V Brn 8.

dubna 2001

Diplomov pr e

Diferenn rovni e ve
stedokolsk matemati e
Ale Kobza

Prohlauji, e jsem diplomovou pr i vypra oval samostatn podle pokyn

vedou ho diplomov pr e a s pouitm uveden literatury.

Dkuji vedou mu diplomov pr e, Do . RNDr. Ondeji Dolmu, DrS . za

enn rady a pipomnky k tmatu diplomov pr e.

Obsah
1 vod

2 Zklady diferennho potu

2.1
2.2
2.3
2.4

Pojem a vlastnosti diferen e funk e . . . . . . . .

Diferen e nkter h elementrn h posloupnost .
Diferen e vy h d . . . . . . . . . . . . . . .
lohy na pro vien . . . . . . . . . . . . . . . .

3 Zklady sumanho potu

3.1
3.2
3.3
3.4
3.5
3.6

Pojem a vlastnosti suma e . . . . . . . . . . . .

Suma e nkter h elementrn h posloupnost .
Souet n len posloupnosti . . . . . . . . . . .
Urit sumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Suma e vy h d . . . . . . . . . . . . . . .
lohy na pro vien . . . . . . . . . . . . . . .

.
.
.
.
.
.

..
..
..
..

..
..
..
..

..
..
..
..

.
.
.
.

.. 7
. . 10
. . 12
. . 14

..
..
..
..
..
..

..
..
..
..
..
..

..
..
..
..
..
..

.
.
.
.
.
.

..
..
..
..
..
..

15

15
17
21
23
25
27

4 Pojem diferenn rovni e

29

5 Pojem a vlastnosti linern diferenn rovni e

33

6 Homogenn linern diferenn rovni e s konstantnmi koe ienty

37
6.1 Charakteristi k rovni e m k rzn h reln h koen . . . . . . 38

6.2 Charakteristi k rovni e m imaginrn koeny . . . . . . . . . . 39

6.3 Charakteristi k rovni e m v ensobn koen . . . . . . . . . . 40
6.4 lohy na pro vien . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

7 Nehomogenn linern diferenn rovni e s konstantnmi koe ienty

43

7.1 Metoda neurit h koe ient . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

7.2 Metoda varia e konstant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
7.3 lohy na pro vien . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

8 Linern diferenn rovni e 1. du s nekonstantnmi koe ienty 50

Literatura

53

1 vod
V ppad, e denin obor funk e jsou ekvidistantn body, jak je tomu nap.
u posloupnost, pouv se k jeji h vyetovn diferen (msto deriva ) a suma
(msto integrl). Diferenn rovni e jsou tedy obdobou diferen iln h rovni
pro funk e s diskrtnm deninm oborem. Najdeme je v ekonomii, v potu
pravdpodobnosti, matemati k statisti e, fyzi e, hemii a vude tam, kde je
povaha problmu takov, e vyaduje een metodami diskrtnho harakteru.
I ve stedokolsk matemati e se setkme s nktermi problmy, kter je
vhodn eit pomo diferenn h rovni , a to pedevm v kombinatori e a
v uivu o posloupnoste h. Nkter diferenn rovni e toti pedstavuj rekurentn
vzor e pro posloupnosti u(n) nebo souty jej h len s(n): eit tyto rovni e
znamen najt vzor e pro u(n) (resp. s(n)) jako funk e n:
Tuto pr i je mon vyut jako vukov text tmatu Diferenn rovni e\
na gymnzi h s rozenou vukou matematiky. Vylome zde zklady diferennho a sumanho potu nutn k tomu, aby hom v dalm dokzali eit jist
typy linern h diferenn h rovni , na n se pedevm zamme. K me hani kmu een linern h diferenn h rovni pitom sta stedokolsk znalosti.
Teoreti k vklad je vdy doplnn eenmi pklady, nav v zvru skoro kad
kapitoly je vt poet loh na pro vien vetn vsledk a ppadn i nvod
k jeji h een.
Poznamenejme, e podobn jako pro diferen iln rovni e, tak i pro diferenn
rovni e neexistuje obe n metoda een. Pro nkter funk e plat jist analogie
mezi spojitm a diskrtnm ppadem. Na nkter z ni h upozornme i v tto
pr i. Tyto poznmky vak nejsou nutn pro po hopen ostatnho textu, proto
jsou psny menm psmem. ten s hlubm zjmem o probranou problematiku m v textu monost najt odkazy na dal literaturu.
Dve, ne pistoupme k samotnmu vkladu, uveme nkolik motivan h
pklad, kter nazna, jak typy loh zvldneme po prostudovn tto pr e
eit.
Pklad 1.1: Urete nejvt mon poet u(n) oblast, na kter lze rovinu
rozdlit pomo n pmek, kter v n le.
een: Mjme v rovin n pmek p1 ; p2 ; :::; pn v obe n poloze, tj. n pmek
takov h, e dn ti se neprotnou v jednom bod (v termne h geometrie to
znamen, e dn ti pmky nepat do tzv. svazku pmek 1.druhu - viz skripta
[7) a dn dv nejsou rovnobn (tedy dn dv z t hto pmek neuruj
svazek pmek 2.druhu). Tmito pmkami je rovina rozdlena prv na u(n)
oblast. Pidejme pmku pn+1 tak, aby ve h n + 1 pmek opt bylo v obe n
poloze, tzn. pmka pn+1 je rozdlena prseky s pmkami p1; p2; :::; pn na n +1
st. Kad z t hto st dl jednu z pvodn h oblast roviny na dv nov\.
Pidnm pmky pn+1 tedy poet st roviny vzrostl o n + 1: Je zejm, e
poet oblast, na kter je rovina rozdlena pmkami p1; p2; :::; pn+1 je u(n + 1):
Tmto jsme odvodili vztah
u(n + 1) = u(n) + n + 1:
Ozname-li u(n + 1) u(n) =
u(n); pak

u(n) = n + 1:
(1.1)
Z kapitoly 3 vyplyne, e u(n) lze pedpokldat ve tvaru:
u(n) = an2 + bn + ;
kde a; b; jsou konstanty, kter musme urit. Tedy

u(n) = a(n + 1)2 + b(n + 1) + (an2 + bn + );
2

 o po prav d

u(n) = 2an + a + b:
(1.2)
Prav strany rovni (1.1) a (1.2) se mus identi ky rovnat
n + 1 = 2an + a + b
a konstanty a; b proto meme urit porovnnm koe ient u stejn h mo nin:
1
n1 : 2a = 1 ) a =
2
1
0
n : a+b=1 ) b=
2
Zbv urit konstantu : Zejm plat u(1) = 2; tedy
1 1
u(1) = a + b + ) 2 = + + ) = 1:
2 2
Pro hledan poet u(n) oblast jsme odvodili vztah
1
u(n) = (n2 + n + 2):
(1.3)
2
Pklad 1.2: Urete hodnotu soutu

1
2
3 + 2
3
4 + ::: + n(n + 1)(n + 2)

pro libovoln n 2 N:
een: Mme najt vzore pro souet prvn h n len posloupnosti
s(n) = u(1) + u(2) + ::: + u(n);
kde u(n) = n(n + 1)(n + 2): V podkapitole 3.3 se dozvme, e plat
X
s(n) = u(n + 1):
Nam kolem je urit tzv. suma i u(n + 1): Seznmme se rovn s pojmem
zobe nn mo nina (viz Deni e 2.18), pomo n tento vpoet snadno provedeme. Plat toti
X
X
s(n) =
(n + 1)(n + 2)(n + 3) = (n + 3)(3) = 41 (n + 3)(4) + =
= 41 n(n + 1)(n + 2)(n + 3) + :

Konstantu urme z faktu, e s(1) = u(1); tj.

1
4
1
2
3
4 + = 1
2
3 ) = 0:
Vypoetli jsme
1
2
3 + 2
3
4 + ::: + n(n + 1)(n + 2) = 14 n(n + 1)(n + 2)(n + 3): (1.4)

Prv vyeen pklad lze nalzt nap. ve sbr e [10, kter je urena pro
gymnzia, ovem v zadn se mluv o dkazu vzor e (1.4). To lze samozejm
provst matemati kou induk , zvdav student si vak jist polo otzku, jak
lze vzor e podobn (1.4) odvodit. Odpov na ni podv i tato pr e.
3

Rovn Pklad 1.1 lze najt ve stedokolsk sbr e [9. I ten je formulovn jako dkaz vzor e (1.3) matemati kou induk . Ve stejn knize je ale popsna metoda, jak lze u posloupnosti dan rekurentn najt vzore pro n t
len (funkn vzore ). Postup je nsleduj . Po vypsn nkolika prvn h len
vyslovme hypotzu, jej platnost potvrdme matemati kou induk . Tmto zpsobem lze uhodnout\ funkn vzor e, kter nejsou pli komplikovan a Pklad
1.1 by hom takto mon vyeili. Ji v nsleduj m pkladu by byl tento postup
tko provediteln a o enme v nm vhody diferennho potu.
Pklad 1.3: Kolika zpsoby mete vybhnout n s hod, dlte-li kroky o
jeden nebo o dva s hody (n 2 N)?
een: Ozname v(n) poet zpsob pro n s hod. Uvaujme o vybhnut
n + 2 s hod. Udlme-li prvn krok o jeden s hod, pak nm zbv v(n + 1)
zpsob pro dal s hody. Ve druhm ppad, tj. udlme-li prvn krok o dva
s hody, zbv vybhnout n s hod, o lze udlat v(n) zpsoby. Tmto jsme
odvodili rekurentn vztah
v(n + 2) = v(n + 1) + v(n);
(1.5)
piem zejm plat v(1) = 1; v(2) = 2: Podle terminologie zavdn ve 4. a
5. kapitole je vlastn (1.5) homogenn linern diferenn rovni e 2. du s konstantnmi koe ienty a danmi potenmi podmnkami.
Rovni i (1.5) nyn vyeme zpsobem podrobn vyloenm v p6. kapitole.
Jej harakteristi k rovni e 2  1 = 0 m koeny 1;2 = 12 5 : Obe n
een je proto tvaru
p !n
p !n
1
1
+
5
+ C2 2 5 :
v(n) = C1
2
Konstanty C1 ; C2 urme z poten h podmnek
p
p
1 = C1 1 +2 5 + C2 1 2 5
p !2
p !2
1
5
1
+
+ C2 2 5 :
2 = C1 2
p

Rozeme-li tuto soustavu, dostaneme C1 = 5+10 5 ; C2 = 5 10 5 : Vypoetli jsme

p
p
p !n
p !n
5
5
5
5
+
5
1
+
1
v(n) =
+ 10
2 5 :
(1.6)
10
2
Posloupnost, se kterou jsme pra ovali v Pkladu 1.3 se nazv Fibona iho
(Fibona i, vlastnm jmnem Leonardo Pisnsk (1170 - 1240), italsk matematik). Vimnme si, e kdyby hom postupn potali jej jednotliv
leny z rekurentnho vzor e (1.5) pi podmnk h v(1) = 1; v(2) = 2, dostali
by hom pirozen sla
1; 2; 3; 5; 8; 13; 21; :::
Proto i hodnotami vypotenmi ze vzor e (1.6) mus bt pro libovoln n 2 N
pirozen sla, i kdy tvar (1.6) obsahuje zlomky a ira ionln sla.
Posledn pklad, kter v tto kapitole uvedeme, je z oblasti potu pravdpodobnosti.
posloupnost

Pklad 1.4: (Hrv problm)

Hr se astn hry, v jejm kadm kole sz vdy stejnou stku (1$): S pravdpodobnost p (0 < p < 1) pitom vyhraje dvojnsobek vsazen stky, v opanm ppad szku ztr . Hru kon, jestlie doshne stanoven vhry N $, nebo
4

prohraje-li v hoz stku M $ (0  M  N ): Vypotte, jak je pravdpodobnost toho, e hr prohraje v hoz stku M $:
een: Ozname P (n) pravdpodobnost, e hr prohraje stku n$: Pak
zejm plat P (0) = 1 a P (N ) = 0: Ne h 0 < n +1 < N: Ze stavu, kdy m hr
(n +1)$ se me dostat bu do stavu, kdy m (n +2)$; a to s pravdpodobnost p
a nebo se s pravdpodobnost 1 p dostane do stavu, kdy m n$: Tuto skutenost
vyjaduje vzore
P (n + 1) = pP (n + 2) + (1 p)P (n);
o je linern diferenn rovni e 2. du, kterou meme pepsat do tvaru
1 P (n + 1) + 1 p P (n) = 0:
(1.7)
P (n + 2)
p
p
Tuto rovni i nyn vyeme zpsobem podrobn1 vyloenm
v 6. kapitole. Nejprve
najdme koeny harakteristi k rovni e 2 p  + 1 p p = 0 :
1;2 =

Tedy

1

p2

4(1 p)
p

p
= 21p  21p 4p2 4p + 1 = 1  (22pp 1) :

a 2 = 1 p p :
Nyn musme rozliit dva ppady. Charakteristi k rovni e toti m bu dvojnsobn koen a nebo dva reln rzn koeny.
1. Ppad 1 = 2 = 1 nastane prv kdy p = 21 : Obe n een rovni e (1.7)
je v tomto ppad
P (n) = C1 + C2 n:
Konstanty C1; C2 urme z podmnek
P (0) = C1 = 1;
1:
P (N ) = C1 + C2 N = 0 ) C2 =
N
Pro p = 12 jsme vypoetli
1 = 1

P (n) = 1

n
N

= NN n:

(1.8)

2. V ppad, kdy 1 6= 2 ; o nastane prv kdy p 6= 21 ; je obe n een

rovni e (1.7) tvaru

1 p n :
P (n) = C1 + C2
p

Podobnm zpsobem jako ve vypoteme konstanty C1 ; C2:

P (0) = C1 + C2 = 1;


1
p N
= 0:
P (N ) = C1 + C2
p

Vyeenm tto soustavy dostaneme C1 = (1 (1p)Np)NpN a C2 = pN

Tedy


(1
p)N
pN
1
p n
P (n) =
(1 p)N pN + pN (1 p)N
p :
Po prav pro p 6= 21 mme:
(1 p)n[(1 p)N n pN n :
P (n) =
(1 p)N pN
5

pN

(1 p)N :

(1.9)

Pro konkrtnj pedstavu vypotme hodnotu P (n) pro dva ppady:

1. Je-li M = 20$; N = 40$ a p = 21 ; pak podle (1.8) vypoteme: P (20) = 0; 5:
2. Je-li M = 20$; N = 40$ a p = 1837 ( o za hy uje relnou situa i, sz-li
hr v rulet s jednou nulou na ervenou resp. ernou barvu), pak podle
(1.9) vypoteme: P (20) =: 0; 75:

2 Zklady diferennho potu

Ne se budeme mo i zabvat diferennmi rovni emi, musme se seznmit
s pojmem diferen e \, o v pekladu znamen rozdl\. V nsleduj podkapitole uvedeme deni i diferen e funk e a ukeme si jej zkladn vlastnosti.
2.1 Pojem a vlastnosti diferen e funk e
Deni e 2.1: Ne h je dn bod x0 a slo h > 0: Ne h funk e y = f (x)
je denovna v bode h x0 a x0 + h: slo f (x0 + h) f (x0 ) nazveme diferen e
funk e f (x) v bod x0 : Peme

f (x0 ) = f (x0 + h) f (x0)
a teme delta f (x0)\. slu h kme diferenn krok, bodu x0 poten bod
diferen e.
Pokud by nebylo jasn, jak diferenn krok prv uvaujeme, ppadn pokud h eme zdraznit jeho dlku, pak diferen i ozname:
hf (x0 ):
Ne h h je pevn zvolen diferenn krok. Je-li f (x) denovna v bode h
x0 a x0 + h; meme v bod x0 vypotat diferen i
f (x0 ): Aby hom vak
mohli urit diferen i v bod x0 + h; mus bt funk e f (x) denovna i v bod
x0 + 2h: Toto podobn plat i pro kad dal bod x0 + nh; n 2 N deninho
oboru. K tomu, aby hom mohli urit diferen i funk e f (x) v bode h x0; x0 +
h; :::; x0 + nh; n 2 N; mus denin obor M funk e f (x) obsahovat mnoinu
fx0 ; x0 + h; :::; x0 + nh; x0 + (n + 1)hg:
Deni e 2.2: Ne h funk e f (x) je denovna ve ve h bode h neprzdn
mnoiny M: Funk i, kter kadmu bodu x 2 M s vlastnost (x + h) 2 M
piazuje hodnotu
f (x) nazvme diferen funk e f (x) a zname

f (x) = f (x + h) f (x); x 2 M:
Pklad 2.3: Vypotejte
1.
f (x) pro obe n diferenn krok h;
2.
f (1) pro h = 2;
je-li f (x) = x3:
een:

1.
f (x) = f (x + h) f (x) = (x + h)3 x3 = 3hx2 + 3h2x + h3;

2.
f (1) = 3
2
12 + 3
22
1 + 23 = 26:

Vimnme si, e diferen i je mono pout i k deni i pojmu deriva e. Je toti

0 ( ) = lim
h ( )
h!0+
Vypotte deriva i funk e ( ) = 3
een: Z Pkladu 2.3 vme, e
3 = 3 2 + 3 2 + 3
2
2
3
( 3 )0 = h!lim0+ 3 + 3 + = h!
lim0+(3 2 + 3 + 2 ) = 3 2
f

f x

Pklad 2.4:

hx

h x

f x

x :

hx

h x

h :

hx

x :

Poznmka 2.5: V loh h na diferen e a diferenn rovni e bv obvykle

denin obor diferen e neprzdn mnoina M - tzv. diskrtn mnoina ekvidistantn h bod fx0 + nhg; kde n = 0; 1; 2; :::, poten bod diferen e x0 a
diferenn krok h jsou pedem dan sla. Ozname:
M = fx0 ; x0 + h; x0 + 2h; :::g:

