o Čtyřech

posledních věcích
c lo ^ r ě lia :
I. o smrti,
II. o soudu,
III. o pekle,
IV. o nebi,

kteréž sepsal

P. M artin z Kochemu,
z řádu kapucínů sv. Františka j- 1712.

V KROMĚŘÍŽI.
T i s k e m a n á k l a d e m J i n d ř i c h a Gus ka.

1 8 6 7.
 Milý čtenáři!

Často slýcháme mezi lidem otázku takovou:

„Co nám jen budoucnost přinese?“ —■Kdo tak mluví,
rád by se dozvěděl, jaký konec zítřek aneb příští
rok, anebo ta nastávající doba vezme, chtěje se
opatrně zlým příhodám vyhnouti, aneb v zármutku
pohledem na změnu k lepšímu potěšiti. Ale jest
ještě jiná otázka, totiž: „Co nám přinese poslední
hodina naše? “ — Tu 4je mnoho poučení, rozvažo­
vání a povzbuzení mysli třeba, a k tomuž .účelu
předkládá spisovatel:

1. Slova písma svatého a svědectví svatých

mužů, kteráž co slova -nebeského Otce a Jemu mi­
lejších bratrův našich pilně na paměti držeti máme.

2. Poněvadž smyslné žádosti přede vším proti

zákonu Božímu bojují, otvírá jim oči, aby se vy-
děly v zrcadle spravedlnosti Boží.

3. Z té příčiny, že potřeba jest, složití starého

člověka, kterýž se porušuje dle žádosti bludu (Ephes.
4, k. 22. v.), připojuje dobré úrílínky, kterýmiž se
mysl k Bohu pozdvihnouti má.

Obzvláště pak rozjímání o nebi vzbuzuje vel­

kou žádost po spasení a pobízí k bažení po stat­
cích království Božího.

Vydavatel.
ť á s ť I.
 Kap. 1. Jak je smrt strašlivá. 7

Kapitola I.

Jak je smrt strašlivá.

Domnívám se, že není třeba mnohými slovy

strašlivost všeliké smrti dokazovati, neb to již mnozí
dobří spisovatelé učinili a každý člověk sám na
sobě cítí, v jaké sladkosti se život a v jaké hoř­
kosti smrť, představuje.
I kdyby někdo sebe starší aneb nemocemi sklí­
čenější byl, nechať se mu vede jakkoliv zle, přece
neřád by umřel, nébrž sobě přál, aby mu věk byl
prodloužen. Jsou však hlavně tři příčiny, pro kte­
réž se všechni rozumní lidé smrti bojí. P ř e d n ě ,
poněvadž to člověku rodem vštípeno jest, že rád
žije a neřád umírá, neb smrti se protivujo přiroze­
nost člověka. Za d r u h é , poněvadž se ví, jak je
smrť hořká a jakých nevýslovných bolestí zakusiti
třeba, když se duše s tělem loučí. Za t ř e t í , po­
něvadž žáden neví, kam po smrti přijde a jak před
přísným soudem Božím obstojí. O první příčině
šíře mluviti nechci, neb každý sám dobře ví, jak
mu smrť přirozeně naskrz protivná jest. Avšak o
dvou ostatních zdá se mi nějaké důkladnější roz­
mlouvání potřebným býti, aby ti, kteříž lehkovážně
bez starosti živi jsou, alespoň něčeho se báti nau­
čili a hříchů více se varovali; potom ale též proto,
by se každý s větší pilností k smrti připravoval,
8 Kap. 1. Jak je smrť strašlivá.

ab j vida, že smrt žádného nemine, alespoň bez pří­

pravy překvapen nebyl.
Smrť je proto všem rozumným lidem tak příliš
odporná, že toli hořkostí v sobě obsahuje a tak
velkých bolestí přirozenosti lidské působí. Ovšem
i v živobytí duše lidská mnohým úzkostem, stra­
chům a zármutkům podrobena jest, a tělo mnohým
bolestem, chorobám a nedůživostem podléhá; a‚le
však přece nižádné takové soužení duše neb těla
nedá se přirovnati trápení smrtelnému. Přijde-li
někdo o čest a statek, padá sice přitom do velikého
zármutku1 a tuhého mrzení, ale proto ‚ještě neumře.
Kdož i mučení podstupuje, trpí nevýslovně, ale proto
ještě nezakouší smrť. Dokudž jen možné jest, brání
se přirozenost každého člověka vší mocí proti smrti,
a když jí podlehne, zajisté zřejmo jest, že se jí ne­
vypravitelné násilí stává.
0 Bože! kdož to může pochopiti, jakých trap­
ných bolestí umírající člověk snášeti musí, než mu
smrť srdce odrazí a konec učiní. O Bože! kdož
nám náležitě vysvětlí, jaké tuhosti boj mezi slabou
přirozeností lidskou a krutou smrtí dosáhne, než se
člověk poddá. Všecky sily své a celou moc svou
nadsazuje, aby zvítězil aneb na čas ještě odolal. Na
proti tomu zas jedovatá smrť, činí vše, což jí mož­
ného jest, a množí nemocnému bolesti bez počtu, aby
se domohla života. V tom zápasu nebohý člověk
tak ukrutných bolestí trpiti musí, že mu z velké
hrůzy oči vpadají, tvář se mění, údové se chvějí
a srdce mohútně tluče. V tom pak okamžení, když
duše soužená přesilou smrti od trápeného těla od­
tržena bývá, povstane v hynoucím těle takové mu­
čení, jakoby údové byly od sebe trhány a drceny.
To dokazuje každému očité vidění a všední zkuše­
nost. Snadně zpozorujeme, že mrtvé tělo delší jest
nežli živé bylo. Jaká jest toho příčina? — Lidé
 Kap. 1. Jak je smrť strašlivá. 9

praví, že ho smrť natahla. — Ba prodloužila ho

smrť, a sužovala tak náramně, že bez mála všecky
údy od sebe pozutrhovala.
Proč se děje umírání s takovým násilím? —
To působí loučení duše od těla; neb se vespolek
tak milují, že se jim nemožným býti zdá, bez sebe
trvati, a raděj všechno zlé spolu trpěti, než se opu­
stiti chtějí. Duše dobře ví, že když z těla vyjde, v
stavu a místě takovém se octne, kde posavad nebyla.
Také však tělu známo jest, že když ho duše opustí,
ztratí zároveň život a čilost svou, a co smrdutá
mrtvola červům za pokrm se dostane. Proto se
nechtějí rozejiti, nébrž stůj co stůj spolu býti a na
vzájem věčně libou přítomnost svou užívati. Věru
tak silně spolu svázány a tak pevně srostly jsou,
že jen s náramnou mocí a největšími bolestmi roz­
vedeny býti mohou.
Tak čteme v listě, jejž svatý Cyrill, biskup Jeru-
salémský svatému Augustinu napsal, že jistý muž,
jsa z mrtvých vzkříšen, mimo jiné následující vypra­
voval: „Duše má tehdáž vystoupila z těla, alevšak
s takovou ukrutností a hořkostí, že zajisté žáden
lidský rozum a cit velikost úzkostí a trápení po­
jmouti nedovede, leS když je sám zkusil. Neb kdyby
sobě lidský rozum jakéžkoli úzkosti a bolesti před­
stavil, zmizely by přece v poměru k mukám; které
jsem při odchodu duše z těla cítil.“ Aby to více
stvrdil, pokračoval tentýž k svatému Cyrillu takto:
„Ty víš, že duši máš, ale nevíš, co ona jest. Víš
také, že andělé jsou, ale nevíš, jací jsou. Víš ovšem,
že Bůh jest, ale bytost jeho tobě není povědomá.
Tak to platí o všem, co těla nemá, náš rozum toho
pochopiti nemůže. Nuže tedy ovšem ti nelze po­
chopiti, jak jsem v jednom okamžení tolikerých bo­
lestí míti mohl.“
Z mrtvých vzkříšený ten muž svatému Cyrillu
dal pěkné podobenství řka, že při tom všem, když
 Kap. 1. Jak ja smrť strašlivá.
10
ví, že duši má a Bůh jest, nic méně neví, co duše,
co Božství je s t; neboť podobně nemůže věděti a po­
chopiti, co duše při svém loučení se s tělem trpí a
jak v několik okamženích toli a tak těžkých muk
podstoupiti může a musí. Z toho jest patrné, že
člověk i když se při smrti jako svíce zhasnouti zdá,
a okolostojící se domnívají, že docela žádných bo­
lestí nemá, přece v posledním tom okamžení, když
duše s tělem se loučí, tak ukrutných trápení zažije,
že jich v živobytí žáden nezkusí a rozumem též ne­
pochopí. Že mnozí tiše a pokojně umírati se zdají,
pochází odtud, poněvadž přirozenost jejich bolestmi
celá zemdlená jsoucí nemá sil, aby se smrti bránila.
Že nižádná bolest nepřevyšuje bolest smrti, vi­
díme na Ježíši Kristu, Spasiteli svém. Ačkoliv v
celém hořkém umučení nevýslovně trpěl, nedá se to
všecko přirovnati k mukám těm, které při své smrti
podstoupil. To víme od svatých evangelistů; neboť
nikde nevypravují, že při všem 'mučení svém pro
velikost bolesti vzkřiknul; avšak dosvědčují, že když
umříti měl a krutá smrť mu srdce sevřela, tak silný
hlas ze sebe vydal, že všechny okolostojící hrůzou
pronikl a neobyčejným strachem naplnil. Vidíme z
toho, že Kristus Pán v celém umučení tak velkých
bolestí neměl, jako právě při rozloučení nejsvětější
duše a požehnaného těla.
Abychom my lidé nějak pocítili, jak hořkou
smrť Ježíš Kristus za nás podstoupil, dopouští, by-
sme při svém umírání hořkosť smrti jeho poněkud
zkusili a seznali, jak to svatý papež Ěehoř následu­
jícími slovy vysvětluje: „Kristus svou smrtí a svým
bojem naši smrť a náš boj na jevo dal a tak nás
poučil, že trápení smrti největším trápením jest, ja­
kéž jindy člověk nikdy neměl a míti nebude. Proto
chce Bůh, aby člověk při skonávání tak náramně
trpěl, by zvěděl a poznal, jak velkou lásku k nám
měl a jak neocenitelné dobrodiní nám proukázal,
 Kap. 1. Jak je imr{ strašlivá. 11

voliv nejhorčejší smrtí za nás umříti. Jinak by člo­

věk převelikou lásku Boží dostatečně nepoznal. K
tomu tedy slouží ta hořká smrť, kterouž jako Kri­
stus okusiti musí.“
Z těch slov svatého papeže Řehoře berem po­
učení, že Kristus proto všechny lidi při smrti bo­
lesti, jež sám trpěl, zakoušeti nechá, bysme v pra­
vdě poznali, jak hořkou smrť za nás podstoupil.
Má-li však naše smrť, přehořké smrti Ježíše Krista
jen poněkud rovná býti, ach jak bude bolestná, jak
strašlivá, jak ukrutná! 0 běda nám lidem, .když tak
těžký boj před sebou máme. Jaké trápení nás čeká
při skonání! Snad by se zdálo, žeby lépe bylo, kdyby­
chom se nebyli na svět zrodili, než abysme k tako­
vým mukám byli narozeni. Ale takovým spůsobem
musí nebe vydobyto býti a takovou úzkou branou lze
nám vstoupiti do ráje. Odevzdej se tedy do vůle Páně
milý křesťane, a předevezmi sobě, trpěti hořkosť smrti
své s dobrou vůlí; neb v tom veliké zadostučinění
obsaženo jest, když člověk, ačkoli žití své převelmi
miluje, přec dobrovolně jej do rukou Páně vloží a
hořkost smrti příjme. Aby se ti smrtelné bolesti
tím záslužnějšími staly, učiň ted následující
Pokorné připoyězení.
O s p r a v e d l i v ý Bo ž e , j e n ž j s i po p á d u
A d a m a n a ř í d i l , a b y v š i c h n i 1'idé u m ř e l i ,
a t a k é u s t a n o \ i l , a b y mn o z í p on ě k u d o k u ­
s i l i b o l e s t i , k t e r é S y n t v ů j p ř i své s m r t i
p o d s t o u p i l , hl e! j á se d o b r o v o l n ě p o d r o ­
buji tomuto přísnému soudu a vzdávám
se n e d b a j e na t o, j a k se mi ž i v o t p ř e v e l m i
l í b e z n ý m , a s mr ť n a d m í r u o d p o r n o u b ý t i
zdá, z l á s k y k t o b ě na h o ř k o u smr ť, j s a
h o t o v u m ř í t i , k d y , kde , j a k a k t e r ý m s p ů ­
s o b e m se t v é Božs ké v ů l i l í b i t i bude . Ne­
v y b í r á m po s vé vůl i a n i z v l á š t n í h o č a s u ,
12 Kap. 2. O pokušeních při smrti.

a n i z v l á š t n í h o m í s t a , ani z v l a s t n í n e m o c i ‚
ani ž z v l á š n í h o s p ů s o b u s m r t i ; n ý b r ž p o ­
n e c h á v á m v š e c h n o t v é d o b r o l í b e z n é Bo ž ­
s ké vůl i , j s a z n e j s p r a v e d l i v ě j š í m u z n á ­
ní m t v ý m d o c e l a s p o k o j e n . P o n ě v a d ž vš a k
l i d s k o u s m r t j s i t a k h o ř k o u u č i n i l pr o t o ,
b y s m e z k u s i l i , j a k h o ř k o u s mr ť t v ů j m i l o ­
v a n ý Syn za n á s p o d s t p u p i l , j sem i t o mu
s r d e č n ě p o v d ě č e n , že n e m o h a p o c í t i t i v
ž i v o b y t í s vém, j a k b o l e s t n ě mne S p a s i t e l
v y k o u p i l , a l e s p o ň př i s m r t i na d u š i a na
t ě l e z k u s i t i b u d u moci ‚ j ak ou t r p k o u s mr ť
můj n ej m i 1o v a ně jší J e ž í š za mne p ř e s t á l .
P r o t o ž b e r u ke c t i j e h o p ř e h o ř k é h o u m u ­
č ení a s k o n á v á n í t e ď d o b r o v o l n ě v š e c k y t y
b o l e s t i , k t e r é ž p ř i s vé s m r t i b u d u m í t i k
p ř e s t á n í , n a s e b e a p ř i p o v í d á m , že j i c h s
v š e m o ž n o u st ál o s t í v y t r p ě t i chci. Ba kdyby
m o ž n é b y l o , v í c e m u k n a s e b e vz í t i , p r o s i l
b y c h t e b e t a k é , bys m n e s m r t e l n é ú z k o s t i
z v ě t š i l , a b y c h j e n j e š t ě v í c p r o ne j m i l o ­
v a n ě j š í h o J e ž í š e t r p ě t i mohl . R a č i ž P ane,
p e v n o u v ů l i mo u s o b ě o b l í b i t i a p o p ř e j
mi t é m i l o s t i , b y c h své s m r t e l n é b o l e s t i
8 v s e m o ž n o u - t r p ě l i v o s t í snes l . Amen.

Kapitola II.

0 pokušeních při smrti.

Smrť je sama o sobě hořká, avšak patrným

představováním zpáchaných hříchů, nastávajícího
soudu, blížící se věčnosti a pokušením zlého ducha
mnoho hořkosti přibude. Tyto čtyry věci naplňují
 Kap. 2. O pokušeních při smrti. 13

duši takovou teskností, že kdyby ji Bůh neudržoval,

zmalomyslněti by musela. Protož také tyto čtyry
předměty částečně vysvětliti a některé prostředky
proti nim udati chci.
Co se pokušení týče, věz, že spravedlivý Bůh
zlému duchu při naší smrti připouští s velikou moci
nás pokoušeti. To však se neděje pro naši zkázu,
nýbrž aby člověk zkouškou dokázal, že se pořád
Boha pevně přidržeti chce, nedávaje se ničím od
něho odvrátiti. A totéž je příčinou, proč ďábel
dosažené moci užívá a na každého umírajícího člo­
věka s celou mocí doráží, by ho pokuď «možná k
hříchu přivedl a potom do pekla svrhl. Ovšem i
po všechen čas života našeho s mnohonásobným po­
kušením se přibližuje a rozličných úskoků užívá, by
nás podvedl, ale však ta všecko se nedá k tomu
přirovnati, co při smrti člověka podniká. V ten
čas zuří a divočí se jako řvoucí lev, hledaje na vše­
chen spůsob nás polknouti. Toho máme patrný
důkaz v zjevení svatého Jana, kterýžto píše tak:
„ Běda z e mi a moři, n e b o k v á m s e s t o u p i l
ďábel , m a j e hně v v e l i k ý věda, že k r á t k ý
č as m á “ (Zjev. 12 k. 12 v.) Těchto slov můžeme
velmi vhodné při umírajícím člověku užiti, neb i
proti němu má zlý duch obzvláštní hněv a napíná
všech sil svých, aby ho v tom kratičkém čase ještě
podvedl. Ví on dobře, že když ho tenkráte do svých
tenat nedostane, na věky se k němu nebude moci
přiblížiti. Protož ten duch zlý, kterémuž Lucifer
duši k pokoušení odevzdal, jiné zlé duchy přivolává
a s nimi zároveň duši tak ostře napadá, že chu­
děra neví kam se uchránit. Zlí duchové pilně zkou
šejí srdce, aby zvěděli, zdaliž umírající nemá k ně­
kterému hříchu zvláštní náklonnost. Pak prohledá­
vají svědomí, aby seznali, zdaliž skonávající nějaký
hřích náležitě nelitoval, aneb ve zpovědi nezamlček
Konečně přehlížejí celé živobytí jeho a předhazují
14 Kap. 2. O pokuieních při smrti.

mu hříchy, které zpáchal. To všecko tvrdí svatý

papež Řehoř ve výkladu ev. evangelií. (Homil 39
in Evang.) řka: „Sl ušno j est , p o v á ž i t i , j a k
strašlivá hodi na smrti bude a j a k t r a p l i v á
p a m ě ť v š e c h z l ých s k u t k ů na š i c h. T e n k r á t
b u d o u v n á s z l í d u c h o v é h l e d a t i z l é skutky,
k u k t e r ý m ž nás m ěli, a p ř e d h a z o v a t i n á m j e
budou. N e p ř i j d o u v š a k j e n k b e z b o ž n ý m ,
n ý b r ž i k v y v o l e n ý m , a b y p ř í s n ě skoumal i ,
z d a l i ž se n ě c o h ř í š n é h o ň a n i c h n a l é z t i
nedá. Ach! j a k se n á m u b o h ý m t e h d á ž p o ­
ve de , a co ř e k n e m , k d y ž j s m e t a k nesčíslně
m n o h o z l é h o uči ni l i ! J a k b u d e m o d p o v í ­
d a t i p r o t i v n í k ů m svým, k d y ž n á m h ř í c h y
naše p ř e d h a z o v a t i a nás k zo u f á n í pohá-
n ěti b u d ou?“
Zlí duchové sice ubohého umírajícího člověka
v mnohých věcích pokoušeti budou, avšak nejvíce
v těch, ve kterých se v živobytí nejčastěj prohřešil.
Měl-li k. př. někdo v živobytí nenávist proti jinému,
pak mu nepřítele se vším, co křivdivného učinil,
před oči postaví a usilovati budou, aby novou nenávist
povzbudili. Když se potom nemocný svésti dá, a bez
litosti zemře, ztracen jest na věky. — Byl-li někdo
k smilnosti nachýlen, pak mu ty osoby, z kterých
největší potěšení míval, jako v zrcadle předvedou,
aby z nova hříšnou žádost roznítili. Když se potom
nemocný poddá, a bez litosti zemře, ztracen jest na
věky. — Měl-li někdo častokráte pochybování o víře,
pak mu ty články její, které mu nejvíc obtížné k
věření byly, zřetelně napoví a nepravdivými nazvou.
Když potom člověk o tom neb jiném článku víry
pochybuje, a v té pochybnosti zemře, ztracen jest
na věky. —- Byl-li někdo k malomyšlnosti nakloněn,
pak ji zlí duchové v něm rozmnožovati budou, před­
stírajíce mu neustále, že není možné, aby k spasení
přišel. Když napotom člověk jim uvěří a v té do*
 kap. 2. Opokušeních pKsmrti. 15

měnce umře, ztracen jest na věky. — Bývaldi ně­

kdo pýše oddaný a držel-li mnoho na sebe a dobré
skutky své, pak mu budou chtěti dokázati, že u Boha
ve veliké milosti je a nepochybně do nebe přijde.
Když na to člověk dbá, a více v sebe než v zá­
sluhy Ježíše Krista se důvěřuje i ducha vypustí,
ztracen jest na věky. Býval-li někdo v živobytí
svém velmi netrpělivý, maje ve zvyku nad nejmenší
věcí se zlobiti aneb zlořečiti, pak ho v nemoci jeho
rozmrzí, jen aby se netrpělivým stal a na Boha se
rozhněval, že mu tak bolestnou nemog poslal. Když
potom v takové netrpělivosti bez lítosti duši Bohu
odevzdá, je v jistém nebezpečenství, že ztratí spa­
sení své. — Býval-li někdo za svého zdravého věku
zpozdilý ke zpovědi a nedbanlivý o pobožnosti, pak
mu v posledních okamženích budou hleděti vštípit
omrzelost všeho dobrého tak, že nebude chtět slyšet
ani mluvení ani čtení o dobrých věcích. I když
mu někdo modlitby předřikovati bude, řekne, že to
nemůže pro bolení hlavy slyšeti. To však působí
zlí duchové proto, aby bez vší nábožné mysli ze­
mřel a tím spíše jim do rukou padl. — Těch pak,
kteříž v žití svém bezbožní byli a mnohých těžkých
hříchů zpáchali, zoufáním pokoušeti budou, zvětšu­
jíce jim hříchy, tak, aby na domění padli, že jim
Bůh odpustiti nemůže. Když potom oni v skutku
tak smýšlejí a v zoufání zemrou, ztraceni jsou na
věky. Z krátká ďáblové člověka při skonávání v
té věci nejvíc pokoušeti budou, ve které nejčastěji
padl „Kde plot nejnižší, tam se přeskakuje, kde je
pevnost nejslabší, tam se obojuje.“ — Avšak nejen
k těm nepravostem, jimiž se provinil, nébrž i k
mnohým jiným, kterých se po všecken čas života
svého vystříhal, navádějí zlí duchové nemocného člo­
věka. Věru lstiví zlosynové hledí ubohého trpitele
všemi cestami a prostředky másti, a co se jim po
jedné straně nepodaří, hledí provésti po druhé. Zá-
 16 Kap. 2. O pokoušeních při smrti.

roveň též pokušení tato nejsou obyčejná, nébrž tak

jedovatá a krutá, že neduživý bídný člověk přiro­
zeným spňsobem dostatečně odolati nemůže; neb
jest celý nemocí sklíčený, bolestmi naplněný, v
duši strachem a zármutkem proniknutý a v srdci
sama hořkost a bázeň před smrtí. Když pak již
zdravý člověk dost práce má, by se pokušením ďá­
blovým ubránil, když ten mnohdy snadně přemožen
bývá; ach jak obtížné to musí nemocnému býti,
mádi s tak mohútnými nepřáteli zápasiti! ach, jak
snadně může nimi přemožen býti! Protož dí blaho­
slavený Dionysius Karthusiánský: „ Ne b u d e - l i t en,
k t e r ý ž s m r t í s e j i t i má, j i ž p ř e d n e mo c í
s vou p r o t i p o k u š e n í m o z b r o j e n a c v i č e n
v z á p a s u s p e k e l n ý m i n e p ř í t e l i , p a k je v
čas s m r t i své s o t v a ne b d o c e l a n e p ř e m ů ž e ,
l e č k d y ž se mu z v l á š t n í p o m o c i od Boha, o d
n e j b l a ž e n ě j š í B o h o r o d i č k y , od s v a t é h o
a n d ě l a s t r á ž c e n e b od j i n é h o S v a t é h o do­
stane. Neboť Bůh a j eho a n d ě l é i Sv a t í
n e o p u s t í č l o v ě k a v čas t a k o vé p o t ř e b y , n é ­
b r ž při spí vaj í , pokud' toho z a s l o u ž i l , k
porno ei,“
Aby se však jedenkaždý před svou smrti
proti takovým pokušením ozbrojil, říkej častokrát,
s pobožností následující, jenž jest:

Mo d l i t b a
proti pokušením při smrti.

0 v ě r n ý Sp a s i t e l i p o k o l e n í lidského!
J e ž í š i Kr i s t e p ř i p o m í n á m t o b ě t r o j í p o k u ­
šení, k t e r é ž j s i t r p ě l od d u c h a zl ého, když
t e b e k ne m í r n é m u p o ž í v á n í , k p ý š e a roz-
m a ř i l o s t i , l coneč n ě p a k k z i š t n o s t i a d y c h t i ­
v o s t i po p a n o vá n í p o n o u k a l , a p r o s í m t ebe
s k r z e s l a v n é v í t ě z s t v í t v é , abys r á č i l mně
 Kap. 3. O pokušeních pH emrti. 17

p ř i s p ě t i v p o s l e d n í m b o j i mé m a s i l né ho
m n e uči ni l p r o t i v š e l i k é m u p o k u š e n í . Vím,
že mi p o d l e p ř i r o z e n ý c h sil n e n í mož ně , s
t a k m o c n ý m n e p ř í t e l e m z á p a s i t i a že b e z
p o c h y b y p ř e m o ž e n b u d u , k d y ž mn e Ty,
P a n e můj ! a n e b S v a t í t v o j i z v l á š t n í p o m o c í
n e p ř i s p ě j í . P r o t o ž v z ý v á m ted! v r o u c n ě
p o mo c t vou a mi l ých s v a t ý c h t vých a chci
se s t v o u m i l o s t í p r o t i b u d o u c í m p o k u š e ­
ní m co m o ž n á do b ř e o z b r o j iti. P ř i p o v í d á m
n y n í a b e r u v š e c k y a n d ě l y a s v a t é za svědky,
že n e c h c i v ž á d n é m p o k u š e n í p ř i vol i t i ‚
n ý b r ž je v š e c h n y t vou milo st í od r a z i t i . Kdyby
mne zlý duch k pýše p o n o u k a t i c h t ě l , již
t e d v y z n á v á m že své s k u t k y z a vel mi n e d o ­
s t a t e č n é p o k l á d á m a j e n na t v é p ř e v e l i k é zá­
s l u h y se s p o l é h á m. K d y b y mn e k n e n á ­
v i s t i p r i v é s t i mí ni l , j i ž t e d t o p r a v í m , že
vše m, k t e ř í ž mne k d y k o l i v u r a z i l i ‚ od s r d c e
o d p o u š t í m a n i k d y m s t í t i se n e c h c i . Kdy žby
mn e k n e t r p ě l i v o s t i r o z č i l o v a t i z a mý š l e l ,
j i ž t e d j e d n o u na vž dy p ř i p o v í d á m , že p o ­
s l e d n í n e m o c s vou ke ct i t v é h o s v a t é h o
u m u č e n í se vší t r p ě l i v o s t í s n é s t i a t o b ě
co p o k á n í za h ř í c h y s p á c h a n é o b ě t o v a t i
chci . Z k r á t k a , j s e m p e v n ě o d h o d l á n , ve
všech p o k u š e n í c h , k ter é dá bel str oj í,
p o d l e m o ž n o s t i se b r á n i t i a n i k t e r a k ne-
př i vol i ti . Poněvadž v š a k moje s í l y p ř í ­
liš slabé jsou k boji s tak m ocným ne­
p ř í t e l e m , p r o s í m T e b e d 11 v ě r n ě s k r z e
moc tvého s v a t é h o u m u če n í a všech
těch vítězství, k te r ý c h ž dobyli svatí
t v o j i n a d d u c h e m zlým, abys m n e p r o t i
všem n á p o v ě d e m jeho p o s i l i l a j e d ov a té
s t ř e l y p o k u š e n í j e h o n e j m i 1 o s t i v ě j od*
v r á t i t i r áč i l . Ame n .
18 Kap. 3. O pozvaní na zlá duchy.

Kapitola III.

0 pozřeni na zlé duchy.

Kromě povezených věcí činí také pozření na

zlé duchy, jenž se při smrti člověka častěj objevují.
Bkonávání velmi strašlivým. Jestiť obyčejné učení
a mínění sv. otců, že každý umírající alespoň v po­
slední chvíli' svého živobytí popatřiti musí na ohav­
ného nepřítele svého. Jak strašlivý ten pohled jest
a jak se před ním umírající člověk zhrozí, nedá se
žádným lidským jazykem dostatečně vysloviti. O
bratru Jiljím čteme v druhém díle letopisů mino-
ritů v 19. kapřtoli, že se mu. jednou při modlení v
celi dábel v tak hrozné postavě objevil, že hned
řeči pozbyl a myslil, že strachem na místě umříti
musí. Nemoha ústama se modliti volal srdcem svvm */

na Boha a byl hrozného vidění zbaven. Potom vy­

kládal bratřím, co se mu bylo přihodilo. Nemalá,
jich obešla hrůza, když uslyšeli jak strašlivý a krutý
ďábel jest. Když pak tentýž bratr k svatému Fran­
tiškovi přišel a tázaje se ho řekl: „Otče viděl jste
již ve světě něco tak strašlivého, že na to nelze
hleděti bez nepezpečenství života ani tak dlouho, co
říkání Otčenáše trvá? — odpověděl svatý František
takto: „Arci jsem viděl a není to nic jiného, než
ďábel ohyzdný a strašný, tak že pohled jeho nelze
ani tu chvíli snésti, co „Otče náš“ trvá, jedině když
Bůh obzvláštní pomoci popřeje.“ (Chron. Minor. Part.
I. 1. I. c. 62.)
Rovně také psal svatý Cyrillus svatému Augu­
stinu, že jeden z těch tří z mrtvých vzkříšených
takto vypravoval: „Když se p ř i b l í ž i l a h o d i n a
s m r t i mé, p ř i š l o t a k o v é m n o ž s t v í z l ý c h
 Kap. 8. O pozřeni na zlé duchy. 19

d u c h ů , že j s e m j i c h p o č i s t i n e mo h l . P o ­
s t a v a j e j i c h b y l a t a k h r o z n á , že h r o z n ě j ­
ší ho n e l z e n i c por ny s l i t i. K a ž d ý č l o v ě k
by r a d ě j p r o s t ř e d v e l i k é h o p l a m e n u s t á l ,
než o k a m ž e n í na ně p o z ř e l . Tí p a k zlí
d u c h o v é mne o b s t o u p i l i , p ř e d h a z u j í c e mi
v š e c h n o , co j s e m k d y v ž i v o b y t í s v é m u-
čini l a chtěli me r mo mo c í k zoufání mne
p ř i v é s t i . K d y b y mne n e b y l o p ř i s p ě l o mi ­
l o s r d e n s t v í Bo ž í , nebj H b y c h m o h l j i m o d o ­
la ti.“ Hle, tento muž, který zajisté zkusil,- s jakou
hrůzou popatření na ďábla spojeno jest, ubezpečuje
nás, pravdivými slovy, že nad postavu zlého ducha
nic strašnějšího pomyšleno býti nemůže a že každý,
kdo to sezná, raděj u veliký plámen by se vrhl, než
jenom okamžení na postavu ďáblovu hleděl. Musí
tedy zajisté tvář živého ďábla nad míru ohavná a
lidské přirozenosti nevýslovným 6působem odporná
býti.
O můj Bože! jestli mně v té největší potřebě
milého anděla strážce nepošleš k pomoci, a ducha
zlého neodeženeš ode mne, obávám se, že docela
zmálomyslním a strachem všechnu naději svého spa­
sení ztratím. O nejblaženější Panno Maria! jenž jsi
toho na svém synu vyžádala, že zlý duch při smrti
tvé objeví ti se nesměl, vypros mi té milosti, by se
mně tak příiiš strašný neukázal a tak žalostně
mne nekormoutil! 0 svatá panno a mučedlnice
Markito, jenž jsi satana ve vězení svém, posílena
jsouc od Boha, porazila a nohama šlapala, přispěj
v poslední hodince mé. a pomož mi vítěziti nad
bídným nepřítelem mým! O svatá panno a mučedl­
nice Juliáno, jenž jsi pekelného draka řetězem svá­
zala, a s sebou z vězení vyvedla, posilniž mne v
onu strašnou chvíli, když ukrutný drak mně se ob­
jeví, ďábelnou tlamu otevře a hrozebně po mně sá-
hati bude.
 20 Kap. A. O (taohu přad paklem.

Kapitola IV.

O strachu před peklem.

