyetylnu je tetraedr s atomem uhlku uprosted. ve vrcholech tetraedru jsou dva atomy uhlku a dva atomy vodku.
150
Polymery
O25 O26 O27 O28 O29 O30 O31 O32 O33 O34 O35 O36 O37 O38 O39 O40 O41 O42 O43 O44 O45 O46 O47 O48 O49 O50 O51
Mezi spojnicemi sousednch atom v ptei etzce je hel 109,5. etzce se mohou v prostoru natet, zejmna napimovat pi psoben napt. Mus platit, e mezi spojnicemi atom uhlku zstane stle hel 109,5. Prostorov zestn etzce se v zsad natet nemohou, protoe by dolo k poruen hlu, kter vyaduje existence kovalentn vazby. Stereoizomerie popisuje uspodn bonch radikl v etzci polymer. U polymer se meme setkat s ataktickm, izotaktickm, nebo syndiotaktickm uspodnm bonch radikl. Ataktick uspodn znamen statisticky nhodn uspodn bonch radikl. Izotaktick uspodn znamen shodn uspodn bonch radikl. Syndiotaktick uspodn znamen stdav (zrcadlov) uspodn bonch radikl. Polymery jsou pednostn ve stavu amorfnm. sten krystalick stav polymer je podporovn jednoduchou strukturou polymer, jednoduchm etzcem bez vraznho vtven a bez zestn, a tak pravidelnm (nejlpe izotaktickm) uspodnm bonch etzc. V polymeru s ataktickm uspodnm etzc krystalick stav v zsad vzniknout neme, protoe ataktick uspodn je nepravideln. S sten krystalickm stavem se meme setkat hlavn u termoplast. Typickm pedstavitelem je polyetyln. V krystalick sti polymeru vytv etzec trojrozmrn meandr. U rozvtvench polymer me krystalick stav vzniknout, ale jen v omezen me. Je to podmnno schopnost etzce vytvoit trojrozmrn meandr. Modul prunosti reaktoplast dosahuje hodnot cca 103 MPa. V teplotn zvislosti modulu prunosti termoplast meme rozliit oblast skelnou, pechodovou, kauukovitou a oblast viskznho teen. Modul prunosti termoplast ve skeln oblasti dosahuje hodnot cca 103 MPa. Teplota skelnho pechodu oddluje oblast skelnou a oblast kauukovitou. Nejastji se vztahuje k poloze inflexnho bodu v teplotn zvislosti modulu prunosti termoplast. Hodnota modulu prunosti termoplast v kauukovit oblasti je dov jednotky MPa. Ne, bhem provozu se termoplast nesm dostat do oblasti viskznho teen, protoe by u nho dolo ke ztrt tvaru. Teplota skelnho pechodu termoplast se pohybuje v teplotnm intervalu cca +60 a +120C. Teplota skelnho pechodu elastomer se pohybuje v teplotnm intervalu cca -50 a -120C. Reaktoplasty nevykazuj teplotu skelnho pechodu. Teplotn zvislost modulu prunosti termoplast zvis nap. na relativn molekulov hmotnosti polymeru, na me rozvtven etzc, na stupni krystalinity polymeru a na sloitosti bonch radikl. Modul prunosti termoplast v kauukovit oblasti roste s rostouc sloitost bonch radikl. Modul prunosti termoplast v kauukovit oblasti roste s rostoucm stupnm krystalinity. Modul prunosti termoplast v kauukovit oblasti roste s rostouc mrou rozvtven etzc.
151
Polymery
O52 O53 O54 O55 O56 O57 O58 O59
O60 O61 O62 O63 O64 O65 O66 O67
Pedstavitel termoplast jsou nap. polyetyln, polypropyln, polyvinylchlorid, polytetrafluoretylen, polyamid, polystyren, polymetylmetakrylt, polykarbont aj. Nejni hodnoty mechanickch vlastnost meme oekvat u polyetylnu, protoe m nejjednodu strukturu etzce. Bonm radiklem polypropylenu je skupina CH3. Bonm radiklem polystyrenu je benzenov jdro skupina C6H5. Teflon je polytetrafluoretylen. Tecmi a antiadheznmi vlastnostmi vynik polytetrafluoretylen Teflon. Vy hodnoty mechanickch vlastnost polypropylenu a polystyrenu vyplvaj (mimo jin) ze sloitj struktury bonch radikl. Vy hodnoty mechanickch vlastnosti polyvinylchloridu vyplvaj z existence polrnch makromolekul, kdy v blzkosti atomu chlru je slab zporn nboj a v blzkosti atom vodku je slab kladn nboj. Z toho pak vyplvaj vy vazebn sly mezi etzci navzjem. Plexisklo je oznaen polymetylmetakryltu. Zkladem kostnho cementu je polymetylmetakrylt. Pedstavitel reaktoplast jsou nap. polyfenolformaldehyd (bakelit), epoxidov pryskyice, polyesterov pryskyice. Zkladnm pedpokladem pro monost vulkanizace kauuku je existence dvojnch vazeb v etzci kauuku (polyizoprnu). Podl vazebnch mst, ve kterch dochz pi vulkanizaci kauuku k pnmu spojen etzc, je cca 0,5 2,5%. Tvrdnut kauuku je dsledek postupnho pnho zestn etzc psobenm kyslku a UV zen. V pirozenm stavu jsou etzce v elastomerech stoen do klubek, cvek. Kopolymer je druh polymeru, kter vznik polymerac ne jednoho, ale dvou i vce monomer, nap. ze skupiny termoplast a elastomer.
Dal zdroje
[1] Pluha, J. a kol: Nauka o materilech. SNTL, Praha, 1989, 549 s. [2] Duchek, V.: Polymery vroba, vlastnosti, zpracovn, pouit. VCHT Praha, 2006, 278s. [3] Skoovsk, P., Bokvka, O., Konen, R., Tillov, E.: Nuka o materili pre odbory strojncke. ilinsk univerzita, ilina, 2001, 380 s. [4] Callister, W. D.: Fundamentals of Materials Science and Engineering. John Wiley&Sons, USA, 2005, 712 s. [5] Bailon, J. P., Dorlot, J. M.: Des Matriaux. Presses Int. Polytechnique, Canada, 2000, 736s.
152
Keramick materily
6. KERAMICK MATERILY
6.1. Struktura a vlastnosti keramickch materil as ke studiu: 2 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
definovat, co jsou keramick materily, vysvtlit, na em zvis vlastnosti keramickch materil, charakterizovat oblasti pouit keramickch materil.
Vklad
Co je to keramika
Slovo keramika pochz z latinskho nzvu keramikos, co znamen plen hlna. Keramika je velmi star materil, znm u v dob kamenn. Z keramiky je vyroben soka Vstonick venue, jej st se odhaduje na 29 - 25 tis. let p. n. l.. Pozn.: Nejprve se keramick vrobky jen suily na slunci, avak suenm se nezskala dostaten pevnost. Teprve vypalovnm na vysok teploty (nad 900C) a nslednm ochlazenm dolo, v dsledku fzovch transformac, k vznamnmu nrstu pevnosti. Keramick materily jsou anorganick nekovov ltky, kter se vtinou vyrb z prkovch surovin a zpevuj tzv. rovm slinovnm. Keramick materily se dl na porzn (tradin) keramiku a technickou (konstrukn) keramiku. Pklady pouit keramickch materil jsou uvedeny na obr. 6.1. Do skupiny tradin keramiky adme stavebn, zdravotnickou, uitkovou a umleckou keramiku. Keramika konstrukn m vyuit jako ezn, metalurgick, elektrotechnick, kosmick nebo biokeramika. Samotnou skupinu keramiky tvo ruvzdorn materily. Vtinou se jedn o materily na bzi ruvzdornch oxid SiO2, Al2O3, ZrO2, Cr2O3, MgO, CaO ad., kter jsou odoln pi teplot do 1500C i vy.
153
Keramick materily
Obr. 6.1. Pklady pouit keramickch materil. Keramiku meme oznait za vceslokovou (polykomponentn) soustavu, ve kter pevldaj iontov a kovalentn vazby mezi atomy. Struktura keramiky je pevn krystalick, asto vak obsahuje skelnou (amorfn) fzi a vzhledem k technologii vroby mnostv pr. Mezi zkladn vlastnosti keramiky pat vysok tvrdost a kehkost, ruvzdornost, dobr korozn odolnost. Psob tak jako tepeln a elektrick izolanty. Kehkost keramiky vyplv z existence iontov nebo kovalentn vazby mezi atomy polykrystalick sloky. Sloit vnitn stavba keramickch materil omezuje pohyb dislokac a zabrauje tm plastick deformaci materilu. Kehkost keramiky zvyuje tak mnostv pr a nehomogenit u spkanch materil, i kdy u modernch materil dochz se zavdnm novch vrobnch technologi ke snen provitosti. Na provitosti vznamn zvis mechanick vlastnosti. Modul prunosti E keramicky je vy ne u kov, ale ptomnost pr modul prunosti vrazn redukuje. Modul prunosti keramickch materil v zvislosti na provitosti P lze vyjdit pomoc rovnice 6.1, kde E0 vyjaduje modul prunosti keramiky pi nulov provitosti: rov. 6.1 Nap. pi provitosti P = 0,05 (5 %) klesne modul prunosti o cca 10%.
154
Keramick materily
Tak pevnost keramickch materil zvis na jejich provitosti podle rov. 6.2: , kde (Rm)0 je pevnost pi nulov provitosti a n je konstanta. Pi provitosti P = 0,05 (5 %) klesne pevnost na cca 78 % vchoz hodnoty, kterou by ml materil bez pr. Pevnost keramiky v tahu a v tlaku se vrazn li. V tlaku je pevnost keramickch materil (10 a 15) krt vy ne v tahu. Dleitou vlastnost keramickch materil je jejich odolnost proti teplotnmu rzu, na em zvis vhodnost pouit v rznch technickch aplikacch. Nchylnost keramiky k teplotnm okm je mnohem vy ne u kov, vzhledem k tomu, e keramika nem schopnost plastick deformace. Nhl zmna teploty me vst ke vzniku vnitnch pnut, iniciaci trhliny a nsledn k lomu. Krom okamitho rozdlu teplot zvis pedevm na koeficientu teplotn roztanosti , ale tak na vodivosti a penosu tepla. Nejvt odolnost proti teplotnm rzm vykazuje Si3N4 a sialonov keramika. Lomov houevnatost keramickch materil je velmi nzk a dosahuje asi jen jedn desetiny a jedn dvacetiny hodnoty lomov houevnatosti kov. Clem zlepen vlastnost keramiky je tedy zven jej houevnatosti.
rov. 6.2
Porzn (tradin) keramika
Porzn (tradin) keramiku tvo prodn suroviny (jly), kter jsou pouze sten upraven. Zkladn sloka tradin keramiky je kaoln, kter se skld z minerlu kaolinitu a dalch pms (viz obr. 6.2). Kaolinit pestavuje komplex Al2O32SiO22H2O nebo Al2(Si2O5)(OH)4, kter m vrstvenou strukturu. Jednotliv vrstvy kaolinitu jsou vzny slabmi Van der Waalsovmi silami. Pmsov sloky jsou kemiit psek (SiO2) a ivce (nap. K2OAl2O36SiO2), kter pln roli pojiva. V porzn keramice pevld skeln fze, a jak vyplv z nzvu, vyznauje se vysokou provitost.
155
Keramick materily
Obr. 6.2. Struktura kaolnu. Mezi porzn keramiku pat plen hlna, kter se skld z jlu a psku. Po vyplen pi teplot 950 1050C, se pouv jako cihly, sten taky aj. Pevnost v tlaku tchto materil se dosahuje asi 10 a 20 kPa pi provitosti 15 30 %. Dalm pkladem pouit tradin keramiky je kamenina, ze kter se vyrbj dladice, trubky, sanitrn keramika aj. Kamenina se vypaluje pi teplot 1100 1300C. Povrch materilu se glazuje. Provitost kameniny je 0,5 3 %. Porceln je materil na bzi kaolnu, kemene a ivce o provitost 0 2%, Porceln se zpracovv vypalovnm pi teplot 1100 a 1400C. Obvykle se na povrchu glazuje. Pouv se jako porcelnov ndob, chemick aparatury, elektrick izoltory.
Technick (konstrukn) keramika
Technick keramika se vyrb vhradn ze syntetickch prk velmi jemn zrnitosti. Podle tdy chemickch slouenin se technick keramika dl na
oxidovou keramika (na bzi oxid Al2O3, TiO2, ZrO2 ad.), neoxidovou keramiku, kterou dle meme rozdlit na nitridovou (Si3N4, AlN, BN), karbidovou (SiC, B4C), boridovou atd., smsnou (kompozitn) keramiku. Hlavn pednosti konstrukn keramiky jsou: vysok tvrdost (s tm souvis i vysok odolnost proti opoteben), vysok korozn odolnost, ruvzdornost. Keramick materily jsou elektricky nevodiv a maj tepeln-izolan schopnost. Vyrb se vtinou z prk rovm slinovnm, co umouje vyrobit soustky rznch tvar s vysokou pesnost, ale jen do urit velikost.
156
Keramick materily
Oxidov keramika
Oxidov keramika je sloen z rznch oxid, z nich nejir uplatnn maj oxidy hlinku (Al2O3) a oxid zirkoniit (ZrO2). Vazba mezi atomy oxidick keramiky m pevn iontov charakter, kter vyplv z vysokho rozdlu elektronegativity kyslku a kovu. Oxid hlinku (slinut Al2O3) se pouv zejmna na vrobu eznch nstroj, ale i sousti implantt (obr. 6.3). Vyznauje se vysokou tvrdost a dobrou chemickou stabilitou. M vysokou teplotu taven, 2050C. Pevnost v ohybu Rmo 350 MPa je stabiln a do teploty cca 1200C, ale pak prudce kles. Lomov houevnatost oxidov keramiky na bzi Al2O3 je nzk (3,5 4,5 MPam1/2). Psadou ZrO2, Y2O3 nebo MgO ji lze zvit na 5,0 6,0 MPam1/2.
Obr. 6.3. Kloubn implantt (endoprotza). Hlava kloubu je ze slinutho Al2O3. Oxid zirkonia (slinut ZrO2) se vyskytuje ve tech rozdlnch krystalovch modifikacch (obr. 6.4):
je vysokoteplotn modifikace ZrO2. M mku kubickou prostorov centrovanou