Poznmka 2.6: Ne h je dno h > 0 a ne h f (x) je libovoln funk e denovan na mnoin M = fx0; x0 + h; x0 + 2h; :::g: Proveme linern substitu i
x = x0 + h(t 1);
kde t je nov promnn. Ozname g(t) = f (x) = f (x0 + h(t 1)); potom

hf (x) = f (x + h) f (x) = f (x0 + h(t 1) + h) f (x0 + h(t 1)) =
= f (x0 + ht) f (x0 + h(t 1)) = g(t + 1) g(t) =
1g(t):
Touto substitu jsme dostali diferenn krok 1. Substitu e t = x (xh0 h) nav
nemn typ vyetovan funk e (tj. nap. polynom stupn k zstane i po substitu i polynomem stupn k). Pro x = x0 bude t = 1; pro x = x0 + nh bude
t = 1 + n: Mnoina M se touto substitu zmn v mnoinu ve h pirozen h
sel N:
Popsanou substitu lze vdy do lit toho, e x0 = 1 a h = 1; tzn. M = N:
Deni e 2.7: Funk e, jejm deninm oborem je mnoina ve h pirozen h sel N; se nazv posloupnost.
Je-li u : N ! R; bv obvykl msto u(n) pst un: Aby vak v dalm
nemohlo dojt k nedorozumn, kdy jde o index a kdy mme na mysli promnnou,
zstaneme u oznaen u(n); jak je tomu nap. i v knih h [2 a [3.
Pklad 2.8: Najdte posloupnost, kter m stejnou diferen i jako funk e
f (x) = 36x2 + 120x + 100 denovan na mnoin M = f 34 ; 56 ; 31 ; 16 ; 23 ; :::g:
een: Hledme posloupnost g(n) takovou, aby platilo
1 g(n) =
h f (x):
Podle Poznmky 2.6 vme, e poadovanou posloupnost
nalezneme pomo substitu e x = x0 +n h(n11 1); tedy x = 34 + 21 (n 1) = n2 116 : Protoe
g(n) = f (x) = f ( 2 6 ); dostvme




n 11 2
n 11
2
g(n) = 36
2 6 + 120 2 6 + 100 = 9n 6n + 1:
Hledan posloupnost je tedy
g(n) = 9n2 6n + 1:
Poznamenejme, e v nkter literatue (nap. v knize [1) jsou diferenn
rovni e uvaovny na obe n mnoin M (viz Poznmka 2.5). Vklad dal problematiky se vak zpehledn i zjednodu, uinme-li nsleduj mluvu.
mluva 2.9: Nebude-li eeno jinak, v dalm se vdy budeme zabvat
posloupnostmi, tzn. budeme pedpokldat, e x0 = 1 a h = 1; tedy M = N; o
lze podle Poznmky 2.6 pedpokldat bez jmy na obe nosti.
Obdobnm zpsobem, jakm jsme peli od funk e k poslopnosti, meme
pejt od posloupnosti k funk i s libovolnm deninm oborem M ve smyslu
Poznmky 2.5. Proto ve hny vty, kter uvedeme v dalm pro posloupnosti,
plat rovn pro zmnn funk e s deninm oborem M:
Vta 2.10: Pro ve hna n; pro n jsou souasn denovny posloupnosti

u(n);
v(n) plat:
1.
[u(n)  v(n) =
u(n) 
v(n)
2.
[
u(n) =
u(n); kde 2 R je libovoln konstanta
3.
[u(n)v(n) = v(n)
u(n) + u(n + 1)
v(n) = u(n)
v(n) + v(n + 1)
u(n)

(n)
v(n) ; je-li v(n)v(n + 1) 6= 0

4.
[ uv((nn)) = v(n)
vu((nn))v(nu+1)
Dkaz:

1.
[u(n)  v(n) = [u(n +1)  v(n +1) [u(n)  v(n) = [u(n +1) u(n) 
[v(n + 1) v(n) =
u(n) 
v(n)
2.
[
u(n) = u(n + 1) u(n) = [u(n + 1) u(n) =
u(n)
3.
[u(n)v(n) = u(n+1)v(n+1) u(n)v(n) = u(n+1)v(n+1) u(n+1)v(n)+
v(n)u(n +1) u(n)v(n) = v(n)[u(n +1) u(n)+ u(n +1)[v(n +1) v(n) =
v(n)
u(n) + u(n + 1)
v(n)
Podobn by hom dokzali druhou rovnost.
4. Ne h v(n)v(n + 1) 6= 0
+1) u(n) = v(n)u(n+1) u(n)v(n+1) =

[ uv((nn)) = uv((nn+1)
v(n)
v(n)v(n+1)
(n)v(n+1)+u(n)v(n) =
= v(n)u(n+1) v(n)vu((nn))v(nu+1)
(n)[v(n+1) v(n) = v(n)
u(n) u(n)
v(n)
= v(n)[u(n+1) uv((nn))v(nu+1)
v(n)v(n+1)
Obdobn vlastnosti, kter jsme uvedli ve Vt 2.10 plat i pro potn s deriva emi. Za
povimnut stoj tzv. posuny (viz vlastnost 3. a 4.), kter se ve spojitm ppad neobjevuj.
Tyto posuny rovn zpsobuj jist odlinosti mezi diskrtnm a spojitm ppadem. Ale pozor:
v diferen ilnm potu plat vzore pro deriva i sloen funk e
[ ( ( ))0 = 0 ( ( ))
0 ( )
v diferennm potu vak dn analogie k tomuto vzor i neexistuje!
f g x

g x

x ;

V dalm textu vyslovme vty, kter jsou opt diskrtnmi analogiemi znm h vt z diferen ilnho potu. Pro tuto pr i vak zmnn vty nejsou stejnmi, proto je zde nebudeme
dokazovat. Zjem e o hlub proniknut do nastnn problematiky odkeme nap. na knihu
[2. ten seznmen s diferen ilnm potem se ppadn me pokusit o samostatn dkaz
t hto tvrzen.
Nejprve strun vysvtlme nkter pojmy, kter budou pouity:
 Budeme pouvat nsleduj oznaen: ( ) = f + 1 g; ( ) = f + 1 g
kde
1a 2
 Ne h posloupnost ( ) je denovna na ( ) Pak se nazv uzel posloupnosti
( ) jestlie je splnna aspo jedna z podmnek:
pro = plat ( ) = 0
pro
 plat ( ) = 0 nebo ( 1) ( ) 0
N a

a < b <

a; a

; :::

N a; b

a; a

; :::; b ;

N:

a; b

N a; b :

u n

u n ;
?

a < n

Vta 2.11:

u n

u n

u n

(Diskrtn Rolleova vta)

Ne h posloupnost ( ) denovan na (1 ) m
m m uzl. Pak m  m 1
N

u n

Vta 2.12:

u n

;m

<

m uzl a posloupnost
u(n) na N(1; m

1)

(Diskrtn Lagrangeova vta)

Ne h posloupnost ( ) je denovna na ( ) Pak existuje 0 2 ( + 1 1) takov, e

( 0 )  ( ) ( )  r ( 0 ) nebo
( 0 )  ( ) ( )  r ( 0 )
kde r ( 0 ) := ( 0 ) ( 0 1)
N a; b :

u n

u b

u n

u n

u a

u n

Vta 2.13:

u n

u n

u b

u n

N a

u a

;b

u n

(Diskrtn l`Hospitalovo pravidlo)

Ne h ( ) ( ) jsou denovny na ( ) Dle ne h ( ) 0
( ) 0 a limn!1 ( ) =

limn!1 ( ) = 0 (resp. ( ) 0
( ) 0 a limn!1 ( ) = 1). Potom plat: jestlie
existuje limita limn!1

uv((nn)) pak existuje i limita limn!1 uv((nn)) a ob limity jsou si rovny.
N a :

u n ;v n
v n

v n

>

v n

v n

>

>

v n

Vypotte: limn!1 n
23nn+1

een: Nejprve bude vhodn provst pravu:

2n+1 = lim 2

lim
n!1 3 n
n!1 3n

Pklad 2.14:

v n

<

u n

Snadno se pesvdme, e jsou splnny pedpoklady Vty 2.13 a k vpotu tedy lze pout
l`Hospitalovo pravidlo
2
=0
lim 2
= lim 2( + 1) 32
n = nlim
n!1 3 n n!1 3
n+1
!1 1 3 n
n

2 2

ten si jist viml, e podmnky Vty 2.13 byly splnny ji u zadan limity. Kdyby hom
ovem
pouili l`Hospitalovo pravidlo u na tomto mst, dostali by hom vak opt vraz typu
1
1 \.
Pro vpoet tto limity je rovn mono pout l`Hospitalovo pravidlo znm z diferen ilnho potu ( o po formln strn e znamen nahradit diferen e deriva emi). teni obeznmenmu s touto problematikou doporuujeme provst pslun vpoet, m si ov, e
vsledek vyjde v obou ppade h stejn.

2.2 Diferen e nkter h elementrn h posloupnost

Nyn si odvodme vzor e pro diferen e nejbnj h posloupnost, kter se

nm budou hodit pro prakti k potn.
Dohodnme se jet, e polynom stupn k nad pirozenmi sly budeme
znait
k
X
k
Pk (n) = a0 + a1 n + ::: + ak n = aj nj ;
j =0

kde ak 6= 0: Nenulovou konstantu pitom budeme hpat jako polynom nultho

stupn (P0 (n) = a0; a0 6= 0):
Vta 2.15: Pro ve hna n 2 N plat:
1.
= 0; kde 2 R je libovoln konstanta
2.
nk = Pk 1 (n); kde k 2 N a Pk 1 (n) je jist polynom stupn k 1
3.
qn = qn(q 1); kde q 2 R
4.
sin n = ( os  1) sin n + sin  os n; kde  2 R je libovoln konstanta
5.
os n = ( os  1) os n sin  sin n; kde  2 R je libovoln konstanta
Dkaz:

1.
= = 0
2.
nk = (n + 1)k nk = nk + k1
nk 1 + k2
nk 2 + ::: + k k 1
n + 1 nk =
= knk 1 + 21 k(k 1)nk 2 + ::: + kn + 1 = Pk 1 (n)
3.
qn = qn+1 qn = qn (q 1)
4.
sin n = sin(n + ) sin n = sin n os  + os n sin  sin n =
( os  1) sin n + sin  os n
5.
os n = os(n + ) os n = os n os  sin n sin  os n =
( os  1) os n sin  sin n
Dsledek 2.16: Pro ve hna n 2 N plat:
1.
Pk (n) = Qk 1(n); kde Qk 1 (n) je jist polynom stupn k 1
2. pro q 2 R f1g je
[Pk (n)qn = Qk (n)qn; kde Qk (n) je jist polynom
stupn k
10

Dkaz:
k a nj : Podle Vt 2.10.1 a 2.10.2 plat:
Pk a nj =
1.
PPk (n) =
PP
j =0 j
j =0 j
k a
nj = k a R (n) (viz Vta 2.15.2). Protoe vsledn koej =0 j
j =0 j j 1
ient u mo niny nk 1 je nenulov, plat:Pkj=0 aj Rj 1 (n) = Qk 1(n).
2. Podle Vty 2.10.3
plat:
[Pk (n)qn = qn
Pk (n) + Pk (n + 1)
qn =
P
k
qn Rk 1 (n)+ j=0 aj (n +1)j qn (q 1) (viz Dsledek 2.16.1 a Vta 2.15.3).
Tedy
[Pk (n)qn = qn[Rk 1 (n) + (q 1) Pkj=0 aj (n + 1)j : Koe ient u
nejvy mo niny n; tj. nk ; je ak (q 1) a ten je nenulov, nebo podle
pedpokladu q 6= 1: Vraz v zvor e je tud jist polynom stupn n a
dkaz je tm hotov.
Podobn h vzor jako v Dsledku 2.16 by hom mohli uvst v e, ale nebylo
by to eln. Vypotme radji pklad, kter ns pesvd, e patin vpoty
meme provdt i bez znalosti zmnn h vzor .
Pklad 2.17: Vypotte diferen i posloupnosti u(n) = 2(n2 + 1) os 3 n:
een: Nejprve vyuijeme vztahu pro diferen i souinu, dle pak vlastnost
uveden h ve Vt 2.15.
i
h

u(n) =
2(n2 + 1) os 3 n = 2

n2 + 1
os 3 n +
+ 2 (n + 1)2 + 1
os 3 n = 2 (n + 1)2 + 1 (n2 + 1) os 3 n +
h

i
+ 2 n2 + 2n + 2 os 3 1 os 3 n sin 3 sin 3 n =
!
p


3
1



= 2 (2n + 1) os 3 n + 2 n2 + 2n + 2 2 os 3 n 2 sin 3 n =
p
= 4n + 2 n2 + 2n + 2
 os 3 n 3 n2 + 2n + 2
sin 3 n =
p
= n2 2n
os 3 n 3 n2 + 2n + 2
sin 3 n:
V diferennm potu je nkdy vhodn pra ovat s tzv. zobe nnmi mo ninami, se ktermi se nyn seznmme.
Deni e 2.18: Ne h n; k 2 N: Zobe nnou mo ninu zname n(k) a denujeme vzor em
n(k) = n(n 1):::(n k + 1):

Pokud ten zn zklady diferen ilnho potu, v, e pro deriva i mo niny plat k 0 =
k 1 Vidme, e tento vzore a vzore pro diferen i mo niny k uveden ve Vt 2.15.2 se
sob pli nepodobaj. Ukeme, e prv diferen e zobe nn mo niny je analogi k deriva i
mo niny.
x

kx

Vta 2.19: Ne h n; k 2 N: Pak pro diferen i zobe nn mo niny plat:

n(k) = kn(k 1):

Dkaz:
n(k) = (n + 1)(k) n(k) = (n + 1)n(n 1):::(n k + 2)

n(n 1):::(n k +2)(n k +1) = [(n +1) (n k +1)n(n 1):::(n k +2) =
= kn(k 1):

Vhodu zobe nn h mo nin do enme hned v nsleduj podkapitole, kdy

uvedeme pklad, ve kterm nm jeji h znalost vrazn usnadn vpoet.
11

2.3 Diferen e vy h d

Ne h u(n) a v(n) jsou posloupnosti, pro n plat
u(n) = v(n): Potejme

v(n) =
[
u(n) =
[u(n + 1) u(n) =
u(n + 1)
u(n) =
= u(n + 2) u(n + 1) [u(n + 1) u(n) = u(n + 2) 2u(n + 1) + u(n):
Posloupnost
v(n) =
[
u(n) nazveme druhou diferen posloupnosti u(n) a
ozname
2 u(n): Ihned vidme, e k tomu, aby hom mohli urit hodnotu druh
diferen e posloupnosti u(n) v bod n0 2 N; musme znt jej hodnoty v bode h
n0 ; n0 + 1; n0 + 2:
Podobn meme uvaovat dle, o ns vede k vysloven rekurentn deni e
k t diferen e.
Deni e 2.20: Ne h n; k 2 N a u(n) je posloupnost. Polome

0 u(n) = u(n);

1 u(n) =
u(n):
Potom k-tou diferen i posloupnosti u(n) zname
k u(n) a denujeme ji rekurentn vzor em

k u(n) =
[
k 1 u(n):
Pro k = 1 msto prvn diferen e kme jen diferen e. Pro k > 1 krom termnu
k t diferen e kme t diferen e k tho du nebo souhrnn hovome o
diferen h vy h d.
Ne h u(n) je posloupnost. Jej k t diferen e je opt posloupnost. Jestlie
do tto posloupnosti dosadme za n dan pirozen slo n0; dostaneme k tou
diferen i posloupnosti u(n) v bod n0\, o je urit hodnota tto posloupnosti
(urit slo). V tomto ppad budeme pst
k u(n0):
Vta 2.21: Ne h n; k 2 N a u(n) je posloupnost. Pak

(n) = u(n + k)
ku

 

k
1 u(n + k 1) + 2 u(n + k 2)

+( 1) (n) =
ku

 

k
X
j =0

( 1)

k j

 

k
u(n + j ):
j

Dkaz: Provedeme plnou matemati kou induk :

1. k = 1 :
1u(n) = u(n + 1) + ( 1)1u(n) = u(n + 1) u(n) =
u(n); tedy
pro k = 1 vzore plat.