Uále zhořčuje smrť lidskou též strach před pe­

klem a zřejmé představení věčnosti. Když totiž ne­
bezpečně onemocníme a smrť před sebou uvidíme,
pak sevře bázeň před věčností nám srdre tak, že
bychom samotnou úzkostí zesinali. Poněvadž patrně
shlédáme, že budem po málu dnech aneb hodinách
museti vejíti do věčnosti, avšak nevíme jistotně, jak
se nám tam povede, vyrazí se ná nás pro sám strach,
bysme snad k věčnému zahynutí nepřišli, studený
pot. Úzkostí pořád přibývá, čím blíže k smrti při*
cházíme, a konečně, když se s nimi pokušení zlého
ducha spojí, jsou tak veliké, že se zdá zoufání ne­
vyhnutelné. Takové trápení duše se pak množí vzpo­
menutím na hříchy, kterými jsme tolikeronásobně
peklo zasloužili a při kterých bezpečně nevíme, zda­
liž jsme pravé pokání činili a skuteěně odpuštění
dosáhli.
Slyšme, jak sv. papež Řehoř takový strach ve
své knize (nadepsané Moral. 1. 24. c. 27.) popisuje:
N i ž á d e n p o b o ž n ý čl ověk, j e n ž o své
sp a se n í pečuje, neopomene rozvážiti, j ak
s t r a š n ý bude s oudc e vě č ný, a t éž neza-
n e d b á dř í v, než Be k s m r t i b é ř e , porny s liti,
j a k z e s v é h o ž i v o b y t í ú č e t vydá. A č k o l i v
se v š e c h z l ý c h s k u t k ů p o d l e v ě d o m o s t i
s vé s t ř e ž i l , n i c m é n ě p ř e c má v sobě mn o h o
ú z k o s t í z a p ř í č i n o u v š e d n í c h h ř í c h ů , které
n e p o z n a l , n e b o ť v í , že p ř e d p ř í s n ý m s o u d ­
cem s t á t i bude. Kdož t a ké dostatečně
 Kap. 4. O atraehu před peklem. 21

p o j me , j a k m n o h o h ř í š n é h o a n e p r a v é h o
s v ý m i m y š l e n k a m i 6 t r o p í m é , j e l i k o ž be z
p ř e s t á n í buď t o, b u d ono p ř e d s e b o u máme.
Lehké jest, n e ko n ati s ku t ku n e pr avé ho,
a l e v e l mi t ě ž k é , u d r ž e t i s r d c e č i s t é od
n e p a t ř i č n ý c h my š l e n í . “ A přec prorok dí:
„Běda vám, k t e ř í ž m y s l í t e u e p r a v o s t . “ (Mi-
chaeas. 2. k. 1. v.) Žalm 57. také obsahuje slova:
„V s r d í c h s v ý c h č i n í t e n e p r a v o s t i . * Ná­
božní se tedy vždycky přísného soudu Božího bojí,
vědouce, že i tyto tajné nepravosti souzeny budou.
Svatý Pavel píše o tom Římanům vzpomínaje na „t en
den k d y ž t o Bůh s o u d i t i b u d e t a j né věc i p o d l e
e v a n g e l i u m s k r z e J e ž í š e K r is ta .“ (Řim. k.
2. v. 76.) Ačkoli pak se spravedliví vždycky soudu
Božího bojí, přece bázeň jejich bývá největší, když
spatřují, že se už poznenáhlu k smrti a přísnému soudu
blíží. 0 Kristu čteme, že, když se chvíle smrti jeho
blížila, úzkost smrtelná v něm povstala a on déle
modliti se začal. Tim nám chtěl ukázati, jak se nám
při smrti povede a jak úzkosti a strachy v mysli
naši vzniknou, až se k smrti a soudu ubírati budem.
Ne b u d e ť t o l i chá bázeň,' k d y ž se oe jiné d u š e
p ř e d t í m, co n a v ě k y z m ě n i t i n e b u d e
moci. T e n k r á t p o m y s l í m e , k o l i k r á t e j s m e
v ž i v ob yt í svém zhřešili; t e n k r á t nás s r ­
d e č n ě doj me , že j s m e t a k m n o h o d o b r é h o
o p o m e n u l i ; v t é c h v í l i p o z n á m e , že j s me
ani d o b r ý c h s k u t k ů svých b e z m n o h ý c h
n e d o s t a t k ů nevykonávali.*
Taková jsou slova svatého papeže Řehoře, kte­
rážto nejen hříšníky, nýbrž i spravedlivé tesklivou
předtuchou naplniti mají, zvláště poněvadž svatý
Řehoř dí, že se také lidé, kteříž sobě žádného hří­
chu povědomí nejsou, soudu Božího bojí. Když pak
ani svatí lidé nezůstávají bez strachu, co máme te­
prv činiti my bídní hříšníci, jenž si tolikerých hříchů
22 Kap. 4. O strachu před peklem.

povědomí jsme a co deň počet nepravostí zvětšu­

jeme?. Ach Bože! jak se povede nám? Ach Bože!
jak obstojíme? Co jen máme pocítí, bychom u Boha
obstáli? — Nevím ani snadnější ani lepší rady, než
kterou Kristus sám dal, řka: „Bdět e k a ž d é h o
č a s u se mo d l í c e , a b y s t e h o d n i j mí ni byli
u j i t i vš e c h t ě c h věcí , k t e r é ž se udaj í , a po­
s t a v i t i se p ř e d S y n e m č l o v ě k a . “ (Luk, 21. k.
36. v.) Ježíš tedy nám modlitbu co nejlepší a nej­
snadnější prostředek na ruku dal; pročež užijme
jedenkaždý věrně této rady a modleme se k Bohu
o dosažení šťastného konce, vzývejme též blahosla­
venou matku jeho a všechny svaté o pomoc, odpo«
ručejíce jim každodenně poslední hodinu svou.
Yšecko, co zde povězeno jest, stvrzuje nám
zřejmě událost, která se po smrti svatého Jarolima
přihodila a v knihách svatého Augustina zazname­
nána jest, Jak již dříve podotknuto bylo, dal svatý
Cyrillus biskup Jerusalemský svatému Augustinu
zprávu, že tři mužové, jenž byli zemřeli, dotknutím
oděvu svatého Jarolima, vzkříšeny byli a divy o
jiném světě vypravovali. Když se potom na poušť
odebrali a přísnému pokání odevzdali, přišel jistého
dne svatý Cyrillus k jednomu z nich a vida jej
hořce plakati tázel se, proč tak velmi zarmoucený
jest? Dostal za odpověď; „Kdybys byl viděl, co jsem
já zkusil, plakal bys zajisté taky. Když totiž přišla
hodina smrti mé, přišlo takové množství duchů, že
jsem jich počisti nemohl. Postava jejich byla tak
hrozná, že hroznějšího nelze nic pomysliti. Každý
člověk by raděj n prostřed velikého plamenu stál,
než okamžení na ně pozřel. Ti pak zlí duchové
mne obstoupili předhazujíce mi všechno, co jsem
kdy v živobytí svém učinil a chtěli mermomocí k
zoufání mne přivésti. Kdyby mně nebylo přispělo
milosrdenství Boží, nebyl bych mohl jím odolati.
Neb když jsem již již k jejich nápovědem přistom
 Kap. 4. O strachu před peklem. 23

piti měl, jsa vší síly ducha zbaven, objevil se svatý

Jarolím, kteréhož jsem po všecken čas života mého
ctil, rozehnal zlé duchy a ponechal mi jen několik
andělů, kteříž mne těšili. Asi za hodiuu přišel svatý
Jarolím opět a řekl ke mně i k andělům: „Pojďte
rychle.“
Duše má tehdáž, vystoupila z těla, alevšak s
takovou ukrutnou hořkostí, že zajisté žáden lidský
rozum a cit velikost úzkostí a trápení pojmouti ne*
dovede, leč když je sám zkusil. Neb kdyby sobě
lidský rozum jakéžkoliv úzkosti a bolesti představil,
zmizely by přece v poměru k muká‚m, které jsem
při odchodu duše z těla cítil.“ Potom tu věc odů­
vodňoval svatému Cyrillovi takto dále: „Ty víš, že
duši máš, ale nevíš, co ona jest. Víš také, že an­
dělé jsou, ale nevíš, jací jsou. Víš ovšem, že Bůh
jest, ale bytost jeho tobě není povědomá. Tak to
platí o všem, co těla nemá, náš rozum toho pocho­
piti nemůže. Nuže tedy ovšem ti nelze pochopiti,
jak jsem v jednom okamžení tolikerých bolestí míti
mohl.“ Ach Bože, proč pak nevědí smrtelní lidé,,
co se s nimi díti bude; zajisté by tolikrát a tak
těžce nehřešili, kdyby to věděli. Tam nemohla ni
nejmenší nepravost, kdykoliv konána, před soudcem
utajena býti; neboť vše. co jsem kdy za svého ži­
vobytí učinil, bylo všem přítomným tak zřejmé, ja­
koby se to právě teprv dělo. I nejmenší myšlenku
znali všickni. Nuže pomysli v jakých úzkostech
jsem byl; považ, do jakého strachu jsem padl! Tu
stálo celé množství zlých duchů a dávalo svědectví
o každém hříchu, který jsem zpáchal, věděliť i místo,
kde, čas, kdy, a spůsob jakým jsem hřešil. Já však
jsem proti tomu, co mi předhazováno bylo, nic od­
pověděti nemohl, neboť svědomí mé bylo docela
přesvědčené.
Ach Bože, co mám říci? jakými slovy to mám
pověděti, jak mi tehdáž bylo? Když na to pomys-
24 Kap. O strachu před peklem.

lim, posavád se chvěje srdce mé. Nevěděl jsem sice,

jaký soud nade mnou vyřčen bude, avšak jsem
tušil, že nebude dobrý. Vždyť všickni zpá,cháni hří­
chové moji se zlými duchy volali o pomstu a ni-
žáden dobrý skutek se neukázal, pro kterýž bych
smilování čekati mohl, Všickni hlasové přítomní
volali, že jsem trestu hoden, že mne spravedlivý
Bůh zatratit má. Když pak už nic nezbývalo a soud
vyřknut býti měl, přistoupil eihle! svatý Jarolím a
prosil, aby Bůh soud odložil a mne jemu pro úctu
a pobožnost, kterouž jsem vždy k němu míval, da­
roval. Když to povoleno bylo, vedl mne k peklu,
abych jej viděl, potom též k očistci, abych jej zku­
sil, a svědectví o nich vydal. V očistci jsem dotud
vězel, až jsem z mrtvých vzkříšen byl; a takové
trápení jsem snesl, které sobě žáden živý člověk
představiti nemůže.“
Z této pamětihodné události se každý patrně
poučiti může, jak se mu při smrti povede. Věru
žáden si nesmí lehkou smrť předpovídati, nébrž za­
jisté se domýšlet, že při skonávání více, než za ce­
lého živobytí svého trpěti bude. Protož bychom
měli se svatým Pavlem říkati: „Ach, n e š ť a s t n ý
j á č l o v ě k , k d o ž mn e v y s v o b o d í z t ě l a s m r t i
t é t o ? “ (Řím. 7 k. 24. v.) častěj ale též měli bysme
k Bohu mluviti takto:
O s p r a v e d l i v ý a p ř í s n ý Bož e ! j a k t ě ž ­
k é m u t r e s t u j s i n á s l i d i p o d r o b i l , že t a k
b í d n ý m s p ů s o b e m ze s v ě t a o d c h á z e t i a v
t a k velkých bolestech a ú z k o s t e c h skoná-
v á t i mu s í me ! Pa n e ! v š e c k y s t r a c h y a h r ů z e ,
k t e r é ž m n e v p o s l e d n í h o d i n c e mé p o t k a t i
m a j í , p ř i j í m á m co t r e s t z a své h ř í c h y a
c hc i v š e l i k é s o u ž e n í k e t v é c t i s t r p ě l i ­
v o s t i n é s t i . A k d y ž b yc h s n a d v p o s l e d n í
n e m o c i s vé t o n e m o h l u č i n i t i , p ř i vn á š í m t i
 Kap. 5. O bázni před soudem. 25

t et ř v š e c k o , co př i své s m r t i t r p ě t i b u d u ,
v o b ě ť ve s p o j e n í s o b ě t í J e ž í š e K r i s t a a
ke cti j e h o ; a p r o s í m , a b y s mé t r p ě n í t a k
p ř i j a t i r á č i l , j a k j si p ř i j a l b o l e s t i m u č e d l ­
n í k ů s vých. Ž á d á m ť i j á s t a k o v ý m ú my ­
s l e m, j a k o n i z l á s k y k t o b ě t r p ě l i , s v o u
s mr ť p ř e v z í t i . T u t o ž á d o s t , á t e n t o ú m y s l
s vůj b y c h r á d k a ž d ý m d n e m a k a ž d o u h o ­
d i n o u o b n o v i l a k o n e č n ě k vě t š í s l á v ě t v é
s k u t k e m dokázal . P o p ř e j mi k t o m u s vé
B o ž s k é m i l o s t i a d o p o m o ž mi , b y o h d o b r é
p ř e d s e v z e t í č i n e m d o k á z a l . Amen.

Kapitola V.

0 bázni před soudem.

Kromě všech posavád naznačených věcí činí

smrť naši strašlivou také to, že před soudnou sto­
lici Boží se dostaviti a ze všeho konání svého účet
skládati musíme.
Jak přísný ten soud jest, vysvětluje svatý Pavel
dostatečně řka: „ H r o z n é j e s t u p a d n o u t i v r u c e
B o h a ž i v é h o . “ (k Žid. 10. k. 31 v.) Když hrozné
jest upadnouti v nepřátelské ruce rozhněvaného člo­
věka, čím hroznější bude pak upadnutí v ruce vše­
mohoucího Boha?
Soudu Božího se báli všickni svatí, poněvadž
dobře věděli, jak bude přísný. Protož pravil svatý
David v žalmu 142: „ Ne v c h á z e j P a n e v s o u d
se s l u ž e b n í k e m svým, n e b o ť n e n í o s p r a ­
v e d l n ě n p ř e d obl i č ej em t v ý m ni ž á d e n ž i v ý . “
A pobožný Job řekl: „Co u č i n í m , k d y ž Bů h k
26 Kap. 5. O bá«ni před soudem.

s o u d u p o v s t a n e ? Co mu o d p o v í m, k d y ž se
mn e t á z a t i b u d e ? Z t i s í c e n e b u d u m o c i
n a j e d n o o d p o v í d a t i . “ (Job. k. 15.) I svatý
Pavel píše Korintským (I, k. 4. v. 4.) „ Ni č e h o ž
so‚bě v ě d o m n e j s e m , a l e t í m j e š t ě n e j s e m
o s p r a v e d l n ě n ; n e b kdo m n e s o u d i t i bude ,
jest Hospodin.“
Tak podobně čteme v životopisích starých otcův
církve o svatém opatu Agathonu, že se při své smrti
velmi bál. Bratři k němu takto mluvili: P r o č se
b o j í t e o t č e , v ž d y ť j s t e n á b o ž n ě ži v byl ?
On však jim odpověděl: „ Soudové Bo ž í j s o u
m n o h e m j i n é ne ž s o u d o v é l i d š t í . “
Protož svatý opat Eliáš neříkával bez příčiny:
„ Bo j í m se t r o j í v ě c i : p r v n í , k d y ž d u š e má
b u d e m u s e t i s t ě l e m se l o u č i t i ; d r u h é ,
k d y ž se b u d u m u s e t i p ř e d s o u d e m B o ž í m
d o s t a v i t i ; tř et í, když nade mnou výrok
s o u d u b u d e p r o n e s e n . “ Zajisté nemluvil tento
svatý muž nepravě, poněvadž kromě všeobecného
soudu není pro člověka hroznějších časů, nežli oněch
tří, totiž: když duše z těla vystupuje, když před
soud Boží přichází a když se výrok soudu prohlá­
siti má. Všickni nábožní lidé se těchto tří pádů
bojí, poněvadž o nich srdečně rozjímají. Kdyby však
byl člověk, jenž by se jich nebál, nevěděl bych, jak
o něm souditi. Dá se mysliti, že si těch věcí ne­
bere na paměť a že o nich nerozjímá: Aby však
jedenkaždý věci lépe porozuměl, chci ještě některá
další vysvětlení připojiti.
Předně pomysli, jak divno bude duši tvé, až jsouc
odloučena od těla na jednou se octne na jiném světě.
V takový stav tam přestoupí, který od stavu jejího
zde na zemi velmi rozdilný jest. Na zemi žila v
času, tam však trvá ve věčnosti; na zemi byla s
tělem spojená, tam pak obcuje bez těla. Před tím
byla připoutaná k smyslům tělesným a měla jimi
 K ap. 5, O bázn i p ře d soudem . 27

zrak svůj zatemněný, tečE však vidí všecko v jasno­

sti. Dříve ještě rozličnými náruživostmi, náklonno­
stmi a nepříznivostmi zaslepena byla, teď však po-
patřuje na všecko zřetelně a rozumí všemu béz
klamu: vidí co jest věčnost, poznává, jak nesmírně
veliké zlé hřích a jak neocenitelné dobro cnost je s t;
přichází k poznání neskončené bytosti Boží a své
vlastní podivuhodné jakosti. To vše působí na ni
tak, že udivením celá omráčená jest.
Po chvíli nevýslovného žasnutí volá se duše
před přísný soud, aby se vykázala se vším činem
6vým. Jak to ubohou strachem a hrůzou pronikne,
nemůže zde na zemi žádná lidská mysl pochopiti.
Považ jen, jak se člověk, jenž se provinil, náramně
poleká, když na soud pohnán býti má, kde se ne­
pravost jeho všemu lidu odhalí a podle spravedli­
vosti potresce! O, jak je mu úzko! O, jak mu tluče
srdce! Raděj by celý rok v podzemním vězení bídně
strávil, než před tímto soudem se dostavil a veřej­
ného zahanbení zkusil.
Když pak se člověk, který na čest drží, pozem­
ského soudce, člověka sobě rovného bojí, čím více
musí se báti duše nejpřísnějšího soudce, nejvyššího
Boha, před nímž se ze všeho, co v živobytí mys­
lila, mluvila a konala neb konati opomenula, vyznati
musí! Jakož v celé věčnosti žádná jiná radost ne­
beská není větší, než popatření v tvář Boha pře­
milostivého ; tak podobně v celé věčnosti žádné jiné
žalosti pekelné není trapnější, než hledění na roz­
hněvanou tvář Jeho. Nejukrutnější mučení'pekelné
snadněj sneseno býti může, než přísný hněv na obli­
čeji Božím. Kdož tedy může dostatečně popsati,
jaké obávání a jaká tesknota duši proniká, když
před něj stoupiti má.
Úhlavně působí šest příčin, že se duše tak ná­
ramně soudu a. pohledu na tvář Boží zhrožuje, totiž;
28 Kap. 5. O bázni před soudem.

P ř e d n ě ví duše, že soudce její neskončené

moudrý jest, pročež jemu nic zatajeno aneb zapřeno
býti nemůže.
D r u h á věc jest, že vstoupí před všemohou­
cího, jemuž odolati aneb ujiti žáden s to není.
T ř e t í , že má nad sebou Páua, kterýž nejpřís­
nější spravedlivost koná a hříchu tak nenávidí, že
též nejmenší stíhá a tresce:
Č t v r t o u příčinu vidí duše v tom, že Bůh ne­
jen soudce, nýbrž takě žalobníkem bude, jehož ura­
zila a rozhněvala; kterýž tedy za umenšení cti své
skrze hříchy spůsobené náležitého zadostučinění žá­
dati bude.
P á t o u , že zajednou vyřčený soud žádné změny
nepřipustí, žeť zůstane na věky v platnosti, jsa pro-
nešený soudcem nejvyšším.
K o n e č n ě š e s t ý a nej vydatnější původ strachu
záleží v nejistotě, jak věčný výrok zněti bude; neb
tisíckrát víc důvodů se kloní na horší, nežli na lepší
stranu; a budeli výrok zněti zle, pak ví duše také,
že -na věky zavržena bude, a že jí nelze nikdy více
pomoženo býti.
Šestera tato věc duši v takovou úzkost a bázeň
přivádí, že kdyby zemříti mohla, samým strachem
by náhle zhynula.
O p ř í sn ý soudče, Je ží š i Kriste! jenž
j s i c h t ě l z l á s k y ke m n ě p ř e d č t y ř y n e ­
s p r a v e d l i v é s o u d c e v e d e n a k o n e č n ě pr ot i
vší s p r a v e d l n o s t i k p ř e h o ř k é smrt i od­
s o u z e n b ý t i , r a č i ž ve mně z m í r n i t i n e p o ­
j a t o u b á z e ň v p o s l e d n í h o d i n c e mé, b y c h
n e k l e s l v mys li a za p ř í č i n o u h ř í c h ů s výc h
n e z o u f a l ! Amen.

Považ nyní, jakým spůsobem před soudce svého

předstoupíš, a jak tě hanba bude za všecky nepra-
 Kap. 5. O bázni před soudem. 29

vésti tvé! Víz, že budeš u přítomnosti andělů a ďáblů

postaven, kteřížto na tobě všecky nepravé myšlenky,
slova a skutky zřejmě seznají; avšak i ty zároveň
s nimi svých vlastních přirozených ohyzdností, zlých
náklonností a nedostatečností veřejně na bíledni
spozoruješ a nepochopitelným spůsobem za ně v
hloubí srdce svého styděti se budeš. Abys tomu
lépe porozuměl, pomni, žes v rozličných nedostatcích
a zlých příchylnostech počat a zrozen, kterés v živo­
bytí svém, nejen nevymýtil, nébrž rozmnožil a sesi-
liti se nechal. Protož nemůžeš zapříti, že ke všem
nectnostem a nepravostem nachýlen a nedokonalostmi
po hlavu zanesen jsi; vždyť jsi nakloněn k hněvu,
netrpělivosti, pomstě, nenávisti, závisti, pýše, nád­
heře, marnosti, chloubě, smilstvu, smyslnosti, nestříd­
mosti, línosti, samolásce, lakomství, nezřízenosti v
žádostech, světské veselosti a všeliké zlosti.
Každá z těchto jmenovaných a ze sta jiných
zlých náchylností zůstavuje na duši tvé skvrnu a
činí ji tak ošklivou, že se jí, vida se po smrti, ne­
méně než samého zlého dncha lekneš. Ňeb každá
z těch nezřízených žádostí tak hanebně vypádati a
tak odporně zapáchati bude, že neuvěříš, aby pe­
kelný smrad ještě horší byl, než nesnesitelný výpar
vlastní zpuchřelosti. Za to tě bude tak hanba, že
bys raděj v kotle žhoucího olova se podhrozil, než
v tak ohyzdné postavě před'obličejem Božím se ukázal.
Považ, jak tě hrozný soudce přivítá, když ne­
jen mnoho tisíc hříchů, nébrž i takovou nečistotu
na sobě míti budeš! jaká úzkost tě obklopí! Kam
své oči obrátíš ? čím svou zahanbenou tvář přikry-
ješ? Pod nohami peklo se otvírati, nad tebou roz­
hněvaný přísný soudce seděti, vedle tebe žalobník
zlý duch státi bude, kdežto v sobě jenom vlastní
hřích a hanbu uvidíš. Ukryti se nebude možné a
tak veřejně ve své hanbě státi nesnesitelné.
30 Kap. fi. O báíni před soudem.

Patřilo by také o tom promluvit, jak tě zlí du­

chové obžalují, jak všecky hříchy tvé vypočítají, jak
trest Boží natebe svolávati budou a ja k spravedlivý
Bůh všecken čin tvůj přísně zkoušeti bude. Však věda,
že se o tom často káže a věc ta všem lidem dosta­
tečně znarna jest, nebudu dále šířiti slov, ačkoli předmět
tento velmi důležitý jest. Ku konci- jen ještě připo­
jím, čeho se dočítáme ó dvou dobrých přátelích, kteří
si vespolek přislíbili, že ten, který žních napřed u-
mře, druhému se zjeví, když to Bůh připustí. Skutečně
se stalo, že jeden po své smrti k druhému ve dne v
přebídném stavu přišel a řekl:“ Žáden tomu neuvěří!
žáden tomu neuvěří! Žáden tomu neuvěří!“ „Čemuž
pak„ dí druhý. Na to pravil duch:“ Žáden neuvěří,
jak přísně Bůh soudí a jak těžce trestá.. To pově*
děv zmizel a zůstavil přítele svého ve veliké bázni.
Tak i já pravím, že žáden neuvěří, jak přísně duše
na onom světě souzené bývají, jak vše, co člověk ve
svém živobytí myslil, mluvil, činil aneb činiti opo­
menul, do podrobná prohlášeno, ostře zkoušeno a tvrdě
trestáno bývá. Čeho sobě zde ani nevšímáme, co za
maličkost považujem, to se tam jsouc položeno na váhu
spravedlivosti Boží a měřeno mírou svatosti Jeho, tak
těžkým a velikým býti ukáže, že vidoucí to duše nad
míru se skormoutí. Příčina toho jest, poněvadž kaž­
dým sebe menším hříchem neskončené 6vatý a vzne­
šený Bůh zneuctěn a rozhněván bývá. Co tak převy-
sokému Pánu zneuctění působí, nemůže malé a ne­
patrné býti; ačkoli se nám tak zdá. Á když malé
hříchy před Bohem tak trestuhodné jsou, což máme
teprv o těžkých říci? —
Yidíš-li pak ubohý hříšný člověče! jaký jest
soud Boží a jak před ním tobě těžko bude obstáti ? Poz-
návaš-li taky, jak hořce se umírá a jak ukrutnou úz­
kost a bolest skonávání s sebou přivádí ? Pozoruješ li
též, do jak velikého nebezpečenství každý umírající
přichází a jak snadně k zoufání v posledním oka-
 Kap. 5. O bázni před loudem. 31

ražení a k zavržení věčnému přiveden býti může ? —

Co máme tedy činiti, abychom tak velkému a tuhé­
mu nebezpečenství ušli? —
Není to hříčka, není to věc, při které se jen o
vezdejší statek a čest jedná, avšak od toho závisí'
duše a spasení, nebe aneb peklo, věčná sláva aneb
věčné zavržení. Vypadne-li poslední hodinka pro tebe
dobře, budeš na věky zachráněn; vypadne-li však
zle, budeš na věky ztracen. A když pak jednou
ztracen budeš, víckrát tobě žáden ani na nebi ani
na zemi nepomůže, neboť věčně sobě naříkati, věč­
ně trpěti musíš. Co počneš duše má, co počneš nyní ?—
-Nejlepší rada tobě dána býti může taková, abys
hříchů svých opravdově litoval, vyznal, skutečně se
polepšil, nábožnější život začal a pokud zdráv jsi,
častěj na,smrť myslil i pilně k n í se hotovil. Neboť
kdo se za zdraví svého nepřipraví k smrti, nebude
míti v nemoci dosti času, aby to náležitě a věrně
učinil; neb se důležité a těžké úmění v krátkém čase
nedosáhne. Není však většího umění ve světě, nežli
umét dobře skonati, poněvadž od toho závisí celá
věčnost a jen jednou se umírá. Skoná-li se jednou
zle, nedá se to u věčnosti napravit. Mníš-li pak, že
možné jest, aby, kdo po čely čas života svého to
umění zanedbával, v poslední nemoci se jeniu naučil?
Věru přirozeným spůsobem to nelze mysliti, jediné
příspěje-li Bůh obzvláště ku pomoci.
Dávám ti tedy dobrou a užitečnou radu, abys v
dnech zdraví svého každého čtvrt roku aneb alespoň
každého roku jeden den k tomu vynaložil, bys v pří­
pravě k smrti zvláště se cvičil■Zajisté se tudy nežádá
příliš mnoho, neboť od smrti záleží věčnost, a kdo
nerozjímá a nerozvažuje o smrti, nepřivykne dobře a
nábožně živu býti. Přípravu konej následovně:
Toho dne, k’t er ýs s obě určil, čt i p o z o r n ě
z nějaké knihy o p ř í p r a v ě k dobrému sko­
 Kap. 6. Užitečné čteni o unrti z Puma svatého. 32

nání, r o z j í m e j a r o z v a ž u j p a k p i l n é o č te ­
ných v ě c í c h ; pot om j di k s v a t é z p o v ě d i a
v y k o n e j ji t ak, j a k o b y t vá posl ední byl a; p ř i ­
s t u p k s v a t é mu př i j í mání s t ak o vou v r o u c n o ­
s t í , j a k o bys odtud! c e s t u do v ě č n o s t i na-
s t o u p i t i měl ; ř í k e j v t ýž d e n m o d l i t b y za
d u s e z e m ř e l ý c h a r o z p o m e ň se p o b o ž n ě na
duse v očistci.

Kapitola VI.

Užitečné čteni o smrti z Písma svatého.

1. 0 lidech, kterýmž Bůh skrze proroky náhlou, trestnou

aneb zvláštní smrť oznámil.
V

Čteme v první knize Královské (2. k. 27. v,)

především toto; „Přišel muž Boží k Heli a řekl k
němu: Totoť praví Hospodin: Zdáliž jsem se patrně
nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě v
domě Faraónově? A vyvolil jsem ho ze všech poko­
lení Israelských sobě za kněze, aby vstupoval k ol­
táři mému a zapaloval mi zápal a nosil Efod č.
roucho kněžské přede mnou, a dal jsem domu otce
tvého všecko z obětí synů Israelských. Proč patou
odvrhli jste oběť mou i dary mé, kteréž jsem při­
kázal, aby obětováni byli v chrámu: a více jsi ctil
syny své nežli mne, že j s t e j e d l i p r v o t i n y vše­
l i k é obě t i l i du I s r a e l s k é h o , čili žes dopouštěl
jim bráti sobě pokrmy prvé, než Bohu oběti oběto­
vali? — — Protož bude toto tobě za znamení, což
přijde na dva syny tvé Ofni a Fineesa: oba jednoho
dne umrou." (4. k.) I stalo se v těch dnech, že
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 33

sešli se Filistínští k boji: a Israel vytáhl proti Fi-

listínským k bitvě a položil se podle K a m e n e p o ­
moci . — (v. 10.) Bojovali tedy Filistínští, a pora­
žen jest Israel, a utíkali jedenkaždý do stanu svého.
I byla porážka ta veliká příliš, a padlo z Israele
třicet‘tisíc pěších a archa Boží vzata jest; dva také
synové Heli umřeli, Ofni a Finees.“ —
(2 kn. Král. 12. k.) Když byl král David spá­
chal cizoložství, přišel k němu prorok Náthan a
pravil; „Poněvadž jsi dal příčinu, aby se rouhali ne­
přátelé Hospodinovi, protož ten syn, kterýž se na­
rodil tobě, smrtí umře.“
(3. kn. král. 14. k.) „Roznemohl se Abia, syn
Jeroboámův, kterýžto se prohřešil proti Bohu mo­
dlářstvím. I řekl Jeroboam manželce své: „Vstaň a
změň oděv, aby tebe nepoznali, že jsi manželka
Jeroboama krále, a jdi do Sílo, kdežto jest Ahiáš
prorok. — I vezmi s sebou deset chlebů, a koláč
a nádobu medu a jdi k němu: onť oznámí tobě, co
se stane pacholeti tomuto. I učinila manželka Je-
roboamova tak, jakž byl řekl, a \stavši šla do Sílo
a přišla do domu Ahiášova; ale on nemohl již hle­
děti, nebo mu byly pošly oči pro starost. I řekl
Hospodin k Ahiášovi: Aj manželka Jeroboamova při­
chází, aby se zeptala tebe o synu svém, kterýž jest
nemocen. Toto a toto budeš jí mluviti. Když tedy
ona vcházela a činila se jinou, nežli byla, a Akiaš
uslyšel šust noh jejích, když vcházela do dveří, řekl:
„Vejdi manželko Jeroboamova, proč se jinou činíš,
nežli jsi? Já pak poslán jsem k tobě s poselstvím
nelibým. Jdi a pověz Jeroboamovi: „Toto# praví
Hospodin Bůh Israelský. Já jsem té vyvýšil z pro­
středku lidu a postavil jsem tě za vůdce nad Iidem
svým israelským, a odtrhl jsem království od domu
Davidova a dal je tobě; ty však nebyl jsi jako slu­
žebník můj David, kterýž ostříhal přikázaní mých
a následoval mne celým srdefem svým, čině, čož se
34 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

líbilo přede mnou, ale páchal jsi zlé hojnější nade

všecky, kteříž byly před tebou, a učinils sobě Bohy
cizí a slité, aby mne k hněvu popudil, mne pak za­
vrhl jsi za hřbet svůj: protož aj já uvedu zlé věci
na dům Jeroboamův. — — Vstaň a jdi do domu
svého; rovně když vcházeti budeš do města, umře
pachole.“ ------- Tedy vstávši manželka Jeroboamova
odešla a přišla do Thersy, čili do sídelního města
králův Israelských před Samaří, a když vstupovala
na práh domu, umřelo pachole.
(4. kn, král. k. 1.) Ochoziáš král Israelský spadl
skrze mříži večeřadla svého a stonal. I poslal posly
řka jim : „Jděte, ptejte se Belzebuba boha akkaron-
ského, povstanu-li z této mé nemoci?“ V ten sám
čas promluvil anděl Hospodinův, k Eliášovi Thesbit-
skému, řka: „Vstaň a jdi vstříc poslům krále sa­
mařského a rci k nim; Zdaliž není Boha v Israeli,
že jdete dotazovat se Belzebuba, boha akkaronského ?
Protož toto praví Hospodin: S ložce, na kterémž se
položil, nesejdeš, ale smrtí umřeš. I odešel Eliáš.
Navrátili se pak poslové k Ochoziášovi, kterýžto
řekl jim : Proč jste se navrátili? A oni odpověděli
jemu: Muž nějaký vyšel nám v cestu a řekl nám:
Iděte a navraťte se ku králi, kterýž poslal vás a
dítě jemu: Toto praví Hospodin: Zdali nebylo Boha
v Israeli, že posýláš tázat se Belzebuba, boha akka­
ronského ? protož z ložce, na kterémž se položil, ne­
sejdeš, ale smrtí um řeš.------- I umřel vedle řeči
Hospodinovy, kterouž mluvil Eliáš a královal Joram,
bratr jeho, místo něho.
(3. kn. Král. 21. k ) Stalo se, že měl Náboth
Jezrahelský vinici, kteráž byla v Jezrahel podle pa­
láce Achaba, krále samařskřho. I mluvil Achab k
Nábothovi řka: „Dej mi vinici svou, ať sobě udělám
zahradu k zelinám, neboť jest blízko a podle domu
mého; a damť za ni vinici lepší, aneb jestližeť se
zdá lépe, dám v stříbře cenu zač stojí,“ Jemuž od-
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. S5
pověděl Náboth: „Uchovej Hospodin, abych měl dáti
dědictví otcův mých tobě.“ Tedy přišel Achab do
domu svého hněvaje se a skřípě zuby nad slovem,
kteréž byl k němu mluvil Náboth Jezrahelský. Vrh­
nul sebou na lůžko své, odvrátil tvář svou k stěně
a nic nejedl. — Vešla pak k němu Jezabel man­
želka jeho a řekla jemu: „Co jest to, že tak smutná
jest duše tvá? a proč nejíš? On však jí řekl: „Mlu­
vil jsem s Nábothem Jezrahelským a řekl jsem jemu:
Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliť se líbí
dám tobě za ni vinici lepší,“ a on odpověděl: „Ne­
dám tobě vinice své,“ I řekla jemu Jezabel man­
želka jeho; „Velikou vážnost máš a dobře zpravuješ
království Israelské! Vstaň a pojez a bud dobré
mysli, já sama dám tobě vinici Nábotha Jezrahel-
skěho.“ Napsala tedy listy jménem Achabovým a za­
pečetila je prstenem jeho, a poslala je k starším a
předním, kteříž byli v městě jeho a bydlili s Ná­
bothem. Rozum pak listů těch tento byl: „Vyhlaste
půst a posadt‚e Nábotha mezi předními z lidu, a
postavte dva muže, syny Beliálovy, proti němu, ať
falešné svědectví praví naň: Potom vyvedte ho a uka­
menujte, a tak ať umře.“ Učinili tedy měšťané jeho
starší a přední, kteříž bydlili s ním v městě, jakž
byla rozkázala jim Jezabel a jakž- psáno bylo v
listech, kteréž jim byla poslala: vyhlásili půst a po­
sadili Nábotha mezi předními z lidu. A přivedše
dva muže, syny dáblovy, kázali jim sednouti proti
němu; a oni jakožto muži ďáblovi svědčili proti
němu před množstvím: „Zlořečil Náboth Bohu a
králi;“ pročež vyvedli ho za město a kamenovali ho,
až umřel. — I poslali k Jezabel řkouce: „Ukame­
nován jest Náboth a umřel.“ — I stalo se, jakž u-
slyšela Jezabel, že ukamenován jest Náboth a že u~
mřel, řekla Achabovi: „Vstaň a vládni vinicí Na-
botha Jezrahelského, kterýž nechtěl povoliti tobě a
dáti ji za peníze, nebo již není živ Náboth, ale u­
36 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