(bcc) a je stabiln v teplotnm intervalu 2680 a 2360C.
je stednteplotn modifikace ZrO2. M mku tetragonln a vyskytuje se

v teplotnm intervalu mezi 2360 a 1130C.
je nzkoteplotn modifikace ZrO2. M mku monoklinickou, kter existuje pod

teplotou 1130C.
157
Keramick materily
Obr. 6.4. Binrn diagram ZrO2 CaO. Oblasti vskytu jednotlivch modifikac. Ke zhouevnatn konstrukn keramiky na bzi ZrO2 se vyuv napov indukovan martenzitick pemna fze (tetragonln) na fzi (monoklinickou). Pemna fze na fzi je spojena s nrstem objemu asi o 3 %. V istm ZrO2 me tento narst objemu vst ke vzniku trhlin. Pdavkem CaO nebo Y2O3 dojde k rozen oblasti kubick fze v celm rozsahu teplot. Jedn se pak o tzv. stabilizovan ZrO2. Pi nim obsahu stabilizanch psad (3-7 % CaO, Y2O3, MgO) bude struktura oxidu zirkonia tvoena kubickou a tetragonln fz. Vznikne tak, e se ZrO2 rychle ochlad z teploty slinovn. Nsleduje ohev a pi dostaten vdri na vy teplot dojde k precipitaci (vylouen) jemnch stic s tetragonln strukturou v kubick matrici. Jedn se o tzv. sten stabilizovan oxid zirkonia, kter m zvenou houevnatost. Pemna me probhnout pod vlivem napt (tzv. napov indukovan martenzitick transformace) a vznikajc fze a me nrstem objemu pispt k uzavrn existujcch trhlin. Proces uzavrn trhlin je vidt na obr. 6.5. Tahov napt v okol trhliny vyvolaj pemnu . Fze m vy mrn objem a vyvol v okol tlakov pnut, kter budou zavrat trhlinu, co je pro ns pzniv! Uveden fzov transformace nastv nap. pi mechanickm opracovn povrchu, kdy vznikaj pomrn vysok napt. U bn keramiky by dolo brouenm ke vzniku trhlin na povrchu a tedy ke snen pevnosti, naopak v sten stabilizovanm ZrO2 dojde pi brouen k vyvoln fzov transformace, vzniku tlakovch pnut, uzaven trhlin a v konenm dsledku ke zven pevnosti. sten stabilizovan ZrO2, oznauje se jako PSZ (Partially Stabilized Zirkonia), se pouv pro extrmn namhan soustky dieselovch motor (psty, vloky vlc, sedla ventil) a ve spotebnm prmyslu na vrobu no, plt hodinek apod. Tetragonln polykrystalick oxid zinenat
158
Keramick materily
(TZP Tetragonal Zirkonia Polycrystals) m jednofzovou strukturu a je schopn transformace na monoklinick ZrO2 v celm objemu. Tm se doshne pevnosti v ohybu 10002500 MPa a lomov houevnatosti 10-15 MPam1/2.
Obr. 6.5. Schma uzavrn trhlin v sten stabilizovanm ZrO2.
Neoxidov keramika
Mezi neoxidovou keramiku pat keramika na bzi nitridu a karbidu kemku, ze kterch se vyrbj soustky pracujc pi vysokch teplotch a do 1500C a ezn nstroje. Tyto materily vynikaj pevnost za vysokch teplot, ruvzdornost a nzkou mrnou hmotnost (odpovdajc Al-slitinm). Jak u jsme si zmnili dve, jejich jedinou nevhodou je kehkost. Nitrid kemku (Si3N4) je jeden z nejpevnjch konstruknch keramickch materil. Vyskytuje se ve dvou strukturnch modifikacch:
Si3N4, Si3N4. Ob modifikace krystalizuj v hexagonln mce a li se defektnm