2. Pedpokldejme, e vzore plat pro jist k a dokame jeho platnost i pro

k+1:

k+1 u(n)
=
[
k u(n) = [u(n + k +1) k1
u(n + k)+ k2
u(n + k 1) :::+
+(
1)j kj u(n + k + 1 j ) + :::
+ ( 1)k u(n + 1) [u(n + k)

k u(n + k 1)+ ::: +( 1)j k u(n + k j )+ ::: +( 1)k 1 k u(n +1)+
1
j
k 1
+( 1)k u(n) =
u(n + k
+ 1) [ k1
+ 1u(n + k) + [ k2
+ k1
u(
n + k 1)
::: + ( 1)j [ kj + j k 1 u(n + k + 1 j ) + ::: + ( 1)k [1 + k k 1 u(n + 1)+
+( 1)k+1u(n): k



Pouitm identit 0 = 1 = kk
a
kj
+ j k 1
= k
+1
j dostaneme
k+1

k+1 u(n) =
u(n + k + 1) k+1
1 u(n + k) +k+1
2 u(n + k 1) + :::+
k
+1
j
k
+( 1) j u(n + k + 1 j ) + ::: + ( 1) k u(n + 1) + ( 1)k+1 u(n);
o jsme mli dokzat.
12

Pklad 2.22: Naleznte tvrtou diferen i posloupnosti u(n) = en a tvrtou

diferen i tto posloupnosti v bod n0 = 2:
een: Vyuijeme Vtu 2.21:

 
 
 

4 u(n) =
4 en = en+4 41 en+3 + 42 en+2 43 en+1 + en =
= en(e4 4e3 + 6e2 4e + 1):
Dosazenm n0 = 2 dostvme:

4u(n0) = e2(e4 4e3 + 6e2 4e + 1):
Pklad 2.23: Vypotejte tet diferen i polynomu u(n) = n5 6n4 +11n3
4n2 3:
een: I v tomto ppad lze pout Vtu 2.21:

3 u(n) =
3 n5 6n4 + 11n3 4n2 3
=
= (n + 3)5 6 (n + 3)4 + 11 (n + 3)3 4 (n + 3)2 3
3 (n + 2)5 6(n + 2)4 + 11(n + 2)3 4(n + 2)2 3 +
1
 
3
+ 2 (n + 1)5 6(n + 1)4 + 11(n + 1)3 4(n + 1)2 3
(n5 6n4 + 11n3 4n2 3) =



Vidme, e pokraovn ve vpotu elementrnmi algebrai kmi pravami by
bylo relativn pra n. Postupujme proto rekurentn pmo podle Deni e 2.20.
Zapime zadan polynom pomo zobe nn h mo nin. To provedeme postupnm dlenm n; (n 1); :::; (n 4); o pomo Hornerova s hematu zapisujeme
nsleduj m zpsobem:
1 -6 11 -4 0 -3
1 1 -5 6 2 2
2 1 -3 0 2
3 1 0 0
4 1 4
Tedy:
u(n) = n5 6n4 + 11n3 4n2 3 = n(5) + 4n(4) + 2n(2) + 2n 3:
Podle Vt 2.10.1, 2.10.2 a 2.19 plat:



u(n) =
n(5) + 4n(4) + 2n(2) + 2n 3 = 5n(4) + 16n(3) + 4n + 2;



2u(n) =
[
u(n) =
5n(4) + 16n(3) + 4n + 2 = 20n(3) + 48n(2) + 4;



3u(n) =

2u(n) =
20n(3) + 48n(2) + 4 = 60n(2) + 96n =
= 60n(n 1) + 96n = 60n2 + 36n:
Vypoetli jsme:

3 (n5 6n4 + 11n3 4n2 3) = 60n2 + 36n:
Vta 2.24: Pro j = 1; 2; :::; k je

j Pk (n) = Qk j (n);

13

kde Qk j (n) je jist polynom stupn k j:

Spe iln:

k Pk (n) = 6= 0;
kde je jist konstanta a tud

k+1 Pk (n) = 0:
Dkaz: Zejm, plyne z Dsledku 2.16.1.
2.4 lohy na pro vien
loha 2.25: Vypotte
u(n) a
u(n0 ); je-li:
1. u(n) = n12 ; n0 = 2
h

u(n) = n2(2nn+1)12 ;
u(2) =
2. u(n) = sin 3 n; n0 = 5
h
p

u(n) = 12 sin 3 n + 23 os 3 n;
u(5) =
loha 2.26: Spotte
u(n); je-li:
1. u(n) = n22n 1

2. u(n) = 3n os 3 n

1

2
3

3. u(n) = (3n2 2n 4)2n

4. u(n) =

; kde k 2 N

p3 i

2n (n2 2n 2) i
(n 1)n(n+1)(n+2)

( os 3 n 3 3 sin 3 n)
h

loha 2.27: Vypotte
k u(n); je-li:

1. u(n) = n2
3n; k = 3

2. u(n) = n5 4n4 + 2n3

[(3n2 + 10n 2)2n

n

k

5
36

n2 + 3n + 1; k = 4

i
n

8(n2 + 9n + 18)3n

[120n + 144
loha 2.28: Najdte posloupnost, kter m stejnou diferen i jako funk e
f (x) denovan na mnoin M = fx0 ; x0 + h; x0 + 2h; :::g; je-li:
1. f (x) = 36x2 + 15x + 1; x0 = 14 ; h = 31
[g(n) = 4n2 + 3n
2. f (x) = 64x3 + 144x2 + 108x + 30; x0 = 12 ; h = 41
[g(n) = n3 + 3
loha 2.29: Urete pmo z deni e deriva e f 0 (x); je-li:
1. f (x) = x2
[2x
1
2. f (x) = x
 1
x2

14

3 Zklady sumanho potu

Doposud jsme znali posloupnost a potali jsme jej diferen i, nyn stojme
ped lohou opanou. Budeme znt diferen i a budeme hledat posloupnost, kterou jsme diferen ovali. Hledanou posloupnost nazveme suma dan posloupnosti
a budeme se zabvat jejmi vlastnostmi.
Tak jako v pedel kapitole jsme si vmali nkter h analogi mezi diferennm a diferen ilnm potem, rovn v tto kapitole poukeme na podobu mezi
sumanm a integrlnm potem.
3.1 Pojem a vlastnosti suma e
Deni e 3.1: Ne h u(n) a U (n) jsou posloupnosti takov, e pro ve hna
n 2 N plat
U (n) = u(n): Posloupnost U (n) nazvme suma posloupnosti
u(n) a zname
X
U (n) = u(n):
Vta 3.2: Ne h u(n) je posloupnost. Pak plat:

u(n) = 0 , u(n) = ;
kde 2 R je libovoln konstanta.
Dkaz:

(\ Plat podle Vty 2.15.1.

)\
u(n) = 0 ) u(n + 1) u(n) = 0 ) pro 8n 2 N plat u(n) = u(n + 1):
Tuto vlastnost m libovoln konstanta.
Vta 3.3: Ne h u(n) a v(n) jsou posloupnosti. Potom

u(n) =
v(n) pro 8n 2 N , u(n) = v(n) + ;
kde 2 R je libovoln konstanta. Neboli, u(n) a v(n) jsou suma emi te posloupnosti prv tehdy, kdy se li o aditivn konstantu.
Dkaz:

(\ u(n) = v(n) + )
u(n) =
[v(n) + =
v(n) +
=
v(n):

)\
u(n) =
v(n) )
u(n)
v(n) = 0 )
[u(n) v(n) = 0; o podle
Vty 3.2 znamen, e u(n) v(n) = ; tedy u(n) = v(n) + :
Poznmka 3.4: Z Vty 3.3 vyplv, e je-li U (n) suma u(n); pak existuje
nekonen mnoho posloupnost y(n); kter jsou suma emi u(n) a kadou z ni h
lze vyjdit ve tvaru
X
y(n) = u(n) = U (n) + ;
kde je vhodn konstanta. Je-li nav dna dvoji e fn0; y(n0)g (tzv.poten
podmnka), pak je konstanta (a tm i suma e y(n)) urena jednoznan.
Podobn jako pojem suma e se v integrlnm potu denuje tzv. primitivn funk e , kter
m rovn vlastnosti podobn tm, kter byly popsny ve Vt 3.3.
Pklad 3.5: Rozhodnte, zda posloupnosti U (n)
sin2 6 n jsou suma emi te posloupnosti.
een:

1 os  n
2 3

a V (n) =

1. zpsob: Postupujme podle Deni e 3.1, tzn. hledejme posloupnosti u(n) a

v(n); jeji h suma emi jsou U (n) a V (n) :
15



1 h os   n +   os  ni =
1
os
n =
u(n) =
U (n) =

2 3
2
3 3
3
h
1
  
  i
= 2 os 3 1 os 3 n sin 3 sin 3 n =
!
p
p
1
1


1

3
= 2 2 os 3 n 2 sin 3 n = 4 os 3 n + 43 sin 3 n;


v(n)

=
V (n) =
sin2 6 n = sin2 6 n + 6 sin2 6 n =


2
= sin 6 n os 6 + os 6 n sin 6 sin2 6 n =
!2
p

1

3
= 2 sin 6 n + 2 os 6 n sin2 6 n =

p
3

2
= 4 sin 6 n + 23 sin 6 n os 6 n + 14 os2 6 n sin2 6 n =
p


 
1
2
2
= 4 os 6 n sin 6 n + 43
2 sin 6 n os 6 n =
p
1

= 4 os 3 n + 43 sin 3 n:
Vypoetli jsme, e posloupnosti U (n) a V (n) jsou suma emi te posloupnosti
a to:
p
1

3 sin  n:
u(n) = v(n) = os n +
4 3
4 3
2. zpsob: Vyuijme Vtu 3.3, tzn. potejme rozdl U (n) V (n) :
1 os  n sin2  n = 1  os2  n sin2  n sin2  n =
U (n) V (n) =
2 3
6
2
6
6
6
1
  1 2
1
2
= 2 1 sin 6 n 2 sin 6 n = 2 :
Zjistili jsme, e posloupnosti U (n) a V (n) se li o konstantu, o znamen, e
jsou suma emi te posloupnosti. Tento vpoet je si e krat, nenalezli jsme
vak posloupnost, jejimi suma emi jsou U (n) a V (n):
Vta 3.6: Ne h u(n); v(n) jsou posloupnosti. Pak plat:
1. P[u(n)  v(n) = P u(n)  P v(n)
2. P[ u(n) = P u(n); kde 2 R je libovoln konstanta
3. P[u(n)
v(n) = u(n)v(n) P[v(n + 1)
u(n) /tzv. suma e per partes/
Dkaz: Ozname
X
u(n) = U (n) tj: u(n) =
U (n);
X
v(n) = V (n) tj: v(n) =
V (n):
1. Potebujeme dokzat, e P[u(n)v(n) = U (n)V (n); tj., e u(n)v(n) =

[U (n)  V (n): To ovem plat podle Vty 2.10.1.
2. Potebujeme dokzat, e P[ u(n) = U (n); tj., e u(n) =
[ U (n): To
vak plat podle Vty 2.10.2.

16

3. Podle Vty 2.10.3 plat:
[u(n)v(n) = u(n)
v(n) + v(n + 1)
u(n): Proveme suma i a s vyuitm sti 1 tto Vty upravme:
X
X

[u(n)v(n) = [u(n)
v(n) + v(n + 1)
u(n)
X
X
u(n)v(n) =
[u(n)
v(n) + [v(n + 1)
u(n)
X
X
[u(n)
v(n) = u(n)v(n)
[v(n + 1)
u(n)
3.2 Suma e nkter h elementrn h posloupnost
P

Vta 3.7: Ne h je dn polynom Pk (n) = kj=0 aj nj : Potom existuje polynom Qk+1(n) takov, e

Qk+1(n) = Pk (n);

tj.

Pk (n) = Qk+1 (n):

P +1
Dkaz: Hledejme koe ienty bj polynomu Qk+1 (n) = kj=0
bj nj ; kde
bk+1 6= 0 :
kX
+1
kX
+1
kX
+1
bj nj = bj [(n + 1)j nj :

Qk+1 (n) = bj (n + 1)j
j =0
j =0
j =0

Podle binomi k vty plat:

Qk+1 (n) =

kX
+1
j =0

bj

" j  
X j

i=0

ni

nj

m bt

Vidme, e se zru\ mo niny nj a tak vypadne\ b0; tedy:

Qk+1 (n) =

kX
+1
j =1

bj

 

 

 

j j 2
j 0
nj 1 +
2 n +


+ j n :

Polynom
Qk+1 (n) se m identi ky rovnat danmu polynomu Pk (n): Hledan

hodnoty bj urme porovnnm koe ient u jednotliv h mo nin nj ; kde j =
0; 1; :::; k :


nk : k+1
1 bk+1 = ak ; odtud vypoteme bk+1 :


k

nk 1 : k+1
2 bk+1 + 1 bk = ak 1 ; odtud vypoteme bk ; atd.
...
n0 : bk+1 + bk + ::: + b1 = a0 ; odtud vypoteme b1
Snadno nahldneme, e hodnoty bk+1 ; bk ; :::; b1 jsou ureny jednoznan. Nav
bk+1 6= 0; nebo ak 6= 0 (Pk (n) je polynom k tho stupn), o jsme mli
dokzat. Polynom Qk+1 (n) je tedy skuten (k + 1) tho stupn. slo b0 je
vak libovoln, protoe se nevyskytuje v dn rovni i. To ns ale nepekvapuje,
protoe podle Poznmky 3.4 vme, e hledan h polynom Qk+1 (n) = P Pk (n)
existuje nekonen mnoho a vzjemn se li o aditivn konstantu, tj. o absolutn
len b0: Tmto je vta dokzna.
Dodejme jet, e prv dokonen dkaz je konstruktivn, tzn. pi een
konkrtn h loh postupujeme popsanm zpsobem - tzv. metodou neurit h

koe ient.

ten u jist tu, e nyn se jako o analogii integrlu mo niny zmnme o suma i zobe nn mo niny.

17

Vta 3.8: Ne h n; k 2 N: Pak pro suma i zobe nn mo niny plat:

X

n(k) =

k+1

n(k+1) + ;

kde 2 R je libovoln konstanta.

1 n(k+1) + = 1
n(k+1) +
= 1 (k + 1)n(k) = n(k) .
Dkaz:
[ k+1
k+1
k+1
Analogi ky ke vzor m pro diferen e plat vzor e pro suma e.
Vta 3.9: Ne h ;  2 R jsou libovoln konstanty. Pak pro ve hna n 2 N
plat:
1. P = n + 
2. P qn = q 1 1 qn + ; kde q 2 R f1g
Dkaz:

1.
( n + ) =
n +
 = (n + 1 n) =
2.
( q 1 1 qn + ) = q 1 1
qn +
= q 1 1 qn(q 1) = qn
Poznmka 3.10: Pro suma e goniometri k h funk plat:
X
sin n = a sin n + b os n + ;
X
os n = a sin n + b os n + ;
kde a; b (resp.a; b) jsou jist konstanty. O platnosti t hto vzor se meme
pesvdit vpotem diferen e prav h stran. Nslednm porovnnm koe ient by hom nalezli i konkrtn vyjden zmnn h konstant. Toto vyjden
je vak pli komplikovan na to, aby mlo vznam pro prakti k potn, a
proto je neuvdme.
Poznamenejme rovn, e uveden vzor e lze odvodit pomo suma e
X
X
ein = ( os  + i sin )n
s vyuitm vlastnost komplexn h sel (Moivreova vta). Tento postup lze nalzt
nap. ve skripte h [5.
Pklad 3.11: Urete nejvt mon poet v(n) oblast, na kter lze prostor
rozdlit pomo n rovin.
een: Tento pklad je zobe nnm Pkladu 1.1, kterm jsme se zabvali
v vodn kapitole. Podobnmi vahami odvodme rekurentn zvislost, pomo
kter provedeme vlastn vpoet.
Mjme n rovin 1; 2; :::; n v obe n poloze, tj. dn ti nejsou rovnobn
s tou pmkou a dn tyi nemaj spolen bod. V termne h linern algebry
a geometrie to znamen, e normlov vektory libovoln troji e rzn h rovin
jsou linern nezvisl, a e dn ti z t hto rovin nepat do tho svazku a
dn tyi z t hto rovin nepat do tho trsu (viz skripta [7 a [8). Tmito
rovinami je prostor rozdlen prv na v(n) oblast. Pidejme rovinu n+1 tak,
aby ve h n +1 rovin bylo opt v obe n poloze, tzn., e prseni e roviny n+1
s rovinami 1; 2; :::; n tvo v rovin n+1 systm prv n pmek v obe n
poloze. Podle Pkladu1 1.1 vme, e rovina n+1 je zmnnmi prseni emi
rozdlena na u(n) = 2 (n2 + n + 2) oblast. Kad
z t hto oblast dl jednu
z pvodn h st prostoru na dv nov\. Prv o 21 (n2 +n+2) tedy vzrostl poet
18

st prostoru pidnm roviny n+1: Ovem prostor je rovinami 1; 2 ; :::; n+1

rozdlen na v(n + 1) oblast. Tmto jsme odvodili vztah:
1
v(n + 1) = v(n) + (n2 + n + 2);
2
tj.

v(n) = 21 (n2 + n + 2);
piem je zejm v(1) = 2: Hledme tedy suma i posloupnosti 12 (n2 + n + 2)
s poten podmnkou v(1) = 2:
1. zpsob: Budeme postupovat podle Vty 3.7 - metodou neurit h koe ient (tmto zpsobem jsme eili i Pklad 1.1):
v(n) = b1 n3 + b2 n2 + b3 n + b4 ;
kde b1; :::; b4 jsou konstanty, kter musme urit.

v(n) = b1(n + 1)3 + b2(n + 1)2 + b3(n + 1) + b4 (b1n3 + b2n2 + b3n + b4);
po prav:

v(n) = 3b1n2 + (3b1 + 2b2)n + b1 + b2 + b3:
Identi ky m platit:
1 n2 + 1 n + 1 = 3b1n2 + (3b1 + 2b2)n + b1 + b2 + b3:
2
2
Porovnnm koe ient:
n2 : 3b1 = 21
) b1 = 16
1
1
n : 3b1 + 2b2 = 2
) b2 = 0
n0 : b1 + b2 + b3 = 1 ) b3 = 65
Posledn konstantu zskme pomo poten podmnky:
v(1) = b1 + b2 + b3 + b4 = 2 ) b4 = 1:
Vypoetli jsme:
1
v(n) = (n3 + 5n + 6):
6
2.zpsob: Budeme postupovat podle Vty 3.8 - s vyuitm zobe nn h mo nin. Postupnm dlenm n a n 1 pepeme sumovan polynom pomo zobe nn h mo nin, o dle Hornerova s hematu zapeme:
1 1 1
2 2
1 12 1
Tedy:

v(n) = 21 n2 + 21 n + 1 = 12 n(2) + n + 1:
Potejme:

X 1
1 X n(2) + X n + X 1 =
v(n) =
n(2) + n + 1 =
2
2
1
1
1
= 2
3 n(3) + 2 n(2) + n + = 61 n (n 1) (n 2) + 12 n (n 1) + n + =
= 16 n3 3n2 + 2n
+ 21 n2 n
+ n + = 61 n3 + 5n
+ :
19

Konstantu urme z poten podmnky:

1
v(1) = (1 + 5) + = 2 ) = 1:
6
Vypoetli jsme:


1
v(n) = n3 + 5n + 6 :
6
Zvr: Prostor me bt pomo n rovin rozdlen nejve na 16 (n3 + 5n + 6)
oblast.
Poznamenejme, e pokud se h eme pesvdit o sprvnosti vpotu, ve kterm jsme hledali suma i njak posloupnosti, snadno meme provst zkouku,
aplikujeme-li na obdren vsledek vzor e pro diferen e uveden v ped hoz
kapitole. To vak ji pone hme na teni.
Vta 3.12: Ne h je dna posloupnost Pk (n)qn ; kde q 6= 1: Potom existuje
prv jeden polynom Qk (n) takov, e plat:

[Qk (n)qn = Pk (n)qn;
tj.
X
[Pk (n)qn = Qk (n)qn + ;
kde 2 R je libovoln konstanta.
Dkaz: Je z ela analogi k jako dkaz Vty 3.7, proto nazname jen jeho
postup a nebudeme jej detailn provdt.
Hledejme koe ienty bj polynomu Qk (n) = Pkj=0 bj nj ; kde musme ukzat,
e bk 6= 0:

[Qk (n)qn =
[qn Pkj=0 bj nj = qn+1 Pkj=0 bj (n + 1)j qn Pkj=0 bj nj =
= qn Pkj=0 [qbj (n + 1)j bj nj :
Hodnoty bj urme porovnnm koe ient z identity:
P
qn kj=0 [qbj (n + 1)j bj nj = qn Pk (n):
Odtud rozepsnm zjistme, e bk 6= 0; a e hodnoty bk ; bk 1 ; :::; b0 jsou ureny
jednoznan. Posledn st tvrzen plyne z Poznmky 3.4.
Pklad 3.13: Naleznte ve hny posloupnosti y(n); pro kter plat y(n) =
P n
[5 (8n2 + 8n 1) + 2n:
een:

y(n) =

Ozname:

X

5n(8n2 + 8n 1) + 2n =
y1 (n)
y2 (n)

Podle Vty 3.12 plat:

=
=

X

5n(8n2 + 8n 1) +

2n :

X

5n(8n2 + 8n 1) ;
X
2n :

y1 (n) = 5n(b1 n2 + b2 n + b3 ) + 1 ;

kde b1; b2; b3 jsou hledan konstanty a 1 2 R je libovoln.

y1(n) = 5n+1[b1(n + 1)2 + b2(n + 1) + b3 5n(b1n2 + b2n + b3) =
= 5n[5(b1n2 + 2b1n + b1 + b2n + b2 + b3) b1n2 b2n b3 =
= 5n[4b1n2 + (10b1 + 4b2)n + 5b1 + 5b2 + 4b3:
20

Tedy:

5n[4b1n2 + (10b1 + 4b2)n + 5b1 + 5b2 + 4b3 = 5n(8n2 + 8n 1):

Porovnnm koe ient:
4b1 = 8 ) b1 = 2;
10b1 + 4b2 = 8 ) b2 = 3;
5b1 + 5b2 + 4b3 = 1 ) b3 = 1:
Dostali jsme
y1 (n) = 5n (2n2 3n + 1) + 1 :
Podle Vty 3.9.2 je
X
1 n
n
y2 (n) = 2n =
2 1 2 + 2 = 2 + 2;
kde 2 2 R je libovoln konstanta. Ozname-li = 1 + 2 ; pak meme pst
y(n) = y1 (n) + y2 (n) = 5n(2n2 3n + 1) + 2n + ;
kde 2 R je libovoln konstanta.
Poznamenejme jet, e pi hledn posloupnosti y1(n) jsme mohli rovn
vyut suma i per partes (viz Vta 3.6.3). Proveden tohoto vpotu vak ji
pone hme na teni.
3.3 Souet n len posloupnosti

V tto kapitole si ukeme, jak lze pomo suma e zskat vzor e pro souet

n len posloupnosti.
Souet s(n) prvn h n len posloupnosti u(n)

s(n) = u(1) + u(2) + ::: + u(n)

se nazv n tm stenm soutem len posloupnosti u(n): Tyto souty tvo

novou posloupnost - posloupnost sten h sout posloupnosti u(n):
Odvome nyn funkn vzore (tj. vzore , kter je elementrn funk promnn n) posloupnosti s(n): Plat:
s(n) = u(1) + u(2) + ::: + u(n);
s(n + 1) = u(1) + u(2) + ::: + u(n) + u(n + 1):
Odetenm t hto rovnost dostvme:
s(n + 1) s(n) =
s(n) = u(n + 1);
(3.1)
tj.
X
s(n) = u(n + 1):
(3.2)
Je-li u(n) zadna funknm vzor em obsahuj m posloupnosti ; nk ; qn; sin n;
os n a posloupnosti z ni h utvoen soutem nebo souinem, umme na zklad
ped hozho vkladu tuto lohu vyeit.
Ozname-li U (n + 1) jednu ze suma posloupnosti u(n + 1); meme pst:
s(n) = U (n + 1) + ;
kde je konstanta uren poten podmnkou:
s(1) = U (2) + = u(1):
21

Odtud = u(1)

U (2); tedy

s(n) = U (n + 1) + u(1) U (2):

Tmto jsme odvodili vtu:

Vta 3.14: Ne h posloupnost u(n) je dna funknm vzor em. Ne h U (n +
1) je jedna ze suma posloupnosti u(n + 1): Pak pro n t sten souet
posloupnosti u(n) plat:
s(n) = U (n + 1) + u(1) U (2):
Pklad 3.15: Naleznte funkn vzore pro n t sten souet posloupnosti u(n) = sin 3 (n 1):
een: Hledme
s(n) = u(1) + u(2) + ::: + u(n):
Podle (3.1) plat:

s(n) = sin 3 n:
Podle Poznmky 3.10 budeme s(n) hledat ve tvaru:


s(n) = a sin n + b os n + :
3
3
S vyuitm Vt 2.15.4 a 2.15.5 potejme:
h

i
h

i

s(n) =
a sin 3 n + b os 3 n + = a sin 3 n + 3 sin 3 n +
h


i
h

i
+ b os 3 n + 3 os 3 n = a os 3 1 sin 3 n + sin 3 os 3 n +

i
h
+ b os 3 1 os 3 n sin 3 sin 3 n =
!
!
p
p
1
3
3


1


= a 2 sin 3 n + 2 os 3 n + b 2 os 3 n 2 sin 3 n =
!
p !
p

1

3
3
1
a
b sin n +
a
b os n:
=
2 2
3
2 2
3
Identi ky m platit:
!
!
1 a p3 b sin  n + p3 a 1 b os  n = sin  n:
2 2
3
2 2
3
3
Porovnnm koe ient:
1 a p3 b = 1;
2 2
p
3 1
2 a 2 b = 0;
p

odkud vypoteme, e a = 21 ; b = 23 ; tedy

p
1

3 os  n + = sin   n +   + :
s(n) =
sin
n
2 3
2 3
3 3
Konstantu urme z poten podmnky s(1) = u(1); tj.:
sin 23 + = sin0;
22

odkud =

p3

2 : Hledan een je

sin 3 (n + 1) + 23 :
Pklad 3.16: Naleznte vzore pro souet prvn h n len geometri k posloupnosti.
een: Geometri k posloupnost je posloupnost uren rekurentn:
u(n + 1) = u(n)
q;
kde u(1) a q jsou dan sla.
Nejprve potebujeme znt funkn vzore pro geometri kou posloupnost. Podle
uvedenho rekurentnho vzor e plat:
u(2) = u(1)
q;
u(3) = u(2)
q = u(1)
q2 ;
u(4) = u(3)
q = u(2)
q3 ;
...
u(n + 1) = u(n)
q = u(1)
qn :
Hledme
s(n) = u(1) + u(2) + ::: + u(n):
Zanme zvltnm ppadem, je-li q = 1; tzn. u(1) = u(2) = ::: = u(n): Pak
zejm plat
s(n) = n
u(1):
Nyn pedpokldejme, e q 6= 1: Podle (3.2) plat s(n) = P u(n + 1): Tedy
X
X
1
qn + :
s(n) = [u(1)qn = u(1) qn = u(1)

q 1
Konstantu urme z poten podmnky:
u(1)
s(1) =
q + = u(1):
q 1
Odtud
u(1)
=
:
q 1
Dostali jsme
u(1) n
qn 1
s(n) =
(
q 1) = u(1)
:
q 1
q 1
Pro souet prvn h n len geometri k posloupnosti plat:
qn 1
; je li q 6= 1;
s(n) = u(1)
q 1
s(n) = n
u(1); je li q = 1:
s(n) =

3.4 Urit sumy

Deni e 3.17: Ne h u(n) je posloupnost. Ne h a; b jsou pirozen sla,
a  b: Pak uritou sumou posloupnosti u(n) v intervalu ha; bi rozumme souet:
b
X
n=a

u(n) = u(a) + u(a + 1) + ::: + u(b

23

1) + u(b):

Deni i urit sumy lze rozit pro libovoln el sla a; b; a  b; pokud je

u(n) denovna ve ve h bode h mnoiny fa; a + 1; :::; bg:

Ve spojitm ppad je analogi k pojmu urit sumy urit integrl . Pro jeho vpoet
plat Newton-Leibnitzv vzore (v ppad, e existuje primitivn funk e k funk i )
F

( ) = [ ( )ba = ( )

f x dx

F x

F b

()

F a ;

jeho diskrtn analogii si prv uvedeme. Vimnme si, e v diskrtnm ppad se opt objevuje posun.
P

Vta 3.18: Ne h posloupnost U (n) je suma posloupnosti u(n); tj. U (n) =

u(n): Ne h a 2 N; b 2 N; a  b: Pak plat:
b
X
n=a

Dkaz: U (n) =

u(n) = [U (n)ba+1 = U (b + 1) U (a):

u(n); tj.
U (n) = U (n + 1) U (n) = u(n): Proto:

U (a + 1) U (a)
U (a + 2) U (a + 1)

= u(a);
= u(a + 1);
...
U (b) U (b 1) = u(b 1);
U (b + 1) U (b) = u(b):
Soutem t hto rovnost dostaneme:
U (b + 1) U (a) = u(a) + u(a + 1) + ::: + u(b 1) + u(b);
o jsme mli dokzat.
Nsleduj vta ukazuje, e urit suma m tyt vlastnosti, jak jsme uvedli
pro suma i ve Vt 3.6.
Vta 3.19: Ne h u(n) a v(n) jsou posloupnosti. Ne h a; b 2 N; a  b: Pak
plat:
1. Pbn=a[u(n)  v(n) = Pbn=a u(n)  Pbn=a v(n)
2. Pbn=a[ u(n) = Pbn=a u(n); kde 2 R je libovoln konstanta
3. Pbn=a[u(n)
v(n) = [u(n)v(n)ba+1 Pbn=a[v(n + 1)
u(n) /tzv. suma e
per partes pro urit sumy/
Dkaz:

1.

Pb

(b)  v(b) =
n=a [u(n)  v (n) = u(a)  v (a) + u(a + 1)  v (a + 1) + ::: + uP
=P
u(a) + u(a + 1) + ::: + u(b)  [v(a) + v(a + 1) + ::: + v(b) = bn=a u(n)
 bn=a v(n)
2. Pbn=Pa[ u(n) = u(a)+ u(a+1)+:::+ u(b) = [u(a)+u(a+1)+:::+u(b) =
= bn=a u(n)
3. Podle Vty 2.10.3 lze pst: P[u(n)
v(n) + v(n + 1)
u(n) = u(n)v(n):
Podle Vty 3.18 plat: Pbn=a[u(n)
v(n)+ v(n +1)
u(n) = [u(n)v(n)ba+1 :
Rovnost upravme s vyuitm sti 1 tto
vty:
Pb
Pb
b
+1
n=a [u(n)
v (n) = [u(n)v (n)a
n=a [v (n + 1)
u(n):
Tmto je vta dokzna.
24

Pklad 3.20: Vypotte bn=a [nqn ; kde a; b 2 N; a  b a q 6= 1:

een: Postupujme podle Vty 3.19.3:
u(n) = n
v(n) = qn

u(n) = 1 v(n) = q 1 1 qn ; v(n + 1) = q 1 1 qn+1

b
X
n=a

Tedy:
b
X


qn b+1

 n+1 
q

1 (b + 1)qb+1 aqa

=
q 1 a
q 1
n=a q 1
q
q
[qnba+1 = q 1 1 (b + 1)qb+1 aqa
(qb+1
2
(q 1)
(q 1)2

[nqn =

b
X

[nqn = q 1 1 (b + 1)qb+1

n=a

aqa

(q 1)2

(qb+1

qa ):

qa ):

3.5 Suma e vy h d

Znme-li k tou diferen i a hledme posloupnost, kterou jsme diferen ovali,

potebujeme zavst pojem k t suma e.
Deni e 3.21: Ne h n; k 2 N a u(n) je posloupnost. Polome
X
(0) u(n) = u(n);
X
(1) u(n) = X u(n):
Potom k-tou suma i posloupnosti u(n) zname P(k) u(n) a denujeme rekurentn vzor em
i
h
X
(k) u(n) = X X (k 1) u(n) :
Pro k = 1 msto prvn suma e kme jen suma e. Pro k > 1 krom termnu
k t suma e kme t suma e k tho du.
ten si jist viml, e deni e k t suma e je naprosto analogi k deni i
k t diferen e. Vpoet k t suma e provdme rekurentn podle Deni e 3.21,
tj. analogi ky jako vpoet k t diferen e, pokud postupujeme podle Deni e
2.20 (viz Pklad 2.23).
Pklad 3.22: Naleznte alespo jednu posloupnost y(n); kter je tet suma posloupnosti u(n) = 3n:
een: Vyuijme Vtu 3.9.2, kde sta zvolit = 0 :
X
X
u(n) =
3n = 12
3n;


h
i
X
(2) u(n) = X X u(n) = X 1
3n = 1 X 3n = 1
3n;
2
2
4

i X 1
X
X hX
X
1 n 1 n
(3) u(n) =
(2) u(n) =
n
4
3 = 4 3 = 8
3 :
Zadn vyhovuje nap. posloupnost:
1
y(n) =
3n :
8
25

Podle Poznmky 3.4 vme, e suma e P u(n) nen urena jednoznan, ale e
t hto posloupnost je nekonen mnoho. Je tedy zejm, e nekonen mnoho
je i posloupnost, kter jsou k tou suma posloupnosti u(n): Hledejme tedy
obe n vzore , kter by nm umooval nalzt ve hny posloupnosti y(n); pro
kter plat
X
y(n) = (k) u(n):
Nejprve ale zformulujme a dokame nsleduj vtu.
Vta 3.23: Ne h n; k 2 N a u(n) je posloupnost. Pak plat:

k u(n) = 0 , u(n) = k 1nk 1 + k 2nk 2 + ::: + 0;
kde i 2 R pro i = 0; 1; :::; k 1 jsou libovoln konstanty.
Dkaz:

)\ Dkaz tto implika e provedeme postupnmi suma emi, piem vyuijeme

Vty 3.2 a 3.7. Ne h
k u(n) = 0; pak
1 u(n)

= 0 = 01;
2 u(n) = X (2) 0 = X 01 = 12 n + 02 ;
...
X
X

k j u(n) = (j) 0 = ( j 2;j 1 nj 2 + j 3;j 1 nj 3 + ::: + 0;j 1 ) =
= j 1;j nj 1 + j 2;j nj 2 + ::: + 0j ;
...
X
(k) 0 = X( k 2;k 1 nk 2 + k 3;k 1 nk 3 + ::: + 0;k 1 ) =
u(n) =
= k 1;k nk 1 + k 2;k nk 2 + ::: + 0k :
V prvnm dku je konstanta 01 podle Vty 3.2 libovoln. Ve druhm dku je
podle Vty 3.9.1 konstanta 02 libovoln a konstanta 12 se rovn konstant 01;
kter je ovem libovoln, take i konstanta 12 nabv libovoln hodnoty. Takto
lze postupn s vyuitm Vty 3.7 zdvodnit, e ve hny konstanty v poslednm
dku jsou libovoln.
(\ Ne h u(n) = k 1 nk 1 + k 2nk 2 + ::: + 0; kde i 2 R pro i = 0; 1; :::; k 1
jsou libovoln konstanty. Posloupnost u(n) je v tomto ppad polynomem a to
nejve stupn k 1: Proto tvrzen plat podle Vty 2.24.
Vta 3.24: Ne h n; k 2 N a ne h u(n) a v(n) jsou posloupnosti. Pak

k u(n) =
k v(n) pro 8n 2 N , u(n) = v(n)+ k 1 nk 1 + k 2nk 2 + ::: + 0;
kde i 2 R pro i = 0; 1; :::; k 1 jsou libovoln konstanty. Neboli, u(n) a v(n)
jsou k tmi suma emi te posloupnosti prv tehdy, kdy se li o polynom
nejve stupn k 1:
Dkaz: Nejprve s vyuitm Vt 2.21 a 3.19.1 ukame platnost vzor e, kterho vyuijeme pi dkazu obou implika . Pro libovoln posloupnosti u(n) a
v(n) plat:

k u(n) 
k v(n) = Pkj=0 ( 1)k j kj
u(n + j )  Pkj=0 ( 1)k j kj
v(n + j ) =
= Pkj=0 ( 1)k j kj
[u(n + j )  v(n + j ) =
k [u(n)  v(n):
)\
k u(n)
k v(n) = 0 )
k [u(n) v(n) = 0 ) u(n) = v(n)+ k 1 nk 1 +

k

k

26

 k 2 nk 2 + ::: + 0 (viz Vta 3.23).

