Kozak Jaromir - Sbirka Hermetickych Textu 1-3

SBRKA HERMETICKCH
TEXT I.
CORPUS HERMETICUM
Cel citace (zejmna pekladu text v. autorovch koment) a vatky z vodu knihy jsem si
nemohla odpustit, protoe dla J. Kozka mi pijdou tak dobr a momentln jedinen u ns
v posledn dob, a veobecn - a nejen veobecn, neznalost hermetismu (alespo v zkladu
a toho co je dosaiteln) tak velk, a konen je tolik mylnosti, ale pedevm neplnosti, ve
velkm mnostv dl (ale i hlav povaujcch se za zasvcen), kter o sob hls, e vyvraj
z hermetismu, pedevm v oblasti theosofick, filosofick, mystick a magick, ale i dalch.
Konen rzn nov hnut pedvdj snahu k nvratu ke koenm, na nich se vichni
shoduj a zvou je hermetismem.
Nakolik se alespo piblili posute kad sm
Sama jsem napsala ke knize toto doporuen:
Pro ty kdo se chtj o hermetismu, jako filosofii majc koeny v Egypt, dozvdt vce a to z hlu
esotericko-egyptologickho, co je dle mne jedin mon a vyerpvajc, vele doporuuji nov
publikace J. Kozka - Hermetismus (kde je mimoj. nastnno nco z historie pramen a jsou
zde ukzky z tch nejdleitjch pramen) a dle Egyptsk kniha mrtvch I, II, kter se ped
asem vyskytly na naem trhu (pozn.: v pprav a mon na pultech jsou k dnenmu dni i dal-
z jeho dl, kter si po zkuenosti s tmito rozhodn opatm). Snad jen poznmka, je dobr
dopedu bti ji obeznmen s histori Egypta a znt alespo egyptsk devatero a osmero hlav-
nch boh (alespo z publikace V. Zamarovskho Bohov a krlov st. Egypta tzn. nejsem
si jist kolik si z knih me vzt pln zatenk, pro ty co je ale zajm pedevm egyptsk
filosofie jsou tato dlka myslm skvostn a to prv pedevm svm esotericko-egyptologickm
pohledem. Nezanedbatelnou vhodou je i jist strunost, nejedn se tedy o obshl vkladov
a tm i zavdjc dla.
Dla jsou jedinen i v tom, e jsou faktick a nesna se tene nikterak nsiln pesvdovat
vlastn autorovou filosofi, tzn. ponechvaj mu vlastn prostor pro vlastn nzor. Konen, asto
se setkvm s dotazy typu, co to ten hermetismus vlastn je, v tchto dlech dostanete odpov
a budete mt monost i nahldnout do mysl ivota a zvyk egypan.
A pedevm bych tmto uveejnnm, zejmna text a koment k nim, chtla podkovat au-
torovi za jeho vyerpvajc prci. Po peten, a ji mnou opsanch text i knih J. Kozka,
bude pro vs, a ve vs, ve shrnuto. Zda se to v nkterch z vs zmn ve skuten poznn
zle na vs samch, tak jako bude dle zleet na vs samch zda sv poznn vynesete na
svtlo denn a nechte jej zazit jak Slunce.
http://www.eminent.cz/?menuitem=3&id=77
http://majonese.sweb.cz/index2.htm
http://www.cez-okno.net/
http://www.fysis.cz/hnauky/hnauky.htm
1
CORPUS HERMETICUM, Sbrka hermetickch text I. (Sbornk hermetickch knih)
OBSAH
1. POIMANDER: Vznik svta z poten jednoty. Vznik pravodstva, prvk a hmotnho sv-
ta.
2. O pohybu tles v prostoru. Neexistuje przdnota. Ve se pohybuje a hybatel mus bt opan
podstaty ne pohybujc se pedmt. Prostor je nehmotn, a proto vn (opak hmoty) a je
vytven nam mylenm. Skuten dobr je jen to, co je vn.
3. Obsah ztracen.
4. Zdrojem veho je Bh. O vzniku svta a jeho vvoji.
5. NDR: Bh je vm, co vytvoil. Ne kad m mysl. Askeze vede k Bohu. Uen o s-
lech.
6. Projeven bylo stvoeno, zatmco neprojeven je vn a tvoc. O du vesmru.
7. Dobro je jen v Bohu.
8. Nejvtm zloinem je neznalost.
9. Nic nezanik.
10. O mylence a smyslu.
11. KL: O podstat Dobra.
12. O hierarchii svta, ase, o podstat vesmru a jedinm Tvrci.
13. Podstatou Boha je mysl. O osudu.
14. O zen a uspodn vesmru. Nic ivho neumr jen se rozkld na samostatn sti,
kter se pak opt spoj. Zem vykonv mnoho pohyb. Ve vesmru se ve pohybuje.
15. Nauka o pevtlovn.
16. O podstat vc.
17. Ke sdlovn nauky o Bohu se hod jen egypttina. Shrnut hermetickho uen.
18. Tlesa mohou bt i nehmotn.
19. Hudebn harmonie Boha a o podob a chvle Boha.
2
1. POIMANDRES
[1], [2]
O POTKU VEHO
Kdysi, kdy jsem zanal rozjmat o tom, co existuje, a m mylenky se vznesly vysoko, za-
tmco m tlesn smysly byly utlumeny spnkem, kter vak nebyl takov, jak t lovka
po peme stravy i tlesn nav
[3]
se mi zdlo, e ke mn pila bytost ohromn a bezbeh
velikosti, kter mne oslovila jmnem a ekla mi:
Co si peje slyet, spatit, nauit se a poznat (silou) mylenky?
Kdo jsi? zeptal jsem se.
Jsem Poimandres Svrchovan Mysl, odpovdla.
Rd bych poznal to, co je, a porozuml zkonitostem existujcho a (tak) poznal Boha. O tom
bych chtl slyet.
Odpovdla mi: Vm, eho si d, protoe jsem s tebou vpravd vude.
[4]
Bude-li soustedn
na ve, co si peje poznat, budu t uit.
[5]
Kdy to ekla, ihned se zmnila podoba veho pede mnou i bylo mi ve v miku zjeveno.
Naskytl se mi neomezen pohled. Ve se zmnilo ve svtlo, i podivoval jsem se, kdy jsem to
spatil.
[6]
Po chvli poala vznikat v jedn sti dol smujc temnota, (i byla) stran a hrozn. Pot
jsem vidl, jak se temnota mn na vodnatou ltku, kter se nepopsateln zmtala a vydvala
dm, jakoby z ohn;
[7]
i slyel jsem nepopsateln zvuk nku, nebo z n vychzel nevyslovi-
teln kik.
I vylo ze Svtla svat Slovo, kter se usadilo na vodnat ltce, a z toho Slova vyel hlas Svtla.
[8]
I pikzala mi Poimandres, abych (j) naslouchal, a zeptala se mne: Porozuml jsi smyslu toho,
co jsi spatil?
Prozra mi vznam toho, odvtil jsem, a budu jej znt!
To Svtlo jsem j, ekla, a stejn tak Mysl prvn bh,
[9]
kter existoval ji ped tm, neli
se vodnat ltka vynoila z temnoty. Ono slovo, kter vylo z temnoty je bohem.
Jak to? otzal jsem se.
Co tm myslm, me poznat jen tak, e bude hledt na to, co v tob, nebo i v tob
[10]
je
Slovo Synem a Mysl Otcem toho slova. Nejsou od sebe oddleni, nebo ivot je jednotou slova
i mysli.
Dkuji ti za to, ekl jsem.
PRAV POZNN LE VE TV MYSLI
Nyn upni svou mysl na Svtlo, ekla, a nau se jej chpat.
A kdy takto promluvila, dlouze se mi zadvala do o, oko do oka, take jsem se tsl ped
jejm pohledem. Kdy jsem opt pozvedl hlavu, spatil jsem v mysli, e ono svtlo sestvalo
z nesetnch Moc. Stalo se sice uspodanm svtlem, avak bez hranic. Toto jsem vnmal
v mylenkch, chpaje smysl slov, kter ke mn pronesla Poimandres. A kdy jsem byl udiven,
3
znovu promluvila i ekla mi:
Ve sv mysli jsi spatil archetypln tvar, kter pedchzel potku vc a byl bez omezen.
Tak ke mn promluvila Poimandres.
VZNIK PRVK
Ale povz mi, zeptal jsem se, jak vznikly prodn prvky?
Vyly z boho myslu (a pot jej) reprodukovaly (coby) tento krsn svt.
[11]
Vodnat ltka
pot, co pijala Slovo, se uskupila do svta a oddlily se od n prvky a z nich vzely ivouc by-
tosti. Nesmen Ohe vyskoil z vodnat ltky a stoupal do ve, jsa jasn, pronikav a inn.
Stejn tak uinil przran Vzduch, nsledujc Ohe, kter stoupal do ve, a jej dohonil,
oddluje (tak) Zemi od Vody, take se zdlo, jako by byl Vzduch zaven z Ohn. I byl Ohe ob-
klopen mocnou silou a byl pevn svrn, a proto stl nehnut. Zem a Voda vak zstaly na svm
(pvodnm) mst vzjemn promeny, jako by se nikdy nemly oddlit. Stle se vak pohybovaly
(vlivem) rozumu duchovnho Slova, kter se pohybovalo nad vodn hladinou.
[12]
Tak zrodila Mysl, ta Mysl, kter je ivotem i Ohnm, jsouc oboupohlavn,
[13]
jinou Mysl, Tvrce
vc,
[14]
a tato druh Mysl vytvoila z Ohn a Vzduchu 7 Sprvc, kte svmi obnmi drhami
obshli svt vnmateln smysly a jejich sprva se nazv Osud.
[15]
Vzpt vniklo Bo Slovo
[16]
z dol smujcch prodnch prvk
[17]
do istho tla, kter ji
bylo vytvoeno. Spojilo se s Mysl-Tvrcem, nebo Slovo bylo stejn podstaty jako ona Mysl.
I byly dol smujc
[18]
prodn prvky ponechny prosty rozumu, aby z nich vznikla pouh
hmota.
I psobila Mysl-Tvrce spolu se Slovem, uzavrajc obn drhy Sprvc, vcch kolem pe-
kotnm pohybem, i stabilizovala obhajc tlesa, kter vytvoila, a nechala je obhat tak, e
se nepohybuj od dnho pevnho vchozho bodu k dnmu danmu cli, nebo jejich obh
zan tam, kde i kon.
[19]
A proda, jak si pla Mysl-Tvrce, vytvoila z dol smujcch prvk zvata bez rozumu, pro-
toe u nich Slovo ji nebylo. Vzduch vytvoil ptky a Voda ryby. Pot se oddlily Zem a Voda,
i utvoila Zem tynoh tvory, lezouc bytosti a divou i krotkou zv.
Avak lovka, kter je j podoben, zrodila Mysl Otec veho, kter je ivotem i Svtlem. I za-
lbilo se j v lovku, kter byl jejm dttem, nebo bylo pkn na nho pohledt, a pipomnal
svho Otce. Bh ml dobr dvod mt poten z lovka, protoe byl bo podobou, v n ml
Bh zalben. I svil Bh lovku ve, co bylo uinno.
I byl lovk postaven na sfru Tvrce a sledoval vci vytvoen svm bratrem,
[20]
ktermu byla
svena oblast Ohn, a pozoruje Tvrcovo tvoen v oblasti Ohn, chtl sm vytvet. I dal
mu jeho otec povolen. Zaal se tedy zabvat Sprvci
[21]
a ti v nm nali zalben a kad mu
vnoval st sv podstaty.
Pot, co poznal Sprvce a dostal dl jejich podstaty, si pl prolomit kruh ohraniujc jejich
obn drhy, a kdy tuto sfru prolomil a pohldl dol hierarchi nebes, ukzal dol smujc
Prod ndhernou podobu Boha. A Proda, vidouc krsu bo podoby, se smla lenm sm-
chem lovka, pozorujcho odraz t nejkrsnj podoby ve vod nebo jejho stnu na zemi. A on,
vida tento odraz, tolik mu podobn na zemi i ve vod, touil po nm a chtl tam pebvat.
I nsledovalo rychl rozhodnut a usadil se v hmot prost rozumu. A Proda pot, co se
zmocnila toho, jeho milovala, jej zahalila ve svm objet, i byli propleteni v jedno, nebo se
milovali. Proto je lovk, na rozdl od ostatnch ivoucch bytost na zemi, podvojn. Je smrteln
z hlediska svho tla a zrove je nesmrteln z hlediska lidsk vn postaty. Je nesmrteln a ve
4
m ve sv moci, akoli trp smrtelnost, protoe je podzen Osudu. Je nadazen uskupen nebes,
a pece se rod jako otrok Osudu. Je dvojpohlavn i jeho Otec je dvojpohlavn, a nikdy nesp,
nebo ani jeho Otec nesp.
[22]
I pesto je ovldn zvec touhou a zapomntlivost.
[23]
Na to jsem ekl: Prozra mi zbytek, , Mysli, protoe i j jsem ovldn touhou naslouchat
tvmu uen.
Poimandres odvtila: Toto je tajemstv, je bylo dodnes ukrvno. Proda, propleten v man-
elstv s lovkem, vytvoila nejzzranj zzrak. Ponvad si lovk podrel ze struktury nebes
vlastnosti 7 Sprvc, kte byli vytvoeni, jak jsem ti ji ekla, z Ohn a Vzduchu, neotlela a ne-
prodlen zrodila 7 lid
[24]
podle vlastnost 7 Sprvc a tato sedmice lid byla oboupohlavn.
Pot jsem pronesl: Nyn je, Poimandre, m touha skuten siln a chci slyet (tvj vklad),
neuhbej tedy.
Nebudu, a bu tie, ekla Poimandres, jet jsem neskonila vklad prv otzky.
Hle, jsem tich, ekl jsem.
Touto moudrost bylo tedy vytvoeno onch 7 lid. Proda utvoila jejich tla, Zem byla
enskm a Voda muskm prvkem a z teru dostali ivotn slu. Jejich nehmotn st
[25]
byla
utvoena v podob lovka a ten se v nich pemnil ze ivota a Svtla do due a mysli; due
z ivota a mysl ze Svtla. A tak ve zstalo a do konce tohoto obdob.
VZNIK JEDNOPOHLAVNCH TVOR
A nyn ti povm o tom, co jsi touil slyet. Kdy toto obdob skonilo, vazba, j bylo ve spout-
no dohromady, byla z boho rozkazu uvolnna a vichni ivouc tvorov, byve do t doby obou-
pohlavn, byli rozdleni. Tak tomu bylo i s lovkem, a tak se stalo, e mui byli na jedn stran
a eny na druh. Pot pronesl Bh svatou e: Nech pibv a mno se v hojnosti ve, co bylo
stvoeno a uinno. A nech je lovk nadn mysl, aby poznal, e je nesmrteln a e (jedinou)
pinou jeho smrti je zvec dostivost. (Jen) ten, kdo se poznal, vstoup do Dobra.
[26]
Kdy takto Bh promluvil, jeho Prozetelnost nastolila spojen mue a eny, psobenm Osudu
a uskupenm nebes.
[27]
I poalo rozen a vichni tvorov se mnoili podle jejich vzoru. Ten, kdo poznal sama sebe,
vstoupil do Dobra, kter je nad vm bytm, avak ten, kdo byl sveden ivoinou dostivost
a pilnul k tlu, putuje i nadle temnotou svta smysl, trp mnoho smrt.
[28]
ekl jsem: Jakho tkho hchu se dopoutj ti, kdo setrvvaj v nevdomosti, e by mli
bt zbaveni nesmrtelnosti?
, love, zd se, e nedb toho, co jsi slyel! Copak jsi nevnoval pozornost mm slo-
vm?
Vnoval, a podrel jsem si v pamti ve, co jsi mi ekla, a jsem ti za to vdn.
Pokud jsi tedy vnoval mm slovm pozornost, ekni mi, pro si ti, kdo setrvvaj v nevdo-
mosti, zaslou smrt.
Odvtil jsem: Je tomu tak kvli zdroji, z nho vzelo hmotn tlo, ten je onou hroznou tem-
notou. Z nho pochz i vodnat ltka, z n je tlo sloeno. Ti kdo se upjali k tlu, si tud
zaslou bt zajatci ve svt smysl, z eho plyne jako dsledek smrt.
, love, porozuml jsi sprvn. Pro vak ten, kdo se poznal, vstupuje do Dobra, jak bylo
eeno v ei Boha?
5
Na to jsem odpovdl: Je tomu tak proto, e Otec veho je sloen ze Svtla a ivota a prv
z nho vzeel lovk.
M pravdu, a a pochop, e jsi ze Svtla a ivota, zase se do nich vrt.
Tak pravila Poimandres.
O LIDSK MYSLI
Vysvtli mi vak i toto. Bh ekl: Nech lovk, kter je nadn mysl, pozn sebe sama. Co
vak nejsou mysl obdaeni vichni lid?
, love, ekla mi Mysl, tak nemluv, j klidn Mysl, pichzm (jen) k tm, kdo jsou
svat a dob, ist a milosrdn, a mj pchod je pro n podporou a jm poznvaj ve a zskvaj
Otcovu milost milujcm uctvnm a dkuj mu, chvlce a zpvajce mu povznesenmi srdci
v synovsk oddanosti. Ped tm, neli odevzdaj tlo smrti, kter pat, zokliv si tlesn smysly,
vdouce, co zpsobuj.
[29]
Je tomu vpravd tak, e j, klidn Mysl, nemohu psobit v tle, jsem-li vyruovna toky smysl.
Stem (proto) vechny brny
[30]
a brnm vstupu pzemnch a zlch podnt tchto smysl
tm, e od nich odvracm vechny mylenky.
Proto se drm daleko od lid, kte jsou poetil, zl, zkaen, zvistiv, dostiv, vraedn,
bezbon a otvraj se dmonu pomsty, kter je nut snet spalujc r ohn a mu je, zmtaje
jimi ve vav smysl, a co nejvce lovka podporuje v jeho protizkonnch inech, aby si tak
vyslouil vt trest. Takov lovk nepestv slep zpasit, dvaje prchod svm bezbehm
chtm, a jeho dostivost je neuhasiteln. Svm vlastnm piinnm tak rozdmychv ohe,
aby byl pro jeho muen jet velej.
[31]

O VZESTUPU LOVKA
Uila jsi mne dkladn, , Mysli, prv tak, jak jsem si pl. ekni mi vak jet o vzestupu,
jm lid stoupaj vzhru. ekni mi, jak vstoupm do ivota.
[32]
(Na to) Poimandres odvtila: Pi rozpadu tvho hmotnho tla se nejdv mus zci tla,
[33]

aby ses (mohl) zmnit, a viditeln tvar, kter nos, pestane bt vidt. Pak se zekni i svho vi-
tlnho ducha
[34]
a nech jej rozplynout, take v tob pestane psobit. Tlesn smysly se navrt
ke svm zdrojm, stanou se stmi vesmru a vejdou do novch kombinac, aby vykonvaly jin
prce. Teprve pak zane lovk stoupat vzhru do struktury nebes.
V prv oblasti nebe
[35]
se vzdv sly, j se dlo zvtuje a j se dlo zmenuje.
Ve druh oblasti zanikaj sklony proradn skonosti.
Ve tet dostivost, j jsou lid klamni.
Ve tvrt pevldajc arogance.
V pt bezbon smlost a zbrkl opovlivost.
V est falen honba za bohatstvm.
V sedm fale, kter h, kde by ukodila.
Teprve pot, co se zbav veho, co bylo na nho peneseno strukturou nebes, vystoup k osm
sfe, jsa nyn nadn svou skutenou moc, zpvaje s ostatnmi,
[36]
kdo tam pebvaj oslavu-
jce Otce. Ti, kdo tam jsou, se z jeho pchodu raduj. Pot, co se stane takovm jako ostatn,
s nimi pebv, usly Moci ovldajc podstatu osm sfry, zpvajce oslavu Boha hlasem,
6
kter je jen jejich.
Nato, jeden po druhm, vystupuj vzhru k Otci a zbavujce se Moc, stvaj se Mocemi sam-
mi. Tak vstupuj do Boha. Ten je (skutenm) Dobrem, toto je dovrenm pro ty, kdo doshli
poznn.
VZVA K HLSN SVATCH NAUK
Pro jet prodlv, vida, e jsi ji zskal ve? Pro se nestane vdcem tch, kdo jsou hodni
dobrodin, aby lid poznali, e budou Bohem spaseni?
Pot, co ke mn Poimandres takto promluvila, smsila se s Mocemi a j jsem si v mysli zapsal
Poimandino dobrodin a byl jsem peasten, nebo jsem byl pesycen tm, po em jsem prahl.
Mj tlesn spnek se zmnil ve stdmou probudilost due a zaven o ve skuten pohled.
M tichost byla pln dobroty a m (pedchoz) planost ei potokem svatch mylenek.
[37]
To ve se mi pihodilo, zatmco jsem pijmal od Poimandera, tj. od Svrchovan Mysli, uen
pravdy, m, jsa inspirovn Bohem, jsem doshl svrchovan Pravdy. Proe jsem celou svou
du a v silou vzdal chvlu Bohu Otci, ka:
[38]
Svat je Bh Otec vech,
kter byl ped prvm potkem,
Svat je Bh,
jeho mysl je vyplnn nkolika jeho Silami,
Svat je Bh,
jeho vle bude poznna a je znma vem, kdo jsou jeho vlastnmi.
Svat jsi Ty,
jeho jasn pirozenost nepotemnla,
Svat jsi Ty,
jeho obrazem je cel proda.
Svat jsi ty,
kdo jsi silnj ne vechna moc.
Svat jsi Ty,
kdo jsi vt neli veker vbornost.
Svat jsi Ty,
jeho dn chvla nedoke vystihnout.
Pijmi tedy ist obtiny ei od due a srdce pozvednutho k tob,
Ty, o nm slova nemohou vypovdat,
dn jazyk neme vyprvt,
jeho me vyjdit jen ticho.
Modlm se, abych nikdy neodpadl od t znalosti o tob,
kter je v souladu s nam bytm.
Tob budi dna tato modlitba.
K je do m vloena Moc,
abych pot, co zskm toto dobrodin,
mohl osvtit ty z mho plemene, kdo jsou v nevdomosti: m bratry a Tv syny.
Proe vm a svdm,
e jsem vstoupil do ivota a Svtla.
Bu poehnn, Ote.
Tvj lovk usiluje,
7
aby sdlel Tvou svatost,
jak jsi mu k tomu dal prva.
Pak jsem vzdal dky a chvlu Otci veho i byl jsem jm vysln, (bych kzal) pot, co do mne
vloil Moc a nechal mne poznat podstatu veho, co existuje, a spatit svrchovanou vizi.
I poal jsem kzat lidem o krse zbonosti a o poznn Boha ka:
Slyte, lid zrozen ze Zem,
kdo jste se oddali opilosti a spnku z neznalosti Boha!.
Probute se ke stdmosti,
pestate bt prosyceni opojnm npojem a pohroueni ve spnek zbavujc rozumu!
A kdy (to) uslyeli, shlukli se okolo mne jako jeden mu. I ekl jsem (jim):
, lid, pro jste se sami vydali na pospas smrti,
kdy jste mohli sdlet nesmrtelnost (s Bohem)?
ite pokn,
vy, kdo jste putovali v omylu, jsouce provzeni nevdomost.
Vymate se z temnoty
a piklote se ke Svtlu.
Vezmte svj podl na nesmrtelnosti,
zavrhujce rozpad!
Nkte z nich se mm slovm poklebovali a stli opodl, nebo se vydali na pospas smrti.
Avak ostatn mne pemlouvali, abych je uil, i vrhli se k mm nohm. Prosil jsem je, aby
vstali, i stal jsem se vdcem lidstva, vyuuje je nauce, jak mohou bt spaseni a jak moudrosti
je k tomu teba.
To, co jsem zasel, bylo zalito vodou nesmrtelnho ivota. Kdy nadchzel veer a Svtlo slunce
se poalo vytrcet, dal jsem je, aby hromadn vzdali dky Bohu. A kdy tak uinili, kad
z nich jet vzdval dky Bohu na svm loi.
8
2. ROZPRAVA HERMA TRISMEGISTA
S ASKLPIEM
[39]
Hermes: Co nen pravda, e ve, co se pohybuje, Asklpie, se pohybuje v nem a (psobenm)
neho?
Asklpius: Jist.
Hermes: A nen to, v em se pedmt pohybuje, nutn vt
[40]
ne to, co se pohybuje?
Asklpius: Ano.
Hermes: A to, v em se pedmt pohybuje, mus bt opan podstaty neli pohybujc se ped-
mt?
Asklpius: Jist, je to nutn.
Hermes: Tento Vesmr je velik, a nic nen vtho neli Vesmr.
Asklpius: Souhlasm.
Hermes: A je hmotn, nebo je naplnn mnoha dalmi hmotnmi objekty, lpe eeno vm,
co existuje.
Asklpius: Je tomu tak.
Hermes: I Vesmr sm je tlesem, nen-li pravda?
Asklpius: Ano.
Hermes: A je pohybujcm se tlesem?
Asklpius: Jist.
Hermes: Jak velik tedy mus bt prostor, v nm se Vesmr pohybuje? A jak je podstaty?
Nemus bt onen prostor mnohem vt, aby mohl pojmout nepetrit pohyb Vesmru, tak
aby pohybujc se pedmt nebyl omezovn nedostatkem prostoru a nezastavil se?
Asklpius: Onen prostor mus bt, Trismegiste, skuten ohromn.
Hermes: A jak mus bt podstaty, Asklpie? Co nemus bt opan podstaty, ne je Vesmr?
Opakem hmotnho je nehmotn.
Asklpius: Souhlasm.
Hermes: Onen prostor je tedy nehmotn. To, co je nehmotn, je nm, co je vlastn Bohu,
[41]