umstnm jednoho atomu kyslku v modifikaci , kter nahrazuje dusk ve stechiometrickm vzorci modifikace . Nitrid kemku Si3N4 se leguje obvykle Y2O3, MgO nebo Al2O3, dle se pidv psada SiO2. Pi slinovn dochz k transformaci Si3N4 na Si3N4. Dal materily, kter vznikaj na zklad nitridu kemku, jsou sialony (Si Al O N), kter maj vy houevnatost ne Si3N4 (lomov houevnatost KIC = 6 7 MPam1/2) a vysokou pevnost za vysokch teplot (mez pevnosti v ohybu Rmo = 700 800 MPa pi teplot 1300C). Nitrid bru (BN) mimodn pevn.
159
Keramick materily
Karbidickou keramiku zastupuj karbid wolframu (WC), karbid kemku (SiC), karbid titanu (TiC) a karbid bru (BC). Jedn se pevn o slinut karbidy, kter se pouvaj hlavn na ezn nstroje. Vyznauj se mimodnou tvrdost a stlost a do vysokch teplot. Karbid kemku (SiC) m dobrou odolnost vi oxidaci, nebo na jeho povrchu vznik ochrann vrstva SiO2. Karbid kemku m ni pevnost ne Si3N4. Je vak tvrd a m vysokou tepelnou vodivost, eho se pouv pi konstrukci tepelnch zazen. Pi vych teplotch (1300 1500C) m karbid kemku SiC lep vlastnosti ne nitrid kemku Si3N4. Mechanick vlastnosti karbidu kemku, zejmna pevnost v ohybu, zvis na zpsobu vroby. Nejvy pevnosti se dosahuje pi lisovn za tepla (Rmo = 300 800 MPa). Naopak zpsob vroby nem vznamn vliv na lomovou houevnatost (KIC = 3,0 6,5 MPam1/2). Karbid wolframu (WC) a karbid titanu (TiC) jsou hlavnmi strukturnmi slokami slinutch karbid o tvrdosti 2000 a 3000 HV (HV zna tvrdost podle Vickerse). stice karbid o velikosti nkolik m spojuje nataven kobaltov sloka, piem pi procesu slinovn dojde k vymizen provitosti a smrtn a o 15 %. Kobalt zvyuje houevnatost slinutho WC, ale zrove sniuje jeho tvrdost. Naopak titan, resp. TiC, tvrdost zvyuje, proto se pouv u nstroj pro obrbn velmi tvrdch materil.
Smsn (kompozitn) keramika
Smsn keramika je sloen z oxidov a neoxidov keramiky. Nejastji se pouvaj typy Al2O3-TiC, Al2O3-ZrO2, SiC-BN, SiC- Al2O3, SiC-SiC, AlN-BN, Si3N4-SiC.
Metody vroby keramickch materil
Vtina keramickch materil se vyrb slinovnm keramickch prkovch surovin. Vroba keramiky se skld z:
ppravy vchoz smsi, tvarovn, tepelnho zpracovn, slinovn. Kvalita vslednho produktu zvis pedevm na mikrostruktue materilu. Optimln mikrostruktura m homogenn zrna s jasn definovanmi hranicemi zrn, minimln obsah pr a rovnomrn rozloen vech ptomnch fz. Plat, e m jemnj je zrno, tm m vsledn keramika vlastnosti na vy rovni. Velikost zrna u pokroil konstrukn keramiky
se pohybuje od nkolika nanometr do 5 m. U porzn keramiky bv maximln velikost zrna nkolik milimetr. Ped samotnou vrobou konkrtnch dl se keramick prek ms s pojivem a dalmi psadami za sucha nebo za mokra. Pot nsleduje tvarovn vtinou za studena metodami lisovn, lit suspenz, vytlaovn nebo vstikovn. Nejastji uvanou metodou je lisovn suchho keramickho prku. Pi izostatickm lisovn za studena nebo za tepla (HIP Hot Isostatic Pressing) se vyuv tlaku plynu (He, Ar) rovnomrn
160
Keramick materily
psobcho ze vech stran na tleso. Lisovn za tepla umouje vyrobit soustky s vysokou hustotou a vbornmi mechanickmi vlastnostmi. Lit suspenz je vhodn pro tvarovn dl s tenkmi stnami i pro pln keramick dly. Provd se do porznch forem, kde se nech keramick dl sten vyschnout, tak aby s nm bylo mon manipulovat, pot se z formy vyjme a vypl se na poadovan vlastnosti. Modern metody vyuvaj tlakovho nebo vakuovho lit. Jednoduch keramick dly stejnho prezu (nap. trubky a profily) se vyrbj vytlaovnm plastick smsi keramickho prku a pojiva pes tvarovac nstroj. Vstikovnm pod tlakem do keramick formy se zpracovv keramick termoplastick suspenze, kter se po ztuhnut z formy vyjme, nsleduje tepeln extrakce termoplastickho pojiva a slinovn keramick sousti. Tato metoda se pouv pro velkosriovou vrobu tvarov sloitch sousti, jako jsou lopatky turbn, sousti palivovch lnk nebo tak biokeramickch protz. Proces tepelnho zpracovn zahrnuje suen, pi kterm se odstrauj tkav sloky z plastickho keramickho dlu (pod teplotou 100C) nebo organick pojiva (v rozsahu teplo 20 a 300C). Slinovn probh pi vysokch teplotch pod bodem tn keramickch stic (0,5 a 0,8 teploty tn). Pi slinovn se stice spojuj do kompaktnho pevnho celku pedevm difz v tuhm stavu., piem se keramick dl smruje a jeho provitost se sniuje. Postupn dochz tak k rstu zrn a do urit rovnovhy, na kter zvis mechanick vlastnosti keramickho dlu. Jednotliv fze slinovacho procesu jsou zobrazeny na obr. 6.6. U porzn keramiky je poslednm stupnm keramickch technologi prava povrchu nejastji glazovnm. Technick keramika se nkdy pokovuje nebo pokrv plastem. Finln opracovn povrchu brouenm nebo letnm je vzhledem k vysok tvrdosti keramiky obtn.
Obr. 6.6. Jednotliv fze slinovacho procesu: a) vchoz kulovit zrna, b) tvorba krk difznm mechanizmem, stedy se pibliuj, c) tvorba hranic a pr, d) vsledn mikrostruktura.
161
Keramick materily
Schematick shrnut metod vroby nkterch druh keramickch materil, nm popisuje obr. 6.7.
Obr. 6.7. Schma vroby keramickch materil.
Pklady aplikace keramickch materil
S vrobky z tradin keramiky se setkvme kad den. Jsou to porcelnov pedmty, dlaice, sanitrn keramiky (WC, umyvadla), kamenina (kvtine), cihlsk vrobky ad. Z materilovho hlediska jsou pro technickou praxi progresivn vrobky z technick keramiky. Uvedeme si nyn rzn aplikace technick keramiky. ezn keramika eznou keramiku najdeme nap. na pikch soustrunickch no, vrtk a frz, kter se pouvaj na obrbn kov. ezn destikami mus mt velkou tvrdost a houevnatost. Dve se ezn matrily vyrbly se ze slinutch karbid TiC, WC a diamantu (obr. 6.8.). Dnes je nahrazuj materily na bzi ZrO2, Al2O3 a TiC. Pro obrbn ruvzdornch materil se pouv nitrid boru BN, tzv. borazon. Novou generaci ezn keramiky zastupuj kompozity s keramickou matric Si3N4, Y2O3 a Al2O3, vyztuen 30 % TiC.
162
Keramick materily
Obr. 6.8. ezn keramika ze slinutch karbid. Keramika v automobilovm prmyslu Keramika v automobilovm prmyslu se pouv pedevm na konstrukci spalovacch motor, tj. pst, ventil, stn vlc nebo vfukovch potrub. Mus mt tedy vysokou tepelnou odolnost, nzkou tepelnou vodivost a roztanost bez nutnosti chlazen. Motory s keramickmi dly maj vy ivotnost motoru a sniuj potebu paliva. Pro vrobu tchto dl se pouv Al2O3 (korund), Si3N4, SiC, sten stabilizovan ZrO2, perspektivn tak sialony. Dalmi aplikacemi jsou izoltory v zapalovacch svkch a nosie katalyztor spalovn vfukovch plyn. Keramika v letectv V letectv a kosmonautice se pouvaj keramick spalovac trysky a turbny. Slou tak ke konstrukci ochrannch tepelnch tt raketopln, kde se vyuv odolnosti keramiky proti teplotnm okm. Ochrann tty raketopln se vyrbj z vlknitch kompozit na bzi Si a Al-B-Si. Biokeramika Biokeramick materily mohou bt dvojho druhu: biologicky inertn nebo biologicky aktivn. Biologicky inertn keramika pi styku s lidskou tkn nevyvolv zntliv reakce. Jedn se biokeramiku na bzi oxid Al2O3, ZrO2, Y2O3 a TiO2, ze kterch se vyrbj zubn implantty, klouby a kostn nhrady. Bioaktivn keramika na bzi hydroxyapatitu (Ca5(PO4)3(OH)) a apatitu (Ca3(PO4)2) se pouv k rekonstrukci kost. Porzn forma tto keramiky umouje okoln kostn tkni jimi prorstat a tm ji scelovat. Perspektivn se zanaj uplatovat uhlkov vlkna nap. pi rekonstrukci mkkch tkn, jako jsou srden chlopn.
163
Keramick materily
Obr. 6.9. Kloubn implantty na bzi ZrO2. ruvzdorn materily ruvzdorn materily se pouvaj pro vysokoteplotn aplikace, nejastji jako vyzdvky prmyslovch pec. Mus tedy odolvat vysokm teplotm, ale i agresivnmu chemickmu prosted. Oxidick ruvzdorn materily z chemickho hlediska dlme na kysel a zsadit. Kysel ruvzdorn materil, kter obsahuje vce ne 93 hm. % SiO2 se oznauje dinas, zvyovnm obsahu Al2O3 na kor SiO2 zskme amoty. Zsadit ruvzdorn materily jsou vyrobeny na bzi hoenatch a hoenato-vpenitch oxid (MgO, CaO). Krom vyzdvek se z ruvzdornch materil vyrbj formy pouvan v metalurgii, plsti, rohoe nebo ntrov hmoty. Vznamn vyuit maj keramick materily v elektrotechnice jako kondenztory (BaTiO, SrTiO), pouzdra na elektronick soustky (Al2O3, BeO, SiO2, MgO), iontov vodie (Al2O3, ZrO2), osciltory (SiO2) ad.
Shrnut pojm 6.1