mřel.“ To uslyšev Achab, žeby totiž umřel Náboth,

vstal a šel do vinice Nábotha Jezrahelského, aby ji
ujal. — — V té době tedy stala se řeč Hospodi­
nova kEliášovi Thesbitskému, řkoucí; „Vstaň a vy­
jdi vstříc Achabovi, králi Israelskómu, kterýž jest v
Samáři, hle jdeť do vinice Nábothovy, aby ji ujal; a
mluviti budeš k němu řka; „Toto praví Hospodin:
„Zabil jsi, na to sobě přivlastnil jsi.“ A potom do­
ložíš: „Toto praví Hospodin. Na tom místě, na kte­
rém lízali psi krev Nábothovu, i tvou k-rév také lí-
zati budou.“ ------- (k. 22. v. 29.) Táhl pak král
israelský a Josafat král judský proti Rámoth a Ga-
laad. Muž pak jeden natáh lučiště, na nejisto střelu
vystřelil a náhodou postřelil krále israelského mezi
plícemi a žaludkem. Pročež řekl vozkovi svému:
Obrať se a vyvez mne z vojska, nebo těžce raněn
jsem. I rozmohla se bitva, v ten den, a král isra­
elský‘ zůstal na voze svém proti Syrským, potom u-
mřel večer, a krev tekla z rány do korby vozu.
(v. 38) I když myli vůz jeho v rybníku Samařském,
lízali psi krev jeho, též když umývali uzdy, vedle
řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil.
(II. kn. Paraipom. 25. k. 14) Amasiáš král po
porážce Idumejských přinesl s sebou modly synův
Seir a vyzdvihl je sobě za bohy, a kláněl se jim
a zapaloval jim kadidlo. Pročež rozhněvav se Ho­
spodin poslal k němu proroka, kterýžby mu řekl;
„Proč jsi se kláněl bohům, kteříž nevysvobodili lidu
svého z ruky tvé?“ A když on to mluvil, odpověděl
jemu král: Zdáliž rádce královský jsi ty ? Přestaniž,
ať nezabím tebe. Tedy prorok odcházeje řekl: „Vím
že tě usoudil Bůh zahladiti, že jsi učinil to zlé a
nadto neuposlechl jsi rady mé.“ -------Stalo se pak,
že když odstoupil od Hospodina, spikli se proti němu
v Jeruzalémě. A když utekl do Lachis, poslali a za­
bili ho tam.
(Jerem. 28 k., v, 6—15.) Stalo se za časů králo-
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 37

vání Sedeciáše, krále Jůdškébo, že lžiprorok Ha-

naniáš předpovídal, že se po dvou letech ze
zajetí Babylonského vrátí i lid i drahé nádoby chrá­
mové. I řekl Jeremiáš prorok: „Amen, učiniž tak
Hospodin! splň Hospodin slova tvá, která jsi pro­
rokoval, aby zase přinesena byla nádobí do domu
Hospodinova a všickni zajatí z Babylona na místo
toto. Ale však slyš: Proroci, kteříž byli přede mnou
a před tebou od počátku a prorokovali na země
mnohé a na království veliká o boji a o soužení a
o hladu, byli poznáni co praví proroci tím, že se
slova jejich vyplnila; — tak i v tobě prorok, jenž
předpověděl pokoj, když přijde v skutek slovo jeho,
uznán bude za proroka, jejž poslal Hospodin. Na to
sňal Hananiáš prorok řetěz z hrdla Jeremiáše pro­
roka a polámal jej, i provolal před obličejem všeho
lidu, řka: „Toto praví Hospodin, tak polámu jho
Nabuchodonosora, krále Babylonského, po dvou le­
tech s hrdla všech národů v:“ I odešel Jeremiáš pro­
rok cestou svou. I stalo se slovo Hospodinovo k
Jeremiášovi, když byl polámal Hananiáš řetěz s hrdla
jeho, řkoucí: „Jdi a rci Hananiášovi: Toto praví
Hospodin: Řetězy dřevěné setřel jsi, i uděláš místo
nich řetězy železné. Nebo toto praví Hospodin zá­
stupů, Bůh Israelský: Iho železné položil jsem na
šiji všech národů těchto, aby sloužili Nabuchodono-
sorovi, králi Babylonskému: i sloužiti budou jem u;
nadto i zvířata zemská dal jsem jemu.“ — I řekl
Jeremiáš prorok k Hananiášovi: „Neposlal tebe Ho­
spodin, a ty jsi učinil, aby doufání měl lid tento ve
lži. Pročež toto praví Hospodin: Hle já svrhnu tě
se svrhku země, to léto, umřeš; neboť jsi proti Ho=
spodinu mluvil.“ ----------- I umřel Hananiáš lžipro*
rok to léto, měsíce sedmého
H l a v n í p o u č n á m y š l é n k a z předešlého
čtení:
(Hřích zasluhuje smrť před Bohem.)
38 Kap. 6. Užitečné čtení o srruti z Písma svatého.

2. Slova Písma svatého o tom, co činí, aby člověk dlo uho a

šťastně živ byl na tomto světě.

(kn. Deuteron. 30 k., 19. 20 v) „Vyvol,— abys

miloval Hospodina Boha svého a poslouchal hlasu
jeho a přidržel se ho: nebo on jest život tvůj a
dlouhost dnů tvých.“
(kn. Přísl. 3 k. 5—8 v.) „Doufej v Hospodina
celým srdcem svým a nezpolehej na opatrnost svou,
Na všech cestách svých pamatuj na .něho, a onť
zpravovati bude kroky tvé. Nebud moudrý sám u
sebe, ale boj se Boha a odstup od zlého: toť zajisté
bude zdraví životu tvému a zvlažení kostem tvým;
tak na duši i na těle zdráv, silný a čerstvý budeš.
(kn. Eklesias^ 1. k., 12—13 v.ý „Bázeň Páně
obveseluje srdce a dává veselí a radost a dlouhost
dnů; tomu kdož se bojí Pána dobře bude v nejpo­
slednější čas a v den skonání svého požehnán bude.“
(kn. Deuteron. 4. k., 39 a 40 v.) „Věziž dnes
a rozjímej v srdci svém, že Hospodin sám jest Bůh
na nebi svrchu i na zemi dole, a není jiného. Ostří­
hej přikázaní a ustanovení jeho : aby bylo dobře
tobě i synům tvým po tobě, a abys zůstal dlouho
v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.“
(kn. Eklesiast. 23. k., 37. v.) „ I poznají, kteříž
zůstaveni budou, že nic není lepšího nad bázeň Boží ‚
a nic sladšího nad bedlivé zachování přikázaní Páně;
velikáť jest sláva následovati Pána, d l o u h o s t za*
j i s t é d n ů p ř i j a t a b u d e od n ě h o . “
(kn. Exodus. 20. k. 12. v.) „Cti otce svého i
matku svou, aby dlouho živ byl na zemi, kterouž
tobě dá Hospodin Bůh tvůj."
(kn. Ekles. 3. k. 7. v.) „Kdo ctí otce svého,
bude dlouhověký.“
(Žalm 90., 14. v.) „Kdo ve mne doufal, dí Bůh,
vysvobodím jej, ochráním ho; — volati bude ke mně
a já ho vyslyším, s ním budu v soužení, vytrhnu
 Kap. 6. >Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 39

jej a oslavím jej. Dlouhostí dnů naplním jej a ukáži

jemu spasení své.“
(kn. Ekles. 38. k., 1., 4., 6., 9. v.) „Cti lékaře
pro potřebu, nebo i jej stvořil Nejvyšší. — Nevyšší
stvořil ze země léky a muž opatrný nezoškliví jich
sobě. K poznání lidskému jest moc jejich, i dal
umění to lidem Nejvyšší, aby ctěn byl v divných
skutcích svých. Synu v nemoci své nepohrdej sám
sebou, ale modli se Pánu a on uzdraví tě.“
(t. 34. k,, 20. v.) „Oči Páně hledí na ty, kteříž
se ho bojí; obránce mocný, podpora silná, štít proti
vedru a zástin polední, ochrance před úrazem, a
spomocník v pádu jest Bůh; povyšující duši a osvě­
cující oči, dávající zdraví a život a požehnání. A-
v š a k Pán jenom jest při těch, kteříž ho očekávají
na cestě pravdy a spravedlnosti.“
(kn. Přísloví 2. k., l„ 2. v.) „Synu můj, neza­
pomínej na zákon můj, a přikázaní mých nechť o-
stříhá srdce t vé. - ' Dl ouhost í z a j i s t é d n ů , i l é t a
života i pokoj přinesou tobě.“
(t. 4. k., 13—23 v.) „Drž kázeň, nespouštěj se
jí, ostříhej jí, n e b o o n a j e s t ž i v o t t vůj . Ne­
kochej se na stezkách bezbožníkův, aniž si libuj
cestu zlých. Vyhni se jí, a nechoď po ní, neboť
bezbožníci nespí, leč zlosť provedou, a sen vzdaluje
se od nich, dokudž někoho ku pádu nepřivodí. Jedí
chléb bezbožnosti a pijí víno nepravosti. — Ale
stezka spravedlivých jest jako světlo skvoucí, jenž
více a více se zmáhá až do dne dokonalého; cesta
pak bezbožných je tmavá: nevědí, kde klesnou.
Synu můj, pozoruj řečí mých a k slovům mým na­
kloň ucha svého; schovej je uprostřed srdce svého;
neboť ž i vot em j s o u t ěm, k t e ř í ž je nalezají,
a všel ikému tělu zdravím.“
(t. 15. k., 30 v.) „Světlo očí, nebo jinými slovy
přívětivé pohledění* obveseluje duši; a tak podobně
dobrá pověsť roztučňuje kosti, č. pronikajíc veškery
40 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

útroby člověka síly mu dodává k přácem pro­

spěšným.
(t. 17. k,, 22. v.) „Mysl veselá působí věk kvě-
toucí, ale duch smutný vysušuje kosti.“
(kn, Eles. k. 30. v. 22) „Zármutku nepoddávej
duše své a netrap sám sebe radou svou, t. zbyteč­
ným přemýšlovánín a pečováním o věcech zbyteč­
ných anebo neprospěšných. — Veselost srdce jest
život člověka, a poklad svatý bez nedostatků, —
když jest bez hříchu rušícího pokoj srdce. — Smi­
luj se nad duší svou, líbě se Bohu a zdržuj se (od
zármutku a zvlášť hříchu; neboť ten hlavně ruší vše­
liký vnitřní pokoj srdce.) — Shromažd srdce své v
svatosti jeho a zármutek zapud! daleko od sebe,
nebo zármutek mnohé zahubil; — zavisť a hněv u-
jímá dnů.“
(t. 31. k., 27. v.) „Ve všech pracech svých bud!
rychlým, a n e m o c ž á d n á n e p o t k á te b e .“
(t. 9. k. 18. v.) „Daleko bud! od člověka, kterýž
má moc zabiti, a nepoleká tě bázeň smrti. Pakli k
němu přistoupíš, nedopouštěj se ničehož, aby snad
neodjal života tvého. Věz, že jsi ve společnosti smrti,
nebo mezi osidly chodíš,“ —
(t. 31. k. 19. 24. v.) „Požívej jako člověk střídmý
těch věcí, které se t i ' předkládají j — spaní zdravé
má člověk střídmý, spává do rána s myslí utěšenou.“
(v. 37.) „Zdravý duši i tělu střídmý nápoj.“
(t. 37. k. 34. v.) „Po celý život zkoušej duše
své, (t. sám sebe, své povahy, vůle, náklonnosti) a
bude-li nešlechetná, nedávej jí moci nad sebou; nebo
ne všechněm všecko užitečno jest, aniž všechněm
všecko se líbí. — Nebud! při žádném hodování la-
kotný a nepouštěj se do každé krm ě; nebo z mno­
hých pokrmů bude nemoc a lakotnost dojde až k
pohnutí žaludku. Pro obžerství mnozí zemřeli: a
k d o s t ř í d m ý j e s t , p ř i d á si ž i vot a, “
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 41

(kn. Moudr. 4. k., 8. v.) „Avšak stáří ctihodné

není vždy to, které jest dlouhověké, ani počtem let
měřené: nýbrž za šediny jest mysl člověka a za věk
starý život nepoškvrněný; t. má-li člověk moudrost
a nevinnost, dosti dlouho živ a stár byl, byť sebe
dříve zemřel.“

B. 0 spravedlivých, kteříž sobě přáli umříti.

(kn. Genes. 37. k., 33. v.) Když patriarchovi
Jakobovi donešena byla zpráva, že nejmilejšího mu
syna Jozefa lítá zvěř roztrhala, „oblékl se v žíni,
pláče syna svého za dlouhý čas; a když pak se sešly
všecky děti jeho, aby ukojily bolest otcovu, nechtěl
se dáti potěšiti a řekl: Sestoupím k synu svému
pláče do hrobu.“
(kn. Nnm. 11 k., 11 v.) Mojžíš vida lid' rep­
tající a žádající masa místo manny zvolal: „Proč jsi
ztrápil služebníka svého? Proč nenalézám milosti
před tebou? A proč jsi vložil břímě všeho lidu to­
hoto na mne ? — Odkud mám nabrati masa, abych
dal tak velikému množství? Pláčí na mne řkouce:
Dej nám masa, ať jím e! Nemohuť sám snésti všeho
lidu tohoto, nebo jest mi těžek. Pakli jinak tobě se
vidí, prosím zabij mne, a nechť naleznu milost před
očima tvýma, ať tak mnoho zlého nesnáším.“
(3. kn. Král. 19. k.) Modloslužebná manželka
krále Achaba stíhala pomstou proroka Eliáše, když
byl déšť vyprosil a proroky Baalovy i s modloslu-
žebnictvím jejich zničil. Protož vstav odešel, kamž
ho mysl vedla, a přišel do Bersabé v Judstvu a
propustil tam služebníka svého, sám pak šel po
poušti cestou jednoho dne. I přišed tam usadil se
pod jedním jalovcem, a žádal sobě umříti a řekl:
„Dostiť jest mi Hospodine, vezmi duši mou, neboť
nejsem lepší, nežli otcové moji.“
42 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

(kn. Tobiáš. 2. i 3. k.) Tobiáš od dětinství své­

ho vždycky se Boha bál a přikázaní jeho ostříhal,
uchvacoval těla zabitých a ukrýval je v domě svém
a o půl noci pochovával je. Přihodilo se pak, že
jednoho dne ustav od pochovávání, přišed domů, vrhl
sebou podlé stěny a usnul, a z hnízda vlaštovčího,
když on spal, vpadlo teplé lejno na oči jeho a o-
slepl. Ale toto pokušení proto naň dopustil Bůh,
aby potomkům dán byl příklad trpělivosti jeho, ja­
ko i svatého Joba. Nebo jako blahoslavenému Jobovi
posmívali se Králové, tak příbuzní a známí tohoto
posmívali se životu jeho, říkajíce: Kde jest naděje
tvá, pro kterou jsi almužny dával a mrtvé pocho­
vával? — Ale Tobiáš domlouval jim, řka: Nemluv-
tež tak. — A když i manželka jeho těmi i jinými
takovými slovy domlouvala jemu, tedy Tobiáš vzde­
chl a podal se modliti s pláčem, řka: „Spravedlivý
jsi Pane, a všickni soudové tvoji spravedliví jsou, a
všecky cesty tvé milosrdenství a pravda i soud. A
nyní Pane rozpomeň se na mne a nemsti nade mnou
pro hříchy mé, aniž zpomínej na provinění má aneb
rodičů mých. Nebo neposlouchali jsme přikázaní
tvých, protož vydáni jsme v roztrhání a v zajetí, i
na smrť, i v pořekadlo a v pohánění všechněm ná­
rodům, mezi kterýmižto rozptýlil jsi nás. A nyní
Pane velicí jsou soudové tvoji, neb jsme nečinili ve­
dle přikázaní tvých a nechodili jsme upřímě před
tebou: p r o t o ž n y n í P a n e p o d l e v ů l e s vé
u č i ň se mnou, a r o z k a ž v p o k o j i v z í t i d u ­
c ha mého, n e b o u ž i t e č n ě j š í j e s t mi u mř í t i ,
nežl i živu býti.“
(kn. Kazat. 2. k., 17. v.) Slova Kazatele Šalo­
mouna, syna Davidova, krále Jerusalémského zní
takto: „Omr zel mn e ž i v o t můj, j e ž t o j s e m
vi děl , že v š e c k y věci zlé j s ou pod s l uncem,
a že j e s t v š e c k o m a r n o s t a t r á p e n í ducha.“
(II. Epišť. ke korint. 1. K., 2. 4. 10. v.) Svatý
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 43

apoštol Pavel dí takto: „Požehnán bud Bůh a Otec

Pána našeho Ježíše Krista, Otec milosrdenství a
Bůh všelikého potěšení, kterýž těší nás ve všelikém
soužení našem, abychom mohli i my těšiti ty, kteříž
ve všeliké tesknosti jsou, napomínáním, kterýmž i
my napomínáni býváme od Boha. Nebo jakož se
rozmáhají utrpení Kristova na nás, tak se skrze
Krista rozmáhají i potěšení naše, — N e c h c e m e ť
zajisté, a b y s t e n e v ě d ě l i b r a t ř i o soužení
n a š e m, k t e r é ž n á m u č i n ě n o j e s t v Asii, že
j s me n a d mí r u o b t í ž e n i b y l i n a d sílu, t a k
že se n á m s t ý s k a l o i ž i v u b ý t i ; — anobrž
sami u sebe na smrť odsouzeni jsme byli, (nemy­
slíce jinak, než že již umřem, a když pak zacho­
váni jsme, to nás tím více povzbuzuje), abychom
nedoufali sami v sebe, ale v Boha, kterýž křísí mrt­
vé; kterýž z tak velikých nebezpečenství nás vy­
trhl a vytrhuje, v něhožto doufáme, že i dále vy­
trhne. “

4. Jak se dnové naši v písmě svatém přirovnávají

k věčnosti.

(z Žalmu 89.) „Tisíc let před očima Božíma

jest jako pro nás den včerejší, kterýž pominul a
jako jedno bdění noční, po kterémž den teprv ná­
sledovati má. Jako co se za nic nepokládá, tak jsou
naše léta. Jako bylina, kteráž toho rána, když vý­
květe, vadne, u večer odpadá, tuhne a usychá: tak
mizejí všickni dnové naši. Léta naše jako pavučina
počtena budou.“
(kn. Ekles. 18. k., 7. a 8. v.) „Co j e s t č l o ­
věk a j a k á j est dokonalost jeho? — P o č e t
dnů l i d s k ý c h n e j v í c e j e s t sto let: j a k o
k r ů p ě j e v o d y moř s ké p oč t e ny j s o u ; a j a k o
z r n o p í s k u t a k s k r o v n á j s o u l é t a ke d n i
v ě č n o s t i . “ (2. epišt. sv. Petra 3. k., 8. v.) „Jedno
44 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Pjjma svatého.

pak toto nebuď vás tajno, — že jediný den u Pána

jest jako tisíc let, a tisíc let jako den jediný.“

5. 0 věcích, kteréž člověku život zkracují.

Na mnohých místech varuje Písmo svaté před

věcmi, kteréž člověku život vezdejší strpčují a před
časem smrť přivádí. Nahlédněme jen do knihy pří­
sloví, a naleznem v kapitole 10. v. 24. a d. svě­
dectví z úst Božích, že smr ť, k t e r é ž se boj í
bezbožnj ř , p ř i j d e n a ň ; j a k o ž n a o p a k , č e h o ž
ž á d a j í s p r a v e d l i v í , d á n o b u d e j i m. Žití
bezbožného podobá se v lidské společnosti vskutku
bouři, která vůkol sebe škodu strach a hrůzu seje;
a v š a k j a k o p o m i j í b o u ř e , t a k n e b u d e bez­
b o ž n í k a , neboť nad ním jest, jako nad škodlivým
povětřím ruka Páně, a jak požehnané zboží přetrvá
krupobití, t a k z ů s t a n e s p r a v e d l i v ý na s v é m
věčném základu. Bázeň H o s p o d i n o v a př i­
dá d n ů : l é t a p a k b e z b o ž n ý c h u k r á c e n a
b u d o u . Bázeň Hospodinova proniká člověka blaho­
dárnou zdravotní sílou, kteráž v něm jako v zdra­
vém ovoci den co den libější naděje vz‚buzuje, hřích
však bezbožnosti hryze co červ na jádru života.
O č e k á v á n í s p r a v e d l i v ý c h j e s t vesel í , n a ­
děje b e z b o ž n ý c h p a k zahyne.
Tak ohlašuje též prorok Isaiáš hněv Boží všem,
kteříž pro cokoliv světského opouštějí Boha a svatý
zákon jeho. Nešanuje ani Jerusaléma, města Hospo­
dinova, nébrž vytýká mu (v 1. k., 22. v. a d.), že
k d y ž s t ř í b r o j e h o o b r á t i l o se v t r u s k y a
v í n o s m í š e n o j e s t s vodou, č. když čisté ná­
boženství jeho modlářstvím a dobré svědomí hříchy
zprzněno jest, k d y ž k n í ž a t a j e h o j s o u n e v ě ­
řící, t o v a r y š i zl oděj ů, k d y ž v š i c k n i mi l u j í
d a r y a s h á n ě j í se po ú p la tc íc h , k d y ž nesoudí
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 45

s i r o t k ů a p ř e v d o v y n e d o c h á z í k ni m: ho­
den jest, aby Ho s p o d i n , B ů h z ás t upů, o b r á t i l
r u k u svou na něj, a v y v a ř i l do č i s t a t r u s k y
a o d ň a l v š e c k e n cín j eho, č. aby bezbožné oby­
vatele od ctných a šlechetných odloučil. Bůh, kte­
rýžto v nevystihlém světle přebývá, volí takto podle
slov svého proroka býti žhoucím, všechno pronika­
jícím ohněm, aby s e t ř e l n e š l e c h e t n é a h ř í š n é
a s h l a d i l v š e c h n y , k t e ř í ž ho o p u s t i l i jako
neužitečné trusky, přimíšené čistému stříbru. Nemíní
shoví váti, nýbrž přijíti kvapem a vytříbiti lid, kte­
rýž mu slouží. Mocí plamene jeho schřadnou a se­
jdou se světa ti, kteříž se mu pro časné věci pro­
tiví, když si čistou chválu v spravedlivých svých
uchystati hodlá.
Moudrý Jesus, syn Sirachův, dí v knize Eklesi-
astikus (30. k., 26. v,): „závi st a hně v u j í má
d n ů a p e č o v á n í př i vádí př ed časem s tá ří.“
Že svatou pravdu mluví, dosvědčují památky těch,
kteříž na hřbitovech odpočívají; neboť mnohým
ukrátila zlost, nenávist, závist a nesmírná pečlivost
věk, jakož těm, kteříž posavád žijí, známo jest a vý­
strahou býti má. Mnohá nemoc jedovaté síly béře z
téhož kořene; mnohá neduživá, bledá tvář má pří­
činu v hněvlivosti, závisti a sváru.
Král Šalomoun, čerpaje ze studnice moudrosti
Boží, zůstavil nám v knize přísloví (.5 k.) následu­
jící opatrnou radu: „Ať o s t ř í h á š my s l i s vé a
r +ové t v o j i ať z a c h o v a j í k á z e ň . “ Tato a další
slova svá obzvláště rodičům do úst klade, řka jim,
že k synu svému takto mluviti mají: „Synu můj,
p o z o r u j m o u d r o s t mo u a k o p a t r n o s t i mé
n a k l o ň u c h a s v é h o ; — nehled! k ošemetnosti
ženské, ač jako med- sladkou a jako olej líbeznou,
pronikavou a hladkou řeč má; neb k o n e c v ě c í
jejích hořký jest jako peluněk, a ostrý
meč o b o u š e č n ý , n o h y j e j í s e s t u p u j í k s m r t i
46 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

a do p e k l a v e d o u k r o k o v é j e j í ; po s t e zc e
ž i v o t a n e c h o d í , v r t k é j s o u k r o k y j e j í a ne-
z t i ž i t e l n é . P r o t o ž nyní , s ynu můj, s l y š
mn e a n e s p o u š t ě j se s l o v m ý c h : v z d a l od
ní c e s t u s vou a n e p ř i b l i ž u j se k e d v e ř í m
domu jejího, n e z a d á v e j cizím ženám cti
s v é a l e t s v ý c h u k r u t n é m u totiž smrtonosné­
mu dablu‚ a b y s n e ž e l e l n a p o s l e d y , a ž b y
z h u b i l t ě l o s vé a z d r a v í své ř k a : „ Pr oč
j s e m v o š k l i v o s t si v z a l ká z e ň a v š e c h n a ­
p o m í n á n í n e d b a l o s r d c e mé? P r o č j s e m
n e p o s l e c h l h l a s u v y u č u j í c í c h mne a k
u č i t e l ů m s v ý m n e n a k l o n i l j s e m u c h a své^
ho? T é m ě ř ve v š e m z l é m j s e m se o c t n u l . “
— V tom dobrém úmyslu mají také rodičové zdravé
rozvahy dětem svým říkávati: „ Hl e dí H o s p o d i n
na c e s t y č l o v ě k a a v š e c k y k r o k y j e h o z n a ­
mená; nepra vos ti vlastní jí m a jí bezbož­
n í k a , a p r o v a z y h ř í c h ů s v ý c h s vázán bývá.
Onť u mř e , p r o t o že se n e d r ž e l k á z n ě a v
n e s mí r n é m b l á z n o s t v í svém o k l a má m bude.“
Slušno jest povážiti, jak laskavě, jednoduše a opa­
trně písmo svaté rodičům klade slova na jazyk,
jimiž život vezdejší dítek svých v oblažující čistotě
zachovávati mají. —
Kéž by nikdy nevstoupil zármutek, obzvláště
ten, kterýž, po hříchu následuje do příbytku rodiDy
křesťanské, neboť se zármutkem vstupuje zároveň
smrť aneb předchozí příčina její. „ Duc h s m u t n ý
vysušuje k o sti,“ praví kniha přísloví (v, k. 17. v,
22.) „ Z á r m u t e k z a h u b i l mnohé, není u ž i t k u
v něm ,“ dokládá Eklesiastikus (v. 30. k. 25, v.)
Křesťana pronikali má zdravotní síla pevné naděje
a důvěry v Boha, panovati v něm má vůně ctností;
a nevloudí se do srdce jeho záhuba zármutku. Král
Šalomoun dí v knize přísloví t é ž : „ J a k o m ol
r o u c h u , a č e r v d ř e v u , t a k z á r m u t e k člově*
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 47

ka š k o d í s r dci . “ Když v Jerusaléme stavěl chrám

Hospodinovi, bral k stavbě dřevo cedrové, jež prý
vůní a tvrdostí svou nedá molům a červům pří­
stupu, Tak podobně, kdo v srdci svém upraviti chce
důstojně chrám Ducha svatého, zaopatři se vůní
ctnosti, naděje a důvěry v Boha, by nemohlo při­
stoupiti hříšné zarmoucení a nesmělo hrýzti živobytí
Bohu oddané.
I když Bůh podle véčné rady své někoho na
onen svět povolá, dlužno jest chovati se podle slov
Jesusa, syna Sirachova, kterýžto (v k. 38. v."16,
a d. dí: „Nad m r t v ý m vyl é v ej sl zy, a j a k o by
j s i n ě c o t ě ž k é h o byl u t r p ě l , z a č n i k v í l i t i :
j a k n á l e ž í naň, p ř i k r e j t ě l o j e h o a neza-
nedbej pohřebu.jeho, avšak drž v z ármutku
s v é m s l u š n o u m í r u a p o t ě š se pr o z á r m u ­
t e k o h l e d e m s e be, a b y s si p ř í l i š n ý m žal em
n e u š k o d i l ; n e b o z á r m u t k e m p ř i s p í š í si
smrt : i m o ř i t sílu z á r m u t e k s r d c e i skl o­
ň u j e ši j i. “ Jakým spůsobem potěšení v tom pádu
docíliti možno, dokládá zřetelně v následujících slo-
vích: „ Ne d á v e j v z á r m u t e k s r d c e své, n ý b r ž
z a p u ď j e j od s e be : a p o m n i na p o s l e d n í
věci. N e z a p o m í n e j , n e b o ť n e n í n a v r á c e n í :
a o n o mu n i č e h o ž n e p r o s p ě j e š a s á m s e b e
umoř í š . “ P o m n i , j a k o b y k a ž d ý z e m ř e l ý k
t o b ě děl: „ P a mě t l i v b uď s o u d u mého; nebo
t a k o v ý b u d e i t vůj : mn ě včera, a t o b ě d n es.“
V odpoči nut í zemřel ého n e c h a ť o d p o č i n e
i t v é na n ě h o p a m a t o v á n í a p o t ě š ho t a k
pro o d l o u č e n í d u c h a jeho, t. pomněním, že
zemřelý po bídném tomto životě odpočinku došel,
potěš se a upokoj svůj zármutek; tak i jeho potěšíš.
Ještě jiné jsou věci, kteréž zkracují živobytí
člověka, a aby o těchto promluvilo písmo svaté,
sklání se k nám v příslovích a dí, jak moudrý o-
tec k synu svému mluviti má:
48 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

(23. k. 20. v.) „Slyš s ynu m ůj, a buď mou­

d r ý , a veď p r a v o u c e s t ou s r d c e své. N ebý­
v e j na h o d e c h pi j a n ů , a ni na k v a ších t ě c h ,
k t e ř í ž s n á š e j í ma s o k j e d ě n í ; n e b o ti, jenž^
h l e d í p i t í , a d á va j í s nůšky, s t r á v e n i budou. “
(32 v.) „Nehl eď na v í n o , k d y ž se žl ut á, k d y ž
se s t k v í ve s k e n i c i b a r v a j e h o , v c h á z í ť l a ­
h o d n ě , al e n a p o s l e d y j a k o ha d u š t k n e a
j a k o Ba s i l i š e k r o z l i j e je d .“ Avšak nejeu jediná
kniha přísloví vyhrožuje předčasnou smrtí nemírným
pijanům, nýbrž i Eklesiastiskus klade otázku (v. 31.
k. 33. v ): „ J a ký j e s t ž i v o t t oho, k t e r ý s i š k o d í
ví nem? — Z d a l i n e o k l a m á v á n e mí r n ě p i t é
víno o ži vot ? či co z toho pojde, když se víno
(rozuměj i všeliký nápoj opojný) nemírně pije, nežli
jistá smrť? Dále pokračuje v slovech svých takto:
„Víno p ř í l i š n ě p i t o , či ní p o b o u ř e n í my s l i ,
i hněv i z k á z y mnohé, h o ř k o s t í d u š i j e s t .
Smě l o s t z o p i l s t v í p o v s t a l á p o p u z u j e ne ­
m o u d r é h o k ur až ení , u j í m a j í c mu sí l y a za­
s a z u j í c mu rá n y .“ A jakož moudrý otec k synu
svému mluvívá napřed s rozvážlivou a opatrnou do­
brotivostí, pair ale též s vážnou přísností pozvedá
hlasu svého; tak též písmo svaté kromě slov mírně
poučných obsahuje také přísné kárání, ústy proroka
Isaiáše následovně pronesené; .‚Běda! k t e ř í ž mocni
j s t e k p i t í ví na a mu ž i u d a t n í k m í š e n í n á
poj ů o p o j n ý c h ; — n e b o j a k o p l a me n ohně
z ž í r á s t r m i š t ě a h o r k o s t p l a me n e s p a l u j e ,
t a k b u d e k o ř e n j e j i c h j a k o p ý ř a pl od j e ­
j i c h j a k o p r a c h r o z m e t á n . “ (5. k. 22. a 24. v.)
Pročež nebuď při žádném hodování lakotný a ne­
pouštěj se do každé krmě, nebo z mnohých pokrmů
bude nemoc, a lakotnost dojde až k pohnutí žaludku.
Pro obžerství mnozí zemřeli, a kdo střídmý
jest, přidá si života, dí Eklesiastikus (v. 37 k 31.
v. a. d.) —
 Kap. 6. Užitečné čteni o smrti i Písma svatého. 49