pp. je to samotnm Bohem. Pokud je nehmotn nm, co je vlastn Bohu, mus bt jeho
podstata vn. Pokud je to vak samotnm Bohem, pak se mus liit od hmoty. Prostor je
pomyslnm objektem, ale nikoli ve stejnm smyslu jako Bh, nebo ten je mylenkovm
objektem vytvoenm sama sebou, zatmco prostor je pouze nam pomyslnm objektem
a sm o sob tud neexistuje. To, o em uvauje, se mu jev stejn, jako tomu, kdo o tom
rozjm.
[42]
Prostor je tedy pomyslnm objektem a sm o sob neexistuje, je jen pro ns,
nebo sm o sob nerozjm. Konen, pokud je prostor pomyslnm objektem, neme
bt Bohem, nbr mus bt nm jinm ne Bh, ponvad je souborem pedmt, kter
obsahuje. A co vce, ve, co se pohybuje, je pohnno, a to nikoli nm, co se t pohy-
buje, ale tm, co nehnut stoj. Pokud hybatel stoj, nen mon, aby se to co s pedmtem
9
pohybuje hbalo zrove s nm.
Asklpius: Jak je tedy mon, Tikrt Nejvt, e tlesa, kter v naem svt pohnj jin
tlesa, se pohybuj s tm, co pohnj? J jsem toti slyel, e jsi kal, e sfry planet jsou
pohnny sfrou stlic. Tato sfra se vak jist t sama pohybuje.
[43]
Hermes: Ani v tomto ppad, Asklpie, se tyto dv vci nepohybuj spolen. Jejich pohyby
jsou toti opan, nebo sfra stlic se nepohybuje tak jako sfry planet, nbr v opanm
smru. Protichdnost obou pohyb udruje setrval stav, nebo pohyb zanik tm, e se sfry
planet pohybuj v opanm smru vi sfe stlic.
[44]
Jinak tomu ani neme bt. Podvej se na souhvzd Velkho nebo Malho medvda, kter
nezapadaj, ani nevychzej. Mysl, e se pohybuj, nebo jsou nehybn?
Asklpius: Pohybuj se, Tikrt Nejvt.
Hermes: A jak je to pohyb?
Asklpius: Je to pohyb, kter krou kolem jednoho bodu.
Hermes: Ano. Obh okolo jedinho bodu je takovm pohybem, kter je ochromen nehybnost.
[45]
Je to tm, e obhn kolem nho brn niku z obn drhy, a tm, e nen mon
uniknout z obn drhy, je tleso nuceno obhat okolo jedinho bodu. Pohyby v opanch
smrech se tedy jev jako klid a stlost, protoe se vzjemn ru.
Dm ti pklad, kde se o tom me pesvdit na vlastn oi. Vezmi si nkter pozemsk
ivoichy. Podvej se nap. na lovka, kter plave (proti proudu). Voda proud, ale odpor,
kter je vyvjen plavcovma rukama a nohama, jej dr na mst, take jej proud neun.
Asklpius: Tento pklad to cel objasuje, Tikrt Nejvt.
Hermes: Ke vem pohybm tedy dochz v nem, co stoj, a jsou zpsobeny nm, co je
nehybn. Pohyb vesmru i veho ivho a hmotnho je tud vytven nikoli nm mimo
tlo, nbr nm uvnit nho, co psob z nitra smrem ven. Je tud zpsoben du, nebo
nm jinm, co nen hmotn.
Ponvad jedin tleso, kter obsahuje dui, me pohybovat jinm tlesem, nen mon,
aby tleso pohybovalo tlesem, pokud je bez due.
Asklpius: Znamen to tedy, Tikrt Nejvt, e polena, kameny a vechny dal pedmty bez
due, kter se pohybuj, tak nein psobenm jinch tles?
Hermes: Rozhodn ne, Asklpie. Co je v tle a pohybuje bezduchm objektem, nen tlesem,
nbr hybatelem jak tla toho, kdo je nese, tak i nesenm, nebo bezduch tlo neme samo
pohybovat nim. Proto me vidt dui vyerpanou vahou svho nkladu, nese-li zrove
dv tlesa. Nyn jsem ti vysvtlil, m se tlesa pohybuj, jako i to, v em se pohybuj.
Asklpius: Tikrt Nejvt, tlesa se vak jist musej pohybovat v przdnot.
Hermes: To bys neml kat, Asklpie. Nic z toho, co je, nen przdnotou. Jen to, co nen, je
przdnota. To, co existuje, se nikdy neme stt przdnotou a to, co je, by nemohlo bt
existujcm tlesem, pokud by nebylo naplnno nm existujcm.
Asklpius: Co bys vak ekl, Tikrt Nejvt, o przdnm dbnu, hrnci i korytu a podobnch
pedmtech. Co nejsou takov vci przdn?
Hermes: Jak pevelice se ml, Asklpie! Skuten si mysl, e tyto vci jsou przdn, akoli
jsou zcela pln?
10
Asklpius: Jak to mysl, Tikrt Nejvt?
Hermes: Co nen Vzduch objektem?
Asklpius: Ano.
Hermes: A co nepronik vemi existujcmi tlesy, m je napluje? Copak nejsou tlesa tvo-
ena ze smsi ty prvk? Ve, co tedy nazv przdnm, je naplnno Vzduchem, a pokud
to je naplnno Vzduchem, pak i vemi ostatnmi prvky. To ns vede k opanmu zvru,
ne jak jsi pronesl. Musme toti ci, e vechna tlesa, kter oznauje jako pln, jsou
prosta vzduchu, nebo ptomnost jinch tles v nich nenechv dn voln prostor, a tud
nezbv dn msto, kam by mohl vzduch vniknout. Proto tlesa, kter nazv przdn, by
mla bt oznaovna jako dut, a nikoli przdn, nebo jsou pln nm, co existuje.
[46]
Asklpius: Proti tomu, Tikrt Nejvt, nelze nic namtnout.
Hermes: Pipomeme si nyn, co jsme si ekli o onom prostoru, v nm se pohybuje vesmr.
ekli jsme, Asklpie, e je nehmotn.
Asklpius: Co je tedy onm nehmotnm?
Hermes: Je tm Mysl, pln a ve obsahujc, prost mncho se pohybu hmotnch objekt.
Je neochvjn, nehmatateln, nehybn, ve obsahujc a ptomn ve vem stvajcm. Je
svtlem, kter osvtluje dui.
Asklpius: ekni mi tedy, co je Dobro?
Hermes: Dobro je prapotenm Svtlem a Mysl a Pravda jsou jakoby paprsky vyslan onm
Svtlem.
Asklpius: A co je tedy Bh?
Hermes: Bh je tm, co nen ani Mysl, ani Pravdou. Je pinou, j Mysl, Pravda i ve ostatn,
co existuje, dkuje za svou existenci, nic nevyjmaje krom toho, co nen. Ve, co vznik,
vychz ze stvajcho, a ne z toho, co nen. Podstatou neexistujcho toti nen, e by se
takov objekty mohly stt nm, nbr e se nemohou stt nim. Obdobn nen mon,
aby to, co je nkde, mohlo pestat bt nm.
Bh tedy nen Mysl, nbr pinou, j Mysl vd za svou existenci.
Kdy tedy uctvme Boha, mli bychom jej nazvat dvma jmny, kter pslu jen jemu
a nikomu jinmu.
dn z onch dalch bytost, kter jsou nazvny bozi, stejn jako kterkoli lovk i
dmon neme bt dobr. Jedin Bh je dobr, protoe nic jinho nedoke obshnout
takovou vc, jako je Dobro. Ani tlo, ani due nem dost msta, aby se do n velo Dobro.
Dobro je toti tak velk, e se vyrovn vemu, co existuje jak v hmotn, tak i v nehmotn
podob, to se tk stejn tak pedmt vnmatelnch smysly jako mylenkovch.
[47]
Bh je tedy Dobro a nic jinho ne Dobro. Nic jinho tedy nenazvej dobrm, nic krom
Boha. Nebylo by to zbon.
Kad hovo o dobru, ale mnoz nevd, co to je Dobro, a tm je dno, e mnoz nevd,
co je Bh. Ve sv neznalosti nazvaj bohy dobrmi, stejn jako i nkter lidi, akoli bozi
a lid nemohou bt nikdy dob a ani se nemohou dobrmi stt.
Dobro je tedy zcela ciz bohm i lidem, od Boha je vak neoddliteln, nebo je to Bh sm.
Vichni ostatn bozi jsou oznaovni za dobr pouze proto, e je lid chtj poctt titulem,
kter vak nle vlun Bohu. Bh je oznaovn za Dobrho nikoli proto, aby se mu tm
11
vzdvala est, nbr proto, e takov je. Podstata Boha a Dobra jsou toti toton. Bh je
tedy Dobro a Dobro je Bh.
Pokud jde o druh oznaen Boha Otec, je tak nazvn proto, e je Tvrcem, ili Pvod-
cem veho. A bt pvodcem je lohou otce. Z tohoto dvodu je poet dt povaovno tmi,
kdo sprvn uvauj, za nejdleitj starost v lidskm ivot a za nejzbonj ze vech
in. Je velkm netstm, ba hchem, pokud lovk odejde z it a nezanech dn dt.
Ped zraky slunce
[48]
je takov vc hanebn.
Takov jedinec je potrestn po smrti dmony tak, e due toho, kdo nezanechal dn dt,
mus vstoupit do tla, kter nen ani musk, ani ensk.
Proto se, Asklpie, nikdy neraduj z bezdtnho lovka, ale polituj jej pro jeho netst,
vda, jak trest jej ek.
Protentokrt bude stait, co jsem t dnes nauil, Asklpie. Je to potkem znalosti o podstat
veho.
12
3. VEOBECN UEN HERMA
PRO TATA
[49]
13
4. SVAT PROMLUVA
HERMA TRISMEGISTA
O TOM, E BH JE POTKEM VEHO
A E VESMR I PRODA JSOU BOSK PODSTATY
Bh je zdrojem veho, co existuje. Je zdrojem Mysli, prody i hmoty, a aby uplatnil svou
moudrost, stvoil ve, jsa zdrojem veho.
Proda je silou, j se Bh projevuje. Proda se projevuje tak, e se podizuje Nutnosti
a jejm kolem je niit a obnovovat.
(Na potku byla jen) temnota v hlubin a voda
[50]
byla bez tvaru. Pouze vl lehk vnek,
[51]
kter byl inteligentn a boskou moc pronikal vm v chaosu.
[52]
Pozdji vak, v dob, kdy bylo ve dosud nerozlieno a neutvoeno, zazilo svat Svtlo
a vznikly prvky. (Tehdy) se od sebe ve oddlilo. Lehk vci se po oddlen vznesly do ve, kde
je udroval Ohe, take se vznely ve Vzduchu. T vci klesly dol (jako) psek se uloily
pod vodnatou ltku. Such zem se oddlila od vodnat ltky a stala se sou.
I byla vylenna ohniv oblast, v n pebvali bozi.
[53]
Pak se objevilo nebe se svmi
7 sframi a bohy viditelnmi v podob hvzd, (uskupench) do souhvzd. I poalo se nebe
otet, pohybujc se na boskm Vzduchu.
[54]
Kad bh vykonval svou mocnou silou to, co mu bylo uloeno. Pak se objevila zvata
chodc po tyech, plazi, ryby i opeenci, dle trva i veker kvetouc byliny, kad majc
v sob semeno podle sv rzn pirozenosti. (Ve iv) toti v sob samo vytvelo semeno,
jm se pslun druh obnovoval.
[55]
I nadil Bh lidem, aby rodili a hojn se rozmnoovali,
[56]
zatmco on usazoval kadou
dui do masa
[57]
prostednictvm boh, kte obhaj po nebi. Vytvoil takovho lovka, aby
mohl pemtat o nebi a aby ovldl vechny tvory pod nebesy, poznal tak bo moc a stal se svd-
kem dla prody. Tehdy ponal lovk chpat, co je dobr, a rozeznvat rzn druhy dobrch
a patnch vc. Tehdy poal objevovat i vechny druhy emesel.
[58]
dlem lid je prot sv ivoty a zemt dle osudu urenho bohy, kte obhaj v nebi,
a rozloit se na prvky.
Jsou nkte, jejich jmna budou t dl, nebo na zemi zanechali svm dlem ohromn
pomnky. Jmna vtiny vak skryje temnota.
Kad zrozen ivoucho masa, stejn jako kad vyraen zrna ze semene, mus bt n-
sledovno zkzou. To, co se vak rozpadne, bude obnoveno pravidelnmi poutmi boh, kte
obhaj na nebi.
[59]
Cel organizace vesmru je zvisl na Bohu. Stle se toti obnovuje psobenm prody,
nebo podstata prody tkv v Bohu.
14
5. ROZMLUVA HERMA S TATEM ZVAN
NDR (POHR)
[60]
Hermes: Protoe Stvoitel vytvoil cel vesmr, nikoli rukama, ale Slovem, mus si uvdomit,
e je stle ptomen. On jedin ve stvoil a z jeho vle vznikly vechny bytosti. Ponvad
nehmotn nen vnmateln hmatem i zrakem, nen ani miteln. V prostoru nezaujm
dn msto a niemu nen podobn. Bh nen ani Ohe, ani Voda, ani Vzduch i Zem,
ale je vm, co jm bylo vytvoeno. Mus si tedy uvdomit, e Bh existoval ped vm po
celou vnost a e on a jedin on vytvoil ve tak, e svou vl stvoil ve stvajc. Pon-
vad je dobr, pl si, aby vechno bylo dobr. Pot, co Stvoitel uspodal vesmr, bylo
jeho pnm, aby i na Zemi zavldl podek, a proto tam seslal lovka, smrtelnou bytost
vytvoenou k obrazu Vnho, aby se stal klenotem boskho dla. Lidskm dlem je tedy
rozjmat o Bom dle. lovk byl toti stvoen, aby hledl na vesmr s bzn plnou divu
a tak poznval svho tvrce.
Akoli, , Tate, dal Bh vem lidem Slovo, aby se mohli podlet (na jeho dle), se Svr-
chovanou Mysl tomu tak nebylo; ne proto, e by byl rliv, tam toti rlivost neme
vzniknout, nebo ta se me zrodit jen v duch lid, kte nemaj Svrchovanou Mysl, (nbr
proto, e se dosud neoistili natolik, aby ji mohli pijmout).
Tat: ekni mi tedy, ote, pro Bh nedal mysl vem lidem?
Hermes: Jeho pnm bylo, aby Mysl byla vloena do stedu jako cena, ji mohou lidsk due
vyhrt.
Tat: A kam ji vloil?
Hermes: Naplnil velikou ndr Mysl a seslal ji na zem. Pak vyvolil hlasatele
[61]
a podal
ho, aby promluvil k srdci
[62]
lid: Kad z vs naslouchej svmu srdci a pono se do tto
ndre, pokud jsi pochopil pinu, pro jsi byl vytvoen, a v, e me vstoupit (a)
k tomu, kdo seslal tuto Ndr.
Ti, kdo popli sluchu tomuto prohlen a ponoili se do koupele Mysli, ti vichni sdlej
Znalost,
[63]
zskali mysl a stali se tak plnmi lidmi. Avak ti, kdo tomuto prohlen slu-
chu nepopli, sice vldnou e, ale mysl nezskali. Ti, ponvad nevd, pro ani km byli
stvoeni, jsou uvznni zlobou a nezdrenlivost. Obdivuj se tomu, co nen hodno jedinho
pohledu, hov jen svm tlesnm radostem a dostivostem a v, e lovk byl uinn jen
pro to. Tch, kte byli astni daru, kter Bh poslal lidem, je v pomru k ostatnm, mj
synu, tolik, kolik je nesmrtelnch boh vi smrtelnm lidem. Ti ve sv mysli objmaj ve,
co je na zemi, na nebi, a dokonce i nad nebem, pokud by tam cokoli bylo, a pozvedvaj se
do takovch vin, aby spatili Dobro. Pot, co Dobro spat, zanou povaovat svj pobyt
na Zemi za nco, eho je teba litovat, a odvrhnou ve tlesn usilujce o dosaen toho, co
je jako jedin dobr.
Takov je, synu, prce, ji vykonv Mysl: doiroka otevr cestu poznnm boskch vc
a umouje nm porozumt Bohu.
Tat: I j bych si, mj ote, pl ponoit se do on ndre.
Hermes: Dokud nezane nenvidt sv tlo, mj synu, neme zat milovat. Pokud se vak
miluje, bude ti dna Mysl, a maje Mysl, bude ti pidno i poznn.
[64]
Tat: Co tm mysl, ote?
15
Hermes: Nen mon, mj synu, bt pipoutn zrove k pomjivmu i boskmu. Jsou toti dva
druhy vc: hmotn a nehmotn. To, co je hmotn, je jednoho druhu a to, co je nehmotn,
druhho, a ten, kdo si vol, m svobodnou vli si vybrat jeden z nich. Nen mon si vzti
oba. Teprve pot, kdy je jeden odvren, se druh projev. Volba lepho je triumfem pro
volie, nebo nejen e chrn lovka ped zatracenm, ale rovn jej vede ke zbonosti
k Bohu.
Vbr horho je zatracenm lovka a rovn se urce Boha. Tak jako krej proces
prostedkem lid, nemohou nic vykonat a jet pekej ostatnm,
[65]
tak i tihle lid pouze
prochzej v proces ve vesmru, jsouce vedeni k hmotnmu. Tm, e tomu tak je, mj
synu, dovril Bh svj mysl s nmi, a proto to tak bude pokraovat, i nadle. Nyn je na
ns, abychom odvedli svj dl a nezklamali. Ponvad je Bh bez viny, pad vechna vina
za nae zlo na ns, pokud dvme zlu pednost ped dobrem. Zde vid, mj synu, kolika
tlupami dmon a drhami hvzd
[66]
se musme prodrat, abychom doshli jednoho a toho
jedinho Boha.
Nikdy nememe doshnout vzdlenj hranice, ne je Dobro, nebo je neomezen, bez
konce a ze sv podstaty t bez potku, akoli nm pipad, e zan, kdy je poznvme.
Prozkoumejme tedy nyn tento potek a vydejme se k nmu co nejrychleji, nebo je pro ns
obtn se rozehnat se znmmi vcmi okolo ns, kdy se mme vrtit do starho domova,
z nho jsme vyli.
Viditeln v ns vzbuzuje uspokojen, avak neviditeln v ns podncuje nedvru. m je
nco hor, tm jasnji se to jev zraku. Dobro vak neme bt spateno mezi tm, co se
projev, nebo nem dnou podobu ani tvar. Je nemon, aby se nehmotn projevilo tomu,
co je hmotn, nebo nehmotn je podobn jen sob a niemu jinmu.
Bh je ve vem jakoto podstata a zdroj existence. Nen nieho, co nem zdroj. Tento zdroj
vak (neme) pramenit z nieho jinho neli sm ze sebe, pokud m bt zdrojem veho
ostatnho. Bh je tedy podoben jednotce mezi sly, nebo jednotka je zkladem vech sel
a jejich zdrojem. Jako takov v sob obsahuje vechna sla, sama vak nen obsaena
v dnm z nich. Kad slo vytv, avak dnm slem nen vytvena. Ve, co je
vytvoeno, je vak nepln, dliteln a me bt zvtovno i zmenovno. To, co je vak
pln, takovm zmnm nepodlh.
[67]
V tomto nstinu jsem ti, mj synu, nartl podobu Boha tak dalece, jak bylo mon. Pokud
se na tuto podobu zadv svm srdcem, pak mi v, mj synu, e najde vzestupnou cestu,
nebo lpe eeno pouh cit t povede na tv cest. Dobro m toti vlunou slu tm, e se
zmocuje tch, kdo je spatili, a pozdvihuje je podobn, jak kaj lid, jako magnetovec
pitahuje elezo.
16
6. ROZMLUVA HERMA SE SVM
SYNEM TATEM
O TOM, E BJ JE SKRYT ZRAKU,
A PECE SE PROJEVUJE NEJVCE ZE VEHO
Hermes: Nyn ti odhalm uen, Tate, abys nezstal nezasvcen do mystri
[68]
toho, kdo je pli
mocn na to, aby mohl bt nazvn bohem.
[69]
Sna se pochopit vznam mch slov, nebo
pokud je pochop, to, co se zd mnohm skryt, se pro tebe stane nejzjevnj.
Ve, co se projevuje, bylo stvoeno. To, co je vak skryt, je vn a neprojevuje se. Tm je
dno, e (zatmco) je Bh vn, ve ostatn se projevuje, akoli on sm (zstv) neproje-
ven. I kdy neexistuje v njak podob, kter by byla postiiteln naimi smysly, pece je ve
vech podobch ptomen. Jedin to, co bylo vytvoeno, je postiiteln smysly, a vznikn
tedy nen nim jinm neli vnmnm smysly. Z toho plyne, e ten Jedin, kter nevznikl,
neme bt smysly postihovn, a proto je ped nam zrakem skryt. Tm, e nm ve ped-
kld prostednictvm naich smysl, se ve vem a vm projevuje. Obzvlt tak in tm,
kterm se chce projevit.
Zani tedy, mj synu Tate, modlitbou k Pnu a Otci, kter je jedinm Dobrem. Modli se,
abys u nho nael milost a alespo jedin jeho paprsek
[70]
osvtil tvou mysl, abys mohl
pochopit tuto mocnou Bytost. Jedin mysl me postihnout to, co je skryto, nebo je skryta
zraku.
Tat: Jak se ti vak me projevit mylenka, kter je skryta ve tvm nitru, aby odhalila svou
podstatu tvmu tlesnmu zraku?
Hermes: Pokud doke vidt svm duevnm zrakem, mj synu, pak se ti projev, nebo Pn
se projevuje bez rozdlu v celm vesmru, a tak i ty me postehnout bo podobu svma
oima, a dokonce na ni vloit sv ruce. Pokud si jej peje spatit, mysli na Slunce, mysli
na pohyb Msce i na d mezi hvzdami.
Tat: Kdo je tm, jen udruje d?
Hermes: Slunce je nejvtm z boh v nebi a prv jemu, jakoto svmu nebeskmu krli
a pedstavenmu, se vichni ostatn nebet bozi podvoluj. I takov mocn bh, kter je
vt neli zem a moe dohromady, se mus podrobit menm hvzdm,
[71]
kter krou
[72]
nad nm.
Kdo je tm, mj synu, kdo se podizuje s ctou a obdivem? Kad z tchto hvzd je omezena
vymenmi hranicemi a m pidlen prostor, v nm psob. Pro se vechny hvzdy
v nebi nepohybuj stejn a po stejnch drhch? Kdo je tm, kdo kad pidlil jej msto
a vymezil rozsah jejho psoben? (Pohle jen na) Medvdici,
[73]
otejc se okolo sebe
a unejc s sebou cel vesmr. Kdo je tm, kdo na ni vloil tak velik kol? Vzduch je
nstrojem, jm je vem tvorm na zemi pinen ivot. Kdo vak je tm, kdo tento nstroj
vlastn? Kdo je tm, kdo udruje moe v jeho bezch a pevn zachytil zemi v jejm sdle?
Mus existovat nkdo, mj synu, kdo je Tvrcem i Pnem veho. Nebylo by mon, aby ve
zachovvalo msto, mez i mru a nebylo nikoho, kdo by to vytvoil. Ve, co bylo vytvoeno,
mus mt d, nebo jen to, co je mimo as a prostor, nebylo vytvoeno. Ani to, co je mimo
as a prostor, ovem nen bez Pna, nebo stejn jako ve, co nepodlh du, je Pnovi
podzen i nepodek, kter dosud pouze nebyl uveden v d.
[74]
17
Pedstav si, e by bylo mon, aby ti narostla kdla a vznesl ses do vzduchu! Vzneje
se mezi zem a nebesy, mohl bys vidt pevnou zemi, tekut moe, proudc eky, vanouc
vzduch, pronikajc ohe, drhy hvzd i ilost pohybu, jm klokotaj nebesa. Jakm pote-
nm muselo bt, mj synu, spatit vechno, kdy se to v jedinm okamiku zrodilo, a hledt
na toho, kdo a nehybn, (pece se) pohybuje ve vech pohybech, a a skryt, (pece se)
projevuje ve vech svch dlech!
Takov je d vesmru. Pokud si Jej vak peje spatit i prostednictvm jeho stvoen, a to
jak tch na zemi, tak onch v hlubinch moe, zamysli se, mj synu, jak je lovk vytven
v dloze, a peliv prozkoumej um, kter se v tom dle projevuje, a zkoumej, co to bylo
za umlce, kter dokzal vytvoit tak dokonalou a bohu podobnou bytost. Kdo je tm, kdo
vykrojil kruhy o, kdo prozl otvory nozder, u a vytvoil stn otvor? Kdo byl tm, kdo
nathl lachy, pevn je spojil a vyhloubil dutiny pro ly? Kdo uinil kosti pevnmi a pokryl
je svaly a k? Kdo byl tm, kdo oddlil prsty a vyhloubil dutiny? Kdo byl tm, kdo vytvoil
kuelovit srdce a pipojil je artriemi? Kdo udlal irok jtra a dlouhou slezinu a vyhloubil
dutiny pro plce a vytvoil objemn bicho? Kdo byl tm, kdo to zadil tak, e nejdleitj
sti me kad spatit, zatmco mn vznamn jsou skryty? Povimni si, kolik umu bylo
pouito na jedinho tvora a kolik umleckch dl je obsaeno v jedin osnov! Vechna
jsou pitom ndhern a sprvn velikosti, a pece se od sebe vechna li. Kdo je vechna
vytvoil? Kdo byl jejich matkou a kdo otcem? Kdo, krom skrytho Boha, by ve dokzal
vytvoit jen svou vl?
[75]
Nikdo nek, e socha i portrt vznikly bez sochae i male, jak by tedy takov dlo
mohlo vzniknout bez Tvrce? Jak slep jsou lid! Jak jsou bezbon a tup! Nikdy se, mj
synu, nezbavuj vci svho Tvrce, ale radji (se jej sna poznat).
Kdo je Otcem veho? Jist, jedin On sm a ve je jeho dlem. Je tedy Otcem veho. Ba
pokud mm hovoit oteven, musm ci, e jeho pouh byt uvedlo vechny vci do po-
hybu, m se ve vytvoilo. Je toti nemon, aby cokoli vzniklo bez Tvrce. Z toho plyne
nutnost, e by neexistoval, pokud by nevytvoil ve, co je v nebi, ve vzduchu, na zemi
i v hlubinch, ve vech stech vesmru, nebo je ve vem, co je, i ve vem, co nen. Nen
toti nic, v em by nebyl. Je jak v tom co je, tak i v tom, co nen, nebo to, co vytvoil, se
projevilo a to, co nen, je obsaeno v nm samm.
Takov je tedy Ten, kter je pli velik na to, aby mohl bt oznaovn jako Bh. Je skryt,
a pece je nejprojevenj. Je pochopiteln jedin prostednictvm sama sebe, a pesto jej
meme spatit na vlastn oi. Nem tlo, a pece m mnoho tl, i spe je beztln pto-
men ve vech tlech. Neexistuje nic, m nen, nebo ve, co existuje, je jm. Proto i vechna
jmna jsou jeho jmny, nebo z nho vechno vzelo a on je toho jedinm Otcem. Protoe je
vak Otcem vlunm, dn (skuten) jmno nem. Kdo tedy me mluvit o Tob, nebo
k Tob a pednet Ti modlitbu? Kam se mm dvat, kdy se k Tob budu modlit? Nahoru,
i dol, dovnit, i ven? Jsi pece mstem, kde je vechno obsaeno, a dnho jinho msta
krom Tebe nen a ve je v Tob. Jakou ob ti mm pinst, kdy ve pochz z Tebe? Dv
ve, a nic nepijm, nebo ve m a nen nic, co bys neml.
Kdy mm na tebe zpvat chvalozpvy? Nen pece mon najt obdob, i jen pouh oka-
mik, kter by byl mimo Tebe.
Za T mm chvlit? Pro to, co jsi udlal, i pro to, co jsi neudlal? Pro to, co se projevilo,
i pro to, co jsi skryl?
A m Ti mm zpvat? J sm jsem Tebou, ve m je Tvm, jsem snad od Tebe njak odli-
iteln? mkoli jsem, tm jsi Ty. Jsi vm, co dlm i km. Jsi ve vem a krom Tebe nic
nen. Nen nieho, m bys nebyl. Jsi vm, co vzniklo, i vm, co nevzniklo. Jsi Mysl, j
18
mysl, Otcem, jm tvo. Bohem, jm kon, a Dobrem, jm ve vytv. Proto, co jsi
odhalil, nebo co jsi skryl? A pro t mm chvlit? Protoe jsi m vlastn podstaty? Protoe
m to, co je ti vlastn? Protoe jsi jin? Ale mkoli jsi, tm jsem i j, a jsi ve vem, co dlm
a co km. Jsi vm a nic jinho nen. Ani to, m nejsi. Jsi vm, co vzniklo, a jsi i tm, co
nevzniklo. Jsi Svrchovan Svrchovanou Mysl i tm, co je tmto Svrchovan Svrchovanou
Mysl chpno. Jsi otcem, protoe tvo, jsi Bohem, protoe jsi v kad innosti, a Svrcho-
vanm Dobrem, protoe jsi pinou veho.
Nejjemnj st hmoty je vzduch, vzduchu due, due Svrchovan Svrchovan Mysl a Svr-
chovan Svrchovan Mysli Bh.
19
O TOM, E DOBRO JE JEDIN V BOHU A NIKDE JINDE
Hermes: Dobro, Askpie, je nm, co nem dn pohyb ani dn vznikn a vyvj nepo-
hnutou innost zamenou do sebe. Je tm, emu nic nechyb, nen provzeno zmatky a je
naplnno vm, co si peje.
Ve, co poskytuje jakkoli uitek, je oznaovno jako dobro. Skuten Dobro je vak jedi-
nm zdrojem veho, co stle ve vytv. To nepslu nikomu jinmu ne Bohu.
Nen nic, co Bohu chyb ani co by si mohl pt zskat a co by se tak mohlo stt zlem. Stejn
tak nen nic, co by mohl Bh ztratit a nad ztrtou pak truchlit. Nen nic silnjho ne Bh,
a tedy ani nic, co by mu mohlo ublit a tak jej vyprovokovat k roztrce. Bh nem ani
druku, kter by v nm vzbuzovala ve lsky. Nen v nm nieho neposlunho, co by
mohlo vzbudit jeho hnv, stejn jako nen nikdo moudej neli on, kdo by mohl podntit
jeho rlivost. Ponvad jeho podstata nepipout dnou z tchto vn, co zstv jinho
neli Dobro?
Ponvad vak v takov bytosti neme bt nalezeno dn zlo, nelze v jin bytosti nalzt
Dobro. Ve vem ostatnm je zlo, bez ohledu na to, zda je to velk i mal.
[76]
Je doslova ve
vem, v. on ivouc bytosti, kter je vt ne vechny ostatn a nejmocnj ze vech,
[77]

protoe ve, co vznik, je pln zmatk. Povimni si jen, e i samotn prbh vznikn je
pln zmatk. Kdekoli je vak zmatek, neme bt Dobro, a kdekoli je Dobro, neme bt
zmatek, stejn tak jako kde je den, neme bt noc, a kde je noc, neme bt den, a proto
ani Bh neme bt v tom, co vznik, nbr jen v tom, co trv bez potku.
Protoe vak jsou vechny ideln archetypy obsaen ve vcech rozprostench ve svt
hmoty, mus v nich bt obsaeno i Dobro. Tm je dno, e je vesmr dobr, nebo se v nm
ve vytv a je tud dobr svm vytvenm pedmt. Ve vech ostatnch aspektech vak
vesmr nen dobr, nebo je pedmtem zmatku, a i to, co vytv, je pedmtem zmatku.
Je tud nemon, aby byl tento svt prost zla, a proto to, co je v nm dobr, je takov jen
proto, e obsahuje mn zla. V tomto svt se toti dobro stv zlem.
Dobro je tedy jen v Bohu a lovk me bt oznaovn za dobrho jedin v porovnn se
zlm, nebo to, co nen zl pes mru, je oznaovno jako dobr.
V lidech je tud, Asklpie, ptomno Dobro jen podle jmna, avak samo Dobro neme
bt nikde nalezeno. Nen to ani mon, nebo v hmotnm tle nen pro Dobro msta. Tlo
jako takov je spoutno a seveno zlem, bolestmi, zrmutky, dostmi, zlostnmi vnmi,
peludy a poetilmi npady. Co je vak ze veho nejhor, Asklpie, kad z tchto zel,
o nich jsem mluvil, je v tomto svt povaovno za nejvt Dobro, akoli je vtm Zlem
ne cokoli jinho.
Tento omyl je pinou, uvolujc zstup veho zla. Pokud jde o m, dkuji Bohu, e do
m mysli vloil tuto mylenku, stejn jako to, e Dobro nen a ani neme bt ve vesmru
ptomno. Vesmr je toti prv takovou koncentrac Zla, jako je Bh koncentrac Dobra.
Nemusme se tedy obvat ci, Asklpie, e samotn byt Boha, pokud lze o byt vbec
hovoit, je krsn a dobr. Nen vak mon, aby svtlo Krsy a Dobroty zilo na cokoli,
co je ve vesmru, nebo ve, co me oko spatit, je pouhm peludem a nejasnm obrysem.
To, co vak oi spatit nemohou, je skutenou a ideln podobou Krsy a Dobroty. Tak jako
nemohou oi spatit Boha, nemohou spatit ani Krsu ani Dobrotu, nebo Krsa a Dobrota
20
jsou soust Boha a jeho vlunmi vlastnostmi. Pat jen Bohu a jsou od nho neoddli-
teln. Jsou bez poskvrny a pekrsn, e i Bh je miluje.
Pokud doke Boha pochopit, pak pochop i Krsu a Dobro. Ona Krsa nen nim srovna-
teln a Dobro v tomto svt je jen tm, v em nen mnoho zla. V tomto svt se toti dobro
stv zlem. Ti vak, kdo tuto znalost nemaj a dosud se nevydali na cestu zbonosti, se
nezdrhaj lovka nazvat krsnm a dobrm. Jsou to ti, kdo ani ve snu nevidli nco,
co je dobr, jsou ovldni vekermi zly a v, e kad z nich je dobrem. V tto ve jsou
nenasytn po svch zlch inech a obvaj se jen, aby jim nebylo zabrnno je pchat. V
svou silou se v nich sna pokraovat a jet je rozhojnit.
Tak se to m, Asklpie, s tm, co lidem pipad jako dobr a krsn. Nedok se toho vak
zbavit, ani to nenvidt, nebo to je ze veho nejt, ponvad maj za to, e (zl iny)
potebuj a nedok bez nich t.
21
8. O TOM, E NEZNALOST BOHA JE
NEJTM ZLOINEM LOVKA
Hermes: , lid, kam se motte? Jste opil, nebo jste se opili silnm npojem nevdomosti!
Podmanila si vs a nyn je vm zle. Postavte se rovn, vystzlivjte a vzhldnte vzhru
pohledem svho srdce. Pokud to vichni nedok, a tak uin alespo ti, kdo to dok.
Toto zlo nevdomosti zaplavuje vechny zem a jej proud un dui, kter je uzavena
v tle a nedovoluje j zakotvit v nebi spasen. Nesna se proto zrodit v hlavnm toku, v sil-
nm proudu, ale uchyl se do ztoiny, abys mohl doshnout pstavu, a tam vyho kotvu
a hledej vdce, kter t povede a k brn Domu Znalosti.
[78]
Tam nalezne jasn svtlo,
v nm nen ani stopy temnoty. Tam nen nikdo opil, ale kad je stzliv a vzhl vzhru
a vid svm srdcem toho, jeho vle je ryzm srdcem. Jen tak me bt spaten. Neme
bt toti poznn sluchem ani mluvenm, stejn jako neme bt spaten tlesnm zrakem,
ale pouze srdcem a mysl.
Nejprve vak ze sebe mus servat odv, kter dosud nos, tento pl temnoty, tuto s
nevdomosti, tuto oporu zla, tato pouta zkaenosti, tuto ivouc smrt, toto dajc tlo, tuto
hrobku, ji s sebou nos, tohoto zlodje v dom, tohoto neptele, kter nenvid to, co je
tvm clem, a svd t k dostivosti. Takov je at, do nho jsi odn, kter t pevn svr
a stahuje t dol, take neme ani vzhldnout vzhru a spatit krsu Pravdy a Dobra, kter
pebv nahoe, a nenvidt tuto zlou vc pot, co zjist, e m s tebou patn mysly.
Nedv pli smyslu, co lid povauj za vjemy svch smysl, zahlcujce se hmotou a pe-
cpvajce se odpornmi potenmi, take ani nemohou slyet, co by mli, ani vidt, co by
mli.
22
O TOM, E NIC, CO EXISTUJE, NEZANIK, ALE LID SE ML,
KDY NAZVAJ ZMNY, KE KTERM DOCHZ, ZKZA A SMRT
Hermes: Nyn si musme, mj synu, ci nco o dui a tle. Musm ti vysvtlit, v em spov
nesmrtelnost due a jakou silou se tlo skld a rozkld.
Smrt s n nem nic spolenho a sm pojem smrt nem dnho opodstatnn, nebo
znamen zkzu. Ve vesmru vak nic nezanik. Vezmeme-li v vahu, e vesmr je druhm
Bohem a nesmrtelnou bytost, nen mon, aby st on nesmrteln bytosti zemela, kdy
ve ve vesmru je jeho soust. Prvnm z toho, co je vn a bez potku, je Bh, kter je
tvrcem vesmru, a druhm je vesmr, kter byl vytvoen Bohem k jeho obrazu, kterm je
i udrovn a podporovn. Vesmr je vn ivouc, nebo byl uinn nesmrtelnm Otcem,
kter je vn.
Vn ivouc neznamen tot jako vn, protoe Otec nebyl vytvoen nkm jinm.
Pokud by i byl nkm vytvoen, tedy sm sebou. Je vak lpe kat, e nikdy nevznikl, ale
vdy byl. Vesmr je vnou bytost, kter byla vytvoena. Pinou vzniku vesmru je Otec,
kter je dvodem i sv vlastn existence. Vesmr byl tedy stvoen vnm Otcem, kter je
sm vn.
Otec vzal vekerou hmotu, kter vznikla na popud jeho vle, a sestavil ji do tlesa, dal j
objem a vytvaroval ji do koule. Tuto vlastnost Otec vtiskl hmot, m se stala nesmrtelnou
a jej hmotnost vnou. Do tto koule vloil Otec vechny vlastnosti vech ivch tvor
a uzavel je v n jako v jeskyni, nebo si pl zkrlit existujc hmotu vemi hmotnmi
vlastnostmi, z nich vak dosud dn nemla. Pak cel tlo vesmru obalil zvojem nesmr-
telnosti, aby hmota nemohla uniknout ze sloen struktury vesmru a rozptlit se do svho
potenho nepodku.
Dokud toti jet hmota nebyla seskupena do tlesa, mj synu, byla v nepodku. Nco
z nho petrvv v naem svt i nyn. Tk se to hlavn drobnch ivoucch tvor. Proces
rstu a rozkladu je t pipomnkou nepodku. Nepodek je vlastnost jen ivch stvoen,
kter jsou na zemi. Nebesk tlesa jsou toti bohy udrovna beze zmny v takovm sta-
vu, jak jim na potku pisoudil Otec. Tento d je udrovn vracenm se kadho tlesa
na jeho pvodn msto. Nvrat pozemskch tles je zajiovn jejich rozkladem na jejich
sloky. Po tomto rozkladu se znovu uskupuj absorpc do tles, kter jsou tak nerozruiteln
a proto i nesmrteln. Kdy k tomu pece dojde, vdom ustv,
[79]
ale ivot nen znien.
Tet vnou bytost je lovk, kter byl vytvoen k obrazu vesmru.
[80]
Ode vech ostatnch
ivoucch tvor na zemi se li tm, e m mysl. Tak si to pl Otec, a proto lovk vstupuje
do jednoty nejen s druhm Bohem, ale chpe i prvho. Druhho Boha vnm jako bytost
s tlem a prvho jako bytost bez tla.
Tat: Chce tm ci, e toto ivouc stvoen nikdy nezahyne?
Hermes: Nemluv o lovku jako o smrtelnm, mj synu! Zamysli se nad tm, co je Bh, co
vesmr a co je mnno nesmrtelnou ivouc bytost, kter je nerozkladn. Vesmr byl vytvo-
en Bohem a v nm je i obsaen. lovk byl vytvoen vesmrem, a proto je i jeho soust.
Pvodcem veho je ale Bh, kter v sob ve obsahuje i spojuje.
23
O MYLENCE A SMYSLU
Hermes: Vera, Asklpie, jsem pronesl svou klovou e, a nyn je myslm nutn, abych v n
pokraoval tm, e vysvtlm nauku o smyslu.
Lid se domnvaj, e nen rozdlu mezi mylenkou a smyslem, akoli je smysl spojen
s hmotou a mylenka s nehmotnou a vnou podstatou. I pesto tvrdm, e smysl a mylen-
ka jsou spjat a nemohou bt oddlovny, alespo pokud jde o lovka. U nich tvor je
smysl spjat s pudem, u lid je vak spjat s mylenkou.
Mysl se odliuje od mylenky prv tak, jako se li Bh od boho psoben. Bosk p-
soben je projevem Boha a mylenka je projevem mysli, co je sestra ei. Mylenka a e
si vzjemn pomhaj jako nstroje, v tom smyslu, e ei neme bt porozumno bez
mylenky a mylenka bez ei neme bt vyslovena.
Smysl a mylenka se v lovku slvaj v jedno, nebo jsou tak kajc vzjemn promeny.
lovk toti neme myslet bez vnmn, ani vnmat bez mylen. Nkdy se k, e lid
dok myslet bez smyslovho vnmn, asi jako kdy vid pomysln vci ve snech. Uvdom
si vak, e jak k mylen, tak i k smyslovmu vnmn dochz ve snov vizi, kdy jsi vak
vzhru, mylenka je vdy spjata se smyslovm vnmnm. Smysl pat z sti tlu a zsti
dui. Kdy je tlesn i duevn smysl v rovnovze, pak se projev jako mylenka, kter
pichz jako dt mysli.
Vechny mylenky lovka jsou toti vytveny jeho mysl; dobr, kdy je mysl oplodnna
Bohem, a zl, kdy je oplodnna njakm dmonem, kter vstupuje do dosud Bohem ne-
osvcenho lovka. Ten zaseje v jeho mysli semeno takovch mylenek, kter odpovdaj
zamen onoho dmona. Mysl pak rod mylenky, kter vzchzej z tohoto semene: cizo-
lostv, vrady, otcovrady, rouhn se a jakkoli bezbon iny. Semena, kter zasv do
mysli Bh, nejsou etn, jsou vak siln, spravedliv a dobr. Jsou to ctnost, sebekontrola
a zbonost. Zbonost je znalost Boha, a kdo poznal Boha, je naplnn vm, co je dobr,
jeho mylenky jsou bosk a nejsou takov jako vtiny lid.
Tm je dno, e ti, kdo jsou astni na znalosti Boha, se mnohm nelb, nebo ti jim
nerozum. Jsou proto povaovni za blzny, vysmvni, nenvidni a hanni a nkdy i od-
suzovni k smrti. Jak jsem ti ekl ji dve, zlo mus pebvat zde na zemi, nebo zde je jeho
domov. Domovem zla tedy nen cel vesmr, jak nkte v budoucnu rouhav eknou, nbr
tato zem. Zbon vak ve vydr, utkaje se ke sv znalosti Boha. Pro takovho lovka je
ve dobr, i kdy se to zd bt zlem pro ostatn. Kdy proti nmu ostatn kuj pikle, posuzuje
to ve svtle sv znalosti Boha a tm mn zlo v dobro.
Vrame se vak k nauce o smyslu. Je vlastnost lovka, e je v nm smysl spjat s my-
lenkou. Jak jsem ti vak ji ekl, zdaleka ne kad m uitek ze sv schopnosti myslet.
U mnohch jsou jejich mylenky spjat se zlem, nebo pochzej z dmonova semena, a jen
u nkterch jsou spjaty s dobrem. Ti jsou ochraovni Bohem.
Bh je tvrcem veho a ve dl ke svmu obrazu. A je tedy nco zprvu dobr, me se
to pokazit, kdy na to psob vliv vesmru. Ten toti ovlivuje vznikn vc a dv jim tu
i onu kvalitu. Tm je dno, e se nco zneist pi zrodu zlem a nco se naopak oiuje
dobrem. I vesmr m, Asklpie, smysl a mylenku. Jeho smysl a mylenka jsou uniktn
a zcela nepodobn smyslu a mylence lovka. Jsou nemnn, mnohem mocnj a mn
rozptlen ne smysl a mylenka lovka.
24
Smysl a mylenka vesmru se vhradn obraj vytvenm a optnm rozpoutnm veho,
co je vnm. Vesmr je nstrojem bo vle, ke ktermuto elu byl i vytvoen. Dostalo se
mu od Boha zrodk veho, co k nmu pat, aby udruje tyto zrodky v sob podmio-
val skuten vznik objekt. Vesmr svm pohybem ve oivuje a pak to opt rozkld, m
zajiuje obnovu jako dobr hospod, kter znovu zasv semeno. Ve vesmru nen nic,
v em by ivot nebyl, a to plat jak o mst, v nm je ivot obsaen, tak i o Tvrci ivota.
Tla vech ivch bytost jsou vytvoena z hmoty. I kdy se od sebe li, jsou vechna
v men i vt me sloena. T tlesa jsou sloena vce a leh mn. Rychlost pohy-
bu vesmru podmiuje rznorodost zrozen. Dech vesmru, psobc bez pestn, pin
tlesm postupn cel soubor vlastnost, kter in z vesmru jedinou ivouc hmotu. To
je vstin oznaen pro vesmr, nebo ve, co je v nm, je uspodno do jedinho celku,
bez rozdl ve zrozench, neustlm trvnm ivota, neumdlvajc aktivitou, ilost jeho
pohybu, nemnnou nutnost, kter jej ovld, spojovnm prvk a sprvnm seskupovnm
veho, co vznik. Pojem vesmr me bt tedy pouvn i v penesenm slova smyslu.
Smysl a mylenka vstupuj do vech ivch tvor, ani by byly do nich vdechnuty z ovzdu,
nebo vesmr zskal od Boha svj i mylenku jednou provdy, kdy vznikl. Ani Bh nen
prost smyslu a mylenky, jak se budou v budoucnu domnvat ti, kte tak o nm budou
rouhav mluvit z nedostatku cty. Smysl a mylenka Boha vznik tm, e neustle vm
pohybuje.
Ve, co existuje, Asklpie, je obsaeno v Bohu, jm vytvoeno a na nm zvisl, bez ohledu
na to, zda innost objektu je podmiovna jeho hmotou, duchem nebo faktory vytvejcmi
ivot oivujcm dechem, pp. tm, co do sebe pijmaj tla, z nich ivot ji vyprchal.
Nikdy nenastane doba, kdy nco, co existuje, pestane bt, nebo Bh obsahuje ve a nen
nic, co by v nm nebylo. Ba ml bych spe ci, ne e Bh ve zahrnuje, ale abychom ekli
plnou pravdu, e ve je Bohem.
[81]
O vem, co jsem ti ekl, Asklpie, se pesvd, e je pravdiv, pokud se nad tm zamysl.
Kdy to vak neuin, neuv tomu, nebo vra nsleduje vahu a nevra snahu myslet.
Pouhou e se pravdy nedoshne, mysl m vak velikou moc, a i kdy byla st cesty vyko-
nna e, je j dosaeno teprve pot, co bylo vechno promyleno. Mysl uv, a v tto dobr
ve nachz sv toit, kdy zjist, e ve je v souladu s tm, co bylo e pedesteno.
A tak pokud lid pochop, co jsem ekl, uv tomu, pokud to vak nepochop, nebudou tomu
vit.
[82]