Keramick materily jsou anorganick nekovov ltky, kter se vtinou vyrb z prkovch surovin a zpevuj tzv. rovm slinovnm. Keramick materily se dl na porzn (tradin) keramiku a technickou (konstrukn) keramiku. Struktura keramiky je krystalick i amorfn a obsahuje mnostv pr. Vazby mezi atomy jsou pevn iontov a kovalentn. Zkladn vlastnosti keramiky jsou vysok tvrdost a kehkost, ruvzdornost, dobr korozn odolnost, tepeln a elektrick nevodivost. Zkladn sloka porzn (tradin) keramiky je kaoln.
164
Keramick materily
Technick keramika se dl na oxidovou keramiku, neoxidovou keramika (nitridov, karbidov, boridov atd.) a smsnou keramiku. Ke zhouevnatn konstrukn keramiky na bzi ZrO2 se vyuv napov indukovan martenzitick pemna fze (tetragonln) na fzi (monoklinickou). Vroba keramiky se skld z ppravy vchoz smsi, tvarovn, tepelnho zpracovn, slinovn, pop. finln pravy povrchu. Vyuit technick keramiky jako ezn keramika, v automobilovm prmyslu, v letectv, biokeramika, ruvzdorn materily, v elektrotechnice.
Otzky 6.1
1. Co jsou keramick materily?
2. Z eho a jakm zpsobem se vyrbj keramick materily? 3. Jak se dl keramick materily? 4. Jak vazby pevldaj v keramickch materilech 5. Jak je struktura keramickch materil? 6. Jak jsou zkladn vlastnosti keramickch materil? 7. Co je zkladn slokou porzn keramiky? 8. Jak se dl technick keramika? 9. m se vyznauje technick keramiky? 10. Jakm zpsobem lze zvit lomovou houevnatost oxidov keramiky na bzi Al2O3? 11. V jakch krystalovch modifikacch se vyskytuje oxid zirkonia? 12. Jakou strukturu m sten stabilizovan oxid zirkonia? 13. Kter materily meme zaadit mezi neoxidovou keramiku? 14. Jakm zpsoben probh proces slinovn? 15. Kde vude se uplatuje technick keramika? Uve pklady.
165
Keramick materily
6.2. Sklo a skeln materily as ke studiu: 2 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
charakterizovat sklo a skeln krystalick materily, vysvtlit, na em zvis vlastnosti skla, popsat pouit skelnch materil.
Vklad
Sklo
Sklo je amorfn materil, jeho zklad tvo kemen SiO2. Amorfn materily maj na rozdl od krystalickch materil pravideln uspodn atom (iont) pouze na krtkou vzdlenost a nepravideln uspodn atom na dlouhou vzdlenost, v materilu tedy nerozliujeme zrna. Zkladn stavebn jednotkou skel zaloench na oxidu kemiitm je tetraedr Si044-, v jeho vrcholech jsou umstny atomy kyslku a ve stedu atom kemku. V jednoduchch sklech na bzi SiO2 jsou tetraedry spojeny vrcholy iontovmi vazbami a tvo nepravideln sov (obr. 6. 10 a obr. 6.11). Sklo z istho SiO2 m vysokou teplotu mknut (okolo 1200C), je pevn a stabiln, ale velmi tko se zpracovv z dvodu vysok viskozity. Krom SiO2 v obsahu od 50 do 100 % se do sklskch sms pidvaj dal oxidy jako Al2O3, CaO, MgO, Na2O, K2O, B2O3 a jin, kter modifikuj strukturu skla a zlepuj nkter technologick, korozn i mechanick vlastnosti skel. Alkalick oxidy (Na2O, K2O) a oxidy alkalickch zemin (CaO, MgO) se pidvaj k oxidokemiitm sklm za elem snen jejich viskozity a zlepen jejich zpracovn a tvarovn. Ionty Na+ a K+ zapluj intersticiln polohy sov a podporuj krystalizaci skel (obr. 6.11c). Nkter oxidy nemohou tvoit skeln sov samy, ale mohou se pipojit ji k existujcmu sov, nap. ve form tetraedru AlO44-. Tyto oxidy se nazvaj pechodov. Pidvaj se ke kemiitm sklm, aby se zskaly materily se specilnmi vlastnosti. Nap. aluminosiliktov skla jsou schopn vydret vy teploty ne bn skla. Dalm sklotvornm oxidem je oxid borit B2O3, kter je slokou borosiliktovch nebo aluminosiliktovch skel. Vliv modifiktor na vlastnosti skel jsou shrnuty v obr. 6.12.
166
Keramick materily
Obr. 6.10:Struktura skla na bzi SiO2.
Obr. 6.11.Vnitn stavba skla. a) Pravideln uspodn, b) nepravideln uspodn, c) modifikovan struktura skla.
Obr. 6.12. Vliv oxid na modifikaci vlastnost kemiitho skla.
Skeln krystalick materily
Ze skelnch hmot s amorfn strukturou lze zenou krystalizac pipravit polykrystalick hmoty se zbytkovou skelnou fz, tzv. skeln krystalick materily. Toho se d doshnout psadou tzv. nukletor oxid kov (TiO2, MoO3, WO3, V2O5) v rozmez 1 4 % anebo
167
Keramick materily
malou psadou drahch kov (Au, Ag, Pt) v mnostv 0,001 a 0,1 hm. %, kter tvo krystalizan zrodky ve skeln hmot. Nejbnj skeln krystalick materily jsou SiO2 K2O (Na2O), SiO2 Al2O3, SiO2 Al2O3 LiO2, SiO2 Al2O3 MgO, SiO2 Al2O3 CaO.
Vlastnosti skel a skeln krystalickch materil
Vlastnosti skel a skeln krystalickch materil jsou ve srovnn s technickou keramikou hor, krom tepeln vodivosti a optickch vlastnost. Modul prunosti sodnho skla je asi 74 GPa, pevnost v ohybu Rmo se pohybuje v rozmez 50 a 70 MPa, pevnost v tlaku dosahuje hodnoty okolo 1000 a 1200 MPa. Houevnatost skel s amorfn strukturou je velmi nzk, ni ne 1 MPam1/2, ni je rovn odolnost proti teplotnmu rzu (u sodnho skla). Skeln krystalick materily maj hodnoty modulu prunosti, pevnosti v ohybu i houevnatosti vy ne u skel s amorfn strukturou (E = 140 GPa, Rmo = 350 MPa, KIC = 12 MPam1/2). Maj tak mnohem vy odolnost proti teplotnmu rzu.
Druhy skel a jejich pouit
Ploch a obalov skla pat mezi sodn skla na bzi SiO2-CaO-Na2O, kter se modifikuj oxidy MgO, CaO, K2O, Al2O3, barvcmi oxidy (Cr2O3, Fe2O3, CoO) nebo kalcmi psadami (CaF2). Ploch a obalov skla se pouvaj na vrobu spotebnch pedmt, obalovho a tabulovho skla. Ploch skla jsou vtinou ir, na zrcadlovch je nanesena vrstvika Ag, Al nebo Cr. Obalov skla jsou vtinou barven, nap. psada Cr2O3 barv sklo do zelena, Fe2O3 do hnda. Pdavkem FeO nebo Ni, Se a Cu dostaneme determln sklo, kter nepropout infraerven zen. Tvrzen sklo v dopravnch prostedcch se vyrb ponoenm sodnho skla do taveniny Li2O, piem na povrchu dojde k vmn kationt vtch kationt Na+ za men kationty Li+. Pi ochlazen se povrchov vrstva smrt, psob v n tlakov pnut, dojde k tzv. vytvrzen. Jin zpsob vytvrzen vychz z prudkho ochlazen zahtch povrchovch vrstev. Kilov skla se skldaj ze soustavy SiO2-CaO(BaO)-K2O s pdavkem Na2O a B2O3. Toto sklo se oznauje jako esk kil. Soustava SiO2-PbO-K2O s pdavkem Na2O a ZnO je oznauje jako olovnat (anglick) kil. Kilov skla se pouvaj pedevm na vrobu umleckch pedmt. Vyrb se runm fouknm a opracovvaj se brouenm, letnm, rytm, malovnm. Optick skla se pouvaj na vrobu oek a brlovch skel. Optick skla mus mt vysokou kvalitu a vysokou optickou propustnost. Jsou charakterizovna indexem lomu a disperz. Optick skla se dl na korunov (bezolovnat), flintov (olovnat) a speciln optick skla (fosforenat, lanthanoidov). Brlov skla bvaj opatena ochrannou (SiO2, plasty) nebo antireflexn vrstvou (MgF2). Pozn. Index lomu n je definovn jako pomr rychlosti svtla ve vakuu a jinm prosted (ve skle). Disperze je zvislost indexu lomu na vlnov dlce.
168
Keramick materily
Skla tepeln a chemicky odoln. Nejvce odolnm sklem je kemenn sklo, tedy taven SiO2. Mkne pi teplot 1280C, m vysokou odolnost proti teplotnm rzm, je vbornm elektrickm izolantem a odolv koncentrovanm kyselinm. Jeho cena je vak vysok a proto se pouv jen k vrob specilnch zazen v chemickm prmyslu a optickch vlken. Tepeln a chemicky odoln je tak vceslokov sklo Simax, kter se pouv k vrob chemickho ndob, varnho skla a prmyslovho dopravnho potrub. Je vyrobeno z oxid SiO2-B2O3-Na2O-Al2O3-K2O. M vysokou pevnost a nzkou tepelnou roztanost. Dal druhy skel maj vyuit v medicn (bioskla), chalkogenidov a halogenidov skla maj vznamn optick, elektrick a optoelektrick vlastnosti. Skeln krystalick materily se pouvaj na vrobu elektrotechnickch soustek. Ve zdravotnictv jako implantty pro stimulaci srdce, ve strojnictv pro vrobu svecch trysek. Sklo i skeln krystalick materily maj irok uplatnn ve stavebnictv. Na zvr tto kapitoly si meme shrnout a porovnat mechanick vlastnosti rznch typ keramickch materil (tab. 6.1). Tabulka 6.1. Mechanick vlastnosti keramickch materil. Materil Nitrid bru (BN) Karbid bru (B4C) Karbid titanu (TiC) Karbid kemku (SiC) Karbid wolframu (WC) Oxid hlinku (Al2O3) Kemen (SiO2) Oxid zirkonia (ZrO2) Nitrid kemku (Si3N4) Sialony (Si-Al-O-N) Kemenn sklo Skeln krystalick materily Kalen ocel* Modul prunosti E (GPa) 860 450 350 410 600 392 54 200 310 300 74 140 210 1200 Pevnost v tlaku Rm (MPa) 7000 2900 2800 2000 5000 3000 1200 2000 1200 2000 1000 1200 4,0-12,0 4,0 5,0 4,0 4,0 Lomov houevnatost KIC (MPam1/2)
<1,0
1,0 2,0
* Nen keramick materil. Uvedeno pro srovnn. 169
Keramick materily
Shrnut pojm 6.2