Obzvláštní choroba dopádá na toho, kterýž se

straní dobře zřízené práce. Nahlídněme jen do knihy
přísloví, tamť (v k. 21. v. 25.) psáno, že ž á d o s t i
zabíjejí l e n i v é h o , neb r u c e j e h o n e c h t í ni­
č e ho d ě l a t i . Oel ý d e n ž á d á a d y c h t í , avšak
k ničemu se nepřičiní, k žádnému dílů ruce ne-
vstáhne. Mdloba proniká tělo jeho a jako voda,
když se neproudí v bystrém potoku, nýbrž v líném
močálu vězí, hnije krev v žilách jeho.
K tomu, co zde řečeno jest, připojiti se dá, co
Bohem nadšený Jesus Sirach (v k. 40) praví, totiž:
„Trmácení veliké ul oženo jest všem lidem
a j ho t ě ž k é na syny Adamovy ode dne n a ­
r o z e n í až ke d n i p o h ř b e n í j e j i c h . To p ů ­
s obí m y š l e n k y j ej i ch a l e k á n í s r d c e , dů-
m ě n k y b u d o u c í c h v ě c í a d e n skonání. Ka ždý
t o m u p o d r o b e n j e s t od t o h o , k t e r ý ž s e d í
na s t o l i c i s l a v n é , až do s n í ž e n é h o n a zemi
a v p r a c h u ; od t o h o , k t e r ý ž n o s í h y a c i n ­
t o v ý o d ě v a k o r u n u , až do t o h o , k t e r ý ž
se o d í v á p l á t n e m r e ž n ý m : v z t e k , z á v i s t ,
b o u ř e , v r t k o s t a s t r a c h s mr t i , h n ě v i v o s t
n e u s t á l á a s v á r z n e p o k o j u j e mys l . Tak se
děje se v š e l i k ý m č l o v ě k e m , a l e u h ř í š n í k a
s e d m e r o n á s o b n ě se hromadí zlé, neboť Bůh po­
sílá tresty své zvláštní na nepravostného. I ve snách
lekají ho strasti života a ruší odpočinek jeho, j a k o ž
s mr ť , k r v e p r o l i t í , s v á r a meč, u t i s k o v á n í ,
hl ad a p o h u b e n í . Ačkoliv pak všichni bez roz­
dílu takovým metlám Božím podrobeni jsou, přece
jiný účinek jejich jest u dobrého, a jiný zas u ne­
šlechetníka, Spravedlivým slouží ke zkoušce, k u-
tvrzení v ctnosti a získání větší zásluhy, kdežto ne-
•šlechetným jest počátkem jejich pekla a věčného
trestu; neb nemají nižádné naděje ani pro tento ani
pro onen život, a nadto, když už život věčný ztra­
tili, i tento vezdejší mnohonásobnou trýzní z hříchů
50 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

povstávající zhořčen a zkrácen bývá. — „Kdo hřeší

před obličejem toho, kterýž jej stvořil, upadne v ruce
lékaři,“ dí Eklesiastikus (v 38.. k. 15. v.) a rovně
tak mluví sv. Jan (v 5. k. 14. v,): „Kde není ne­
pravosti, nepanují nemoce.“ —

Však nejen pro mnohé hříchy a nepravosti

vztahuje Bůh takovou trestnou ruku svou, nýbrž i
jeden jediný dostačuje, aby přísný soudce nebeský
smrt poslal. Zřejmě to vidíme v následujících pří»
kladech z písma svatého:
(Gen. 19. k. 24. v. a d.) „Hospodin deštil na
Sodomu a Gomorrhu sirou a ohněm s nebe a pod­
vrátil ta města i všecku vůkol krajinu, všecky oby­
vatele těch měst i všecko což se zelená na zemi.
Na místě bezbožných měst objevilo se mrtvé moře
co živý pomník spravedlnosti Boží k výstraze ná-
potomním pokolením. Lota však vyvedli andělé a
postavili vně za městem: a tam mluvili k němu
řkouce: „Zachovej život svůj; neohlédej se zpět, aniž
se zastavuj n a kterém místě vší této krajiny vůkol.“
—- Uposlechl Lot, ale žena jeho ohlížejíc se opozdila
se a obrácena jest v sloup solný. Byl to trest za
neposlušnost a nedůvěru její k výstraze jí dané,
zároveň i výstraha všem, kteříž z nebezpečenství
zahynutí vyváznouce, na cestě spasení už se nalé­
zají, aby se neohlíželi zpět po předešlých rozkošech
a snad se nezatvrdili a nezahynuli. Volá též sv.
evangelista Lukáš takto: „Pomněte na ženu Lotovu.“
(Luk. 17. k. 32. v.) A což bylo příčinou náhlé smrti
její? Popatřme blíže, a seznáme, že jen jediný pád
neposlušnosti, z všetečné mysli povstalý, její vinu
smrti působil.
Otevřeni 3 první kmihu královskou. V 6. kapi­
tole ještě přísnější trest všetečnosti lidské zazname­
nán jest. Dopuštěním Božím dostala se archa Hospo-
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti ■ Písma svatého. 51

dinova do rukou Filistínských a byla v krajině fili-

stínskě za sedm měsíců. I povolali Filistínští kněží
a hadačů, řkouce: „Có učiníme s Archou Hospodi­
novou ? Oznamte nám, kterak bychom ji odeslali na
místo její?“ — Neb dokavad byla archa Boží u Fi­
listínských, stíhala jich neustálými ranami ruka Páně.
— Kněží a hadači jim dali následující poučení:
„Jestliže odešlete archu Boha israelského, neodsý-
lejte jí prázdné t. bez darů, ale což jste povinni,
dejte jí za hřích, a tehdáž uzdraveni budete.“ Hod­
nostáři filistínští pak se tázali dále: „Co jest, co by­
chom za hřích měli jí dáti?“ I odpověděli oni:
„Vedle počtu krajin filistínských pět zadků zlatých
uděláte a pět myší zlatých: nebo rána jednostejná
byla na vás na všechněch, i na knížatech vašich. —
Proč obtěžujete srdce svá, jako jsou obtížili Egypští
a Farao srdce své ? Zdaliž, když byl raněn, tehdáž
nepropustil jich, a odešli? — Nyní tedy udělejte
vůz nový jeden: a vezměte dvě krávy otelené, na
kteréž jha nebylo vkládáno, zapřáhněte je do vozu,
a zavřete telata jejích doma. I vezměte archu Ho*
spodinovu a vložte ji na vůz, a nádoby zlaté, kteréž
jste jí vyplatili za hřích, položte v skřínce po boku
jejím a propusťte ji, ať odejde. A šetřte: jestliže
půjde přímou cestou k cíli svému proti Bethsames,
městu na pomezí israelském, kdež kněží bydlili, onť
sám, Bůh israelský způsobil nám to zlé přenárannié *,
pakli nic, poznáme, že ne ruka jeho dotkla se nás,
ale náhodou to přišlo.“
Učinili tedy oni tak: a vzavše dvě krávy, kt e­
réž kojily telata, zapřáhli je do vozu a telata jejích
zavřeli doma. I vložili archu Hospodinovu na vůz,
i skřínku, v kteréž byli myši zlaté a podobenství
zadků. Krávy pak přímo šly cestou, kteráž vede do
Bethsames a cestou jednou kráčely, jdouce a řičíce,
a neuchylovaly se ani na pravo ani na levo: ale i
knížata filistínská šli za nimi až ku pomezí Bethsames.
 52 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

Bethsamiští pak žali pšenici v oudolí, a po*

zdvihše očí svých, uzřeli archu i zradovali se vi­
douce ji. A vůz přijel na pole Josue Bethsamit-
ského a tam se zastavil. Byl pak tam kámen veliký,
i zsekali dříví vozu, a krávy ty vložili na ně v zá­
palnou oběť Hospodinovu. — Avšak při tom nahlé-
dali Bethsamiští všeteóňě a bez uctivosti do archy
Boží. P r o t o ž p o b i l H o s p o d i n z m u ž ů b e t h-
sa m its ký c h sedmdesáte, a padesáte tisíc
l i d u o b e c n é h o . I k v í l i l l i d, p r o t o ž e Hos po­
din pobil lid r á n o u velikou.
Eihle jak těžkou vinu na sebe klade, kdo se
svatými věcmi všetečně a bez uctivosti zachází!
Eihle jak náramně Bůh rozhněván bývá, když še
posvátnost jeho svatostánku, když se požehnané mí­
sto přebývání jeho, když se kostel a oltář svatý s
náležitou úctou neváží!
Jiný příklad obsažen v 2, knize královské (6. k.)
V čas, když David na království utvrzen -byl, byla
archa Boží chována v domě Abinadaba. Shromáždil
pak David všecky výborné z Israele, třicet tisíc mužů
a šel s nimi, aby převezli archu Hospodinovu na­
před do domu Obededona, potom do Jerusaléma.
Vložili ji na vůz nový, Oza a Aliio, synové Abina-
dabovi, řídili vůz. David pak i veškeren lid hráli
před Hospodinem na všeliké nástroje hudební. Když
pak přišli k humnu Náchonovu, vztáhl Oza ruku k
arše Boží a zadržel ji, kdežto ani levitové jí dotýkati
se nesměli. — I r o z h n ě v a l se v p r c h l i v o s t i
H o s p o d i n na Ozu, a p o r a z i l ho pr o t u v š e ­
t e č n o s t . On p a k u m ř e l u a r c h y Boží . Zajisté
tímto přísným trestáním neméně, než jinými příklady,
dal Bůh zvláště služebníkům svým na srozuměnou,
že toliko se vší uctivostí k svatým věcem přistupo­
vati sluší.
V třetí knize ki’álovské čteme následující; (13. k.)
Muž Boží č. prorok přišel z Jůdstva na rozkaz Ho>
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 53

spodinův do Bethel, když Jeroboam král, stoje u

oltáře kadidlo kladl. I zkřikl proti oltáři slovem
Hospodinovým a řek l: „Oltáři, oltáři! toto praví
Hospodin: „Hle syn narodí se domu Davidovu, jme­
nem Josiáš, a obětovati bude na tobě kněží výsosti,
kteříž nyní zapalují kadidlo na tobě, i kosti lidské
na tobě zapálí.“*)
Král uylyšev řeč prorokovu, vztáhl ruku svou
od oltáře řka: Iměte ho. I uschla ruka jeho, kte­
rouž byl vztáhl proti němu: a nemohl jí zase při»
tahnouti k sobě. Oltář také se roztrhl a vysypal se
popel z oltáře, jakž byl muž Boží na znamení pravdy
své dřivé pověděl. Na to řekl král k proroku: Po­
modli se k Hospodinu Bohu svému, a pros za mne,
abych mohl zase přitáhnouti ruku svou k sobě.
Prorok se modlil k Hospodinu a přitáhl ruku zase
k sobě, a byla jako prvé. I řekl dále král k muži
Božímu: Pojd se mnou domů, aby poobědval, a dám
tobě dary. Odpověděl pak prorok králi: „Bys mi
dal polovici domu svého, nepůjdu s tebou, aniž budu
jísti chleba, aniž budu píti vody na místě tom to;
nebo tak přikázáno jest mi slovem Hospodina při­
kazujícího: N e b u d e š j í s t i c h l e b a , a n i p í t i
v o d y , ani ž se n a v r á t í š t o u c e s t o u, k t e r o u ž
j si p ř i š e l . — A tak odešel jinou a nenavrátil se
tou cestou, kterouž byl přišel do Bethel.
Prorok pak jeden starý bydlil v Bethel, k ně-
mužto přišli synové jeho, a vypravovali mu všecky
věci, kteréž byl učinil muž Boží toho dne v Bethel:
i slova, kteráž byl mluvil ke králi, vypravovali otci
svému. 1 řekl jim otec jejich: Kterou cestou odešel?
I ukázali mu synové jeho cestu, kterouž byl odešel
muž Boží, jenž přišel z Jůdstva. — I řekl synům
svým: Osedlejte mi osla. A když ho osedlali, vsedl

*) Skutečně se vyplnilo jak psáno v 4. kn. král. 23. k. 16—18 v.

54 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti * Písma svatého.

na něj a jel za mužem Božím i náleží ho, an sedí

pod terebintem, i řekl jemu: Ty-li jsi muž Boží,
který jsi přišel z Jůdstva? A on odpověděl: jsem.
I řekl k němu: Pojd se mnou domů, aby pojedl.
Prorok však odvětil, řka: N e m o h u ť se n a v r á ­
t i t i ani j í t i s t e b o u , a n i ž b u d u j í s t i c h l e b a
a n i p í t i v o d y na m í s t ě t o m t o ; n e b o m l u v i l
H o s p o d i n ke mně s l o v e m H o s p o d i n o v ý m ,
řka: „Nebudeš tam jísti chleba, ani píti vody, aniž
se navrátíš touž cestou, kterouž jsi šel.“ Onen však
řekl jemu: „Takéť já prorok jsem, jako ty, a mlu*
vi l ke m n ě a n d ě l slovem Hospodinovým, řka:
Navrať ho s sebou do domu svého, ať pojí chleba,
a napije se vody/’ 1 oklamal ho. Byl to tedy dle
výkladu ,sv. Řehoře prorok lživý, jenž pouze o své
vůli onoho muže Božího skoumal, zdali rozkazu Bo­
žímu věren zůstane, čímž by se dokázalo, opravdu-
li od Hospodina poslán jest, čili nic. Přivedl tedy
proroka nazpět s sebou. Ten pak jedl chléb v domě
jeho a pil vodu. — A když oni ještě seděli.za sto­
lem stala se řeč Hospodinova k proroku tomu, jenž
byl onoho nazpět přivedl. A zvolal na muže, kterýž
byl přišel z jůdstva, řk a : „Toto praví Hospodin:
Že jsi nebyl poslušen řeči Hospodinovy, a neostříhal
jsi přikázaní, kteréž vydal tobě Hospodin Bůh tvůj,
a navrátila se, a jedls chléb a pils vodu na místě,
o kterémž přikázal tobě, abys nejedl chleba, ani ne­
pil vody: n e b u d e ť p o c h o v á n o t ě l o t v é v h r o b ě
o t c ů t v ý c h . A když pojedl a napil se, osedlal
osla svého proroku, jejž byl nazpět přivedl.
Když pak neposlušný odešel, trefil na něj lev
na cestě a udávil ho; i leželo tělo jeho mrtvé na
cestě; osel pak stál podle něho, a lev také stál po­
dle těla mrtvého. A aj! muži jdouce tudy uzřeli
tělo mrtvé, ano leží na cestě, a lva, an stojí vedle
těla mrtvého. I přišedše, rozhlásili to v městě, v
kterémž onen starý prorok bydlil.
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

S takovou přísností žádá Bůh úctu před slovem

svým. Ale však nejen před slovem, nýbrž i před
tím, kteréhož k hlásání jeho povolal. /Toho důkaz
nacházíme v čtvrté knize královské, čtouce v 2. ka­
pitole příběh o proroku Eliseovi. Ten když šel ce­
stou do Bethel, pacholata malá vyšedše z města,
posmívala se jemu. On pak ohládna se, zlořečil jim
ve jménu Hospodinovu, kterýž potupením služebníka
svého vlastně sám potupen byl. I vyšli dva medvědi
z lesa, a roztrhli z nich dva a čtyřicet pacholat.
Dále nás poučuje písmo svaté také o tom, že
Bůh nám popřál vezdejšího živobytí úhlavně také
proto, aby byla čest jeho rozmnožena tím spůsobem,
jak on sobě žádá, tou službou svatou, kterouž on
si vyvolil. Protož není to věc člověka, voliti a ko­
nati svaton oběť podle svého náhledu, nýbrž podle
ustanovení Božího. Jinak by nebral Bůh oběť ke
své cti, nýbrž k svému zneuctění, jak následující
památný příklad z biblí dokazuje, kterýž v celém
objemu tuto kladem: (2. Paralip. 26. k ) Oziáš, jenž
po Amasiáši, otci svém královal, činil z prvu vše,
což pravého bylo před očima Hospodinovýma. Také
vytáhl a bojoval proti Filistínským, a Bůh jemu po­
máhal též proti Arabským a Ammonitským. 1 dá­
vali Ammonitští dary Oziášovi, a rozhlásilo se jméno
jeho pro časté vítězství. Potom vystavěl Oziáš věže
v Jerusalémě nad branou uhlovou a nad branou ú-
dolí a j., a zpevnil je. Vzdělal také věže na poušti
a vykopal cistern velmi mnoho, proto že měl mnoho
dobytka na polích i na širé poušti; tolikéž viníce
měl a vinaře na horách, i na Karmelu nebo byl od­
daný rolnictví. Počet knížat po čeledech mužů u-
datných pod ním obnášel dva tisíce a šest set, a,
pod nimi všeho vojska bylo třikrát sto a sedm ti­
síc a pět set. Těm připravil Oziáš co nejlepší zbroj;
a rozneslo se jméno jeho daleko, proto že pomáhal
jemu Hospodin, a posilnil ho. —
 56 Kap. 8. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého.

Ale když se zmocnil, pozdvihlo se srdce jeho

k zahynutí jeho. Nedbal více na Hospodina Boha
svého b předešlou úctou a všed do chrámu, chtěl
kaditi na oltáři vonných věcí. Za nim však vešel
hned kněz Azariáš a sedmdesáte kněží Hospodino­
vých, zepřeli se králi a řekli: „Není t o t v ů j ú-
ř a d Ozi áši , a b y z a p a l o v a l k a d i d l o H o s p o -
d i n u , a l e k n ě ž s k ý , t o j e s t , s y n ů Ár ono-
vých, k t e ř í ž p o s v ě c e n i j s o u k t é s l u ž b ě :
v y j d i ž ven z e s v a t y ň ě, n e p o t u p u j j í ‚ n e b o ť
n e b u d e to p o č t e n o t o b ě k s l á v ě odHospo-
d i n a Boha .
I rozhněvav se Oziáš, drže v ruce kaditelnici,
aby kadil, hrozil kněžím. A hned vzešlo malomo­
cenství na čele jeho před kněžími v domu Hospo­
dinovu, u oltáře vonných věcí. A když pohleděl
na něho Azariáš biskup, i všickni jiní kněží, uzřel,
malomocenství na čele jeho, a spěšně vyhnali jeji
Nýbrž i sám uleknuv se spěchal vyjíti, proto že hned
ucítil na sobě ránu Hospodinovu. A tak byl Oziáš
král malomocný až do dne smrti své a bydlil v
domě obzvlášthím pln jsa malomocenství, pro kteréž
vyvržen byl z domů Hospodinova. —
Hněv Boží zachvacuje ty, kteříž na svatém mí­
stě, aneb v svatém ustanovení jeho nějakého klamu
neb zneuctění se dopouštějí. Věčnou výstrahu v
tom ohledu dávati bude příklad Ananiáše a Safíry.
Bylo, jak čteme ve skutcích apoštolských (v 4. k.,
32. v. a, d.) množství věřících jedno srdce a jedna
duše: aniž kdo něco z toho, co měl, 6vým nazýval,
ale všecky věci jim byly společné. Aniž pak byl
mezi nimi kdo nuzen. Nebo kolikkoli bylo těch,
kteříž měli pole neb domy, prodávajíce přinášeli pe­
níze za ty věci, kteréž prodávali, a kladli k nohoum
apoštolův. I rozdělovali 6e jednomu každému, jakož
komu potřebí bylo. Tak Josef, kterýž měl od apo­
štolův příjmení Barnabáš, což se vykládá slovem:
 Kap. 6. Užitečné čtení o smrti z Písma svatého. 57

syn utěšení, z pokolení levitského, rodem z Cypru

maje pole, prodal a přinesl peníze a položil k no-
houm apoštolův. — Muž pak jeden jmenem Ananiáě
s Safirou, manželkou svou prodal pole a ujal lstivě
něco peněz za pole s vědomím manželky 6vé, a při*
nes nějaký díl položil k nohoum apoštohiv. — I
řekl Petr: „Ananiáši, proč pokouší cfábel srdce tvého,
abys ty lhal Duchu svatému a lstivě ujal peněz za
pole? Zdaliž nezůstávalo stále tobě? a zdali byvši
prodáno v moci tvé nebylo? Proč jsi tuto věc u-
ložil v srdci svém? Neselhal jsi lidem ale Bohu.“ —
Us l y š e v p a k A n a n i á š t a s l o v a p a d l a u-
mřel. — Nevyzpytatelnou moudrostí a spravedl­
ností jej tak přísně potrestal k výstraze jiným. I
připadla bázeň veliká na všecky, kteříž to slyšeli.
Vstávše tedy mládenci vzali jej a vynesše pochovali.
I stalo se po chvíli, asi po třech hodinách, že i man­
želka jeho nevědoucí, co se bylo stalo, vešla. I řekl
jí Peter: „Pověz mi ženo, za toliko-li jste pole pro­
dali?“ A ona řekla: „Ano, za tolik.“ A Petr k ní:
I co jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně*?
aj, nohy těcb, kteříž pochovali muže tvého, jsou u
dveří a vynesou tebe. I p a d l a h n e d p ř e d n o h y
j eho a umř el a. V š e d š e p a k ml á d e n c i , n a ­
l e z l i j i mr t v o u , a v y n e s š e p o c h o v a l i v e d l e
muže j e j í h o . I s t a l a se b á z e ň v e l i k á v e v š í
c í r k v i , i me z i v š e m i , k t e ř í ž to s l y š e l i .

S tím končíme čtení toto z písma svatého se-

znávajíce, že následek a trest hříchu je smrť, mnohdy
z dopuštění Božího náhlá, nenadálá, jindy zase po-
málu zžírající, — Pro výstrahu a památku všech
věků zachovává písmo svaté důkazy toho. Všímejme
si jich, opakujme a vštěpujme jich hluboce do sdce
svého, a tak živi bučíme, aby ta ruka Boží, kterážto
hrozí trestati a žehnati může, k nám milostivě sé
shýbala.
58 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k otnosti.

Kapitola TIL

0 smrti jakožto pohnůtce k ctnosti.

Již v dřívějších kapitolách povezeno bylo ‚ že

představení smrti hluboký dojem na mysl lidskou
učiniti musí; také podotknuto bylo, že se hrůza
smrti zvětšuje vzpomenutím, že hned po skonání
zvláštní soud nád celým živobytím naším držán, a
výrok tehdáž učiněný ani při posledním všeobecném
soudu, aniž na věky změněn nebude. Jak přísně tentýž
soud držán a jak traplivý podrobný účet žádán bude,
nechci svými vlastními slovy vyřknouti, nýbrž tím spů-
sobem pověděti, jak nám sv. Jan Khmakus co očitý
svědek ve spisech svých (nadepsaných „Stupně k
ráji“ stupeň 5.) jistou událost vypravuje: „Nesmím
opomonouti,“ dí on, „příběh popsati, kterýž se udál
v klášteře, kde jsem dříve se nalézal. Tam totiž
jistý poustevník dlouho v zanedbávání svých povin­
ností žil, a blaho duše své skoro ničím nepěstoval,
až konečně nemoc ho navštívila a k smrti přiblížila.
V té době padl pak jednou do mdlob, a když asi
za hodinu se zpamatoval, prosil mne i ostatních
bratří přítomných, bysme ho opustili, načež dvéře
své cely zazdíti kázal. Tak odevšech odloučen^ještě
dvanáct úplných let strávil, se žádným nemluvě a krom
chleba a vody ničehož nepožívaje. — Jenom rozjí­
mání- o hrůzách smrti a soudu Božího, kteréž se mu
v oněch mdlobách zřejmě zjevily, zaměstnávalo jej
tak, že celý nepohnutý a strnulý zrak svůj na je*
dno místo upíral, kdežto bez přestání pramen slzí
vyléval. Když konečně hodina smrti jeho přišla, o-
tevřeli jsme vchod do cely jeho a vešli jsme k němu,
bychom mu potřebné pomoci poskytli, Prosbou svou,
 Kap. 7. O smrti jakožto polinfitce k ctnosti. 59

by k nám několik poučných slov promluvil, vymohli

jsme na něm jenom toto: „Kdo se j e d n o u do
myšlénky, o smrti zabere, n e b u d e v í c k r á t
h ř e š i t i ! Jak jsme se podivili při pohledu na muže
toho, kterýž dříve byvší tak lhostejný ohledem svého
duševního blaha, najednou tak proměněn a spasi-
sitelným obratem tak docela jiným člověkem učiněn
byl!“ —- Tak píše svatý Klimakus, kterýž při této
události sám přítomen byl a nám ji v knihách svých
zachoval; pročež žáden tuto věc, byť by se pravdě
nepodobnou býti zdála-, v pochybnost uváděti nesmí.
Ale však též v ní nacházíme mnohé věci, které nás
hrůzou a bázni naplňovati musí obzvláště proto, že
poustevník ten po strašném vidění tak přísný ka­
jící život vésti začal a do posledního dechu svého
pokání se nespustil. Důkladně nám to vysvětluje,
jak pravdivé jest slovo moudrého: „Pomni n a k o ­
nec á n e b u d e š h ř e š i t i . “ Ano, vskutku oprav­
dové vzpomenutí na poslední chvíli života nepřipu­
stí žádné hříšné vůle do mysli člověka; pročež se
tudy ještě déle při rozvažování o okolnostech smrti
pozdržíme. —
Pomni, že jsi člověkem a křesťanem. Poněvadž
člověkem jsi, zajisté umřeš, a za příčinou, žes kře­
sťanem, rovně jistotně po smrti své účet z živobytí
svého vydati budeš muset. Tuto pravdu nás učí
svatá víra, kterouž vyznáváme a kteráž nižádné po­
chybnosti nepřipouští; každodenní zkušenost ale před
oči nám klade příklad za příkladem, jak smrť bez
výminky přichází k jednomu po druhém, jak u ní
žáden, bučfsi králem, knížetem, vznešeným a důstoj*
ným, aneb neznaným a zapomenutým od lidí, před*
nosti nemá. — I pro tebe přijde den, ač není po-
vědomo, zdali dnes, zítra, aneb kdykoliv, že ty sám,
jenž tyto řádky čteš a v zdraví a síle sobě ještě
mnoho v tomto svěťě určuješ a předbíráš, na postel
položen a očekáváním, že každou chvíli smrť vstoupí,
60 Kap. 7. O smrti jakožto pohnutce k ctnosti.

a soud, při němž odvolání žádného na věky neplatí,

započne, celý ztrápen budeš. Především pamatuj na
slova, že hodina smrti nejistá jest a obyčejně ten­
k rát přichází, když se jí člověk nejméně nadá, když
se docela bezpečným býti zdá a přípravy k dlou­
hému přebývání na zemi činí. Protož se také při­
rovnává smrt k zloději, kterýž se v noci přikrádá,
když lidé v tvrdém spánku leží a naň ani nepo­
mýšlejí.
Smrti samé předchází obyčejně těžká nemoc,
s kterou se rozličné strasti a bolesti dostavují. Ty
pak všecky nemocného se chopí a skrze traplivé
dni a noci vedou ubohého ke skonání. Když napo-
tom ze všech okolností jistota prosvítá, že už žádné
pomoci očekávati nelze, ach, jak těsný strach sevře
mysl umírajícího! — Již to řečeno bylo a teď z
nova povážiti sluší, že v hodinu smrti celý minulý
život se všemi nepravostmi a pobloudilostmi před­
stoupí a skonávající pak sezná., že se od všeho od­
loučiti musí, co mu zde drahé a milé bylo, jakož
od domácích, dětí, přátelů, cti a slávy, bohatství —
zkrátka ode všeho, co s životem mizí.
Poznenáhlu přicházejí potom jistá znamení blí­
žící se smrti: Studený pot zaleje čelo; oči vpadnou
a ztratí svůj přirozený lesk; ledová zima prochází
rukama a nohama; strašná bledost rozloží se po
tv áři; rty a nechty zmodrají, jazyk ztrácí svou heb­
kost a jen pracně vychází dech z chraptivých pr­
sou; buď pomalu, buď příliš rychle bijí žily; tělo
ztrácí přirozené teplo a zkřehne! A v tom oka­
mžení vstoupí slabý život naposledy v boj s ukrutnou,
a přesilnou sm rtí: v živých barvách se všechno před
očima ukazuje, co po smrti následovati bude, jak
se tělo do rakve vloží, jak jej do temné zemi zpu-
stí, jak se červům a hnilotě za pokrm dostane; ale-
však přede vším nevýslovnou teskností, naplní budocí o-
sud duši, když se vidí před soudem Božím, před všemi
 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k ctnosti. 61

hříchy anepravostmi, kteréž ji těžce obžalují ;když veli­

kost provinění svých, kteráž s tak lehkovážnou smělostí
tropila, v jasném světle spatří. Tenkrát láje tomu dni,
ve kterém hřešila; tenkrát proklíná záhubnó roz­
koše a žádosti, které ji k hříchu přiměly! Tenkrát
ani pochopiti nemůže, jak mohla býti tak zaslepená
a lehkomyslná, že nezřízeným náchylnostem a všem
těm marným a klamným věcím svěřiti se svolila,
anžto ji přivedly do nebezpečenství ztráty spasení
věčného. Neb když všecky smyslné rozkoše dávno
zmizely a pak nad nimi bpzy soud držán býti má,
vybledne i poslední barva jejích půvabností; zato
však je pochopení jejích marností tím jasnější a to,
co nastává, ukazuje se v hrozné velikosti, neb již
samy o sobě okolnosti připravující jsou strašlivé.
Při tom nemine člověka ni to pomyšlení, že se mar­
nými, lichými, klamnými a škodlivými rozkošemi tak
vznešených radostí a milodarů Božích zbavil. Kam­
koliv oko obrátí, nenalezne úkrytu; kolkolem všudy
jen strach a hrůza stojí. Déle žíti nesmí; k pokání
nemá více času, neb počet dnů jest naplněn. Nic ze
všech těch' věcí, ke kterýmž na zemí nezřízenou
láskou přilnu], nic z toho všeho, na čem sobě byl
zakládal, pomoci poskytnouti nemůže. Modly, kterým
se kdys koří val, tenkrát proň nic učiniti nemohou ;
naopak ještě povědomí, že jim s bezuzdnou chtivostí
sloužil, tím více trápí a sužuje.
Ptej se člověče sám sebe, co v tom nebezpe­
čenství činiti a jak mluviti budeš ? Kam se obrátíš,
ku komu se utečeš? Do života se více navrátiti ne­
budeš moci, a zas sama myšlénka, že jej budeš mu­
seti opustit, bude tobě nesnesitelná! A přece v tom­
též stavu také nemůžeš zůstati! Co tedy učiníš ?
„1 b u d e v t e n d e n “ p r a v í P á n Bů h : Z a p a d ­
ne s l u n c e o p o l e d n i a u v e d u t m u na z e mi
v d e n n í m s v ě t l e ; a o b r á t í m s l a v n o s t i va š e
v k v í l e n í a v š e c k y pí sně vaše v n á ř e k ; —
62 Kap. 7. O smrti jakožto pohn&tce k ctnosti.

a učiním j a k o kvílení nad j e d n o r o z e n ý m

a p o s l e d n í v ě c i j a k o d e n h o ř k ý . “ (Amos. 8.
k. g, 10. v.) 0 strašná slova! I nejotrlejší mysl musí
při takové mluvě trnouti. V o n e n den, dí Bůh,
z a p a d n e s l u n c e o p o l e d n i . Tehdáž hříšníkům
ukázána bude míra jejich nepravostí a oni uvidí,
jak spravedlivost Boží protne nitku života jejich.
Tenkrát mnozí z nich strachem a úzkostí třásti se
budou, malomyslně se domnívajíce, že zavrženi a od
milosrdenství'Božího vyloučeni jsou! —
Mocně účinkuje bázeň na mysl lidskou: i malá
věc se nad míru zvětšuje, vzdálené zlé se zpřítomní
a jako docela na blízku vidí. To lze o strastech to­
hoto živobytí říc i; a když už zde v poměru nepa­
trná věc velké strachy spůsobí, čím větší musí býti
hrůza tenkrát, když skutečně velké nebezpečenství
na blízku jest a zlé, jež se člověku přihoditi může,
skutečně největší jest? — Ačkoliv hříšníci před
svým skonáním ještě mezi přátely se nacházejí, přece
již tenkrát muky pekelné snášeti se domnívají; po-
važujíť se zároveň za živé i mrtvé. Jednak jich trápí
jistota, že všechno, co jich na zemi poutalo, opu­
stiti musí, jednak nejistota o tom všem, co jich čeká.
Protož nad míru za šťastné pokládají ty, kterýmž
popřáno, déle na zemi zůstati; alevšak i ta závist
jich jen ještě více sužuje. Pro ně tedy skutečně za­
padá slunce o poledni, neb kamkoliv oči své obrátí,
všudy jest cesta k nebi zamezená a nikde neosvěcuje
papršlek milostivý noc jejich zoufalosti. Pohléd-
nou-li na Boží milosrdenství, přesvědčují se, že ne­
hodní jsou, aby se Bůh nad nimi slitoval; obrátí-li
se k Boží spravedlnosti, překoná jich myšlénka, že
jich Bůh jen k těžkému trestu odsouditi může. Po­
znávají také, že jim dosti času popřáno bylo, ted
však již den Boží nastává aneb nastal! Volajíli,
aby minulý život jejich se vrátil, předstupují jim
jenom předhůzky a žaloby; ohlížejídi se vůkol, sebe
 Kap. 7. O smrtí jakožto pohnůtce k ctnoBti. 63

po přítomnosti, nemají nic, leč sám konec žití svého

po všech stranách kolem sebe ; pozří-li do budouc­
nosti, zdá se jim již volati hlas přísného soudce.
Z krátká odevšud jich obkličují jenom strachy a
úzkosti! Co pak mají počíti? kam se obrátiti! —
„V d e n n í m s v ě t l e p o v s t a n e t m a na
z e m i “ tak pokračuje prorok. Smysl slov těch v
ohledu na umírajícího člověka jest, že všecko, co jej
radostí a potěšením naplňovalo, v bolest se obrátí
a srdce v hlubinách jeho drtiti bude. Ovšem člo­
věka dokud zdráv a silný jest milým potěšením roz­
něcuje, má-li vůkol sebe lidi, kteříž jej milují, za-
kouší-li lásku dětí, přátelů a úctu občanů, vidí-li
pod pracovitými a pečlivými rukami zboží se mno­
žit, déje-li se mu podle vůle jeho ; avšak takové po­
těšení vezdejší se promění v bolest a naplňuje
duši hořkostí, hdyž se blíží hodina smrti. Neb jak
přítomnost a majitek těch věcí, ke kterým srdce
lidské lne, utěšuje, tak zarmucuje naopak nntnost,
museti se od nich odloučiti. Protož ustupují děti od
lože umírajícího otce a věrná manželka odvrací tvář
svou, aby pohled na ně nedělal skonávajícímu ještě
více bolestí. Neboť byťby se duše již již rdzlučovala
a dalekou i nebezpečnou cestu do neznámého kraje
nastupovala, nedovoluje přece přílišně trpký bol,
abychom se před samým nastoupením poutě přátel­
sky rozžehnali. Kdožkoliv z čtenářů těchto řádků v
takové okolnosti byl, dosvědčí pravdu slov těchto ;
kdo však posavád v takových příležitostech nebyl,
ppzeptejž se těch, kteříž ze zkušenosti o tom mlu­
viti mohou; neb „kdo se p l a v í po moř i , vy*
p r a v o v a t i mů ž e o n e b e z p e č e n s t v í c h “ dí
moudrý Jesus Sirach v 43. k., 26. v.
Když už rozloučení se s světem tímto v stavu
jest, nejbolestnějších citů v člověku povzbuditi, čím
více ho bude pohled na soud naplňovali teskností?
64 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k ctnosti.