25
KL
Hermes: Uen, je jsem pednesl vera, Asklpie, jsem vnoval tob, a je tedy sprvn, abych
to, kter pednesu dnes, vnoval Tatovi. Je to navc zkrcen obecnch rozprav, v nich
jsem se k nmu obracel.
Vz tedy, Tate, e Bh Otec je toton s Dobrem, i lpe eeno innost Boha Otce je
innost Dobra. Pirozenost je pojmem vztahujcm se ke zrozen a rstu. Zrozen a rst
souvisej se zmnou a pohybem. Bo dlo je vak spjato s vcmi prostmi zmn i pohyb,
a tud boskmi. Je bo vl, aby se lovk stal boskm. O silch, boskch i lidskch,
kter psob, jsem hovoil ji jinde, a pokud se zabvme tmto pedmtem a podobnmi
otzkami, mus si vzpomenout, co jsem t o nich uil.
Sla, j Bh psob, je jeho vle. Jeho podstata spov vlun ve chtn, aby ve bylo.
m jinm je Bh Otec neli monost veho, co dosud nen, a tm, co podmiuje existenci
veho, co je. Takov je tedy Bh. Takov je Otec, k nmu jedinmu se ve Dobro, nebo
Dobro se neme vzat s nim jinm ne s Bohem!
Je pravdou, e i vesmr je otcem toho, co je natolik dobr, nakolik se bl k Dobru. Vesmr
se vak neme srovnvat s Bohem, pvodcem toho, co je v ivch bytostech dobrho,
nebo vesmr nen pvodcem jejich ivota, a pokud by jm i byl, inil by tak jen na popud,
kter by mu vnukla bo vle, bez n nic neme bt ani vzniknout. Vesmr je otcem
veho, co je v nm obsaeno, Bh je pvodcem vznikn a obivy, nebo od nho pichz
Dobro.
Dobro je Tvrm principem, a proto je nemon, aby Tvr princip pochzel od kohokoli
jinho ne od Boha, kter nic nepijm, ale peje si, aby ve existovalo. Nekm dl
vechno, nebo kdo kon, svou innost se po urit dob unav, a tak nkdy dl a nkdy
nedl. A co vce, ten, kdo tvo, vytv mnostv a velikosti. Jednou dl objekty uritho
mnostv a velikosti a jindy zase jinho mnostv a velikosti. Bh vak svou vl vytv
samu podstatu veho, a prv v tomto smyslu je Bh otcem veho, nebo vci vznikaj
tm, e si Bh peje jejich existenci. Dobro samo, mj synu, vak existuje (jen) na vym
stupni, nebo ve existuje dky Dobru. Podstata Dobra se tud stane zejmou jen tomu, kdo
je schopen ji pochopit.
Tat: Ote, naplnil jsi m touto dobrou a pekrsnou viz, take mj duevn zrak je tm oslepen
jej ndherou.
Hermes: Ba, vize Dobra nen ohniv, jako slunen paprsky, a neseehne ns a nenut ns zavt
oi. Z hodn nebo mlo, podle toho, aby ten, kdo na ni hled, dokzal pijmat proud
nehmotn ze. Je mnohem pronikavj neli hmotn svtlo, kter na ns dopad, ale
neme nm ukodit, nebo je pln nesmrtelnho ivota. I ti, kdo dok tto vize nast
ponkud vce ne ostatn, vak opt a opt upadaj do slepho spnku tla. Avak pot,
co byli uvolnni z tla, sklzej bohatou rodu z on nejkrsnj vize, podobn jako nai
pedkov Uranos a Kronos.
[83]
Tat: K bychom j mohli doshnout i my, mj ote!
Hermes: K bychom mohli, mj synu! Ale v tomto ivot jsme pli slab, abychom ono
Svtlo mohli spatit. Jsme pli slab i na to, abychom oteveli svj duevn zrak a spatili
krsu Dobra, onu nezniitelnou krsu, j dn jazyk nedoke vylit. Spat ji jedin
26
tehdy, kdy o n nebude mluvit, nebo jej poznn spov v hlubokm mlen a potlaen
vech smysl.
[84]
Ten, kdo pochopil krsu Dobra, ji nic jinho nechpe, a kdo ji spatil, ji neme hledt na
nic jinho i naslouchat ei o nem jinm. Ani v nejmenm neme pohybovat svm t-
lem, nebo zapomene na vechny smyslov vzruchy, take veker tlesn pohyby ustanou.
Krsa Dobra koup jeho mysl ve Svtle a pitahuje k sob jeho dui, m ji vytahuje z tla
a mn celho lovka do vn podstaty. Protoe se, mj synu, due neme stt bohem,
dokud obv lidsk tlo, mus se nejprve zmnit, aby mohla spatit krsu Dobra, m se
stane bohem.
[85]
Tat: Co tm mysl, ote, e se due mus zmnit?
Hermes: Kad due oddlen (od hmotnho tla) prochz mnoha zmnami.
Tat: Co znamen oddlen due?
Hermes: Co jsi neslyel, kdy jsem v obecnch rozpravch kal, e vechny due, kter pe-
chzej z msta na msto, jsou tak kajc odtreny a oddleny od t jedin Due, due
vesmru? Tyto due podstupuj mnoho zmn, je nkter z nich pociuj jako tst, jin
jako zrmutek.
Due plazcch se tvor se mn v bytosti ijc ve vod, ty se mn ve zvata ijc na pev-
nin. Due pozemskch tvor se mn v ptky ijc ve vzduchu a ti se mn v lidi. Lidsk
due, je doshly nesmrtelnosti,
[86]
se mn v dmony, nae pechzej do spoleenstv
boh. Tm je dovrena slva due. Pokud due, kter vstoupila do lovka, setrvv ve zlu
a nezakus sladkost nesmrtelnho ivota, je odvleena zpt a smr jejho vvoje se obrt,
take opt sestoup do plazcch se tvor. Takov neastn due, kter se nepoznala, ije
v poddanstv karedch a zhoubnch tl. K takovmu dlu jsou odsouzeny zl due.
Vadou takov due je nedostatek znalosti. Due, kter se nepouila o tom, co existuje, a ne-
pochopila podstatu vc ani nepoznala Dobro, protoe byla slep, je strena vrem vn,
lhnoucch se v tle, kter mus nst jako zva a bt jm ovldna, namsto toho, aby ona
ovldala je. Takov je dl takov due. Na druhou stranu, ctnost due je znalost. Ten, kdo
je znal, je dobr a zbon, a tm se stv boskm.
Tat: Kdo je takovm, mj ote?
Hermes: Ten, kdo mnoho nemluv ani nenaslouch mnoha eem. Kdo trv svj as dispu-
tacemi a naslouchnm slov lid, mlt jen przdnou slmu, mj synu, nebo znalost Boha
Otce neme bt zskna emi a naslouchnm. Takov poznn se velmi odliuje od smys-
lovho vnmn. Ke smyslovmu vnmn dochz, kdy hmotn nabude vrchu a pouv
tlo jako svj nstroj, nebo neme existovat bez tla. Avak znalost je dokonalost vdy,
kter je darem Boha, protoe veker vda je nehmotn a nstroj, jeho uv, je samotn
mysl, kter je opakem tla. Due tedy, kdy vstupuje do tla, do sebe pipout vci, kter
jsou jak mylenkov, tak hmotn. Neme tomu ani bt jinak, nebo ve mus bt sloeno
z protiklad. Povimni si, e je tomu tak ve vem, co existuje.
Tat: Co si tedy mme myslet o hmotnm Bohu a vesmru?
Hermes: Vesmr nen zl, ale nen ani dobr, takov je jen Bh, nebo je hmotn a je vystaven
zmatkm. Je na prvm mst mezi tm, co je vystavovno zmatkm, ale na druhm mst
mezi tm, co existuje. Vesmr je t vn, ale existuje v procesu vznikn. Je to vn st-
vn se, v nm vznikaj kvality a velikosti vc. Je tud v pohybu, nebo veker vznikn
je provzeno pohybem, zatmco to, co je nehmotn a nehybn, hmotn pohyb ovlivuje.
Dje se tak nsledujcm zpsobem.
27
Vesmr je koul, podobnou hlav. Ve, co je spjato s mozkovmi plenami tto hlavy, v n
je nejvce due, je nesmrteln, nebo je v tom vce due ne tla, co je vak od mozkovch
plen daleko, je smrteln, protoe je v tom vce tla ne due. Vesmr je tedy sloen z hmotn
a nehmotn sti, a prv tak jako je tlo oivovno du, kter je v nm, je i vesmr ivouc
bytost.
Vesmr je prvn mezi vemi ivoucmi bytostmi a lovk, jakoto iv bytost, stoj hned
za nm, take je prvnm mezi tmi, kdo jsou smrteln. lovk nen jen ne-dobr, on je zl
natolik, nakolik je smrteln. Vesmr je ne-dobr, protoe se mus pohybovat, ale je ne-zl,
nebo je nesmrteln. Na druhou stranu, lovk je jak nedobr, nebo se pohybuje, tak i zl,
nebo je smrteln.
Tat: Jak dochz k pohybu lovka?
Hermes: Lidsk mysl se pohybuje prostednictvm due, kter se pohybuje dky vitlnmu
duchu, a ten, prochzeje tepnami spolu s krv, pohybuje tlem a nese je jako pt. Proto
se nkte domnvali, e du je krev. Ti, kdo si to vak mysleli, se mlili v jej podstat,
nebo nevzali v potaz, e pi smrti mus due opustit tlo jako prvn, a teprve pot, kdy se
vitln duch rozptl do ovzdu, se krev v ilch sraz a tepny nech przdn. Tak probh
smrt tla.
[87]
Ve je zvisl na prv pin a ta je zvisl na Jedinm a Vlunm. Prvn pina se po-
hnula, aby se stala prvn pinou veho, zatmco Jedin stoj pevn a nehnut.
Existuje tedy tato trojice: Bh, vesmr a lovk.
Vesmr je obsaen v Bohu a lovk ve vesmru.
Vesmr je synem bom a lovk je synem vesmru a tak kajc vnukem bom.
Bh tud nepehl lovka, nbr jej pln uznv a peje si bt i jm uznvn. Jedin toto
a znalost Boha me lovka spasit. Jen tak me due vystoupit na Olymp
[88]
a stt se
dobrou. Jinak se nikdy dobrou nestane a nutn zstane zlou.
Tat: Co tm m na mysli, Tikrt Nejvt?
Hermes: Podvej se, mj synu, na dui dtte, na dui, kter se dosud nesmila se svm odd-
lenm od svho zdroje a jej tlo je zatm pli mal a nedospl. Jak ndhern je takov
due! Dosud nen zatemnna tlesnmi vnmi a je dosud tm neoddlena od due ves-
mru. Pot, co tlo doroste, sthne dui do sv hmotn masy, tvoc (pro ni) hradbu. Tm
je due oddlena od Krsna a Dobra a ji se na nm nepodl. Kvli tto hradb se stane
zlou.
[89]
Kdy vak lid opoutj tlo, proces se opt obrt. Due stoup na sv msto, je oddlena
od vitlnho ducha a mysl se oddl od due. Tm je mysl, kter je ve sv podstat bosk,
osvobozena od svch obal a pot, co se odje do ohnivho tla, se prohn celm prosto-
rem, zanechvajc dui, aby byla souzena a potrestna podle svch in.
[90]
Tat: Co mn, ote, tm, e je mysl oddlena od due?
Hermes: Mj synu, k by se ml vctit do mylenky svho uitele a ml by chpat rychleji, ne
mluv uitel. Pouze v pozemskm tle jsou mysl a due spojeny. Mysl, nah a osamocen,
neme pebvat v pozemskm tle, kter by nesneslo ptomnost on mocn a nesmrteln
bytosti, nebo nen tak velk sly, kter by ji spojila s tlem oddanm vnm. Proto se mysl
zahaluje do due a ta, nebo je do njak mry bosk, se odv vitlnm duchem, kter
ovld pozemsk tlo. Proto je vitln duch obalen krv a due vitlnm duchem. Mysl
pot, co opustila hmotn tlo, se oblkne do svho pirozenho atu, kterm je ohniv
28
odv, jej musela odloit, kdy se jejm pbytkem stalo hmotn tlo. Zem toti nesnese
Ohn a k jejmu seehnut sta i jen nepatrn jiskra. Prv proto je zem obklopena vodou,
slouc jako pekka a ochrana ped stravujcmi ohnivmi plameny. Ale mysl, kter
je ze veho nehmotnho nejpronikavj, m za sv tlo Ohe, nejpronikavj ze vech
hmotnch prvk.
Mysl je tvrcem vc a pi jejich vytven pouv Ohn jako nstroje. Zatmco mysl
vesmru je tvrcem veho, lidsk mysl je tvrcem jen pozemskch pedmt, nebo mysl,
kter je v lovku, je svleena ze svho ohnivho atu, a proto neme vykonvat bosk
vci, nbr jen lidsk, z ve uvedench dvod.
Lidsk due, nikoli vak kad lidsk due, ale jen zbon, je dmonick a bosk. Pot,
co se takov due vyd na cestu zbonosti, kdy poznala Boha, a pestane vem kodit, se
stane plnou mysl. Kdy takov due opust (hmotn) tlo, stane se dmonem a dostane
ohniv tlo, aby se mohla podlet na bom dle.
[91]
Bezbon due si vak ponech svou
podstatu nezmnnu a trp tresty, kter si sama ukld, a ptr po zemskm tle, do nho
by mohla vstoupit.
Mus to vak bt lidsk tlo, nebo dn jin tlo neme pijmout lidskou dui. Nen
mon, aby lidsk due klesla natolik, aby vstoupila do nemyslcho zvete. Bo zkon
k, e lidsk due mus zstat uetena takovho pokoen.
Tat: ekni mi tedy, ote, jak jsou lidsk due trestny?
Hermes: Pro? Co me bt vtm trestem, mj synu, ne bezbonost? Kter ohe pl tako-
vm rem jako bezbonost? Kter drav zve m takovou slu, aby zmrzailo tlo tak,
jak bezbonost doke zmrzait dui? Co nevid, jak muka zakou bezbon due?
Ki a nak, e ho, e je zaiva upalovna. Nev, co ci i co provst. Je uboh a je
stravovna utrpenm, kter se na ni sesypalo. Jsou snad jet hor nky neli due, kter
trp svj trest?
[92]
i snad pedpokld, mj synu, podobn jako vtina lid, e se due zmn ve zve, pot
co opustila tlo? To by byla velik chyba, nebo due je trestna tak, e kdy mysl vstoup
do bezbon due, pipomn j vechny jej hchy a tmito hchy je muena. Je tvna
rouhnm se Bohu, vradami, zuivost a mnoha nsilnmi iny, jimi se lid proheuj.
Pokud vak mysl vstoupila do zbon due, vede ji ke Svtlu Poznn. Takov due se nikdy
neunav chvlenm a vzvnm Boha a pnm Dobra vem lidem slovem i inem, po vzoru
svho Otce. Kdy tud, mj synu, vzdv dky Bohu, mus se modlit, aby mysl, kter ti
byla dna, byla dobrou.
Due me tedy stoupati vzhru, ale neme sestupovat na ni stupe.
Mezi duemi existuje spojen. Due boh jsou ve spojen s duemi lid a lidsk due peuj
o due tvor bez rozumu. Vy se vdy star o niho. Bozi se tedy staraj o lidi a lid se
staraj o tvory bez rozumu, zatmco Bh se star o vechny, nebo je nejvy. Vesmr je
podzen Bohu a lovk je podzen vesmru, jemu jsou podzen tvorov bez rozumu,
piem Bh je nad vemi a tak se o vechny star.
Bosk sly jsou tak kajc zenm vydvanm Bohem. Zen, psobc zrozen a rst,
jsou vyzaovna vesmrem a umn a emesla jsou zenmi vydvanmi lovkem. Bosk
sly se projevuj prostednictvm vesmru a jejich inky zasahuj lovka v podob kos-
mickho zen, podmiujcho zrozen a rst. Sly, kter podmiuj zrozen a rst, psob
prostednictvm hmotnch prvk.
[93]
Tak je uspodn vesmr. Ve je zvisl toliko na Bohu a je zeno vlun Mysl. Nic nen
botjho neli Mysl, nic silnjho ve svm projevu, nic vhodnjho pro spojen lid
29
a boh. Mysl je dobrm dmonem. Poehnna je mysl, kter je naplnna Mysl, zatmco
mysl, kter se Mysli nedostv, je neastn.
Tat: Opt se t musm zeptat, co tm mysl?
Hermes: Domnv se snad, mj synu, e kad due m mysl? Tu m jen ulechtil due, nebo
nyn mluvm o ulechtil mysli, a ne o takov, o jak jsem hovoil pedtm, toti o t, kter
je zotroena a je seslna dol za trest.
Mysl asto opout dui. Tehdy due nedoke vidt ani slyet a je jako zve bez rozumu.
[94]
Due bez rozumu toti nedoke ci ani tak, ani onak. Takov je sla mysli.
Ulechtil mysl rovn nesn strnulou dui a zbavuje se takov due, kter je podzena
tlu, kter ji strhv dol. Takov due, mj synu, v sob nem mysl, a proto by takov
jedinec ani neml bt povaovn za lovka. lovk je srovnateln nikoli s jinmi ivmi
tvory na zemi, ale s bohy na nebesch. Ba pokud mme ci pravdu bez obalu, ten, kdo je
skutenm lovkem, je jet vce ne bozi v nebi, nebo je jim pinejmenm roven.
dn z nebeskch boh toti nikdy neopout nebe a nesestupuje na zemi, lovk vak
vystoup i do nebe, ani by se vzdval zem. A do takov dlky sah jeho moc.
Nemme se tedy stydt kat, e pozemsk lovk je smrtelnm bohem a nebesk bh je
nesmrtelnm lovkem.
Ve se tud dje prostednictvm tchto dvou, toti vesmru a lovka, ale ve je zeno
jedinm Bohem.
30
12. ROZPRAVA SVRCHOVAN MYSLI
S HERMEM
[95]
Svrchovan Mysl: Vnuj pozornost mm slovm a zapamatuj si, co ti eknu, Herme Tikrt
Nejvt. eknu ti oteven ve, co mne napadne.
Hermes: (Budu asten,) ponvad mnoz ji ekli mnoh, co je v rozporu se vm, a to i o Bohu,
a proto jsem dosud nepoznal pravdu. K bys mi to tedy, , Pane,
[96]
objasnil, protoe mohu
vit jen tomu, co mi odhal.
Svrchovan Mysl:
Mj synu, posly tedy o ase:
Bh, En, Vesmr, as, Nadchzejc,
(se k sob maj tak, e)
Bh vytv En,
En vytv Vesmr,
Vesmr vytv as,
a as vytv Nadchzejc.
Podstatou Boha je Dobro,
podstatou Enu je stejnost,
podstatou Vesmru je d,
podstatou asu je zmna,
a podstatou Nastvajcho je ivot.
Projevy Boha jsou Mysl a Due,
projevy Enu jsou Nesmrtelnost a Trvanlivost,
projevy Vesmru jsou toton s obnovovnm a obnovovn s nhradou,
projevy asu jsou vzestup a sestup,
projevy Nastvajcho jsou kvalita a mnostv.
En je tedy v Bohu,
Vesmr je v Enu,
as je ve Vesmru
a Nsledujc je v ase.
En nehybn stoj vi Bohu,
Vesmr se pohybuje v Enu,
as plyne ve Vesmru,
k Nadchzejcmu dochz v ase.
Bh je tedy zdrojem veho. En je silou Boha a dlem Enu je Vesmr, kter nen nikdy
dokonen, ale stle vznik psobenm Enu. Vesmr tud nikdy nebude znien, nebo En
je nezniiteln. Stejn tak ani ve Vesmru nic nezahyne, protoe je obklopen Enem. En
dv hmot d a vkld do n nesmrtelnost a trvn.
Tm, e ve vzniklo dvoj cestou, to, co vzniklo v nebi, je nemnn a nezniiteln, avak
to, co vzniklo na zemi, je promnliv a smrteln. Vesmr je tud zvisl na Enu a En na
Bohu. Zdrojem existence Enu je Bh a zdrojem byt Vesmru je En.
Tato cel soustava, v n je ve obsaeno, je naplnna Du. Due je naplnna Mysl a Mysl
je naplnna Bohem. Due napluje ve, co v n je a obklopuje ji, ani oivuje Vesmr, tuto
31
velikou a dokonalou ivouc bytost a v n i vechna ostatn stvoen. Nahoe v nebi setrvv
due ve stejnosti, dole na zemi se mn tm, jak se tvor vyvj.
To, co udruje tento Vesmr pohromad, je En, akoli se snad nkte domnvaj, i se
budou domnvat, e je to nutnost, Prozetelnost, Proda i nco jinho, je to Bo dlo. Dlo
Boha je nepekonateln co do dokonalosti a nic lidskho i vytvoenho bohy se mu neme
rovnat. Nedomnvej se proto, Herme, e cosi dole na zemi i nahoe na nebi je podobn
Bohu, nebo by ses velice odchlil od pravdy. Nic toti neme bt jako ten Jedin a V-
lun. Ani se pedat nkomu jinmu, nebo kdo je jako Bh? Kdo jin je pvodcem ivota,
nesmrtelnosti i zmn ivota smrtelnk? Co jinho je zamstnnm Boha ne vytven
vc?
Bh nen ln, nebo kdyby byl, bylo by i vechno ostatn ln, protoe ve je ho pln. Ve
Vesmru se vak lenost vbec nevyskytuje. Lenost, a ji Tvrce i toho, co vytv, je
slovem beze smyslu. Jeho pnm je, aby ve vznikalo a stle a vude trvalo.
Ponvad je Tvrcem veho, jeho pbytek nen na njakm konkrtnm mst a nic bez
nho nevznik. Naopak ve vytv a vude je inn. To, co vznik, nem nezvislou slu,
nebo ve, co vznik, je podzeno Bohu.
Hermes: Co je to moudrost Boha?
Svrchovan Mysl: Dobro, krsa, blaenost, kad dokonalost a vnost. Vnost vtiskuje ne-
smrtelnost a stlost do hmoty a ovld vesmr.
Hermes: Nemohu se zdret otzky, nebo mne cosi napadlo. Mnoz mi kali rozdln nzory na
vesmr a Boha, a pece jsme se dosud nedozvdl pravdu. dm t proto, miste, zda bys
mi mohl tento problm vysvtlit. Vm, e ty a jen ty mi uke pravdu o nm.
Svrchovan Mysl: Naslouchej tedy, mj synu, a j ti eknu, jak tomu je. Pokud jde o Boha a ves-
mr, pohle na n mm prostednictvm a rozjmej o vesmru, jak se rozkld ped tvmi
zraky coby tleso, ktermu nic neme ublit, je ze veho nejstar, a pece je stle erstv
a nov. Pohle t na 7 jemu podzench svt, jak putuj ve vnm podku a uruj mru
asu svm pohybem po svch, vzjemn odlinch drahch.
Ve je naplnno Svtlem, nikde vak nen takov ohe, kter by sptelil protivy a smsil
nestejn, aby se nebesk ohe zmnil ve Svtlo, kter dopad na vechno dole prostednic-
tvm Slunce. To je pvodcem veho dobrho, vldcem uspodanho pohybu a iditelem 7
svt.
[97]
Pohle na Msc, kter zastiuje svm pohybem vechny ostatn planety. Je to nstroj, jm
je ovlivovno zrozen i rst, je pvodcem zmn v hmot zde dole.
Pohle na Zemi, kter pevn sed ve stedu.
[98]
Je zkladem uspodanho vesmru a ivi-
telkou a peovatelkou vech pozemskch tvor. Pohle, jak zvratn je poet ivch tvor,
a to jak nesmrtelnch, tak i smrtelnch. Povimni si, jak Msc, kter ji obh, oddluje
nesmrteln od smrtelnch. Vichni jsou vak naplnni du a vichni se pohybuj; nesmrteln
v nebi a smrtelnci na zemi.
Ti vichni byli vytvoeni. To ti nemusm zdrazovat, drah Herme. Mus tomu tak bt,
nebo jsou tly, v nich jsou due, a prv due jimi pohybuj.
Tlo a due se nemohou setkat, pokud nen nkdo, kdo by je svedl dohromady. Mus tedy
nkdo takov bt a nutn mus bt jen jeden.
Jsou rzn a mnoh pohyby, jimi se tlesa od sebe vzjemn odliuj. Pesto me bt jen
jedin uspodan soustava zahrnujc vechny. Proto neme bt pr i vce tvrc. Kde
32
je vce tvrc, neme bt udren d. Mezi vcermi vznik nevraivost, slab nenvid
silnj a sv se spolu. Pokud by byl tvrcem promnlivch a smrtelnch tvor nkdo jin
ne Tvrce nesmrtelnch, chtl by (prvn z nich) vytvoit t nesmrteln a tvrce nesmrtel-
nch by chtl vytvoit i smrteln. Pokud by byli dva tvrci, komu by pipadla due a hmota
pot, co by zjistili, e je jen jedna? Pokud by i patila obma, kdo by j ml vce?
Mus si uvdomit, e kad tvor, a je nesmrteln i smrteln, myslc i nemyslc, je slo-
en z hmoty a due. Ve iv m v sob dui. To, co nen iv, je vlun hmotou, a stejn
tak existuje i osamocen due, odkzan na Tvrcovu pi. Due je toti podstatou ivota.
Jak se tedy me odliovat nesmrteln ivot od ivota smrtelnch tvor? Co je mon se
domnvat, e Tvrce tch ivoucch bytost, kter jsou nesmrteln, je jin ne tch, kter
jsou smrteln? Ten, kdo je Tvrcem nesmrtelnho ivota, je tud Tvrcem vekerho i-
vota. Je tedy jasn, e existuje nkdo, kdo je pvodcem veho, a je jen jedin, nebo i due
je jedna, ivot je jeden a hmota je jedna. Kdo vak je onm Tvrcem? Kdo jin by to mohl
bt ne samotn Bh? Komu jinmu ne Bohu by mohlo psluet vkldat due do vc?
Jist bude souhlasit, e vesmr je jedin, e je jedin Slunce, jedin Msc a jedin Zem.
Jak by tedy mohl bt Bh mnohoetn? Bylo by absurdn se domnvat, e existuje mnoho
Boh, kdy je jen jedin. Navc pokud ve iv, co je v nebi i na zemi, m v sob jedin
ivot, kter vytvoil Bh. Z toho plyne, e ve bylo vytvoeno jedinm Bohem.
[99]
Pro by mlo bt pokldno za podivn, e Bh vytvoil jak to, co je nesmrteln, tak i to, co
je promnliv, kdy ty sm dl tolik rznch vc? Vid, sly, mluv, ich, hmat,
chod, mysl a dch. Nejde o jednoho, kter vid, a dal, kte sly, mluv, ichaj,
hmataj, chod, mysl a dchaj, nbr ten, kdo toto ve dl, je jedinou osobou.
Nen ani mon, aby Bh existoval, ani by se projevoval, jak jsem ti ji vyprvl. Pokud
bys toti pestal dlat to, o em jsem prv hovoil, pestane bt ivouc bytost, pokud by
Bh pestal konat, pestal by bt Bohem. To je nco, co by si nikdo (jin) netroufl ci.
Ukzal jsem ti, e lovk neme existovat, ani by nic nedlal, a tot plat i pro Boha.
Pokud by bylo nco, co Bh nedl, potom by byl nepln, co je t nco, co by si nikdo
netroufl ci. Pokud vak nen v niem ln, pak je dokonal. Bh proto dl ve.
Odd-li se mi na chvli, Herme, zjist, jak snadn je pochopit, e toto a jen toto je dlem
Boha, kter ve vytvoil, a e je to dobr. Tak jako lovk neme t bez dechu, tak neme
ani Bh existovat bez vytven toho, co je dobr, a tm je, drah Herme, ivot. Podstata
Boha spov tak kajc ve vytven pohybu a ivota ve vem.
Pokud si peje tomu porozumt na zklad vlastn zkuenosti, povimni si, co se odehrv
v tob, kdy chce pot potomka. To, co dl Bh, vak nen takov jako to, co dl ty,
nebo se v tom nenachz zvec rozko a ani nepotebuje druku, aby se s nm na tom
podlela. Je tedy inn sm a je inn neustle, vytveje sm sebe. Pokud by bylo od nho
oddleno to, co tvo, nutn by se to zhroutilo a zemelo, nebo by v tom nebyl dn ivot.
Ve je proto ivouc a ivot je spojnic tla a due. Smrt tud nen zkzou toho, co bylo
spojeno, ale jen jeho rozkladem, (protoe)
En je obrazem Boha,
Vesmr je obrazem Enu,
Slunce je obrazem Vesmru
a lovk je obrazem Slunce.
Hermes: Lid vak nazvaj zmnu smrt, nebo kdy k n dojde, tlo se rozlo, ivot odejde
a ji nen vidt.
Svrchovan Mysl: Kdy ji o tom mluvme, drah Herme, tvrdm, e vesmr se rovn mn
33
v ase, prv tak jako nm den po dni unik st ivota, kter se vak nikdy nerozkld.
To, co se rozkld, je vesmrem. Vesmr se projevuje ve vech podobch krom tch, kter
v nm ji jsou, nebo se sm neustle mn.
Pokud je vesmr uzpsoben tak, e na sebe bere vechny podoby, co meme ci o jeho
Tvrci? Mme ci, e je beztvar? Tak tomu jist nen! Pokud by na sebe bral vechny
podoby, byl by jako vesmr, a pokud by ml jen jednu podobu, byl by mu dokonce podzen.
Co tedy mme o nm ci? Nesmme dopustit, aby diskuse skonila s nerozeenm koncem
v pochybch, nebo podle naich pedstav o Bohu nen dn otzka neeiteln. eknme
tedy, e Bh m jednu jedinou podobu, ji dn oko neme spatit, protoe je nehmotn.
Nedivme se, e je nehmotn, nebo takov vci meme vidt i na obrazech, kde se horsk
vrcholky vypnaj do ve, akoli je obraz sm zcela hladk a ploch.
Pokud pln pochop m uen, lpe porozum tomu, v kom je ve obsaeno.
Je ada pojm, kter je teba chpat ve smyslu toho, o em se hovo. O tom ti budu vyprvt
nyn.
V Bohu je ve. V Bohu vak ve nen ve smyslu msta. Msto je tlesem a vechna tlesa
se mus pohybovat. To, co je nehmotn, se vak nepohybuje, a proto i tlesa, kter se tam
nachzej, jsou nehmotn. Nehmotn neme bt nim ohranieno, ale ve me ohrani-
ovat, nebo je tm nejrychlejm a nejmocnjm. Sm se zamysli, a pozn, e tomu tak
je.
Pika sv dui, a se vyd do jakkoli zem, a jet pedtm, ne j to pike, tam bude.
Pika j, a pekro zemi a k ocenu, a bude tam nemen rychlost. Nepohnula se v tom
smyslu, jak se lovk pohybuje z msta na msto, ale je tam. Pika j, a vzltne do nebe,
a nebude ani potebovat kdla. Nic se j neme postavit do cesty, ani r Slunce, ani ven
planetrnch sfr. Vm si proklest cestu a bude pokraovat, a doshne i toho nejvzdle-
njho z nehmotnho. Pokud by sis pl uniknout i z vesmru a podvat se na to, co je vn
vesmru, pokud tam nco je, i to je ti dovoleno. Povimni si sv rychlosti a sly. A pokud to
doke ty, jak by toho nebyl schopen Bh? Mus si proto uvdomit, e Bh zahrnuje ve,
vesmr, sebe, a ve, co existuje. Je to jako mylenky, kter si Bh mysl a proto je v nm
ve obsaeno.
Pokud se nestane rovnm Bohu, neme jej pochopit, nebo jen podobn rozum podob-
nmu. Odvra se od veho, co je hmotn, a vzrstej do podobnho rozsahu a velikosti, kter
pesahuje jakoukoli pedstavu. Peshni as a sta se vnm. Pak pochop Boha.
[100]
Uvdom si, e pro tebe nen nic nemonho, protoe jsi nesmrteln a svou mylenkou do-
ke ve pochopit a poznat kad emeslo i vdu. Nalezni svj domov v pbytcch vech
ivoucch bytost. Ui se vym ne vechny vky a hlubm ne vechny hloubky. Spoj
v sob vechny protiklady, jako je teplo a zima, sucho a mokro. Mysli na to, e jsi vude
zrove: na zemi, na moi i v nebi. Mysli na to, e dosud nejsi poat, e jsi v ln sv matky,
e jsi mlad, e jsi star, e jsi ji zemel a ije v zhrob.
Toto ve pojmi do sv mysli narz, vechny doby i vechna msta, vechny ltky, kvality
i velikosti. Pak me porozumt Bohu. Pokud vak svou dui uzave v tle a pon se
tm, e bys kal, e nic nezn, nic nedoke, e se obv zem i moe, e neme vy-
stoupit do nebe, e nev, m jsi byl ani m bude, co pak bude mt spolenho s Bohem?
Tv mylenka neme nic krsnho a dobrho pochopit, pokud lp na tle a jsi zl.
Neznt Boha je tm nejvtm zlem, avak dokzat jej poznat, i si jej alespo pt a doufat
poznat je cestou vedouc pmo k Dobru. Je to snadn cesta, nebo se bude vude setkvat
s bo vl, kter se ti bude objevovat vude a vdy, kdy se j nejmn nadje, a bude
34
bdt i spt, putovat po zemi i po moi, v noci i ve dne, a bude mluvit i bude zticha,
nebo nen nic, v em by nebyl Bh.
Pokud bys kal: Bh je neviditeln, nekej to, nebo kdo se projevuje vce ne (prv)
Bh? Ve vytvoil jen proto, abys jej mohl spatit. Bo dobrota je takov, e se projevuje
vm. Nic nen neviditeln, ani to, co je nehmotn, protoe mysl vid, kdy peml, i Boha,
kdy kon.
Takov je pravda, Tikrt Nejvt. Na cokoli bude myslet, uvauj o tom takto a nebude
sveden na scest.
Pochop toto m uen, Tikrt Nejvt Herme, a zapamatuj si, co jsem ti ekl.
35
13. ROZPRAVA HERMA TIKRT
NEJVTHO S TATEM
[101]
O LIDSK MYSLI
Hermes: Mysl, mj synu Tate, je samou podstatou Boha, pokud jeho podstata vbec existuje,
nebo svou podstatu a charakter zn pesn jen Bh. Mysl tedy nen oddlena od podstaty
Boha, ale tak kajc se z tohoto zdroje, podobn jako svtlo vychz ze Slunce. U lid
je tato mysl pvodcem boskosti. Proto jsou nkte lid bot. Jejich lidskost je tak blzko
bostv, jak o tom mluvil Agathos Daimon,
[102]
kdy ekl: Bozi jsou nesmrteln lid a lid
jsou smrteln bozi. Zvata vak maj namsto mysli instinkt. Kdekoli je ivot, je i due,
ovem nemyslc zvata maj dui bez mysli.
Mysl je dobrodincem lidskch du, nebo jim pin dobro. Pokud jde o zvata, mysl se
svm zpsobem podvoluje instinktu, kter je vlastn kadmu typu zvat. U lid naopak
psob proti prodnm instinktm.
Jakmile se kterkoli due vtl, ihned je souena bolest a dost, nebo bolest a dost pat
ke sloenmu tlu, kter v nm vou jako vy, take kdy do nho due vstoup, pono
se do nich. Due, u nich nabyla vrchu mysl, jsou osvcen jejm Svtlem a el svodm.
Prv tak jako dobr lka psob bolest tlu, kdy je pl nebo ee pot, co se jej zmocnila
nemoc, tak i mysl psob bolest dui, pipravujc ji o poten, z nho pramen vechny
nemoci due. Nejvt nemoc due je bezbonost, nebo vra v neexistenci Boha s sebou
pin veker zla a nic dobrho. m vce tedy mysl el tto nemoci, tm vce dobra
pin dui, prv tak jako lka pinejc zdrav tlu. Avak takov lidsk due, kter
nemaj mysl, aby je vedla, jsou na tom stejn jako due nemyslcch zvat. Mysl se jim toti
podvoluje a nechv voln prchod jejich dostem. Takov due jsou uneny bou touhy
po uspokojen svch dost a enou se za nerozumnmi cli; prv tak jako nerozumn
zvata, nezanechvaj nerozumnho hnvu a nerozumn dosti a ve sv dosti po zlu jsou
neuspokojiteln, nebo nerozumn hnvy a dosti jsou vnmi, kter pesahuj vechno
ostatn zlo. Aby Bh potrestal a pouil takov due, stanovil zkony odplaty.
[103]
Tat: Pokud je tomu tak, ote, tm by se zdlo, e nauka o osudu, kterou jsi mi vysvtlil ji
dve, je tmto vyvrcena. Pokud je lovk nezvratn peduren k tomu, aby se dopoutl
cizolostv, svatokrdee i njakch jinch zloin, ml by proto bt trestn, kdy byl ke
svmu inu donucen osudem? Pak by to byl osud, kter se dopustil vech tchto zloin.
Hermes: Je jistojistou pravdou, mj synu, e se nic spjatho s tlem, a je to dobr, i zl, ne-
me vymanit svmu osudu. Je vak t pedureno, e ten, kdo se dopoutl zla, jm bude
trpt tak dlouho, dokud jej neodin. Nyn vak nehovome o kozen a osudu. O tom jsem
hovoil jinde; nyn se zabvme Mysl a otzky, kter musme zvit, znj: Co me Mysl
vykonvat a jak si mme vysvtlit rozdl mezi tou v lovku a onou v nemyslcch zva-
tech? Dle musme uvit, e v nerozumnch ivoich mysl nevykonv dobro, zatmco
v lidech jej vykonv, ovem nikoli ve vech. Ve vech toti nedoke pekonat vn hnvu
a dostivosti. Jeden druh lid tak musme povaovat za rozumn a druh za nerozumn.
Vichni lid jsou podzeni Osudu, prv tak jako se vichni rod a umraj. Lidsk osud
zan zrozenm a kon smrt. Vichni lid podstupuj takov osud, jak jim byl uren,
ovem rozumn lid, tedy ti, kdo jsou ovldni Mysl, jej nepodstupuj ve stejn me jako
nerozumn. Tm, e jsou prosti proradnosti, zakouej to, co jim bylo ureno, ale nejsou
proradn.
[104]
36
Tat: Jet jednou, ote! Co tm mysl? Copak cizolonk, vrah a vichni ostatn nejsou zl?
Hermes: Je tomu tak, mj synu! Rozumn lovk se vak cizolostv i vrady nedopout, ale
pesto mus prot to, co mu bylo pedureno, stejn jako cizolonk i vrah. Nen mon,
aby lovk unikl sv peduren smrti, a stejn tak nedoke uniknout ani svmu pedure-
nmu zrozen. Me vak uniknout proradnosti, pokud je v nm Mysl.
eknu ti, mj synu, co jsem slyel kat Agathos Daimona. Kdyby zapsal to, co ekl, prok-
zal by tm lidstvu velik dobrodin, nebo jakoto prvorozen (syn) Boha, mj synu, jen on
ve spatil, a (proto) me pronet skuten bosk slova. kal toto: Pemlej o tchto
slovech a pouij toto uen na problm, na kter ses mne prv ptal, tedy na otzku osudu.
Pokud peliv odstran rozporn argumenty, mj synu, zjist, e Mysl je skutenm pnem
veho, a to jak Osudu, Zkona Odplaty i ehokoli jinho. Pro Mysl toti nen nic nemon,
a tak me lidskou dui povznst nad Osud, nebo mu ji poddit, pokud due, jak se nkdy
stv, nedb (pkaz Mysli).
Pokud jde o Osud, toto sta.
Tat: Toto uen, ote, je bosk, a je stejn tak opravdiv jako inn. Je vak jet jeden pro-
blm, o jeho vysvtlen t musm podat. kal jsi, e v nerozumnch zvatech se mysl
podizuje impulsm instinktu. Domnvm se, e impulsy nerozumnch zvat jsou pasivn
petvkou. Jestlie se jim mysl podizuje a ty jsou jen pasivn petvkou, pak se mus
i mysl pasivn petvaovat, nebo je takovm stykem zneitna.
[105]
Hermes: To je dobe eeno, mj synu! Tv otzka ukazuje sprvnho ducha, a je jen sprvn,
abych na ni odpovdl.
Ve, co je v tle, mj synu, je pasivn petvkou, j jsou podzena v plnm smyslu i sa-
motn tla. Vtlenci jsou vak pasivn ovlivovni jen za uritch okolnost. Ve, co n-
m pohybuje, je nehmotn a ve, co se pohybuje, je hmotn. Jak hybatel, tak i to, co se
pohybuje, je pasivn ovlivovno, piem prvn z nich je vldcem a druh je ovldanm.
Proto je i Mysl, stejn jako tlo, podzena pasivn petvce. Kdy se vak z tla vyman,
osvobod se i od pasivn petvky.
[106]
Tmito pojmy se nesm nechat splst, nebo na
lpe znjcch slovech nen nic patnho.
Tat: Tuto otzku jsi mi vysvtlil, ote, zcela jasn.
Hermes: Jet mus bt uven jeden problm, mj synu. Jsou dva dary, kter Bh svil toliko
lovku a dnmu jinmu ivmu tvoru. Jsou jimi mysl a e. Dar mysli a ei se rovn
nesmrtelnosti. Pokud lovk pouv tchto dar sprvn, v niem se neli od nesmrtelnch,
i lpe, li se od nich jen tm, e se vtlil na zemi, take kdy opust tlo, mysl a e se
stanou jeho vdci a jejich prostednictvm bude piveden do spoleenstv boh a du, jim
se dostalo blaenosti.
[107]
Tat: Co jin tvorov neuvaj ei?
Hermes: Nikoli, mj synu. Maj hlas, ne vak e, kter se od hlasu velmi li. Vichni lid maj
spolenou e, ale kad druh ivch tvor m svj vlastn hlas.
Tat: Mezi lidmi m pece kad nrod zvltn e, ote!
Hermes: Jazyky se li, mj synu, ale lidstvo je jedin, a stejn tak je i e jedin. Me bt
pekldna z jazyka do jazyka a zjistme, e je stejn, a je to v Egypt, Persii i ecku. e
je tedy obrazem Mysli a Mysl je obrazem Boha.
Onen blahoslaven bh, Agathos Daimon, ekl, e:
37
due je v tle,
Mysl v dui
a Bh v mysli.
Nejvzcnj st hmoty je Vzduch,
nejvzcnj st Vzduchu je Due,
nejvzcnj st Due je Mysl
a nejvzcnj st Mysli je Bh.
Bh ve ovld a vm pronik.
Mysl se zabv Du, kter se zabv Vzduchem a ten hrubou hmotou.
[108]
38
14. ROZPRAVA HERMA S TATEM
Hermes: Nutnost a obezetnost jsou nstroji, jimi je zen vesmr a jimi je uspodna hmo-
ta.
Ponvad je jen jeden Tvrce a tles ve vesmru je mnoho, je jejich zkladem stejnost,
a tud i hmota je jedin, nebo nesloen tlesa zachovvaj stejnost, a i kdy se pemuj
jedno v druh, pece si zachovvaj svou stejnost a nemnnost. V kadm sloenm tlese
je vak mnoho nestejnosti, nebo neme dojt ke kombinaci a skldn, pokud nen vce
rozdlnost. Jednotky vytvej poet, zvyuj jej a opt jej do sebe pohlcuj, kdy se rozpa-
d.
Avak cel tento vesmr, kter je velikm bohem a obrazem Toho, kdo je jet vt a s nm
je spjat, zachovv jeho d v souladu s vl Otce, je jedinm shlukem ivota. Ve vesmru
toti nen nic, co by v nm nebylo po celou dobu ji od samho potku. V celm vesmru,
ani vcelku, ani rozloen do nkolika v nm obsaench objekt, nen nic, co by nebylo
iv. Ve vesmru nikdy nebylo, nen a ani nebude nic, co je mrtv. Je toti Otcovou vl,
aby vesmr byl, po celou dobu sv existence, ivouc bytost, a proto mus bt i Bohem. Jak
by mohlo bt, mj synu, nco mrtvho v tom, co je bohem, i v tom, co je obrazem Otce,
v nm je ve jedinm shlukem ivota? Mrtvost je rozkladem a rozklad je zkzou. Jak se
tedy me rozkldat jakkoli st toho, co je nerozloiteln, i bt zniena jakkoli st
Boha?
Tat: Co tedy nen pravdou, ote, e vechna ivouc stvoen ve vesmru umraj?
Hermes: To nekej, mj synu! Jsi toti mlen pojmy, kter lid vztahuj k tomu, co zaujm
prostor. ivouc tvor, mj synu, neumr, ale protoe je sloen z rznch tl, dochz k jejich
rozkladu. Rozklad nen smrt, nbr jen oddlenm toho, co bylo doasn spojeno. To, co
se rozlo, nezahyne, ale znovu se obnov.
Tat: Jak tedy ivot projevuje svou slu?
Hermes: Zcela jist svm pohybem.
Tat: Je ve vesmru nco, co by bylo bez pohybu?
Hermes: Nic, mj synu!
Tat: Copak zem nen nehybn, ote?
Hermes: Nikoli, mj synu, ani zem nen nehybn. Zem m mnoho pohyb, a proto se zd
bt nehybnou. Nebylo by snad absurdn ci, e chva veho je nehybn, kdy ve rod
a vytv? Bez pohybu by bylo nemon cokoli zrodit.
Ze veho nejabsurdnj by bylo, jak ses na to ji ptal, kdyby byla tvrtina vesmru ln,
nebo kdy ekne, e je tleso bez pohybu, neznamen to nic jinho, ne e je ln. Vz
tedy, mj synu, e ve, co ve vesmru existuje, se bez vjimky pohybuje a e to, co se hbe,
mus bt iv.
[109]
Nemus vak vdy platit, e jeden a tent objekt je stle iv. Vesmr jako celek, mj synu,
se nemn, mn se vak vechny jeho sti. Nic se vak nerozpad a neni, a pokud by
lid mli jin nzor, jsou jejich vahy spleteny pojmy, jich uvaj. Zrozen nen potkem
vdom, a stejn tak zmna do jinho stavu nen smrt, ale pouze zapomnnm.
[110]
Tak je to se vm, take ve, z eho se kad ivouc bytost skld, toti z hrub hmoty, vi-
39
tlnho ducha a due, je nesmrteln, a protoe jsou jednotliv sti nesmrteln, je nesmrteln
i cel bytost.
lovk je mnohem nesmrtelnj ne ve ostatn, nebo doke uvaovat o Bohu a rozmlou-
vat s nm. V noci promlouv Bh k lovku prostednictvm sn a ve dne znamenmi. Bh
mu mnoha zpsoby odhaluje budoucnost, nap. letem ptk, vnitnostmi zvat, inspirac
i evelenm dubu.
[111]
lovk se tedy me vychloubat, e zn vci minul, ptomn
i budouc.
Vimni si jet, mj synu, e kad z ostatnch ivoucch tvor obv jen jednu st svta.
Ryby ij ve vod, zvata na zemi a ptci ve vzduchu. lovk vak uv vech tchto prv-
k zem, vody, vzduchu a dosahuje i do nebe a zmocuje se jej zrakem. Nen obtn,
mj synu, v mysli rozjmat o Bohu, i jej i spatit, pokud si to peje. Pohle jen na d
vesmru, pohle na veovldajc Nutnost, jak se projevuje naemu zraku. Prozetelnost se
nm ukazuje ve vem, co bylo i co bude. Pohle na hmotu zcela naplnnou ivotem, a uvid
velkho, vm v sob hbajcho Boha.
Tat: To se vak dje jen psobcmi silami, ote!
Hermes: Pokud by to bylo jen psobcmi silami, mj synu, kdo je tm, kdo jimi psob? Co to
nen Bh? Co nev, e prv jako jsou nebe, zem, voda a vzduch soustmi vesmru, tak
jsou Osud, Nutnost, Prozetelnost a Proda stmi Boha? Nen nic, co vznik i vznikne,
v em by Bh nebyl.
[112]
Tat: Je tedy bh hmotou, ote?
Hermes: Pro? Co by byla hmota bez Boha, mj synu, co by mla njak vznam? Za co jinho
ne nehybnou masu bys ji mohl povaovat, pokud by se s n nic nedlo? Pokud se s n vak
nco dje, kdo je tm, kdo psob? Ji jsem ti kal, e inn sly jsou soust Boha. Kdo
tedy oivuje ve iv? Kdo je tm, kdo dv nesmrtelnm objektm jejich nesmrtelnost?
Kdo je tm, kdo psob zmny v tom, co je jim podzeno? A ji mluv o hmot, tlese i
ltce, vz, e i ty jsou projevy Boho dla, nebo bh svou innost dl hmotu hmotnou,
tlesa tlesnmi a ltku ltkovou. Bh je ve vem a nen nic, co nen ve vesmru obsaeno.
Velikost, prostor, kvalita, tvar i as tud neexistuj vn Boha, nebo Bh vm pronik
a ve ovlivuje.
Tohoto Boha t dm uctvat a vroucn milovat. Je jen jedna cesta, jak uctvat Boha, a tou
je vysthat se zla.
40
15. TAJN ROZHOVOR HERMA TIKRT
NEJVTHO SE SVM SYNEM TATEM
O ZNOVUZROZEN
Tat: Ve svch obecnch Rozpravch jsi mluvil, ote, v hdankch a nevysvtlil jsi, co m na
mysli, kdy jsi hovoil o boskosti lovka. ekl jsi, e nikdo neme bt spasen, dokud se
znovu nenarod, ale neozejmil jsi mi, co tm mn.
[113]
Pot, co jsi mi toto ekl, jsem se domnval, e mi dovol poznat nauku o pevtlovn, nebo
je jednou ze soust tvho uen, kter dosud (v plnosti) neznm, ale ty ses domnval, e
tehdy jet nenastala prav chvle, abys mi ji mohl pedat, a ekl jsi: A bude pipraven
se zci svta, pak t ji budu uit.
Nyn jsem pipraven ji pijmout, nebo jsem vypudil ze svho srdce mylenky na svtsk
svody. dm t tedy, abys doplnil, co mi dosud schz, jak jsi slbil, a pedal mi (uen o)
pevtlovn. Nen mi toti znmo, Tikrt Nejvt, ze kterho lna se me lovk znovu
zrodit ani z kterho semene.
[114]
Hermes: Mj synu, tm lnem je Moudrost,
[115]
zrozen v tichu, a semenem je prav Dobro.
Tat: A kdo je tm, ote, kdo oploduje? Jsem zcela ztracen.
Hermes: Tm, kdo oploduje, je bo vle, mj synu.
Tat: ekni mi dle, kdo je tm, komu je umonno pevtlen podstoupit?
Hermes: Je to ten sam, kdo je synem bom a kon v souladu s bo vl.
Tat: A jak je lovk, kter vznik pevtlenm?
Hermes: Ten, kdo se takto zrod, je zmnn, je bohem a synem bom.
[116]
Je vm a je ve
vem, nebo v nm nen nic hmotnho. Tvo podstatu nepochopitelnho a je zcela sloen
z boch sil.
[117]
Tat: Tv slova jsou hdankami, ote, nemluv ke mn jako otec ke svmu synovi!
Hermes: Toto neme bt ueno, ale Bh, pokud si bude pt, to vyvol ve tv pamti.
Tat: To, co k, ote, je nemon a odporuje rozumu! Pokud se takto ke mn stav, mm dobr
dvod se ptt, zda jsem jin pslunosti ne mj otec. Neuprej mi tuto laskavost, ote! Jsem
pece tvj prvoplatn syn, a proto mi vysvtli zkonitosti znovuzrozen!
Hermes: Co ti mohu ci, mj synu? Tento pedmt neme bt vyuovn, a stejn tak nelze,
abys jej nahldl svm orgnem zraku, nebo ten je utvoen z hmotnch prvk. Mohu ti ci
pouze nsledujc.
Hle, stane se, e poznm, e se ve mn z bo milosti usadil tvar, kter nen vytvoen
z hmoty. Pot, co ze sebe vystoupm, abych vstoupil do nesmrtelnho tla, ji nejsem lo-
vkem, jak jsem bval, nebo jsem se optn zrodil v mysli a odloil jsem tlesn tvar,
kter jsem dve zaujmal. Nejsem ji barevnm a hmatatelnm objektem, tedy vc, majc
prostorov rozmry. To ve je mi nyn ciz, stejn jako ve, na hled tlesnm zrakem.
Takovm om, jako jsou ty tv, jsem nyn neviditeln, mj synu.
Tat: Ote, dohn mne k zuivmu lenstv. Chce mi tm ci, e t nyn nemohu vidt?
41
Hermes: A opust sv tlo, mj synu, pak bude moci vidt nikoli jen peludy jako ti, kdo
sn, ale jako ten, kdo je probudil.
Tat: Nyn mne vskutku pivd v takov as, e nemm slov. Pro t tedy, i tvou postavu vidm
nezmnnu a tv rysy takov, jako byly dve?
Hermes: I v tomto se ml. Smrteln podoba se mn den po dni, nebo je mnna plynutm
asu a stv se vt i men, protoe je pouhm peludem.
Tat: Co je tedy skuten, Tikrt Nejvt?
Hermes: To, co nen zneitno a omezeno hranicemi, co nem barvu ani tvar, co je bez pokrv-
ky a je ziv, co poznv samo sebe, je nemnn, nezmniteln a dobr.
Tat: Asi jsem se musel zblznit, ote, nebo jsem ztratil vechen rozum, kter jsem ml. Mys-
lel jsem si, e tv uen mne uin moudrm, ale kdy jsi mi pedloil tuto mylenku, m
smysly se zastavily.
Hermes: Prv tak tomu je, mj synu. Ohe, kter stoup, a Zem, kter kles, tekut Voda
a Vzduch, kter dchme, jsou vnmny naimi smysly. Jak vak me pouhm smyslem
vnmat nco odlin podstaty, nco, co nen ani tuh, ani kapaln, co je nesloen a nerozlo-
iteln, nco, co me bt vnmno jen boskou moc? To vyaduje toho, kdo m schopnost
pochopit nehmotn.
Tat: Je to tedy mimo m monosti, ote?
Hermes: Nebe to nepipust, mj synu. Vthni to do sebe a pijde to, bude to a stane se to. Zastav
innost svch tlesnch smysl a pak se v tob zrod bostv.
Aby ses vak mohl znovu narodit, mus se oistit od nerozumnch muen hmoty.
[118]
Tat: Coe, co mm v sob, ote, muitele?
Hermes: Ano, mj synu, a nen jich mlo. Jsou hrozn a je jich mnoho.
Tat: J je neznm, ote.
Hermes: Samotn tato Nevdomost, mj synu, je prvnm z (tchto) muitel,
druhm je Zrmutek,
tetm je Nezdrenlivost,
tvrtm je dostivost,
ptm je Nespravedlnost,
estm je Chamtivost,
sedmm je Petvka,
osmm je Zvist,
devtm je Podvod,
destm je Zloba,
jedenctm je Unhlenost,
dvanctm je Neest.
[119]
Co do potu je jich 12, zahrnuj vak jet mnoh dal, mj synu. Prostednictvm smysl
zpsobuj, e lovk, kter je spoutn ve vzen tla, trp tm, m jej (muitel) trp. Pokud
m vak Bh s lovkem soucit, zcela od nho odstoup jednou provdy a pak se v nm
probud rozum. Tak probh Znovuzrozen.
Nyn, synu, nemluv a setrvej ve zbonm tichu, aby na ns sestoupila bo milost.
Raduj se, mj synu, jsi oitn bomi silami, je pily, aby ve tvm tle vzbudily rozum.
42
Sestoupila na ns Znalost Boha a jejm pchodem byla zahnna Nevdomost.
Sestoupila na ns Radost a uprchl Zrmutek, aby vstoupil do tch, v nich je pro nj ms-
to.
Po Radosti zskvme tet ctnost, toti Zdrenlivost. , nejslad ze vech ctnost! K se
nm j dostane, mj synu, v pehojn me. Pohle, jak v okamiku svho pchodu zahnala
Nezdrenlivost.
Nyn se nm dostv tvrt, toti Vytrvalosti, jakoto opaku dostivosti.
Toto je tribunl, jemu pedsed Spravedlnost na svm trnu. Pohle, jak zahnala Nesprave-
dlnost. Spatili jsme, mj synu, ospravedlnn,
[120]
kte nebyli pivedeni ped soud, nebo
zde ji nen Nespravedlnosti.
estou ctnost nazvm Nesobeckost, (kter je) opakem Chamtivosti.
Pot, co odela Chamtivost, pivolvm Pravdu coby sedmou ctnost. Petvka prch, nebo
pila Pravda.
Povimni si, mj synu, jak se Dobro stalo s pchodem Pravdy plnm, nebo Zvist ns
opustila a s n i ostatn muitel.
Pila k nm Pravda, nsledovna Dobrem, spolu se ivotem a Svtlem. Ji nikdy se k nm
nepibl muitel temnoty, nebo byli zahnni svistem kdel. Tm se v ns, mj synu,
zrodila rozumn bytost a jejm pchodem se z ns stali bozi.
Kdokoli doshl bo milost tohoto boskho zrozen, zavrhne tlesn smysly, nebo poznal,
e je vytvoen bomi Silami, a tmto poznnm se stv blaenm.
Tat: Ote, Bh ze mne uinil novou bytost a nyn ve vnmm nikoli tlesnm zrakem, ale
prostednictvm mysli.
Hermes: Tak je tomu vdy, kdy se lovk znovu zrod. Ji nevnm pouhm trojrozmrnm
tlem, nbr nehmotnou (podstatou).
Tat: Ote, nyn, kdy hledm mysl, vidm, e jsem vm. Jsem na nebi i na zemi, ve vod i ve
vzduchu. Jsem ve zvatech i v rostlinch. Jsem dttem v ln i tm, kdo dosud nebyl poat,
a zrove tm, kdo se ji narodil. Jsem vude ptomen.
Hermes: Nyn jsi, mj synu, poznal, co je Znovuzrozen.
Tat: ekni mi vak, ote, jak je mon, e muitel temnoty, jich je co do potu 12, mohou
bt zahnni 10 Silami?
Hermes: Tato pozemsk svatyn, mj synu, ji jsme prv opustili, byla sestavena innost
zvrokruhu, kter vytv mnoh formy jednoho a tho, co svd lid (na scest). Prv
tak jako je 12 znamen zvrokruhu, tak podoby, kter jsou jm vytveny, mj synu, se
len do 12 oddl. Zrove jsou vak neoddliteln, nebo jsou jejich psobenm spjat,
protoe bezohledn snaha nerozumn pohnutky je nedliteln. Je tud zkonit, e vech-
ny odchzej zrove, jak jsem ji ekl. V souladu s rozumem jsou vyhnny 10 Silami, tj.
Dekdou, nebo Dekda, mj synu, je slem, jm se vytv due. ivot a Svtlo jsou
spojeny do Jednotky a slo Jedna je zdrojem Dekdy. Je tud pochopiteln, e Jednotka
v sob obsahuje Dekdu.
[121]
Tat: ekni mi, Ote, zakus nkdy toto tlo, kter je sloeno z boskch sil, rozklad?
Hermes: Fuj! Nemluv o nem, co neme bt. Toto kat by bylo bezbon. Copak oko tv
mysli osleplo? Hmotn tlo, kter je podzeno smyslm, se velmi odliuje od onoho dru-
43
hho tla, kter m podstatu skuten Bytosti. Prvn je rozkladn, druh je nerozkladn.
Prvn je smrteln a druh je nesmrteln.
Co nev, e jsi se stal bohem a synem Jedinho, stejn jako j?
Tat: Ote, pl bych si nauit se onomu chvalozpvu, o nm jsi nm vyprvl a o nm Poiman-
dres pedpovdla, e ten, kdo vystoup a do osm nebesk sfry, usly zpvat Sly.
[122]
Hermes: Mj synu, in dobe, e po nm ptr, nebo jsi oitn, pot co jsi odloil pozem-
skou svatyni. Poimandres, Mysl Svrchovanho, mi nesdlil vce, ne je napsno v knize,
nebo vdl, e j sm bych ml dokzat ve pochopit, slyet, vidt, co lze, a nechal mne
(pemtat nad tm, co mi neekl), nebo Sly, kter jsou ve vem, zpvaj i ve mn.
Tat: Pl bych si slyet tu pse. Pl bych si, aby se stala mou mylenkou.
Hermes: Bu tedy tich, mj synu, a naslouchej chvalozpvu spjatmu se Znovuzrozenm.
Pvodn jsem ti jej nechtl tak snadno prozradit, (nebo tento chvalozpv se nevyuuje,
ale poznv se a na konci veho. Do t doby je skryt v tichu. Chce-li jej uslyet, mus se
usadit na msto pod volnou oblohou a modlit se, jsa tv otoen k jihu za slunce zpadu,
a podobn se modlit i pi vchodu slunce, jsa otoen elem k vchodu, ka:)
TAJN CHVALOZPV
K se pede mnou otevou vechny zvory vesmru
a veker proda pijme zvuk mho chvalozpvu
a k kad tvor ve vesmru naslouch tomuto chvalozpvu!
***
Otevi se, , zem, nebo tv stromy nekvaj vtvemi.
Chystm se zpvat k chvle toho, kdo je jak Vm, tak i Jedinm.
Otevete se, nebesa, a utite se, vtry.
K by nesmrteln sfra nebes pijala mou modlitbu,
nebo se chystm opvovat toho, kdo ve stvoil,
kdo vytvoil zemi a zavsil nad ni nebesa,
kdo piml vody vytkat z ocenu do zem, kde ij lid,
aby slouily k obiv vekerho lidstva,
a rozkzal, aby vylehl ohe a byl uvn bohy i lidmi pi jejich prci.
Chvalme vichni jednohlasn toho,
kdo sed vysoko na nebesch,
Stvoitele veho, co existuje.
On je Okem m mysli,
k by proto pijal chvalozpv zpvan mmi Silami!
Sly, kter jsou ve mn, chvl Jedinho a plnho,
zpvaj v souladu s mou vl.
Jsou to vechny sly, kter jsou ve mn.
, svat Poznn, tebou jsem osvcen
a tebou zpvm chvalozpv na nehmotn Svtlo.
Raduji se s radost mysli,
radujte se se mnou, vy vechny Sly.
I ty, , Zdrenlivosti, pj chvlu,
i ty, , Vytrvalosti,
i ty, m Spravedlnosti, chval mnou Spravedlivho,
44
i ty, Nesobeckosti, chval mnou Vekerenstvo.
, Pravdo, opvuj mm prostednictvm Pravdu!
, Dobro, kter je ve mn, chval Dobro!
, ivote a Svtlo, z vs vychz chvalozpv a k vm se navrac.
Dkuji ti, , ote, kter psob mmi Silami.
Dkuji ti, , Boe!
Takto volaje, Sly, kter jsou ve mn,
vykonvaj tvou vli, chvlce Vekerenstvo,
m napluj tvj zmr.
Tv Slovo mnou zpv tvou chvlu na tebe.
Mysl je pastem m ei.
Mnou pijmej ode vech obtiny ei,
nebo vichni z tebe pochzej a vichni se do tebe navracej.
, Svtlo, osvtluj mysl, kter je v ns!
, ivote, udruj mou dui pi ivot!
Tvj lovk na tebe vol tm, co jsi vytvoil,
a dostalo se mu z tv vnosti chval, kter vyslovil.
Vidl jsem to, co jsem hledal.
Nael jsem klid, jak jsem si pl.
Z tv vle jsem znovu zrozen.
Tat: Ote, svm chvalozpvem na Boha jsi obohatil i mj svt.
Hermes: kej radji, mj synu, mj nehmotn svt.
Tat: Svm chvalozpvem jsi pidal erstvou slu do mho nehmotnho svta a tvm chvalo-
zpvem byla m mysl jet vce osvtlena. Nyn si vak peji darovat Bohu svou vlastn
chvlu.
Hermes: Mj synu, nedopoutj se ukvapenosti!
Tat: Nikoli, Ote, to, co mm na mysli, chci vyslovit i e.
, ty prvotn Pvodce dla, jm se mi dostalo Znovuzrozen,
tob, , Boe, j, Tat, pinm obti ei.
, Boe, ty jsi Otec!
, Pane, ty jsi Mysl!
Pijmi ode mne takov chvly, jak chce, nebo tvou vl se stalo,
e se mi vechno splnilo.
Hermes: Dobe, mj synu. Pedloil jsi obtinu pijatelnou pro Boha, Otce vekerenstva. Dodej
vak, e je to tvm slovem.
Tat: Dkuji ti, Ote.
Hermes: Raduji se, mj synu, e z tebe vzejde ovoce. Z Pravdy v tob vytryskne nesmrteln tok
ctnosti, nebo pouitm mysli jsi poznal sebe i naeho Otce. Kdy ses ode m nauil toto,
mj synu, mus slbit, e zstane nmm a nikomu neprozrad, jak se pedv Znovu-
zrozen, abychom nebyli povaovni za kdce vesmru.
A nyn to ji sta, nebo jsme oba uinili dost, abychom uspokojili nae poteby, j jako
uitel a ty jako k. Tento rozhovor jsem zapsal vskrytu, aby byl ten jen tmi, jim jej chce
Bh odhalit, abychom nebyli povaovni za kdce vesmru.
[123]
45
16. HERMES TIKRT NEJVT PE
ASKLPIOVI, PEJE MU ZDRAV
MYSLI
Za tv neptomnosti mj syn Tat touil bt vzdln o podstat vc a nepipustil, abych svou
vuku odloil. Ponvad byl mld a sotva poal poznvat gnzi, byl jsem nucen s nm rozmlou-
vat pomrn obshle o kadm pedmtu, abych mu umonil porozumt Nauce. Ponvad jsi
star a rozum podstat vc, domnval jsem se, e by bylo vhodn vybrat a poslat ti, v podob
krtkho souhrnu, nejdleitj z pravd, kter jsem jej uil.
Vci, kter jsou pedkldny naemu zraku, jsou mnoh a vechny jsou odlin a vzjemn
si nepodobn. Vidouce, e vechny vznikly a dle vznikaj a e ty, kter vznikly, jsou vytveny
jinmi, (je zjevn, e) mus bt dve ne to, co je vytven. Tyto vci, jak jsem (ji dve) ekl,
vznikaj jedna z druh a nen mon, aby ped nimi cokoli bylo, jedin krom toho, co nebylo
vytvoeno.
Tvrce je jedin a je mocnj ne ve (ostatn). Jedin on je skuten moudrm ve vech
ohledech, nebo nen nic, co by bylo ped nm. Vldne nad mnostvm vytvoench vc, dky
sv velikosti i nad vemi jejich rozdly, nebo vci vytv bez ustn. A prv tak jako mohou
bt vidny vytvoen vci, me bt spaten i Tvrce, nebo je vytv (jen) proto, aby mohl
bt spaten. Od t doby, co ve vytv, me bt stle spatovn.
Je to tedy pro ns pipomnkou, abychom pemleli a pemlejce abychom se divili
a divce se abychom se povaovali za poehnan, e jsme dokzali poznat naeho Otce, nebo
co je synu draho ne jeho skuten Otec?
Kdo tedy je a jak jej mme poznat? Mme snad ci, e je sprvn, aby mu bylo piznno jen
oznaen Bh, Tvrce i Otec? Nikoli, jemu pat vechna ti jmna!
[124]
Oprvnn se nazv
Bohem pro svou moc, Tvrcem pro sv dlo, kter vykonv a Otcem pro svou dobrotu. Moc
pekonv ve, co vzniklo. Zabv se vytvenm veho, co vznik, a v tom se projevuje jeho
dobrota.
Mli bychom se tedy zbavit povrchnho a bezclnho klbosen a soustedit sv mylenky
na tyto dva pedmty: vytvoenou vc a Tvrce. Mezi nimi nen nic. Nic tetho neexistuje! Ve
vech svch mylenkch a ve vem, co je ti kno, mj na pamti tyto dva pedmty a povauj je
za ve, co existuje, nedlaje rozdlu, i tajemstv o niem v nebi nahoe, i zde dole, o boskm
i pozemskm. Ve je jen dvoj: to, co je dlno a to, co dl. Jedno neme bt od druhho od-
dleno. Tvrce neme existovat oddlen od vtvoru a ani vtvor neme bt bez Tvrce. Oba
jsou prv tm a nim jinm a jeden neme bt oddlen od druhho, prv tak jako neme bt
oddlen od sebe sama. Jestlie tedy Tvrce nen oddliteln od toho, co vytv, a jako jedin
je jednoduch a nesloen, mus nutn tvoit. A opt, to, co existuje, nemohlo samo vzniknout.
Jestlie pece vzniklo, muselo bt nutn vytvoeno nkm jinm. Bez Tvrce by vytvoen
objekt nemohl ani vzniknout, ani existovat. Jestlie jeden chce, druh pestv bt sm sebou.
Jestlie tedy pipustme, e jsou dv kategorie, jedna, kter je vytvoen, a druh, kter vytv,
jsou ob toton svm sjednocenm, kdy jdena pedchz a druh nsleduje. Tvrce, tedy Bh,
pedchz a to, co nsleduje, a je to cokoli, je vtvor.
A pokud jsou objekty vytveny tak, e se li kvalitou, nerozpakuj se pouze ze strachu,
e pon Boha a popin jeho slvu, nebo bo slva spov vlun vtom, e ve vytv.
Vytven je tak kajc podstatou Boha. Ve vztahu k samotnmu Tvrci neme bt nic po-
46
vaovno za zl i nedokonal. Zlo a nedokonalost jsou ppady nsledujc vytven, stejn
tak jako se rez vytv na kovu i pna na lidskm tle. Kov vak rez nevytvoil, stejn jako
otec, kter poal tlo, nevyrobil pnu. Prv tak nen Bh pvodcem zla, nbr je jm trvn
vytvoench objekt, kter zpsobuje, e na n dopad zlo. To je i dvodem, pro Bh ve mn,
nebo pemnou se ve od zla oiuje.
Kdy stejn mal doke zobrazit nebe, zemi, moe, bohy, lidi, vechna zvata a pedmty
bez ivota, jak by mohlo bt pro Boha nemon, aby ve vytvoil? Jac jsou lid hlupci! Jak
mlo vd o Bohu! Je to zvltn chyba. Takov lid ct Boha, ale odmtaj mu piznat vytvoen
veho. Ve skutenosti jej vak neznaj a navc, jsou vinni nejhor bezbonost vi nmu, nebo
Bohu pitaj patn vlastnosti. Pedstavuj jej jako pohrdlivho nebo neschopnho. Pokud Bh
ve nevytvoil, musel by bt obojm, nebo bu by povaoval za nedstojn objekty vytvet,
nebo by to nedokzal. A takov tvrzen je bezbon. Bh m jen jedinou vlastnost, a tou je
dobrota, a ten, kdo je dobr, neme bt pohrdliv nebo neschopn. Ve, co tedy vzniklo, bylo
vytvoeno Bohem, tj. tm, kdo je dobr a je schopen ve vytvoit, nebo Bh je Dobro a Dobro
m slu ve dokzat.
Pokud si peje poznat, jak Bh kon a jak ve vznik, sleduj odraz veho, m-li ostr
(vnitn) zrak i vechny ostatn nleitosti.
[125]
Pohldni na rolnka sejcho semeno: zde je jemen, tam (vysel) penici a jinde (je zase)
dal druh osiva. Nyn se na nho podvej, jak vysazuje vinnou rvu, jablon a dal stromy.
Vechny rostliny vysadil jedin lovk. Prv tak Bh vysv v nebi nesmrtelnost, zmnu na
zemi a v celm vesmru ivot a pohyb. Tmito dvma vlastnostmi (se projevuje) Bh a vytvo-
en svt zahrnuje ve, co existuje.
47
17. ASKLPIV DOPIS KRLI AMNOVI
[126]
AKSLPIUS KRLI AMNOVI O BOHU, HMOT, ZLU, OSUDU, SLUNCI,
DUCHOVN LTCE, BOSK PODSTAT, LOVKU, ZKONU, KTER
NAPLUJE VESMR, SEDMI HVZDCH A PODOB LOVKA
Mj krli, poslm ti dopis zsadn dleitosti, nebo zahrnuje vechny ostatn dialogy a shrnuje
jejich uen. Nen napsn podle nzoru vtiny a obsahuje mnoh, co je v rozporu s jejich vrou.
[127]
Mj uitel Hermes mi asto kval, kdy jsme byli sami a nkdy kdy s nmi byl i Tat,
e ti, kdo tou m spisy, je budou povaovat za zcela jednoduch a jasn napsan, ale ti, kdo
zastvaj opan vchodiska, eknou, e styl je nejasn a zastr smysl. V budoucnu se stanou
jet nejasnjmi, a se budou ekov povaovat za schopn je peloit z naeho jazyka do
jejich.
[128]
Peklad siln zkresl smysl spis a zapin mnoho nejasnost. Vyjdeno v naem
rodnm jazyce, uen jasn pedv svj vznam dky vynikajc kvalit jeho zvuk, a kdy
jsou pronena egyptsk slova, je v nich podtrena sla smyslu.
[129]
Proto, mj krli, udruj ze
vech sil (a ty jsi pece vemocn) uen nepeloen, aby ekm nemohla bt odhalena tak
svat tajemstv
[130]
a aby eck zpsob mluvy se svou aroganc a ochablost a teatrlnmi triky
neztenil na nemohoucnost nezmrnou slu jazyka a nezdolnou moc slov.
[131]
e ek, mj
krli, je toti prosta pesvdiv sly a eck filosofie nen nim jinm ne hlukem hovoru. Nae
e vak nen pouhou mluvou (nebo) je zakvadlem naplnnm iny.
[132]
Zanu vyvolvnm Boha: Pna, Tvrce, Otce a Zahrnovatele veho, kter je jedinm (a z-
rove) vm. Ten jedin nen dvojm, nbr ti dva jsou jedinm, nebo celek, kter se skld ze
veho je jedin.
[133]
Toto mj, mj krli, na mysli bhem studia mho uen.
Pokou-li se kdokoli od Jednoty cokoli oddlit, povauje pojem ve za pouh oznaen
etnosti, nikoli za celek sloen z st, a od Jednoty by ve oddlil, stala by se nicotou. To vak
nelze. Existuje-li cokoli, nutn to mus tvoit jednotu (a ta skuten existuje a nikdy nepestane).
Celek se tedy nikdy neme rozpadnout na sti, z nich je tvoen.
Me vidt, e na zemi trysk mnoho vodnch pramen, protoe v jejm nitru je Vzduch.
A tyto ti pedmty: Zem, Voda a Vzduch, se nachzej na tomt mst, nebo pochzej ze
stejnho koene. Proto se domnvme, e Zem je zsobrnou veker hmoty, kterou vym-
uje za to, co pichz seshora. Takto Demiurg, toti Slunce, spojuje nebesa se Zem, seslaje
skutenou bytost seshora a pozdvihuje hmotu zezdola. Ve d ve vztahu k sob, m k sob
pitahuje a dv ivot, kter z nho pramen, nebo ve bez rozdlu obdarovv Svtlem. Pro
Slunce je tm, jeho prospn iny se projevuj nejen v nebi, ale i na zemi a pronikaj dokonce
do tch nejzazch hloubek. Hmotn tlo Slunce je zdrojem viditelnho svtla, a pokud existuje
takov ltka, kter nen smysly vnmateln, mus bt schrnkou on ltky slunen svtlo. Jen
Bh vak v, z eho tato ltka je a kam plyne.
Slunce, jsouc nm blzk svou polohou a podobn svou podstatou, se pedvd naemu
zraku. Samotn Bh se nm neprojevuje. Nemem jej spatit a jedin domnnkou a velkm
silm jej meme pochopit. Domnnkou vak neuvaujeme o Slunci, nebo to vidme na vlastn
oi. Z pejasn na cel vesmr, osvtlujc svt nahoe i dole, nebo je umstno uprosted
a je odno vesmrem jako vncem okolo sebe. Tm umouje vesmru, aby pokraoval, nedo-
poutjc, aby se vzdlil daleko, ale po pravd eeno, dr jej u sebe, nebo jako zrun vozka
si udlal oj, j k sob pipoutal vz vesmru, aby ve zmatku neujel, a oprat, jimi d, jsou
pedstavovny svtelnmi paprsky.
[134]
Takto ve vytv. Nesmrtelnm pisuzuje jejich vnou trvalost a tou st svho svtla,
kter smuje nahoru, tj. svtlem vychzejcm ze strany smujc k nebesm, udruje nesmr-
48
teln sti vesmru, zatmco svtlem, kter je vrhno dol a osvtluje celou sfru Vody, Zem
a Vzduchu, vkld ivot do tvor v tto sti vesmru a nut je, aby se zrodili, a postupnmi
zmnami zdokonaluje iv tvory a pemuje je. Trvanlivost jakhokoli tla je toti udrovna
zmnou.
[135]
Nesmrteln tla prochzej zmnami, ani se rozkldaj, ale zmny smrtelnch tl jsou
provzeny rozkladem. To je cel rozdl mezi nesmrtelnmi a smrtelnmi. A jak neustle proud
slunen svtlo, tak neustle a bez pestn je vytven ivot.
Slunce je tedy udrovatelem a ochrncem vech druh ivch bytost a stejn jako rozumn
vesmr, obklopujc vnmajc vesmr, napluje jeho hmotnou podstatu mnostvm vzor vech
tvar, tak i Slunce napluje a oivuje ve ve vesmru svtlem, zatmco Zem, poskytujc hmotu
ke zrozen tl, dv vemu objem a slu a pot co se (tlo) zhrout a (due) odpout, opt onu
hmotu pijme zpt.
Slunci je podzena horda dmon, nebo spe hordy, nebo jich je mnoho druh a jsou pod-
zen pkazm planet. Kad planet pslu stejn poet dmonickch bytost. Takto ovldni
(a usazeni) v rznch tlech, dmoni slou pod nkolika planetami. Jsou jak dob, tak patn,
podle svch povah, tedy podle svho zaloen, to znamen svmi iny, nebo dmonick bytost
je charakteristick svou innost. Tmto dmonm je svena vlda nad vm na zemi, kde jsou
rovn pvodci nepokoj a mnoha mstm i nrodm pinej problmy, hromadn i jednot-
livcm. Formuj toti nae due do jinho tvaru a pitahuj je k sob, byve usazeni v naich
nervech, morku, lch, tepnch a pronikajce do naich nejvnitnjch orgn.
V t dob, kdy se kad z ns mus zrodit a ot, ti, kte prv vykonvaj povinnosti
pomocnk pi zrozen, se ns ujmaj, tj. ti, kte jsou podzeni dan planet.
[136]
Planety se
toti as od asu zastavuj, nepokrauj ve svm obhu, (stoj) bez pohnut a pak se vrac po
sv drze.
Tito dmoni si raz svou cestu tlem a vstupuj do dvou nerozumnch st due, tj. do sti,
kter ct dost, a do sti, kter ct odpor, m kad dmon me rzn zneuvat dui,
podle svho individulnho zamen. Avak rozumn st due zstv svobodn od nadvldy
dmon a pijm do sebe Boha. Je-li tedy rozumn st lidsk due osvcena bom svtelnm
paprskem, stane se pro takovho lovka innost dmon nim, nebo dn dmon ani bh
(tj. bh planety) nem moc nad jedinm paprskem svtla od Boha. Takovch lid je vak velmi
mlo. Vichni ostatn jsou vedeni a hnni jak dmony posedajcmi jejich srdce a ctn, tak
zmocujcmi se tla i due. (Projevuje se to v podob) lsky zbaven rozumu. Tj. ona zavd-
jc lska, kter svd lidi na scest. Dmoni tak ovldaj veker n pozemsk ivot, uvajce
naich tl coby svch nstroj. Tuto vldu Hermes nazval Osudem.
Rozumn vesmr je zvisl na Bohu a Slunce pijm od Boha, prostednictvm inteligent-
nho vesmru, zplavu Dobra, tj. ivotodrnou energii, j je opatovno. Okolo Slunce a na
nm zcela zvislch se nachz 8 sfr, toti sfra 6 planet a sfra obklopujc Zemi. Na tchto
sfrch jsou zvisl dmoni, zatmco lid jsou zvisl na dmonech. Tud vechno, v. lid, je
zvisl na Bohu. Bh je Otcem veho, zatmco Slunce je Demiurgem a vesmr nstrojem, jm
Demiurg kon. Vesmr ovld bohy a dmoni jsou podzeni bohm a vldnou lidem. Tak je
zena armda boh a dmon. Psobenm prostednictvm boh a dmon ve vykonv sm
Bh. A ponvad je ve jeho st, je Bh ve vem obsaen. Tud pi vytven veho Bh
vytv sm sebe a nen mon, aby v tom kdy ustal, nebo samotn Bh nikdy neme pestat
existovat.
49
18. ROZPRAVA TATA S KRLEM AMNEM
Tat: Kdy se nad tm zamysl, mj krli, i nehmotn pedstavy jsou tlesy.
Amon: Co tm mysl?
Tat: Copak si nemysl, e obrazy vidn v zrcadlech jsou nehmotn?
Amon: Ano, Tate, je tomu tak.
Tat: A nejsou i dal pedmty nehmotn, nap., nemysl, e tvary, kter lze spatit nejen na
tlech ivch bytost, ale i na neivch pedmtech, jsou nehmotn?
Amon: Ano, Tate, m pravdu.
Tat: Dobe tedy, stejn jako se tlesa odrej v zrcadlech, tak se v tlesech zrcadl nehmotn
pedmty. Poznateln vesmr se toti odr ve vnmatelnm vesmru, a proto, mj krli,
uctvej sochy boh, vda, e i tyto sochy maj tvary, kter pily z poznatelnho vesmru.
Nato povstal krl ze svho trnu a ekl: Proroku, je as, abych dohldl na zbavu svch host,
ale ztra budeme pokraovat v naem rozhovoru o bozch a budeme se zabvat dalmi, tomu
psluejcmi otzkami.
50
19. (O PODOBCH A CHVLE BOHA)
Kdy se hudebnci rozhodnou vytvoit harmonickou melodii, nelze obviovat skladatelovu
inspiraci, pokud je pi pedstaven jejich dobr mysl pokaen nesouladem jejich nstroj.
Chybu je teba hledat v nenaladnosti nstroj, kter zbav hudbu dokonal krsy, brnc hu-
debnkovi vyluzovat (ist) melodie, a posluchae piprav o radost z poslechu jasn a pjemn
melodie.
Stejn tak t nikdo ptomn na tto slavnosti nehled zvadu v mm umn kvli mm
osobnm chybm, nbr si uvdom, e duch, jako jsem j, kterho Bh vdechuje do lid,
neselhv.
[137]
Proto bh, kter je ve sv podstat hudebnkem, se svm harmonickm dlem
obrac nejen k celmu vesmru, ale i k jednotlivcm (prostednictvm) sv vlastn hudby. Bh,
km, se neme splst, protoe v jeho umu nen dn variace a jeho hranice jsou stle stejn.
Kdy se tedy hmota, ji mus emeslnk pouvat, jeho ruce pli nepoddv, aby pivedl dlo
k dokonalosti, (nen to jeho chybou. Jestlie tedy hudba nelad, ale) hudebnk odvedl svou prci
tak dalece, jak bylo v jeho silch, nememe mu to vytat, nbr musme pitat chybu strun
lyry, protoe je hlub a tm zmaila krsu skuten hudby.
Nkdy se vak stv, kdy se umlec piprav, aby se vyrovnal s ulechtilm tmatem, e se
jeho lyra zhadn nalad tak moude, aby vyrovnala svou nedokonalost k ndhernmu cli, ku
podivu jeho poslucha. O jistm hri na lyru, kter se til pzni boha ovldajcho hudbu,
se vypravuje, e mu hrozila prohra, kdy hrl na lyru o cenu, nebo mu praskla struna. Proto
z bo Prozetelnosti na jeho lyru usedla cikda a ta jeho hudbu jet vce zkrlila, a tm byl
zaehnn lyrav zrmutek a zskal poctu vtzstv.
[138]
Stejn tak ctm, e je tomu se mnou,
nejctihodnj pnov. Prv jsem vyznal svou slabost, ale bo moc se mi zd, e chyba v me-
lodii byla napravena a j jsem pipraven zahrt pjemnou hudbu.
Clem m snahy je oslava krl a vtzstv, kterch se jim dostalo. Jako hudebnka mne to
nut, abych pro velikost tmatu uinil zvuk co nejsladm.
Ponvad je tedy tato lyra naladna, aby potila krle, a je sprvn pipravena ke chvalo-
zpvm, ona prv pozdvihne svj hlas, aby chvlila svrchovanho Krle vesmru, a sestoup
k tm, kdo za svou suverenitu dkuj jeho pzni. Proto by si nai krlov mli sami pt, aby
ona pse sestupovala stupnek po stupnku z nebe a aby nae chvla pramenila ze schopnosti,
kter jim byla svena za jejich vtzstv. K tedy hudebnk vnuje svou pse tomu nejmoc-
njmu Krli, kter je nesmrteln a vldne po celou vnost, onomu prvotnmu Vtzi, z nho
vychzej vechna vtzstv, (aby se jich dostalo) tm, kte jej nsleduj.
Chvalme proto Boha a tm od nho pedvejme (vtzstv) dol tm, kte z jeho ruky zs-
kali ezlo. Musme se cviit chvlenm pozemskch krl a tak si zvykat a cviit se k uctvn
Bostv. M rozprava je tedy urena ke chvle Tch, kdo vldnou na zemi, a chvt k naim
krlm, jejich vlda poskytuje vem bezpe a mr. Pro ty, jim Bh dal nejvy mru suvere-
nity a jim bylo pravou rukou Boha sveno vtzstv, byla pipravena ocenn jet dve, ne si
je svou chrabrost ve vlkch zaslouili. Ona vtzstv jim byla dna jet dve, ne se armdy
setkaly v bitv, (nebo i Bh) nahn strach barbarm jet dve, ne se armdy vydaj do boje.
Musme se naim krlm odvdit za to, e nm pinej z daleka prosperitu, z n vzchz
tento velk mr. Ctnost krle se projevuje udrovnm mru, ba pouh pojem krl zaruuje
mr, nebo je tak nazvn proto, e zahn nebezpe, klade sv nohy na nejvy vky a vtz
rozumem, take jeho pouh titul je zrukou mru. A co vce, i sochy krl slou jako pstavy
pro lidi zmtan nejdivoejmi bouemi, take pohled na pouhou podobu krle je chrn ped
velikm strachem.
51
Mezi tmi, kdo pebvaj v hoejm svt, nen neshody. Vichni maj jedin cl, jsou
jedn mysli a je v nich stejn cit, nebo jejich poutajc vazba je Lska, (a ta je) ve vech stejn
a j se vichni dostvaj do harmonickho celku. Avak nyn ji mluv spch skonit tak, jak
zaal, a svou e uzavt chvlou Boha.
Stejn jako Slunce, kter iv veker rostlinstvo, svmi paprsky sklz prv plody rody,
jako by to byly mocn ruce, trhajc nejslad vn rostlin, tak i my, pijave do naich du,
kter jsou rostlinami nebeskho pvodu, pliv Bo moudrosti, musme za to vloit do jeho
slueb ve, co z ns pramen. Bohu, Otci naich du, tedy pslu, aby chvla stoupala z ne-
spoetnch jazyk a hlas, a nae hlasy jej nejsou hodny, nebo vyprvt o nm je kolem
nad nae monosti.
Pesto i mal dti, kter nedok dobe zpvat ku chvle svho otce, dlaj co mohou, kdy
mu chtj vzdt takovou poctu, jak jsou schopny. Ba k Bo slv pispv i to, e jeho velikost
pesahuje chvlu jeho potomk, a potek, sted i konec na modlitby je piznnm, e n Otec
je nekonen mocn a ()
[139]
Musme jej vak prosit, aby nm prominul, nebo jeho dti si od svho Otce skuten za-
slou prominut jet dve, ne o n podaj a zanou o n usilovat. Otec zpotku od svch
dtek odvrac tv, protoe mohou dlat tak mlo, ale je rd, kdy si jej vimnou, a proto (se Bh
raduje z naich chval). Jen proto poskytuje Bh, kter je tak dobr a omezen jen svou vlastn
vjimenost a tm, e je nesmrteln, ze sv nevyerpateln energie tomuto svtu jemu urenou
dvku v nekonenm trvn ()
[140]