(\ Ne h u(n) = v(n) + k 1 nk 1 + k 2nk 2 + ::: + 0: Ozname pro zjednoduen zpisu w(n) = k 1 nk 1 + k 2 nk 2 + ::: + 0 : Pak
k u(n) =
k [v(n) +
w(n) =
k v(n) +
k w(n): Ale
k w(n) = 0 (viz Vta 3.23), tedy
k u(n) =

k v(n):
Poznmka 3.25: Z Vty 3.24 vyplv, e je-li U (n) k tou suma u(n); pak
existuje nekonen mnoho posloupnost y(n); kter jsou k tmi suma emi u(n)
a kadou z ni h lze vyjdit ve tvaru:
X
y(n) = (k) u(n) = U (n) + k 1 nk 1 + k 2 nk 2 + ::: + 0 ;
kde i 2 R pro i = 0; 1; :::; k 1 jsou libovoln konstanty.
Prv vyloenou problematiku ilustrujeme pkladem v dal kapitole, kde
zjistme, e loha na vpoet k t suma e je zvltnm ppadem diferenn
rovni e k tho du. Uvidme tak, e Poznmka 3.25 vlastn popisuje, jakho
tvaru je obe n een diferenn rovni e
k y(n) = u(n):

3.6 lohy na pro vien

loha 3.29: Naleznte ve hny posloupnosti y(n); pro kter plat
y(n) =
u(n); je-li:
1. u(n) = 6n2 + 8n
[y(n) = 2n3 + n2 3n +
2. u(n) = (2n2 4)
3n
[y(n) = (n2 3n + 1)
3n +
3. u(n) = sin 4 n
p
[y(n) = 21 sin 4 n 1+2 2 os 4 n +
loha 3.30: Naleznte funkn vzore pro souet prvn h n len posloupnosti u(n); je-li:
1. u(n) = (2n 1)2
[s(n) = 34 n3 13 n = 31 n(2n 1)(2n + 1)
2. u(n) = n 12
n 1
[s(n) = 4 (n + 2) 21
n 1
3. u(n) = n3
[s(n) = 14 (n4 + 2n3 + n2) = [ 21 n(n + 1)2
loha p
3.31: Rozhodnte, zda posloupnosti U (n) = os(n 3 ) a V (n) =
1
n
2 jsou suma emi te posloupnosti.
2 [( 1)
[ano;
1)n+1;pU (n) V (n) = ::: = 12 os n 21 ( 1)n+
p2
U1 (n) =n
V1 (n) =n ( p
+ 2 = 2 ( 1) 2 ( 1) + 22 = 22
3.32: Naleznte ve hny posloupnosti y(n); pro kter plat y(n) =
P loha
n sin 2 n:
per partes. Jejm uitm dostanete:
[Nvod:
P Postupujte metodou suma e
 n) + 1 P( os  n sin  n): Metodou
y(n) = n sin 2 n = n2 (sin 2 n + os
2
2
2
2
neurit h koe ient vypotete, e P( os 2 n sin 2 n) = sin 2 n:
[y(n) = 21 (1 n) sin 2 n n2 os 2 n +

27

loha 3.33: Naleznte vzore pro souet prvn h n len aritmeti k posloupnosti.
[Nvod: Aritmeti k posloupnost je uren rekurentn: u(n + 1) = u(n) + d;
kde u(1) a d jsou dan sla. Funkn vzore pro aritmeti kou
posloupnost dostaP
nete ve tvaru u(n) = u(1)+(
n 1)d: Vpotem s(n) = (u(1)+nd); s(1) = u(1)
obdrte vzore s(n) = d2 n2 +[u(1) d2 n; kter jet upravte na obvyklej tvar.
[s(n) = n2 [u(1) + u(n)
loha 3.34: Urete souet vnitn h hl konvexnho n helnka (n  3):
[Nvod: Souet vnitn h hl konvexnho n helnka A1 A2:::An je s(n):
Uvate konvexn (n + 1) helnk A1A2 :::An+1 : Souet jeho vnitn h hl je
dn soutem vnitn h hl n helnka A1A2 :::An a trojhelnka A1An An+1:
[eenm
s(n) = 180; s(3) = 180 vyjde s(n) = (n 2)
180:
loha 3.35: Urete poet hlopek konvexnho n helnka (n  4):
[Nvod: Jeden ze zpsob, jak vyeit tuto lohu je sestavit rekurentn vztah.
Poet hlopek v konvexnm n helnku A1 A2:::An je u(n): Uvate konvexn
(n + 1) helnk A1 A2:::An+1 : Jeho hlopky tvo prv ve hny hlopky
n-helnka A1 A2 :::An plus nov\ hlopky A1 An , A2 An+1 , A3 An+1 , . . . ,
An 1 An+1 .
[eenm
u(n) = n 1; u(4) = 2 vyjde u(n) = 21 n2 23 n = n2 (n 3):
loha 3.36: Urete nejvt mon poet u(n) oblast, na kter lze rovinu
rozdlit pomo n kruni .
[Nvod: Mjme n kruni k1 ; k2; :::; kn v obe n poloze, tj. n kruni takov h,
e kad dv z ni h se protnou ve dvou bode h a dn ti z ni h nepro hzej
jednm bodem. Uvate kruni i kn+1 tak, aby ve h n + 1 kruni bylo opt
v obe n poloze. Kruni e kn+1 je 2n prseky s kruni emi k1; k2 ; :::; kn rozdlena na 2n oblouk, piem kad z t hto oblouk dl jednu z pvodn h
oblast roviny na dv nov\.
[eenm
u(n) = 2n; u(1) = 2 vyjde u(n) = n2 n + 2:
loha 3.37: Urete nejvt mon poet v(n) oblast, na kter lze rozdlit
prostor pomo n kulov h plo h.
[Nvod: Mjme n kulov h plo h K1; K2; :::; Kn v obe n poloze, tj. n kulov h plo h takov h, e kad ti se protnaj a dn tyi nepro hzej tm
bodem. Uvate kulovou plo hu Kn+1Ttak, aby ve h n + 1 kulov h plo h bylo
opt v obe n poloze. Prniky Kn+1 Kj ; j = 1; :::; n jsou kruni e, kter rozdl kulovou plo hu Kn+1 na n2 n + 2 oblast (viz loha 3.36), piem kad
z t hto oblast dl jednu z pvodn h st prostoru na dv nov\.
[eenm

v(n) = n2 n + 2; v(1) = 2 vyjde v(n) = 31 n3 n2 + 38 n =
n
2
= 3 (n 3n + 8):

28

4 Pojem diferenn rovni e

Deni e 4.1: Ne h f : N  Rk+1 ! R je funk e k +2 promnn h. Rovni i

tvaru

f (n; y;
y;
2 y; :::;
k y) = 0;

(4.1)
ve kter je neznmou posloupnost y = '(n); nazvme diferenn rovni k-tho
du a 1. typu denovanou v N:
Kadou posloupnost y = '(n); kter pro ve hna n 2 N spluje rovni i (4.1),
nazveme partikulrnm eenm tto rovni e.
Obe nm eenm pak rozumme vzore zahrnuj ve hna partikulrn een.

Deni e 4.1 je analogi k k deni i diferen iln rovni e -tho du, nahradme-li diferen e

deriva emi pslunho du.
k

Pklad 4.2: Diferenn rovni e 1. typu:

1.
y y = 4 je pro 8n 2 N rovni e 1. du
2. 3
2y + n
y = 0 je pro 8n 2 N rovni e 2. du
3. (n 1)2
y = 5n je pro n 6= 1 rovni e 1. du
4. (
3y)2 + 2n + 1 = 0 je pro 8n 2 N rovni e 3. du
5.
3y = 6 je pro 8n 2 N rovni e 3. du
Akoliv jet diferenn rovni e neumme eit, snadno si zdvodnme, e
4. rovni e nem reln een, protoe (
3 y)2  0; 2n > 0 a souet na lev
stran rovni e nikdy neme dt nulu.
Povimnme si nyn 5. rovni e. To je vak loha na k-tou suma i (k = 3),
kterou jsme se zabvali v ped hozm textu. Zvltnm ppadem diferenn h
rovni 1. typu jsou rovni e tvaru

k y = u(n):
Je-li y1 = '1(n) = P(k) u(n) partikulrn een tto rovni e, pak podle Vty
3.24 existuje polynom stupn nejve k 1 takov, e libovoln jin partikulrn
een y2 tto rovni e lze vyjdit jako souet y1 a zmnnho polynomu. Obe n
een tto rovni e je tedy tvaru
y = '1 (n) + k 1 nk 1 + k 2 nk 2 + ::: + 1 n + 0 ;
kde k 1; k 2 ; :::; 0 jsou libovoln konstanty, o je v souladu s Poznmkou
3.25. Libovoln partikulrn een dostaneme z obe nho een vhodnou volbou
konstant k 1 ; k 2 ; :::; 0: Tyto konstanty pak urujeme z tzv. poten h podmnek, kter tvo k dan h dvoji hodnot fn0;
j y(n0)g; pro j = 0; 1; :::; k 1;
kde n0 2 N:
Pomo vt uveden h v kapitole o suma i dokeme eit rovni e
k y =
u(n); kde u(n) je spe ilnho tvaru: konst:; nk ; qn ; sin n; os n a funk e utvoen soutem nebo souinem z ni h. een hledme postupnmi suma emi a
to bu pmm vpotem pomo pslun h vzor , nebo odhadneme tvar een, kter dosadme s neuritmi koe ienty do patin rovni e a urme je
porovnnm s koe ienty prav strany u(n):
Pklad 4.3: Najdte obe n een a partikulrn een uren potenmi
podmnkami y(1) = 3;
y(1) = 4;
2y(1) = 8 rovni e
3y = 6:
een: Nejprve postupnmi suma emi hledejme obe n een rovni e
3 y =
6: Plat

3 y =
(
2 y):
29

Ozname-li
2y = y1; obdrme rovni i

y1 = 6:
Podle Vty 3.9.1 plat
y1 = 6n + 2 ;
kde 2 je libovoln konstanta. Je tedy

2y =
(
y) = 6n + 2 :
Ozname podobn
y = y2: eme tud rovni i

y2 = 6n + 2 :
Podle Vty 3.8 dostvme
1
y2 = 6
n(2) + 2 n + 1 ;
2
kde 1 je libovoln konstanta. Konen vypotme neznmou y z rovni e

y = 3n(2) + 2 n + 1 :
Vyuijeme-li znovu Vtu 3.8, obdrme
1
1
y = 3
n(3) + 2
n(2) + 1 n + 0 ;
3
2
kde 0 je libovoln konstanta. Po odstrann zobe nn h mo nin, ozname-li
2 = 3 + 12 2 a 1 = 2 12 2 + 1 ; meme zapsat obe n een ve tvaru:
y = n3 + 2 n2 + 1 n + 0 :
Zbv urit partikulrn een dan potenmi podmnkami:
y(1) = 3; y(1) = 1 + 0 ;

y(1) = 4;
y(1) = 2 + 1 ;

2y(1) = 8;
2 y(1) = 6 + 2 :
Odtud snadno vypoteme:
2 = 2;
1 = 2;
0 = 1:
Ale
1
2 = 3 + 2 =) 2 = 2;
2
1  +  =) 1 = 3:
1 = 2
22 1
Hledan partikulrn een tedy je
y = n3 2n2 + 3n + 1:
S diferenn rovni 1. typu v dalm pli pra ovat nebudeme. Ukame si,
jak dojdeme k jinmu tvaru diferenn rovni e. Podle Vty 2.21 meme pst:

y = '(n + 1) '(n);

2 y = '(n + 2) 2'(n + 1) + '(n);
...
 
k

y = '(n + k) k1 '(n + k 1) + ::: + ( 1)k '(n):
30

Zaveme znaen:
'(n + j ) = y(n + j ); j = 0; 1; 2; :::; k:
Deni e 4.4: Ne h g: N  Rk+1 ! R je funk e k +2 promnn h. Rovni i

tvaru

g (n; y(n); y(n + 1); :::; y(n + k)) = 0;

(4.2)
kde y(n + j ) = '(n + j ); j = 0; 1; 2; :::; k; ve kter neznmou je posloupnost
y(n) = '(n); nazvme diferenn rovni 2. typu denovanou v N: kme, e
rovni e je k-tho du, jestlie se v (4.2) pro kad n 2 N skuten objev y(n)
i y(n + k) (skuten se mysl tak, e nejsou nap. vynsobeny koe ientem,
kter je pro njak n nulov).
Kadou posloupnost y(n) = '(n); kter pro ve hna n 2 N spluje rovni i (4.2),
nazvme partikulrn een diferenn rovni e 2. typu v N:
Obe nm eenm rovni e 2. typu pak rozumme vzore zahrnuj ve hna par-

tikulrn een.
Poten podmnky tvo k dan h dvoji hodnot fn0 + j; '(n0 + j )g pro j =
0; 1; 2; :::; k 1; kde n0 2 N:
Pklad 4.5: Diferenn rovni e 2. typu:
1. y2(n + 1) 3y(n) = 4 je pro 8n 2 N rovni e 1. du
2. y(n + 2) = 1+(yn(n2)+1)2 y(n) je pro n 6= 2 rovni e 2. du
3. y(n + 2) y(n + 1) = 0 je pro 8n 2 N rovni e 1. du (rovni e neobsahuje
leny y(n); tzn. d rovni e urme a po proveden substitu e t = n + 1;
kdy dostaneme rovni i y(t + 1) y(t) = 0)
Pklad 4.6: Rovni i 1. typu
2 y +
y = 0 pevete na rovni i 2. typu.
een: Plat:

y = y(n + 1) y(n);

2y = y(n + 2) 2y(n + 1) + y(n):
Dosadme-li do dan rovni e, dostvme:
y(n + 2) y(n + 1) = 0:
Vimnme si, e zatm o d rovni e 1. typu byl 2, rovni e 2. typu je 1. du
(viz Pklad 4.5.3), tedy d nezstal za hovn. Obvyklej je druh deni e
diferenn rovni e vetn deni e jejho du.
Pklad 4.7: Rovni i y(n + 3) 3y(n + 2) + y(n) = 5n pevete na rovni i
1. typu:
een: Ze vztah

y = y(n + 1) y(n);

2 y = y(n + 2) 2y(n + 1) + y(n);

3 y = y(n + 3) 3y(n + 2) + 3y(n + 1) y(n)
vyjdme y(n + 1); y(n + 2) a y(n + 3); piem zname y(n) = y :
y(n + 1) =
y + y;
y(n + 2) =
2 y + 2
y + y;
y(n + 3) =
3 y + 3
2 y + 3
y + y:
31

Dosadme do dan rovni e a dostvme

3y 3
y y = 5n:
Jak jsme ji naznaili, v dalm budeme pra ovat s rovni emi 2. typu.
loha 4.8: Naleznte obe n a partikulrn een dan rovni e, je-li:
1.
2 y = 9
22n+1; y(1) = 5;
y(1) = 20
[ O: y = 22n+1 + 1n + 0; P: y = 22n+1 4n + 1
2.
2 y = 12n; y(1) = 5;
y(1) = 4
[ O: y = 2n3 6n2 + 1n + 0; P: y = 2n3 6n2 + 9
loha 4.9: Naleznte obe n een dan rovni e, je-li:
p
1.
2 y = 23 sin 3 n 12 os 3 n
[ y = os 3 n + 1n + 0
2.
3 y = (8n + 36)
3n
[ y = n
3n + 2n2 + 1n + 0

32

5 Pojem a vlastnosti linern diferenn rovni e

Deni e 5.1: Diferenn rovni i tvaru

a0 (n)y(n) + a1 (n)y(n + 1) + ::: + ak (n)y(n + k) = u(n);

(5.1)
kde u(n); a0(n); a1 (n); :::; ak (n) jsou libovoln posloupnosti denovan v N, piem a0(n) 6= 0, ak (n) 6= 0 pro ve hna n 2 N; nazvme linern diferenn
rovni k-tho du ; a0 (n); a1 (n);:::; ak (n) nazvme koe ienty, u(n) pravou
stranou.
Jestlie jsou posloupnosti a0(n); a1(n); :::; ak (n) konstantami, peme a0 (n) = a0;
a1 (n) = a1 ; :::; ak (n) = ak a kme, e rovni e m konstantn koe ienty.
V opanm ppad hovome o rovni i s nekonstantnmi koe ienty.
Je-li pro ve hna n 2 N u(n) = 0; kme, e rovni e je homogenn (bez prav
strany). V opanm ppad mluvme o rovni i nehomogenn (s pravou stranou).
Pklad 5.2:

1. 2y(n + 2) y(n + 1) + 3y(n) = 0 je homogenn linern diferenn rovni e

2. du s konstantnmi koe ienty
2. y(n)y(n + 1) y(n) = 1 nen linern diferenn rovni e
3. y(n + 1) + (n2 + 1)y(n) = 5n je nehomogenn linern diferenn rovni e 1.
du s nekonstantnmi koe ienty
Vta 5.3: (Existenn vta pro linern diferenn rovni i)

Ne h je dno k hodnot y( ); y( + 1); :::; y( + k 1) v k po sob jdou h

bode h ; + 1; :::; + k 1 z deninho oboru N linern diferenn rovni e
(5.1). Potom existuje v N prv jedno een rovni e (5.1), kter spluje zadan
poten podmnky.
Dkaz: Provedeme plnou induk . Ne h dan bod 2 N lze pst ve tvaru
= 1 + N; kde N je jist pirozen slo.
Nejprve dokeme, e een y(n) existuje pro n  + k; k tomu nejdve
nalezneme y( + k): Dosame n = do rovni e (5.1):
a0 ( )y( ) + a1 ( )y( + 1) + ::: + ak ( )y( + k) = u( ):
Protoe ak ( ) 6= 0; meme jednoznan vypotat y( + k); nebo hodnoty
y( ); y( + 1); :::; y( + k 1) jsou pedepsny.
1 [u( ) a0 ( )y( ) a1( )y( + 1) ::: ak 1( )y( + k 1):
y( + k) =
ak ( )
Pedpokldejme, e takto lze jednoznan vypotat hodnoty y( + k); y( + k +
1); :::; y( + K ) pro jist K  k: Z toho dokeme, e lze jednoznan vypotat
i y( + K + 1) a to nsledovn: do rovni e (5.1) dosadme n = + K k + 1
(n 2 N); protoe K k  0; je n  + 1 :
a0 (n)y( +K k+1)+a1(n)y( +K k+2)+:::+ak(n)y( +K +1) = u( +K k+1):
Nebo ak (n) 6= 0; lze jednoznan vyjdit
1 [u( + K k + 1) a0(n)y( + K k + 1)
y( + K + 1) =
ak (n)
a1 (n)y( + K k + 2) ::: ak 1 (n)y( + K ):
Protoe + K k + 1  + 1; jsou tedy hodnoty y( + K k + 1); y( + K
k + 2); :::; y( + K ) podle induknho pedpokladu ureny jednoznan. To ale
znamen, e een existuje, a to jedin, pro ve hna n  + k:
33