Sklo je amorfn materil, jeho zklad tvo kemen SiO2. Zkladn stavebn jednotkou skel zaloench na oxidu kemiitm je tetraedr Si044-. Modifiktory skla jsou oxidy jako Al2O3, CaO, MgO, Na2O, K2O, B2O3 a jin, kter modifikuj strukturu skla a zlepuj nkter technologick, korozn i mechanick vlastnosti skel. Skeln krystalick materily se pipravuj ze skelnch hmot s amorfn strukturou zenou krystalizac polykrystalick hmoty se zbytkovou skelnou fz.
Otzky 6.2
16. Jakou strukturu maj skla? 17. Co je zkladn stavebn jednotkou skla? 18. Jakou funkci maj modifiktory skla? 19. Jak lze pipravit skeln krystalick materily? 20. Jak hlavn sloky obsahuje obalov sklo?
Dal zdroje
Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 1. st. VUT Praha, 2001. 1. vyd. 207 s. ISBN 80-01-02424-5. Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 2. st. VUT Praha, 2002. 1. vyd. 214 s. ISBN 80-01-02568-3. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu I. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2003. 2. opr. a roz. vydn. 516 s. ISBN 80-7204-283-1. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu II. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2002. 2. opr. a roz. vydn. 392 s. ISBN 80-7204-248-3. Skoovsk P., Bokvka O., Konen R., Tillov E.: Nuka o materili pre obory strojncke. ilinsk univerzita v ilin, 2001. 1. vyd. 381 s. ISBN 80-7100-831-1. Strnadel B.: Nauka o materilu. Konstrukn materily a jejich degradan procesy. VB Ostrava, 1993. 1. vyd. 187 s. ISBN 80-7078-207-2. Strnadel B.: Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch materil. VB Ostrava, 2008. 1. vyd. 280 s. ISBN 978-80-248-1842-9. Macek K., Janovec J., Juri P., Zuna P.: Kovov materily. VUT Praha, 2006. 1. vyd. 164 s. ISBN 80-01-03573-1. Janovec J., Cejp J., Steidl J.: Perspektivn materily. VUT Praha, 2008. 1. vyd. 143 s. ISBN 978-80-01-04167-3.
170
Keramick materily
Veles P.: Mechanick vlastnosti a skanie kovov. ALFA Bratislava, 1989. 2. vyd. 408 s. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Fundamentals of Materials Science and Engineering. An Integrated approach. Hoboken: Wiley, 2008. 3rd ed. 882 p. INBN 978-0-470-12537-3. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Materials science and engineering: an introduction. New York: Wiley, 2007. 7th ed. 721 p., ISBN 978-0-471-73696-7. Dobrasky L. A: Podstawy nauki o materialach i metaloznawstwo. Wydawnictwa Naukowo-Techniczne. Gliwice: 2002. 1499 s. ISBN 83-204-2793-2. Kratochvl B., vork V., Vojtch D.: vod do studia materil. VCHT v Praze, 2005. 1. vyd. 190 s. ISBN 80-7080-568-4. http://www.pramet.com/ http://www.achot.cz/dwnld/0806_436_442.pdf
Kl k een
O 6.1. O 6.2. O 6.3. O 6.4. O 6.5. O 6.6. O 6.7. O 6.8. O 6.9. Keramick materily jsou anorganick nekovov ltky. Vtinou se vyrb z prkovch surovin a zpevuj tzv. rovm slinovnm. Na porzn (tradin) keramiku a technickou (konstrukn) keramiku. Pevldaj iontov a kovalentn vazby mezi atomy. Struktura keramiky je krystalick i amorfn a obsahuje mnostv pr. Vysok tvrdost a kehkost, ruvzdornost, dobr korozn odolnost, tepeln a elektrick nevodivost. Kaoln. Technick keramika se dl na oxidovou keramiku, neoxidovou keramiku (nitridov, karbidov, boridov) a smsnou keramiku. Hlavn pednosti konstrukn keramiky jsou: vysok tvrdost, vysok korozn odolnost, ruvzdornost. Hlavn nevhodou je vysok kehkost keramiky.
O 6.10. Lomov houevnatost oxidov keramiky na bzi Al2O3 je mon zvit psadou ZrO2, Y2O3 nebo MgO. O 6.11. je vysokoteplotn modifikace ZrO2 (kubick), je stednteplotn modifikace ZrO2 (tetragonln) a je nzkoteplotn modifikace ZrO2 (monoklinick). O 6.12. Struktura sten stabilizovanho oxidu zirkonia je tvoena kubickou matric a tetragonlnmi precipitty. O 6.13. Nitridy a karbidy kemku (Si3N4, SiC), sialony, WC, TiC. O 6.14. Slinovn probh pi teplotch pod bodem tn keramickch stic mechanizmem difze v pevn fzi. Pi procesu slinovn se keramick dl smruje a jeho provitost se sniuje. Postupn dochz tak k rstu zrn. 171
Keramick materily O 6.15. ezn keramika (slinut karbidy), v automobilovm prmyslu (na konstrukci spalovacch motor), v letectv a kosmonautice (spalovac trysky a turbny, ochrannch tepelnch tt raketopln), biokeramika (zubn implantty, klouby a kostn nhrady), ruvzdorn materily (vyzdvky prmyslovch pec), v elektrotechnice (kondenztory, pouzdra na elektronick soustky, iontov vodie, osciltory). O 6.16. Sklo je amorfn materil O 6.17. Zkladn stavebn jednotkou skel zaloench na oxidu kemiitm je tetraedr Si044-. O 6.18. Modifikuj strukturu skla a zlepuj nkter technologick, korozn i mechanick vlastnosti skel. O 6.19. Ze skelnch hmot s amorfn strukturou zenou krystalizac polykrystalick hmoty se zbytkovou skelnou fz. O 6.20. SiO2-CaO-Na2O.
172
Kompozitn materily
7. KOMPOZITN MATERILY
7.1. Zkladn charakteristiky kompozitnch materil as ke studiu: 0,5 hodin Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
urit, co jsou kompozitn materily rozdlit kompozity podle matrice a vztue vysvtlit, na em zvis vlastnosti kompozit
Vklad
Co je to kompozitn materil
Kompozity jsou materily, kter vznikly sloenm ze dvou nebo vce chemicky a fyzikln odlinch sloek. Spojit zkladn hmota, kterou oznaujeme jako matrice, m funkci pojiva. Matrice m za kol tak penet zaten do vyztuujc fze. Tvrd a pevnj nespojit sloka se nazv vztu, kter m funkci zpevujcho plniva. Kompozity se pouvaj tam, kde vlastnosti jednoho homogennho materilu jsou nedostaujc. Spojenm dvou jednoduchch materil (nap. kov-kov, kov-keramika) zskme materil, kter bude mt odlin vlastnosti, ne by mly jednotliv materily (sloky). Za kompozit tedy povaujeme ltku, kter spluje nsledujc podmnky: byla vytvoen umle msenm sloek, skld se nejmn ze dvou chemicky a fyzikln odlinch sloek, piem podl vztue mus bt vt ne 5 %, sloky jsou z makroskopickho hlediska rovnomrn rozloen v celm objemu, vsledn vlastnosti kompozit se odliuj od vlastnost sloek (matrice a vztue). Tyto podmnky nespluj nap. sloen prodn materily. Pkladem tohoto materilu je devo; matrici tvo lignin vyztuen celulzovmi vlkny. Z kategorie kompozit musme vylouit tak pltovan materily a plasty obsahujc mal mnostv tuhch barviv, oxid nebo elastomer (pidvanch pro zlepen houevnatosti). Prvn podmnku nespluj slitiny kov, u kterch bhem tuhnut taveniny dolo k vylouen tvrd fze, a proto je nememe povaovat za prav kompozity. V nsledujcm textu vak najdete spoustu pklad materil, kter mezi kompozity urit pat.
173
Kompozitn materily
Rozdlen kompozitnch materil
Vlastnosti kompozit tvoenho matric (A) a vztu (B) ovlivuj tyto parametry (obr. 7.1): objemov podl sloek VA a VB; geometrie systmu (uspodn vztue); stupnm kontinuity (od spojitch po jednotliv stice); upodn fz vzhledem k psobcmu napt (paraleln a sriov). Krom vlastnost matrice a vlastnost sekundrn fze (vztue) jsou vlastnosti kompozitu vrazn ovlivovny fzovm rozhranm mezi matric a zpevujc fz. Charakter fzovho rozhran ovlivuje soudrnost mezi vlknem a matric a ovlivuje tm mechanick vlastnosti kompozitu.
Obr. 7.1. Charakteristick parametry kompozit Kompozity se rozdluj podle druhu matrice, a to na kompozity s: polymern matric, kovovou matric, keramickou matric, uhlkovou matric. Polymern matrici me tvoit termoplast (polypropylen PP, polyamid PA, polykarbont PC) reaktoplast (nap. epoxidov pryskyice) nebo elastomer (nap. styren-butadien).
174
Kompozitn materily
Z kovovch matric maj nejvt vznam lehk slitiny (hlinku, hoku a titanu), ale i slitiny eleza, kobaltu a mdi. Jako keramick matrice nejastji slou karbid nebo nitrid kemku, oxidy kemku a zirkonia. Uhlkovou matrici tvo strukturn rzn uspodan uhlk. Podle geometrie, tedy uspodn vztue v matrici, meme kompozity rozdlit na:
sticov kompozity, vlknit kompozity, lamelrn kompozity, pop. hybridn.
Obr. 7.2. Pklady rznho uspodn vztue v matrici. a)disperzn stice, b)granule, c)krtk vlkna neorientovan, d)dlouh vlkna orientovan, e)skelet, f)lamely.
Shrnut pojm 7.1

Kompozity jsou materily, kter vznikly sloenm ze dvou nebo vce chemicky a fyzikln odlinch sloek. Matrice je spojit zkladn hmota, kter m funkci pojiva. Vztu je tvrd a pevnj nespojit sloka kompozit, kter m funkci zpevujcho plniva. Vlastnosti kompozit ovlivuj objemov podl sloek, uspodn vztue, stupe kontinuity vztue, upodn fz vzhledem k psobcmu napt, fzov rozhran mezi matric a zpevujc fz.
175
Kompozitn materily
Kompozity se rozdluj podle druhu matrice a podle geometrie (uspodn vztue v matrici).
Otzky 7.1
1. Co jsou kompozitn materily?
2. Jakou funkci pln matrice v kompozitnch materilech? 3. Jakou funkci m vztu v kompozitnch materilech? 4. m jsou ovlivnny vlastnosti kompozitnch materil? 5. Jak rozdlujeme kompozity podle druhu matrice? 6. Jak rozdlujeme kompozity podle geometrie vztue?
lohy k een 7.1
176
Kompozitn materily
7.2. sticov kompozity as ke studiu: 1 hodina Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
rozdlit sticov kompozity. vysvtlit zkladn vlastnosti sticovch kompozit. popsat hlavn oblasti vyuit sticovch kompozit.
Vklad
sticov kompozity - vod
sticov kompozity se nejastji vyrbj s polymern, kovovou nebo keramickou matric zpevnnou jemnmi sticemi kov, oxid kov nebo jinch typ konstrukn keramiky. Velikost stic je obvykle men ne 1 mm. Jako plnc materil se pouvaj jemn prkov materily (kulikovit nebo hranat), jemn vlkna, stice jehlicovitho tvaru atp. Mezi sticov kompozity lze zaadit tak kovov materily disperzn zpevnn pi procesu zpracovn. Disperzn zpevnn kompozity maj velikost stic mezi 0,01 a 0,1 m (10 a 100 nm). My se vak zamme pouze na sticov kompozity, kter vznikly zmrnm vnesenm dispergovanch sti do matrice.
sticov kompozity s polymern matric
Jak jsou vhody sticovch kompozit s polymern matric? Polymery plnn jemnmi sticemi minerl, keramiky nebo kov maj vt modul prunosti v tahu, zv se jejich tuhost, tedy pomr modulu prunosti E a mrn hmotnosti . Pdavek plniva do polymern matrice zajist zven tvarov stlosti za tepla, tepeln vodivosti, zmenen smrtn pi chladnut z teplot zpracovn a teplotn roztanosti ne jak by ml samotn polymer. Houevnatost kompozitu je vak ve srovnn s matric ni. stice obecn zlepuj vlastnosti polymeru. Neslou vak jen jako plnivo, ale asto nahrazuj i dra polymer, m sniuj ve vtin ppad cenu finlnho vrobku. Typickm pkladem kompozitnho materilu na bzi polymer jsou prye. Jedn se o vulkanizovan kauuk vyplnn prkem saz o stedn velikosti zrn 5500 nm. Pi objemovm podlu 15 20 % (tj. 40 50 % hmotnostnho podlu) saz (pop. SiO2) se doshne a 10 nsobnho zven pevnosti. Vysok objemy plniva (nad 50 % hmotnostnch dl) vak u nezvyuj ani pevnost ani tanost pry, ale podstatn zvyuj modul prunosti. Proto se prye pouvaj ve strojnictv pedevm na vrobu pneumatik, tsnn nebo prvk
177
Kompozitn materily
zajiujcch prun uloen stroj a strojnch st. U plnnho prodnho kauuku lze zvit odolnost proti opoteben o 40 % zvtenm stic saz z 10 nm na 40 nm, dojde vak ke snen pevnosti. Dalm pkladem sticovho kompozitu s polymern matric je polyetylen plnn 40 hm. % jlu, kter se pouv pro vrobu drennch trubek. Modul prunosti tohoto kompozitu je asi 2x vy ne samotn matrice, mrn se zvyuje i jeho pevnost. Tlouka stny drennch trubek je pak ten ne u klasickch keramickch trubek. Na vrobu vnitnch st automobil nebo na kryc sti klimatizanch zazen se zase pouvaj plnn termosety, kter maj velmi dobrou schopnost tlumit zvuk.
sticov kompozity s kovovou matric
sticov kompozity s kovovou matric se nejastji vyrbj technologi prkov metalurgie. Ptomnost velmi malch tvrdch stic o rozmrech mench ne 0,1 mm v kovov matrici vede k vznamnmu zven tvrdosti, meze kluzu a pevnosti. Slinovnm kovovho prku matrice a jemnho prku keramiky se pipravuj disperzn cermety, kter vykazuj zvenou odolnost proti creepovm mechanizmm pokozen a lze je pout za zvench a vysokch teplot. Nejastji pouvan keramick stice jsou karbidy kemku SiC. Pprava sticovch kompozit spov v: povrchov oxidaci mletho kovovho prku a nsleduje lisovn a spkn; vnitn oxidaci kovu ve zednm tuhm roztoku; selektivn redukc mechanick smsi oxid kov matrice a dispergovanch stic a nsledovnm lisovn a spknm; mechanickm smchnm kovovho prku matrice a prku oxidu jinho kovu a nslednm tepelnm a mechanickm zpracovnm. Dleitou podmnkou pi nvrhu sticovch kompozit je dodren minimlnho rozdlu koeficient teplotn roztanosti matrice a stic ( < 410-6 K-1). Pi nedodren dan podmnky by mohlo za zvench teplot dojt ke vzniku vnitnch pnut, kter by vrazn snila pevnost tchto materil. Nejastji vyrbn sticov kompozity s kovovou matric jsou systmy na bzi Al s sticemi Al2O3 v objemovm podlu do 10 %. Disperzn zpevnn hlink se oznauje jako SAP (Sintered Aluminium Powder). Princip zpevnn materilu souvis s innm brzdnm pohybu dislokac jemn dispergovanmi sticemi Al2O3. Systm Al-Al2O3 je mon pout v nuklernch reaktorech. sticov kompozity s Al nebo Ti matric se pouvaj na vrobu strojnch soust pouvanch za zvench teplot a svmi pevnostnmi parametry se vyrovnaj ocelm se zaruenou mez kluzu pi zvench teplotch. Jejich vhodou je tak zejmna ni mrn hmotnost a vysok korozn odolnost.
178
Kompozitn materily
M disperzn zpevnn sticemi SiC vykazuje vbornou elektrickou vodivost a odolnost proti opoteben a vyuv se proto na vrobu lamel vysokootkovch elektromotor. Dal pklady pouit sticovch kompozit s kovovou matric jsou uvedeny v tabulce 7.1. Tabulka 7.1. Pklady pouit sticovch kompozit s kovovou matric
Systm Al-Al2O3 Al-SiC Cu-Al2SiO5 Ni(W)-ThO2(Y2O3) Aplikace monost pouit v nuklernch reaktorech psty a tye do motor automobil leteck brzdy ropevn slitiny (topn odpory, kontakty v elektrotechnice, povlaky palivovch lnk v jadernch reaktorech)
Shrnut pojm 7.2