52
[1] Poet jednotlivch text se v ad rukopis obsahujcch Corpus hermeticum li. V modernch pekladech se jejich
poad a poet ustlil na 17. Protoe jsem se v tomto zpracovn snail rekonstruovat jeho pvodn podobu, zaadil
jsem zde i text, z nho znme jen nzev (3). Proto jsou nsledujc sla vi jinm vydnm posunuta o jedno. Na
zvr jsou rovn zaazeny rozpravy, kter nebvaj do Corpus hermeticum zaazovny.
[2] Poimandres je poetn forma zjevn egyptskho obratu. F. L. Griffith navrhl slovn spojen P-eime-p-r, zachovan
v kopttin, kter znamen znalost Ra (Re je staroegyptsk pojem pro Bezbehou zi, jeho symbolem je Slunce).
S mnohem sprvnj etymologi vak pichz F. Granger, kter za vchoz formu povauje staroegyptsk Pa-mtr,
znamenajc svdek. Akoli se Griffithv nvrh zd bt ble eck podob slova, Grangerv vborn vystihuje
smysl. Z cel knihy je toti patrn, e Poimandres je ve skutenosti Nadj.
[3] vodn odstavec obsahuje nkolik pozoruhodnch informac. Pedevm se zde dozvdme, jak anonymn pisatel
tohoto dla komunikoval s nezvislou Mysl. Dolo k tomu bhem jeho odpoutanosti od hmotnho tla. Tento stav
je dobe znm psychick tradici i parapsychologickmu bdn pod zkratkou OOB, neboli astrln cestovn i
mimotln zitek. Autor dle k, jak tohoto stavu doshl meditac. Tou je mon vstoupit v rezonanci a tm i ve
styk s n. Dle zde nen pedstrno, e kniha je dlem boha, nbr je jasn eeno, e ji napsal duchovn velmi vy-
spl jedinec, kter rozmlouv se svm Nadj a uvdomuje si urit zkladn poznatky vedouc k vykoupen, tedy
uvolnn z cyklu nslednch ivot v hmotnm svt. Meme se tedy snad domnvat, e se jedn o autentick zpis
duchovnch stav, ktermi prochzel Petosiris, jen pak tto knihy logicky pouil jako vodu k celmu sbornku.
[4] Vnm prvodcem, kter je svdkem vech in jedince, je prv jeho Nadj, oznaovan t nkdy jako Bh. Ten
vak sdl na mnohem vych rovnch byt.
[5] Nadj kadho z ns je pipraveno ns uit, budeme-li mu ochotni naslouchat. Jeho hlas lze slyet, jen kdy se
pohroume do svho nitra. Zatmco veker podnty pichzejc prostednictvm smysl ns rozptyluj, informace
od Nadj obsahuj veker pro ns podstatn pravdy, a tud nen teba hledat mimo nai bytost, pokud jde o ni a jej
duchovn rozvoj. Nejvtm neptelem lovka je jeho mal schopnost naslouchat.
[6] Pisatel nahldl pravou postatu vc neomezenou smysly. Pochopil, e ve vychz z jedinho spolenho zkladu.
Doshl toho pekonnm dulnho pohledu na svt. Ten je vak a do okamiku prozen dleitm nstrojem, jak
doshnout svrchovanho poznn. Tato zmna prosted v zvislosti na rovni vdom je typickm znakem impli-
ktnho du byt. Ten je znmj pod starmi pojmenovnmi svt idej nebo astrl.
[7] Pisatel velmi zajmav popisuje vznik hmotnho svta. Temnota zde pedstavuje formant, z nho vzeel impuls
k vytven svta v t podob, jak ho znme dnes. Vodnat ltka je energetickm polem, kter indick tradice nazv
pranou a nsk chi. Dle autor popisuje kinetick a zvukov projevy, kter provzely vznik hmotnho svta. Je
zajmav, e tyto popisy jsou zcela prost nadpirozench prvk (nap. zsahu Boha) a pln odpovdaj nejmoder-
njm teorim R. Sheldrakea a dalch holist.
[8] Vrok velice upomn na sam potek Knihy Mojovy (Genesis 1,1-10) a na vodn vere Evangelia sv. Jana.
Podobnost nen nhodn a pouze dokld, e oba autoi erpali z hermetickho odkazu starho Egypta. Tato st je
velmi dleit i pro datovn hermetickch text, nebo dokazuje, e jsou skuten podstatn star, ne se obecn
soud (viz. vodn sta). Zmnn Svtlo je Bezbehou z, o kter hovo egyptsk duchovn texty, a zrove tm,
co vid ti, kdo prodlali klinickou smrt, a zesnul krtce po oputn hmotnho tla.
[9] Tato velmi dleit st textu ozejmuje vznam slova bh, kter zde vystupuje v roli formantu a nikoli bytosti. Tou
se stal a pozdjm nepochopenm tto problematiky dky naivnosti tch, kte se snaili z tchto text erpat, kdy
je pouvali jako oprn bod pro rozvjen gnze a kesanstv.
[10] Dobr vysvtlen ady vrok Jee Krista, kdy hovo o tle jako o chrmu Boha. Zrove to potvrzuje koptsk
texty, kter uvdj, e studoval od tlho mld v Egypt v zasvtitelskm centru v Hermopoli. Tm je t doloen
egyptsk pvod hermetismu, i kdyby nebylo mnostv argument, kter jsou zmnny v vodu, a nebyly rozpoznny
egyptsk pedlohy.
[11] Hmota, kter vznikla z prnickho pole (vodnat ltky), se uspodala podle pedem danch matric, kter jsou zde
oznaovny jako mysl boha. S tmito matricemi, Platnovmi idejemi, se v hermetickch textech setkme jet
mnohokrt (srovnej nap. Ztelnice svta). Jejich existenci pedpokldaj i nejprogresivnj pedstavitel holistick
fyziky, kte jsou navc schopni ji doloit pokusn.
[12] Srovnej egyptsk texty o stvoen svta v VII. sti tto knihy.
[13] Oboupohlavnost je zde mnno, e nov nevznikalo spojenm dvou initel, nbr naopak roztpenm jedin dc
sloky. Modern holistick fyzika ji oznauje jako bifurkan bod.
[14] Mnoho starch nauk, kter vychzej z egyptskho hermetismu, mluv jasn o tom, e skuten Bh nen tvrcem
hmotnho svta. Tm m bt prvn andl bo, Satan. Tato nauka je zkladem gnze i kabaly. Pedstava, e Satan je
zl, je odvozena z ponkud falen duality, protoe byl nevdommi chpn jako protiklad Boha (nic vak neme
bt protikladem absolutn dokonalosti a jednoty). Svoji roli zde nepochybn sehrla i gnostick pedstava o svt,
kter oznaovala hmotn svt za patn. Tomu je nutno rozumt ve smyslu starovkch nauk tak, e hmota je hrobem
(vzenm) due.
[15] 7 Sprvc je symbolizovno 7 viditelnmi tlesy na slunen soustavy: Sluncem, Mscem, Merkurem, Venu,
Marsem, Jupiterem a Saturnem. Pozoruhodn je pesnost popisu autor vslovn uvd, e jde o tlesa vnmateln
53
smysly, tedy viditeln pouhm okem. Jak dokldaj starosumersk texty, ale i mnoho pradvnch tradic celho svta,
bylo ve skutenosti pvodn znmo vech 10 planet na slunen soustavy, z nich Nibiru mus bt teprve objevena.
Mnoz astronomov jsou vak ji dnes pesvdeni o jej existenci. Pozdj bezmylenkovit opakovn dvnch
tradic vedlo k zapomenut mnoha znalost. Osud se vztahuje k dvn astrologick tradici, protoe z postaven tchto
7 tles se vypotval horoskop. Je velmi pravdpodobn, e mezi Jupiterem a Saturnem se nachz nebo nachzela
jet jedna mal planeta. Pluto se toti stal planetou pomrn nedvno, kdy byl gravitan silou pibliujcho
se shluku komet, kter napchal velk kody v naem systmu, stren, take se vymanil z dosahu Saturna, jeho
pvodn obhal. Sumerov a po nich dal obyvatel popsali stvoen svta na 7 tabulkch. Tento poet nen jist
nhodn.
[16] Logos zedn, jinak bo jmno.
[17] Prodnmi prvky jsou zde mnny Ohe, Voda, Zem, Vzduch.
[18] Obrat dol smujc vystihuje rozlenn ltky, kter je dno vibran frekvenc. m je ni, tm je ltka zemitj-
.
[19] Tento popis je z hlediska dnenho poznn neuviteln pesn. Tlesa se pohybuj po uzavench drahch (me
to bt kruh nebo elipsa) okolo njakho centrlnho tlesa. Bohuel zde nen uvedeno, m-li autor na mysli Slunce
nebo Zemi. Planety se pohybuj velmi rychle, a tud i vzdlenosti, kter bhem jednoho obhu uraz, jsou obrovsk.
To ukazuje na pokroilou znalost, protoe planety se pohybuj po obloze zdnliv velmi pomalu.
[20] Jde patrn o bytost, je se pozdji dostala do obecnho povdom jako bel. Ve skutenosti odpovd eonm gnostik
a sefirotm kabalist.
[21] Z toho plyne, e podle hermetickho uen byl lovk na Zemi jet pedtm, ne prola slunen soustava velmi
vnou katastrofou, kter ji na njakou dobu destabilizovala. Jakkoli se to zd fantastick, stejn tvrzen nachzme
i v klnopisnch tabulkch v. detailnch popis boj na nebi. Informace o tto katastrof jsou vak obsaeny
v legendch prakticky celho svta.
[22] Lidsk due nikdy nesp, nbr ve spnku tla svou hmotnou strnku opout.
[23] Zapomntlivost je zde vyjdena neschopnost bnho lovka pamatovat si vdom vtinu svho ivota (v jinch
tlech a mimo tlo).
[24] Jde o zrozen rznch ras. Vechny prastar texty se shoduj v tom, e prvn lid se nedokzali rozmnoovat vbec
a muselo bt stvoeno nkolik generac lid, neli tuto schopnost nabyli. Nkter texty, zejmna sumersk, lze do-
konce interpretovat tak, e mohlo jt i o genov manipulace, kter mohly provdt jedin bytosti z jin planety ve
snaze vytvoit lovka. Je-li takov nzor, prosazovan zejmna Z. Sitchinem, sprvn, znamenalo by to primitivizaci
pvodnch popis vnikn du do hmoty. Velmi zajmav o tom pe kniha Dzyam.
[25] Vnitn aura, kter m funkci matrice lidskho organismu.
[26] Na rozdl od Bible je zde strom ivota popisovn zcela opan. Clem lidskho snaen mus bt nabyt vdom
sv skuten podstaty. Tento popis je zcela realistick. Samotn pojem Dobro je ryze egyptsk.
[27] Tj. astrologickm uskupenm nebeskch tles.
[28] To je vynikajc, zcela strun, a pesto vyerpvajc vysvtlen piny pevtlovn. Nutnost znovu se rodit je
dna jen na mysl, a proto ns z kolobhu ivot me vysvobodit jen poznn sebe sama, a tm i veho ostatnho.
Doshnout toho lze pekonnm dulnho pohledu na svt.
[29] Skutenho poznn lze doshnout jen za klidn mysli, kter pichz ihned pot, co jsou zkroceny vechny vn
a dostivosti, je mus vyhasnout. Zokliven veho hmotnho, jako i svch temnch sklon je jednm z domi-
nantnch rys Egyptsk knihy mrtvch.
[30] Vstupy smyslovch podnt. Je zde vlastn popsna metoda hlubok kontemplace.
[31] Kristus ve svm uen o nensil a zeknut se pomsty zjevn vychz ze starch hermetickch tradic. Ty poznal za
svho pobytu v Hermopoli v Egypt.
[32] ivotem je mnna existence ve Svtle, mimo pouta hmotnho tla, kde nahl skutenost a neije ve svt pelud
vytvoench svmi nedokonalmi smysly a pedevm schizoidnm komplexem, kter ji odezv od skutenosti.
Proto vchodn mudrci hovo o naem svt jako o zemi pelud.
[33] Tm zanikne dostivost znovu se rodit.
[34] Vnitn aura v sob nese vechny jemnohmotn struktury organismu v. matrice, kolem n se hmotn tlo utv.
Rozplynutm tto sousti aury se definitivn zamez novmu vtlen. Ponvad to nen sdlo mysli, nezanikne tmto
aktem osobnost. Ptomnost a neptomnost tto matrice se projevuje i v zhrob. Pi setkn se zemelmi meme
vidt jejich podobu, ji mli na zemi, nebo se mohou jevit jako amorfn oblak. Je zcela pznan, e i v pp. nee-
xistence jakhokoli konkrtnho tvaru bezpen poznme, o koho se jedn.
[35] Tyto oblasti nebes se egyptsky nazvaj arit. Ble o nich viz. 144. kapitola Egyptsk knihy mrtvch.
[36] Tj. jsouce s nimi v souzvuku. Z tohoto hermetickho podobenstv patrn vznikla naivn kesansk bchorka o an-
dlech, kte v nebi zpvaj a hraj na harfy.
[37] Obraz probuzenho lovka. Srovnej popisy mystickch vytren nebo knihu Cosmic Consciousness: A Study in the
54
Evolution of the Human Mind (Kosmick vdom: Studie o vvoji lidsk mysli) od Richarda Maurice Buckeho.
[38] Jak poukzal i Gilles Quispel, tento chvalozpv je pozoruhodn podobn staroegyptskm nboenskm psnm.
[39] Znan st zatku tto knihy byla ztracena.
[40] Myleno nejen prostorov, ale i moc a vznamem.
[41] U tohoto pojmu dodv vysvtlivku sm antick autor i nkdo, kdo text opisoval a vykldal. To, co je vlastn Bohu
oznauje takov objekt, kter existuje od vnosti, ani vznikl v njak konkrtn okamik.
[42] Z tohoto vvodu plyne, jak Egypan a po nich i kesan dokldali, e je Bh vudyptomn a vevdouc.
[43] Pedstava, e jednotliv planety jsou uneny jim psluejcm sfrm, je egyptskmu pojet ciz. Z tohoto extremis-
tickho mechanistickho nzoru se vyvinula pedstava, e Zem je stedem svta a ve se to kolem n. Nsledujc
text tuto pedstavu, podmnnou omylem smysl, jasn uvd. Nejene je tato eck koncepce zcela nesmysln, ale
nen ani jasn, pro se jej autoi domnvali, e sfry planet a stlic se nm li. Je toti zjevn, e sfry 7 planet
povaovali za jedinou kategorii, a pitom se dle o vech nebeskch tlesech dozvdme, e to jsou bozi, co zname-
n, e ekov neinili rozdlu mezi planetami a hvzdami. Z dalch text je zejm, e tyto spisy byly symbolick.
Tm, e byly brny pli doslova, nemohly bt ani pochopeny.
[44] Zajmav popis odtn fyziklnch pohyb, by zasazen do nesmyslnho rmce.
[45] Autor chce velmi neobratn ci, e obn pohyb se odliuje od pmoarho, piny vak nedovede domyslet.
[46] Autor se tmto vkladem znan zaplt. Pokud pijmeme uen o 4 prvcch, plynulo by z nj, e pevn ltky musej
bt porzn, nebo jinak by mohly bt tvoeny jen temi prvky. Vzduch by musel vdy chybt, protoe by do tlesa
nemohl pronikat. Snad to znamen, e u v Egypt existovala pedstava o atomickm uspodn hmoty. Filosofov
Mochos, Leukippos a Demokritos mohli ke svm atomistickm teorim pijt prv zde. V pp. Demokrita z Abdry
si meme bt tm jisti, e v Egypt studoval (viz. vodn sta).
[47] Tento popis psob ponkud mechanistickm dojmem. Je to patrn zpsobeno tm, e et interpreti ne vdy chpali
egyptsk nauky dokonale. Pedloha chtla ci, e Dobro je celek. Pokud vezmeme z ehokoli jen st, ji nikdy to
neme bt Dobro. V tom byla egyptsk filosofie zcela zajedno s indickou, co ostatn nen pekvapiv, nebo ob
vychzej ze spolenho zdroje, kter mohl bt v atlansk kultue, pp. mohla indick filosofie vzniknout z egyptsk
(viz. vodn sta).
[48] Zde se odr egyptsk kult slunce. Egypan ovem neuctvali slunce jako tleso, ale jako symbol nejvyho
bostv, ke ktermu se po smrti vraceli, nebo alespo pibliovali. Tato vta naznauje, e text byl patrn pekldn
z egypttiny a pekladatel sprvn nechpal pojem Re. Ten ml bt peloen jako Bezbeh ze.
[49] Tato rozprava byla ztracena. Jej nzev znme dky tomu, e byl omylem uvdn u druh knihy. O jej existenci
svd i Stobaeus.
[50] Mnno je pravodstvo, egyptsk Nut, kter je toton i s pranou ve sv nejjemnj podob, tedy s akou.
[51] Slovn hka. eck pneuma znamen jak vnek, tak dui.
[52] Mnna je Mysl, o n hermetick texty hodn hovo. Je zcela toton s ve zmnnou du.
[53] Viz Kapitoly o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze.
[54] S vjimkou pedstavy o sfrch, o kterch jsme dosud v egyptskch textech nenalezli doklady, je toto dokonal
strun popis egyptsk kosmologie.
[55] Srovnej I. kniha Mojova, 1,2-25.
[56] I zde se skrv biblick paralela.
[57] I kdyby v Bibli nebylo zetelnch znak, e nauka o pevtlovn byla pvodn jej nedlnou soust, toto a nesetn
dal msta v hermetickch textech dokazuj, e tomu tak bylo.
[58] Ohlasy tohoto popisu vzniku civilizovan spolenosti meme nalzt i v knize Enochov a ad dalch prastarch
literrnch pamtek.
[59] Patrn se jedn o umlou konstrukci, kdy ekov spojili prvky egyptsk a babylonsk filosofie. Je rovn mon, e
se zde odr mylenka pevtlovn, kter vak je vysvtlovna na velmi nevhodnch analogich. Symbol racho
zrna, kter muselo bt nejprve pohbeno v zemi, nachzme na staroegyptskch vyobrazench. V dobch vzniku
tchto relif se vak ji i v Egypt jen velmi obtn rozumlo Kapitolm o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh
ze.
[60] Soust ady egyptskch chrm bylo posvtn jezero, kter je popsno v tomto dialogu jako ndr. V nm se kn
ptkrt denn oiovali nejen v tlesnm, ale hlavn v duchovnm smyslu. Z tohoto ritulnho oiovn pochz
kesansk ktn, kter je pvodn egyptskm ritulem.
[61] I ve starm Egypt psobila ada kazatel nejvy pravdy. Podobn jako v ostatnch zemch i zde fungovala vdy
dvojice mesi (pomazanch), kter byla tvoena faranem (pro svtsk zleitosti) a Pnem obzoru (pro duchovn
sfru). Druh z nich byl obvykle Osiridovm veleknzem. Ob funkce mohly bt sloueny i v jedn osob.
[62] Vyprvn o srdci je ryze egyptskho pvodu. Srdce bylo zobrazovno nikoli anatomicky pesn (akoli je Egypan
55
dobe znali), ale jako ndoba, kter se postupn pln tekutinou moudrosti, ji dotyn nabr pi prochzen jednot-
livmi ivoty.
[63] ecky gnosis. Gnze je obvykle spojovna s kesanstvm. Ve skutenosti je to st staroegyptskho uen, kter
uniklo na veejnost po dobyt Egypta Alexandrem Makedonskm, a proto velmi zce souvis s hermetismem. Z gnze
erpalo mnoho mylenkovch smr, v. kesanstv. Zhruba od 2. stol. zan bt gnze pronsledovna a v prbhu
4. stol. pon jej mcen ohnm a meem.
[64] Autor m na mysli, e k prozen dochz po pekonn dulnho pohledu na svt, ale tuto nauku vyjaduje velmi
nesrozumiteln a zasten.
[65] Toto je dokladem, e zasvcenci hledli na obady jen jako na symboly. Egyptskmu nboenstv tedy nelze pitat
povrivost. Ta pramenila pouze z mysl tch, kte nechpali podstatu a rzn symboly brali do slova.
[66] Z tto i dalch zmnek se d pravdpodobn, e ekov tuili, patrn z egyptskho podn, e ivot existuje v ad
slunench systm ve vesmru.
[67] Toto je ryz pythagorejsk uen. A Pythagoras dajn studoval 25 let v Egypt.
[68] Egyptsk nauky byly pedvny ve form mystri. Tato praxe byla zavedena po egyptskm vzoru i na mnoha ms-
tech v ecku a v Mal Asii, zejmna pot, co si Egypt tyto oblasti vojensky podrobil. K nejvznamnjm vbojm
dochzelo za vldy Senvosreta I. a Amenemheta III. (oba 12. dynastie), zhruba mezi lety 20001800 p. Kr.
[69] Vdci ady obor, ale zejmna egyptologov se dohaduj, co znamen pojem bh (egyptsky neer). Tato poznm-
ka celou zhadu vyjasuje. Jako bh byla oznaovna jakkoli mocn bytost, a proto se jm mohl stt i lovk jet
za ivota. Egypan byli ovem snad nejzbonj nrod na zemi, a proto vyznvali jedinho Stvoitele, kter byl
nehmotn, bez tvaru. Pro mn duchovn vyspl jedince se jej snaili postihnout v symbolech, podle jednotlivch
aspekt. Tm vzniklo zdn, e egyptsk nboenstv bylo polyteistick.
[70] Narka na podobu Nejvyho, jak se nm jev po smrti. Pro dosud nejlep popis tto Bezbeh ze viz. Kapitoly
o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze, obecn znm jako Egyptsk kniha mrtvch.
[71] Autor m na mysli nikdy nezapadajc hvzdy v blzkosti nebeskho severnho plu. Meme se s nimi setkat snad
ve vech nboenskch textech starho Egypta, kde symbolizuj to, co je vn a nemn se.
[72] Zmnka o tom, e tyto hvzdy krou, neme znamenat nic jinho, ne e sta Egypan znali precesi zemsk osy,
kter opisuje na obloze zdnliv kruh. Bez zajmavosti nen ani zmnka o vlunosti Slunce ta dokld znalost
Egypan, e Slunce stoj ve stedu slunen soustavy. V ecku tuto nauku hlsali jen ti, kte se setkali s tmto
egyptskm uenm. Sami ekov podlhali zdn smysl, a proto se domnvali, e stedem svta je Zem.
[73] Mnno je souhvzd Medvdice Velkho vozu, kter se vlivem zemskho ohybu zdnliv ot v nadhlavnku.
[74] Souasn studie chaosu dokazuj, e i v nm panuje d. Tm vlastn souasn vdci dvaj za pravdu staroegyptskm
uencm.
[75] Tento strhujc anatomick popis pesahuje znalosti ek, ale pln odpovd tomu, co nachzme ve staroegyptskch
lkaskch papyrech. Jde tedy o dal doklad toho, e hermetick texty jsou staroegyptskho pvodu.
[76] Toto uen o ve vem ptomnm zlu tvo jeden ze zkladnch lnk gnostick vry.
[77] Mnn je lovk.
[78] Tento obrat evokuje staroegyptsk pojem dm ivota, co byla jednak jaksi univerzita (na obecn rovni), ale
vyuovalo se zde i hermetickm naukm, pedvanm jen zasvcenm. Domy ivota byly soust nkterch egypt-
skch chrm.
[79] Domnnka, e vdom rozkladem ustv, vychz z mylnho chpn reality. Tm, e tlo zemelho nereaguje na
dn podnty, nen eeno, e mysl zemelho vyhasla. Tento nzor je dokonce v rozporu s hermetickm uenm,
nebo podle nj due (mysl) opout nepotebn tlo. Ta se rozpadnout neme, protoe je nedliteln. Nejspe se
jedn o pozdj eck nzor, kter by byl v Egypt v ostrm rozporu s Kapitolami o vychzen z hmotnho svta
do Bezbeh ze.
[80] Vlunost lovka, jako nco vjimenho nen s nejvt pravdpodobnost egyptskho pvodu. Tato eck mylenka
pela do zkladu naeho nazrn na svt a zpsobila mnoho zla. Egypan ili v mimodn harmonii s prodou
a lovka povaovali za urit stupe vvoje mysli, kter se vrac ke Stvoiteli Bezbeh zi (viz. Kapitoly o vy-
chzen z hmotnho svta do Bezbeh ze). Tento pvodn nzor je v dlech hermetick filosofie rovn vyjden,
ale pro eky patrn neml takovou pitalivost.
[81] Autor nevysvtluje, co se stane, je-li nco znieno (nap. spleno). Je vak velmi pravdpodobn, e vldlo pe-
svden, e informan stopa zstv po vem a lze se s ni kdykoli spojit. Na tomto pesvden byly zaloeny
i staroegyptsk magick obady.
[82] Pedpoklad, e vra by mla pramenit jedin z poznn, je sprvn a logick. Zakldalo se na nm nejen pvodn
egyptsk nboenstv, ale dily se jm i nkter kesansk skupiny, nap. Katai, a vichni ti, kte vychzeli vdom
i nevdom ze staroegyptskho odkazu.
[83] Uranos byl bohem nebe a Kronos jeho synem a zrove nejmladm z 12 titn. Nsilm se zmocnil vldy nad svtem
a byl sesazen a svm synem Diem.
56
[84] S nejvy a jedinou skutenost se lze spojit jen hlubokou meditac, kdy zanik dualita.
[85] V tomto pp. je mnna pomrn vyspl due, kter je uvolnna z reinkarnanho kruhu, ale dosud nesplynula
s Bohem. Tento moment je dle vysvtlovn v ad hermetickch dl a zrove objasuje zdnliv rozpor staroe-
gyptskch text, je popisuj mnostv boh a jedinho Stvoitele.
[86] V tto souvislosti meme dobe pochopit, co mli hermetici na mysli, kdy mluvili o smrtelnosti a nesmrtelnosti.
Due je nesmrteln, a stoj na jakkoli rovni svho vvoje. Teprve vak pi urit, znan vysok pokroilosti nen
teba, aby se dle vtlovala do hmotnho tla. Tehdy zane t nesmrteln ivot ve smyslu hermetickch filosof.
[87] Zde nachzme popis hierarchie a funkce lidskch sloek, jak je popisuj indick a tibetsk texty. Snad nejdkladnj
popisy nachzme ve staroegyptskch hieroglyfickch zznamech, jim nen obecn rozumno, nebo si odbornci
nedovedou pedstavit, jak me mt jeden tvor vce tl (nap. Texty pyramid, Texty rakv, Kapitoly o vychzen
z hmotnho svta do Bezbeh ze aj.).
[88] Zjevn doklad eckho vlivu. Tento text je pozdn a petlumoenou verz pvodn staroegyptsk nauky.
[89] Tento vklad nen ani zdaleka tak symbolick, jak by se mohlo zdt. Blokac due vznik schizoidn komplex, kter
ji skuten oddluje od okoln skutenosti a umouje, aby se v n rozvjely vn. O tto problematice ble v dle
Lme piny, jeho autor sestavil i toto dlo.
[90] Cel tento proces je detailn popsn v Kapitolch o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze, obecn znmch
jako Egyptsk kniha mrtvch. Takov dlo vak nikdy neexistovalo v eckm psemnictv.
[91] V tto partii nachzme vysvtlen, jak vznikly bchorky o ertech, blech a podobnch pekelnch perch. Jak
patrno, stalo se tak nepochopenm tohoto ulechtilho uen, kter potvrzuj nejen dal nezvisl texty, ale i souasn
regresn vzkum.
[92] Viz. Etiopskou (kesanskou) knihu mrtvch.
[93] Tm jsou myleny pedevm astrologick vlivy.
[94] Citovno Theogeniem z Megary.
[95] Srovnej se zatkem Definice Herma Trismegista pro Asklpia.
[96] eck text zde uvd musk rod ve shod s egypttinou (Bezbeh ze je tam rovn muskho rodu). Proto jsem
jej zachoval i zde, akoli to nejde dohromady s gramatickm rodem Mysli v etin. I tato shoda toti me bt
vznamn, pokud jde o otzku pebrn informac ek z Egypta.
[97] Tato pas nad jakoukoli pochybnost dokazuje, e Egypan vili v heliocentrick uspodn na slunen sousta-
vy.
[98] V rozporu s ostatnmi traktty v. pedchozho odstavce se zd, e je zde pedstavovn kosmologick model za-
stvan Klaudiem Ptolemaiem, kter kladl Zemi do stedu vesmru a tvrdil, e vechna tlesa obhaj kolem n
(geocentrick nzor). S nejvt pravdpodobnost se jedn o pozdj vsuvku nebo o chybn peklad.
[99] Dodnes se vedou spory o tom, zda bylo staroegyptsk nboenstv mono- i polyteistick. Tradin pevld mnn,
e Egypan vili v mnostv boh. Egyptsk texty vak ukazuj, e ve skutenosti se vilo v jedinho Boha a e
nepehledn mnostv bostev je pouze symbolickm vyjdenm jednotlivch jeho aspekt. Nelze samozejm vy-
louit, e nemlo Egypan vilo, e existuje mnoho boh, nebo duchovn nedozrli k pravmu poznn. Zasvcen
egyptsk knstvo vak bylo zcela jist monoteistick. Mimochodem, toto pesvden o jedinm Bohu, kter se
neustle projevuje ve vech hermetickch spisech, je nejlepm dokladem toho, e se skuten jedn o staroegyptskou
filosofii. eck nboenstv bylo toti vrazn polyteistick a s hermetismem zcela nesluiteln.
[100] Stt se rovnm Bohu lze jedin tm, e s nm splyneme. K tomu dojde po zniku duality, kdy zanik as i prostor.
[101] Tato kniha byla ji dve peloena do etiny (s oznaenm XII.) v roce 1994 Radkem Chlupem, kter ji vydal jako
soust svho lnku v revui Prostor .29.
[102] Egyptskho boha Chnuma Agathos nazvali ekov Daimon. Z obsahu zde uvedench citt je zejm, e historick
postava Jee byla mytizovna prv podle tohoto boha. V literrnch pamtkch nachzme zmnky, e existovala
i filosofick dla, kde tento bh promlouval a vyuoval gnzi.
[103] I hermetika tedy zn zkony karmy.
[104] Tato sta je vynikajcm vysvtlenm osudu a ukazuje, e staroegyptsk uen o pevtlovn nen fatalistick. Ve
fatalismus mohou vit jen ti, kte je dobe nechpou a nejsou dostaten duchovn vyspl.
[105] Pasivn petvkou musme rozumt zablokovanost organismu. Ta se skuten projevuje pasivitou (brn toku pr-
nick energie) a petvkou (neumouje projev emoc). V dnen dob ji meme oznait jako schizoidn komplex.
Vce o n v knize Lme piny.
[106] Toto je ponkud zjednoduujc pedstava. Po vyvtlen se due skuten zbav svalovho krune. Ten je vak
pouhm vrazem blokdy. Pina obvykle spov v mysli. Kdyby tomu tak nebylo, nemuselo by k optovnm
vtlenm ji dochzet. Zd se, e jejich smyslem je pouze zbavit se tto blokace. Tomu by odpovdalo i uen, kter
se uvd na potku Poimandera. Symbolicky je to vyjdeno na mnoha mstech v hermetickch textech tak, e
due neuposlechly boch pkaz. Prv tato neschopnost naslouchat druhm je pinou lidskho netst. A due
poslechne, opt se vrt tam, odkud byla vyhnna.
57
[107] Tento nzor je v dokonal shod s koncepc egyptskch Kapitol o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze.
[108] Pod pojmem vzduch je teba hledat staroindickou prnu, tedy zkladn energii i nematerializovanou hmotu.
[109] Teprve v 17. stolet se zaalo poprat, e by Zem mohla bt iv. Souasn pozorovn dvaj v tto otzce za pravdu
prastar hermetice ped rozumstvm mechanism.
[110] Autor zde patrn nar na eku Lth, z n se musel kad zemel napt, aby zapomnl na svou pedchoz existenci.
V rmci egyptskch text nen podobn pedstava zatm doloena, ale lze o n do znan mry uvaovat, nebo se
zatm nikde nedovdme o vzpomnkch na pedchoz existence zemelho. Srovnej nap. Kapitoly o vychzen
z hmotnho svta do Bezbeh ze. I v Egypt se zemel plavil pes eku.
[111] Vechny uveden praktiky byly provozovny eky, kte nkter z nich pevzali z Babylonie. Egypan pouvali
mnohem racionlnj metodu, toti zrn na olejov film na hladin vody. To uvdlo zvl cvien jedince do
hypnzy a pak bylo mon se spojit s vym vdomm a protonacemi vesmru: zznamem veho minulho a prav-
dpodobnho budoucho vvoje.
[112] Tato st je nmitkou vznesenou proti mechanistickmu nzoru na svt.
[113] Srovnej Evangelium sv. Jana 2,3. Z tohoto msta plyne, e ani vechny Jeovy vroky nememe pova-
ovat za autentick, pokud ovem Je necituje nauky, kter se dozvdl v Egypt. V ivotopise sv. Issy se zeteln
rsuje hermetika jako vchodisko, jako uen, a jet otevenji se po strnce faktografick vyjaduje Vodnsk
evangelium.
[114] Nauka o pevtlovn skuten zahrnuje dv roviny chpn. Prvn z nich je intelektuln a ta by mla bt veobecn
rozena pro svj blahodrn vliv. Druh je duchovn, kter zane bt chpna v pm zvislosti na tom, jak se
zane strat dualita dotynho. V tomto smyslu je teba rozumt i poadavku zci se svta.
[115] Moudrost (Sophia) hrla velkou roli ve staroegyptskch naukch i v gnzi, kter je jejich pmm pozstatkem.
Srovnej nejvznamnj gnostick dlo Pitis Sophia.
[116] S touto koncepc se setkvme u ady kultur. Tibean takov jedince nazvaj tulku a Egypan pro n mli
oznaen opakujc ivot. Titul oznauje tm probuzen jedince, kte pichzej se zvltnm poslnm. V bud-
dhistick tradici jim odpovd boddhisatva i Buddha.
[117] V tchto vahch je teba hledat koen k 8 let trvajc crkevn diskusi o Jeov podstat. patn pochopen tto
koncepce a zejmna fanatick pstup k n mly za nsledek, e pod mytologickm nnosem se zcela ztratila histo-
rick osoba Jee.
[118] V Kapitolch o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze se meme opakovan dost, e se dotyn chce
vyhnout dal smrti, kterou se tam rozum optovn vtlen do hmoty, kdy due me t jen peludy. Ob uen jsou
tedy toton.
[119] O tchto zpornch vlastnostech se dkladn pe v egyptsk naun literatue. Jej autoi byli pro svou moudrost
obvykle zbotni. Buddha doel k velmi podobnm zvrm a shrnul je do 8 pravd.
[120] Srovnej Kapitoly o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze.
[121] Desatero boch pikzn bylo specifikovno v 10 bodech patrn kvli tto symbolick numerologii. I ono vychz
ze staroegyptskch nauk.
[122] Osm sfra je prvou rovinou za svtem hmoty. Ble o n v trakttu O osm a devt (sfe).
[123] S tajenm tchto informac se v Egypt setkvme bn. Bylo peneno i do ostatnch stedisek vzdlanosti ve
Stedomo, kam zasahoval egyptsk vliv.
[124] Egyptsk bostva (aspekty Stvoitele) byl azena do trojice a ty nkdy do jet rozshlejch celk. Kesansk trojice
je pmo odvozena z tohoto modelu.
[125] Auto jen velmi neochotn a vzdlen naznauje, e k poznn skutenho Boha (reality) je teba splynut s cel-
kem.
[126] Amon byl mstskm bohem Vesetu (oblast Karnaku, Luxoru, Medinet Habu, Malkaty). S nstupem 12. dynastie se
stal hlavnm bohem Egypta (krlem boh). Jeho vliv byl neochvjn do nstupu Achnatona; ten dal zavt chrmy
vech boh a prosazoval jen Atona. Od doby Haremheba (posledn panovnk 18. dynastie) se opt stal hlavnm bohem
a zstal jm a do potlaen staroegyptskho nboenstv. Amon byl stednm bohem i v merovejsk i (na jih od
4. nilskho kataraktu) a byl uznvn i eky.
[127] Vta dokld, e hermetika byl uenm pstupnm jen nemnoha zasvcencm. Ble o tom v chystan studii o gnzi
a hermetismu.
[128] Vta je zajmav v mnoha ohledech. Autor oividn nem na mysli pevod textu ze slov jednoho jazyka do jinho.
Spe dokld, e ekov se skuten jezdili do Egypta uit hermetice, jak o tom vyprv ada antickch autor.
[129] Toto pln odpovd idovsk kabale. Ta je rovn v podstat nepeloiteln, nebo se v n jedn nejen o to, co se v n
pe, ale i o zvuky slov. Z podobnch posvtnch jazyk meme jmenovat jet sumertinu, sanskrt a mon zvltn
verzi tibettiny, v n je psn Kandur. Omm Sety prakticky vyzkouela, e staroegyptsk formule na zahnn had
pronen se sprvnou intonac maj skuten pozoruhodn inky.
58
[130] Nevme, koli hermetickch knih existovalo (uvd se a 36 000), ale meme se oprvnn domnvat, e ze sku-
tench egyptskch pedloh bylo pevedeno do etiny a dalch jazyk jen mal procento. K otzce pekladu
hermetickch text do etiny viz. vodn studie.
[131] U ek dominoval helnocentrick nzor, kter ml mnohdy a obludn projevy. Vechny civilizace, kter nespadaly
do eckho svta, byly povaovny za barbarsk. Proto nm tento jeden z mnoha pklad pohrdn eky poskytuje
velmi solidn dkaz, e hermetick spisy skuten nejsou eckho pvodu.
[132] Egypan svj jazyk skuten pokldali za posvtn, nebo jej podle svch povst dostali od boh.
[133] Tato ponkud kostrbat formulace dokld, e ze starho Egypta pochz i uen o dualit a jejm pekonn.
[134] I zde se jasn projevuje heliocentrick nzor, by vychz z ponkud zvltnch pedpoklad. Zajmav je i zroden
mylenka obecn pitalivosti. Je ostatn velmi pravdpodobn, e Isaac Newton na mylenku gravitace piel prv
studiem hermetickch text (je znmo, e se pedevm zaobral alchymi a fyzika a matematika u nho hrly jen
vedlej roli). Tomu by odpovdaly i jeho formulace, kter nejsou mechanistick. Tmi Newtonovo uen prostoupili
a nmet filosofov a Leonhardt Euler.
[135] Formulaci je teba rozumt v obojm vznamu slova. Egypan vili, e due prochz vemi ivmi tvory a tak se
zdokonaluje. V Kapitolch o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze se jasn dotme, e vyspl due byly
povaovny za ohniv, a proto se ji nemusely vtlovat na zemi. Pojmu ohe musme rozumt ve smyslu prvku,
jak o nm hovo hermetick texty. Takov popis due ostatn zcela odpovd hermetickmu popisu.
[136] Kesansk pedstava o strnch andlech je rovn pejata z Egypta.
[137] ekov staroegyptsk knze nazvali proroky. Toto msto i text .18 nm dokonale osvtluj, e tm nemli na mysli,
e by pedvdali budoucnost, nbr e pineli lidem bosk uen.
[138] Viz legendu o eckm bohu Orfeovi. eck autor by k tto legend st odkazoval takovmi slovy a zcela jist by
zmnil Orfeovo jmno.
[139] Tato st textu se nezachovala.
[140] Konec textu schz.
SBRKA HERMETICKCH
TEXT II.
SVAT KNIHA HERMA TRISMEGISTA UREN ASKLPIOVI
tj. Dokonal rozhovor znm jako ASKLPIUS
a tm i zavdjc dla.
1
Sbrka hermetickch text II. ASKLPIUS
OBSAH
Prolog: Uen o Bohu a podstat ivota
1. O podstat due, Boha a vesmru
2. O vzniku a vlastnostech hmotnho svta
3. Vchodiskem veho je Bh. Przdno neexistuje
4. Egypt je obrazem nebes a proroctv o jeho zmaru
5. V kad rovni svta pebvaj odpovdajc dmoni
6. Due, kter se proheily, jsou vydny na milost dmonm
7. Jedinou obranou ped hchem je zbonost
Doslov: Zvren modlitba
Poznmky
2
PROLOG:
UEN O BOHU A PODSTAT IVOTA
Hermes: Byl to samotn Bh, kter t pivedl ke mn, Asklpie, abys naslouchal uen, kter
pochz od Boha. Mj vklad bude takov, e z jeho zbonho zpalu bude zejm, e je
v nm vce boho dla ne ve vem, co jsem doposud kal, i lpe (eeno), e jsem byl
inspirovn bo moc, abych promluvil. Poznme toti, e tyto dv vci spolu souvisej a e
jsou tak zce spjat, e je nelze rozdlit. O tom se vak dozv z m dnen rozpravy, pokud
mi bude soustedn naslouchat. Pojme se vak na chvli projt, Asklpie, a vyzvednout
Tata, aby se k nm pipojil.
Pot, co (se k nim) Tat pipojil, Asklpius poznamenal, e by ml bt ptomen i Amn.
Tikrt Nejvt odpovdl: Nen douc, aby byl Amn ptomen,
[1]
nebo si pamatuji,
e mu byly vnovny mnoh z mch spis, stejn jako mnoh z mch pojednn o prod,
[2]
podobn jako bylo mnoho (mch) vysvtlujcch spis ureno Tatovi, mmu drahmu
a milovanmu synovi. Co se te dnen rozpravy, pipi ji tvmu jmnu, Asklpie. Nyn
me zavolat Amna, ale jin u nevo, sic bude rozprava, je se zabv nejhlubmi ped-
mty a zasluhuje nejvt cty, zprofanovna
[3]
pchodem a ptomnost bandy poslucha.
Bylo by bezbon zveejnit prostednictvm mnoha svdk rozpravu, kter je pln Boha
a vekerho jeho majesttu.
Pot vstoupil do svatyn i Amn a msto se stalo svatm zbonou ctou ty mu a naplnilo
se bo ptomnost. Posluchai naslouchali v nejhlubm tichu a srdce i due kadho z nich
lply na posvtnch slovech, kdy poaly rty Herma, bosk lsky, promlouvat.
3
1. O PODSTAT DUE, BOHA A VESMRU
Hermes: Vechny lidsk due, Asklpie, jsou nesmrteln. Vechny due vak nejsou stejn.
Rzn due byly stvoeny rzn, nebo due se li kvalitami.
Asklpius: ekni mi vak, Tikrt Nejvt, co nejsou due nestvoeny?
Hermes: Jak rychle jsi pestal, Asklpie, chpat pravdivou nauku! Co jsem ti neekl, e ve je
jednm a tmt a Jedin je ve vem (ptomen), protoe ve bylo ve Stvoiteli dve, ne
ve stvoil? Oprvnn se o nm tedy k, e je vm, nebo ve je jeho soust. Bu tedy
bhem naich rozprav neustle pamtliv onoho Jedinho, kter je ve vem, toho, kdo je
Tvrcem veho.
Ve se odvozuje z nebe () (Vzduch) se mn na Zemi, Vodu, Ohe a Vzduch. Jedin to,
co smuje vzhru, je ivotodrn, zatmco to, co smuje dol, je tomu podzeno. A co
vce, ve, co z ve sestupuje, je tvr, kdeto to, co vystupuje zezdola vzhru, je vivn.
Zem, kter jako jedin stoj pevn na svm mst, pijm do sebe ve, co je tvr, a zpt
vrac to, co bylo pijato. Je to celek, kter je takto ze veho sloen, nebo vm je a sest-
v, jak jsi ji ode mne slyel, z due a hmotn podstaty. Due a hmotn podstata se spolu
objmaj a psobenm prody jsou udrovny v pohybu. Tento pohyb se projevuje jako
mnostv (rznch) vlastnost vech objekt, kter se vzjemn natolik odliuj, e vznik
nekonen poet jednotlivost licch se kvalitami, akoli ve ve skutenosti tvo jeden
celek. Z toho plyne, e celek je jedin a ve pochz z nho jedinho. Prvky, kter obdaily
hmotu podobou, jsou co do potu tyi: Ohe, Voda, Zem a Vzduch. Hmota je vak jedin,
a prv tak je jedin due i Bh.
Nyn mi vnuj svou plnou pozornost a zapoj veker sv rozumov schopnosti a zvdavost
inteligence. Takov pozornosti je toti teba pro (pochopen) nauky o Bohu. lovk j vak
neme doshnout bez bo pomoci. Je jako proud valc se dol, take jeho rychlost za-
nechv za sebou toho, kdo se jej sna nsledovat. Zanechv za sebou nejen posluchae,
ale i uitele.
Nebe je smyslov vnmatelnm bohem, kter spravuje vechna tlesa, zatmco rst i rozklad
je ovldn Sluncem a Mscem. Nebe samo a ve, co je v nm, je vak podzeno Bohu,
kter je prostednictvm prody Tvrcem vech obecnch i jednotlivch forem i bytost.
Tm je vemi nebeskmi tlesy, kter jsou Bohem ovldna, vlvn do v hmoty nepetrit
proud due. Hmota byla ji pedem uzpsobena tak, aby se stala pjemcem individulnch
forem vech tvar, a proda, uspodvajc hmotu do individulnch forem prostednictvm
4 prvk, vytv a do ve nebes ve, co je potenm pro bo oko. Vechny sti due
jsou zvisl na silch (pichzejcch) shora, kter se projevuj mezi jednotlivci tak, jak nyn
popi.
Jednotlivci kadho druhu jsou vytvoeni tak, aby se sob podobali. Druh je souborem
sestvajcm z jednotlivc a ti jsou st celku. Proto tda boh tedy vytv jednotliv
bohy a tda dmon jednotliv dmony. Stejn je tomu i u tdy lid, ptk nebo jakchkoli
bytost, kter vesmr obsahuje. (Vdy) vytv jednotlivce stejnch tvar, v souladu s jejich
tdou. Existuje vak jet jeden typ ivch bytost. Ty jsou prosty due, nikoli vak ctn,
take maj radost ze veho, co je jim pjemn, a trp vm, co jim kivd a ubliuje. Tento
druh sestv ze veho, co je v zemi a ra do ivota s pevn uchycenmi koeny. Jednot-
livci tohoto druhu jsou rozeni po cel zemi, zatmco nebe je naplnno bohy, kte jsou
individuln nesmrteln. Ostatn druhy, o nich jsem hovoil, pebvaj v prostoru, kter se
4
rozprostr od zem a k pbytku boh. Ve vech tchto tdch jsou jednotlivci smrteln.
Jednotlivec je st druhu. Nap. lovk je soust lidstva a mus nutn odpovdat co do
kvality druhu, jeho je soust. Tud, akoli jsou vechny druhy nesmrteln, ne vichni
jedinci jsou nesmrteln. V pp. boh je nesmrteln jak druh, tak i jednotlivci. Vechny
ostatn druhy, a umraj v jednotlivcch, jsou udrovny v byt svou reproduktivn plod-
nost. Podobn jsou smrteln jednotliv lid, ale lidstvo je vn. Lid jsou tedy smrteln,
ale lidstvo je nesmrteln.
I kdy vichni jednotlivci pipomnaj typ svho druhu, pece se jednotlivci kadho druhu
ms s ostatnmi druhy. Vichni dmoni, kte se oddlili od svho vlastnho druhu a pili,
aby se spojili s tdou boh tsnm spojenm a partnerstvm s nktermi jednotlivci, jsou
povaovni za bohm podobn dmony. Jednotlivci z tdy dmon, kte si zachovvaj
svou podstatu nezmnnu, se nazvaj () a ti, kte se stkaj s lidmi, jsou oznaovni jako
dmoni ptelt k lovku. Tot lze ci i o lovku. Vpravd lid jsou jet rozmanitj
ne dmoni. Jednotlivci lidskho rodu jsou rzn a mnohch povah. Stejn jako dmoni
pochzej seshora a vstupuj do partnerstv s ostatnmi jednotlivci a vytvej si mnoho
intimnch vazeb s tm vemi ostatnmi druhy. Podobn lovk, kter ulechtilost mysli,
kter je v nm a j je podoben bohm, se jim zaslbil pro svou zbonou oddanost se stv
podobnm bohm. Ten, kdo se upn k dmonm, se stv podobnm dmonm. Ti, kte
jsou spokojeni s obecnm stavem svho druhu, zstvaj pouhmi lidmi a (nestvaj se)
nim jinm. Vichni jednotlivci lidskho druhu, podle toho, k jakm jednotlivcm kterho
druhu se upnaj, se podobaj tm bytostem, ke kterm se pichyluj.
lovk je tedy divem, Asklpie. Cti a uctvej takovou bytost! lovk na sebe bere znaky
boha, jako by sm byl bohem, je podobn rodu dmon, nebo v, e vzeel ze stejnho
zdroje jako oni, a je-li pevn v pesvden, e to, co je v nm, je bosk, pekonv lidskou
st sv vlastn podstaty. O mnohem astnji jsou sloueny vlastnosti lovka, ne jak
je tomu u ostatnch bytost! Je spjat s bohy do t mry, e je v nm jim podobn boskost.
(Me) opovrhovat onou st sv bytosti, kter jej in soust zem, a vyhledvat ve,
m je spjat s nebeskm dem, pokud k nmu obrac svou pchylnost. Pozved uctiv oi
k nebesm nad sebou a dohl na zemi pod sebou. Poehnn v rovnovnm stavu je (ten,
kdo) miluje ve, co je nad nm.
Ke vemu tak m pstup. Sestupuje do hloubek moe zvdavost sv mylenky a ani nebe
pro nho nen dost vysok, nebo je m svou moudrost, jako by bylo v jeho dosahu.
Svm ostrm vtipem pronik i prvky. Vzduch neme zaslepit jeho duevn zrak ani tou
nejneproniknutelnj temnotou, hust Zem neme zabrnit jeho innosti a ani nejhlub
Voda neme zkalit jeho dol obrcen zrak. lovk je vm a je vude.
Ze vech druh neboli ras ty, kter maj dui, maj koeny, kter k nim dosahuj seshora,
zatmco ty, kter jsou bez due, vzchzej z koen, kter smuj zezdola vzhru. Prvn
z tchto druh je vyivovn dvma druhy potravy, zatmco druh m potravu je jednoho
typu. (Podobn) zvata sestvaj z due a tla a jejich potrava je dvoj: due je ivena
neustlm pohybem Ohn a Vzduchu, (tedy) vymi prvky, kdeto rst tl je zajiovn
Vodou a Zem, tj. nimi prvky. Mysl, 5. soust, kter pochz z teru, byla dna jedin
lovku. Ze vech bytost a ze vech tvor, kte maj dui, je lovk jedinm, jeho schop-
nost uvaovn je tmto darem mysli poslena, pozvednuta a vyzdvihnuta natolik, e me
doshnout znalosti skuten podstaty Boha.
[4]
Kdy jsem ji byl nucen zmnit se o Mysli, prozradm ti pozdji i plnou nauku o n, nebo
je vysok a svat a o nic mn nron ne ta o Bohu. Pro tuto chvli vak budu pokraovat
v zapoatm vysvtlovn. Hovoil jsem o pslunosti k bohm, z n se smj tit lid,
ovem jen nkte, nebo doshli bosk schopnosti chpn pravdy, onoho botjho
druhu mysli, kter existuje jen v Bohu a intelektu lovka.
5
Asklpius: ekni mi vak, Tikrt Nejvt, copak nen mysl vech lid stejn kvality?
Hermes: Ne vichni lid doshli skuten znalosti. Mnoz se podvoluj slepmu impulsu a ne-
hledajce pravdu jsou svdni iluzemi.
[5]
Ty v jejich srdcch iv zlo a pemuj lovka,
nejlepho z ijcch tvor, na divokou a divoskou bestii. Pokud jde o Mysl a s n spjat
otzky, plnou pravdu ti odhalm pozdji, a se budeme zabvat i duchem.
lovk m dvoj podstatu, a to jako jedin ze vech bytost majcch dui. Je sloen ze dvou
st, z nich je jedna jedin a nedliteln. Ta je nehmotn a vn a oznaujeme ji jako
to, co bylo vytvoeno k obrazu bomu.
[6]
Druh soust je tver a je hmotn.
[7]
V n je
uzavena ona st, kterou jsem prv oznail jako bo. Zde se nachz bosk mysl s od-
povdajcmi mylenkami ist Mysli. Tato st je od veho ostatnho oddlen a ohrazena
tlem, kter je jakoby zd, proe (neustle) setrvv v klidu.
Asklpius: Co vak bylo onou pinou, Tikrt Nejvt, e byl lovk umstn v tomto hmot-
nm svt? Pro radji nepebv v oblasti, kde je Bh, a net se z dokonal radosti?
Hermes: M pravdu, Asklpie, kdy se na to pt, a modlm se k Bohu, aby mi dal slu ti odpo-
vdt. Ve toti jednak zvis na jeho vli, a hlavn na tom, co je nejvy a nejposvtnj.
To plat i v pp. naeho bdn. Poslouchej tedy, Asklpie! Kdy Tvrcem vekerenstva,
kterho ze zvyku nazvme Bohem, stvoil toho, kdo je druhm, tedy viditelnho a vn-