— Kdo o tom zprávu míti chce, nesmí se tázati

oněch světských lidí, kteříž jako v Egyptě, v kraji
temností, se zdržují, tudíž slepotou držáni a klamem
zastřeni jsou; alevšak musí se obrátiti k takovým
svatým mužům, kteříž živi jsou v kraji Gesenském,
kamž pravda zářící paprsky vysýlá. Ti pak nejen
slovem, nýbrž i příkladem poučují, že jest mnoho
příčin k obávání se přísného soudu po smrti.
Velká zajisté byla svatost Davidova, a přece
takovou bázeň před soudem Božím měl, že provo­
lal slova žalmu : „ Ho s p o d i n e n e v c h á z e j v s oud
s s l u ž e b n í k e m s vým; n e b o n e n í os pr a ve dl *
n é n p ř e d o b l i č e j e m t vým n i ž á d e n ži vý, “
(Žalm 142. v. 2.) — Ačkoliv též život sv. Arsenia
velmi pobožný byl, nicméně přec, když se hodina
smrti blížila, přehojné slze vylíval, a tak třásti se
začal, že okolostojící s podivením po příčině toho
se tázali, řkouce: „Proč pláčeš a trneš otče? bojíš
se snad, jakož jiní lidé, umříti? „Ovšern mám strach,
odpověděl svatý,“ a ten již trvá od oné doby, co
jsem poustevnický život začal.“ 0 svatém Agathonu
vypravují dějepisci, že tři dni v skonávání s ote­
vřenýma a nepohnutýma očima ležel. Když pak ním
bratři zatřásli a jeho se ptali, by pověděl, kde se
nachází, odvětil; „Stojím před soudnou stolicí Bo­
ží!'1 Když potom oni se dále tázali, zdaliž na sobě
bázeň cítí, dal takovou odpověď: „Vždy jsem sobě,
pokud mi možné bylo, na tom záležeti nechal, bych
přikázáni Boží. zachoval; avšak jsem jen člověk, a
nemohu proto věděti, zdaliž se moje skutky též
Bohu líbí.“ Nato řekli bratři: „Proč nemáš důvěry
v skutcích svých, anžto se děly podle přikázaní Bo­
žích?“ — „Když Boha před sebou vidím,“ pravil
svatý, „nelze mi nikterak v sebe důvěru skládati,
neboť jinač soudí Bůh, jinač lidé.“
Neméně pamětihodný a dojímavý jest příklad,
který svatý Jan Klimakus o jiném řeholníků vy<
 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k ctnosti. 65

pravuje, „Vlastní jeho slova jsou následující: V na­

šem klášteře,“ dí on, „nalézal se brati jmenem Ště­
pán, kterýž velkou náklonnost k osamotnělému, zbožně
odloučenému živobytí jevil. Když po dlouhém čase
v nejpřísnější řeholní kázni a skrze mnohonásobné
posty a skutky umrtvení milost slzí dobyl a vysoký
stupeň ctnosti dosáhnul ‚ vystavěl si poustevnu pod
onou horou, na' níž Eliášovi Božského zjevení se
dostalo. Ačkoli tam v pobožnosti daleko pokro­
čil, chtěl si přec ještě větší pokání, uložiti a vzdálil
se do pouště, kamž se jen nejpřísnější kajícníci o-
debírali. V pustém kraji, kde snad před ním ještě
nikdy lidská noha nebyla kráčela, kdež na mnoho
mil nebylo lidského obydlí, strávil ještě několik let
v úplné odloučenosti od světa. Teprv u vysokém
stáří vrátil se do své dřívější poustevny pod Eliá*
šovou horou a přidružil se zas ke dvoum pobožným
bratřím z Palestiny, jež byl před lety opustil. —
Tu se ho brzy po návratu chopila smrtelná nemoc.
Den před tím, než skonal, vzchopil se nenadále, o-
hlížel se vůkol, jako u vytržení a řekl hlasem zře*
telným, tak že to přítomní dobře slyšeli, a zvukem
takovým, jakoby někomu, jenž mu provinění vyčítal,
odpovědi dával: „Ano, — t o j e p r a v d a , a l e
t o l i a t o l i l e t j s e m za t o se p o s t i l a k á l ! “
Potom zas: „Ne, t o j s e m n e u č i n i l ; “ pak: „Ano,
p ř i z n á v á m se, a l e j a k d l o u h o j s e m p r o t o
pl akal a bližním svým služby pr ou kaz o-
v a l ! “ Konečně řekl: „Ano, ž a l o b a j e s p r a v e ­
dl i v á , n i c p r o t i ní n a m í t n o u t i n e m o h u , a
n e z ů s t a n e p r o m n e n i c j i n é h o , ne ž m í t i
j e n j e š t ě d ů v ě r u v m i l o s r d e n s t v í B oží.“
Zajisté musel tento neviditelný soud přítomné
nad míru dojatí, poněvadž skonávajícímu též taková
provinění vyčítána byla, kterýchž se ani docela vin­
ným neuznával, aneb za kteráž o samotě čtyřicet
let přísné pokání činil! —• A přece na mnohé věci
 66 Kap. 7. O smrti jakožto pohnutce k ctnosti.

nemohl říci leč: „ S p r a v e d l i v á j e ž a l o b a , ni c

p r o t i ní n a m í t a t i n e m o h u , a n e z ů s t á v á
p r o mn e n i c j i n é h o , ne ž m í t i j e n j e š t ě d ů ­
v ě r u v m i l o s r d e n s t v í Bož í . “ Ačkoliv se život
tohotož muže bez skvrny a velmi pobožným býti
zdál, přece nebylo lze jistoty se dopíditi, jak soud
nad ním vypadl, č. jak konečný výrok zněl.“ —
Tak píše sv. Klimakus a ze slov jeho lze se
domýšleti, jak mnoho příčin k obávání se strašné
hodiny smrti mají lidé takoví, kteříž lehkomyslně
v hříchu svůj život tráví, když i svatí před vstou*
pěním do věčnosti trnou; — Kdyby se však někdo
tomu divil, že i praví služebníci Boží příčinu mají
k strachu před účtem, jejž Bohu z živobytí svého
skládati musí, odpovíme slovy svatého Řehoře, takto:
„Když duše s p r a v e d l i v é h o v š e c k o r ozvá ží , co
se v ní děl o, z a c h v á t í ji s t r a c h a h r ů z a p ř e d
s o u d e m Boží m. Ne b k d y ž i v y s o k é h o s t u p n ě
d o k o n a l o s t i d os á hl a , p ř e c e j i n e o p u s t í před*
st avení přísnosti věčného soudce, a to v
ní p o v z b u z u j e b á z e ň a naděj i , č. n e j i s t o t u ,
j a k s p r a v e d l i v ý Bůh v š e l i k é k o n á n í j e j í
p o s u z o v a t i b u d e : z da l i ž o d p u s t í , a n e b t r e s t
určí. Byť by p o b o ž n í l i dé ž á d n ý c h t r e s t u ­
h o d n ý c h s k u t k ů p o v ě d o mí n e b y l i , př ec e j i m
v y t ý k á s v ě d o mí r o z l i č n á m y š l e n í , j i mi ž se
d uc h j e j i c h z a b ý v a l ; a j e s t l i ž e se v y s t ř í h a l i
s k u t k e m zhř eš i t i , p ř e c e n e o d o l a l i vž d y do­
r á ž e j í c í m u n e p ř í t e l i . Ovšem i v ů l e j e j i c h
b ý v a l a p r o t i h ř í c h u v my š l e n í , a vš a k j a k
v e l i c e a p o k a v á d t o sobě s a mi u r č i t i ne ­
mo h o u a Bohu v š e v ě d o u c í mu z ů s t a v i t i musí.
To č i n í v á po cel ý ž i vot s p r a v e d l i v ý m a p o ­
bo ž n ý m l i d e m v n i t ř n í ú z k o s t i , a v š a k v čas
bl í ž í c í se s mr t i , n a s t á v a j í c í h o vě č ně ne­
z mě n i t e l n é h o soudu z v ě t š u j e se t e s k n o s t j e ­
jich. T e n k r á t o d s t o u p í i t a n e j m e n š í k l a ­
 Kap. 7. O smrti jakožto pohnutce k ctnosti. 67
má v á m y š l é n k a , k t e r á ž j i c h od k o n á n í d o ­
brého s k u t k u n ě k t e r é h o z drž oval a . Pr o­
t ož, j e s t l i ž e s o b ě p o v ě d o m i j s o u , že n i c z
t o h o vš e ho, co za d o b r é u z n a l i , n e o p o m e ­
nul i , n i c m é n ě p ř e c n e m a j í b e z p e č n o s t ,
z d a l i v n ě j a k é m p ř i p u š t ě n é m k l a m u my­
šlenek mnohý dobrý skutek, kt er ýž činiti
mohli, nevynechal i. Tak n a c h á z e j í p o ř á d
n o v é p ř í č i n y k o b á v á n í , a t o t í m ví ce, č í m
blíže k ok a mž e n í přicházejí, v k t e r é m na­
j i t i m a j í r o z h o d u , k t e r á ž v ě č n ě se n e ­
z mě n í . “ (Gregor, moral. lib. II. et IY.)
Oč však mají proto víc příčiny k bázni před
smrtí takoví lidé, kteříž nejen svatý život nevedli,
nýbrž větší část jeho v lehkomyslném světáctví pro­
marnili. ; kteříž stvořitele svého tak mnohonásobným
spůsobem urazili, kteříž pro duši svou málo neb
nic péče neměli; kteříž sobě z mysli vyháněli při­
pomínání posledních okamžení svého vezdejšího pře­
bývání! Což má hříšník k očekávání, když ani
spravedlivý není bez starosti? Co čeká na třtinu,
když i cedr na Libáně se bouří otřásá? „A p o n ě ­
v a d ž s p r a v e d l i v ý l e d v a s p a s e n bude , b e z ­
b o ž n ý a h ř í š n í k k d e ž se o c t n o u ? “ dí sv.
Petr v I. epišt. 4. k. 18. v.)
0 řekni, milý čtenáři! co soudíš o té hodině,
v kteréž opustiv toto živobytí sám, chůd a nah bez
jiné pomoci, než svých dobrých skutků, bez jiného
průvodu, než toho, kterýž svědomí s sebou vezme,
před Boží soudnou stolici stoupíš a rozhodnutí
věčně platného se dozvíš ? — Bude-li tíže tvých
provinění tak velká, a když nikterak omlouvati se
nebudeš moci, jaká úzkost pronikne duši tvou! Jaká
lítost zmocní se tebe, však pozdě! Nikde nenalezneš
pokoje neb pomoci, nikde utišení! Yeliký byl zajisté
zármutek mezi knížaty Jůdskými, když Sesach, král
Egyptský s zhoubným mečem po ulicích Jerusalém-
68 Kap. 7. O smrti jakožto pohnutce k ctnosti.

ských zlořádil a oni z trestu takového poznali chyby

a nepravosti své; alevšak nedá se přirovnávati k
tomu zármutku, kterýž zachvátí hříšníka vstoupiv*
šího do věčnosti! Tam není úkrytu, tam není ochrany.
Tam nepomůže pláč a nářek, prosba neb kvílení.
Pozdě přichází litost, neplatí víc slibování a dobré
předsevzetí. Když jednou pominulo živobytí, minul
také čas litosti. Nejméně však pomohou vezdejší
statky, aneb čest a sláva, anžto mudrc dí: „Ne­
p r o s p ě j e b o h a t s t v í v d e n poms t j ^‚ a l e s p r a ­
v e d l n o s t v y s v o b o d í od s m r t i . “ Přísl. 11. k
4. v. — Když duše takový stav svůj u přítomnosti
shlédne, provolá bez pochyby s prorokem: „ Obkl í ­
č i l y mn e b o l e s t i s m r t i a p r o u d o v é n e p r a ­
v o s t i p ř e d ě s i l i mne. B o l e s t i p e k l a o b k l í ­
č i l y m n e : z a c h v á t i l a mn e o s i d l a s m r t i . “
Žalm 17. k. 5. v. — 0 b í d n i c e já! k a m mn e
d o v e d l i h ř í c h o v é moj í ! J a k mn e p ř e k v a ­
pila z nenadání tato hrozná hodina! K
č e mu j e s t mi te<J s v ě t s k á č e s t a sl áva, po­
rn ij ej í cí b o h a t s t v í a s k v o s t j eho, m n o ž s t v í
p ř í z n i v c ů a s l u ž e b n í k ů ? Co j s e m s t o l i ­
kerou prácí a s na žnos tí nashromáždila,
mu s í m j i n ý m n a zemi z a n e c h a t i , j e n h ř í ­
c h o v é , k t e r ý c h j s e m se z l a k o t n o s t i d o ­
p u s t i l a , p r o v á z í mne, a b y c h za n ě t r e s t á n a
b yl a ! J a k é ovoce p ř i n e s l y r a d o s t i a r o z ­
koše, k t e r é ž s a m y d á v n o z m i z e l y a p o k t e -
r ý c h ž ni c n e p o z ů s t a l o než p i c h l a v é t r ní v
s v ě d o mí ? J a k j s e m j en mohl a být i t a k zpo­
zdi l á a l ehkomys l ná, že j s e m j e n na chvíl i
z očí z p u s t i l a t o , co mn e o č e k á v a l o a n y n í
se v y p l n i l o ! Že j s e m se n e v y n a s n a ž o v a l a
v š e m o ž n ě , s k r z e l e pš í ži vot t ě m t o h r ů z á m
uj i t i ! Ac h , k a ž d o d e n n ě j s e m b ý v a l a n a p o ­
m e n u t a , a j á j s e m z ů s t a l a , h l u c h á k do­
b r ý m nápovědem! Uprostřed s v a t y n ě ,
c í r k v e Bo ž í , j s e m v e d l a ž i v o t n e p r a v o s t i !
 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k ctnosti. 69

Považ teď, milý čtenáři! ještě jiný příklad, jejž

z knih slovútných mužů řádu cistercenského zde
uvádím: „Když svatý Bernard v Nizozemích slovo
Boží hlásal a co nejpilněj se přičinil, aby víru svatou
rozšířil, nalezl se mezi těmi, kteříž pohnuti jsouce
milostí Ducha svatého ke křesťanství se naklonili
a k ctnosti přistoupili, také jistý znamenitý rytíř
jmenem Arnulf, jehož do té doby jediné rozkoše
světské v tuhých vazbách držely. Když pak i ten­
to muž ruchu světského se odřekl a klášternímu
životu věnoval, těšil se svatý Bernard z téhož obratu
velice a řekl ke všem přítomným: „ Ei hl e K r i s t u s
Pá n o b r a t e m b r a t r a n a š e h o A r n u l f a ne ­
me n š í z á z r a k u č i n i l n e ž k d y ž L a z a r a z
mr t v ý c h v z k ř í s i l , n e b o ť p o h r o u ž e n é h o v
ka l u s m y s l n o s t i v z b u d i l a k n o v é m u ž i v o ­
byt í p o z v e d l “ Arnulf však pokrokem svým ve
ctnostech ještě více obdivování spůsobil, než obratem
svým. My však ohledem krátkosti pomíjíme vypo-
čítati všech krásných a spanilých ctností, kterými
se skvěl, a zastavíme se toliko u těch věcí, kteréž
k nynějšímu účelu našemu slouží. Pobožný bratr
Arnulf býval v klášteře prudkými bolestmi tak su­
žován, že častokrát skrze ně v nebezpečenství smrti
se nacházel. Když pak jednou už řeči a paměti
pozbyl a naděje žádné nebylo, že okřeje, uděleno
mu bylo svaté poslední pomazání. Na to však zase
sobě oddechnul, paměť dostal a silným hlasem zře­
telně zvolal: „Ano, vše, co jsi milovaný Ježíši pra»
vil, jest pravdivé!“ Tato slova několikráte po sobě
opakoval. Bratři, jenž přítomni byli, divili se tomu,
tázajíce se, proč to povídá? Jim Arnulf odpovědi
nedal, nýbrž hlasem, který mu z nejhlubšího nitra
duše vycházel, řekl opět: „Všecko, všecko, co jsi
pravil Ježíši, jest pravdivé!“ Přítomní se domní­
vali vespolek, že ho snad náramná bolest rozumu
zbavila; on však slyše takové řeči jejich promluvil
70 Kap. 7. O smrti jakožto pohnutce k ctnosti.

následovně: „Nikoliv, milí bratři! nemylte se, při

zdravém rozumu a dobré paměti opakuji ještě je­
dnou, že všecko, co Spasitel náš Ježíš Kristus pra­
vil, dokonalá pravda jest.“ Načež odvětili oni: „0
tom nepochybujeme, alevšak se divíme, proč právě
nyní ta slova tak důrazně a často opakuješ?“ —
„Proto,“ řekl Arnulf, „že Ježíš učedlníkům svým ve
svatém evangelium oznámil, že každý, kdožkoli proň
opustí otce i matku a ostatní příbuzné své, stoná­
sobně na tomto Bvětě náhradu obdrží a na onom
život věčný dosáhne. To jsem zkusil sám na sobě
a vyznávám srdečně, že jsem skutečně v tomto svém
živobytí stonásobnou náhradu obdržel. Jakkoliv
jsou bolesti mé kruté a prudké, přece jich snáším
milerád v naději, že spasení své dosáhnu, a nevy­
měnil bych je ani za stonásobné veškeré poklady
pozemské. Když pak já, hříšník jsa, tolikteré útěchy
při svých bolestech nacházím, jak sladké rozkoše
musí teprv svatí a dokonale ctnostní požívati v
mysli své! Neb duchovní radost, kterouž ze své
naděje čerpám, přeniká neskončeným spůsobem všecka
jiná potěšení, která jsem kdy jindy zkusil.“ —
Smrť spravedlivých má takovým spůsobem útěchu
v sobě, kteráž nejlítějším bolestem hořkost odnímá.
Naděje především předstoupí krok co krok jasněj a
zřetelněj, a přimlouvá slovy Eklesiastika takto (l.k .
13. v.): „Tomu, k d o ž se b o j í Pá n a , d o b ř e
b u d e v n e j p o s l e d n ě j š í čas a v de n s k o n á n í
s v é h o p o ž e h n á n b u d e . “ K tomu se v jasném
světle objeví slova, která hlas s nebe sv. Janu na­
psati kázal, totiž: „ B l a h o s l a v e n i mr t v í , k t e ř í ž
v P á n u u mí r a j í ! J i ž od t é t o c h v í l e p r a v í
d u c h , n e c h ť o d p o č i n o u od p r a c í s v ý c h :
ne bo s k u t k o v é j e j i c h n á s l e d u j í j i c h . “ (Zjev.
sv. J. 14. k. 13. v.) O kdož vypoví tu toužebnost,
kterou tato slova vzbudí, když již se nachází na
prahu, za kterýmž v skutek uvedena býti m ají!
 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k ctnosti. 71

Což jest časná bolest proti věčné slasti! Což jest

zatmění smrtelné proti jasnému světlu neskončeného
živobytí. Dobře proto těší kniha trpitele Joba mou­
drého, anžto dí: „Vzdál í š-l i o d s e b e n e p r a ­
v os t , a n e b u d e - l i b y d l i t i v s t á n k u t v é m
nespravedlnost: tehdy p o z d v ih n o u ti
b u d e š m o c i t v á ř i s vé b e z p o š k v r n y a
b u d e š s t á l ý , a n i ž se č e ho b á t i b u d e š . Na
bídu zapomene š , a neb j a k o na vody, k t e ­
r éž p o m i n u l y , na ni z p o m í n a t i b u d e š . A
jako poslední blesk povstane k tobě k
v e č e r o u : a k d y ž se d o m n í v a t i budeš, ž e b y
z a h y n u l , v z e j d e š j a k o d e n n i c e . “ (Job 11.k.)
Tato slova též svatý Řehoř připomíná nejednou,
řka, „že moudrému vzejde k večerou žití jeho
světlo jasné, jako o polednách, poněvadž jasnost,
kteráž jej obejme, před sebou vidí. V tom čase,
když zlí se rmoutí a mysli pozbývají, zaplesají
dobří a důvěřují v Pána.“ — Podobně také mluví
Šalomoun v Příslovích: „Pro z l o s t s v o u o d s t r ­
č en b ý v á b e z b o ž n ý : al e n a d ě j i má s p r a ­
v e d l i v ý i v s m r t i sv é .“ (Přísl. 14. k. 32. v.)
Přistupme pro potvrzení těchto slov k loži umíra­
jícího biskupa, sv. Martina. Pohlédněme na tohotó
bohumilého vyznavače Páně, kterýž u pohanských
rodičů vychován a nedobrými příklady obklopen
byv modloslužbu zavrhl a v Krista s jedinou radostí
uvěřil; kterýž v stavu vojenském světoznámý důkaz
ůtlocitu, dobroty a milosrdenství dal, když se s
chudým o plášť rozdělil; kterýž opustiv vojenskou
službu v pobožné osamělosti, modlitbou, ctnostným
příkladem a činem Bohu libým se učinil; kterýž
povolán jsa na stolec biskupský slovem, pečlivostí
neunavenou, obětavostí vznešenou, zbožností a dů­
věrou nezrušitelnou o blaho a rozkvět církve svaté
dbal; — pohlédněme naň v poslední chvíli jeho a
slyšme, jak odhodlaně k nepříteli člověčenstva, je­
72 Kap. 7. O Bmrti jakožto pohnutce k ctnosti.

hož před sebou uviděl, promluvil: „Co chceš, dravé

zvíře! na mně nenalezneš nic porušitelného, neb
lůno Abrahámovo mne v pokoji přijme.“ Můžeme
sobě snad větší důvěry v poslední hodince přáti? —
A zdaliž neopakují se nám v tom příkladu slova
moudrého Šalomouna, řkoucího: „Pro zlost svou od­
strčen bývá bezbožný, ale naděje má spravedlivý i
v smrti své.“ — Přenesme se v duchu do vlaského
města Bologně, kdežto svatý Dominik se životem
tímto se rozloučil. Jak mnoho dobrého pro církev
svatou učinil, jest tak všeobecně známé, že netřeba
zde slov o tom šířiti. Avšak právě neunavená práce
pro zdar církve byla příčinou, že řeholníci, kteříž
lože jeho obstoupili, vidouce síly jeho hynouti, hořce
plakati začali. Svatý Dominik ale jich těšil slovy,
„že j im i po s m r t i u ž i t e č n ý m zůst ane, n e b o ť
j e n t am j de, k d e ž j e š t ě více u ž i t k u p ř i ­
n á š e t i může.“
Spravedliví takto klidnou myslí jdou bolestem
smrti vstříc; anobrž i plesají a Pánu Bohu díky
vzdávají, že již ku konci jich přivádí. Yždyť je
smrť vysvobozuje od strastí tohoto vezdejšího živo­
bytí a uvádí ve věčné spasení. Protož také sv,
Augustinus při výkladu jednoho listu svatého Jana
dí: „Kdo rozloučen s tělem a s Kristem spojen býti
chce, ten neumírá se zarmoucením, nýbrž snáší bo­
lesti a skonává radostné.“ Nebojí se smrti, poně­
vadž se B o h a bál, a kdožkoliv se toho bojí, před
jiným ničím bázně míti nepotřebuje. — Nebojí se
smrti, ponžvadž se ž i v o t a bál; a kdožkoliv se
strachuje všelikterých nepravostí života, nesděsí se,
když se konec jeho blíží. — Nebojí se smrti, poně­
vadž po celý čas života svého u m í r a t i se uč i l a
k smrti se připravoval; a kdožkoliv se dobře hotoví
a připraví, nemusí se nepřítele obávati. — Nebojí
se smrtí, poněvadž ‚ dokudž živ byl ‚ p o m o c i
c t n o s t í a d o b r ý c h s k u t k ů vyhledával. — Ne­
 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k cinosti. 73

bojí se smrti, poněvadž m i l o s r d n é h o s o u d c e

p ř e d s e b o u vidí, jehož zalíbení sobě získati hle­
děl. — Nebojí se konečně spravedlivý proto smrti,
poněvadž smrt spravedlivých není smrt, nýbrž jen
spánek; není kruté skonání, nýbrž jen dokonání
strastí a soužení, vstoupení do nebe, krok, kterýmž
vejde v spasení své. Vida takovou smrt před sebou,
zvolal sv. Augustinus: „O d u š e má! k d y b y ­
c hom d e n n ě m u k a s n á š e t i mu s e l i , ba k d y ­
by n á m po d e l š í čas s u ž o v á n í p e k e l n é t r ­
p ě t i bylo, a b y c h o m n a p ot o m K r i s t a v J eh o
slávě vi dět i a k Jeho vyv o l e n ý m připo»
č t ě n i b ý t i mo h l y , n e b y l o by hodné , bychom
vše, co j en h r o z n ý m s l u j e , p ř e v z a l i , ať j en
takověho dobrá, t a k vznešeně slávy hod­
n ý mi se s t a n e m ? P r o t o ž n e c h a ť mn e z l ý
n e p ř í t e l s t í h á j a k k o l i v , n e c h a ť st r oj í po­
k u š e n í k t e r é k o l i v , ať p o s t y t ě l o m é s e s l a -
b u j í , k a j í c n é s k u t k y mne z d r c u j í , p r á c e
o b t ě ž u j e , noční , b d ě n í u n a v u j e ; n e c ha ť ,
t e n mn e o k ř i k u j e , o n e n z n e p o k o j u j e , z i ma
s k l i č u j e , s my s l n ý c i t se p r o t i v u j e , h o r k o
s u ž u j e , h l a v a b o l í , p r s a se s t ě s n a j í ; ať
l í c e z b l e d n o u , s l a b o s t po t ě l e se r o z h o s t í
a l é t a má s v z d y c h á n í m p l y n o u : — j e n
k d y ž n á l e z nu p o k o j v d e n s o u ž e n í a p o v y -
stoupím k lidu bl ahe m p ř e p á s a n é m u ! Jak
v e l k á b u d e s l á v a s p r a v e d l i v ý c h , j a k vz ne ­
š e n á r a d o s t s v a t ý c h , k d y ž t v á ř e j e j i c h co
s l unce s k v í t i se b u d o u ! “ (August Manuale 15.)
Poslední den rozhodne nad všemi předešlými,
neboť bud! ospravedlní, aneb zatratí, pravil již po­
hanský mudrc Seneka. Když pak konec ctnostných
a spravedlivých klidný a pokojný jest; když upro­
střed největší rozbroje mezi životem a smrtí bez­
pečně projdou: zdaliž ještě více potřeba pohnutek
k zavrhování nepravostného živobytí a k následo-
 74 Kap. 7. O smrti jakožto pohnůtce k ctnosti.

vání ctnosti? Což mi pomohou všecky radovánky,

statky, cti a marnosti, když bych s nimi zlý konec
vzal? Co mi však mohou všecka soužení a trápení
tohoto žití uškodit, když v míru a pokoji na svůj
konec hleděti a nějakou bezpečnou zásluhu věčného
spasení s sebou vzíti mohu ? Kdyby hříšník na
tomto světě sebe opatrnější a chytřejší byl ohledem
záležitostí pomijejících, jaký z toho má výsledek
jiný, leč že ho nabytý statek jen pyšnějším, mar­
nějším, a hříchu poddanějším, ctnosti však nepřízni­
vějším učiní? Protož mu smrt tím hořčejší býti se
zdá, čím sladší mu život byl. N e j v ě t š í m o u ­
d r o s t v š a k j e s t t a , v ž i v o b y t í v š e c k o t ak
us p oř á da ti , aby konec radostný a blahý
by l. Jestliže takového lékaře rozumným nazýváme,
kterýž patřičný lék k dosažení zdraví upotřebí,
pak sluší také jen toho moudrým jmenovati, kdo
běh života svého tak zřídí, aby po něm radostný
den následoval, čili kdo se připravuje na tu chvíli,
ve kteréž z celého předešlého živobytí účty sklá­
dati bude.
Opakuji znova: Největší moudrost jestiť ta, v
živobytí všecko tak uspořádati, aby konec radostný
a blahý byl. My jsme se milý čtenáři! poohlídli
po času, okolnostech, žalostech i útěchách smrti, a
přišli jsme k povědomí pravdy, „že n a d ě j má
s p r a v e d l i v ý i v s m r t i své.“ (Přísl. 14. k. 32. v.)
Přistoupíme tedy k druhému oddílu, hledíce poznati
přednosti, kteréž se k spravedlivému přidruží, a
kteréž jemu onu naděj zvětšují a sesilují. U vyko­
nání skutků, kteréž v žití věčném ovoce nésti mají,
sezná každý, že se připojí k člověku, jenž si ctnosti
hledí, obzvláštní prozřetelnost Boží, aby dobrý kořen
nezahynul, ale vždy více rostl, kvetl a ovoce nesl.
O tom však více v následujícím.
 Kap. 8. O prozřetelné ochraně Boží. 75

Kapitola VIII.

0 první přednosti,
kteráž duši ctnostnou v tomto živobytí k dobrému konci
provází t. o prozřetelné ochraně Boží.
Ačkoli se prozřetelnost Boží všem tvorům jeví,
přece nad jiné v jasnějším světle září při těch, jež
sobě Bůh za své věrné služebníky vyvolil,1 neboť
poněvadž je za své obzvláště milé dítky považuje,
dává j i m d ě t i n s k o u mysl a sám s l á s k o u
n e j p e č l i v ě j š í h o o t c e se s ni m s k l á n í . Jak
daleko taková prozřetelná ochrana Boží sáhá, může
jen ten dostatečně oceniti, kdož bud zkušeností po­
učen jest, aneb 6 pozorností slova písma svatého,
jednající o prozřetelnosti Boží, pochopil. Kdož v
písmě svatém bádá, sezná snadně, že obsah jeho ob­
zvláště ke dvoum věcem směřuje, t. k přikazování
a připovídání; tak že, když po jedné straně Bůh
lidem poslušnost a zachování svých přikázaní ukládá,
po druhé straně zajisté těm, kteříž tak činí, nej­
vyšší odměny slibuje, aneb takovým lidem, kteříž
přikázaní jeho zanedbávají, nejpřísnějším trestem vy-
vyhrožuje. Tak jsou tyto věci rozdělené, že všecky
mravoučné knihy písma svatého to obsahují, co Bůh
lidem přikázal aneb připověděl, kdežto vypravovací
knihy následky a účinky toho před oči kladou. V
tom se však docela zřejmě ukazuje, jak rozdílným
spůsobem Bůh k dobrým a zlým se jeví. Že však
Bůh neskončené štědrý a dobrotivý, člověk ale pří­
liš chudý a bídný jest, ukazuje se velká nestejnost
mezi tím, co Bůh uděluje a co žádá; neboť co při­
kazuje, malé a skrovné, co však dává, vznešené a
velké jest. Onť žádá lásku a poslušnost, — anž i
sám oboje lidem milostivě naskytuje, — a za to
podává jim neocenitelné dary, milosti a oslavení
jednak v tomto, jednak v budoucím živobytí. Mezi
 76 Kap. 8. O prozřetelné ochraně Boží.

těmito dary má Boží otcovská péče o ty, kteréž za

své dítky přijal, co nejvyšší dobro, jakéž lidem udě­
leno býti může, nejpřednější místo ; neboť láska
nebeského otce převyšuje každou sebe větší lásku otce
pozemského. Vždyť není a nebude zde otce, kterýžby
dítkám svým toli dal neb zanechal, jak Bůh při­
pravil a připověděl dítkám svým: aby totiž podíl
brali na věčné slávě jeho. Vždyť nemůže a nebude
moci zde žáden toli učiniti a obětovati, jak Bůh
učinil a obětoval: když člověčenství na sebe vzal,
aby krev svatou na kříži za nás vylil! A zajisté
nebdí zde žáden otec nad dítky svými tak pozor-
livě, jako Bůh, kterýž jich z očí nespustí a ve všech
protivenstvích pomáhá. — Všecko, co zde řečeno
jest, vysvětluje a odůvodňuje

Věneček slov z Písma svatého.