sticov kompozity se nejastji vyrbj s polymern, kovovou nebo keramickou matric zpevnnou jemnmi sticemi kov, oxid kov nebo jinch typ konstrukn keramiky.
Otzky 7.2
7. Jak jsou vhody sticovch kompozit s polymern matric? 8. Kolikrt se zv pevnost vulkanizovanho kauuku pi objemovm podlu 15 20 % saz? 9. Jakou technologi se nejastji vyrbj sticov kompozity s kovovou matric?
179
Kompozitn materily
7.3. Vlknit kompozity as ke studiu: 2 hodiny Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt
charakterizovat rozdlen vlknitch kompozit popsat vlknit kompozity s ohledem na charakter matrice popsat zkladn druhy vlken ve vlknitch kompozitech charakterizovat jejich vlastnosti
Vklad
Vlknit kompozity vod

Vlknit kompozity jsou v souasn dob nejpouvanjm druhem kompozitnch materil a meme se s nimi setkat v cel ad odvtv, nap. v automobilovm prmyslu, leteckm prmyslu, ale i ve sportu pi vrob rznch sportovnch nin apod. Podobn jako v ppad sticovch kompozit meme i vlknit kompozity rozdlit podle druhu pouit matrice a podle druhu vztue v tomto ppad vlken. Matric bvaj v ppad vlknitch kompozit nejastji polymery, a to reaktoplasty nejastji epoxidov a polyesterov pryskyice, nebo termoplasty nap. polypropyln. Dalm druhem matrice mohou bt kovy, nejastji lehk kovy, jako hlink, nebo hok. Tet typ matrice vlknitch kompozit pedstavuj keramick materily, kam bv azena mj. i matrice uhlkov. Vlkna, tj. vztu vlknitch kompozit tvo nejastji:
sklenn vlkna; uhlkov vlkna; polymern vlkna; kovov vlkna; keramick vlkna.
Vlkna maj obvykle velmi mal prmr, a to velice zhruba mezi 3 15 m. Ne se pustme do popisu jednotlivch druh vlken, resp. vlknitch kompozit, uvedeme alespo zkladn spolen informace. kolem vlken ve vlknitch kompozitech je zejmna zvit pevnost
180
Kompozitn materily
materilu, event. dal souvisejc vlastnosti, nap. odolnost vi nav aj. Urit vs napadne, e dleitm faktorem, kter ovlivn vlastnosti, tedy i pevnost, bude uspodn vlken. Nkter druhy uspodn vlken jsou znzornny na obr. 7.3.
Obr. 7.3 Vybran druhy uspodn vlken ve vlknitch kompozitech (a-d) a pohled na lom uhlkovch vlken (e) Na obr. 7.3a jsou jednosmrn uspodan, tj. rovnobn vlkna. Na obr. 7.3b jsou nhodn orientovan vlkna v jedn rovin. Obr. 7.3c pedstavuje tkaninu utkanou z vlken orientovanch ve dvou navzjem kolmch smrech. Na obr. 7.3d je trojrozmrn uspodn vlken, kdy vlkna jsou orientovna ve tech navzjem kolmch smrech. Uspodn vlken m zsadn vliv na izotropii, resp. anizotropii vlastnost (vzpomete si na kap. 3). Na obr. 7.3e je pklad lomov plochy uhlkovch vlken zobrazen elektronovm mikroskopem. Druhm dleitm parametrem, kter m velk vliv na vlastnosti vlknitch kompozit (tedy i na jejich pevnost), je dlka vlken. Hlavnm dvodem pro pidn vlken do kompozitu je zven pevnosti. Vlkna mus mt mnohem vy pevnost, ne je pevnost matrice. Aby se vysok pevnost vlken mohla vyut, mus mt vlkna alespo minimln dlku. Pro efektivn vyuit vlknitho kompozitu je teba, aby pi mechanickm zaten dochzelo pednostn k lomu ve vlknech a aby nedochzelo k poruen smykem na rozhran vlkno matrice. Definuje se tzv. kritick (nejmen) dlka vlkna lc, a to nsledovn:
lc =
kde
R mV d , VM
rov. 7.1
181
Kompozitn materily
RmV je mez pevnosti vlken v tahu; d je prmr vlken; V-M je smykov pevnost na rozhran vlkno matrice.
Kritick dlka vlkna je podle rovnice 7.1 tm vt, m vt je pomr mezi pevnost vlken v tahu a smykovou pevnost rozhran vlkno matrice. Dle zvis kritick dlka vlkna pmo mrn na prmru vlken. Z praktickho hlediska se vlkna podle sv dlky dl na:
vlkna dlouh (spojit); vlkna krtk (nespojit).
U vlken dlouhch je dlka min. 15x vt ne kritick dlka lc a bv min. v destkch mm, ale i vce. U krtkch vlken je dlka v rozmez lc - 15lc a pohybuje se obvykle v jednotkch mm. Vlknit kompozity s dlouhmi vlkny maj lep mechanick vlastnosti, ale jejich vroba je nronj a dra.
Vlknit kompozity s polymern matric