matelnho boha, a j jej budu nazvat Vnmateln, nikoli proto, e vnm podnty smysly
(otzkou, zda vnm smysly, i nikoli, se budeme zabvat pozdji), ale proto, e me bt
vnmn zrakem. Kdy km, e Bh vytvoil tuto bytost, jeho prvn a jedin stvoen, a kdy
vidl, e to, co uinil, je krsn a zcela naplnno vm dobrm, radoval se z toho a velmi ji
miloval jako svho vlastnho potomka. Proto si pl, byv moudrm a dobrm, aby existoval
jet nkdo jin, kdo by mohl hledt na jm poatou bytost, a tmto pnm vytvoil lovka,
aby se stal napodobitelem jeho moudrosti a jeho peovatelstv. Pro Boha znamen chtn
dosaen cle, nebo kdy nco chce, ihned se to stane.
[8]
Tak byl vytvoen lovk jako vtlen a vn bytost k tomu, aby se vytvoen mohl starat
o ve na zemi. Aby to dokzal, musel jej uzavt do hmotnho obalu. Proto mu Bh dal
k pebvn tlesnou schrnku a rozhodl, aby vichni lid vznikali stejn. Vytvoil tud
lovka z podstaty mysli a z podstaty tla, z toho, co je vn, a z toho, co je smrteln, mse
a smchvaje dohromady ob podstaty v odpovdajc me tak, aby takto vznikl stvoen
dokzalo naplovat poadavky obou zdroj svho byt, tj. uctvat a zboovat nebesk
a zrove se starat a peovat o pozemsk. A kdy km pozemsk, nemm na mysli jen
dva prvky, toti Vodu a Zemi, kter proda poddila lovku, ale mnm tm ve, co lovk
dl na zemi i ve vod, nebo ze Zem a Vody, jako nap. rolnien a paststv, stavastv,
pstavn prce a (nmon) navigaci, a konen i obcovn a vzjemnou pomoc, aby se
utuovala vazba, j jsou vzjemn spjati pslunci lidskho rodu. lovku byl tedy sven
dozor nad onou st Vesmru, kter sestv ze Zem a Vody, a tato pozemsk st Vesmru
je udrovna v podku prostednictvm znalosti lovka a uplatovnm umn a vd. Bh
si toti pl, aby Vesmr nebyl dokonen, dokud lovk nevykon svj kol.
Vidm vak, Asklpie, e jsi napnut a netrpliv, kdy se dozv, jak me lovk peovat
o nebe nebo nebesk vci. Sly tedy, Asklpie! Sprva nebes a veho, co je v nich, nen
nim jinm ne neustlm uctvnm, a nen dn jin bytost, a bosk i smrteln, kter
uctv, krom lovka. Proto nebet bozi nachzej v lidsk ct, zboovn, chvle a uct-
vn nebe poten, a nikoli bez dobrho dvodu seslalo nejvy bostvo dol sbor mz,
aby pebval mezi lidmi. Pozemsk st Vesmru by se zdla pouze hrubou a divoskou,
kdyby nebyla zalita sladkou melodi, a prv aby tomu tak nebylo, seslal Bh mzy, aby jej
lid mohli uctvat chvalozpvy (zpvanmi) k chvle toho, kdo je vm v jedinm a Otcem
veho, a aby tato sladk hudba nechybla na zemi a aby k jeho chvle znla sladna s nebes-
6
km zpvem. Nkterm, ovem jen nemnohm, obdaenm nenakazitelnou mysl, ppadl
kol pozvednout uctvajc oi k nebesm. Ale vem, kte jsou smenm rznch st
sv podvojn bytosti a jsou stahovni dol thou tla, take se ponoili do niho stupn
inteligence, je svena pe o prvky a pedmty niho svta. lovk je tud bytost z sti
smrteln, ale spe bychom jej mli povaovat za nadazenho pro jeho nesmrtelnost a to, e
je tak dobe a eln uzpsoben k uritmu kolu. Protoe by nemohl vyhovt poadavkm
obou svch kol, pokud by nebyl vytvoen ze dvou druh podstat, byl uinn z obou, aby
mohl peovat jak o zemi, tak konat bohosluby.
Nyn si peji, Asklpie, abys naslouchal tomu, co se ti chystm odhalit, s nejvy pozornost
a s nejjasnjm rozumem. Je to uen, ktermu mnoz nev, kter by vak mlo bt uznno
za rozumn a pravdiv lidmi svatj mysli. Tedy zanu.
Bh, Pn vnosti, je prvn,
Vesmr je druh
a lovk je tet.
Bh je tvrcem Vesmru a veho, co je v nm, a ve ovld. lovka vytvoil coby sloenou
bytost, aby vldl spolu s nm, a pokud lovk na sebe pijme celou ti jemu sven funkce,
tj. pi (o pozemsk,) kter je jeho vlunm kolem, stv se pro Vesmr prostednkem
k dosaen sprvnho du a Vesmr se mu zan podobat,
[9]
take se zd, e Vesmr (tj.
uspodan Vesmr) byl sprv uspodn dky lidsk sloen struktue, jak bylo zamleno
Bohem.
lovk, kter zn sama sebe, zn i Vesmr,
pokud je pamtliv role, kter mu byla urena, dr se svho kolu a vyjaduje chvlu a dky
Bohu v on me a uctv bo podobu,
[10]
jsa si vdom, e on sm je druhm obrazem
Boha.
Toto jsou tedy dva obrazy (Boha):
Vesmr je jednm
a lovk je druhm,
a oba dva jsou sestaveny z rznch st
do jedinho celku.
Mus si toti uvdomit, e lovk, aby byl pln pipraven na oba koly, byl uzpsoben tak,
e kad z jeho dvou podstat je sloena ze 4 prvk. Jeho bosk st je sloena z vych
prvk, toti Mysli, Intelektu, Ducha a Rozumu, a proto se doke pozvednout a do nebe,
ale kvli sv hmotn sti, kter sestv z Ohn, Vody, Zem a Vzduchu, je smrteln a je
spjat se zem, aby nemohl opustit a zanedbvat to, co bylo sveno jeho pi. Tm je dno,
e
lovk, a je zsti bosk, je z sti i smrteln,
a proto musel bt umstn do tla.
Sprvn souinnost obou st, tj. celho lovka,
je hlavn a pedevm zaloena na zbonosti, kter je provzena dobrotou. Dobrota vak
me bt spatena ve sv plnosti jedin tehdy, kdy se lidsk ctnost obrn ped dost
a odmt ve, co je j ciz. Ve pozemsk, co lovk potebuje k uspokojen svch tlesnch
poteb, je ciz t sti jeho pirozenosti, kter je podobn Bohu. Oprvnn se to nazv
majetek, protoe se to s nmi nezrodilo, ale dostalo se to do naeho vlastnictv a pozdji.
To ve je tedy lovku ciz. Ano, i tlo mus bt povaovno za ciz, nebo musme odmtat
nejen pedmty na dostivosti, ale i to, co je zdrojem neist chamtivosti v ns. Podle
7
zvru, k nmu mne vede m vaha, je lidskou povinnost nehromadit pouze lidsk stat-
ky, ale spe (shromaovat) silou jeho pemtn to, co je bosk, aby dokzal odmtnout
a odvrhnout onu smrtelnou st, kter byla k nmu pipojena, kdy bylo teba, aby udroval
a peoval o ni svt.
Byl-li tedy lovk vytvoen a uzpsoben svrchovanm Bohem k kolm sluby a uctvn,
co mysl, e by mlo bt jeho odmnou, kdy vede spodan ivot, pracuje ve svt sv-
enm jeho pi a vyznamenv Boha zbonou pozornost, m v obou kolech nleit
a inn vykonv bo vli? Tm, e je svt dlem boch rukou, spolupracuje s vl Boha
ten, kdo svou p zachovv a vyzdvihuje jeho krsu, kdy kadodenn svou tlesnou silou,
p a prac nut objekty zaujmat tvar a podobu, kterou jim pisoudil Bh. Co by mlo bt
jeho odmnou? Nebude j snad to, co zskali nai otcov a za co se modlme s nejhlub
zbonost, abychom to t dostali, aby se Bh ve svm milosrdenstv rozhodl to dt i nm?
Je j to, abychom byli, a skon as na sluby, vysvobozeni z naeho strcovstv mate-
rilnho svta, osvobozeni z pout smrtelnosti a aby ns pijal zpt, oitn a zposvtnl
do pvodnho stavu on na vy sti, kter je bosk.
Asklpius: To je sprvn a pravdiv, Tikrt Nejvt.
Hermes: Ano, takov je odmna pro ty, kdo strvili sv ivoty zbonost k Bohu nahoe a p
o svt okolo. Ale tm, kte proili zl a bezbon ivoty, nen dovoleno se vrtit do nebe.
Nebo takovm lidem je pikzn ostudn pestup do tl jinho druhu, do tl nehodnch
bt pbytkem svat mysli.
Asklpius: Podle tvho uen, Tikrt Nejvy, tedy maj due vymenu v tomto pozemskm
ivot nadji na vnost v nadchzejcm ivot.
[11]
Hermes: Ano! Nkte tomu vak nemohou uvit, dal to povauj za pouhou bchorku a jin
se tomu dokonce vysmvaj.
[12]
V naem tlesnm ivot na zemi je poten vzel z majetku pjemnou vc, avak tak
kajc svr dui za hrdlo a dr ji dole u zem a nut ji pidrovat se lidsk smrteln slo-
ky.
Jsou dokonce tac, jejich podl ntura je zbavuje lidsk laskavosti a tm i nesmrtelnosti
a brn jim doshnout poznn toho, co je v nich bosk. Podle toho, co tvrd proroci, ti
eknu, e v pozdjch dobch nikdo nevprav filosofii do jedinho srdce. Filosofie nen
nim jinm ne touhou po neustlm pemtn a svat zbonosti k dosaen poznn Boha.
Budou vak mnoz, kte budou filosofii povaovat za obtn pochopitelnou a poni ji
mnohmi spekulacemi.
[13]
Asklpius: Jak to?
Hermes: Tm, Asklpie, e skon sms studium filosofie s rznmi nepochopitelnmi
vdami, jako je aritmetika, hudba a geometrie. Student filosofie, neposkvrnn tm,
co je zvisl, a oddan pouze Bohu, by ml zamit pozornost na ostatn vdy pouze
do t mry, aby se jejich prostednictvm mohl nauit vidt a podivovat se nvratm
nebeskch tles na jejich vchoz msto, jejich zastvkm na pedem danch mstech
a rozdlm jejich pohyb. A jde-li o seln daje, zabvat se jimi jen do t mry, jak
jsou rozmry zem, hloubka moe, (vka vzduchu), sla ohn, vlastnosti, velikosti, iny
a podstata veho hmotnho, aby byl veden k ct uctvn a chvle boho umu a moud-
rosti. Poznn hudebn vdy neslou k niemu jinmu ne k poznn veho, co mu
bylo nazeno, a msta, kter mu bylo ureno bom zmrem. V organizovan soustav
m kad sv msto a umem svrchovanho umlce jsou vichni sladni do jedinho celku,
kter vytv nebesk hudebn harmonie, sladk a pekonvajc vechny melodick zvuky.
8
eknu ti tedy, e lid budou pozdji svedeni prohnanmi sofisty a odvrt se od prav
filosofie. Proto uctvej Boha v mysli i duchu v jednot se srdcem, vzvej ho ve vech jeho
dlech a dkuj mu, nebo jedin vle je zcela naplnna dobrotou.
Takov je prav filosofie, nenakaen vtravmi dostmi po bezcenn znalosti.
[14]
9
2. O VZNIKU A VLASTNOSTECH
HMOTNHO SVTA
(ZDE KON DISKUSE O TCHTO OTZKCH A ZANME HOVOIT
O DUCHU A PODOBNM)
Hermes: Na potku byl jen Bh a hmota. Prvky, z nich je sloen Vesmr, tenkrt jet neexis-
tovaly jen v zroden podob, z n mly bt vytvoeny.
Ve, co m schopnost vytvet, tvo, a tak me vzniknout i cokoli jinho, co se bude
samovoln rozmnoovat. Nen toti pochyby, e samorozmnoujc se objekty mohly bt
stvoeny jen z toho, z eho vechno vzelo.
Bh trv nepetrit, nebo Bh je vn. Nen tedy mon, aby (v uritm okamiku)
vznikl. Je, byl a vdy bude. Takov je bo, zcela samovytvejc podstata.
Hmota, a je zjevn nevytvoena, pece m v sob od potku schopnost vytvet, nebo
prvopoten oplodnn je zkladn vlastnost hmoty, kter m v sob schopnost ponat
vci a rodit je. Hmota tud vytv sama o sob bez jakkoli pomoci. Nepochybn m
v sob moc vytvet ve, (co existuje a co by existovat mohlo).
Na druhou stranu vak musme od hmoty oddlit to, co me bt poato teprve tehdy, kdy
se s tm nco sms, nebo takov vci mohou bt i nevytvoen, jako nap. prostor, v nm
je obsaen Vesmr se vm, co v nm je, kter je zjevn nevytvoen. Prostorem myslm to,
v em je ve obsaeno, nebo existence veho, co existuje, by nebyla mon, kdyby prostor
neexistoval dve, ne to poalo existovat. Jestlie m toti cokoli existovat, mus tomu
pedchzet prostor. Kdyby ve bylo nikde, jejich vlastnosti, velikosti, polohy a innosti by
se nemohly projevit.
Hmota tedy, akoli je nevytvoena, pece v sob zahrnuje zrodek veho, a zrove je tou
nejplodnj dlohou (urenou) ke zrozen veho, co m vzniknout.
Jednotliv pedmty jsou rzn kvality, v zvislosti na promnliv innosti tvr sly hmoty,
kter a nestvoen, (pece) tvo. Tato tvoiv sla hmoty me bt stejn tak vsledkem
dobra jako zla.
Nesm tedy, mj ku, mluvit tak, jak mluv mnoz, kte tvrd, e by Bh ml vemi
prostedky zbavit svt zla. Tm, kte tak mluv, by nemlo bt v odpov eeno ani
jedin slovo, ale pro tv dobro ti pedlom svj argument a tm ti to vysvtlm. Zastavit zlo
a vyhnat je z Vesmru je mimo bo moc, nebo zlo je takov, e je zjevn jeho nedlitelnou
soust. Svrchovan Bh vak pomh a chrn ped zlem tak dalece, jak jen mono, tm,
e nadil, aby byla mysl lid obdaena intelektem, znalost a intuic. Jedin dky tmto
darm stojme ve ne zvata a vlun jimi dokeme odhalit pasti a svody zniujcho
zla. Pokud je lovk odhal, pokud je vid ji zdaleka, dve ne se do nich zamot, je
to dky bo moudrosti a pedvdavosti, ktermi je ped nimi chrnn. Lidsk znalost je
tud zaloena na svrchovan dobrot Boha.
[15]
Pokud jde o tento pedmt, toto vysvtlen posta.
10
3. VCHODISKEM VEHO JE BH.
PRZDNO NEEXISTUJE
Hermes: Ten, kterho oznaujeme za svrchovanho Boha, Boha pochopitelnho vlun my-
lenkou, je vldcem a pedstavenm onoho boha, kter je vnmateln smysly a kter v sob
obsahuje vechny podstaty, vekerou hmotu a ve bez vjimky, co m co do inn se zro-
dem a vytvenm. Duch, kter je podroben vli svrchovanho Boha a slou mu za nstroj,
je tm, m se vechny druhy bytost ve Vesmru pohybuj a jsou ovldny, kad v souladu
se (svm) zvltnm kolem svenm j Bohem. Hmota je pjemcem vech forem. Ke
zmnm a neustlmu trvn forem dochz prostednictvm ducha. (Cel) proces je zen
Bohem, kter rozdv ivot vemu ve Vesmru, dvaje kadmu tolik, kolik potebuje. Do
veho vkld ducha, pisuzuje kadmu tm vce, m ve stoj na ebku bytost. Toto
jsou tedy zkladn a hlavn koly, hlavy, neboli vchodiska veho ve Vesmru, nebo v nich
je obsaeno ve v (celm) Vesmru a vytvoeno.
Pokud jde o przdno, kter vtina lid povauje za dleit, j tvrdm, e takov vc,
jako przdno neexistuje, nikdy existovat nemohlo a ani v budoucnu nikdy existovat
nebude. Vechny rozlin sti Vesmru jsou toti zcela naplnny tlesy rznch kvalit
a forem, z nich kad m svj vlastn tvar a velikost, a proto je Vesmr jako celek pln
a pln. Z tchto tles jsou nkter vt a nkter men pevnost sv ltky. Ta, kter jsou
z pevnj ltky, bvaj snadnji spatiteln, podoben jako je tomu u vtch tles, zatmco
men tlesa a ta z mn pevn ltky jsou tm nebo zcela neviditeln a pouze dky hmatu
si jsme vdomi jejich existence. Mnoho lid si tud mysl, e tato tlesa neexistuj a e jsou
przdnotou prostoru. To vak nen mon. A stejn tak je tomu i v pp. mimosvtov-
ho, pokud nco takovho vbec me bt, nebo j tvrdm, e ani prostor za Vesmrem
nen przdnotou, vida, e je naplnn tm, co je pochopiteln pouze rozumem, tj. tm, co
je podobn podstaty jako samotn bosk bytost. A tak i n Vesmr, smyslov Svt, jak je
oznaovn, je zcela zaplnn tlesy a ivoucmi tly, odpovdajcmi jeho charakteru. Tvary,
kter tato tlesa pedvdj naemu zraku, se li velikost. Nkter z tchto tvar jsou velmi
velk a jin velmi mal, kdy vzdlenost objekt zpsob, e se nm zdaj bt velmi mal.
Dal jsou pro ns kvli sv extrmn drobnosti i dkosti zcela neviditeln, a proto jsou
mnohmi povaovny za neexistujc.
Nic tedy nesm, Asklpie, nazvat przdnotou, pokud nezjist, e je to skuten przdn,
ani tvrdit, e je nco prost Ohn, Vody apod. Je sice mon, e dan objekt me bt prost
takovch prvk, a proto se me zdt przdnm. Jakkoli je vak mal, nikdy neme bt
prost Ducha a Vzduchu.
Tot je teba ci i o prostoru. Pokud stoj slovo prostor samo, je beze smyslu, nebo
prostor existuje jen vi nemu, co je v nm, co v nm spatujeme, a s vjimkou p-
padu, kdy se k nemu vztahuje, je vznam pojmu prostor plan. Meme tedy oprv-
nn hovoit o prostoru obsazenm Vodou, Ohnm atd., nikoli vak o samotnm prostoru,
nebo neme existovat przdnota. Je tedy nemon urit, co je prostor, pokud uvaujeme
jen o nm. Je-li toti prostor zvaovn osamocen, vyplyne z toho, e je przdnotou
prostoru. J vak tvrdm, e nco takovho ve Vesmru nen. Pokud przdnota neexistuje,
pak nen mon nalzt nic skutenho, co by odpovdalo osamocenmu pojmu prostor.
() Velk hmota je tedy vivou pro tlesa a Duch je vivou du. Krom nich vak
existuje Mysl, kter je darem nebes, j je poehnan toliko lidstvo. Nikoli vichni lid,
11
ale tch nkolik du, kter doshly takov rovn, e jsou schopny pijmout tak velik dar.
Lidsk due je osvtlovna Svtlem Mysli prv tak, jako je svt osvtlovn Sluncem, ba
jet vce, nebo ve, na Slunce z, je as od asu pipraveno o jeho svtlo v zvislosti na
postaven Zem, kdy nastane noc. Kdy vak Mysl jednou pronikne lidskou du, vzejde
z intimnho prolnut mysli s du dokonal jednota, take mylen takovho lovka ji
nikdy nen zastnno temnotou omylu.
Sice bylo sprvn eeno, e due boh sestvaj vlun z Mysli, j vak tvrdm, e pokud
jde o bohy, toto se ned ci o vech, nbr pouze o nkterch velkch a hlavnch.
Asklpius: A kte to jsou, Tikrt Nejvt?
Hermes: To je nejvt tajemstv, kter hned odhalm. Je to svat tajemstv a modlm se tedy
o milost nebes, aby mi pomohla mluvit. Je mnoho druh boh. Nkte z nich jsou pocho-
piteln jen mylenkou, zatmco jin jsou vnmateln smysly. Bozi pochopiteln mylenkou
se tak nazvaj nikoli proto, e nejsou poznateln naimi smysly, nbr e je vnmme
pravdivji ne ony bohy, kter oznaujeme jako viditeln, jak uke m rozprava.
[16]
To
ostatn pozn sm, ale jen tehdy, pokud na nejvy mru napne svou schopnost myslet.
Toto uen o boskch vcech je tak vzneen, e je mimo dosah jakkoli snahy pouh
lidsk mylenky, a pokud mm slovm nebude naslouchat s nejvt pozornost, m uen
kolem tebe jen prolet a mine t, i lpe eeno vrt se tam, odkud vzelo, aby se smsilo
se svm zdrojem.
Asklpius: Co je, Tikrt Nejvt, onm uenm o boskch vcech, o nich hovo?
Hermes: Vezmi na vdom, e poznateln Vesmr, tj. Vesmr, kter je poznateln jen mylenkou,
je nehmotn, take nic neexistujcho se s s nm neme msit, a i kdy existuje, nepipout
uren kvality, velikosti i mnostv, nebo nic takovho v nm neexistuje. Neme jej
mit tak, jako bys mohl mit tleso, tedy s urenm dlky, ky a hloubky.
() Urit bozi, pedsedajc vem stem svta, se nazvaj Vldci nad materilnmi
vcmi a jsou pochopiteln jen mylenkou. Jim jsou podzeni bozi vnmateln smysly. Tito
vnmateln bozi jsou podobn jak zdlm svho byt, tak tomu, co se projevuje v celm
smyslovm svt, (s m) se vzjemn ovlivuj
[17]
a vlvaj svtlo do toho, co vytvej.
Vldcem nebes a veho, co je jim podzeno, je Zeus (Hypatos), nebo ivot je dn Diem
vem bytostem prostednictvm nebes.
Vldcem dekn, tj. 6 stlic,
[18]
je se nazvaj Horoscopi, je bh nazvan Pantomor-
phos. Ten dv jednotlivcm kadho druhu jejich specifick podoby.
7 sfr m za svho vldce bostvo nazvan tstna nebo Osud, kter ve mn podle z-
kona pirozenho rstu, psobc s danost, kter je nemnn a kter se pesto neustle mn.
Vzduch je nstrojem, kterm vichni tito bozi psob a jeho prostednictvm je vechno
vykonvno. Vldce Vzduchu je podzen drci ivota, jemu pat oblast mezi nebem
a zem a kterho nazvme Zeus (Neatos). Zeus Chtonios ovld zemi i moe a poskytuje
vivu smrtelnm bytostem, je maj dui, i stromm, kter nesou ovoce, a jeho moc se
toto pozemsk ovoce rod. Jsou ale i dal bozi, jejich moci a innosti jsou rozdleny mezi
ve, co existuje.
Ale Bh, kter pebv nad vrcholkem nejvyho nebe, je ptomen vude ve vem okolo
a ve pozoruje. Jeho pbytek je nad nebem v bezhvzdn oblasti, daleko vzdlen vemu
hmotnmu.
Hmotn objekty jsou tud spjaty s nesmrtelnmi a vnmateln s tm, co je mimo dosah
smysl. Svrchovan kontrola vak pat vlun vli Pna, kter je nade vm. A protoe
12
tomu tak je, ve je spjato a navzjem propojeno jako etz od nejniho k nejvymu,
take poznvme, e nen etnost, nbr e ve je jednm, nebo ve skutenosti ve zvis
na Jedinm a vychz z nho. I pesto se lid domnvaj, e existuje mnohost, kdy jednot-
liv objekty pozoruj oddlen, a teprve kdy pochop, e jsou spjat, zanou je chpat
jako jednotu. Tento vnmateln Vesmr je tud pjemcem vech vnmatelnch forem,
neboli kvalit objekt, zatmco vechna tlesa mohou pijmout ivot jen od Boha. Proto je
Bh ve vem, z nj ve pochz a ve je zvisl na jeho vli a na jeho neomezen moudrosti.
Cel soubor existujcho je dobr a krsn a je pochopiteln jedin smysly a mylenkou
samotnho Boha. Bez Boha nic nebylo, nen a nebude. Z Boha, v Bohu a Bohem je ve,
vechny rzn a etn podoby kvalit, zplava a rozmanitost velikost i tvary vech aspekt
(hmotn existence). A tomuto porozum, Asklpie, bude dkovat Bohu.
Bude-li rozjmat o celku, dozv se i fakta o vnmatelnm Vesmru a o vem, co je
v nm, a pozn, e Nejvym je ve propleteno, (podobn) jako odv, nebo hmota, ne-
majc dnou kvalitu i tvar, aby se zviditelnila, je sama o sob zcela neviditeln, a proto
si mnoz mysl, e je jako prostor a m i jeho vlastnosti. Jedin dky tvarm odvozenm
z idelnch forem poznvme na zklad podobnosti, jak je tak kajc vymodelovna,
a lid proto pedpokldaj, e je viditeln. Ve skutenosti je vak hmota sama o sob
neviditeln, nebo podstata existence veho spov na neviditelnch formch, kter
jsou ve vem. Ideln tvar, kter je bosk, je tud nehmotn, prv tak jako ve, co je
postiiteln jen rozumem. Je to dno i tm, e jsou nehmotn ob sousti, z nich se skldaj
veker tlesa, toti tvar i hmota ()
Proto i ve iv, Asklpie, a to pat k jakmukoli druhu a a je ten druh smrteln nebo
nesmrteln, rozumn nebo nerozumn, nadn du nebo j prost, nese spolen znaky se
svm druhem. Kad ivouc bytost m v sob zrove znaky, kter jsou vlastn jen j,
take akoli se sob vichni jedinci (jedn tdy) podobaj, pece se od sebe li. Nap.,
a m lidsk rod spolenou podobu, take z n meme poznat, e jde o lovka, pece se
jednotliv lid, pi v sv podobnosti, od sebe odliuj. Je toti vyloueno, e by mohla
bt jakkoli vznikl podoba toton s jinou, nebo vznik v jinm asovm okamiku
a na odlinm mst, proe se neustle mn tvary v kadm okamiku oten nebes-
kho kruhu, v nm sdl bh, kter jsme pojmenovali Pantomorphos. Kad druh tud
zstv nezmnn, ale vytv v nslednch okamicch tolik svch odlinch kopi,
kolik je (zapoteb) okamik k obhu sfry nebes, nebo nebesk sfra se mn pi
svm oten, zatmco druh se ani nemn, ani se neot. Rodov podoby zstvaj tud
nezmnny, ale jednotlivci, pi v sv stejnosti rodov podoby, se od sebe pece odliuj.
Asklpius: A mn i Vesmr sv podoby, Tikrt Nejvt?
Hermes: Pro? Musel jsi spt, Asklpie, kdy jsi neslyel, co jsem kal! Co je Vesmr a z eho
je sloen, kdy ne ze vzniklch objekt? Mluv-li o Vesmru, mluv zrove o nebi, zemi
a prvcch. Co nemn sv podoby prv tak asto jako ve, co existuje? Nebe je stdav
vlhk i such, studen i hork, jasn i zamraen. Toto jsou rychle se mnc (vnmateln)
podoby zahrnut pod jednou (ideln a univerzln) podobu nebe. Zem neustle prochz
mnoha zmnami podoby. Vytv plodiny, vyivuje ty, kter ji vytvoila, poskytuje vechny
druhy obilovin, s mnoha rozdly v kvalit i mnostv, nabz mnoho druh strom, licch
se vn kvt a chut plod. I voda zaujm rzn podoby, hned tee a hned zase stoj. Ohe
prochz t mnoha zmnami a bere na sebe bohu podobn formy. Aspekty Slunce a Msce
toti prochzej vemi typy forem, a tm, e jsou jako zrcadla, vytvej (ideln, neboli
univerzln podobu) ve viditelnch kopich s mimodnou jasnost.
Asklpius: A co je onm dalm uenm, Tikrt Nejvt?
Hermes: Je jm toto, Asklpie. A ten, o kom hovom, je nazvn Bohem, Otcem nebo Pnem
13
vekerenstva, a zvolme jakkoli jmno k jeho oznaen, abychom je pouvali v mluv
a mohli si sdlovat sv nzory, slou jen lidem, i kdy je rozjmnm posvcovno vy
svatost, nebo jeho byt nelze pesn vyjdit dnm jmnem. Slovo je toti jen zvukem
vytvoenm dopadem naeho dechu na vzduch, kterm lovk doke vyjdit jakoukoli
mylenku, kter vstoupila do jeho mysli prostednictvm smysl, kdykoli si zamane. Jmno
tud nen nim jinm ne nkolika slabikami a je omezeno dlkou, aby umonilo bez-
problmovou komunikaci lovka s lovkem prostednictvm ei a slyen. Vychzme-li
tedy (z tchto pedpoklad), mus pln jmno Boha zahrnovat oznaen smysl, dechu,
vzduchu i vechna jmna, kter jsou obsaena ve smyslech, dechu a vzduchu nebo je jsou
jejich prostednictvm vyslovena, pp. z nich sloena. Proto nepovauji za mon, e by se
ten, kdo je tvrcem Vesmru, mohl ve v sv velikosti, tedy Otec, nebo Pn veho, jmenovat
jedinm jmnem, pokud by nebylo sloeno ze vech stvajcch. Tvrdm proto, e je beze
jmna, i spe e vechna jmna jsou jeho jmny. Protoe je zrove ve vem, musme jej
bu nazvat jeho ne-jmnem, nebo jmny veho.
[19]
Protoe je naplnn vekerou plodnost obou pohlav (sjednocench) v jednom, neustle se
jeho dobrotou lhne ve, co si peje vytvoit, a to ve je dobr. Z jeho bosk bytosti vzela
dobrota veho v tomto dolnm svt. Z toho plyne, e ve je plodn a e rozmnoovac
schopnost odpovd nutnosti zajistit, aby i v budoucnu existovalo ve, co je nyn a bylo
i v minulosti. Toto povauj, Asklpie, za mou odpov na otzku, pro a jak se stv, e
vechny druhy bytost jsou musk a ensk.
Asklpius: k tedy, Tikrt Nejvt, e Bh je oboupohlavn?
Hermes: Ano, Asklpie, a nejen Bh, i vechny druhy bytost, a jsou obdaeny du, i niko-
li. Nic, co existuje, neme bt neplodn, nebo kdyby ve, co nyn existuje, bylo zbaveno
plodnosti, nebylo by mon, aby dnes existujc rody petrvaly i do budoucna. km ti, (e
Bh neustle vytv Vesmr) a ten je nadn plodivou silou, j udruje vechny druhy,
kter kdy vznikly. Proto je kad pohlav obdaeno schopnost rozmnoovat se, je pi-
tahovno k opanmu pohlav, i lpe eeno k jejich splynut v jedin, kter se prv
oznauje pojmy bu Eros, Afrodit, nebo obma zrove. Toto m hlub vznam,
ne lovk me pochopit.
[20]
Budi ujitn, e je jistou a zejmou pravdou nad vechny
ostatn, e Bohem, Pnem veker tvoiv sly, byla urena a vem bytostem dna svatost
vn reprodukce, aby se j oddvali se svrchovanou radost a spokojenost, nebo z n
pramen vechna touha i nebesk lska. Tm jsem ti objasnil hnac slu, j tato svatost
spojuje mue a enu. Kad me zjistit, co by se stalo, kdyby j nebylo, pokud sv
mylenky zam do svho nitra, take mu odpov jeho nejvnitnj pocit. Pedevm
si povimni klovho okamiku, kdy dochz k interakci j, tedy kdy jedno pohlav
pronik druhm, zatmco jedno vydv svou ltku a druh ji v sob dostiv zadruje,
a zjist, e v tom okamiku vnitnho smen obou podstat ena zskv muskou slu
a mu je ovldn enskou maltnost. A tento svat akt, tak sladk a nezbytn, mus
bt konn v tajnosti kdyby byl konn veejn, mohl by bt vysmvn nevdomcem
a bostvo projeven v obou pohlavch smenm mue a eny by se muselo ervenat. Jet
hor by bylo, kdyby byl tento akt odhalen om bezbonch lid.
[21]
Dnes ji na svt nen
mnoho zbonch lid; je jich tak mlo, e by mohli bt snadno spotni, nebo lidem se
nedostv moudrosti a znalosti skuten pravdy, a tm je dno, e v mnoha petrvv
neest. Proto ten, kdo rozum zmrm veovldajcho Boha, se zekne veho hmotnho,
[22]
aby mohly bt vyleny jeho neesti. Pokud vak hloupost a nevdomost petrvvaj,
jsou vechny neesti posilovny a drsaj dui nezhojitelnmi rmy, zamouj ji a roz-
kldaj jedem, take se due tak kajc rozpad v ndorech. Jedinm lkem k jejmu
vylen je znalost
[23]
a inteligence.
I kdy m slova maj nadji uspt jen u takovch lid, kte jsou dosud zbon, i kdy je
14
jich pramlo, stoj tato rozprava za pronesen a (je eln) vysvtlit, pro se Bh rozhodl
udlit rozum a moudrost pouze lidem. Sly tedy! Ponvad Bh, Otec a Pn pot, co vytvoil
bohy, uinil lovka z ingredienc odvench ve stejn me z nestl hmoty a z bosk
podstaty, sstalo se, e se nkter zla hmot vlastn smsila s lidskm tlem a tm v nm
petrvala, zatmco jin zla donho vstoupila pozvnm potravy, co musme dlat stejn
jako vichni iv tvorov, a to nutn vede k (probuzen) dostivch chut a vech patnch
vn, kter se usazuj v lidsk dui.
[24]
Bozi jsou naproti tomu vytvoeni z nejist hmoty,
a proto nepotebuj rozum a moudrost, aby jim pomhaly, nebo jejich nesmrtelnost a sla
vnho mld jsou mocnj ne jakkoli moudrost i poznn. Bh jim vak msto toho
uril pohyb a pedepsal jim jej vnm zkonem.
[25]
Bh toti vidl, e ze vech ivch bytost potebuje rozum a poznn jedin lovk, aby
jimi mohl odhnt a vyhnt ze sebe zl vn, kter jsou vlastn hmot, a proto mu udlil
dar rozumu, a aby nemohl bt oddlen od boh, poskytl mu nadji na nesmrtelnost a dal
mu schopnost o ni usilovat. Chtje tedy, aby lovk byl narz () a schopen nesmrtel-
nosti, obdail jej tmito dvma podstatami, jednou boskou a druhou smrtelnou. Proto je
lovk nejen lep ne ostatn iv tvorov, ale pekonv i bohy, kte jsou vytvoeni ze
zcela nesmrteln podstaty. Tud lovk, byv spjat s bohy soudrnost, je uctv zbonost
a svatmi mylenkami, zatmco bohov zvauj a ochrauj vechny zjmy lid s milujcm
milosrdenstvm. Tuto rozpravu tedy mus sdlit jen tm nemnoha, kte jsou obdaeni zbo-
nost, zatmco zvrhlm je lpe nic nekat, nebo odhalenm jim naich mylenek bychom
profanovali vysokou svatost na rozpravy.
A nyn, kdy jsme se zabvali lidskou soudrnost a spojenm s bohy, mi dovol, Asklpie,
abych ti ekl, jak velk je moc a sla lovka. Stejn jako je Pn a Otec, i mme-li jej na-
zvat jeho nejvym jmnem: Bh, Tvrce nebeskch boh, je lovk tvrcem boh, kte
pebvaj v chrmech a maj rdi lidi za sv sousedy. lovk tud nejen pijm Svtlo
bosk ivota, ale zrove je i vydv. Neraz si jen cestu vzhru k Bohu, ale bohy i vytv.
Div se tomu, Asklpie? Nebo o tom dokonce pochybuje, tak jako mnoz?
Asklpius: Jsem pekvapen, Tikrt Nejvt, ale rd souhlasm s tm, co jsi ekl, a povauji
lovka za nejpoehnanjho v tom, e doshl takov blaenosti.
Hermes: Ano. lovka me skuten povaovat za div, nebo pekovv vechny ostatn
tvory. Pokud jde o nebesk bohy, vichni se shoduj na tom, e jsou zjevn vytvoeni z t
nejjemnj hmoty a e jejich astrlnmi podobami jsou pouze hlavy, na rozdl od tles-
nch schrnek.
[26]
Avak bozi, jejich podoby byly vytvoen lidmi, jsou sestaveni z obou
(druh) ltek, tj. z bosk podstaty, kter je ist a mnohem ulechtilej ne lovk, a z t,
kter je naopak ni ne lovk, toti z materilu, kter byl vyroben a (z nho) jsou vytvo-
eny nejen hlavy, nbr i vechny jeho dy. Lidstvo si je dosud vdomo svho rodiovstv
i zdroje, z nho vzelo, a nsleduje pklad u Boha, a proto stejn tak jako uinil Otec
a Pn nebesk bohy vnmi, aby pipomnali toho, kdo je uinil, vytvej i lid sv bohy
ke sv vlastn podob.
[27]
Asklpius: M na mysli sochy, Tikrt Nejvt?
Hermes: Ano, Asklpie. Viz, jak i ty pochybuje! Mm na mysli sochy, ovem sochy ivouc
a vdom, naplnn dechem ivota, kter vykonvaj mnoho vznamnch in. (Jde o)
sochy, kter maj pedbnou znalost a pedpovdaj budouc udlosti tahnm los, pro-
rockou inspirac, sny a mnohmi dalmi zpsoby, (dle) ty, kter zpsobuj nemoci, hoj
je, zahnjce smutek i radost, podle toho, jak kdo zasluhuje.
15
4. EGYPT JE OBRAZEM NEBES
A PROROCTV O JEHO ZMARU
Hermes: Co nev, Asklpie, e Egypt je obrazem nebes,
[28]
i lpe eeno, e se v Egypt
projevuj nsledky vech sil, kter vldnou a psob v nebi, aby se projevily dole, na
zemi? Ba, mlo by se spe ci, e v na zemi pebv cel Vesmr, kter ji m za svou
svatyni. Z toho plyne, e mudrci vd o vem dve, ne se to pihod. Tm si me bt
jist. Pijde vak doba, kdy bude zejm, e Egypan zbyten velebili bostvo zbonos-
t srdce a horlivmi bohoslubami a veker nae svat zancen bude shledno marnm
a neinnm. Tehdy se bozi vrt ze zem do nebe, Egypt bude vyvrcen a zem, kter
bylo kdysi vlast nboenstv, bude oputna a zpustoena, jsouc zbavena ptomnosti
bostev. Tato zem a (jej) nboenstv se zapln cizinci.
[29]
Lid budou nejen zanedbvat
bohosluby, ale i () a Egypt bude okupovn Skyty
[30]
nebo Indy, i njakou rasou z okol-
nch barbarskch zem. Tehdy bude nae nejsvatj zem, tato zem svatostnk a chrm,
pln pohb a mrtvol. I nad tebou, nejsvatj Nile, pli a pedpovdm ti, e napuchne
potoky krve, zvedne se ze svch beh a tv svat vlny budou nejen zneitny, ale zcela
znesvceny krevn sedlinou.
[31]
Ple nad tm, Asklpie? Pijdou jet hor asy! Egypt bude muset trpt mnohem vce
a propadne se do jet podstatn uboejho poddanstv a bude nakaen jet niivjmi
mory. A tato zem, kter byla kdysi svat, zem, kter milovala bohy a v n jedin
v odmnu za jej oddanost bozi vldli za svho pobytu na zemi,
[32]
zem, kter byla
uitelkou lidstva ve svatosti a zbonosti, tato zem podstoup ty nejkrutj tresty. (Po-
et) mrtvch bude mnohonsobn pevyovat (poet) ivch a ti, kte peij, budou
poznateln jako Egypan jen podle svho jazyka, ale jejich innost bude ovldna lidmi
jin rasy.
[33]
, Egypte, , Egypte, z tvho nboenstv nezbude nic krom przdnch povdaek,
kterm tv vlastn dti nebudou v budoucnu vit. Nezstane nic, jen vytesan slova,
take o zbonosti budou vypovdat jen kameny. Tehdy budou lid unaveni ivotem
a pestanou povaovat Vesmr za hodna zbonho divu a uctvn. A tak nboenstv,
nejvt ze vech poehnn, nebo nen nic, nic nebylo a ani nebude, co by mohlo bt po-
vaovno za vt dobrodin, bude ohroenou zkzou, nebo lid je budou povaovat za
pt a zanou jm pohrdat. U nebudou milovat tento svt okolo ns, toto nedostiitel-
n dlo Boha, tuto zivou stavbu, kterou postavil, tuto sumu dobra sestavenou ze soust
z mnoha rznch forem, tento nstroj, kterm psob Bh na to, co udlal, bezvhradn tak
podporuje lidsk zjmy kombinacemi a nahromadnm vech tch petench vc, kter
mohou vyvolvat uctvn, chvlu a lsku pozorovatele (vi Tvrci).
[34]
Temnot bude dvna pednost ped svtlem a smrt bude lep ne ivot. Nikdo nebude
pozvedat oi k nebi. Zbon budou povaovni za len a bezbon za moudr. Blzen
bude povaovn za hrdinu a proradn bude oznaen za dobrho.
Pokud jde o dui a o vru, e je nesmrteln, pp. se me doufat v doclen nesmrtel-
nosti, jak jsem t uil, to ve bude vysmvno a prohlaovno za falen. Nebude se
naslouchat, (tm mn) vit by jedinmu slovu cty nebo zbonosti a dn modlitba
nebude hodna nebes a nebeskch boh.
Bozi proto opust lidstvo, tu hav, a zstanou pouze zl andl, kte se budou msit
s lidmi a hnt uboky ohromnou silou do vech druh bezostynch zloin, vlek,
16
loupe, podvod a veho, co je neptelsk podstat due. Pak ji nebude zem neo-
tesena, moe neponese dn lodi, nebe nebude podprat hvzdy na jejich obnch
drahch, hvzdy nebudou zachovvat sv stl nebesk drhy. Vechny hlasy boh
budou umleny, i budou nm. Plody ze zem shnij, pda se stane neplodnou a vzduch
bude zasaen neblahou stagnac. Tm na zemi skon star vk. Ji nebude nboenstv,
ve bude mimo d a naruby, zmiz veker dobro.
[35]
A se toto ve stane, Asklpie, potom Pn a Otec, Bh, prvn mezi vemi, Tvrce onoho
boha, kter vznikl jako prvn, pohldne na to, co se stalo, a zaene svou dobrou vl
chaos. Pak zavol zpt na sprvnou cestu ty, kdo se odchlili, a bude svt oiovat
od zla, jednou potopami, podruh jej bude spalovat nejhavjm ohnm a nakonec
zniujc vlkou a morem. Tm uvede svt do jeho pvodn podoby, take Vesmr bude
znovu uznn za hodna uctvn a uaslho vzvn, a Bh, Tvrce a Obnovitel mocn
budovy, bude lidi od onoho dne oslavovn neutuchajcmi chvalozpvy a ehnnm.
Takov bude nov zrozen Vesmru. Bude optnm vytvoenm veho dobrho, obno-
venm veker prody, jak to me bt provedeno jen nekonenou vl Boha. Pro bo
vli neexistuje potek. Trv stle nezmnna a takov, jak je nyn, byla vdy, nebo
bo existence je dokonal.
[36]
Asklpius: Je tedy vle, Tikrt Nejvt, obsaena v elu?
Hermes: Vle, Asklpie, vychz z elu a z nj vychz kad innost vle. Nikoli bez piny
Bh tvo, nebo je opaten naprosto vm, take ve, co chce, je dobr. M ve, co si peje,
nebo dostv ve, na pomysl a je to dobr. Takov je Bh. Vesmr je bo podobou,
a proto je i Vesmr dobr.
Asklpius: k, Tikrt Nejvt, e Vesmr je dobr?
Hermes: Ano, Asklpie, a doku ti, e tomu tak skuten je. Bh a vem druhm bytost
ve Vesmru rozdv dobro, toti vnmn, dui a ivot. Stejn tak Vesmr dv a opatuje
smrtelnky vm, co je pro n vhodn, toti adou nslednch zrozen, vzniknm, rstem,
zrnm plod zem a vm podobnm. Proto mus ctt Vesmr, druhho boha, Asklpie,
kter vldne vem ivm bytostem, a to jak tm, kter maj dui, tak i tm, kte ji nemaj.
Protoe Vesmr byl, je a bude vn ivouc bytost, nic v nm neme bt smrteln.
Neustle trvajc ivot kad z jeho etnch st in Vesmr tm, m je, a protoe je
Vesmr jen jedinou ivou a vn trvajc bytost, nen v nm msta pro smrtelnost. Proto
mus bt naplnn ivotem, a pokud m t vn, mus to bt vn ivot.
Jedin Bh tedy vldne neustle vem zdrojm ivota ve Vesmru a jen on je vnm
drcem ivota. Pot, co byl ivot jednou pedn vem podvesmrnm zdrojm ivota, je
jeho psun udrovn v souladu s vnm zkonem. Nyn se pokusm vysvtlit zpsob jeho
zachovvn. Vesmr se pohybuje vnm ivotem a je obsaen ve vnosti, z n pramen
veker ivot. Proto nen mon, aby nadela doba, kdy dojde k ukonen (jeho existence)
nebo k jeho zkze, nebo je uzaven a spoutn tak kajc vnm ivotem.
Vesmr je drcem ivota vech bytost zde dole a zrove mstem, v nm je obsaeno ve,
co podlh vlivu Slunce. Pohyb Vesmru sestv ze dvou innost. ivot vtk do Vesmru
zvnjku vnosti a Vesmr vlv ivot do veho, co je v nm, rozdluje ve podle pevnch
a danch vztah podle mnostv, asu, innosti Slunce a pohyb hvzd. Postup asu je
zcela urovn bom zkonem, zatmco plynut pozemskho asu je oznaovno mncmi
se stavy atmosfry a zmnami tepla a chladu, kdeto onen nebesk as je urovn nvraty
nebeskch tles do jejich vchozch poloh, pokud se pohybuj periodicky. Vesmr je tm,
v em je obsaen as. Tmto procesem a plynutm asu je udrovn ve Vesmru ivot. Ply-
nut asu je dno pevnm dem a as je urovn vekermi zmnami v prbhu obnovy
17
veho, co je ve Vesmru. Tomuto procesu je ve podzeno a nen nic, co by stlo mimo
nj. Nen nic pevnho, nic, co by bylo prost zmn mezi tm, co je v nebi, tak mezi tm, co
je na zemi. Jedin Bh stoj nehnut, a to z dobrho dvodu, nebo on je obsaen sm
v sob, je odvozen sm ze sebe a sm na sebe je i vlun zamen, proe v nm nen
nedostatku i nedokonalosti. Stoj neochvjn ve sv vlastn nehybnosti a neme bt
pohnut jakoukoli na nho vyvjenou silou, protoe je si vdom, e v nm je ve a on je
tm jedinm, kter je ve vem, pokud bychom nechtli ci, e se sice pohybuje, ale niko-
li v ase, nbr ve vnosti. Je vak lpe ci, e i vnost je nehybn, nebo do vnosti
se vracej vechny pohyby v ase a ve vnosti vechny pohyby v ase i zanaj. Bh
tud stoj nehnut, a proto je nezmiteln i vnost, kter v sob obsahuje Vesmr. Ten
je bez potku, a proto jej oprvnn nazvme nevnmatelnm smyslem. Vnmateln
Vesmr byl tedy vytvoen podle tohoto Vesmru a napodobuje jeho vnost. I kdy je as
neustle v pohybu, m stlost, kter je vlastn jen jemu, danou tm, e nvrat do nho byl
uinn nutnost. A proto akoli je vnost stabiln, dan a nehybn, pece je as pohybliv
a jeho pohyb se neustle vrac do vnosti, co plyne z toho, e i vnost, akoli je sama
o sob nehybn, se zd bt v pohybu, pro sv sept s asem. Vnost tedy vstupuje do
asu a v ase nachzme i vechny pohyby. Z toho plyne, e vnost je na jednu stranu, bez
ohledu na svou stabilitu, zrove pohybliv, a na druhou stranu as, i kdy je pohybliv, je
odsouzen ke stabilit nemnitelnost zkona, jm je uren pohyb. Z toho je mon usoudit,
e se i Bh pohybuje sm v sob, akoli je, stejn jako vnost, nehybn, nebo pohyb Boha,
kter byl stabilizovn jeho velikost, nen dnm pohybem, nebo jeho velikost mu zajiuje
nehybnost. Tedy bytost, o kter hovom, a je nazvna Bohem, vnost, nebo obojm, a a
je Bh ve vnosti, vnost v Bohu nebo oba v sob navzjem, je smyslem nepostiiteln,
nebo je nekonen, nepochopiteln, nezmiteln a pekonv nae schopnosti a je zcela
mimo nae chpn. Tm je dno, e nevme, kam (smuje) a odkud (pichz), stejn jako
je nm neznm jej podoba a velikost. Pohybuje-li se v naprost stabilit a ta v n, nen
vnost omezena plynutm asu, zatmco as, kter umouje seln vyjden, je v-
n jen dky svmu neustlmu opakovn. as i vnost jsou tud nekonen a za neko-
nen jsou i povaovny. Vnost je pro svou stlost oprvnn povaovna za nadazenou
asu, protoe je zcela neochvjn a tm zajiuje naprostou nehybnost k udren toho, co je
v pohybu. Bh a vnost jsou tedy prvnmi principy veho, co existuje. Vesmr nezaujm
prvn ani nejvy msto, protoe je pohybliv a jeho pohyblivost vyluuje nemnnost. Je
tedy posluen zkonu neustlho pohybu, kter je jinm typem vnosti, a prv ten vstu-
puje do vech st, z nich je Vesmr sloen. Proto se Vesmr, principiln nemnn dky
nemnnmu zkonu, jm je dn pohyb, ot vnm pohybem.
[37]
Onen pohyb, kter
nem potek a nebude mt ani konec, se projevuje a miz stdav v nkolika stech
Vesmru a stdav se projevuje v rznch dobch v tche stech, v nich pedtm
zmizel. Takov je podstata kruhovho pohybu, kdy jsou vechny body na (obvodu)
kruhu spojeny dohromady, take neme nalzt dn msto, z nho pohyb vyel, nebo
je zejm, e vechny body na drze pohybu se jak neustle pedchzej, tak i nsleduj. To
plat o plynut asu.
[38]
Bosk Mysl je zcela stejn podstaty jako vnost. Sama o sob je bez pohybu, ale jej
stlost ji pece jen zajiuje. Je svat, nezniiteln, vn trvajc a m i vechny ostatn
vy vlastnosti, pokud takov mohou jet existovat. Me bt tud pirovnna k vnmu
ivotu svrchovanho Boha, stejn jako ivot, kter neochvjn spov v absolutn realit.
Je zcela naplnna vm, co je nepostehnuteln smysly a veobjmajc znalost, a proto je
stejn podstaty jako Bh.
Vesmrn Mysl je pjemcem vech vnmatelnch forem vech druh znalost vnmatelnch
objekt.
Pouze lidsk mysl je () a je zvisl na zchytnosti lidsk pamti, tj. na jej podobnosti se
18
vemi minulmi zkuenostmi.
[39]
Bosk Mysl sestupuje v omezen me v podob lovka, ne vak ne, nebo si svrcho-
van Bh nepl, aby se bosk Mysl msila se vm, aby se nezostudila menm s nimi
tvory.
Znalost, kter odpovd charakteru a zkuenosti lidsk mysli, se vlun zakld na lidsk
pamti na minulost. A je to prv stlost pamti, kter dv lovku vldu nad zem. (Jejm
prostednictvm zskv) znalost, odpovdajc pirozenosti a podstat vesmrn Mysli, kter
je takov, e j me bt poznno ve vnmateln ve Vesmru. Je to ovem znalost, kter od-
povd podstat svrchovan bo Mysli, a jen takov znalost je pravdiv. Skuten pravda
nen ani v nejmenm nstinu i stnu rozeznateln ve Vesmru. Je to tm, e kde je ve
poznateln v zvislosti na ase, tam vldne fale, a kde maj pedmty potek v ase,
tam povstvaj omyly.
[40]
Mylenka se li od Mysli tm, e dosahuje mentlnm silm poznn podstaty vesmrn
Mysli, a chpajc vesmrn zleitosti dosahuje i pochopen vnosti a nadvesmrnch boh,
zatmco nm (bnm) lidem se zd, e nebesk pedmty vidme jakoby (zahalen) temnou
mlhou v takov me, jak odpovd vysplosti mysli danho lovka. Pokud se pokoume
spatit tak nron pedmty, (musme vzt do vahy, e) nae schopnosti jsou omezen
v zkch hranicch, a proto ten, kdo takovou vizi spatil, ml velik tst.
Pohle, Asklpie, jak nzk je nae postaven a jak vysok je to, m se zabvme. Tob,
, svrchovan Boe, vak dkuji za to, e jsi na mne vrhl Svtlo, abych mohl spatit to, co
je bosk, a proto vs, Tate, Asklpie i Ammone,
[41]
dm, abyste tato bosk tajemstv
ukryli ve svch srdcch a zakryli je zvojem mlen.
Jde-li o tyto otzky, toto sta, a my se vrame k lovku a jeho boskmu daru, rozumu, dky
nmu je oznaovn za myslcho ivoicha. Ve, co jsem ti ekl o lovku, je podivuhodn,
ale jedna vc je jet mnohem podivuhodnj, nebo vechny divy jsou pekonny tm, e
lovk dokzal odhalit, jak vytvet bohy a pivdt je k byt. Nai pedkov byli zpotku
velmi daleko pravdy o bozch, nevili
[42]
v n a nedbali ani zachovvn nboenstv. Na-
konec ale objevili umn, jak vytvet bohy z materiln podstaty, kter je k tomuto elu
vhodn. K vtvoru pidvali jet nadpirozenou slu, j mohou zobrazen zskat moc, aby
blahodrn psobila nebo kodila, a spojovali ji s materiln podstatou. To znamen, e
jsouce neschopni vytvoit due, vyvolvali due dmon a vkldali je do soch prostednic-
tvm svatch a posvtnch obad.
[43]
Pklad mme v naem praddovi, Asklpie, kter
byl prvm objevitelem litelskho umn a jemu byl zasvcen chrm v libijskch horch
na behu jezera krokodl.
[44]
Tam le hmotn lovk, tj. (jeho) tlo, avak jeho zbytek,
i lpe eeno celek, pokud jde o vdom ivot, kter vytv celou lidskou bytost, se vrtil
do nebe. Dodnes vak vrac nemocnm svou boskou moc zdrav, kter jim vracval svm
lkaskm umnm (za svho ivota).
[45]
Takov byl mj praotec Hermes, jeho jmno
nosm, kter pinesl svj pbytek do svho rodnho msta, je je po nm pojmenovno,
[46]