Dle druhé knihy královské (15. k.) musel král

David před vlastním synem svým Absalonem pr-
chati. Hluboký zármutek sevřel srdce jeho, avšak
ruka Páně byla nad ním a chránila miláčka svého.
Absalon vzal smutný konec. K Davidu však sklo­
nil se Duch Páně a vdechnul mu slova: (žalmu 40. v.
12. a d.) „V to m p o z n á v á m , že mne s o b ě l i ­
b u j e š : p o n ě v a d ž n e b u d e se r a d o v a t i n e ­
p ř í t e l můj n a d e mnou. — Mne p a k pr o n e ­
v i n n o s t m o u p ř i j a l j s i : a u t v r d i l j s i mne
p ř e d o b l i č e j e m s v ý m na vě ky. P o ž e h n á n
b u d H o s p o d i n Bů h od v ě k ů až na v ě k y . “
Protož doufá také ten, kdo si nevinnosti povědom
jest, v Hospodina Boha všemohoucího, jehož pro­
zřetelná ochrana nepříteli zvítěziti a spravedlivému
padnouti nedá, byť i vlastní tělo a krev se s ne-
přátely spolčily. Na to m p o z n á s p r a v e d l i v ý
i v p o s l e d n í h o d i n c e své, že j ej sobě Bůh
 Kap. 8. O proBtretelné ochraně Boži. 77

l i buj e: p o n ě v a d ž se n e b u d e r a d o v a t i n e ­
p ř í t e l j e h o na d ním.
Rovně krásně mluví v žalmu 33. v. 16. a d.
vyzývaje všech lidí k následování ctnosti, neboť :
„Oči Ho s p o d i n o v y o b r á c e n y j s o u k s p r a v e ­
d l i v ý m, a uši j e h o k p r o s b á m j e j i c h. Vol a l i
s p r a v e d l i v í a H o s p o d i n v y s l y š e l je: a ze
všech z á r m u t k ů j e j i c h v y s v o b o d i l je. Ne bo
b l í z k o j e s t Ho s p o d i n t ěm, k t e ř í ž u s o u z e ­
né ho j s o u sr dce: a p o t ř e n ý m v d u c h u po­
máhá. — Mmohá ť j s o u t a k é s ouž e ní s p r a ­
v e d l i v ý c h , al e ze v š e c h t ě c h j e v y t r h u j e
Hospodi n. Os t ř í h á ť P á n k o s t í j e j i c h , a n i
j e d n a z ni ch z l á m á n a n e b u d e . — S m r t h říš ­
n í k a (ovšem) j e s t n e j h o r š í , a ti, k t e ř í ž n e n á ­
vi dí s p r a v e d l i v é h o , z aj dou, du š e p a k s l u ž e ­
bní ku svých vykoupí Hospodin, a nezaj de
ž á d n ý z t ě c h , k t e ř í ž d o u f a j í v ně h o . “ ^
V knize Eklesiastikus psáno: „Oči P á n ě hl e d
k t ěm, k t e ř í ž se ho bojí, i znáť on v š e l i k ý
s k u t e k č l ově ka . — Onť j e s t o b r á n c e mo c n ý ,
p o d p o r a silná, š t í t p r o t i v e d r u a z á s t i n
pol ední , ochránce před úrazem a s pomoc ní k
v p á d u , p o v y š u j í c í d u š i a o s v ě c u j í c í oči,
d á v a j í c í z d r a v í , ž i v o t a p o ž e h n á n í . — Ale-
v š a k P á n j e n o m j e s t p ř i t ěch, k t e ř í ž ho
o č e k á v a j í na c e s t ě p r a vdy a s p r a v e d l n o s t i . “
(Ekklesiast. 34. k. 20. v. a d.) Slova tato jsou tak
dobrotivá, tak povzbuzující již po čas vezdejšího
živobytí; čím více důležitosti dosáhnou při skonání
životního běhu vezdejšího! Věru co se může zlého
přihoditi tomu, jehož vlastní ruka Páně vede, jakož
dí žalm: (36. v. 23.) „Od H o s p o d i n a k r o k o v é
č l o v ě k a z p r a v o v á n i bývaj í , a c e s t u j e h o on
s obě obl i buj e . J e s t l i ž e b y p a d l , n e u r a z í
se: ne bo H o s p o d i n p o d k l á d á r u k u s v o u . “ —
Ještě mnohem více je vyvýšená svatá prozřetelnost
 78 Kap. 8. O prostřetelné ochraně Bo&í.

Boží v novém zákone, kdežto ústa samého Spasitele

tvrdí, že v l a s y na hl a vě č l o v ě k a v š e c k y sčí­
t á n y j s o u a ni j e d e n n e s p a d n e bez v ů l e
Ot c e n e b e s k é h o . “ Zajisté tím naznačeno býti
má, že Bůh i v nejmenších věcích pečlivost, jakouž
jen mysliti lze, spravedlivým věnuje. Však slyšme,
jak prorok Zachariáš pronáší slova nejútlejší pečli­
vosti Boží, řka: „Kdo se vás d o t k n e , d o t k n e
se z ř í t e l n i c e ok a m ého.“ (Zach. 2. k. 8. v.) O,
jak velký význam mají už slova: kdo se vás dotkne,
dotkne se mne, kdo vám ukřivdí, ten ukřivdí mne!
Ale Bůh se nespokojí s nimi, nýbrž dí: Kdo se vás
dotkne, ten se dotýká nejjemnější, nejcitlivéjší stránky
totiž zřítelnice oka mého!
Ye své neskončené dobrotivosti však ani na
tom nepřestává Bůh, že sám nad dítky svými bdí,
nýbrž i andělům naporučil k ochraně jejich poho­
tovu býti. „Neb anděl ům s vým p ř i k á z a l , aby
j i ch o s t ř í h a l i n a v š e c h c e s t á c h j e j i c h , aby
jako n a r u k o u j i c h nes l i , by s n a d n e u r a z i l i
o k á me n n o h o u s vých. (Žalm 90. v. 11. a d.)
Jak radostné jest viděti, že andělé, jenž naší prvo­
rození bratři jsou, nás slabších, kteříž bezpečně cho­
diti neumíme, na rukou nosí! To však nečiní jen
za živobytí, nýbrž i v čas smrti, jakož nám sv.
evangelium vypravuje o Lazarovi, kteréhož po smrti
andělé do lůna Abrahámova zanesli. Co zde řečeno,
potvrzuje také král David, řka: „Pol oži t se a n ­
dě l H o s p o d i n ů v kol em t ě c h, k t e ř í ž se ho
boj í , a v y t r h n e j e z n e b e z p e č e n s t v í . “ (Žalm
33. v. 8.)
Který král se může chváliti, že takovou ochran­
nou stráž vůkol sebe má, jakou Bůh spravedlivým
uděluje? Zřetelně se objevila proroku Eliseovi, jakž
nám čtvrtá kniha královská vypravuje. Když král
Syrský s velikou mocí přitáhl, aby se města zmoc­
nil a proroka Elisea ďo svých rukou dostal, ulekl
 Kap. 8. O prostřetelné ochraně Boží. 79

se sluha Eliseův tak náramně, že se na celém těle

třásti počal. S klidnou tváří však řekl jemu pro­
rok: „Neboj se, neboť těch, kteříž při nás jsou, jest
více, nežli těch, kteříž protiv nám táhnou.“ Na to
se pomodlil a pravil: „Hospodine! otevři oči tohoto,
ať vidí.“ I otevřel Hospodin oči služebníka, a viděl:
a aj, hora ta plná koňů a vozů ohnivých okolo
Elisea.
Tak mnohonásobným spůsobem připověděl a
dokázal Bůh prozřetelnou moc a ochranu svou vy­
voleným svým. Jakž by též bylo možné, aby člověk,
rozen v nepravosti a živ jsa ve vazbách, těla k po­
tušení a zlému nakloněného, po toli let, uprostřed
nebezpečenství a pokušení od smrtelného hříchu
čist zůstal, když by ho nebral Bůh pod všemohoucí
ochranu svou? Tato ochrana je tak velká, že Bůh
těch, kteříž v jeho milosti živi jsou, nejen ode zlého
chrání, nýbrž i zlé, do něhož nerozvážlivě časem
padají, k jejich blahu obrací, čině jich pozornějšími
na sebe, pokornějšími, a vděčnějšími ohledem téhož,
který je z mnohonásobných nebezpečenství vysvobo­
dil a mnoho četné přestupky jim prominul. Protož
také dí apoštol Páně: „Víme pak, že milujícím Boha
všecky věci napomáhají k dobrému.“ (Éím. 8. k.
28. v.) — Kteráž dobrota a milost může větší býti!
Kdo by se necítil pohnutým k službě takovému
Páiiu, kterýž tak milostivě, upřímně a laskavě k
služebníkům svým se sklání! Kdož by neměl míti
v něm největší důvěru, kterouž ani bolesti smrti
zmenšiti nedovedou! Kdož by neměl k němu vřelou
lásku cítiti, když on tak laskavě k nám se sklání!
O P a n e vš emohoucí ! ne ch mne ú č a s t ­
ným b ý t i o c h r a n y t vé s v a t é p r o z ř e t e l n o s t i .
Tobě p a t ř í č a s i v ě č n o s t , r a č i ž m n e v é s t i
t a k časem , a b y cesta m á do v ě č n o s t i šťastná
b y l a ! Ty znáš s i l y mo j e , r ači ž r oz ní t i t i
j i s k r u d o br ou ve mne, aby co pl ámen pr oni -
80 Kap. 8. O prostřetelné ochraně Boží.

k a l a v š e c k y p ř e k á ž k y ! Ty v í š , co mi k
d o b r é m u s l o u ž i t i mů ž e , r a č i ž o b r á n c e můj
b ý t i p r o t i v š e mu , což b l a h o d u š e mé r u ­
š i t i sé us i l uj e !

Kapitola IX.

O druhé přednosti spravedlivých, t. o

milosti Ducha svatého.
K otcovské pečlivosti Boží se takořka nutně
přidružují všecky ostatní přednosti a průvodkyně duše
k šťastnému konci; neb ta pečlivost si na tom zá-
ležeti nechá, aby ctnostní všemi těmi prostředky
dobře zaopatřeni byli, kteréž jim k dokonalosti a
spasení potřebné jsou. Především sem patří milost
Ducha svatého, neb hned po prozřetelnosti Boží jest
nejdůležitější pro člověka; onať jest co první roucho,
kterýmž marnotratný syn oděn byl, když ho otec
zas do domu svého přijal. (Luk. 15. k. 22.)
Tážeš-li se mne, v čem tato milost Ducha sva­
tého pozůstává, odpovídám s učenými, že jest zúčast­
nění se v Boží svatosti, čistotě a vznešenosti, tak
že pomocí její člověk všechno nízké a hrubé, co se
v něm od Adama posavád drží, svrhne a Ježíše
Krista obleče. Svatí otcové dávají k tomu podo­
benství o železu, kteréž do ohně se klade. Ačkoliv
ono vždy železem zůstává, přec bere na sebe vlast­
nosti ohně tak, že jako kus samožhavého plamene
vytaženo bývá. Ačkoli pak železo podrží podstatu
a jméno své, přece žhavost, světlost a jiné vlast­
nosti jeho přináleží ohni. Podobným spůsobem též
milost, jakožto Božská, duši vlitá vlastnost, promě­
ňuje svou vnitřní zázračnou mocí a působivostí
člověka v bytost Bohu podobnou, tak aby, ačkoliv
pořád člověkem zůstává, Boží čistoty a vznešenosti
 Kap. 9. O druhé přednosti spravedlivých. 81

účastným byl, jakož byl ten, kterýž pravil: „Živť

jsem již ne já, ale živ jest ve mne Kristus.“ (Sv.
Pavel ke Galatům 2. k. 20 v.)
Milost pak podle své povahy jest nadpřirozená
a věčná, čímž působí, že člověk též příslušící život
vede k nadpřirozenému a Božskému původu, jakýž
jej na tento svět povolal. Však i v tom piáří pro­
zřetelnost Boží podivuhodným spůsobem; neboť po*
něvadž chtěla, aby člověk dvojí žití, přirozené a
nadpřirozené vedl, také uvnitř mu takořka dvojí
postavu dala, přirozenou totiž a nadpřirozenou.
Jakož j, duše, kteráž jest přirozená postava, všecky
sily a mohútnosti vycházejí, kterýmiž tento přiro­
zený život konáme; tak pochází z milosti, kteráž
postava nadpřirozená jest, všecky ctnosti a dary
Ducha svatého, s jichž pomocí se nadpřirozené živo*
bytí uskutečňuje. Máme téměř dvoje rozličné pro­
středky, jichž v každém povolání svém užiti možno
jest.
Milost je také okrasa, kterouž Duch svatý duši
zdobí, aby krásná a libá v očích Božích byla, aby
též ji co dceru svou milou přijal. Okrasu tuto vy­
chvaluje prorok Páně slovy: „Radovati, radovati se
budu v Hospodinu a plesati bude duše má v Bohu
mém: nebo oblékl mne v roucho spasení a oděvem
spravedlností přioděl mne jako ženicha ozdobeného
věncem a jako nevěstu okrášlenou ozdobami svými.“
(Isaiáš 61. k, 10. v,) Skvosty takové jsou všecky
ctnosti a dary Ducha svatého, jimiž ruka Páně duši
obohacuje. Oděv takový jest onen, kterýž co zlatý
a mnohobarevný, libý a vzácný opěvuje David král
v žalmu 44. v. 10., a kterýž duši činí královnou,
vyvolenou nevěstou krále nebeského.
Tato slova postačují, abychom souditi mohli,
jaký účinek milost Ducha svatého má, když k pří­
bytku duše lidské zavítá.
82 Kap. 9. O druhá přednosti spravedlivých.

P r v n í , nejdůležitější a nejutěšenější zajisté jest

ten, že duše v očích Boha všemohoucího libou a
krásnou se jeví, tak že ji co král nebes dcerou aneb
nevěstou jmenuje.
D r u h ý účinek jest ten, že ctnosti z milosti
pocházející nejen duši okrašlují, nýbrž i potřebné
posilňují. Jakož Samsonovi vlasy řásné nejen k
ozdobě nýbrž i k sile sloužily, tak všelikteré ozdoby
duše zároveň zakládají silu její. V duši těch dvou
vlastností, sily a ozdoby, jedné bez druhé nenalé­
záme. Protož Šalomoun, vychvalujíc (v písni k 6.
v. 9.) vlastnosti krásné duše dí, „že kráčí jako den-
nicě vycházející, za kteroužto pořád víc a více li­
bého dne přibývá, krásná jako měsíc., výborná jako
slunce a h r o z n á j a k o v o j e n s k ý š i k s p o ř á ­
da n ý . “ Z toho vidíme, že jest milost jako štít,
kterýž člověka chrání a mocným činí; alevšak mi­
lost Ducha svatého jest ním v takové míře, že podle
slov svatého Tomáše již malá částka vstavu jest,
odolati velikému množství zlých duchů.
T ř e t í působení milosti záleží v tom, že skutky
duše se stanou záslužnými a to v té míře, že nejen
obtížné a velké činy, nýbrž i obyčejné a sebe menší
ohledem na stav milosti, ve kterém provedeny byly,
před Bohem libými a odměny hodnými jsou.
č t v r t ý následek má milost v tom, že Bůh ty,
kteříž ní opatřeni jsou, dědicemi své říše činí a za
hodny považuje, aby do knihy života, kdež jména
všech spravedlivých zapsána jsou, i jejich jména
uvedena byla. Tim však právě zaručuje se jim po­
díl na bohatém království nebeském. Na tuto před­
nost poukazoval Spasitel učedlníkům svým, když še
z poselství svých vraceli a radost z toho měli, že
jim ve Jménu jeho též zlí duchové poddáni byli,
řka; „Z toho se neradujte, že se vám poddávají
duchové, ale radujte se, že jsou jména vaše napsána
y nebesích.“ (Luk. 10. ,k. 20. v.) Zajisté jest to
 Kap. 9. O druhé přednosti spravedlivých g3

největší dobro, jakéž jon lidské srdce v tomto živo­

bytí sobě mysliti a toužebně přáti může!
Zkrátka: Milost ducha svatého činí člověka ke
všemu dobrému schopného, urovnává mu cestu k
nebi, pomáhá, by jho, kteréž na nás Bůh v přiká­
záních svých vložil, lehké a sladké bylo; vede ho
dál a dále na dráze ctnosti, posilňuje přirozenou
slabost jeho a spůsobí, že se mu vše, co dříve za
nesnesitelné považoval, snadným býti zdá. Milost to
jest, kteráž nevýslovným spůsobem všecky vlohy a
mocnosti duševní zvyšuje: rozum osvěcuje, vůli po­
vzbuzuje, paměť utvrzuje, smyslnost upokojuje, aby
do hříchu nepadala a činnost rozněcuje, aby líná a
dřímavá při vykonání dobrého nebyla. — Milost
činí člověka přešťastného zde a schopného k přijití
do stánků blahoslavených. Šťastný jest člověk, když
Bůh s milostí v duši zavítá, aby ji vedl, chránil a
pro věčnost zachoval. Co jest král své říši, co vůdce
vojsku, co učitel škole, co pastýř stádu: to vše jest
dobrotivý milostivý Bůh duši v neskončené míře.
Když t e d y mi l os t D u c h a s v a t é h o t a k
s k v o s t n á perla a zákl ad bl ahos l avens t ví ,
kd y ž Božs ká p r ů v o d k y n ě ct nost i j e s t ; k d o ž
by n e c h t ě l j i v y h l e d á v a t i , a n o t a k s e p ř i -
činiti, aby nikdy n e o d s t ou p i l a, obzvláště
v š a k v čas s k o n á n í p ř í t o m n á b y l a a ú č i n e k
s vůj d o v r š i l a ! B y l a - l i v m i l o s t i d u š e
v ž d y c k y B o h u l i bá, — m n o h e m l i b ě j š í se
v ní s t a n e v t é c h v í l i , k d y ž n e d o s t a t e č n é
t ěl o se od ní odl oučí . Ona j i co s k v o s t n ý
oděv o b k l o p í ; ona se z j e ví co n e s k o n č e n é
bohatství, s kterýmž lze p ř e d s t o u p i t i
před t vář nebeského krále; onať p o s k y t ne
o p r á v n ě n í k v s t o u p e n í do s t á n k ů vy v o*
1e n ý c h.
 84 Kap. 10. 0 třetí předností spravedlivých.

Kapitola X.
0 třetí přednosti spravedlivých.
ž. o vnitřním osvícení a nadpřirozeném poučení, kteréž za
prozřetelností Boží a milostí Ducha svatého k člověku ctnost­
nému se přidruží.
Když tak člověk světem kráčí, mnohé a opět
mnohé věci obracují pozornost jeho na sebe. Z
toho povstává mnohonásobné dychtění po vědomosti,
a ta jest dvojí, t. věda svatých a věda badatelů
světských, čili jinými slovy, věda spravedlivých a
véda pouze učených. O oné dí Šalomoun: „Věda
svatých je moudrost;“ neb nechce jen věděti, nýbrž
co ví, také k nejlepšímu užiti. Kdož ji má, nejen
ví, co pravé a pravdivé jest, nýbrž také toho skut­
kem dokazuje. Taková moudrost se připovídá v
žalmu 37. tomu, kdož odstoupí od zlého a dobré
činí, neb „Hospodin miluje spravedlnost, a neopustí
nikdy svatých svých. Ont učiní, aby ústa sprave­
dlivého mluvila přemyšlenou moudrost, a jazyk jeho
pronášel soud pravý. Zákon svůj položí v srdce
jeho: a tak nepodvrtnou se kročeje spravedlivého,“ —
Cas, ve kterém Bůh prípověd svou vyplní, vysvítá
velmi krásně ze žalmu 31., v kterémž hned v prv­
ním verši král David v pobožném nadšení volá:
„Blahoslaveni ti, jimžto odpuštěni jsou nepravosti:
a jichžto přikryti jsou hříchové!“ Proč tak plesá?
To nám vysvětlují další slova svatého žalmu, neboť
vidíme tam před sebou člověha, kterýž hřešil, avšak
v pokání se obrátil k Bohu a odpuštění hříchů ob­
držel. Slyšme, jak o sobě mluví! (v. 3—6.) „Že
jsem mlčel, zestárly kosti mé, když jsem volal celý
den, chřadl jsem, (poněvadž jsem nevyznal hříchu
svého.) Dnem i nocí tížila mne ruka tvá, obrácen
jsem v bídě své, když zaboden jest trn ve mne. A
protož hřích svůj oznámil jsem tobě: a nepravosti
své neukryl jsem před tebou. Éekl jsem: Vyznám
 Kap. 10. 0 třetí přednosti spravedlivých. 85

na sebe nepravost svou Hospodinu: a ty odpustil

jsi bezbožnost hříchu mého. Ty jsi útočiště mé před
soužením, kteréž obklíčilo mne: plesání mé!“ — Bylo
na hoře řečeno, že čas, ve kterém Bůh připovězenou
moudrost života uděluje, z tohoto žalmu vysvítá.
Není ta chvíle žádná jiná. než ona, ve které Bůh
tíži hříchů snímá, neb když žalmista pravil: „Ty
jsi útočiště mé před soužením, kteréž obklíčilo mne, —
tys plesání mé, — vytrhni mne z obkličujících mne
nebezpečenství a pokušení:“ odpovídá v tu chvíli
Pán: „Rozum tobě dám, a vyučím tě cestě té, kte­
rouž bys kráčeti měl: utvrdím nad tebou oči své.“ Vy­
rozumívá se tu, že ospravedlněnému propůjčuje Bůh
poučení, podle něhož bezpečně po cestě ctnosti dále
kráčeti může. I v jiném žalmu volá s udivením:
„Dobrý a přímý je6t Hospodin, — učiti bude tiché
cestám svým. — O jak šťastný jest ten člověk, ježto
se bojí Hospodina! zákon ustanovil jemu na cestě
vyučuje, zpravuje ho, kteroužby ce6tu zvoliti měl.“
(Žalm 24.) Věru „blahoslavený jest člověk, které­
hož ty cvičíš Hospodine a jehož ze zákona svého
vyučuješ!“ (Žalm 93. v. 12.) Vyučování, kteréž Bůh
spravedlivým uděluje, jest ono jasné světlo rozumu,
kteréž žalmista Páně brzy potravou duše své, brzy
vodou občerstvující, brzy stolem zotavení proti ne-
přítelům jmenuje. Že osvícení ducha svého jen od
Boha obdržel, dokazuje krásným žalmem, kterýž
počíná slovy: „Blahoslaveni nepoškvrněni: kteříž
chodí v zákoně Hospodinově;“ neboť v něm praví:
„Dejž mi rozum, ať skoumám zákon tvůj: a ať
ostříhám ho celým srdcem svým. Uved! mne na
stezku přikázaní tvých: neboť po ní toužím.“ (Žalm
118. 34. v.) „Služebník tvůj jsem já: dejž mi rozum*
nost, abych znal svědectví tvá." (v. 125.) „Předstou*
piž prosba má před obličej tvůj Hospodine! a podle
slova svého uděl mi rozumu.* Zdaližby byl David
tak často a vroucně opakoval své prosby, kdyby
86 Kap. 10. 0 třetí přednosti spravedHrýeh.

nebyl moc a účinek té svaté Boží moudrosti znal?

Jaká čest a které štěstí může tedy větší býti, než
takovéhoto učitele míti! Když za dávných časů, tak
dí sv.- Jarolím, mnozí z nej vzdálenějších krajin do
fiíma putovali, aby slovutného řečníka slyšeli, když
učený Apollonius 6obě neobtěžoval, tisíce mil konati,
aby od indického mudrce, jmenem Hiarka se při­
učil vědě o pohybování hvězd na nebi: cožbyehom
neměli činiti my, bychom účastnými se stali poučení
neskončené moudrého Boha, kterýž neučí toliko o
věcích, jenž viditelné nebe okrášlují, nýbrž jak samo
nebe blahoslavených získáno býti může!
Abys však, milý čtenáři se přesvědčil, že mou­
drost Boží není neužitečné aneb obyčejné učení, po­
slyš, co moudrý král David o ní praví: „O jak velmi
miluji zákon tvůj Hospodine! celý den jesti přemy»
šlování mé. Nad nepřátely mé opatrnějšího jsi mne
učinil přikázáním svým: nebo na věky při mně jest.
Ano i nade všecky své učitele rozumnější jsem uči­
něn. — Svíce nohám mým jest slovo tvé a světlo
stezkám mým.“ (Žalm 118. v. 99.—105.) Ještě více
připovídá Bůh svým vyvoleným ústy proroka Isaiáše,
řkoucího: „Odpočinutí dá tobě Hospodin vždycky a
naplní blesky, t. jasným velikým světlem duši tvou,
a kosti tvé vysvobodí a budeš jako zahrada zvla­
žená a jako studnice vod, jejížto vody nevyhynou.“
(I8ai. 58. k. 11. v.) Jakéž pak světlo má Bůh v
duši spravedlivých roznítiti, ne-li jasné poznání těch
věcí, kteréž k spasení potřebné jsou? Zajisté on
jim ukazuje z jedné strany krásu ctnosti a z druhé
ohavnost nepravostí; tu vznešenou cenu milosti, tam
marnost a chatrnost světa; zde velikost slávy ne­
beské ‚ sladkost útěchy Ducha svatého ‚ dobrotu
tvůrce nebeského, onde bídu, zlost a zavržení pa­
dlých andělů; zkrátka z jedné strany jim dá po­
hlížeti na nestálost a obmezenost vezdejšího žití á
z druhé ua pobloudilost těch, kteříž na těm lpějí.
 Kap. 10. O třetí prednoiti >pravedlÍYých. 87

Takovým poučením se vznese člověk, jak tentýž

prorok dosvědčuje, vzhůru a spatřuje Boha v jeho
záři, kdežto zemi jenom jako z daleka vidí. Tehdáž
se mu objevují nebeské statky v pravé postavě, neb
je vidí na blízku; pozemské však nepatrnými a malič­
kými jsou naprotiv jim jednak proto, že vskutku
nepatrné jsou, jednak proto, že z daleka na ně se
patří. Pravý opak toho děje se u hříšných, neb
oni na nebeské věci z dálky, na pozemské však
zblízka se dívají.
Kdo takové moudrosti účasten jest, nevyvyšuje
se v štěstí a neklesá v malomyslnost při neštěstí;
neboť skrze dobrodiní světla, kteréž obdržel, při­
chází k jasnému přesvědčení, jak malé všecko je, co
svět dáti a vzíti může, u přirovnávání k tomu, co
Bohu možné jest. To dokazuje moudrý Jesus Sirach
slovy í „člověk svatý v moudrosti zůstává jako slunce,
ale blázen jako měsíc se mění.“ (Ekkles. 27. k. 12. v.)
A svatý Ambrosius dokládá v listině k Simpliciánovi,
„že moudrým ani nezatřásá bázeň, ani nepohne sila,
žeť on se nevyvyšuje v štěstí a nepadá do zármutku
v neštěstí; neboť kde moudrost panuje, tam je sila
duševní a setrvalost, pročež mysl moudrého jedno­
stejná zůstává. Proměna věcí vůkol nezvětšuje ho,
ani nezmenšuje, on se neklátí větrem rozličných dů-
měnek, nýbrž zůstává v Kristu, utvrzen ve víře a
upevněn v lásce.“ (S. Ambroš k Sim. epišt. 7.)
Nechať se žáden tomu nediví, že v té moudrosti
taková sila přebývá, neb ona není věda světská.
„Člověk nezná cenu její“ dí Job, „ona nebývá nale­
zena v zemi těch, kteříž rozkošně živí jsou. Pro­
past praví: Není ve mně; a moře dí: Není u mne.
Nedává se zlata ryzého za ni, aniž odváženo bývá
stříbro za změnu její. Nelze ji přirovnati ke skro­
peným barvám indickým, ani ke kamenu nejdraž-
šímu.“ — Konečně pak pobožný muž praví: Aj, bázeň
Páně, tať jest moudrost, a odstoupiti od zlého, ro­
88 Kap. 10. O třetí přednosti epravedlřrýck.

zumnost.* (Job. 28. k.) Jí hoden není žáden, leč

když se k ctnosti obrátí, neboť jest co zvláštní před­
nost a průvodkyně ctnosti přidružená. Ona též ne­
zůstává pořád jednostejná, nýbrž den ode dne jí
přibývá nebeského lesku, jak moudrý Šalomoun
svědčí řka: „Stezka spravedlivých jest jako světlo
stkvoucí, jenž více a více se zmáhá až do dne do­
konalého.8 (Přísl. k. 4.) Z moudrosti té radují se
synové světla, kdežto bezbožní v egyptské tmě pře­
bývají. Písmo svaté nám to praví v obrazi. Tmou
zastřel Hospodin zemi Egyptskou, kdežto krajina
Gesenská co příbytek těch, kteréž pod svou ochranu
vzal, jasným světlem osvícená byla. Tou tmou má
býti naznačená noc, v kteréž hříšníci živi jsou, jakž
sami vyznávají u Isaiáše proroka, řkouce: „čekali
jsme na světlo a a j! tm a; na blesk, a chodíme ve
tmě. Makáme jako slepí stěnu a jako bez očí hma­
táme: narazujeme se o poledni jako ve tmě v mrá­
kotách a jako mrtví.“ (Isai. 59. k. 9. a 10. v.)
Můáe-liž býti větší slepoty, než ta jest, kterou bez­
božní zastřeni jsou? — Pravo prvorozenství, t.
určení pro nebe vyměňují za marnost světskou!
Věčných muk pekelných sobě na mysl nepřivádí a
dosažerí ráje zanedbávají! Hřích nemají v ošklivosti
a 6 0 udu posledního si nepřipomínají! Přípovědí a
výstrah Pána Boha si neváží a na smrť nemyslí, ač
ona každou chvíli se dostaviti a vydání účtů před
soudnou stolicí Boží ohlásiti muže! Zapomínají, že
vezdejšek jen krátký a pomíjející, alevěak následek
zle upotřebeného živobytí věčný jest! „Neznají toho
a nevidí, nebo», chodí ve tmách, dí prorok. (Žalm.
81. v. 5.)
Ku konci jen připojuji podobenství dokládající,
že se vnitřní poučení a osvícení udržuje a zvyšuje
poučením církve svaté. Neboť jakož se přirozené
teplo těla našeho zevnějším, ve vzduchu nacházejí­
cím se teplem udržuje a rozmáhá j tak též vnitřní
 Kap. 10. O třetí přednosti spjavedlivýoh. 89

osvícení a pomocná milost světlem, z učení církve

svaté vyplývajícím, dostává nových sil, tak, že kdož­
koliv by se církvi pokorně nepoddal, zajisté vnitřní
osvícení by, nehoden jsa jeho, ztratil.
Volejmež pak s Davidem králem: „Dejž rozum­
nost Pane, ať skoumáme zákon tvůj, a ať ostříháme
ho celým srdcem svým. Uved nás na stezku při­
kázaní tvých, nebť toužíme po ní, anžto vede k
spasení!

Kapitola XI.
0 čtvrté přednosti spravedlivých
5. jaká útěcha provází ctnostného člověka.