Nyn vypotme een pro n = 1; 2; :::; 1: Dosame do rovni e (5.1)

1 2N:
a0 ( 1)y( 1) + a1 ( 1)y( ) + ::: + ak ( 1)y( 1 + k) = u( 1):
Odtud meme jednoznan vypotat y( 1); protoe v diferenn rovni i
pedpokldme a0(n) 6= 0: Dle, dosadme-li n = 2; vypoteme podobn
y( 2) atd., a po N (konen mnoha) kro h vypotme y( N ) = y(1):
Nyn se budeme zabvat homogenn rovni . V nsleduj h vt h si ukeme nkolik vlastnost, kter maj een tto rovni e.
Vta 5.4: Rovni e
a0 (n)y(n) + a1 (n)y(n + 1) + ::: + ak (n)y(n + k) = 0
(5.2)
m pro ve hna n 2 N vdy tzv. triviln een y(n) = 0:
Dkaz: Je-li pro 8n 2 N y(n) = 0; pak y(n + j ) P
= 0 pro j = 0; 1; :::; k a tedy
a0 (n)y(n) + a1 (n)y(n + 1) + : : : + ak (n)y(n + k) = kj=0 aj (n)y(n + j ) = 0:
Vta 5.5: Ne h '1 (n) a '2 (n) jsou partikulrn een rovni e (5.2) a ne h
C1 ; C2 jsou libovoln konstanty. Pak funk e y(n) = C1 '1 (n)+ C2 '2 (n) je rovn
eenm rovni e (5.2).
P
P
Dkaz: kj=0 aj (n)[C1 '1 (n + j )+ C2 '2 (n + j ) = C1 kj=0 aj (n)'1 (n + j )+
P
C2 kj=0 aj (n)'2 (n + j ) = C1
0 + C2
0 = 0.
Z Vty 5.5 plyne nsleduj dsledek:
Dsledek 5.6: Ne h '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n) jsou partikulrn een rovni e
(5.2). Ne h C1; C2 ; :::; Ck jsou libovoln konstanty. Pak funk e y(n) = C1'1 (n)+
C2 '2 (n) + ::: + Ck 'k (n) je tak eenm rovni e (5.2).
P
Dkaz: kj=0 aj (n)[C1 '1 (n + j ) + C2 '2 (n + j ) + ::: + Ck 'k (n + j ) =
P
P
P
C1 kj=0 aj (n)'1 (n + j )+ C2 kj=0 aj (n)'2 (n + j ) + :::+ Ck kj=0 aj (n)'k (n +
j) = 0 .
V dalm se budeme zabvat linern nezvislmi enmi
' (n); '2 (n); :::;
Pk 1
'k (n) rovni e (5.2). Ukeme toti, e posloupnost y(n) = j=1 Cj 'j (n) bude
obe nm eenm rovni e (5.2). Nejprve vak uveme deni i linern nezvisl h posloupnost.
Deni e 5.7: ekneme, e posloupnosti '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n) jsou linern
zvisl v N, jestlie existuje aspo jedna konstanta Ci 6= 0; i = 1; 2; :::; k takov,
e pro ve hna n 2 N je splnna rovni e
C1 '1 (n) + C2 '2 (n) + ::: + Ck 'k (n) = 0:
V opanm ppad ekneme, e posloupnosti '1 (n); '2(n); :::; 'k (n) jsou linern nezvisl v N.
Deni e 5.8: kme, e posloupnosti '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n); kter jsou
partikulrnmi eenmi rovni e (5.2) v N, tvo fundamentln systm een,
jestlie jsou posloupnosti '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n) linern nezvisl v N.
V dalm textu vyuijeme vtu z linern algebry, kter udv dleitou vlastnost linern nezvisl h posloupnost. Jej dkaz lze nalzt nap. v knize [2.
n=

34

Vta 5.9: Posloupnosti '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n) jsou linern nezvisl v N
prv tehdy , kdy existuje n0 2 N takov, e determinant




'1 (n0 )
'2 (n0 )
:::
'k (n0 )




'
(
n
+
1)
'
(
n
+
1)
:
:
:
'
(
n
+
1)
1 0
2 0
k 0


D=
 6= 0:
.
.


.


 '1 (n0 + k 1) '2 (n0 + k 1) : : : 'k (n0 + k 1) 
Vta 5.10: Ne h posloupnosti '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n) tvo fundamentln
systm een rovni e (5.2) v N. Pak obe n een rovni e (5.2) je tvaru
y(n) = C1 '1 (n) + C2 '2 (n) + ::: + Ck 'k (n);
(5.3)
kde C1; C2 ; :::; Ck jsou libovoln konstanty.
Dkaz: Aby hom mohli tvrdit, e tvar (5.3) je obe nm eenm rovni e
(5.2), musme dokzat toto. Je-li '(n) libovoln partikulrn
een rovni e (5.2),
Pk
pak existuj konstanty C1; C2 ; :::; Ck takov, e '(n) = j=1 Cj 'j (n) pro kad
n 2 N. To znamen, e kdy ukeme, jak lze tyto konstanty nalzt, pak budeme
umt libovoln partikulrn een rovni e (5.2) vyjdit ve tvaru (5.3).
K vpotu konstant utvome nsleduj soustavu k linern h rovni :
k
X
k
X
j =1
k
X
j =1

j =1

Cj 'j (n0 )

Cj 'j (n0 + 1)

Cj 'j (n0 + k

= '(n0 )
= '(n0 + 1)

...
1) = '(n0 + k 1):

Podle pedpokladu a Vty 5.9 existuje n0 2 N, pro n je determinant mati e

soustavy nenulov
a tedy existuje jedin een C1 ; C2; : : : ; Ck: Tm jsme dokPk
zali, e '(n) = j=1 Cj 'j (n) pro body nP
0 ; n0 + 1; :::; n0 + k 1 a zbv ovit,
e i pro ostatn body n 2 N plat '(n) =P kj=1 Cj 'j (n):
Utvome posloupnost g(n) = '(n) kj=1 Cj 'j (n) pro ve hna n 2 N. Tato
posloupnost je podle Dsledku 5.6 tak partikulrnm eenm rovni e (5.2) pro
ve hna n 2 N. Z vpotu konstant C1; C2 ; : : : ; Ck vyplv, e posloupnost
g(n) nabv ve ve h bode h n0 ; n0 +1; :::; n0 + k 1 hodnot 0: Vezmeme-li tyto
hodnoty v k po sob jdou h bode h za poten podmnky, pak z existenn
Vty 5.3 vme, e jimi je ureno jedin partikulrn een, o je prv g(n) a
toto een je triviln, tj. pro ve hna n 2 N je g(n) = 0; o jsme mli dokzat.
Nyn se dostvme k nehomogenn linern rovni i.
Vta 5.11: (Prin ip superpozi e)

Ne h ;  2 R: Ne h 1P(n) je eenm rovni e Pkj=0 aj (n)y(n + j ) = u(n) a

2 (n) je eenmProvni e kj=0 aj (n)y(n + j ) = v(n): Pak  1 (n) +  2 (n) je
eenm rovni e kj=0 aj (n)y(n + j ) = u(n) + v(n):
P
Dkaz: kj=0 aj (n)[ 1 (n + j ) +  2 (n + j )
 j=0 aj (n) 2 (n + j ) = u(n) + v(n).
Pk

35

=  Pkj=0 aj (n) 1(n + j ) +

Dsledek 5.12: Jsou-li 1 (n); 2 (n) libovoln een nehomogenn rovni e

(5.1), pak je rozdl 1 (n) 2(n) eenm homogenn rovni e (5.2).
Dkaz: Vyplv pmo z Vty 5.11, je-li  = 1;  = 1; u(n) = v(n):
P
Dsledek 5.13: Ne h Y (n) = kj=1 Cj 'j (n) je obe n een homogenn
rovni e (5.2), ne h Z (n) = (n) je partikulrn een nehomogenn rovni e

(5.1). Pak obe n een rovni e (5.1) je tvaru

y(n) = Z (n) + Y (n) =

(n) +

k
X
j =1

Cj 'j (n):

(5.4)

Dkaz: Potebujeme dokzat, e libovoln een rovni e (5.1) (ozname jej

(1 n)) lze zapsat ve tvaru (5.4). To vak plyne z Dsledku 5.12, nebo

tj.

1 (n)

(n) =

1 (n) =

(n) +

k
X
j =1
k
X
j =1

Cj 'j (n);
Cj 'j (n):

Obe n een nehomogenn rovni e je tedy soutem jednoho partikulrnho

een nehomogenn rovni e a obe nho een homogenn rovni e.
Na zvr tto kapitoly ukame, jak najt partikulrn een nehomogenn
rovni e uren potenmi podmnkami. Ne h je dno obe n een tvaru (5.4)
rovni e (5.1). Hledejme partikulrn een, kter v dan h k po sob jdou h
bode h n0; n0 + 1; :::; n0 + k 1 z deninho oboru N nabv dan h hodnot
y(n0 ) = Y0 ; y(n0 + 1) = Y1 ; :::; y(n0 + k 1) = Yk 1 (poten podmnky).
Z t hto podmnek lze urit jednoznan konstanty C1 ; C2; :::; Ck nsleduj m
zpsobem: dosame postupn do tvaru (5.4) za n0 a y(n0) poten podmnky.
Dostvme soustavu k linern h rovni pro neznm C1; C2 ; :::; Ck :
k
X
j =1
k
X
j =1

Cj 'j (n0 )

Cj 'j (n0 + k

...
1) =

Y0

Yk 1

(n0);
(n0 + k 1):

Determinant mati e soustavy je nenulov (viz Vta 5.9), tud soustava m jedin een C1; C2 ; :::; Ck :
Poznamenejme jet, e uveden postup plat i pro homogenn rovni i (5.2)
s tm, e (n0 ) = (n0 + 1) = ::: = (n0 + k 1) = 0:

36

6 Homogenn linern diferenn rovni e s konstantnmi koe ienty

Hledejme netriviln een homogenn linern diferenn rovni e s konstantnmi koe ienty k tho du:
a0 y(n) + a1 y(n + 1) + ::: + ak y(n + k) = 0;
(6.1)
kde a0 6= 0; ak 6= 0 jsou reln konststanty. Podstatnou roli zde bude hrt
jist algebrai k rovni e (tzv. harakteristi k rovni e), jej koeny ns pivedou
k obe nmu een rovni e (6.1).
Deni e 6.1: Algebrai kou rovni i
a0 + a1  + ::: + ak k = 0
(6.2)
nazvme harakteristi kou rovni diferenn rovni e (6.1).
Vta 6.2: Ne h  6= 0: Pak posloupnost y(n) = n je eenm rovni e (6.1)
prv tehdy, kdy  je eenm rovni e (6.2).
Dkaz:

)\ Ne h y(n) = n je eenm rovni e (6.1) ) a0n +a1n+1 +:::+akn+k = 0;

 6= 0; tedy lze rovni i dlit n ) a0 + a1  + ::: + ak k = 0; neboli  je eenm
(6.2).
(\ Zejm, nebo sta otoit implika e\ v ped hoz sti.
Poznmka 6.3: Povimnme si, e je-li  koenem harakteristi k rovni e
(6.2), pak  6= 0 nebo a0 6= 0 (viz Deni e 5.1).
Vta 6.4: Posloupnosti n1 ; n2 ; :::; nk pro i 6= j ; kde i 6= j; i 6= 0; i; j =
1; 2; :::; k; jsou linern nezvisl v N.
Dkaz: Podle Vty 5.9 potebujeme dokzat, e existuje n0 2 N takov, e
determinant D 6= 0; kde
D=

n1 0
n1 0 +1

n2 0
n2 0 +1

...

:::
:::

nk 0
nk 0 +1

1n0 +k 1 2n0 +k 1 : : : kn0 +k 1

Vytkneme-li z kadho sloup e ped determinant spolenho dlitele nj 0 ; dostaneme


 1
1 : : : 1 

 1
2 : : : k 
D = n1 0 n2 0 :::nk 0
 ..
:


.


1k 1 2k 1 : : : kk 1 
Ozname D = (1 2:::k )n0 Dk: Protoe (1 2 :::k )n0 6= 0 pro libovoln n0 2
N; sta dokzat, e determinant Dk 6= 0: Hodnota determinantu se nezmn,



piteme-li k jednomu dku nsobek jinho dku. Nsobme tedy prvn dek
slem 1 a pitme prvn dek ke druhmu, nsobme druh dek slem
1 a setme ho s dkem tetm, atd. a (k 1) t dek vynsobme slem
1 a piteme k poslednmu dku. Dostvme



 1
1
:::
1



 0


:
:
:


2
1
k
1


Dk =  ..
:

 .


k
2
 0 k 2 (
2 1 ) : : : k (k 1 ) 
2
37

Rozvineme-li determinant Dk podle prvnho sloup e a vytkneme-li z kadho

sloup e spolenho dlitele, obdrme

 1
1 : : : 1 

 2
3 : : : k 
Dk = (2 1 )(3 1 ):::(k 1 )
 ..
:


.



Tedy

2k 2 3k 2 : : : kk 2

Dk = (2 1 )(3 1 ):::(k 1 )Dk 1 :

Podle pedpokladu je (2 1 )(3 1 ):::(k 1) 6= 0; o znamen, e potebujeme dokzat, e Dk 1 6= 0: Dle postupujeme analogi ky, a se dostaneme

k determinantu


D = 

k 1

1 
k  = k

k 1 6= 0;

o jsme potebovali dokzat.

Rovni e (6.2) m nejve k rzn h koen i ; a to podle Poznmky 6.3
nenulov h, o podle Vt 6.2 a 6.4 znamen, e znme pslun poet linern
nezvisl h partikulrn h een rovni e (6.1). V dalm se budeme zabvat
problmem, jak nalzt fundamentln systm een v zvislosti na harakteru
koen harakteristi k rovni e (6.2).
6.1 Charakteristi k rovni e m k rzn h reln h koen
Vta 6.5: Ne h 1 ; 2 ; :::; k ; i 2 R; i 6= j ; kde i 6= j; i; j = 1; 2; :::; k;
jsou koeny rovni e (6.2). Pak rovni e (6.1) m v N obe n een tvaru
y(n) = C1 n1 + C2 n2 + ::: + Ck nk ;
kde C1; C2 ; :::; Ck jsou libovoln konstanty.
Dkaz: Vta vyplv z Vt 5.10, 6.2 a 6.4.
Pklad 6.6: Naleznte obe n een rovni e y(n+2) 9y(n+1)+20y(n) = 0:
een: Charakteristi k rovni e m tvar 2 9 +20 = 0: Jej een urme
snadno pomo rozkladu na souin: ( 4)( 5) = 0; tedy 1 = 4; 2 = 5:
Podle Vty 6.5 je obe n een tto rovni e
y(n) = C1 4n + C2 5n :
Pklad 6.7: Zjistte, kolik slov\ dlky n lze sestavit z psmen A; B; C tak,
aby dn z ni h neobsahovalo podslovo\ typu AA; AB; BA; BB:
een: Ozname s(n) poet hledan h slov. Rozdlme mnoinu slov dlky
n + 2 vyhovuj h zadn na ti disjunktn podmnoiny podle toho, jakm psmenem kon. Ovem slova kon psmenem A (resp. B) mus mt pedposledn
psmeno C; aby neobsahovala zakzan podslovo. Touto vahou dostvme rekurentn vzore
s(n + 2) = s(n + 1) + 2s(n);
o je vlastn linern diferenn rovni e, kterou lze pepsat do obvyklejho tvaru
s(n + 2) s(n + 1) 2s(n) = 0:
Zejm s(1) = 3; s(2) = 5:

38

Charakteristi k rovni e je 2  2 = 0 a jej koeny 1 = 2; 2 = 1:

Obe n een m tvar
s(n) = C1 2n + C2 ( 1)n :
Konstanty C1; C2 urme z poten h podmnek s(1) = 3; s(2) = 5; dosadme-li
do obe nho een za n = 1; n = 2 :
3 = 2C1 C2 ;
5 = 4C1 + C2 :
eenm tto soustavy jsou hodnoty C1 = 34 ; C2 = 31 : Pro hledan poet slov
jsme nali vzore
1 n
4
s(n) =
2n
3
3 ( 1) ;
tedy

1
s(n) = 2n+2 + ( 1)n+1 :
3
6.2 Charakteristi k rovni e m imaginrn koeny

Nejprve si pipomeme znm poznatky o komplexn h sle h, o kter se

opr nsleduj vta:
 Jestlie m harakteristi k rovni e (6.2) imaginrn koen 1 =  + i;
pak m i koen 2 =  i:
 Kad komplexn slo  + i 6= 0 lze vyjdit pomo jeho absolutn hodnoty a argumentu v goniometri km tvaru
r( os ! + i sin !) =  + i
 Moivreova vta

[r( os ! + i sin !)n = rn ( os !n + i sin !n)