a (dle) pomh a chrn vechny smrtelnky, kte k nmu pichzej ze vech kout. To
plat i o Isis, Osiridov en, o n vme, kolik (milosrdnch) in vykonv, kdy je pv-
tiv, a kolika lidem ubliuje, kdy se hnv.
[47]
Pozemt a hmotn bozi jsou toti snadno
rozhnvateln, nebo byli vytvoeni a sestaveni lidmi z obou druh podstaty.
Pokud jde o posvtn zvata, jsou uctvna Egypany v uritch mstech Egypta, kde lid
uctvaj due lid, kterm byla toto zvata zasvcena jakoto ivouc sochy. Tato msta jsou
ovldna zkony, kter tito lid vytvoili, a nesou jejich jmna. Tm se stv, e zvata, kter
jsou v nkterch mstech povaovna za hodna uctvn a zboovn, se v jinch t mal
vnosti. Tj., Asklpie, dvodem, pro jsou egyptsk msta naklonna spolu vst vlky.
[48]

V budoucnu vytvo vldcov zem (nov) bohy a jejich uctvn bude zakotveno na
19
sam hranici Egypta a bude zaloeno msto ve smru zapadajcho slunce, k nmu
budou spchat lid vech ras po zemi i po moi.
[49]
Asklpius: ekni mi vak, Tikrt Nejvt, kde jsou takov zbon vldci, aby (takov msto)
mohlo bt zaloeno v dnen dob?
Hermes: Jejich uctvn je zakotveno ve velkm mst v libijskch horch.
[50]
Asklpius: A jakmi prostedky lze pilkvat ty bohy, kte se nazvaj pozemt, Tikrt
Nejvt, aby se usadili mezi nmi?
Hermes: Mohou bt pilkni, Asklpie, prostednictvm bylin, kamen a vn, kter maj v sob
nco boskho.
Asklpius: V, pro je t, kdy jsou jim pineny hojn obti chvalozpv a chval provze-
nch sladkmi zvuky, kter napodobuj nebeskou harmonii?
Hermes: Je tomu tak proto, aby vytvenm asto opakovanch vzvn nebeskch vc, kter
jsou vkldny do podob, mohlo po dlouh vky trvat tst ve spoleenstv lid. Z toho
dvodu i lid vytvej bohy.
[51]
Nesm se vak domnvat, Asklpie, e innosti pozemskch boh nemaj dn smysl.
Nebet bozi pebvaj ve vinch nebes a tam kad z nich spravuje jemu pidlenou
st
[52]
Vesmru, kterou m dit. Nai bozi dole na zemi vid vci jednu po druh, pedpo-
vdaj udlosti prostednictvm svatch los a divinace, naznauj, co se stane, a podle toho
poskytuj pomoc. V zleitostech lovka pomhaj jako milujc druhov. Nebet bozi
tud vldnou nad vesmrnmi vcmi a pozemt bozi spravuj (pozemsk) zleitosti.
Asklpius: ekni mi vak, Tikrt Nejvt, jak st Vesmru je podzena prv Osudu?
Hermes: To, co nazvme Osudem, Asklpie, je sla, j jsou navozovny vechny udlosti,
nebo ve je vazbami Nutnosti vzjemn spjato do neperuenho etzce. Osud je tedy
bu samotnm Bohem, nebo silou, kter stoj hned za Bohem. Je to sla, kter je spjata
s Nutnost a podle boho zkona d vechno v nebi i na zemi. Osud a Nutnost jsou od
sebe tud neoddliteln. Osud vytv zrodky a Nutnost dopluje vsledky, kter nsle-
duj. Ve vleku Osudu a Nutnosti kr d, tj. provzanost udlost a jejich uspodn
v asov posloupnosti. Nen nic, co by nebylo uspodno v du. Takovm dem nad
vm ostatnm je i to, e samotn Vesmr se neustle rod a je zcela sestaven podle du.
Z tchto 3 (initel) je
prvn Osud,
kter zasv odpovdajc semeno, a tud dv povstat vemu, co vychz ze semene.
Druhm je Nutnost,
ji jsou vechny vsledky nevyhnuteln nuceny nsledovat,
a tetm je d,
kter udruje vnitn sept udlost, kter uruj Osud a Nutnost.
Avak vechny 3 dohromady, tj. Osud, Nutnost a d, jsou vykovvny z rozkazu Boha,
kter vldne Vesmru svm zkonem a svm svatm rozhodnutm. Ve, co se tedy stane,
nebo nestane, pramen z bo vldy, je je zcela nezvisl na tchto initelch, kte nejsou
ani rueni hnvem, ani zahrnovni pzn. Jsou poslun rozhodnut boho vnho nazen,
kter je neohebn, nemnn a nezruiteln. A pece existuje ve Vesmru i nhoda neboli
nahodilost, kter je spjata se vm hmotnm ()
Ale dost o tomto. Nyn musm promluvit o smrtelnch a nesmrtelnch soustech lovka.
Mnoz se obvaj smrti, povaujce ji za nejvt zlo. Z neznalosti Pravdy. Smrt je provzena
rozkladem opotebovanho tla a dochz k n po naplnn potu let, pro n jsou tlesn
20
sti pizpsobeny, aby slouily jako jedinen nstroj k provdn tlesnch funkc, nebo
tlo umr, kdy ji neme snet ti lidskho ivota. Smrt je tud rozkladem tla a ust-
nm tlesnho smyslu, a proto nemme dvodu se rmoutit. Je vak nco jinho, co si d
na pln pozornosti, akoli lid to obvykle z neznalosti nebo z nevry pehlej.
Asklpius: Co je tm, Tikrt Nejvt, o em lid nevd nebo to nepovauj za mon?
Hermes: eknu ti to, Asklpie. Kdy due opust tlo, nastv soud a vyetovn jejch pro-
hek.
[53]
Due je vydna moci nelnka dmon,
[54]
kter kdy uzn dui za oddanou
a spravedlivou, dovol j pebvat v oblasti, je je vhodn pro jej charakter, pokud vak
zjist, e je zneitna skvrnami hchu a popinna nevylitelnmi nepravostmi, svrhne ji
dol a uvrhne ji do bou a vr t sti Vzduchu, kter je v astm styku s Ohnm a Vodou,
aby patn due mohla dle splcet dosud trvajc proheek, byvi stle strhvna a vrhna
sem a tam mezi nebem a zem ohromnmi vlnami vesmrn hmoty.
[55]
Vn existujc
due je neustle trznna nezanikajc schopnost ctn. Vz tedy, e mme dobr dvod
se bt, dsit se, a musme si dvat pozor, jinak bychom se dostali do takovho proklet
jako takov (nevdom due). Ti, kte tomu nev, budou nuceni uvit pot, co zheili,
a budou pesvdeni nikoli slovy, ale tvrdmi fakty, nikoli pouhm vyhroovnm, ale
trpnm a pli skutenho trestu. Bohu je ve znmo a uloen tresty zle na povaze
lidskho pestupku.
Asklpius: Co nen pravda, Tikrt Nejvt, e lidsk pestupky se pouze trestaj lidskmi
zkony?
Hermes: Nkter sti lovka jsou smrteln, to budi eeno vodem. To jsou vechny sti,
kter jsou z pozemsk hmoty, ij svj tlesn ivot, kter v nich ustv podobn jako
v tle. Vechny tyto sti lze potrestat v tomto ivot, tolik, kolik si lovk zasluhuje trestu
za sv pestupky. Ale lidsk nesmrteln st je trestna a po smrti, a o to je toto potrestn
psnj, pokud jeho pestupek unikl odhalen bhem ivota na zemi.
Asklpius: Ale pro, Tikrt Nejvt, si takov lid zasluhuj psnjho potrestn?
Hermes: Ti, kte jsou odsouzeni lidskmi zkony, jsou nucen zbavovni ivota, a tm je dno,
e svj ivot nemohou vyut ke splcen dluhu vi prod,
[56]
nebo jeho ztrtou hrad
pokutu, kterou si zaslou.
[57]
Na druhou stranu vak spravedlivmu lovku ()
21
5. V KAD ROVNI SVTA PEBVAJ
ODPOVDAJC DMONI
Dle tvrdm, e jsou dmoni, kte pebvaj s nmi na zemi, dal, kte pebvaj nad nmi
v nim vzduchu, a jin, jejich pbytkem je nejist st vzduchu, kde neme bt dn mlha
i mrak a kde pohyby nebeskch tles nevznik porucha.
22
6. DUE, KTER SE PROHEILY,
JSOU VYDNY NA MILOST DMONM
(Lydus: De mens. 4, 148)
[58]
A due, kter pestoupily pravidlo zbonosti, jsou pot, co se odpoutaly od tla, vydny tmto
dmonm a jsou smkny a vrhny sem a tam v onch vrstvch vzduchu, kter pekypuj ohnm
a krupobitm.
23
7. JEDINOU OBRANOU PED HCHEM
JE ZBONOST
Jedinou obranou je zbonost. Nad zbonm lovkem nem moc ani zl dmon, ani Osud,
nebo Bh chrn zbon ped vm zlm. Zbonost je to jedin a skuten dobr mezi lidmi.
Otec a Pn veho, kter je jedin, (a pece je) ve vem a vdom se odhaluje vem lidem. Sice
jim neumouje, aby jej vnmali coby pebvajcho na njakm mst nebo majcho urit
vnmateln kvality, jako je teba konkrtn velikost, ale osvtluje lovka onou jedinou znalost,
kter je majetkem Mysli, a j je temnota omylu odhnna od due, take se pravda zviditeln
ve v sv jasnosti. Tm, e se lidsk vdom zcela no do znalosti Boha, svou vrouc lskou
k nmu se osvobozuje od t sti sv bytosti, kter je in smrtelnm. Zrove tm poznv svou
vlastn nesmrtelnost. V tom spov rozdl mezi dobrm a patnm lovkem, nebo dokud nen
lovk osvcen zbonost, oddanost, znalost Boha a jeho vzvnm a uctvnm, (do t doby
ije v temnotch. Je-li vak osvcen,) vynik nad (ostatnmi) lidmi jako slunce, kter pezauje
ostatn nebesk tlesa.
24
DOSLOV: ZVREN MODLITBA
Hermes: Vysvtlil jsem ti kadou z pedchozch otzek tak dkladn, jak m lidsk schopnosti
dovolovaly a jak si pl a dovolil Bh. Nyn nm pouze zbv vzdt chvlu Bohu, modlit
s k nmu a odvrtit nai pozornost od poteb tla, nebo nae mysli se zcela naplnily na
rozpravou o nebeskch vcech.
Vyede ze svatyn, poali se modlit k Bohu hledce k jihu, nebo kdy si lovk peje se modlit
k Bohu pi zpadu slunce, ml by se obrtit k jihu a pi vchodu slunce k vchodu.
Kdy se tedy poali modlit, Asklpius zaeptal: ekni mi, Tate, nemli bychom navrhnout
naemu otci, e bychom mli pidat nai modlitbu, kterou lid nechtj pinet obtujce kadidlo
a vonn ltky?
Tikrt Nejvt to zaslechl a siln rozruen ekl: Pt, pt, Asklpie, je vrcholem bezbo-
nosti myslet na takovou vc s ohledem na toho, kdo je Jedin a Dobr. Takov dary jako tyto
jsou ho nehodn, nebo je naplnn vm, co existuje, a nic mu nechyb, nebo slova chvly jsou
jedinou obtinou, kterou pijm.
Dkujeme ti, , Nejvy,
se srdcem a du zcela k tob pozvednutou,
nebo jen tvou milost jsme doshli svtla a poznali t.
Dkujeme ti, , ty, jeho jmno dn lovk nedoke vyslovit,
ale kterho lid ct oznaovnm Bh, nebo ty jedin jsi Pnem
a tob ehnaj oznaenm Otec, nebo v inech vi vem lidem
a vem vcem prokazuje milujc laskavost a nkolnost jako otec.
Jsi jet slad ne otec,
nebo jsi ns obdail mysl, e a znalost;
mysl, abychom t mohli pochopit;
e, abychom t dokzali zavolat,
a znalost, abychom t poznali
a nalezli spsu ve Svtle, kter vydv.
Jsme proto naplnni radost a jsme astn,
protoe ses nm odhalil ve vekerm svm byt.
Jsme spokojeni, dokud pebvme v (hmotnm) tle,
nebo jsi rozhodl z ns uinit bohy (tm, e ns obdaruje)
darem svho vlastnho vnho ivota.
Lid ti mohou dkovat pouze tm, e poznaj tvou velikost.
Mohou t poznat, , ty nejjasnj Svtlo svta, (jen) mysl.
I my jsme t poznali, , skuten ivote lovka!
Poznali jsme t, , ty peplodn dloho, obtkan Otcovm semenem!
Poznali jsme t, , ty vn stlosti toho, co stoj nepohnuto,
a pece nut (cel) vesmr, aby se otel!
Takovmi slovy chvly uctvme tebe, kter jsi jedin dobr,
a proto nm dovol dat od tv dobroty tuto jedinou laskavost:
a se napln tv vle, abychom zstali v klidu znalosti tebe a lsky k tob,
abychom nikdy neodpadli od tto poehnan cesty ivota.
25
Pot co se takto pomodlili, odebrali se k jdlu,
kter nebylo zneitno masem ivoucch tvor.
26
POZNMKY
[1] Trismegistovu neochotu, aby byl Amn ptomen tto rozprav, si meme snad vysvtlit tm, e se zd bt z jeho
k nejmn pokroilm. Je ovem mimodn zajmav, e v hermetick literatue je oznaovn jako krl. To
ukazuje, e v egyptsk spolenosti byl jet kdosi vy ne krl (faraon). Touto osobou byl patrn Pn obzoru, du-
chovn mesi, co byl nejvy knsk ad, kter nikdy nebyl ddin. Zatm nebyly nalezeny (nebo rozpoznny)
o tomto adu pesvdiv historick doklady ve starm Egypt, ale pesto je jeho existence vce ne pravdpodobn.
Dost se o nm lze v knihch pan Joan Grantov Horovi oi a Pn obzoru. Srovnej t texty o krlovskch duch
ve Stobaeov sbornku. Je mon, e tento ad zastvala knka Tanja, jej stla z 12. dynastie byl objevena
v Abydu.
[2] Vedle filosofickch hermetickch text existuj tzv. technick hermetick dla. O nich ble v vodn stati. I tato
poznmka dokld, e Amnovi byla pisuzovna v tchto textech vy rove vdeck ne filosofick.
[3] Hermetick texty byly zkostliv tajeny. Je dokonce mon, e st hermetickho uen se pedvala vlun stnm
podnm. Nen proto asi pekvapiv, e se dosud nepodailo nalzt dn filosofick dla hermetickho zamen
v hieroglyfech. Nememe vak tak vylouit, e jsme si jich prost nevimli, nebo budou jist kdovan a Hermes
v nich vystupovat nebude.
[4] Z toho plyne, e se hermetici domnvali, e i zvata jsou schopna mylen, avak nikoli tak dokonalho, aby mohla
chpat Boha.
[5] Toto uen o iluzi velmi siln pipomn nauky, se ktermi se meme setkat v Indii. Jak bude patrno dle, vykazuje
hermetika mnoho spolench rys s indickou filosofi.
[6] Srovnej Genesis 1,27. Srovnnm s hermetickmi naukami jasn zjiujeme, e sti Bible vychzej z hermetiky.
Zjevn toti jde o vtah hermetickch nauk. Bible vak hermetick pravdy popisuje pli strun a vytren z kon-
textu, take tyto texty zkonit vedou k nepochopen a pekroucen fakt. Bible se tak v e sv filosofick sti stala
jakousi karikaturou hermetismu, akoli jej autoi usilovali o prav opak.
[7] Vechny dvn tradice uvdj adu sloek, kter vytvej lidskou bytost. Vtinou jich bv 7, z eho 4 (hmotn
tlo, astrln tlo, prnick tlo a mentln tlo) jsou smrteln. Ostatn 3 sloky jsou nesmrteln (due, plastick pro-
stednk a ist duch). Hermetika vak sprvn argumentuje, e nesmrteln neme bt dliteln, a proto je zjevn,
e tato trida je ve skutenosti jedinou entitou.
[8] Srovnej teorii Ruperta Sheldrakea.
[9] Srovnej kabalistick uen o mikro a makrokosmu. Tuto jednotu vyjaduje i hermetika prvnm bodem Smaragdov
desky a na dalch mstech.
[10] Tj. vesmr. Velk psmeno zde znamen, e Vesmr je jmno druhho boha hermetickch text.
[11] Srovnej Kapitoly o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze.
[12] V egyptsk literatue se skuten zachovala ada pochybovanch spis, nap. Ipuverv papyrus. Zd se, e vechny
pramen ze zhroucen hodnot v dob pechodnch kriz v zemi.
[13] To se bohuel splnilo.
[14] Tato pas je pravdiv, stala se vak osudnou pro vvoj evropsk kultury. Hermetick spisy tto filosofick rovn
byly ureny vlun pro nejpokroilej ky. Odvren svtskch znalost je mon, teprve kdy adept doshl tto
rovn, jinak nsleduje katastrofa a upadnut do przdnho dogmatismu, kter brn skutenmu Prozen. Stalo se
tak v poantick a stedovk Evrop, kdy se tyto texty staly vchodiskem pro vznikajc kesanstv. Toto nebezpe
bylo i dvodem, pro byly tajn. Sama gnze, kter je zlomkem a zjednoduenm hermetismu (viz. vodn sta) na
zkladn rovni, pstovala vdy veho druhu, aby adepty nejprve intelektuln pipravila a tm, jejich poznn se
tm prohloubilo, umonila pstup k nejvymu poznn.
[15] Toto uen znan odpovd dsledkm, kter plynou z teorie morfickch pol (formant) a jejich rezonanc, kterou
pedloil ve svch knihch Rupert Sheldrake.
[16] Hermes zde naznauje nedokonalost smysl, kterm nelze vit.
[17] Pojet prodnch princip, kter jsou samy ovlivovny svm okolm, je zcela toton s teoriemi, kter v souasnosti
pedkld Rupert Sheldrake. Ve skutenosti jde o souhvzd. Jak Egypan, tak i Sumean hovo o 36 souhvzdch
uspodanch do 3 pruh, po 12 v kadm. To znamen, e mudrci obou tchto nrod znali i souhvzd jin polo-
koule, co vyvrac nzor, e v tehdej dob neexistoval cestovn ruch na velk vzdlenosti.
[18] Z tto sti hermetiky se odvozuje stedn mylenka Platnovy filosofie.
[19] Srovnej Etiopsk (Kesansk) kniha mrtvch, kter do urit mry vychz ze staroegyptskch tradic. Nzor vyjde-
n hermetickmi filosofy je v pkrm rozporu s eckm pojetm, a proto nm slou jako dal dkaz staroegyptskho
pvodu hermetick filosofie.
27
[20] Splynutm protiklad dochz k pekonn duality, kdy adepti dosahuj jednoty s celm svtem, a tm i s Bohem.
[21] I tento poadavek skrytosti a svatosti pohlavnho aktu je eckmu pojet naprosto ciz. ekov byli v otzce pohlav-
nho ivota znan oteven a veejn si libovali ve vcech, kter bychom dnes povaovali za zvrcen. Z ecka
pochz mnostv vyobrazen, kter bychom mohli oznait za pornografick, a jet dnes se meme setkat s uritou
cenzurou eckch dramat, kter zejmna 19. stolet povaovalo za pornografick.
Zcela jin situace byla v Egypt. Na prvn pohled je zarejc naprost neptomnost jakchkoli vyjden intimnho
souit. Existuje sice nkolik skalnch rytin z Nbie a kreseb na ostrakch (lomky kamene nebo keramick stepy),
u nich vak nevme, kdo byl jejich autorem (mohlo jt o vojky neegyptskho pvodu) a jak je skuten vznam
jejich vyobrazen. Vedle toho je v turnskm muzeu uloen satyrick papyrus, v nm se setkvme i s erotickmi
scnami z nevstince. Je datovn do konce Nov e (asi 1000 p. Kr.).
[22] V Egypt tedy existovalo uen o nelpn, se kterm se meme setkat v Indii.
[23] Tj. gnze.
[24] Nen znmo, e by v ecku platilo jakkoli omezovn potravy. Setkvme se s nm vak v Egypt, kde pinejmenm
pro nkter kasty byly urit potraviny povaovny za neist.
[25] Bohy zde jsou mnna nebesk tlesa.
[26] Mlo by se jednat o nevtlen inteligence. Odkaz ke kulovmu tvaru ns vede k otzce, zda Egypan vdli, e
nebesk tlesa jsou kulat.
[27] Zde jsou narky na antropomorfnost boh, s n se setkvme v ad nboenstv vech dob.
[28] Souasn bdn dokazuj, e jednotliv chrmy a pyramidy byly pesn atronomicky orientovny a stavny na
takov msta, aby odpovdaly vznamnm hvzdm.
[29] Toto se stalo v egyptskch djinch nkolikrt. Nejprve byl Doln Egypt na nkolik set let obsazen Hykssy, pozdji
byl cel rozvrcen Perany, eky, many a Araby. Na dle zkzy se pozdji podlely i koloniln velmoci.
[30] Poznmka o Skytech a Indech je mimodn zajmav dokld relnost egyptskch koloni v ecku (a patrn
i v oblasti ernho moe), o kter se zmiuje ada eckch pramen.
[31] Nil byl ve starm Egypt uctvn v podob boha Hapiho. Tyto formulace pipomnaj proslul chvalozpv na Nil.
[32] O ptomnosti boh na zemi vyprv ada bj. Egyptsk historik Manetho oznauje prvn a nejdel obdob djin
Egypta za dobu, kdy mu vldli bozi. Technick popisy, kter podobn zprvy provzej, i zbytky mimodn pokro-
ilch technologi naznauj, e mohlo jt o bytosti z jinch svt: mimozemany.
[33] I toto se naplnilo. Od roku 525 p. Kr. je Egypt prakticky neustle okupovn. Jeho nboenstv zaali omezovat
Peran a zcela je zniili kesan. Kopttina, posledn fze vvoje egypttiny, se zachovala jako iv jazyk zhruba
do 16.17. stol. Dnes se uv jen jako liturgick jazyk koptsk crkve, kter jej uv k odlien od muslimskho
okol, je uv arabtinu. Ta je zrove dnes ednm jazykem.
[34] Zatmco kesanstv se stalo velmi asketickm, sta Egypan ve shod s tmto popisem milovali ivot.
[35] Tento apokalyptick obraz pipomn Ipuverv papyrus z doby kolem roku 1700 p. Kr.
[36] Tento ponkud neohraban popis velmi pipomn hinduistick uen o Brhmov dni a noci, kdy se bhem dne
vesmr rozpn a prosperuje, zatmco v noci se smruje a podlh zkze. Toto uen odpovd dnen pedstav
o Velkm tesku, kter tvo pechody mezi jednotlivmi pulsy vesmru.
[37] K tomuto poznn dospli astronomov teprve v osmdestch letech naeho stolet.
[38] Neustl opakovn jednotlivch obdob je vlastn indickmu a egyptskmu zpsobu mylen, je vak zcela ciz
eckmu. I toto je tud jeden z doklad, e hermetick filosofie nen eckho pvodu.
[39] Egypan tedy vdli, e mylenky jsou v mysli azeny v analogickch vazbch.
[40] Znalost je mnna gnze, kter je zde do urit mry sumarizovna. Poznn zan smyslovm vnmnm, pokrauje
pes intelektuln vahy a vrchol transcendentlnm prozenm.
[41] eck prameny uvdj Ammon s dvom m, zatmco jeho pvodn egyptsk podoba m m jedno.
[42] Srovnej Kniha o sebestvoenm Stvoiteli, kter se ujal vldy nad lidmi, bohy a vcmi, o jedinm Bohu, kter vyla
esky v I. svazku Egyptsk knihy mrtvch, 574.
[43] Starovk autor m na mysli formant s konkrtnmi vlastnostmi, kter byly vzny na hmotn vyobrazen bostev
a na amulety. Znamen to tedy, e vechna zobrazen boh byl psychicky aktivovna. Hmota, z n byly podoby
boh vytvoeny nebo na n byli namalovni, slouila pouze jako nositel, tedy prv tak jako hmotn tlo.
[44] Patrn se jedn o jezero ve Fajjmsk oze, kter pozdji Senvosret I. rozil, pot co nechal vysuit okoln bainy.
Tato poznmka patrn znamen, e proslul Imhotep, k nmu se nejspe vztahuje, mohl bt pohben zde, a nikoli
v Sakke, jak to pedpokldaj egyptologov. V tto oze je doloeno jedno z nejstarch osdlen na zem Egyp-
ta.
[45] Kesansk tradice poutnch mst m sv potky prv ve starm Egypt.
[46] Jedn se o Hermopolis, dnen Esmnn ve stednm Egypt (hlavn msto 15. hornoegyptskho kraje).
28
[47] Velmi pozoruhodn daj. Znamen, e egyptt kn povaovali bohy za pouh symboly. Z formulac je pitom
zjevn, e v dob, kdy vznikal text, kter mme k dispozici, jet neexistovalo kesanstv, a proto neme jt o ten-
denn odmtn star filosofie.
[48] O tchto sporech nemme dosud dn doklady, ale je velmi pravdpodobn, e k nim dochzelo. V kritickch
dobch se cel zem dokonce rozpadala na adu nezvislch stt, v jejich ele stli faraoni. ada dynasti vldc
tedy nevldla po sob, ale soubn.
[49] Autor snad mysl Alexandrii, kter se skuten stala stediskem stedomosk vzdlanosti. Formulaci meme po-
vaovat za proroctv, nebo zde nen dn nznak, e msto ji stlo, ani nenachzme stopy po udlostech, kter
nsledovaly jeho vznik.
[50] Me jt o Hermopolis Parva, dnen Damanhur v zpadn Delt.
[51] Starovk autor zde velmi pesn popisuje vznik formantu.
[52] S tmto uenm se setkvme i na Dlnm vchod.
[53] To popisuj Kapitoly o vychzen z hmotnho svta do Bezbeh ze a dal staroegyptsk texty.
[54] Tato formulace dokazuje, e Osiris, o kterm se hovo v Kapitolch o vychzen do Bezbeh ze, je ve skutenosti
zemelm, konkrtn jeho istm duchem.
[55] Tyto formulace siln upomnaj na text Tibetsk knihy mrtvch.
[56] Autor m na mysli splcen karmy. Nen bez zajmavosti, e ji oznauje za dluh vi prod a nikoli vi Bohu.
Tento nzor lze pouze podpoit.
[57] Zatmco theosofov odmtali trest smrti prv z hlediska karmy, starovk nrody jej pesn ze stejnho dvodu pro-
sazovaly. Jakkoli se to me zdt zvltn, jeho vykonn mohlo a me delikventm skuten pomhat. Z vpovd
lid, kte peili klinickou smrt, ale i prostednictvm hypnotick regrese vme, e bezprostedn po smrti s zemel
seznamuje se svm ivotem a pedevm se vm patnm, co vykonal. Je-li tedy po dnm soudu popraven, zabrn
mu to konat dal zlo a zrove se me dve znovuzrodit a pracovat na sv nprav. Jeho zl in je navc spjat
s traumatizujc udlost a to se pro nho stane tm nejlepm mechanismem, kter mu pome si zlo oklivit, a nikoli
se jej pouze nedopoutt, protoe se to nem dlat.
[58] Asklpius se nezachoval zcela neporuen. Meme to vidt i na stech chybjcho textu, kter jsou vyznaeny
tekami. Prof. W. Scott se pokusil o doplnn nkterch chybjcch st, kter pevzal z jinch text, je toto dlo
citovaly.
AGATHOS DAIMON, t AGATHODAIMON pvodn helnistick ochrann bostvo, kter pr bylo do egyptskho
nboenstv vpraveno v dob Alexandra Velikho. Ten ml v Alexandrii zaloit jeho svatyni, tzv. heroon. Pvodnm
kolem tohoto boha, v egypttin nkdy oznaovanho Dobr ochrnce (aha-nefer), bylo steit novou metropoli
Egypta. Fakticky je ale doloen a kolem roku 130 ped Kr. Ikonograficky byl spojovn s podobou hada, co vedlo
k jeho identifikaci s >Kematefem. Mezi dal bostva, s nimi mohl bt ztotonn, patili nap. >u, >ai a >Serpis.
Posledn jmenovan pedevm kvli sv vazb na bohyni >Esetu. Vedle n, jako Agath Tych, vystupoval Agathos
Daimon coby jej partner. Nkdy mohl bt tento bh zachycen v podob mue, kter ml nad hlavou dv pae znaku
>ka a uprosted nich zobrazen hada. K hermetick filosofii se ve tak tzv. AGATHOS DAIMN, kter je jejm
boskm patronem, stejn jako je patronem msta Alexandrie.
SBRKA HERMETICKCH
TEXT III.
HROM: DOKONAL MYSL
ROZPRAVA O OSM A DEVT (SFE)
MODLITBA DKVZDN
a tm i zavdjc dla.
1
Sbrka hermetickch text III.
DOKONAL MYSL, ROZPRAVA O 8. A 9. (SFE), MODLITBA DKVZDN
OBSAH
Hrom: Dokonal mysl
Rozprava o osm a devt (sfe)
(Modlitba k Bohu)
Psaha
Modlitba dkvzdn
Psask poznmka
Poznmky
2
HROM: DOKONAL MYSL
[1]
Vyla jsem z Moci a pila jsem k tm, kdo o mn rozjmaj, nebo mohu bt objevena jen
mezi tmi, kte po mn ptraj.
Pohlete na mne, vy, kdo o mn rozjmte, a vy, posluchai, mi naslouchejte.
Vy, kdo na mne ekte, pijmte mne a neodhnjte mne od svho zraku, ani mne neodsuzujte,
nezacpvejte si ui pede mnou a nezstvejte mne nikde a nikdy neznal.
Mjte se na pozoru a nebute mne neznal!
Jsem toti prvn i posledn.
Jsem ctn i zavrhovan.
Jsem dvka
[2]
i svat.
Jsem enou i pannou.
Jsem (matkou) i dcerou.
Jsem (sama sebou) i dy m matky.
Jsem neplodn, a pesto mm mnoho potomk.
Jsem tou, jej satek byl obrovsk, a pesto jsem si nevzala manela.
Jsem rodikou i tou, kter je neplodn.
Jsem potenm i porodnmi bolestmi.
Jsem nevstou i enichem a mm manelem je ten, kdo mne poal.
Jsem matkou mho otce a sestrou mho manela a on je mm potomkem.
Jsem otrokem toho, kdo mne poal, i vldcem mho potomka. Poal mne dv, ne zaal as,
pi mm zrozen se stal mm potomkem, a proto pochz m moc od nho.
Jsem ezlem jeho moci, jeho mld a on je hol mho st. Cokoli on chce, to se stane mn.
Jsem tichem, kter je nepochopiteln, i mylenkou, kter se ve vzpomnce asto vrac.
Jsem hlasem, jeho zvuk je mnohoetn, i slovem, jeho podoby jsou mnoh.
Jsem zvukem mho jmna.
Pro tedy ty, kdo mne nenvid, mne pesto miluje a nenvid ty, kdo mne miluj?
Ty, kdo mne zapr,
[3]
mne prohlauje, a kdo mne prohlauje, mne zapr?
Ty, kdo o mn mluv pravdu, o mn le a ty, kdo o mn le, mluv pravdu?
Ty, kdo mne zn, a pece jsi mne neznal, a ty, kdo mne nezn, pece mne zn?
Jsem toti znalost i nevdomost.
Jsem ostych i odvaha.
Jsem beze studu, a pece se stydm.
Jsem odvahou i strachem.
Jsem vlkou i mrem.
Ml bys mi proto vnovat pozornost, a jsem znevaovna i uctvna.
Vnuj pozornost m chudob i mmu bohatstv.
Nebu vi mn arogantn, kdy jsem svrena na zem, protoe mne najde u tch, kte teprve
pijdou.
Nepohrdej mnou, jsem-li na hnoji, ani neodchzej a nenechvej mne vyhnat, protoe mne najde
ve vech krlovstvch.
Nepohrdej mnou, jsem-li vyhnna mezi ty, kdo jsou v nemilosti a na podadnch mstech, ani
se mi nevysmvej.
Nevyhnj mne mezi ty, kdo si libuj v nsilnm zabjen. Jsem toti milosrdn, ale jsem
3
i krut.
Bu bdl a nenvi mou podzenost a podporuj mou sebekontrolu!
Nezra mne v m slabosti a neboj se m sly, nebo pro bys ml pohrdat mm strachem a pro-
klnat mou pchu?
Jsem tou, kter existuje ve vech obavch, a silou v zkostnm tasu.
Jsem tou, kter je slab a je j dobe na pjemnm mst.
Jsem nerozumn i moudr.
Pro jsi mne nenvidl ve svch zmrech?
Jsem pece tich mezi tichmi, (nebo jen tehdy) se objevuji a mluvm.
Pro jste mne tedy nenvidli, vy ekov?
Protoe jsem barbarem mezi barbary?
Snad proto, e jsem moudrost
[4]
ek a znalost barbar?
Jsem soudcem ek i barbar a jednou z tch, jej podoba je v Egypt vena, a tak tou, kter
nem
[5]
mezi barbary podobu.
Jsem tou, kter je vude nenvidna, i tou, kter je vude milovna.
Jsem tou, kter je nazvna ivotem,
[6]
ale vy mne nazvte Smrt.
Jsem tou, kter je nazvna Zkonem, zatmco vy mne nazvte Bezzkonnost.
Jsem tou, o kterou jste usilovali, a jsem tou, kter jste se zmocnili.
Jsem tou, kterou jste rozptlili a zrove jste ji shromdili.
Jsem tou, ped kterou jsi se stydl, ale ty jsi byl pro mne beze studu.
Jsem tou, kter nem dn svtky, i tou, kter m mnoh svtky.
J, jen j jsem bohyn, jej Bh je velk.
Jsem tou, na ni jste se obraceli i jste j pohrdali.
Jsem neuenou, ale pesto se vichni ode mne u.
Jsem tou, j jste opovrhovali i na kterou jste se obraceli.
Jsem tou, ped n jste se schovvali, a pece jste se j ukazovali. Kdekoli se toti ukryjete,
objevm se, a kdekoli se objevte vy, j se ped vmi ukryji.
Ti, kdo maj () pro to () beze smyslu ()
Pijmte mne, (protoe poznn pin osvobozen) od utrpen. Pijmte mne, abyste se poro-
zumnm (osvobodili od) utrpen.
Mete mne nalzt i na mstech, kter jsou okliv, v troskch a pipraven i o to, co je dobr
v porovnn s oklivost.
Pijmte mne tedy do sebe bezostyn i stydliv, a bezostyn i stydliv pokrejte m sti ve
vs.
Pijte ke mn, vy, kdo mne znte, stejn jako vy, kdo znte jen m sti, a jmenujte velk
mezi malmi novorozenmi tvory.
Vejdte do dtstv
[7]
a neopovrhujte jm, protoe je mal a slab. Neoddlujte tedy velikost
v nkterch stech (celku) od malosti, nebo jen s malost je velikost poznateln.
Pro mne proklnte i uctvte?
Zraujete tm i jste milosrdn.
Neoddlujte mne od prvnch, kter jste poznali, a nevyhnjte ani neodhnjte nikoho pry,
(jinak) budete vyhnn (od Boha a nepoznte) jej. ()
Co je mho, (stane se i vam, nebo) znm prvn, a ti, kdo pili po nich, poznaj mne.
Jsem Mysl (Boha) a msto (dokonalho) odpoinku.
Jsem znalost mho ptrn, nalzn tch, kdo po mn ptraj, odpovdn tm, kdo se po mn
ptaj, i silou sil v m znalosti andl, kte byli poslni kvli mmu slovu, i boh hledajcch mou
radu, i duch kadho mue, kte jsou u mne, a kad eny, kter pebvaj ve mn.
Jsem tou, kter je uctvna a chvlena a j se i opovrliv pohrd.
Jsem mrem, ale i vlka pichz kvli mn.
4
Jsem cizinkou i obankou.
Jsem hmotou i tm, kdo je bez hmoty.
Ti, kdo nejsou se mnou spjati, m neznaj, zatmco ti, kdo doshli m podstaty, mne znaj.
Ti, kdo jsou u mne, m neznaj, zatmco ti, kdo jsou daleko, mne znaj. A se k vm tedy
piblm, vy se ode mne vzdlte, a a budu daleko od vs, tak budu u vs.
(Jsem) uvnit.
(Jsem) z podstat.
Jsem () stvoen (du) () dost du.
Jsem ovladateln i neovladateln.
Jsem spojenm i rozkladem.
Jsem spojovnm i rozdlovnm.
Jsem dole, a pesto za mnou pichzej nahoru.
Jsem rozsudkem i zprotnm viny.
Jsem bez hchu, a pece koen hchu vychz ze mne.
Na vnjek jsem proitkem, uvnit je vak sebeovldn.
Slym, co je kadmu dostupn, (jsouc zrove) i e, kter neme bt pochopena.
Jsem nm jako ten, kdo nemluv, a pesto mm zplavu slov.
Slyte mne v jemnosti a poute se o mn v hrubosti.
Jsem tou, kter nak, protoe byla svrena na tv zem.
Chleba i mou mysl pipravuji uvnit sebe.
Jsem znalost mho jmna.
Jsem tou, kter vol i poslouch.
Objevuji se i (mizm), pichzm i (odchzm, abych) zpeetila sv ()
Jsem () obrana ()
Jsem tou, kter vyn pravdu a zloinnost (potlauje).
Ctte mne () i eptte proti (mn).
Vy, (kdo jste) pemoeni, soudte ty, kdo vs pemohli, dve ne oni mohou soudit vs, pro-
toe soud
[8]
a zaujatost jsou ve vs.
Jestlie jste tmto jedinm zavreni, kdo vs osvobod? A jste-li jm pemoeni, kdo vs bude
moci podret?
To, co je ve vaem nitru, je stejn jako to, co je vn, a ten, kdo vs stvoil na povrchu, vs zfor-
moval i v nitru. A stejn tak co vidte vn sebe, je stejn jako to, co byste spatili ve svm nitru,
kdyby to bylo viditeln je to v odv.
Naslouchejte mi, posluchai, a poute se z mch slov, vy, kdo mne znte.
Slym ve, co je kadmu dosaiteln.
J sama jsem vak e, kter neme bt pochopena.
Jsem jmnem zvuku a zvukem jmna.
Jsem znakem jako psmeno a stanovenm rozdlen.
A () svtlo () posluchai () pro vs () velk sla.
A () nepohne jmnem () k tomu, kdo mne stvoil, a proto pronesu jeho jmno.
[9]
Pohlete tedy na jeho slova a vechny spisy,
[10]
kter byly dokoneny.
Vnujte tedy pozornost, vy posluchai, prv vy, andlm, tedy tm, kdo byli poslni, a du-
chm, kte vstali z mrtvch.
Jsem toti jednou, kter existuje sama o sob, a nemm nikoho, kdo by mne mohl soudit.
Jsou mnoh pjemn podoby, je jsou v etnch hch, nezdrenlivosti, zavrenhodnch
vnch a prchavch radostech, do nich se lid vrhaj, msto aby se stvali stdmmi a putovali
vzhru k mstu svho odpoinku.
Tam mne najdou a budou t a ji nezemou.
5
ROZPRAVA O OSM A DEVT (SFE)
(Mj ote,) vera jsi mi slbil, e mou mysl (uvede) do 8 a pot do 9 (sfry. Dle) jsi ekl, e
je to v souladu s tradic.
[11]
Mj synu, toto je skuten v souladu s tradic, ale onen slib odpovdal lidsk pirozenosti,
nebo jsem dodal, kdy jsem jej pronel, (e tak uinm,) pokud si zapamatuje kad krok.
Pot, co jsem pijal duchovn slu, pipravil jsem na to i tebe. Porozumn skuten pebv
(jen) v tob, (zatmco) ve mn je ona moc jakoby thotnou a porodil jsem pot, kdy jsem poal
z fontny, kter ze mne proudila.
Mj ote, ekl jsi mi kad dobr slovo, ale tmto prohlenm, kter jsi prv uinil, jsem
udiven, (tj.) kdy jsi ekl, e je v tob sla a e jsi ji porodil tak, jako se rod dti. Pokud mm
bt potn mezi potomky, mm tedy mnoho bratr.
Sprvn, mj synu! Toto dobrodin je vysleno () a () po vechny asy. Proto, mj
synu, je pro tebe nutn, abys sv bratry poznal a sprvn a odpovdajcn je uctil, nebo poch-
zej ze stejnho otce. Proto jsem zavolal kadou generaci a pojmenoval jsem ji, nebo to jsou
potomci stejn jako tito synov.
Jak je tedy, mj ote, jejich podstata?
Mj synu, jsou duchovn (podstaty), nebo existuj jako sly, kter vychovvaj ostatn due,
a proto tvrdm, e jsou nesmrteln.
Tv slova jsou pravdiv, od nynjka nemm nmitek. Mj ote, zani rozpravu o 8 a 9
(sfe) a pizvi mne spolu s mmi bratry!
Pomodleme se, mj synu, k Otci Vesmru, spolu s tvmi bratry, kte jsou mmi syny, aby
(mi Bh) poskytl ducha vmluvnosti.
Jak se modl, mj ote, kdy jsou spojeni s generacemi? Chci poslouchat svho otce.
() Ale nen () ani () ale je s n i s nm spojen. Je sprvn, aby sis pamatoval pokrok,
kter jsi doshl, a moudrost, kterou jsi zskal z knih. Porovnej se, mj synu, s ranmi lty (sv-
ho) ivota, kdy jsi stejn jako dti kladl nesmysln a nerozumn otzky.
Mj ote, pokrok, kterho jsem nyn doshl, a pedchoz znalost, kter se mi dostalo z knih,
pekonaly (mou) nedostatenost a to je pro mne nejdleitj.
Mj synu, pokud porozum pravd svho vroku, nalezne bratry, kte jsou mmi syny,
jak se s tebou modl.
Mj ote, nerozumm niemu krom krsy, kter ke mn pila z knih.
To, co nazv krsou due, je vzdlnm, kter k tob postupn pilo. K se ti dostane
i porozumn, abych t mohl uit.
Porozuml jsem, mj ote, kad z knih, a obzvlt t, kter je v ().
Mj synu, chval ty, kte je velebili.
Mj ote, od tebe se mi dostalo sly rozpravy, kterou jsi mi poskytl. Jak jsme tedy oba
ekli, mj ote, modleme se.
Mj synu, abychom se mohli modlit k Bohu, (musme k nmu obrtit) vekerou nai mysl,
6
cel nae srdce i dui a podat jej, aby nm dal dar 8 (sfry) a aby kad z ns dostal od nho,
co mu nle. Tvm kolem je tedy porozumt a mm je dokzat ti tlumoit rozpravu z fontny,
kter ve mn pramen.
Modleme se tedy, mj ote!
7
(MODLITBA K BOHU)
Volm t, ty, kter vldne svrchovanou moc, jeho slovo pichz v podob zrozen Svtla
a jeho slova jsou nesmrteln, vn a nemnn. Jsi tm, jeho vle vude pon ivot a jeho
podstata dv hmot podobu. Jsi tm, km se pohybuj due (lid) i andl, take mohou exis-
tovat. Jeho Prozetelnost dosahuje ke kadmu () pon kadho. Jsi tm, kdo () vk mezi
duchy, kdo ve stvoil a jako jedin o ve peuje. Jsi dokonalm, neviditelnm Bohem, k nmu
se mluv v tichu. Tv podoba je pohnuta, kdy d a vldne mocnou silou, a jsi poven nad
majestt, kter je lep ne ctihodn, Zoxathazo a ee ooooo
uuuuuu Zozazoth.
[12]
Pane, dej nm svou moc takovou moudrost, abychom dokzali spatit 8 a 9 (sfru). Protoe
jsme zbon a dme se tvm zkonem, ji jsme pokroili k 7. Vdy budeme naplovat tvou
vli. Proto jsme ti vstoupili na cestu a oznmili (), aby mohla od tebe pijt vize. Poskytni
nm, pane, pravdu v obraze a dovol nm prostednictvm ducha spatit podobu, kter nic ne-
schz, a pijmi od ns odraz celosti z na chvly a uznn ducha, kter je v ns, nebo z tebe
pijal Vesmr dui, nebo tebou vznikl, jsa nepoat. Zrozen samopoatho je tvm dlem, (stejn
jako) zrozen veho poatho, co existuje. Pijmi od ns tyto duchovn obtiny, kter ti poslme
celm nam srdcem, na du i v na silou. Zachra to, co je v ns, a napl ns nesmrtelnou
moudrost.
Obejmme se s lskou, mj synu, a radujme se z toho, e k nm ji pichz moc, kter je
Svtlem. Vidm, vidm nepopsateln hloubky. Jak to mm popsat, mj synu? () z () msta.
Jak (ti mm popsat) Vesmr? Jsem (jednou Mysl) a vidm druhou Mysl, tu, kter pohybuje
du! Vidm tu, kter mnou pohybuje z ir zapomntlivosti. Dej mi slu! Vidm sm sebe. Chci
mluvit a strach mne opout. Objevil jsem zdroj sly, kter je nad jakoukoli moc, tu, kter nem
potek! Vidm fontnu pekypujc ivotem. ekl jsem, mj synu, e jsem Mysl! To jsem po-
znal! Jazyk nedoke vyjdit vekerou 8 (sfru), mj synu, ani due, kter jsou v n s andly,
zpvajcmi chvalozpvy v tichosti. J, Mysl, (vak ji) rozumm!
Jak zpvaj chvalozpvy v tichosti?
Jak jsi se stal takovm, e s tebou nelze mluvit?
Jsem tich, mj ote, a chci zpvat na tebe chvalozpv, akoli budu tich.
Tedy jej zpvej, nebo jsem Mysl.
Rozumm, Mysli Herme, kter neme bt popsna, protoe setrvv sama v sob. Raduji
se, mj ote, nebo vidm, e se usmv. I Vesmr se raduje. Nen dnho tvora, ktermu by
se nedostvalo tvho ivota, a proto jsi vude pnem lid. Tv Prozetelnost chrn, a proto t
nazvm Otcem, eonem eon, velkm boskm duchem, kter kadmu pin d. Co mi
ekne, mj ote, Herme?
O tchto vcech ti neeknu nic, mj synu, nebo je sprvn, abychom mleli ped Bohem
o tom, co je skryt.
Tikrt Nejvt, k m due nen ochuzena o velkou duchovn vizi, nebo pro tebe, jako Pna
Vesmru, je ve mon.
Vra se ke chvle, mj synu, a zpvej, i kdy bude tich. V tichosti dej o to, co chce.
8
Kdy skonil chvlu, vykikl:
Ote Tikrt Nejvt, co mm ci? Dostalo se mi onoho Svtla a spatil jsem v sob stejnou
vizi a vidl jsem 8 (sfru) i due, kter v n jsou spolu s andly, jak zpvaj chvalozpv na 9
(sfru) a jej sly, a vidm i toho, kdo m svrchovanou moc, stvoiv ty, kte jsou v duchu.
Bude lpe, pokud (od nynjka) zstaneme ti v uctvajcm postoji. Od nynjka nemluv
o vizi. Je sprvn (zpvat chvalozpv) Otci a do dne oputn tla.
Co zpv ty, mj ote, chci zpvat i j!
Zpvm v sob chvalozpv, zatmco ty odpov, bu tedy aktivn ve chvle, nebo jsi nael,
co jsi hledal!
Je tedy sprvn, mj ote, abych chvlil, kdy jsem naplnn v mm srdci?
Tv chvla je sprvn, a proto zpvej Bohu, aby to mohlo bt zapsno do tto nezniiteln
knihy.
Nabdnu chvalozpv z mho srdce, jm se modlm ke konci Vesmru i k potku potk,
[13]