Vlknit kompozity s matric tvoenou polymery pedstavuj nejobvyklej druh vlknitch kompozit. (Pozn: V anglitin se pro n pouv zkratka PMFC Polymer-matrix fiber composites.) Hlavnm dvodem je zejmna nzk hustota, snadnost vroby, monost tvarovn a relativn nzk cena polymer. Polymern matrici tvo obvykle reaktoplasty vzhledem k tomu, e jejich vlastnosti jsou jen mlo ovlivnny teplotou (v rozsahu monho pouit). Nejastji se pouvaj epoxidov a polyesterov pryskyice. Krom reaktoplast se jako matrice vlknitch kompozit pouvaj i nkter termoplasty, zejmna polypropylen. Jako vztu vlknitch polymer s polymern matric se nejastji pouvaj vlkna sklenn, uhlkov, nebo polymern.
Sklenn vlkna
Sklenn vlkna se zaala prmyslov vyrbt ve 30. letech 20. stolet. K vrob vlken se nejastji pouv aluminoborosiliktov sklo jen s malou psadou alkalickch oxid (Na2O, K2O, CaO). Vlkna se vyrbj protlaovnm sklovit hmoty pes formu s otvory o prmru 1 2 mm. Nsledn se pak thnou v tstovitm stavu na vlkna o prmru 5 15 m. Vlkna se pak pokrvaj specilnm povlakem, kter m zabrnit pokozen jejich
povrchu a zlepit pevnost spojen mezi vlknem a polymern matric. Sklenn vlkna maj zhruba nsledujc materilov charakteristiky (tab. 7.2):
182
Kompozitn materily
Tab. 7.2 Zkladn charakteristiky sklennch vlken
Hustota (kgm-3) Modul prunosti v tahu E (GPa) Mez pevnosti v tahu Rm (MPa)
cca 2500 70 - 80 2500 - 4500
Te byste se mohli zeptat: Jak to, e sklo, kter m normln velmi nzkou pevnost v tahu, m ve form vlken pevnost vy ne 2000 MPa? Jak je to mon? Dvod je nkolik. Jeden bude spolen pro vechna tenk vlkna, druh bude specifick a bude se tkat jen skla.
Prvn dvod pesahuje svm charakterem rozsah tohoto pedmtu, tak jej uvdme jen informativn. Kdy jsme v pedchozch kapitolch mluvili o pevnosti materil v tahu, uvaovali jsme o n jako o materilov charakteristice, kter je v zsad konstantn. Ve skutenosti tomu tak nen, zejmna u materil, kter se chovaj pevn nebo zcela kehce. Pevnost materil v tahu vznamn zvis na jejich rozmrech. Zjednoduen plat: m je prez materilu men, tm je jeho pevnost v tahu vy. Kehk materily jsou velmi citliv na ptomnost vnitnch defekt, vad, zejmna trhlin. Defekty, zejmna trhliny se spolupodl na nzk pevnosti v tahu tchto materil. Obyejn tabulov sklo m mez pevnosti v tahu mnohem ni ne 100 MPa. Je to zpsobeno mimo jin tm, e me obsahovat vnitn defekty (dutiny, bubliny apod.) o velikosti v desetinch mm, kter sniuj
jeho pevnost v tahu. Pokud se poda vyrobit materil o prmru jen 5 15 m, me obsahovat jen velmi mal vnitn defekty, a v dsledku toho me mt mnohem vy pevnost v tahu. Toto plat nejen pro sklo, ale v zsad pro vechny materily, zejmna pak pro ty, kter se chovaj pevn kehce. Maj-li materily velmi mal prez, dov v mikrometrech,
mohou obsahovat jen velmi mal defekty, a v dsledku toho budou mt mnohem vy pevnost, ne materily obvyklho prezu. Druh dvod je specifick a tk se skla jako amorfnho materilu. Sklo je velmi citliv na ptomnost povrchovch vrub. Vruby vyvolvaj lokln koncentraci napt (viz kapitola 3), a mohou tak zpsobit vznik a rst trhlin. Sklo jako amorfn materil neobsahuje dn hranice zrn, na kterch by se trhliny mohly zastavit. Trhliny tedy mohou snadno rst, co m opt za nsledek nzkou pevnost. Aby mla sklenn vlkna vysokou pevnost, mus bt vyrobena tak,
aby povrchov nerovnosti byly minimln (v setinch m!!). Navc se povrch vlken chrn ped pokozenm specilnm povlakem. Sklenn vlkna jsou nejlevnjm druhem vlken. Jejich hlavn pouit je v automobilovm prmyslu, nap. pro nraznky automobil, ale i dal sti. Kompozity s polymern matric
183
Kompozitn materily
vyztuen sklennmi vlkny mohou bt pouvny jen do teplot cca 250C, a to vzhledem k charakteru matrice i vlastnostem sklennch vlken.
Uhlkov vlkna
Uhlkov vlkna pedstavuj v mnoha ohledech kvalitnj vztu kompozit ne vlkna sklenn zejmna pro vy modul prunosti v tahu E (tj. pro vy tuhost) a pro ni hustotu . Uhlkov vlkna se vyrbj pyrolzou (vysokoteplotnm rozkladem bez pstupu
vzduchu) nkterch polymernch vlken, zejmna polyamid, nebo polyakrylonitrilu. V prbhu pyrolzy se uvoln atomy vech prvk (zejmna kyslku, vodku, dusku) a zstanou jen atomy uhlku. Ty vytvo strukturu podobnou grafitu, piem osa vlkna odpovd bazln rovin hexagonln mky grafitu. V bazln rovin existuj mezi atomy uhlku kovalentn vazby, a v dsledku toho maj uhlkov vlkna vysokou pevnost v tahu i modul prunosti. Mez pevnosti v tahu a modul prunosti se vzjemn mn v zvislosti na
maximln teplot pi pyrolze. S vy teplotou pyrolzy roste modul prunosti, ale kles pevnost v tahu vlken. Obvykl prmr uhlkovch vlken je 5 10 m.
Uhlkov vlkna maj zhruba nsledujc materilov charakteristiky (tab. 7.3): Tab. 7.3 Zkladn charakteristiky uhlkovch vlken
cca 1800 180 - 400 1900 - 3500
Uhlkov vlkna se mohou, sama o sob, pouvat za vysokch teplot (>1000C), ale v kompozitech s polymern matric je max. teplota pouit dna vlastnostmi matrice. Vlknit kompozity s polymern matric vyztuen uhlkovmi vlkny se asto pouvaj pi vrob sportovnho nin, nap. rybskch prut, nkterch golfovch hol. Dle se pouvaj nap. pi vrob malch tlakovch lahv pro stlaen plyny, v leteckm prmyslu pro sti helikoptr (nap. sti plt, kdla!!) aj.
Polymern vlkna
V kapitole 5 vnovan polymerm jsme uvedli, e polymery maj obecn nzk modul prunosti E (max. cca 103 104 MPa) a tak nzkou pevnost v tahu (max. cca 100 MPa). V 70. letech patentovala firma Du Pont nov druh polymeru, kter pat do skupiny termoplast, pesnji aromatickch polyamid a kter dostal obchodn nzev Kevlar. Z chemickho hlediska se jedn o poly-parafenylen-tereftalamid (nemuste znt!!!). Jeho chemick struktura je znzornna na obr. 7.4.
184
Kompozitn materily
Obr. 7.4 Chemick struktura poly-parafenylen-tereftalamidu Kevlar se vyrb polykondenzac, vlkna maj prmr cca 5-15 m. Kevlar se vyrb rznmi postupy a v zvislosti na zpsobu vroby me dosahovat rzn rovn materilovch charakteristik. V nsledujc tabulce 7.4 jsou uvedeny zkladn charakteristiky pro Kevlar 29 a Kevlar 49. Tab. 7.4 Zkladn charakteristiky kevlarovch vlken
Kevlar 29 Hustota (kgm-3) Modul (GPa) prunosti v tahu cca 1450 E cca 60 cca 2700 cca +200
Kevlar 49 cca 1450 cca 130 cca 3600 cca +200
Mez pevnosti v tahu Rm (MPa) Max. teplota pouit (C)
Za vysokou pevnost a tuhost vd Kevlar mj. vysok etnosti vodkovch mstk (viz kapitola 2) mezi jednotlivmi etzci a vysok etnosti benzenovch jader v etzcch. Vodkov mstky jsou v obr. 7.4 vyznaeny erven. Na rozdl od sklennch, nebo uhlkovch vlken maj vlkna vyroben z Kevlaru podstatn vy houevnatost. Pro sv vlastnosti se Kevlar pouv nap. pro neprsteln odvy, a v kompozitnch materilech s polymern matric pro sportovn nin, sti zvodnch automobil, tlakov ndoby apod. (obr. 7.5).
185
Kompozitn materily
a)
b)
Obr. 7.5 Pklad pouit kompozitu s Kevlarovmi vlkny a) st zvodnho automobilu; resp. pklad pouit Kevlaru b) neprsteln vesta
Vlknit kompozity s kovovou matric
Vlknit kompozity s kovovou matric se pouvaj zejmna v leteckm a automobilovm prmyslu, ale tak pi konstrukci kosmickch plavidel. (Pozn: V anglitin se pro n pouv zkratka MMFC Metal-matrix fiber composites.) Matric bv nkolik skupin kovovch materil, a to zejmna v zvislosti na elu pouit, resp. teplot pouit. Jako matrice vlknitch kompozit s kovovou matric se pouvaj zejmna:
hlink, hok a jejich slitiny; titan a jeho slitiny; slitiny niklu.
Vztu ve form vlken m zejmna zvit pevnost kompozitnch materil, jejich max. teplotu pouit, a zvit tak odolnost vi navovmu pokozen apod. V kompozitnch materilech s kovovou matric se pouvaj pedevm nsledujc druhy vlken:
uhlkov vlkna; kovov vlkna (pedevm z bru); keramick vlkna (karbid kemku, oxid hlinit).
Uhlkov vlkna jsme popsali ji u kompozit s polymern matric. Nyn se tedy zamme na dosud neprobran skupiny vlken.
186
Kompozitn materily
Kovov vlkna
Jednm z nejslibnjch kov pro vrobu vlken jako vztue kompozitnch materil je br. M to dva dvody br m nzkou hustotu a vysok modul prunosti. Br se ned snadno thnout, a tak je vroba vlken sloit a drah. Nejastji se brov vlkna vyrbj metodou CVD, co znamen chemical vapour deposition, esky chemick depozice z plynn fze. Brov vlkna se vyrb redukc z halogenid bru, nap. z BCl3 za vysokch teplot, cca 1100C. Br se vyluuje na tenkm vlknu z wolframu, kter m prmr cca 10-15 m. Krystaly bru, kter vznikaj, jsou velmi mal a maj rozmry v jednotkch nanometr. Prmr vlastnho brovho vlkna je pak cca 100-200 m. Brov vlkna se mohou pout do teplot cca +500C. Pro vy teploty je teba chrnit je povlakem nap. z karbidu kemku. Jinak by hrozila difze bru do matrice, event. dokonce reakce bru s nktermi prvky v kovov matrici. Vroba brovch vlken i kompozit, kter je obsahuj, je velmi drah, a tak zstv omezena na nkter aplikace v leteckm prmyslu a v stech kosmickch lod. Zkladn vlastnosti brovch vlken jsou shrnuty v nsledujc tabulce 7.5: Tab. 7.5 Zkladn charakteristiky brovch vlken
cca 2650 cca 400 3000 - 3700
Keramick vlkna
Jako keramick vlkna se pouv zejmna karbidick a nitridick keramika, v nkterch ppadech i oxidick keramika. Nejastji pouvanmi materily pro vrobu keramickch vlken jsou karbid kemku (SiC), nitrid kemku (Si3N4) a oxid hlinku (Al2O3). Obecn se ale keramick vlkna pouvaj jako vztu vlknitch kompozit pomrn mlo, zejmna kvli nron vrob. Zkladn vlastnosti nkterch keramickch vlken jsou uvedeny v nsledujc tabulce 7.6.
187
Kompozitn materily
Tab. 7.6 Zkladn charakteristiky keramickch vlken
karbid kemku nitrid kemku Hustota (kgm-3) Modul (GPa) prunosti v tahu 3200 E cca 480 3000 - 3700 3200 350 - 380 2500 - 3500
oxid hlinku 4000 cca 500 cca 2000
Mez pevnosti v tahu Rm (MPa)
Mezi vhody keramickch vlken pat zejmna jejich chemick stabilita a zachovn mechanickch vlastnost i za vysokch teplot.
Vlknit kompozity s uhlkovou matric
Vlknit kompozity s uhlkovou matric tvo zvltn skupinu vlknitch kompozit. Matric je uhlk a vztu bvaj vhradn uhlkov vlkna. Uhlk je tedy zkladn slokou jak v ppad matrice, tak v ppad vztue vlken. Proto se tmto kompozitm k kompozity uhlk uhlk, v anglitin carbon carbon composites. Jedn se o relativn novou skupinu vlknitch kompozit s velmi dobrmi vlastnostmi, ale vysokou cenou. Pouvaj se mj. v zvodnch automobilech Formule 1, v kosmickch lodch, turbnovch motorech apod. Mezi velk pednosti pat stlost mechanickch vlastnost do velmi vysokch teplot (a 2000C), nzk koeficient teplotn roztanosti, pomrn vysok tepeln vodivost, stlost vi tepelnm okm a relativn vysok houevnatost. Vznamnou vlastnost je tak jejich biokompatibilita (sluitelnost s ivmi tknmi), pro kterou nachzej uplatnn mj. i v medicn. Na obr. 7.6 je fotografie kyeln endoprotzy vyroben z kompozitu uhlk uhlk.
Obr. 7.6 Kyeln endoprotza vyroben z kompozitu uhlk uhlk Pinou vysok ceny u tohoto typu vlknitch kompozit je mj. sloitost jejich vroby. Uhlkov vlkna vyroben pyrolzou a upraven do vhodnho tvaru bvaj nap. impregnovna kapanmi pryskyicemi reaktoplasty. Vrobek pak dostane potebn tvar
188
Kompozitn materily
(lisovnm, apod.) a je podroben dal pyrolze, pi n dojde k rozkladu matrice, tj. uvolnn vech prvk s vjimkou uhlku. Vsledkem je struktura obsahujc uhlkov vlkna v uhlkov matrici.
Srovnn vlastnost nkterch klasickch materil a vlknitch kompozit

Vklad by nebyl pln, kdybychom se nepokusili o urit porovnn vlastnost klasickch (nekompozitnch materil) a vybranch druh vlknitch kompozit. Vzhledem k tomu, e jednou z nejdleitjch charakteristik materil je jejich pevnost, provedeme srovnn pro tuto charakteristiku. Nebudeme ale uvaovat jen mez pevnosti Rm (MPa), ale tak tzv. specifickou pevnost, kter je definovna jako pomr meze pevnosti a hustoty materilu, tj. Rm/. Srovnn je zobrazeno v tab. 7.7. Tab. 7.7 Srovnn meze pevnosti Rm, specifick pevnosti Rm/ u vybranch nekompozitnch a kompozitnch materil. Materil Mez pevnosti Rm (MPa)
0 500 1000 1500 2000
Specifick pevnost Rm/ (106 Nm/kg)

0 0,25 0,5 0,75 1,0
Slitiny hlinku Slitiny titanu Nzkolegovan oceli Vysokopevn oceli