Vta 6.8: Ne h m rovni e (6.2) imaginrn koeny 1;2 = r( os !  i sin !)
(tj. r 6= 0 a ! 6= k; k 2 N). Pak m rovni e (6.1) tato linern nezvisl
partikulrn een
'1 (n) = rn os !n;
'2 (n) = rn sin !n;
tedy m za een posloupnost
'1;2 (n) = rn (C1 os !n + C2 sin !n);
kde C1; C2 jsou libovoln konstanty.
Dkaz: M-li rovni e (6.2) koeny 1;2 = r( os !  i sin !); pak podle Vty
6.2 je posloupnost n1;2 partikulrnm eenm rovni e (6.1). Ale n1;2 = [r( os ! 
i sin !)n = [r( os(!) + i sin(!))n = rn [ os(!n) + i sin(!n) =
rn ( os !n  i sin !n): Tedy
n1;2 = rn ( os !n  i sin !n)
Podle Vty1 5.5n jsoun eenm rovni e (6.1) i posloupnosti '1 (n) = 12 (n1 + n2 ) a
'2 (n) = 2i (1 2 ); tj.
'1 (n) = rn os !n;
'2 (n) = rn sin !n:

39

Dokame dle, e tyto posloupnosti jsou v N linern nezvisl. K tomu je teba

(viz Vta 5.9) ukzat, e existuje n0 2 N, pro n je nenulov determinant




D =  ' '(n1 (n+0 )1) ' '(n2 (n+0 )1)  :
1 0
2 0
D = '1 (n0 )'2 (n0 + 1) '1 (n0 + 1)'2 (n0 ) = rn os !n0
rn0 +1 sin !(n0 + 1)
rn0 +1 os !(n0 + 1)
rn0 sin !n0 = r2n0 +1 [ os !n0(sin !n0 os ! + os !n0 sin !)
sin !n0( os !n0 os ! sin !n0 sin !) = r2n0 +1( os2 !n0 sin ! +sin2 !n0 sin !) =
r2n0 +1 sin !: Tedy D = r2n0 +1 sin ! 6= 0; nebo ! 6= k; k 2 N a r 6= 0:
Pklad 6.9: Najdte obe n een rovni e y(n +2) 2y(n +1)+4y(n) = 0:
een:p Charakteristi k
rovni e je 2 2 + 4 = 0; jej koeny pak jsou
p
1;2 = 2 24 16 = 1  3i: Aby hom mohli
p pout Vtu 6.8, musme tyto koeny
pevst
do
goniometri kho
tvaru:
1
 3i = 2( os 3  i sin 3 ); tedy r = 2;
! = 3 : Obe n een je:


y(n) = 2n(C1 os n + C2 sin n):
3
3
Zvrem tto podkapitoly uveme vtu, kterou vyuijeme v dalm textu.
Vta 6.10: Ne h rovni e (6.1) m komplexn een y(n) = u(n) + iv(n):
Pak jsou tak posloupnosti u(n) a v(n) eenm dan rovni e.
P
P
P
Dkaz: 0 = kj=0 aj [u(n + j )+ iv(n + j ) = kj=0 aj u(n + j )+ i kj=0 aj v(n +
P
P
j ); ale tento komplexn vraz je nulov, kdy kj=0 aj u(n+j ) = 0 a kj=0 aj v(n+
j ) = 0; o vak znamen, e u(n) a v(n) jsou eenm rovni e (6.1).
6.3 Charakteristi k rovni e m v ensobn koen

Nsleduj vta nm d nvod, jak nalzt s nezvisl h partikulrn h een

psluej h s nsobnmu koenu harakteristi k rovni e.
Vta 6.11: Ne h m harakteristi k rovni e dan diferenn rovni e k-tho
du s nsobn koen 1 ; kde 1  s  k: Pak m diferenn rovni e tato linern
nezvisl partikulrn een:
'1 (n) = n1
'2 (n) = nn1
...
's (n) = ns 1 n1 ;
tj. m za een posloupnost
'1;2;:::;s(n) = Ps 1 (n)n1 ;
kde Ps 1(n) je libovoln polynom stupn s 1:
Dkaz zde vzhledem k nronosti formln h prav nebudeme provdt. ten ho vak me nalzt v knize [1, str. 76.
Poznmka 6.12: Jestlie m harakteristi k rovni e s nsobn imaginrn
koen 1 = r( os ! + i sin !); pak jsou posloupnosti '1 (n); '2 (n); :::; 's (n) uveden ve Vt 6.11 komplexn. Podle Vty 6.10 jsou vak eenm reln i imaginrn sti t hto posloupnost, tj. hledan linern nezvisl partikulrn een
jsou posloupnosti
'1j (n) = nj 1 rn os !n
a '2j (n) = nj 1 rn sin !n
40

pro j = 1; 2; :::; s:
Pklad 6.13: Naleznte obe n een rovni e y(n +6) 2y(n +5)+3y(n +
4) 4y(n + 3) + 3y(n + 2) 2y(n + 1) + y(n) = 0:
een: Charakteristi k rovni e je
6 25 + 34 43 + 32 2 + 1 = 0;
o je kladn re iprok rovni e 6. stupn. Rovni i
vydlme2 3 (1 6= 0)2 a sub1
stitu 1 zavedeme pomo nou promnnou  +  = z; pak  + 2 = z 2 a
3 + 3 = z 3 3z: Dostvme
z 3 3z 2(z 2 2) + 3z 4 = 0;
tj.
z 3 2z 2 = 0;
tedy z1 = 2; z2;3 = 0: Vrame se k pvodn promnn : Koen z1 = 2 ns
pivede k hodnot 1;2 = 1; dvojnsobn
koen z2;3 = 0 pak ke dvojnsobnm
imaginrnm koenm 3;4 = i = os 2 + i sin 2 a 5;6 = i = os 2 i sin 2 :
Podle Vty 6.11 a Poznmky 6.12 lze obe n een zapsat




y(n) = C1 + C2 n + C3 os n + C4 n os n + C5 sin n + C6 n sin n:
2
2
2
2
Po prav


y(n) = C1 + C2 n + os n(C3 + C4 n) + sin n(C5 + C6 n):
2
2

6.4 lohy na pro vien

loha 6.14: Naleznte obe n een a partikulrn een uren potenmi podmnkami:
1. y(n + 2) + y(n + 1) 6y(n) = 0; y(1) = 13; y(2) = 11
[O: y(n) = C12n + C2 ( 3)n; P: y(n) = 5
2n + ( 3)n
2. y(n + 2) + 4y(n + 1) 12y(n) = 0; y(1) = 32; y(2) = 32
[O: y(n) = C1 2n + C2 ( 6)n; P: y(n) = 5
2n+1 + 2
( 6)n
3. y(n + 2) + 4y(n + 1) + 16y(n) = 0; y(1) = 2; y(2) = 40
[O: y(n) = C1 4n os 23 n +pC24n sin 23 n;
P: y(n) = 2
4n os 23 n + 3
4n sin 23 n
loha 6.15: Naleznte funkn vzore pro posloupnosti dan rekurentn:
1. u(n + 2) = 9u(n + 1) 18u(n); u(1) = 1; u(2) = 21
[u(n) = 5
3n 1 + 6n
2. u(n + 2) = 2u(n + 1) + 2u(n); u(1) = 1; up(2) = 1
p
[u(n) = 9+512 3 (1 p3)n + 9 125 3 (1 + p3)n
3. u(n + 2) = 2u(n + 1) 2u(n); u(1) = 2; u(2) = 2 p n
[u(n) = 2 (3 os 4 n sin 4 n)
loha 6.16: Naleznte obe n een nsleduj h diferenn h rovni
1. y(n + 3) + 8y(n) = 0
[y(n) = C1 ( 2)n + C2 2n os 3 n + C3 2n sin 3 n

41

2. y(n + 3) 12y(n + 2) + 48y(n + 1) 64y(n) = 0

[y(n) = C1 4n + C2n4n + C3 n24n
3. y(n + 3) 5y(n + 2) 4y(n + 1) + 20y(n) = 0
[y(n) = C12n + C2( 2)n + C35n
4. y(n + 3) 3y(n + 2) + 4y(n + 1) 12y(n) = 0
[y(n) = C1 2n os 2 n + C22n sin 2 n + C33n
5. y(n + 4) 2y(n + 2) + y(n) = 0
[y(n) = C1 + C2n + C3( 1)n + C4n( 1)n
loha 6.17: eete rovni e 1. typu:
[Nvod: Rovni e 1. typu nejprve pevete na rovni e 2. typu, kter jsou ji
doposud vyloenmi prostedky eiteln
1.
2 y
y = 0
[y(n) = C1 + C22n
2.
3 y + 3
2y + 3
y = 0
[y(n) = C1 + C2 os 23 n + C3 sin 23 n
loha 6.18: Zjistte, kolik slov\ dlky n lze sestavit z psmen A; B; C tak,
aby dn z ni h neobsahovalo podslovo\ typu AA nebo BA:
[Nvod: Uvaujte podobn jako v Pkladu 6.7. Je zejm, e slova kon
psmenem A mus mt na pedposlednm mst psmeno C:
[eenm rovni e
p s(n +2) p2s(nn+1+1) s(n) = 0; s(1) = 3; s(2) = 7 dostanete
2) :
s(n) = 12 [(1 + 2)n+1 + (1
loha 6.19: Zjistte, kolik slov\ dlky n lze sestavit z psmen A; B; C; D
tak, aby dn z ni h neobsahovalo podslovo\ typu AB; BB; BC; CB; CC:
[Nvod: Promyslete si, e slova kon psmenem B mus mt na pedposlednm mst psmeno D a slova kon C mohou mt na pedposlednm mst
pouze A nebo D:
[eenm rovni e s(n + 2) 2s(n + 1) 3s(n) = 0; s(1) = 4; s(2) = 11;
dostanete s(n) = 41 [5
3n + ( 1)n+1:

42

7 Nehomogenn linern diferenn rovni e s konstantnmi koe ienty

Zabvejme se rovni s konstantnmi koe ienty
a0 y(n) + a1 y(n + 1) + ::: + ak y(n + k) = u(n);
(7.1)
kde a0 6= 0 a ak 6= 0 jsou reln konstanty. Pipomeme, e obe n een rovni e
(7.1) je dno soutem obe nho een zhomogenizovan rovni e a libovolnho
partikulrnho een rovni e nehomogenn (viz Dsledek 5.13). Homogenn rovni e ji umme eit, sousteme se nyn na nalezen partikulrnho een nehomogenn rovni e. K tomu lze pout dva postupy: metodu neurit h koe ient
(t nazvme jako metodu odhadu partikulrnho een ) a nebo metodu varia e
konstant, o vylome v nsleduj h podkapitol h.
7.1 Metoda neurit h koe ient

Tuto metodu je mono pout jen pro spe iln prav strany u(n); a to pro
posloupnosti typu konst; nk ; qn; sin n; os n a posloupnosti utvoen soutem
nebo souinem z ni h. Z faktu, e jeji h diferen e 1:; 2:; ::: a k tho du a jeji h
linern kombina e jsou opt posloupnosti tho typu (viz kapitola 2), usuzujeme,
e toto platPi obr en. Znme-li vslednou posloupnost u(n) utvoenou linern
kombina kj=0 aj Z (n + j ); pak posloupnost Z (n) je stejnho typu jako u(n):
Plat nsleduj vta.
Vta 7.1: Ne h je dna rovni e s konstantnmi koe ienty
a0 y(n) + a1 y(n + 1) + ::: + ak y(n + k) = Pm (n)qn os n;
(7.2)
kde Pm(n) je polynom stupn m  0:
1. Ne h m harakteristi k rovni e koeny j 6= q( os  + i sin ): Pak je
partikulrnm eenm rovni e (7.2) posloupnost tvaru
Z (n) = [Qm (n) sin n + Rm (n) os nqn ;
kde Qm(n) a Rm(n) jsou jist polynomy stupn m:
2. Ne h m harakteristi k rovni e nkter koen j = q( os  + i sin ) a to
s nsobn, s  1: Pak je partikulrnm eenm rovni e (7.2) posloupnost
tvaru
Z (n) = ns [Qm (n) sin n + Rm (n) os nqn ;
kde Qm(n) a Rm(n) jsou jist polynomy stupn m:
Poznmka 7.2: Analogi k tvrzen plat pro rovni i
a0 y(n) + a1 y(n + 1) + ::: + ak y(n + k) = Pm (n)qn sin n:
Dkaz zde nebudeme provdt, protoe je pomrn obtn. Pokud se ten
h e o tto problemati e dozvdt v e, meme jej odkzat na knihu [3, kapitola
2.4, str. 70.
Pi hledn partikulrnho een nehomogenn rovni e postupujeme tak, e
do dan diferenn rovni e dosadme odhadnut tvar Z (n) (podle Vty 7.1, resp.
Poznmky 7.2) s neuritmi koe ienty, kter pak zskme porovnnm s koe ienty prav strany u(n):
Pklad 7.3: Najdte obe n een rovni e y(n + 2) 8y(n + 1) + 15y(n) =
130 sin 2 n:
43

een: Nejprve najdeme obe n een zhomogenizovan rovni e y(n + 2)

8y(n +1)+15y(n) = 0: Jej harakteristi k rovni e 2 8 +15 = 0 m koeny
1 = 3 a 2 = 5; take obe n een homogenn rovni e je
Y (n) = C1 3n + C2 5n:
To znamen, e partikulrn een nehomogenn rovni e pedpokldme ve tvaru


Z (n) = a sin n + b os n:
2
2
Dosame do dan rovni e:




a sin (n + 2) + b os (n + 2) 8[a sin (n + 1) + b os (n + 1)+
2
2
2
2

+15[a sin 2 n + b os 2 n = 130 sin 2 n:

Uitm soutov h vzor po prav dostvme:
(14a + 8b) sin 2 n + ( 8a + 14b) os 2 n = 130 sin 2 n:
Nyn porovnejme koe ienty:
14a + 8b = 130
8a + 14b = 0;
odkud a = 7; b = 4: Partikulrn een rovni e je


Z (n) = 7 sin n + 4 os n:
2
2
Konen obe n een jsme nalezli ve tvaru


y(n) = C1 3n + C2 5n + 7 sin n + 4 os n:
2
2
Pklad 7.4: Naleznte obe n een rovni e y(n +2)+6y(n +1)+9y(n) =
(4n2 + 4n)( 3)n+3:
een: Charakteristi k rovni e zhomogenizovan rovni e je 2 +6 +9 = 0
a m dvojnsobn koen 1;2 = 3: Obe n een homogenn rovni e je tedy
Y (n) = C1 ( 3)n + C2 n( 3)n:
Proto partikulrn een nehomogenn rovni e musme hledat ve tvaru
Z (n) = n2 (an2 + bn + )( 3)n :
Po dosazen do dan rovni e dostaneme:
(n+2)2[a(n+2)2 +b(n+2)+ ( 3)n+2+6(n+1)2[a(n+1)2 +b(n+1)+ ( 3)n+1+
+9n2(an2 + bn + )( 3)n = (4n2 + 4n)( 3)n+3:
Rovni i vydlme ( 3)n a zjednodume:
108an2 + (216a + 54b)n + 126a + 54b + 18 = 108n2 108n:
Porovnnm koe ient snadno vypoteme:
108a = 108 ) a = 1;
216a + 54b = 108 ) b = 2;
126a + 54b + 18 = 0 ) = 1:
44

Hledan partikulrn een je

Z (n) = n2 ( n2 + 2n + 1)( 3)n :
Obe n een diferenn rovni e je tvaru
y(n) = C1 ( 3)n + C2 n( 3)n + n2 ( n2 + 2n + 1)( 3)n :
Snadno nahldneme, e prv probran odhad partikulrnho een Z (n)
z e souvis s vpotem k t suma e vyloenm v ped hozm textu. Podle
Vty 2.21 je


k
X
( 1)k j k k j y(n + j ) =
k y
a tedy rovni e 1. typu

j =0

k y = Pk (n)qn os n
je spe ilnm ppadem rovni e (7.2).
Poznmka 7.5: Metodou neurit h koe ient lze eit i rovni e se sloitj\ pravou stranou, ne bylo uvedeno ve Vt 7.1. Je-li prav strana rovni e
(7.1) soutem u1(n)+ u2(n); kde u1(n) a u2(n) jsou
spe ilnho tvaru ve smyslu
Pk
Vty 7.1, je-li Z1(n) partikulrn een
rovni e
j =0 aj y (n + j ) = u1 (n) a je-li
Pk
Z2 (n) partikulrn een rovni e j=0 aj y(n + j ) = u2 (n); pak podle prin ipu
superpozi e
(Vta 5.11) vme, e Z1(n) + Z2(n) je partikulrn een rovni e
Pk
a
y
(
n
+
j ) = u1(n) + u2 (n):
j =0 j
V nsleduj podkapitole uvedeme pklad, ve kterm zmnn skutenosti
vyuijeme.
7.2 Metoda varia e konstant

Tato metoda je obe n a nevyaduje spe iln tvar prav strany een rovni e (7.1). Ne h
k
X
(7.3)
Y (n) = Cj 'j (n)
j =1

je obe n een pslun zhomogenizovan rovni e

a0 y(n) + a1 y(n + 1) + ::: + ak y(n + k) = 0:
(7.4)
Metoda varia e konstant spov v nahrazen konstant Cj ve tvaru (7.3) posloupnostmi Cj (n): Hledejme tedy partikulrn een rovni e (7.1) ve tvaru
Z (n) =

k
X
j =1

Cj (n)'j (n):

K uren k neznm h posloupnost Cj (n) je teba k rovni . Jednou z ni h je

samozejm rovni e (7.1), zbyl h k 1 rovni si vhodn zvolme pi tvoen
hodnot Z (n + 1); Z (n + 2); :::; Z (n + k): Z Deni e 2.2 plyne
Cj (n + 1) = Cj (n) +
Cj (n);
proto
Z (n +1) =

k
X
j =1

Cj (n +1)'j (n +1) =

k
X
j =1

Cj (n)'j (n +1)+

45

k
X
j =1

Cj (n)'j (n +1):

Zvolme Cj (n) tak, aby

k
X
j =1

tedy

Cj (n)'j (n + 1) = 0;

Z (n + 1) =

To ale znamen, e
Z (n +2) =

k
X
j =1

k
X
j =1

Cj (n +1)'j (n +2) =

Cj (n)'j (n + 1):

k
X
j =1

Cj (n)'j (n +2)+

k
X
j =1

Cj (n)'j (n +2):

Zvolme opt Cj (n) tak, aby

k
X
j =1

tedy

Cj (n)'j (n + 2) = 0;

Z (n + 2) =

k
X
j =1

Cj (n)'j (n + 2):

Popsanm zpsobem postupujeme a k Z (n + k 1); m zskme zmnn h

1 rovni . Konen

Z (n + k) =

k
X
j =1

Cj (n +1)'j (n + k) =

k
X
j =1

Cj (n)'j (n + k)+

k
X
j =1

Cj (n)'j (n + k):

Vyjden hodnoty Z (n); Z (n + 1); :::; Z (n + k) dosame do rovni e (7.1):

a0

k
X
j =1

Cj (n)'j (n) + a1

+ak

k
X
j =1

k
X
j =1

Cj (n)'j (n + 1) + ::: + ak 1

Cj (n)'j (n + k) + ak

k
X
j =1

k
X
j =1

Cj (n)'j (n + k

1)+

Cj (n)'j (n + k) = u(n):

V tto rovni i se objevuj hodnoty posloupnost Cj vdy ve stejnm bod n; o

jsou jist sla. Lze tedy i, e krom poslednho lenu je souet sum na prav
stran rovni e roven nule, nebo je to vlastn lev strana rovni e (7.4). Posledn
k t rovni e pro
Cj ; j = 1; 2; :::; k je tedy tvaru
ak

k
X
j =1

Cj (n)'j (n + k) = u(n):

Dostali jsme linern soustavu k rovni pro k neznm h
Cj (n); j = 1; 2; :::; k :
Pk
j =1 'j (n + 1)
Cj (n) = 0;
Pk
j =1 'j (n + 2)
Cj (n) = 0;
...
(7.5)
Pk
j =1 'j (n + k 1)
Cj (n) = 0;
P
ak kj=1 'j (n + k)
Cj (n) = u(n):
46

Protoe posloupnosti '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n) jsou linern nezvisl, je determinant mati e soustavy nenulov a existuje jedin nenulov een, ze kterho suma vypoteme hledan posloupnosti Cj (n): Vsledek meme zapsat ve tvaru
Cj (n) = Kj (n) + Kj ; j = 1; :::; k;
kde Kj jsou libovoln konstanty vznikl pi suma h a Kj (n) jsou jist posloupnosti zvisej na prav stran u(n): Nebo nm sta najt jedin partikulrn
een, zvolme K1 = K2 = ::: = Kk = 0: Nali jsme tedy partikulrn een
rovni e (7.1) ve tvaru
k
X
Z (n) = Kj (n)'j (n)
j =1

a tm jsme odvodili vtu.