k pedmtu lidskho hledn, nesmrtelnmu zjeven, Zdroji Svtla a Pravdy, Rozsvai rozumu,
lsky a nesmrtelnho ivota. dn skryt slovo, Pane, o tob nedoke vyjdit (celou pravdu),
a proto ti m mysl chce denn zpvat chvalozpvy. Jsem nstrojem tvho ducha, Mysl je tvm
Celkem a tvj rada m kube. Vidm sm sebe a dostalo se mi od tebe moci, nebo ns doshla
tv lska.
Dobe, mj synu.
Dky! Dle chci podkovat zpvnm chvalozpvu tob, nebo od tebe jsem dostal ivot, kdy
jsi mne uinil moudrm. Chvlm t a volm tv jmno, kter je ve mn skryto: , ee ,
iii ooooo uuuuuu . Jsi jedin, kter existuje v duchu,
a ke tvmu vzvn zpvm chvalozpv.
Mj synu, napi tuto knihu pro chrm v Diospolis
[14]
v hieroglyfickch znacch,
[15]
pod n-
zvem Osm (sfra) odhaluje devtou.
Hned uinm, mj ote, jak pikazuje.
Mj (synu,) napi text tto knihy na tyrkysov stly
[16]
v hieroglyfickch znakch, nebo sama
Mysl se stala jejich strcem. Proto pikazuji, aby bylo toto uen vytesno do kamene a abys
je umstil do m svatyn, kterou ste osm strc s () slunce. Mui napravo maj ab
[17]