Komp. uhlk - epoxid Komp. kevlar - epoxid Komp. sklo- epoxid Komp. uhlk - uhlk Komp. br - epoxid Komp. br - hlink
Z tabulky 7.7 je zejm, e pokud jde o absolutn hodnoty meze pevnosti, jsou z uvedench materil nejlep vysokopevn oceli a nikoli kompozity. Vhody kompozitnch materil se naplno projev tehdy, pokud ns krom pevnosti (a dalch charakteristik) zajm i hustota materil. Pi srovnn specifick pevnosti (prav st tab. 7.7) jsou vechny uveden druhy kompozitnch materil lep ne klasick kovov materily. To jen podtrhuje fakt, e
189
Kompozitn materily
kompozity se uplatn zejmna v tch odvtvch, kde potebujeme, aby konstrukce byly tak lehk, tj. vude v doprav (automobilovm, leteckm prmyslu, kosmonautice) apod. Na obr. 7.7 jsou pklady pouit vlknitch kompozit s polymern matric v Boeingu 737.
Obr. 7.7 Pklady pouit vlknitch kompozit s polymern matric v Boeingu 737
Shrnut pojm 7.3

Po prostudovn tto sti by vm mly bt jasn nsledujc pojmy: Vlknit kompozity Vlknit kompozity s matric polymern; Vlknit kompozity s matric kovovou; Vlkna sklenn, uhlkov, polymern, kovov, keramick; Vlknit kompozity uhlk - uhlk
Otzky 7.3
10. Jak mohou bt uspodna vlkna ve vlknitch kompozitech?
190
Kompozitn materily
11. Kter dleit charakteristika je ovlivnna zpsobem uspodn vlken ve vlknitch kompozitech? 12. Jak dlme vlkna podle jejich dlky? 13. Jakch dlek dosahuj obvykle dlouh vlkna ve vlknitch kompozitech? 14. Jakch dlek dosahuj obvykle krtk vlkna ve vlknitch kompozitech? 15. Jakho druhu bv nejastji matrice ve vlknitch kompozitech? 16. Kter druhy vlken se nejastji pouvaj ve vlknitch kompozitech s polymern matric? 17. Jak lze vysvtlit, e tenk sklenn vlkna maj vysokou pevnost v tahu, zatmco bn sklo m jen nzkou pevnost v tahu? 18. Jak je hlavn pednost uhlkovch vlken oproti vlknm sklennm? 19. S m souvis vysok pevnost polymernho vlkna Kevlaru? 20. Kter kovy, resp. slitiny se pouvaj nejastji ve vlknitch kompozitech s kovovou matric? 21. Kter kov se nejastji pouv k vrob kovovch vlken do vlknitch kompozit? 22. Kter keramick materily se pouvaj pro vrobu vlken do kompozitnch materil?
191
Kompozitn materily
Dal zdroje
Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 1. st. VUT Praha, 2001. 1. vyd. 207 s. ISBN 80-01-02424-5. Machek V., Sodomka J.: Nauka o materilu. Kovy a kovov materily. 2. st. VUT Praha, 2002. 1. vyd. 214 s. ISBN 80-01-02568-3. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu I. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2003. 2. opr. a roz. vydn. 516 s. ISBN 80-7204-283-1. Ptek L. a kol.: Nauka o materilu II. Akademick nakladatelstv CERM, s.r.o. Brno, 2002. 2. opr. a roz. vydn. 392 s. ISBN 80-7204-248-3. Skoovsk P., Bokvka O., Konen R., Tillov E.: Nuka o materili pre obory strojncke. ilinsk univerzita v ilin, 2001. 1. vyd. 381 s. ISBN 80-7100-831-1. Strnadel B.: Nauka o materilu. Konstrukn materily a jejich degradan procesy. VB Ostrava, 1993. 1. vyd. 187 s. ISBN 80-7078-207-2. Strnadel B.: Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch materil. VB Ostrava, 2008. 1. vyd. 280 s. ISBN 978-80-248-1842-9. Macek K., Janovec J., Juri P., Zuna P.: Kovov materily. VUT Praha, 2006. 1. vyd. 164 s. ISBN 80-01-03573-1. Janovec J., Cejp J., Steidl J.: Perspektivn materily. VUT Praha, 2008. 1. vyd. 143 s. ISBN 978-80-01-04167-3. Veles P.: Mechanick vlastnosti a skanie kovov. ALFA Bratislava, 1989. 2. vyd. 408 s. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Fundamentals of Materials Science and Engineering. An Integrated approach. Hoboken: Wiley, 2008. 3rd ed. 882 p. INBN 978-0-470-12537-3. Callister W.D. jr., Rethwisch D. G.: Materials science and engineering : an introduction New York: Wiley,c2007. 7th ed. 721 p., ISBN 978-0-471-73696-7.
192
Kompozitn materily
Kl k een
O 7.1. O 7.2. O 7.3. O 7.4. Kompozity jsou materily, kter vznikly sloenm ze dvou nebo vce chemicky a fyzikln odlinch sloek. Matrice m funkci pojiva. Vztu m funkci zpevujcho plniva. Vlastnosti kompozit ovlivuj objemov podl sloek, uspodn vztue, stupe kontinuity vztue, upodn fz vzhledem k psobcmu napt, fzov rozhran mezi matric a zpevujc fz. Na kompozity s polymern matric, kovovou matric, keramickou matric, uhlkovou matric. sticov kompozity, vlknit kompozity, lamelrn kompozity, pop. hybridn. Vt modul prunosti v tahu, vy tuhost, zven tvarov stlosti za, tepeln vodivosti, zmenen smrtn pi chladnut z teplot zpracovn a teplotn roztanosti. Ni houevnatost kompozitu ve srovnn s matric. 10x. Technologi prkov metalurgie.
O 7.5. O 7.6. O 7.7.
O 7.8. O 7.9.
O 7.10. Vlkna mohou bt ve vlknitch kompozitech uspodna jako jednosmrn (rovnobn); dle mohou vlkna vytvet rzn druhy dvourozmrnho rovinnho uspodn a konen mohou bt vlkna uspodna jako trojrozmrn st. O 7.11. Zpsoben uspodn vlken je ovlivnna zejmna anizotropie vlastnost vlknitho kompozitu. O 7.12. Vlkna se podle sv dlky dl na vlkna dlouh a vlkna krtk. O 7.13. Dlouh vlkna jsou del ne patnctinsobek tzv. kritick dlky, obvykle se jedn o dlku v destkch mm. O 7.14. Krtk vlkna maj dlku v intervalu kritick dlka vlkna a jej patnctinsobek, obvykle se jedn o dlku v jednotkch mm. O 7.15. Matrice ve vlknitch kompozitech bv nejastji na bzi polymer. O 7.16. Ve vlknitch kompozitech s polymern matric se nejastji pouvaj vlkna sklenn, uhlkov, aramidov. O 7.17. Vysokou pevnost v tahu tenkch sklennch vlken lze vysvtlit jednak tm, e mohou obsahovat jen velmi mal defekty, jednak tm, e maj mimodn hladk povrch, a nedochz zde tedy ke koncentraci napt. O 7.18. Uhlkov vlkna maj oproti sklennm vlknm vy modul prunosti, tj. vy tuhost a dle maj ni hustotu. O 7.19. Vysok pevnost Kevlaru souvis mj. s vysokou hustotou vodkovch mstk v jeho struktue. O 7.20. Jako matrice se nejastji pouvaj hlink a hok a jejich slitiny, dle titan, event nikl a jejich slitiny. 193
Kompozitn materily O 7.21. Pro vrobu kovovch vlken se nejastji pouv br. O 7.22. Z keramickch materil se pro vrobu vlken pouvaj nejastji karbid kemku, nitrid kemku a oxid hlinku.
194

Základy Progresivních Konstrukčních Materiálů

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Základy Progresivních Konstrukčních Materiálů

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Vysok kola bsk Technick univerzita Ostrava

ZKLADY PROGRESIVNCH KONSTRUKNCH MATERIL

Nzev: Autor: Vydn: Poet stran: Nklad:

vod materily jako prvodci lovka v civilizanm vvoji

1. VOD MATERILY JAKO PRVODCI LOVKA V CIVILIZANM VVOJI

Nejvznamnj etapy v pouvn rznch materil v civilizanm vvoji lidsk spolenosti

vod materily jako prvodci lovka v civilizanm vvoji

vod materily jako prvodci lovka v civilizanm vvoji

vod materily jako prvodci lovka v civilizanm vvoji

Uprzemys owienie Chin Prmyslov

rozvoj Koreje Prmyslov Uprzemys owienie Japonii rozvoj Japonska

Uprzemys owienie Prmyslov

rozvoj Europy Evropy

wiatowy GDP Svrzeczywisty tov HDP

wiatowa produkcja stali oceli (LHS) Svtov vroba

vod materily jako prvodci lovka v civilizanm vvoji

Vnitn stavba pevnch ltek

2. VNITN STAVBA PEVNCH LTEK

Dlen konstruknch materil.

Vnitn stavba pevnch ltek

Vlastnosti pevnch ltek.

Vnitn stavba pevnch ltek

Vnitn stavba pevnch ltek

Na em zvis vlastnosti pevnch ltek? Vznam vnitn stavby.

Vnitn stavba pevnch ltek

Obr. 2.1 Makrostruktura deva

Makrostruktura ingot z oceli

Vnitn stavba pevnch ltek

Vnitn stavba pevnch ltek

Shrnut pojm 2.1.

Vnitn stavba pevnch ltek

2.2. Vazby mezi atomy as ke studiu: 1,5 hodiny

Rozdlen vazeb mezi atomy.

Vnitn stavba pevnch ltek

Siln chemick vazby

Schematick znzornn vzniku kovalentn vazby mezi atomy chlru

Vnitn stavba pevnch ltek

Schematick znzornn vzniku kovalentn vazby mezi atomy uhlku (diamant)

Vnitn stavba pevnch ltek

Prostorov konfigurace kovalentn vazby mezi atomy uhlku (diamant)

Vnitn stavba pevnch ltek

Li+ Obr. 2.8

Schematick znzornn vzniku iontov vazby u fluoridu lithia

Vnitn stavba pevnch ltek

Slab (molekulrn) vazby

Vnitn stavba pevnch ltek

Schematick znzornn slab molekulrn vazby (vodkovho mstku) v ppad H2O

Vnitn stavba pevnch ltek

Shrnut pojm 2.2.

Vnitn stavba pevnch ltek

2.3. Krystalick stav pevnch ltek as ke studiu: 4 hodiny

vod srovnn vnitn stavby ltek v zvislosti na skupenstv

Schematick znzornn uspodn elementrnch stic v plynnm skupenstv

Vnitn stavba pevnch ltek

pechodn uspodn na krtkou vzdlenost

Vnitn stavba pevnch ltek

Zkladn charakteristiky krystalickho stavu pevnch ltek

Vnitn stavba pevnch ltek

Pklad prostorov mky v obecnm krystalu s vyznaenm elementrn buky

Vnitn stavba pevnch ltek

Monoklinick bazln centrovan

Ortorombick prostorov centrovan

Tetragonln prostorov centrovan