Kdožkoliv rozvažuje, jak veliká dobrota a láska

Syna Božího byla, když tolikterou potupu a tak
hořkou smrť za nás podstoupil, ten lehce pochopí,
že všecko, co doposud řečeno bylo o zvláštním opa­
trování ctnostného, jen částku oné nad pomyšlení
vznešené lásky jeho vysvětluje. Můžeme se tázati:
Co neučiní Bůh spravedlivým a věrným přátelům
svým, když i k nespravedlivým tak velkou dobrotu
vyjevil a též za nepřítele své na kříži umřel? Kdy­
bychom z druhé strany nahlédnouti mohli do vnitra
spravedlivých, přesvědčili bychom se, že jediné my­
šlení a toužení jejich jest, jakby Pánn* Bohu svému
náklonnost a lásku svou dokázati mohli, a žeby
plnou míru své lásky rádi zmnohonásobili, aby se
jen zalíbili tomu, o němž vědí, že jich tak nesčíslně
mnohými dobrodiními naplňuje, t a k m n o h o n á s o b ­
n o u ú t ě c h o u o b č e r s t v u j e a tak prozřetelným
zrakem opatruje. Táže-li se někdo, v čem ta vznešená
útěcha záleží, která k člověku přichází, když mezi
Bobem a člověkem láska panuje, odpovídáBůh sám
skrze ústa proroka svého: „Já syny, k t e ř í ž se
p ř i d r ž í Ho s p o d i n a , a by ct i l i j e j a mi l o v a l i
90 Kap. 11. O čtvrté přadnoiti spravedlivých.

j m é n o j e h o , aby b y l i j e mu za s l u ž e b n í k y :
všecky, kdož ostříhají soboty, aby ji n e p o ­
s k v r n i l i a dr ží s ml o u v u mou: t y p ř i v e d u
na h o r u s v a t o u s vou a o b v e s e l í m j e v domě
m o d l i t b y s vé; z á p a l o v é j e j i c h a o b ě t i j e j i c h
l í b i t i se mi b u d o u na o l t á ř i mé m, n e b o dům
můj d ům m o d l i t b y s l o u t i b u d e v š e c h n ě m
n á r o d ů m . “ (Isaiáš 56. k. 6. a 7. v.)
Z těch slov vysvítá, že Bůh obzvláště v mod­
litbě svým vyvoleným útěchu uděluje; neb je podle
slov sv. Vavřince Justiniána pozdvihuje k nebi tak,
že jako mezi kůry andělskými býti se zdají a pří­
tomného Boha velebí, slaví, chválí, prosí a vzývají,
s vírou na něj patříce, s pokorou před ním se kla­
níce, s toužebností k němu vzhůru pohlížejíce a v
něm utěšeně se radujíce, Tam poznávají, jak prav­
divá jsou slova Spasitele, když dí, že tak mluví na
světě, aby měli radost v něm úplnou.“ (Sv. Jan 17.
k., 13. v.) Ta radost se rozlívá po všech mocích
duše jako proud pokoje, an rozum osvěcuje, vůli
utěšeně rozněcuje; paměť obnovuje a všecky myšlénky
v Bohu soustředí. Tu vztahují ruce s nevýslovně
příjemným citem k Bohu; tu si nepřejí nic více,
než aby, Boha vždycky při sobě podrželi a nikdy
více od něho odloučeni nebyli. Jako Jakob s andě­
lem na úsvitě zápasil a jeho od sebe propustiti ne­
chtěl, tak zápasí srdce s tím citem sladké pobož­
nosti ; nechce jej propustiti, nýbrž chce jej zacho­
vati jako věc, kteráž všecka toužení utiší a každé
přání uspokojí, pročež jako sv. Petr na hoře volá
s vroucností: „Pane dobře jest nám zde býti.“ (Math.
17. k. 4. v.) Duše, jenž se v takovém stavu na­
chází, dobře porozumí líbezným slovům, kterýmiž
v písni Šalomounově Bůh k milované duši mluví,
ucítí na sobě blahý účinek spasitelné modlitby, za­
touží, aby těsný žalář vezdejšího živobytí opustit
mohla a s tělem rozloučena byla, by se dostala ke
 Efep. 11. O čtvrté přednosti spravedlivých. 9!

KrÍ6tu, Spasiteli svému. — Tak účinkuje mocná

průvodkyně, kteráž od trůnu Božího k ctnostnému
přichází a jej především na místo svaté a Bohu nej­
bližší t. do chrámu Páně přivádí.
Když duše útěchy Boží zkusí, podiví se tomu,
že takové poklady slastí jí až potud skryté býti
mohly; a poněvadž vidí, že všickni lidé takové
útěchy schopni jsou, cítí se puzenou, aby veřejně
volala: Kam spěcháte bez rozvahy a rozumu? Co
hledáte jinde? Proč se nepřičiňujete, abyste takového
dobra účastnými se stali? „Okuste a vizte, jak libý
jest Hospodin: blahoslavený člověk, kterýž doufá v
něho.“ (Žalm 33. v. 9.) Okusivši té libosti nenachází
zalíbení v radostech a potěšeních smyslných; společ­
nost se jí zdá býti žalářem a samotnost šírým rájem;
jediná slast její jest, přebývati u Boha, jehož tak
velice miluje. Nedbá na úctu, nedychtí po zisku,
nedá si sužující lakotností zemskou sklíčiti mysl,
nechce znáti víc, než jednu lásku, jednu touhu, vo­
lajíc s prorokem k Bohu: „Co mi jest na nebí krom
tebe? a bez tebe co bych chěl na zemi? Byť zhy­
nulo tělo mé ‚ i srdce m é: Bůh srdce mého, a díl
můj Bůh jest na věky.“ (Žalm 72. v 25.) Poznání
Božských věcí jí není víc obtížné, neb ten blažený
cit útěchy usnadňuje pochopení a utvrzuje víru. Nej­
bezpečnější důkaz slova Božího má v sobě samé.
Tajemství věcí vezdejších se rozhalí tak, že se všem
vidí poukázaní na poslední cíl a poskytování pro­
středků k dosažení jeho. A když den v hlučnějším
zaměstnání minul, a tichá noc nastává, upotřebuje
té chvíle, aby v pokoji k Bohu se vrátiti mohla. I
když pak pozdvihne očí k hvězdnaté obloze, spa­
třuje toto roucho Boží v mnohem větší kráse, než
dříve. Vidí odlesk Stvořitele v ozdobě nebes; slyší
hlásatele vznešenosti jeho v oblacích, považuje celý
svět za knihu, kteráž o velikosti věčného Boha
mluví, a poznává ve všem ruku Páně, kterýž připo-
 92 Kap. 11. 0 čtvrté přednorti spravedlivých.

věděl, že nevýslovně vznešenějším spůsobem 6vou

dobrotu proukáže těm, kteříž ho milují.
Namítneš snad milý čtenáři! že takové útěchy
se nedostane každé duši, nýbrž jen docela dokonalé
a že k docílení takové dokonalosti velmi mnoho se
požaduje. Ovšem pravda jest, že tak 6ladké dary
jen dokonalým dušem poskytovány bývají, avšak do­
brotivý Otec nebeský přichází se sladkostí svého
požehnání také těm vstříc, kteříž teprv začínají
jemu sloužiti. Podává jim dříve mléko, jako útlým
dítkám, než jim chleba a jiných pokrmů poskytne.
Komuž by zde nenapadl onen den, v kterýž marno­
tratný syn se vrátil do domovu otcovského a otec
6lavné hody chystati kázal? (Luk. 15. k., 23; v.).
Přihlédněme blíže a uzříme, že se nám zde v obrazí
představuje duchovní radost, která duši naplňuje,
když se vidí vysvobozenou z otroctví hříchu a zlého
ducha. Věru jisté jest, žeby lidé ‚ jsoucí zvykli
smyslnosti sloužiti a světským žádostem po vůli býti,
nebyli vstavu po neobvyklé stezce života věčného
kráčeti a svět se všemi lahůdkami jeho mimo sebe
pouštěti, kdyby jim Bůh nepodal ruce a laskavou
přívětivostí nepřišel vstříc. Když v člověku vznikne
myšlénka, aby světských radostí se odřekl a k Stvo­
řiteli naklonil, hned prozřelelnost Boží jemu pripra*
vuje cestu, aby nový poutník lehce po ní kráčeti
mohl, a odstraňuje překážky, aby se nedal odstra­
šiti a k světu vrátiti. Věrně nám to vyobrazuje
písmo svaté, když popisuje cestu, po nížto Bůh Byny
Israelské do zaslíbené země vedl. Mojžíš píše takto:
„Když Farao propustil lid, nevedl jich Bůh cestou
země Filistínské, kteráž blízká jest: rozjímaje, aby
snad nepykal, kdyby uzřel, ana proti němu válka
povstává, a nevrátil se do Egypta“ (kn. Exod. k. 13,
v. 17.) Té samé prozřetelnosti, kteréž tenkráte Bůh
užil, když lid svůj z otroctví Egyptského do zemi
zaslíbené vedl, upotřebívá též u těch, které z žití
 Kap. 11. O čtvrté přednosti spravedlivých. 93

světáckého do království nebeského provoditi chce.

Pamatuj sobě jen, milý čtenáři! že ačkoliv útěchy
a radosti, jichž se dostane dokonalým lidem, velké
a znamenité jsou, nicméně také dobrota a láska
Boží k malým a slabým se skloňuje, pomáhajíc jim,
aby dokonalou proměnu v sobě provedli. Yíť Bůh
dobře, že mnohým příležitostem k hříchu podrobeni
a mnohými náruživostmi obestřeni jsou. Aby jim
tedy k vítězství dopomohl a jich od nadvlády těles­
nosti osvobodil; aby jich od svůdných rozkoší svět­
ských odvedl a pevnějšími svazky lásky k sobě
poutal, by jim ani nenapadlo, do dřívějšího otročení
hříchu se vrátiti í uděluje jim tak vznešených útěch
a radostí, že se poněkud k oněm přirovnati dají,
kterýchž požívají dokonalí.
Víme ze zkušenosti, že když někdo ponejprv
do pěkného města aneb skvostného paláců přijde, s
udivením ulicemi aneb komnatami kráčí. Vše jest
mu nové, všechno baví jeho zrak. Když však déle
na tomtéž místě mešká aneb vícekrát pamětihodno­
sti navštiví, zmenší se prvotný cit udivení a utěšení.
Tak se též děje s těmi, kteříž po nejprv vstoupí do
příbytku aneb paláce milosti Boží. Vše jest jim
nové, všechno poutá jejich mysl. Není tedy divu,
když snad i začátečnici v mysli víc útěchy cítí, než-li
někteří z těch, co už více pokročili, neb novost
světla a poznání Božských věcí tak mocně v nich
působí, že když se k podobenství o marnotratném
synu vrátíme, starší bratr jeho podle slov. sv. Ber­
narda ne bez příčiny řekl: „Aj! tolik let sloužím
tobě a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a
nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přáteli svými
hodoval: ale když přišel tento syn tvůj, kterýž
prožral statek svůj s nevěstkami, zabil jsi mu tele
tučné.“ (Luk. 15. k., 29. v. a d.) Bůh přijímá co1
nejpřívětivěj ty, kteříž po nejprv do domu jeho
vstupují, proukazuje jim nejsrdečnější lásku a ob­
94 Kap. 11. O čtvrté přednosti sprnvedlivýoh.

daruje jich vším, co jen příjemné a sladké jest.

Jakož prodavatelé těm, kteříž pomejprv kupují, vzory
nejlepšího zboží předkládají, tak podobně Bůh začá­
tečníkům svým obzvláštní důkazy dobroty své
dává. — Ačkoliv láska rodičů k nejmenším dítkám
nebývá větší než k odrostlejším, přece mívá více
něžnosti v sobě. Kdežto větší sami choditi, zaměst­
návali se a pokrm bráti umí, musí maličcí nošeni
a všudy opatrováni býti. — Z takového jednání
Božího povstává ta duchovní radost, o kteréž pro­
rok dí, když sobě člověka k ctnosti nachýleného
pod obrazem úrodné zemi myslí: „Navštěvuješ zemi
a opojuješ ji: hojně ji obohacuješ, fleká Boží (mi­
losti) naplněna bývá vodami. Rozmnožuješ plody
země: v krůpějích deště veselí se všeliký plod.“
(Žalm 64. v. 10.J Což znamená tento déšt jiného,
než rosu nebeské milosti, která outlé rostlinky du­
chovní na půdě srdce k ctnosti obraceného zalévá?
0! jakou radost cítí ti, k nimžtó zavítá po nejprv
Hospodin! Nesmíme však mysliti, žeby snad udě-
lování té nebeské milosti skrovné bylo, poněvadž se
jen rosou nazývá; neboť obráceni k Bohu pijí, ják
svatý Augustin praví, z potoku rájského, z něhož
jediná krůpěj sto jest uhasiti žízeň a žádost veške­
rého světa.

Když mnozí praví, že takové útěchy a radosti

na sobě nepociťují, netratí se tím přece pravdivost
řečených slov. Jejich nechuť dá se dobře následují­
cím spůsobem vysvětliti: Mysleme sobě člověka.,
který sobě požíváním ostrých a škodlivých pokrmů
a nápojů ztupil jemný cit jazyka a protož útlou
libost sladké a příjemné věci dobře rozeznávati ne­
může, a máme před sebou přenesením myšlének na­
šich na duchovní svět člověka, kterýž jsa přivyklý
k chuti smyslné, ztíží toho, což duchovní jest, chá­
pati může. Nedivme se tedy, že duše, kteráž nepra*
 Kap. 11. O čtvrté prednoiti spravedlivých. 95

vosími a nesvedeným živobytím libosti své pozbyla

a požíváním jedovatého učení směr zdravého tou­
žení převrátila, jakous nechuí k nebeskému manna
a k chlebu andělův cítí. Nechať jen polepší a očistí
chuť svou skroušenými slzemi a okusí brzy, jak
sladký jest Hospodin!
Svatí Otcové a učiteli církve mluví o dvojí
blažeností, jmenujíce jednu začínající, druhou doko­
nalou ; jednu přítomnou a druhou budoucí. Z té
poslednější radují se svatí v slávě své, oné dřívější
se dostává spravedlivým na tomto světě. Což však
sobě můžeš přáti lepšího, než abys již zde začínal
blaženosti účastným býti a již na tomto světě zá-
vdanek budoucího dokonalého spojení s Bohem do­
sáhnul? — „O člověče!“ tak volá svatý Richard,
„pomni, že bys mohl v Eden, čili pravém ráji, živ
býti! Jdi a prodej statek svůj a kup sobě obydlí
toto, jenž tak vzácné a bohaté ovoce nese! Eihle,
Kristus jest, kterýž jej nabízí tobě, kterýž jej dá
tobě, pakliže se odřekneš toužení po světě tomto.
Neodkládej kupování, neboť každá minuta času,
kteráž ti užitku věčného přinese, jest vzácnější a
skvostnější, nežli všecky poklady země! Podařilo-li by
se ti též, pozděj k tomuto pokladu přijíti, želel bys
zajisté velmi, žes tak velikého dobra tak dlouhý čas
zbaven byl. Zvolal-bys se svatým Augustinem: „Po­
zdě, pozdě jsem tebe miloval, o kráso věčně trvající,
o kráso věčné nová!“ Ačkoliv tentýž svatý konečně
nezůstal bez věnce blahoslavenství, přece vždy opla­
kával, že tak dlouho odtálel. Mě j ž t e d y poz or ,
duše má! a b y s j e d n o u n e ž e l e l a s p l á č e m,
že j s i z ů s t a l a z v l a s t n í n e d b a n l i v o s t i bez
těch v z n e š e n ý c h st atků, k t e r é v t o m t o žití
začínají a v budoucím k úplné dokonalo­
st i d o z r a j í . N a s t u p c e s t u c t n o s t i , a b y se
p ř i d r u ž i l a vě r n á , s c e s t o u Bož í d o b ř e z n á ­
má, p o u t n i c e , s v a t á ú t ě c h a Boží , k t e r á ž t ě
96 Kap. 11. O čtvrté předností spravedlivých.

o d v r á t í od c i t u a c h u t i všeho, což j e d o ­
vaté j s o u c í pro tebe konečně jen bolest a
s e s l a b e n í by s p ů s o b i l o , a n a s y t í t e b e c h l e ­
be m ž i v ý m a k ž i v o b y t í v e d o u c í m.

Kapitola XII.
0 páté přednosti.
0 průvodů dobrého svědomí.

Po útěše, o kteréž v předešlé kapitole jednáno,

.přichází též zvláštní veselost mysli, která z dobrého
svědectví svědomí původ svůj odvozuje. Aby pak lze
bylo, to blahé účinkování, svědomí čili tu mohútnou
od Boha dopřátou podporu při pokračování ve
ctnosti zevrubně poznati, nesmíme opomenouti po­
patřit také na spůsob, nímžto svědomí nepravost-
ného provází. Elifaz Themanský jej při návštívení
ubohého Joba následujícími slovy vysvětluje: (kn.
Job. 15 k. 20—24. v.) „Po v š e c k y d n y s vé
t r á p í a d ě s í se b e z b o ž n ý , z v u k h r ů z y vz ní
v ž d y c k y v u š í c h j e h o : a i k d y ž p o k o j je st,
o'n v ž d y p o d e z ř e n í má v ú k l a d e c h . “ Toť jest
hlas svědomí, jenž mu ani chvilky pokoje nedá, ný­
brž ustavičné děsivé myšlénky povzbuzuje, tak že i
v pokoji nemyslí, leč na úklady nepřátelů svých.
Ačkoli všecko vůkol ticho jest a nemá příčiny, aby
si na někoho ztěžoval, nesprostí se přece bázně, ja=>
koby na nebezpečném místě v temnotách se nachá­
zel. „Ani n e v ě ř í , by se mě l n a v r á t i t i z t e ­
m n o s t í k s v ě t l u “, t. j. nemůže se spřáteliti s
myšlénkou, žehy mu možné bylo, z temností a z
mizerného stavu, ve kterémž se nachází, vyváznouti
a k míru i pokoji dobrého Bvědomí přijíti, jenž co
světlo jasné v duši svítí a veselou radost působí.
„Ohl í dá se ze v š e c h s t r a n n a me č ; “ neb
všudy se vidí trestu hodným. „I k d y ž se vz cho-
 Kap. 12. O pálé přednosti. 97

pí, a b y h l e d a l c h l e b a , “ čili, aby požil pokrmů,

„zná, že p r o něj n a s t r o j e n j e s t d e n t e m n o ­
stí,“ t. den smrti a soudu jeho, načež „jej d ě s i t i
bude s o u ž e n í , a o u z k o s t o b k l í č í j e j .“ S tím
souhlasí slova knihy Přísloví (28. k. 1. v.) „Utíká
bezbožný, an ho žádný nehoní: ale spravedlivý jest
jako lev smělý, beze strachu.“ Svatý Augustin to
vše stvrzuje tak to : „Tys naporučil, Pane! a dobře
jest, že každá nezřízená duše sobě samé k trestu
bývá.“ „A zdaliž není rána svědomí tak bolestná,
že se jí vyhnouti sluší dříve, než smrti, vyhnanství,
nemoci a tělesné bolesti?“ dokládá sv. Ambrož.

Od takové kruté bolesti, od takovéhož malého

pekla, — jakž jej nazvati sluší, — jsou spravedliví
a ctnostní osvobozeni. Oni nejen bodlavých trnů
necítí, nýbrž naopak z příjemných květů a líbezného
ovoce ctnosti se radují. Vždyť jest radost dobrého
svědomí dle slov sv. Augustina pro člověka co pra­
vý ráj. „Kdožkoliv přijíti chce k pokoji, kterýž
křesťanům po tomto živobytí přislíben jest, může
již zde uprostřed nejtrpčích zármutků sladkost jeho
zkusiti, když přikázání toho, kterýž jej přislíbil, s
láskou přijme, neboť zajisté nalezne, že ovoce spra*
vedlnosti velmi sladké jest, a že dobré svědomí pů­
sobí vnitřní rozkoš i v pronásledování.“ Jakož med
nejen sám o sobě sladký jest, nýbrž i přidán jsa k
trpkým věcem, nechutnou hořkost přemáhá a v
sladkost obrací, tak sladí dobré svědomí zármutek
a soužení vezdejšího živobytí. Jakou radost ze za­
chovávání Božích přikázaní cítiti lze, vidíme na
králi Davidovi, řkoucím: „Na c e s t ě s v ě d e c t v í
t v ý c h H o s p o d i n e ! k o c h á m se, j a k o ve vše­
l i k é m b o h a t s t v í , “ (Žalm 118. 14 v.) a na mou­
drém Šalomounu stvrzujícím, že „ r a d o s t j e s t
s p r a v e d l i v é m u č i n i t i s p r a v e d 1n o s t. “ (Přísl.
21. k. 15. v). Slovo spravedlnost zde zajisté vy-
98 Kap. 12. O páté přednosti.

značuje ctnost a vykonání toho, co Bůh Iidem

přikázal.
Ačkoli svědectví dobrého svědomí také vždy
sprovázeno bývá svatou bázní, nebývá proto radost
menšená aneb rušená, nýbrž právě naopak tím větší
sílou vzmoení se naděje budoucího blaha.
Eihle v tom záleží nová přednost spravedlivých,
jakož sv. apoštol Pavel dí: „Ta jest sláva naše,
svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti srdce a
v upřímnosti před Bohem, a ne v moudrosti tělesné,
ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě.“
(II. epišt. ke Korint. 1. k. 12. v.) A skutku, když
nábožný člověk, stižen jsa nehodami a utrpením
nikde jinde útěchy nenalézá, dosahuje podivuhodného
posilnění, kdykoliv popatří do vnitřku svého a tam
pokojné a klidné svědomí spatřuje. V dobrém svě­
dectví svědomí svého vidí nejlepší přípověu dobrého
skončení. Jakož slunce dřív, než na obzor vychází,
světlo své předsílá a den připravuje, tak oznamuje
svědomí blížení-se jasného světla, věčného dne. A
pak „zaniká“ dle slov sv. Jana Zlatoústého „každý
sebe větší bol duše, když padne na dobré svědomí,
jako jiskra, kteráž do nesmírného moře se dostane.*

Kapitola XIII.

0 naději a důvěře v milosrdenství Boží.

S veselostí, kterouž dobré svědomí poskytuje,
spojena jest naděj a důvěra, z níž se radují dle
slov sv. Pavla k Římanům (12. k. 12. v.) spravedliví
a pro kterouž jsou trpěliví v soužení. Jestiť to je­
den z nej větších pokladů křesťanského živobytí, sku­
tečný podíl a dědictví dítek Božích, bezpečné úto­
čiště v protivenství postavených. Aby se v té věci
nemýlil žáden, povážit! sluší, že jakož víra jest bud!
 Kap. 13. O naději a důvěře v milosrdenství boií. 99

m r t v á t. taková, která žádných skutků nekoná a

proto jen vírou špatných křesťanů sluje, bud živá,
kteráž s láskou se uskutečňuje a proto spravedlivým
přináleží; tak podobně naděj jest bud mrtvá aneb
živá. Mrtvá naděje neposkytuje duši živosti, neutvr-
zuje se skutky, netěší v soužení a jest jenom kla­
mavá podpora bezbožných; živá naděje však obži­
vuje duši, povzbuzujíc mysl, dávajíc útěchu a posil­
nění na cestě k nebi a poskytujíc vždy nové trpě­
livosti a srdnatosti v protivenstvích. Živou naději
měla Susana, kteráž k smrti jsouc vedená a majíc
kamenována býti, důvěru v Boha a pomoc jeho ne­
pozbyla; živou naději měl též David, když mluvil k
Hospodinu: „Pamatujž na slovo své dané služebníku
svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. Toť jest útěcha
má v ponížení mém, nebo řeč tvá obživuje mne “
(Žalm 118. v. 49.) Mnohonásobné a podivuhodné
jsou účinky takovétož naděje v duši; a sice tím
větší, čím víc lásky k Bohu spoluúčinlivé jest.
Předně povzbuzuje naděj poukazo vá ­
ní m n a b u d o u c í o d m ě n u k s t á l o s t i a v y t r ­
v a l o s t i , jak sv. Otcové jednohlasně tvrdí. Tak na
příklad d í :
svatý Řehoř: „Naděj pozdvihuje duši k věč­
nému spasení, pročež necítí zevně naň dorážející
soužení. “
Origenes píše: „Naděje budoucí odměny pro­
půjčuje trpícím klidnou mysl takovým spůsobem,
jak vyhlídka na vítězství zápasícím vojínům nedá
cítiti bolestné rány.“
Sv. Ambrož s tím souhlasí, řka: „Naděje od­
měny působí, že všechny obtížnosti zmizí a bázeň
před nebezpečenstvím srdce opouští.“
Sv. Jarolím totéž myslí vece, že „každá práce
bývá snadná, když se pomýšlí na zdar její a na
mzdu, pročež vyhlídka na odměnu věčnou musí býti
útěchou soužené duše.“
100 Kap. 13. O naději a důvěře v milosrdenství Boží.

Sv. Jan Zlastoustý obšírněj tu samou věc po­

tvrzuje slovy: „Naděj budoucí odměny má vůbec
ten účinek, že se přítomné protivenství lehčej snáší.
Slýcháme často o kupcích, kteříž se plaví šírým
mořem, jak se vydávají v nebezpečenství velká, jak
podnikají boj proti živlům a jak se nedávají ani
ztrátami zboží svého od nových podnikání odstra­
šiti, činíce vše z naděje budoucího zisku, Vidíváme
sami, že rolníci, ačkoliv jim obseté pole častokráte
sucha, povodně a jiné nehody hubí, nicméně přec v
příhodný čas na novo sejí a s,obnovenou důvěrou
Božího požehnání čekají. — A když plavci se ne=
dají hrozícími vlnami odstrašiti, když rolníci pro
neúrodu na polích mysli nepozbývají, když vojíni
těžké a bolestné rány zmužile snášejí, majíce naděj
vezdejšího zisku a pomíjejících výhod; proč by ne­
měla naděj věčného, nepomíjejícího nebe překonati
obtížnosti, které se na odpor staví při následování
ctnosti ? Věru připověd!, že ke krásnému cíli dospě-
jem, zmírňuje všecky žalosti. Protož nehled! křesťané!
na příkrost cesty ctnosti, nýbrž na konec její; ne­
dej se oklamati zdánlivou příjemností cesty nepra­
vostí, nýbrž pomni, že do propasti vede.“
A v š a k n a d ě j e nejen dodává srdnatosti; aby­
chom tak vznešený cíl svůj dosáhli, nýbrž i k p r o ­
s t ř e d k ů m n á m d o p o m á h á , k t e r é ž t a m ve­
dou. Důkazy toho nalézáme v písmě svatém, ob­
zvláště pak v žalmech; neb sotva bychom jeden
jediný vyjmouti mohli, v němžby naděj nebyla vy»
chvalováua. Jestiť zajisté ona nejbohatší poklad a
nejúčinlivější útěcha ctnostných v tomto živobytí,
pročež se také sluší, abychom se déle pozadrželi
při slovech, kteréž o ní úhlavně mluví.
Y druhé knize Paralipomenon (16. k. 9 v.) jsou
zaznamenána následující slova proroka Hananiho ke
králi Asovi: „Oči zajisté Hospodinovi spatřují vše-
 Kap. 13. O naději a důvěře v milosrdenství Boží. 101
cku zemi, a dávají sílu těm, kteříž srdcem dokona­
lým věří v něho.“
Jeremiáš volá: „Dobrý jest Hospodin doufajícím
v něho, dobrý jest duši, kteráž jej bledá.“ (Pláč.
3. k. 25. v.)
Isaiáš zvěstuje: „Toto dí Pán Bůh, Svatý isra-
elský: Obrátíte- a spokojíte-li se, spaseni budete;
v tichosti a naději bude síla vaše.“ (Isai. 30. k. 15.)
Slovem tichosti se vyrozumívá poklid duševní
uprostřed protivenství, a to je účinek naděje, kte­
ráž Čekajíc milosti Boží každé nemírné strachování-
se přemáhá.
Moudrý Jesus, syn Sirachův souhlasí s tím, an
piše v knize Eklesiastikus: „Kteříž se bojíte Pána,
očekávejte milosrdenství jeho; a neuchylujte se od
něho, abyste nepadli. — Kteříž se bojíte Pána, dů­
věřujte jemu, a nemine vás mzda vaše. — Kteříž
se bojíte Pána, doufejte v něho, a k potěšení svému
dosáhnete čehož jste doufali, přijde vám milosrden­
ství. — Kteříž se bojíte Pána milujte ho, a budouť
osvícena srdce vaše. — Popatřte synové na národy
lidské a vězte, že žádný není zahanben, kterýž
doufal v Pána.“ (Ekles. 3. k. 7. v. a d.)
Král Šalomoun radí ‚ osvícen jsa od Boha:
„Doufej v Hospodina celým svdeem svým a nespo­
léhej na opatrnost svou, na všech cestách svých
pamatuj na něho, a onť spravovati bude kroky tvé.“
(Přísl. 3. k. 5. a 6. v.ý
Král David v svatém zanícení praví: „Hospo­
dine! doufati budou v tebe, kteříž znají jméno tvé;
neb neopouštíš hledajících tebe.“ (Žalm 9. v. 11.)
„V ruce tvé poroučím ducha svého. — Zkor­
moutilo se hořem oko mé, duše má, i tělo mé. —
Já pak v tebe doufal jsem Hospodine, a řekl jsem:
Bůh můj jsi ty; v rukou tvých jsou losové moji.“
(Žalm 30.)
„Mnozí bičové přicházejí na hříšníka, ale toho,
102 Kap. 13. O naději a důvěře v milosrdenství Boží.

jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství ob­

klíčí“ (Žalm 31. v. 10.)
Velmi příhodně praví Žalmista, že obklíčí mi­
losrdenství toho, kterýž živou nadějí k Bohu lne
neboť chráněn bude, jako král svou stráží, vůkol
proti všelikým zlým nájezdům. Že taková naděj ne­
zůstává bez ovoce, dokazuje v Žalmu 39. (1.—4. v.)
řka: „Toužebně očekával jsem Hospodina, i naklo­
nil se ke mně. A vyslyšel prosby mé; a vyvedl mne
ze studnice bídy á z bahnivého bláta. A postavil
na skále nohy mé, a zřídil kroky mé. — Uhlédají
to mnozí a báti se budou a doufati budou v Ho­
spodina. Blahoslavený ten člověk, jemuž jest jméno
Hospodinovo nadějí jeho.“
Naděje váže s útlostí člověka k Bohu a ke
všemu, což Božího jest. Mnoho ještě v tom samém
smyslu psáno, ba celé žalmy, jako devadesátý a sto
čtyry a dvacátý obsahují jedině chválu svatého dou­
fání v Boha a blahodárných účinků jeho. Z týchž
žalmů jako z přehojné studnice nábožné duše vždy
nové, povzbuzující myšlénky berou, jakož jsou ná­
sledující :
úvahy sv. Bernarda.
„ Co k o l i b y c h č i n i t i a n e b o p u s t i t i , t r ­
p ě t i , s n á š e t i a n e b p ř á t i sobě měl, t y s o
Pane! v ž d y n a d ě j má. Ta k má m n e j l é p e za­
j i š t ě n é v š e c k y p ř í p o v ě d i , na k t e r ý c h ž s o­
bě z a k l á d á m. Ni c se n e v y r o v n á n a d ě j i v
Bohu u t v r z e n é a ni c není b l a ž e n ě j š í , než
př i n á l e ž e t i Bohu. P ř i š l i buj e-1 i se mi od­
měna, d o u f á m, že j i s k r z e t e b e o b d r ž í m .
Povs t a ne - l i p r o t i mn ě nási l í , r ozz l obí - l i se
na mne svět, zuř í - l i zlý n e p ř í t e l , vzbouř í - l i
se v l a s t n í t ě l o p r o t i d u c h u mé mu ; d ůvě ­
ř u j i se j e d i n ě t o b ě ! Kdožby neměl , v i d a
z á ř í c í n a d ě j Bož s kou, u p u s t i t i od v š e l i k é
mar né, l i c h é a k l a mn é naděj e, a by t o l i k o
 Kap. 13. O naději a důvěře v milosrdenství Boží. 103

pe vnému, d o k o n a l é m u a s p a s i t e l n é m u dou­
f á n í v š e c k y sí l y d u š e a c e l o u v r o u c n o s t
sr dce v ě n o v a l ? - (z vykl. žalm. 124.)
Víra praví: „Nesmírně vznešené dědictví při»
pravil Bůh věrným svým“; naděj mluví: „připraveno
jest pro mne“ ; láska d í : „spíchati chci, abych jej
obdržela..“
Eihle, tak blahodárně účinkuje naděj! Ona jest
bezpečné zátiší, k němuž se utíkají spravedliví, když
vůkol bouře zuří; ona jest silný štít, kterýž všecky
jedovaté střely nepřátelú odráží; ona se podobá ne­
přebráním špižírní, z které v nouzi každému dosta­
tečného podílu se dostane; ona jest ochrana a pří­
střešek, o němž prorok Isaiáš dí, že přichystán je
od Hospodina, aby vyvolení pod ním našli bezpeč
před vedrem slunečním, před bouří a deštem, čili
před všelikým protivenstvím a soužením vezdejšího
života. Naděj se může nazývati lékem proti všem
bolestem; neb zajisté Bůh všecko, co spravedlivě,
věrně a rozumně očekávati můžem, nám popřeje,
pokudž to slouží k blahu a spasení našemu. V tom
smyslu nazývá sv. Cyprián milosrdenství Boží ne­
vyčerpatelnou studnici všeho dobra, a naději i dů­
věru jmenuje nádobou, do níž se ono vlévá. Protož
také se míra daru Božího dle toho říditi bude, jak
velká nádoba se přinese. Kéžby každá duše dbala o
to, aby se den co den většila živá naděje její, ažby
dostatečná byla mocí svou v den skonání poraziti
zoufanlivé nápovědi zlého ducha!

Kapitola XIT.
O sedmé přednosti spravedlivých.
0 pravé svobodě, ve kteréž se naproti vazbám hříchu nalézají.

Vzácná přednost spravedlivých a dobrá prů­

vodkyně duší jest skutečná svoboda, kterou Syn Boží
104 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých.

na tento svět přinesl a pro kterouž Jfj Vykupite­

lem, Spasitelem a. Vysvoboditelem lidského poko*
lení zveme, anž zajisté lidi z bídného otroctví hří­
chu vykoupil a vysvobodil. Tato svoboda patří mezi
největší dobra, mezi nejvýtečnější dobrodiní sva­
tého evangelium a mezi nejutěšenější účinky Ducha
svatého, neb „kde Duch Páně jest, tam je svoboda,“
dí sv. Apoštol Pavel ke Korintským. (II. ep. 3. b.
17. v ) Ježíš Kristus sám jej připověděl věrným
učedlníkům svým řka: „Zůstanete-li vy v řeči mé,
budete právě učeníci moji a poznáte pravdu a
pravda osvobodí vás.“ — „Zajisté, zajisté pravím
vám, že každý, kdo činí hřích, služebník jest hříchu.
Služebník pak nezůstává v domě na věky, ale Syn
zůstává na věky.- Protož osvobodí-li vás Syn, právě
svobodni budete.“ (Jan. 8. k. 31.—35. v.)
Jest i ť d v o j í s v oboda . Jednu mají ti, kteříž
jen dle těla svobodni, při tom však svazky hříchů
úzce svázáni a co otrokové svým nezřízeným žá­
dostem a nepravostem poddáni jsou. Takovou svo­
bodu měl vladař Alexander, jenž se pánem celé
zemi jmenoval a v skutku otrokem svých vlastních
náruživostí byl. Kristus Pán takovou svobodu na»
zývá jen služebnictvím.
Z pravé svobody se těší jenom ti, jejichž duše
není podřízena hříchům, při čemž lhostejné jest,
zdaliž tělo jejich na svobodě aneb v okovech se
nachází. Takovou svobodu získala sobě duše sv.
apoštola Pavla, jenž dle těla jatý a v žaláři spou­
taný duchem svým k nebi se vznesl a učením svým
světu svobodu ohlašoval. Příčina pak, proč právě
svoboda duše pravou svobodou nazvána býti má,
záleží v tom že duše vzácnější díl člověka a tělo
jenom podřízené jest. Zajisté však hlavní aneb vzác­
nější díi rozhodnouti musí, když o člověku pravý
úsudek provésti chceme.
 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých. 105

Není obtížnějšího otročení, než poddanství hříchu.