Vta 7.6: Ne h '1 (n); '2 (n); :::; 'k (n) tvo fundamentln systm een
rovni e (7.4). Ne h diferen e posloupnost C1 (n); C2(n); :::; Ck (n) jsou eenm
systmu (7.5). Pak posloupnost
Z (n) =

k
X
j =1

Cj (n)'j (n)

je partikulrnm eenm rovni e (7.1).

Pklad 7.7: Naleznte obe n een rovni e y(n +2) 6y(n +1)+5y(n) =
22n+1 7
5n:
een: Nejprve najdme fundamentln systm een zhomogenizovan rovni e y(n +2) 6y(n +1)+5y(n) = 0: Jej harakteristi k rovni e 2 6 +5 = 0
m koeny 1 = 1; 2 = 5: Tedy
'1 (n) = 1;
'2 (n) = 5n :
1. zpsob: Hledejme partikulrn een nehomogenn rovni e metodou varia e konstant:
Z (n) = C1 (n) + C2 (n)
5n:
Podle (7.5) musme eit soustavu:

C1 (n) + 5n+1
C2 (n) = 0;

C1 (n) + 5n+2
C2 (n) = 22n+1 7
5n:
Rozeme-li ji, dostvme:

C1 (n) = 12
4n + 74
5n;
 n
7

C2 (n) = 101
45
20 :
Podle vlastnost suma e pedpokldme
C1 (n) = a
4n + b
5n ;
 n
4 + dn:
C2 (n) =

5
Vypoteme-li odtud
C1 (n) a
C2 (n) a porovnme-li koe ienty, zskme
1
4n + 7
5n ;
C1 (n) =
6  n16
7
1
4
C2 (n) =
2
5
20 n:
47

Po dosazen a prav dostvme partikulrn een ve tvaru

2 n 7 n 7 n
Z (n) =
3
4 20 n
5 + 16
5 ;
piem len 167
5n lze zahrnout do obe nho lenu C2 5n; take obe n een je
2
4n 7 n
5n:
y(n) = C1 + C2 5n
3
20
2. zpsob: Hledejme partikulrn een nehomogenn rovni e metodou neurit h koe ient. Postupujme podle Poznmky 7.5. Nejprve hledejme partikulrn een rovni e
y(n + 2) 6y(n + 1) + 5y(n) = 2
4n :
Podle Vty 7.1 toto een pedpokldme ve tvaru
Z1 (n) = a
4n:
Dosame do dan rovni e
a
4n+2 6a
4n+1 + 5a
4n = 2
4n ;
odkud pmo vypoteme, e a = 32 : Tedy
2
4n :
Z1 (n) =
3
Nyn hledejme partikulrn een rovni e
y(n + 2) 6y(n + 1) + 5y(n) = 7
5n:
Protoe 2 = 5 je koenem harakteristi k rovni e, musme toto een pedpokldat ve tvaru
Z2 (n) = n
a
5n :
Dosame do v hoz rovni e
(n + 2)
a
5n+2 6(n + 1)
a
5n+1 + 5n
a
5n = 7
5n:
Pmm vpotem dostaneme a = 207 : Tud
7 n
Z2 (n) =
20 n
5 :
Podle prin ipu superpozi e je partikulrn een na rovni e
2
4n 7 n
5n:
Z (n) = Z1 (n) + Z2 (n) =
3
20
Obe n een je tedy
2
4n 7 n
5n:
y(n) = C1 + C2 5n
3
20
Vimnme si, e partikulrn een vypoten metodou varia e konstant nemus bt stejn jako partikulrn een, kter nalezneme metodou neurit h
koe ient, jak je vidt i v Pkladu 7.7. To ns vak nemus pekvapovat, protoe vme, e partikulrn een nen ureno jednoznan.

48

7.3 lohy na pro vien

loha 7.8: Naleznte obe n een nsleduj h rovni (partikulrn een
nehomogenn rovni e hledejte metodou neurit h koe ient):
1. y(n + 2) 3y(n + 1) 4y(n) = 12n2 2n + 15
[y(n) = C1 ( 1)n + C2 4n 2n2 + n 3
2. y(n + 2) 7y(n + 1) + 10y(n) = 260 os 2 n
[y(n) = C1 2n + C25n + 14 sin 2 n 18 os 2 n
3. y(n + 2) + 6y(n + 1) + 9y(n) = 2(3n + 2)( 3)n+2
[y(n) = (C1 + C2n)( 3)n + n2(n 1)( 3)n
4. 9y(n + 2) 12y(n + 1) + 4y(n) = 3 2n
[y(n) = (C1 + C2 n)( 23 )n 2n + 15
loha 7.9: Naleznte obe n een nsleduj h rovni (partikulrn een
nehomogenn rovni e hledejte metodou varia e konstant):
1. 2y(n + 1) 6y(n) = 3n n
2 n
[y(n) = C1 3n + n2
3n 1 + ( n5 + 251 )
2 n
2. y(n + 2) 5y(n + 1) + 6y(n) = 3n n
[y(n) = C1 2n + C23n + n
3n 1 n2 43
3. y(n + 2) 10y(n + 1) + 25y(n) = 5n 2n
[y(n) = (C1 + C2 n)5n + n502
5n n8 161
loha 7.10: Zjistte, kolik slov\ dlky n lze sestavit z psmen A; B; C tak,
aby dn z ni h neobsahovalo podslovo\ typu AC nebo BC:
[Nvod: Uvaujte podobn jako v Pkladu 6.7. Promyslete si, e slovo kon
psmenem C je jedin, protoe mus mt kad ped hoz psmeno rovn C:
[eenm rovni e s(n +1) 2s(n) = 1; s(1) = 3 dostanete s(n) = 2
2n 1 =
n
+1
2
1:

49

8 Linern diferenn rovni e 1. du s nekonstantnmi koe ienty

V tto zvren kapitole alespo nastnme problematiku een rovni s nekonstantnmi koe ienty a si e ukeme postup een linern diferenn rovni e
1. du.
Uvaujme rovni i
a1 (n)y(n + 1) + a0 (n)y(n) = u(n):
(8.1)
Podle Deni e 5.1 vme, e a1(n) 6= 0 a a0(n) 6= 0 a proto rovni i (8.1) meme
vydlit a1(n): Ozname-li aa01((nn)) = A(n) a au1((nn)) = B(n); dostvme
y(n + 1) A(n)y(n) = B (n):
(8.2)
Nejprve budeme eit zhomogenizovanou rovni i. Jej obe n een ozname
Y (n); y(n) pak bude znait obe n een rovni e nehomogenn.
Na rovni i
Y (n + 1) A(n)Y (n) = 0
(8.3)
meme pohlet jako na rekurentn vzore , kter tak k, e
Y (n) = A(n 1)Y (n 1);
Y (n 1) = A(n 2)Y (n 2);
...
Y (2) = A(1)Y (1);
kde Y (1) zna poten hodnotu posloupnosti Y (n) v bod n = 1; o je libovoln konstanta; ozname ji C: Postupnm zptnm dosazovnm za Y (2); Y (3);
:::; Y (n 1) dostvme
Y (n) = C
A(1)
A(2)
: : :
A(n

1) = C

nY1
j =1

A(j );

(8.4)

o je obe n een rovni e (8.3).

Jednm z prvn h pojm, se ktermi se setkvme ve stedokolsk kombinatori e, je permuta e z n prvk. Tmto pojmem se rozum kad uspodan
n ti e sestaven z dan h n prvk tak, e kad prvek se v n vyskytuje prv
jednou. Nsleduj pklad ukazuje jeden ze zpsob, jak urit poet ve h permuta z n prvk.
Pklad 8.1: Vypotte, kolik permuta lze sestavit z n prvk (n 2 N).
een: Hledan poet permuta z n prvk ozname P (n): Uvame o rozdlen P (n + 1) permuta do skupin podle toho, kter prvek je na prvnm mst.
Touto vahou jsme P (n + 1) permuta rozdlili do n + 1 skupin, z ni h kad
obsahuje prv P (n) permuta . Tmto jsme odvodili rekurentn vzore
P (n + 1) = (n + 1)P (n);
o je vak homogenn linern diferenn rovni e 1. du s nekonstantnmi koe ienty, kterou pepime do obvyklejho tvaru
P (n + 1) (n + 1)P (n) = 0:
Pitom zejm plat P (1) = 1: Podle (8.4) je obe n een tto rovni e tvaru
P (n) = C

nY1
j =1

(j + 1) = C
2
3
: : :
n;
50

kde C = P (1) = 1; tedy pro hledan poet permuta plat

P (n) = 1
2
3
: : :
n = n!
K nalezen obe nho een rovni e (8.2) potebujeme znt aspo jedno partikulrn een Z (n) tto rovni e. Budeme postupovat metodou varia e konstanty.
Partikulrn een Z (n) tedy pedpokldme ve tvaru
Z (n) = u(n)
v(n);
(8.5)
kde u(n) je nenulov een pslun homogenn rovni e a v(n) neznm
posloupQn 1
nost, kterou potebujeme urit. Podle (8.4) meme pst u(n) = j=1 A(j ):
Snadno se pesvdme, e plat
Z (n + 1) = u(n + 1)
v(n + 1) = A(n)
u(n)[v(n) +
v(n):
(8.6)
Dosame (8.6) a (8.5) do (8.2):
A(n)
u(n)[v(n) +
v(n) A(n)
u(n)
v(n) = B (n);
tj.
A(n)
u(n)

v(n) = B (n):
Protoe A(n) 6= 0; u(n) 6= 0 plat

v(n) = A(nB)(
nu)(n) = u(Bn(+n)1) :
Podle Vty 3.18 dostvme
nX1
B (j )
v(n) v(1) =
;
u
(
j =1 j + 1)
kde v(1) zna poten hodnotu hledan posloupnosti v(n) v bod n = 1; o je
libovoln konstanta. Protoe nm sta nalzt jedno een Z (n); meme zvolit
v(1) = 0: Mme tedy
nX1
nX1
B (j )
B (j )
v(n) =
=
:
Qj
u
(
j
+
1)
j =1
j =1 i=1 A(i)
Nyn dosame za u(n) a v(n) do (8.5)
nX1
nY1
B (j )
A(j )

Z (n) = u(n)
v(n) =
:
(8.7)
Qj
j =1 i=1 A(i)
j =1
Ve tvaru (8.7) jsme nalezli partikulrn een rovni e (8.2). Meme ji zapsat
i obe n een tto rovni e, protoe podle Dsledku 5.13 vme, e je soutem
obe nho een (8.4) zhomogenizovan rovni e (8.3) a jistho partikulrnho
een (8.7) nehomogenn rovni e (8.2). Tud
nX1
nY1
nY1
B (j )
A(j ) + A(j )

:
y(n) = C
Qj
j =1 i=1 A(i)
j =1
j =1
Diferenn rovni i (8.2) jsme vyeili podobnm zpsobem, jakm by hom eili diferen iln rovni i
0
() = ()
(8.8)
kde ( ) ( ) jsou spojit funk e. Popime v nejhrub h ryse h postup een rovni e (8.8).
 Nejprve vyeme zhomogenizovanou rovni i 0 ( ) = 0 Jej obe n een lze pst
ve tvaru
( ) =
s A(x)dx
kde je reln konstanta.
y

A x y

B x ;

A x ; B x

51

A x y

 Partikulrn een nehomogenn rovni e hledme

metodou varia e konstant: een
s A(x)dx

pedpokldme ve tvaru ( ) = ( )

tedy ve tvaru souinu jistho nenulovho een zhomogenizovan rovni e a neznm funk e ( ) kterou vypoteme
po dosazen pedpokldanho een do rovni e (8.8).
 Obe n een rovni e (8.8) dostaneme jako souet obe nho een zhomogenizovan
rovni e a jednoho partikulrnho een rovni e nehomogenn.
Z x

K x

K x ;

Pklad 8.3: ete rovni i ny(n + 1) (n + 1)y(n) = n3 + 4n2 + 3n:

een: Protoe n > 0 lze rovni i upravit na tvar
n+1
y(n + 1)
y(n) = n2 + 4n + 3;
n
2
A(n) = n+1
n ; B (n) = n + 4n + 3: Nejprve podle (8.4) vypotme, jakho tvaru

je obe n een zhomogenizovan rovni e:

nY1
nY1
j+1
= C
12
23
: : :
n n 1 = Cn:
A(j ) = C
Y (n) = C
j
j =1
j =1

Partikulrn een nehomogenn rovni e vypoteme podle vzor e (8.7). K tomu

pro vt pehlednost vpotu nejprve vyjdeme u(n) a v(n): Ji vme, e
u(n) =

nY1
j =1

A(j ) = n

a zbv nm provst vpoet:

nX1
nX1 2
B (j )
j + 4j + 3 nX1 (j + 1)(j + 3)
v(n) =
=
=
=
Qj
j+1
j +1
j =1 i=1 A(i) j =1
j =1
 2

nX1
j + 5j n 1 2
(j + 3) = 2
= (n + 5n 6):
=
1 2
j =1
Partikulrn een nehomogenn rovni e je tedy:
n3 5n2
n
Z (n) = u(n)
v(n) = (n2 + 5n 6) = +
2
2 2 3n:
Konen pro obe n een plat:
n3 5n2
n3 5n2
3
n = (C 3)n + +
y(n) = Y (n) + Z (n) = Cn + +
2 2
2 2:
Vraz C 3 je libovoln konstanta (nebo C je libovoln), ozname ji K: Nalezli
jsme obe n een ve tvaru
n3 5n2
y(n) = Kn + +
2 2:
Poznamenejme, e o sprvnosti vsledku se meme pesvdit zkoukou. To
vak ji pone hme na teni.
loha 8.4: Naleznte obe n een nsleduj h rovni :
+3 y(n) = n3 + 6n2 + 11n + 6
1. y(n + 1) nn+1
[y(n) = K (n2 + 3n + 2) + 21 (n4 + 4n3 + 5n2 + 2n)
2. ny(n + 1) (n + 2)y(n) = n4 + 3n3 + 2n2
[y(n) = K (n2 + n) + 12 (n4 n2 )
52

Literatura

[1 A.Prgerov, Diferenn rovni e, SNTL, Praha, 1971.

[2 R.P.Agarwal, Dieren e Equations and Inequalities, Theory, Methods, and
Appli ations, Pure and Appl. Math., M.Dekker, New York, Basel, Hong
Kong, 1992.
[3 S.N.Elaydi, An Introdu tion to Dieren e Equations, Springer Uerlag, New
York, 1996.
[4 W.G.Kelly, A.C.Peterson, Dieren e Equations: An Introdu tion with Appli ations, A ademi Press, San Diego, 1991.
[5 J.Herman, R.Kuera, J.ima, Metody een matemati k h loh I, skripta
MU, Brno, 1996.
[6 J.Herman, R.Kuera, J.ima, Metody een matemati k h loh II, skripta
MU, Brno, 1997.
[7 P.Hork, J.Janyka, Analyti k geometrie, skripta MU, Brno, 1997.
[8 P.Hork, Algebra a teoreti k aritmetika I., skripta MU, Brno, 1994.
[9 I.Buek, een maturitn lohy z matematiky, Prometheus, Praha, 1999.
[10 F.Vejsada, F. Talafous, Sbrka loh z matematiky pro gymnsia, SPN, Praha,
1969.

53