oblieje a eny nalevo maj koi oblieje.
[18]
Potom polo tvercov mln kmen
[19]
pes
tyrkysov tabulky a na azurovou kamennou tabulku napi nzev v hieroglyfickch znakch.
Ui to, mj synu, a budu v Pann a Slunce v prvn polovin dne, pot co jsem urazil patnct
stup.
[20]
Mj ote, ve, co jsi mi pikzal, dn vykonm.
Napi do tto knihy i psahu, aby ti, kdo ji budou st, nezneuvali jazykem a neodporovali
osudu a aby se radji poddili bomu zkonu, ani by jej v tom nejmenm pestoupili, a aby
v istot dali Boha o Moudrost a Poznn. A ten, kdo nen od potku naplnn Bohem, stu-
duje pouze obecn rozpravy a nete to, co je napsno v tto knize, i kdy je jeho svdom ist,
aby se nedopustil neho ostudnho a ani se na tom nepodlel. A postupuje stupe po stupni
a tak kr cestou k nesmrtelnosti. Jen tak me dojt k porozumn 8(sfry) a odhalen 9.
Tak se stani, mj ote!
9
PSAHA
K ten, kdo te tuto knihu, psah pi nebi, zemi, ohni, vod, sedmi vldcch hmoty, tvrm
duchu v nich, poatm i sebepoatm Bohu, e bude steit to, co ekl Hermes. Ti, kdo tuto
psahu dodr, budou odmnni Bohem i vemi, kdo byli jmenovni, hnv vak padne na
kadho z tch, kte tuto psahu poru.
Toto je (onen) dokonal, kter je mm synem.
10
MODLITBA DKVZDN
[21]
TOTO JE MODLITBA, KTEROU PRONELI
Tob vzdvme dky!
Kad due i srdce se k Tob pozdvihuje!
Nepoznateln jmno, kter jsi ozdobeno oznaenm Bh i Otec,
nebo pistupuje ke kadmu a ke vemu s otcovskou laskavost, nklonnost a lskou,
a jakkoli nauky, kter poskytuje, jsou sladk a srozumiteln,
take se nm dostv mysli, abychom Ti rozumli,
ei, abychom mohli o Tob vyprvt,
a znalosti, abychom t mohli poznat.
Radujeme se, e jsme byli osvceni Tvou znalost.
Radujeme se, protoe Jsi se nm projevil.
Radujeme se, protoe jet v dob, kdy jsme v hmotnm tle,
jsi ns uinil boskmi znalost Tebe.
Dkvzdn lovka, kter se T sna doshnout, m jedin cl, abychom T poznali.
Znme T, moudr Svtlo, a stejn tak Poznali jsme t v ln kad bytosti,
poznali jsme T v ln eny othotnl s Otcem prody.
Uctvme Tvou dobrotu ve Vn ptomnosti ponajcho Otce.
Je jen jedin dost, kterou mme: abychom si uchovali znalost.
Je jen jedin ochrana, o ni usilujeme, abychom nekloptali v tomto druhu ivota.
Kdy odkali tuto modlitbu, objali se vespolek a li pojdat jejich svatou potravu,
kter neobsahuje krev.
11
PSASK POZNMKA
Opsal jsem jen tuto jedinou rozpravu. I kdy jsem se dostal k mnoha, neopsal jsem je, protoe
se domnvm, e se dostaly i k vm. Rovn jsem se rozmlel, mm-li opsat i tuto, protoe se
mohla k vm ji dostat a mohlo by vs to tedy obtovat. Ponvad rozpravy o tom jedinm,
kter se mi dostaly do rukou, jsou etn ()
12
[1] Srovnej kontrastn zpsob vkladu s Matouovm evangeliem 10,39 42 a 16,15. Stejnou dikci nachzme i v Egypt-
sk knize mrtvch.
[2] S koncepc bo dvky a rituln prostituc se setkvme v mnoha spolenostech od nejstarch dob a do souasnosti.
Lze se domnvat, e stejn jako v ostatnch ppadech i zde se jedn o symbolick vyjden nboenskch a obecn
duchovnch pedstav. Vysvtlen byla tajn a je velmi pravdpodobn, e vtina tch, kdo se na nich podleli,
o nich vdli stejn mlo jako my. Meme alespo ci, e nap. Afrodita mla pdomek dvka a v Mezopotmii
pinely eny ob bohyni Atart tm, e prodvali sv panenstv. Ji toto sta, aby bylo zpochybnno, e M
Magdalna byla prostitutkou, jak se obecn uvd. Z dobovch doklad jasn plyne, e byla nejen enou Jee Krista,
ale pedevm zastvala vysok duchovn ady. Manelstv bylo nejspe jejich soust, protoe tento svazek byl
rituln a skonil, kdy byla skonena jejich rituln role.
[3] Srovnej pbh o tom, jak Petr zapel Krista. Jak se zd, i toto vyprvn, kter bylo pokldno za obraz lidsk slabosti,
m hlub esotern smysl.
[4] Tento vrok dosti vmluvn vypovd, e ekov se o Bohu dozvdli od cizch nrod, a tud ani uen o nm
nen eck.
[5] Zejmna na Blzkm vchod platil psn zkaz zobrazovn Boha. V Egypt sice zobrazovn byl, ale jen symbo-
licky.
[6] Tato poznmka jasn dokld, e zde popisovan mysl je egyptskou duchovn koncepc, protoe prv v Egypt
byla doba, kdy due opustila hmotn tlo a putovala k Bezbeh zi (viz. Egyptskou knihu mrtvch), oznaovna
za ivot, zatmco ekov pokldali za ivot jen dob jejho pobytu v hmotnm tle.
[7] Srovnej Jev vrok o tom, e ti, kdo jsou dtmi, vstoup do krlovstv nebeskho.
[8] Srovnej vrok: Nesute, abyste nebyli souzeni!
[9] Pojet jmna jako nejvyho nstroje k ovldnut toho, koho nebo co oznauje, je ryze egyptsk koncepce.
[10] Nejspe jde prv o hermetick texty.
[11] V tomto se zeteln zrcadl tradice stn tradovanch uen, kter tvoila zklad egyptskho zasvcovacho syst-
mu.
[12] Bo jmna byla ve starovku sestavovna po staroegyptskm vzoru pedevm ze samohlsek, nen proto mon,
e by je egypttina nedokzala vyjdit, jak se obecn soud. S touto koncepc se meme setkat ji v Textech py-
ramid (236). Velmi zeteln jsou kadla tohoto typu zastoupena i v dmotickch a koptskch textech. Pokud jde
o staroegypttinu, uniktn svdectv nm poskytuje Demetrius z Alexandrie, ijc v 1. stol. po Kr., kter pe: Kdy
egyptt kn zpvaj sv chvalozpvy k uctn svch boh, vyslovuj 7 samohlsek v pedepsanm poad. Zvuk
tchto 7 samohlsek je tak krsn, e lid dvaj pednost tto hudb ped fltnou i lyrou.
[13] Patrn z tto pedstavy bylo pejato novozkonn prohlen, e Kristus je alfou i omegou, potkem i koncem. Ml
toti pestavovat dui vesmru.
[14] Autor pouv eckch forem egyptskch nzv mst a svatch okrsk. Pokud jde o Diospolis Magna, jedn se chrm
v Luxoru, v pp. e jde o Diospolis Parva, m autor na mysli egyptsk Hiw nedaleko Abydu. Dnes je tam mon
spatit dva chrmy z eck doby. Kvli zvanosti textu se lze domnvat, e lo spe o chrm v Luxoru, kter patil
od Nov e k nejpednjm v zemi.
[15] Doklad toho, e hermetick texty byly skuten pekldny z egyptskch hieroglyf.
[16] Vrok dokazuje autenticitu tvrzen, e hermetick texty byly pekldny z egypttiny, nebo hieroglyfickch znaek
se uvalo tm vlun pro tesn do kamene. Zrove zde zskvme indicii, e Smaragdov deska (tyrkysov
barvy) Herma Trismegista mohla skuten existovat.
[17] Patrn archaick vyobrazen Amona. S ab hlavou byl zobrazovn i Chech, Kek a Nau.
[18] Jde o bohyni Sachmet (ve skutenosti s obliejem lvice). S obliejem koky byla zobrazovna jet Bastet.
[19] Alabastr.
[20] Egypt byl zem astronomie a astrologie, a proto se nelze divit, e vechny vznamn iny se vykonvaly za uritho
postaven planet, Slunce a Msce.
[21] Je otzka, zda mme tento text povaovat za samostatn, nebo za soust pedchozho. Velmi podobn variace toti
nachzme v magickm papyru Mimaut a v zvru Asklpia.

Kozak Jaromir - Sbirka Hermetickych Textu 1-3

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Kozak Jaromir - Sbirka Hermetickych Textu 1-3

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

SBRKA HERMETICKCH

You might also like