Hříšník neslouží toliko nepravosti, nýbrž i všem
těm, kteříž ho k nepravosti mají. Jsou to kromě
ducha zlého, svět a smyslné tělo i všeliké nezřízené,
na opovrženlivých, nízkých a nepatrných věcích
lpějící žádosti. Všickni tito původcové hříchů zvou
se nepřátelé duše, neb jí jen zkázu strojí. Nejsil­
nější pomocníci ducha zlého jsou žádosti; neb ty.
hledí k věcem, na kterýchž utkvěly, všemožně do­
voleným a nedovoleným spůsobem se dostati. Jsouť
také ukrutné tyranky, kteréž tím více zuří, čím více
nadvládu v člověku dosahují.
Žalostno jest viděti, jak člověk, jehož duše po­
dle obrazu Božího stvořená, světlem nebeským osví­
cená, rozumem obdařená, nad všecko jiné, což zde
na zemi živého, vyvýšená a k věčnému spasení po­
volaná jest, ušlechtilosti své se vzdává, zuřivé, slepé
náruživosti sloužiti začíná ‚ hříchem bolestně se
spoutati a od ducha zlého sem tam honiti nechává!
Kdo nepravostem slouží, nemůže více svým pá­
nem nazván býti; neb nechať jí aneb pije, mluví
aneb mlčí, bdí aneb spí, nedají mu myšlénky po­
koje, jakby žádostem svým vyhověl.
Jindy zase žárlivost, podezření, obávání a roz­
ličné jiné pohnutí mysli šlehá ostrým bičem tak že
se rány nesnesitelnými býti zdají.
Opět jindy přemlouvají žádosti svědomí a vy»
trhují s kořenem všecky krásné a libé kvítky minu­
losti, kteréž až posud radost působily. Rušíce bez-
milostně vnitřní poklid dobře na jfevo dávají, že ne­
přejí duši.
Věru žáden zuřivec tak ostudně s otroky svými
nezacházel za časů nejhloub v pohanství zahrouže-
ného člověčenstva ‚ jako nepravosti nakládají se
srdcem lidským! Vždyť žáden otrok nebyl ve dne
v noci k neustálé službě volán; každý, jakkoliv ve­
106 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých.

l.ice týraný a znepokojovaný, mokl si časem od­

dechnout a mel chvíle volnosti; ale náruživost, jak­
mile dostane člověka v službu svou neobmezenou
pánovitostí zaujme všecky síly jeho a nedá ani času,
ani příležitosti ani pokoje, aby se nešťastný otrok
její s nějakou jinou myšlénkou zabývati mohl.

Příklady potvrzují řečené pravdy.

Pohlédněme jen na ctižádostivého, marnou chlou­

bou nadutého člověka, jak se nechá lichým přelu­
dem mámiti! Jak podlízavě otročí své náruživosti!
Celá snaha jeho čelí k tomu, aby vezdejší cti nabyl,
v niž, neznaje ani míry ani konce všecko toužení a
myšlení své zakrouží. V celém chování svém, ve
volení přátelů, v obleku, v nábytku domácím, v
držení těla a ve všelikém tváření vidět totéž usi­
lovné bažení. Falešnými zevními přednostmi se
hledí zdobit, aby oči lidí na se obrátil. Potlesk a
veřejná pochvala zdá se jedným cílem jeho býti. Po
těch věcích rozestírá šitě a zapomíná při tom na
všecko jiné. — Každý, kdož o jistém císaři starého,
pohanského Říma slyší, že zapoměv na všecko ostatní
po celých dnech mouchy chytal, podivuje se takové
ješitnosti; alevšak mnohem marnější jest ten, kdo
se ve dne v noci po cti dere. Politování hodný
takový člověk mnohdy se ostýchá do chrámu Páně
s pokorou vstoupiti a před Nejsvětějším se kláňěti,
aby jenom svět, jehož otrokem jest, v tom něco po­
tupného neviděl. Aby se nezřízené žádosti ukojení
dostalo, promrhá jmění své, vydává víc než má,
pouští se do dluhů, svaluje tím na sebe tisíceré ne­
příjemnosti, trápí svou mysl, přivádí rodinu svou do
neštěstí, nezanechávaje po sobě jiného leč poseti
losti své. —
Lakomý ve statku vezdejším nejen pána, nýbrž
modlu má. Pro jmění se postí a utrhuje si od huby
 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých. 107

potřebného sousta. Peněžitý poklad miluje víc než

Boha; neb se neostýchá proň svou nezřízenou žá­
dostí Boha urážet. Ve statku jedině chválu, pokoj
a naděj svou klade, maje v něm jediný předmět
svého přemýšlení. Pro jiné nemá v duši místa.
Smí-li se o takovémto člověku říci, že jest pánem
statku svého? Zajisté ne; vždyť jest bídný otrok
jeho. Náruživost mu nepovolí ani nejmenší dovo­
lené radosti; nenechá ho dbáti o zdraví, čest, živo­
bytí aneb duši; nepřipouští aby dost málo měkké,
soustrastné 6rdce ukázal.
Smilný člověk uvalí na sebe hrozného věřitele,
ducha nečistého. Ten žádá za své služby napřed
čest; a byťby svědomi těžce s tím drahocenným
pokladem se rozloučit chtěla, dává jej člověk chlipný
přec, anž nesmí dbáti na svědomí, chce-li býti smil­
ným. — Po cti žádá ten hřích zdraví těla a čilost
ducha; a byťby se takového požadování člověk v
nitru svém zhrozil, přivolí, poddán jsa ukrutnému
tyranu, přec aby neduhy, co hlodaví červi, čásť po
části tělo sžíraly a mysl otupovaly. — Dále žádá
nenasycená náruživost všecko jmění; a byť by už
tenkrát bídný otrok rukama lomil vida, že konec
jeho záhuba jest, nenalezne u svůdníků svých nic,
leč zuřivé puzení k tomu nešťastnému konci.
Když závisť duši naplní, nastane přeukrutné
nakládání s nejnežnějšími city jejími. Jako Kain
bledolící, bez urážky pomsty-lačny, stíhal bratra
svého, až ho na poli zabil, a pak jako vyhnanec
bez pokoje z místa na místo utíkal před Bohem a
před lidmi; tak závistný v náruživosti své bývá
puzen, aby se v hořké mysli dopouštěl vraždy ne­
vinného bližního svého a potom zlým švědomím vy­
loučen jsa, jako vyobcovanec z lidské společnosti
zasmušilý obcházel, nemaje žádného podílu na tom,
což dobré, radostné a jiným milé jest. — Jako
Esau zaprodav lehkovážně právo prvorozenství svého,
 108 Kap. li. 0 sedmé přednosti spravedlivých.

neklada žádné váhy na otcovské požehnání, potom,

když požehnán byl Jakob, v nenávisti lál otci svému
řka: „Přijdouť dnové smutku otce mého, a zabiji
Jakoba bratra svého“ (Gen. 27. k., 41. v.); tak od­
mítá každý závistný své povolání k spasení a nechce
žádati sám patřičným spůsobem o požehnání Otce
nebeského, ale hledí, jakby blahočinnost nebeskou
na bližním svém zkazil. — Jako bratři Josefa Egypt­
ského prodali; tak prodá závistný bližního svého,
maje před sebou ukrutnou zásadu svého hříchu:
radovati se, když jiní se zarmucují, a rmoutiti se
třeba do smrti, když se jiní radují. — Zajisté po­
všimnutí hodná jsou slova sv. Augustina, řkoucího:
„Kéžby Bůh všecky křesťanské duše odvrátil od
ohavné závisti, neb ona jest nepravost, jížto se vlastně
ďábel vinným stává,“ chtěje lidi bídnými učiniti,
jakož sám bídný jest.
Hledíce na nestřídmost v jídle a pití, musíme
především uznati, že svou nadvládu dvojím spů­
sobem dokazuje ‚ t. odebíráním času k vykonání
díla duši prospěšného a podrýváním zdraví. Ne­
ustále předvádí nestřídmá žádost nové a opět nové
předměty, kteréž tělu po chuti jsou, a nutí jej s
násilím k požívání jejich, až v unavení duše tělo
dále říditi nemůže a člověk s politováním od bliž­
ních svých němé tváři přirovnán bývá. Kéžby
slyšel jedenkaždý slova Ježíše Krista: „Hleďte se
pak, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím
a opilstvím — a přišelby na vás náhlý ten den.“
(Luk. 31. k., 44. v.) Obžerství obrací přirozený
pořádek v člověku, an neslouží nižší tělo vznešeněj­
šímu duchu, nýbrž duch sil svých vynakládá k uko­
jení neskončených choutek hmotného těla.
0 hněvivém člověku pravil již jistý pohanský
mudrc: „O člověče! jak se uchyluješ od ušlechtilého
účelu svého, když následuješ v hněvu a pomstě lvy,
hady a ohavné ještěry!“ — Jisté jest, že kdo hněvu
 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých 109

slouží, Bohu příjemnou oběť přinésti nemůže. Žeť

se tomu náruživost protiví, dokazuje Kristus Pán
slovy: „Obětuješ-li dar svůj na oltář, a tu se roz­
pomeneš, že bratr tvůj má něco proti tobě, nechej
daru svého před oltářem a jdi prvé smířit se s
bratrem svým, apotompříjda obětuj dar svůj.“ (Mat.
5. kap., 32. a 24. v.) Hněv nutí toho, nad kterýmž
zvítězil, aby mezi Iidem chodil jako v ušpiněném
šatu, k hanbě sobě samému a těm, jichž se dotkne.
Protož zlobivý musí sobě nechat líbit takové poní­
žení, že mu vyhýbá, kdožkoliv na čistotu oděvu
svého, čili jinými slovy na bezúhonnost cti a dobré
pověsti drží!
Lenivý je vězen, úzkostlivou stráží obklopený.
Hřích ho váže tak, že nemůže žádného dobrého
skutku učiniti, ba že jistou nemilou tíži, jako pev­
ných pout, na sobě znamená, jak mile sil svých
užiti a k záslužným skutkům se obrátiti míní. Tak
týrá hřích služebníký své!

Ctnostní se těší naproti tomu z veliké svobody.

Sám jednorozený Syn Boží sestoupil s nebes,
aby ukrutné panování hříchu zlomil. Vydobyl lidem
takové svobody, že vida ji v duchu osvícený pro­
rok zvolal: „Vesel i t i se b u d o u , j a k o k t e ř í se
v e s e l í ve žni, j a k o p l e s a j í z v í t ě z i t e l é ; n e b o
j ho b ř e m e n e l i d u , a p r u t r a m e n e n a d ní m
a b e r l u u k r u t n í k a j e h o p ř e m o h l jsi. V š e ­
liká násilná loupež s hlukem a r o u c h o z b r o-
cené k r v í b u d e s p á l e n o a p o k r m e m ohně.“
(Isai. 9. k., 4.—5. v.) Jho, břemeno, prut a berla
ukrutníka jsou slova, jimiž Bohem nadšený muž
tyranství hříchů a původcův jejich nazývá. Žeť pak
jho zničeno, břemeno odebráno, prut zlomen a berla
z ruky vytržena jest, proto plesá s takovou radostí.
Skrze přehojné milosti, kteréž Syn Boží smrtí svou
110 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých.

na kříži dobyl, zrušena byla ukrutná pouta hříchu.

Velmi pěkně mluví o tom sv. apoštol Pavel k Ří­
manům, řka: že spolu skrze Ježíše Krista „ s t a r ý
č l o v ě k ná š u k ř i ž o v á n j e s t , a b y b y l o ska-
ž e n o t ě l o h ř í c h u , a b y c h o m ví ce n e s l o u ž i l i
h ř í c h u “ (k Řím. 6. k., 6. v.) Pod názvem „starý
člověk“ vyrozumívá se nezřízená žádost člověka,
pocházející z prvopočátečného hříchu. Kristus Pán
obětí svou a zásluhami podstoupeného umučení té
milosti vydobyl, že lze nad nezřízenou žádostí zví­
těziti, hřích přemoci ‚ tyranství ukrutné zničiti a
téhož ukřižovati aneb spoutati, kterýž dříve člověka
křižoval a v okovech nepravosti jatého měl. Tak
se vyplnilo, co Isaiáš prorok předpověděl, řka:
„Budou jímati ty, kteříž je prvé zjímali a podmaní
násilníky své.“ (Isai. 14. k., 2. v.) Neb dříve než
milost člověkem vládnouti začala, byl podroben ná­
ruživost! své, a ta s ním nakládala velmi zle. Když
vsak nastoupila milost, dosáhl duch skrze nj silnou
pomocnici, tak že teď lze panovati, svého tyrana
překonávati a rozumu poslpšným činiti. V obrazu
to vítězství představuje čtení z knihy soudcův 1. k.
„Když t o t i ž po s mr t i J o s u e r a d i l i se s y n o v é
i sraelšt. í s Hospodi nem skr ze n e j v y š š í h o
k n ě z e , ř k o u c e : Kdo p o t á h n e p ř e d n á m i
p r o t i Gh a n a n ej s k ý m a b u d e v ů d c e m boj e?
— ř ekl H o s p o d i n : J ů d a s n e c h ť t á h n e ! aj
da l j s e m z e mi t u v r uce j e h o . I v y t á h l
Ji i das , a d a l Hos podi n C h a n a n e j s k é h o a
F e r e z e j s k é h o v r u ce j eji ch. N a š l i t éž Ado =
n i b e z e k a v Bezel cu a b o j o v a l i p r o t i n ě mu
i p o r a z i l i jej. U t í k a l pa k A d o n i b e z e k ; óni
v š a k h o n i v š e j ej ehy t ili a z u tí nal i mu p r s t i
u r u k o u i n o h o u j eho. I ř e k l Adoni b e.z e k :
• Sedmdes át e k r á l ů s u ť a t ý m i p r s t y u r u k o u
i n o h o u z b í r a 1i p o d mý m s t o l e m d r o b t y :
— J a k ž j sem činil, t a k o d p l a t i l mi Bůh, “
 Kap. 14. O sadmé přednosti spravedlivých. 111
K Slovům těm lze následující porovnávající vý­
klad připojiti: Ukrutný král Adonibezek vyzname­
nává „kníže tohoto světa,“ jakž Kristus Pán na­
zývá ducha zlého (Jan 1 2 . k,, 13. v.), kterýž před
příchodem Syna Božího též lidem ruce a nohy po-
zutínal, odebýraje jim prostředků, aby Bohu nesloužili.
Ruce jim vzal, aby skutků dobrých konati nemohli;
nohy jim zmrzačil, aby Boha nevyhledávali. Jen
drobty jídel jim poskytoval, nechaje jich zbírati ra­
dosti tohoto světa, jimž právem přináleží název
drobtů, neboť jen po skrovnu jich svět podává otro­
kům svým, aby jsouce pořád lačni jenom na uko­
jení žádostí svých myslili. Když ale přišel Spasitel
světa, padl trest, kterým dříve zlý duch lidi sužo­
val, na něj samého. Kristus Pán mu pozutínal ruce
a nohy, což jinými slovy naznačuje, že mu zničil
díla jeho a odebral moc k uškození. Tak přinesla
smrť Ježíše Krista zároveň také smrť a zahyuutí
dřívějšímu škůdci lidského pokolení, — Po nejsvě>
tější ohěti, kterouž Spasitel na kříži přinesl, počali
lidé vítěziti nad podmanitelem svým dokázali tako­
vou moc nad zlým duchem, nad světem a nad tělem,
že tito tři spojenci na nich pražádného podílu ne­
dosáhli a oni ode všech smrtelných hříchů svobodni
zůstali.

Svoboda spravedlivé duše se jeví obzvláště dvojím spusobem.

Ona zmírňuje a upokojuje náruživosti tak, aby

nad rozumem vládnouti nemohly. Příklad nám to
zřejměj vysvětlí. Jsou totiž lidé, kteříž jedovaté
hady tak okouzliti umí, že se tito neodváží jich
uštknouti, ač celou silu a všecken jed svůj podržují,
uznávajíce v člověku vládce a pána nad přirozenou
divokostí svou. Tak podobně milost Boží, v spra­
vedlivé duši přebývající, odebírá smyslným žádostem,
jako jedovatým hadům, moc k uškození, Jsouť i
112 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých.

ony pořád v člověku a netratí nikdy žíhadel svých,

ale v ctnostné duši uznávati musí paní a vládkyni
nad sebou. Pěkně o tom mluví Bohem osvícený
prorok Isaiáš tak to : „Když vyjde prut z kořene
Jesse, a květ z kořene jeho vystonpí, a odpočine
na něm duch Hospodinův : duch moudrosti a rozumu,
duch rady a síly, duch umění a nábožnosti; — bude
si pobrávati dítě od prsou nad děron slepějše a do
jeskyně basiliškovy sáhne rukou svou.“ (Isai. 11. k.)
Bezpochyby tak nemluví prorok o skutečných hadech,
nýbrž o basilišcích v duchovním smyslu, o žádostech
a náruživost,ech, kteréž světu škodí jedem svým.
Zajisté také nemíní slovy svými obyčejné dítky, ný­
brž takové lidi, jenž se k Bohu obrátili, avšak ještě
slabí jsouce v dobrém jeho pěstování a zvláštního
opatrování potřebují. Když pak praví, že jim basi-
lišci uškodit se neodváží, chce tím říci, že jich mi­
lost Boží od nejbližších a nej hroznějších nebezpečen­
ství zachrání, Alevšak též povyrostlým, čili v do­
brém utvrzeným se naskytuje taková milost, neboť
ji vychvaluje žalmista Páně, připovídaje spravedli­
vému: „Po hadu a basilišku choditi budeš; a šlapati
budeš po lvu a draku.“ (Žalm. 90., v. 13.) Zajisté
tedy vylívá se s milostí velká svoboda na dítky
Boží, když ani bázně před uštknutím hada pod šlé­
pějemi jejich ukrytého míti nemají.
Svoboda duše uspokojí všecky zdravé a spra­
vedlivé touhy její tak, že již nikde jinde ukojení
žádosti svých nehledá. Kdokoli tohoto pramene-
sladkosti okusí, ztratí chuť k všem jiným rozkošem,
jak Spasitel sám ve svatém evangelium dí: „Každý,
k d o pi j e z v o d y t é t o, (brané totiž z přirozené
studně Jakobovy) ž í z n i t i b ude o p ě t ; al e k d o
s e n a pi j e vody, k t e r o u ž j á d á m j e mu , n e ­
b u d e ž í z n i t i na v ě k y . “ (Jan 4. k., 13. v) To­
též tvrdí sv. Řehoř ve svých poučných řečích řka:
„Kdo jednou uvnitř okusil sladkosti daru nebeského,
 Kap. 14. O sedmé přednosti spravedlivých. 113

tomu se nebude zdáti rozkošným, leč co vnitřním

okem svým uvidí, kdežto vše, co zevními smysly
pojme, jenom hořkost spůsobu Protož pustí veškeré
smyslné věci mimo sebe a osvobodí srdce své, aby
nejsa vázán k ničemu pozemskému, k neviditelným
věcem se povznésti a požíváním neobmezeného světla
se nasytiti mohl.“
Když takovým spůsobem nádoba srdce nebe­
ským darem naplněná jest, uhasí se navždy žízeň
duše po světské rozkoši; neb není žádné_ příčiny,
proč by ještě po křehkém a pomíjejícím dobru dy­
chtiti měla. Tenkrát je v skutku svobodná, nemajíc
žádných vazeb na sobě. Když najde Hospodina,
Pána všech věcí, dostane skrze něj vládu, jakáž jí
po vůli Boží nad přirozeností přísluší. Skrze ústa
proroka Ezechiele dí Bůh sám: „Zvědí, že já jsem
Hospodin, když zetřu řetězy jha jejich a vytrhnu je
z ruky panujících nad nimi.“ (Ezech. 34. k. 27. v.)
Ó zajisté, kdožkoli s e v i d ě l v u k r u tn é
p o d d a no s t i co o t r o k h ř í c h u , a však po
o b r á c e n í se k B o h u s v o b o d u s r d c e d o s á h ­
nul a s l a d k o s t i její okusi l ; ten zvolá v
u t ě š e n í s l o v y ž a l m u 114.: „ O b r á t i ž s e d u š e
má v o d p o č i n u t í s v é , n e b o ť H o s p o d i n
d o b ř e u č i n i l t obě. L í b i t i se b u d u H o s p o ­
dinu v k r a j i n ě živých.“

Kapitola XV.
0 osmé přednosti spravedlivých
v tom pozůstávající, že prosby jejich vyslyšeny bývají.
Aby lze bylo, účinek této přednosti dobře po­
chopiti, musíme k potopě světa, která těla zachvá­
tila přirovnati potopu druhou, kteráž dušeni zkázu
přinesla. Obě mají původ v té samé věci t. v hříchu.
Ta, kteráž se přihodila za časů Noema, nenechala
114 Kap. 15. O osmé přednosti spravedlivých.

kromě těch, jenž se v arše nacházeli, nic při živo­

bytí; neb vody zatopily všecko, co živé bylo, aneb
dílem lidským se zvalo. Jiná potopa se přihodila
spíše a jest proto hroznější, že nejen lidem za onoho
času žijícím, nýbrž všem, jak v minulosti, tak nyní
a pro budoucnost, zkázu přinesla neškodíc toliko tělu,
ale též duši; neb odňala všecky ty poklady milosti,
kteréž Stvořitel prvním Iidem a v nich veškerému
•člověčenstvu propůjčil. Z té příčiny vidíme člověka,
když na tento svět přijde, v tak bídném postavení
s nedostatky na těle i na duši. Od tétož potopy
pochází všecko soužení a trápení, jemuž lidé na
tomto světě podrobeni jsou, a tak mnohonásobné a
velké sklíčení, že slavný papež Innocenc Ul., skou-
maje ho, celou knihu sestavil (nadeps. O nedostatcích
života lidského.)
I sami pohanští mudrci starého věku divili se
neshodě, která v člověku panuje. Z jedné strany
ho vyvyšuje důstojnost nade všecka ostatní stvoření,
z druhé strany však ho zas ponižuje hluboce nedo­
statečnost a nepravost. Yiděliť i pohané, že nemá
žáden jiný živočich- toli a tak prudkých nezřízených
žádostí, toli a tak zkázyplných náruživostí, 'jako
člověk. Přesvědčili se, že zvířata větší část života
svého bez nemoci tráví, že obzvláštního léčení a
opatrování nepotřebují, že jim bez vlastního namá­
hání a bez práce potřebné se naskytuje, kdežto člo­
věka tisíceré křehkosti, nedostatky, potřeby a bo­
lesti jak na těle, tak na duši pronásledují. Minulost
v něm budívá obyčejně žalostné památky, přítomnost
ho zarmucuje, budoucnost obáváním a strachem na­
plňuje. Nejeden se po celý věk svůj pracně namá­
hati musí, aby třeba dosti nuzně svůj život zacho­
val. To všecko již některé mudrce pohanského věku
tak bolestně dojalo, že nemajíce vyššího poučení,
jeden tvrdil, že se svět k člověku nemá jinač, než
ukrutná macocha, druhý se prohlásil, že pro člověka
 Kap. 15. O osmé přednosti spravedlivých. 115

největší štěstí záleží v tom, bud ani nebýti rozený,

aneb hned po narození zemříti, a opět jiný zas ta­
kovou důměnku vyřknul, že by málo lidí tohoto
života sobě přáli, kdyby skusivše, jakýž jest, voliti měli.
Když tedy život lidský skrze hřích do takové
zkázy přišel, a člověk svou nejvyšší důstojnost i nej­
větší štěstí své ztratil, jaký pomocný prostředek zů­
stavil nám Ten, kterýž tak přísný trest seslal? —
Co pozůstane pro ubohého zmrzačeného člověka,
jenž s utonulou lodí všecko jmění své pozbyl, jediné
aby po žebrotě chodě jiných milosrdenství vzýval! —
Když člověk při všeobecné potopě vše, co skvost­
ného měl, pozbyl a do největší nouze a bídy upad­
nul, nemá také jiného prostředku, leč aby co nej­
bídnější žebrák Boha za pomoc prosil.
To praví v Písmě svatém zřetelnými slovy král
Josafat, vida množství nepřátelil dorážejících naň,
neboť volá: „Bože náš! v n á s j a j i s t é n e n í
tak v e l i k á síla, a b y c h o m mo h l i o d o l a t i
t o mu t o m n o ž s t v í , j e n ž t á h n e p r o t i nám.
A j e ž t o n e v í m e , co b y c h o m č i n i t i měl i , t o
n á m t o l i k o p o z ů s t á v á , a b y c h o m oči s vé
o b r á t i l i k t o b ě . “ (2. kn. Paralip. 20. k., 12. v.)
Podobně mluvil král Ezechiáš, když se viděl v
mladém věku svém nemocí sklíčeného, u přítomnosti
Isaiáše proroka řka: „V p o l o v i c i dnů s v ý c h
půjdu k branám hrobu; p o h ř e š u j í c o s t a t k u
l e t sv ý ch . — Douf a l j s e m až do j i t r a , j a k o
l e v t a k p o t ř e l j s i v š e c k y k o s t i mé, od j i t r a
až do v e č e r a d o k o n á š mne. H o s p o d i n e ! —
Jako ml á d ě v l aš t o v i cí , t a k volal jsem a
lkal j a k o h o l u b i c e ; z e md l e l y o č i mé p a ­
t ř í c e v z h ů r u . Pane! n á s i l í t r p í m , v y s v o b o ­
díš mne p o k y n u t í m svým !“ (Isai. 38. k.) Těmi
slovy zajisté chce král Ezechiáš na jevo dáti, že
tak bídný jest a tak zcela od Božího milosrden­
ství závisí, že si nelze ani jediného dne živobytí
 116 Kap. 15. O osmé přednosti spravedlivých.

bezpečné připověděti, pročež jen jako mládě vlaš­

tovicí slabým hlasem prosebné volá.
Tak i slavný, mocný a bohatý král David ve
všech případnostech jen prosebnými slovy k Ho­
spodinu, Bohu všemohoucímu. mluvil, vece takto:
„ Hl a s e m s v ý m k Ho s p o d i n u v o l á m ; hl a s e m
s vým k H o s p o d i n u p o k o r n ě se mo d l í m. Vy­
l é v á m p ř e d o b l i č e j e m j e h o m o d l i t b u svou,
a s o u ž e n í své p ř e d ní m o z n a mu j i . Když
o m d l é v á ve mn ě d u c h můj a t. d- (Žalm 141.)
Tak mnohý ohlédnuv se na všecky strany a
poznav, že mu všecky cesty zamezeny, všecky brány
naděje zamčeny jsou, pozdvihnul očí svých k nebe­
sům a u Boha hledal útočiště, pombc a ochranu,
Tázal-li by se někdo, zdaliž tento prostředek
bezpečný jest a ve všech potřebách živobytí k cíli
vede, museli bychom jemu následující odpověd dáti:
Vyslyšení prosby jest milost, kterouž Bůh lidem
propůjčuje, a závisí tedy od jeho nejsvětější vůle.
Protož nemůže žáden z té věci lepší odpovědi po*
skytnouti, než ti, které Bůh za důvěrníky své vy­
volil. Jsou to však svatí apoštolové a proroci. Moj­
žíš dí v knize Deuteronomium: „Není jiného národu
tak velikého, kterýžby měl bohy k sobě blízké, jako
Bůh náš přítomen jest všem prosbám naším.“ (Deut,
4. k., 7. v.) Ačkoliv tato slova promluvil člověk,
pocházejí přece od Boha samého a mohou nám
větší důvěru vštípiti, než řeči celého světa, neboť
nás ubezpečují, že když se modlíme, ačkoliv nás žáden
nevidí, slova naše se větrem netratí, nýbrž k Bohu
přicházejí, kterýž nám blízký jest, nás slyší, ba i v
prošení nás podporuje a povzbuzuje, když to za
dobré uzná. Jakáž útěcha však může prosícímu býti
milejší, než důvěra v pomoc Boží?
Nacházejí-li prositeló již v Mojžíšových slovích
toli útěchy a posily, oč více povzbuzeni býti musí
slovy Spasitele, řkoucího: „ P r o s t e a b u d e vá m
 Kap. 15. O osmé přednosti spravedlivých. 117

dáno; h l e d e j t e a n a l e z n e t e ; t l u č t e a b u d e
vám otevřeno.“ (Mat. 7. k., 7. v) Která přípověd
může jistější a potěšitelnější býti? Kdo zde nenalézá
občerstvující útěchy a sladkého upokojení? Pro
ctnostné a spravedlivé v tom záleží největší 6last,
neb vědí, že jim obzvláště tato krásná, účinlivá pří«
poved! platí. Jedna z nejvýtečnějších milostí, kte­
rouž jim Bůh za odměnu poslušnosti a jako základ
budoucí slávy nebeské udělil, jest ujišťování, že jim
na blízku přebývati bude a modlitby jejich vyslyší.
Pravíť žalm 33. ve v. 16: „Oči H o s p o d i n o v y
o b r á c e n y j s o u k s p r a v e d l i v ý m a uši j e h o k
p r o s b á m j ej i c h.“ Tak mluví Bůh skrze proroka
Isaiáše: „Zr uš v a z b y b e z b o ž n o s t i , r o z v a ž
s v a z k y o b t ě ž u j í c í ; p r o p u s ť t y, k t e ř í ž u t i š ­
t ěni j s o u , n a s v o b o d u a v š e l i k é b ř í m ě r o z ­
t r h n i ! L á m e j l a č n é m u c h l e b a s vé ho a n u z n é
a p o c e s t n é uved v dům svůj; když uz ř í š
n a h é h o p ř i o d ě j ho a b l i ž n í m s v ý m n e p o ­
h r d e j ! Te hdá ž se v y r a z í j a k o j i t r o s v ě t l o
t vé a z d r a v í t v é s p í š e v z e j d e , a p ř e d c h á *
zet i b u d e t v á ř t v o u s p r a v e d l n o s t t v á a
s l á v a H o s p o d i n o v a p ř i v i n e t ě: t e h d y vzý­
va t i b u d e š a H o s p o d i n v y s l y š í t ě; v o l a t i
b u d e š a ř e k n e : Aj t u j s e m ! “ (Isai. 58. k., 6. v.
a d.) Tak naplňuje míru dobroty Kristus Pán, vece;
„Zůstanete-li ve mne a slova má zůstanou-li ve
vás: cožkoli budete chtíti, budete prositi a stane se
vám.“ (Jarx 15. k., 7- v.) „Zajisté, zajisté pravím
vám: budete-li zač pi’ositi Otce ve jménu mém, dáť
vám.“ (Jan 16. k., 23. v.)
ó té neskončené moci a dobroty! Cokoliv chcete,
proste a dáno vám bude, dí Ježíš. Jak v těch
slovích září velikost Boží! Kdož jiný by takovou
prípověd dáti mohl ? Kdož sáhá mocí a působením
svým tak daleko, jako jediný všemohoucí Bůh? Po­
znejme však též, že nám těmito slovy do rukou
118 Kap. 15. O osmé přednosti spravedlivých.

dány jsou klíče k pokladům Božským! Kéžby lidé

věděli věci patřičně oceňovati, jak by sobě vysoce
vážili takový dar! Jak by se pokládal za šťastného
zde na zemi ten, jemuž by mocný vladař ujištění
dal, že všechno, zač prositi bude, vyplní! Když však
přislíbení pozemského mocnáře v stavu jest, člověka
šťastným učiniti, zdaliž totéž v neskončené větší
míře nespůsobí přípověd nebeského Pána?
Aby též žáden nemyslil, že tato slova bez
účinku zůstávají, zapotřebí jest jen pomysliti, jak
mnoho učinil Bůh, když Mojžíš na poušti modlitby
své k němu vysílal; jak zázračně proukázal moc
svou, když proroci Eliáš a Eliseus jej prosili; jak
zůstal věrný přípovědi své a neodepřel vyslyšení,
když ho žádali za něco apoštolové. To jim propůj­
čovalo nejlepší zbraně, tím zlomili moc zlých duchů.
0 svatém Dominiku se dočítáme, že jistému příteli
Bvému řekl, že nikdy ještě prosby jeho od Boha
oslyšány nebyly. Když ho pak poprosil tentýž pří­
tel, aby od Boha obrácení jistého učence, jmenem
Reginald», vyžádal, modlil se svatý Dominik té samé
noci k Bohu a eihle! na druhý den ráno vstoupil
Reginaldus v čas ranních modliteb mezi schromáž-
děné řeholníky, vrhnul se svatému Dominiku k no-
houm a prosil co nejpokorněj a nejsnažněj, aby do
kláštera přijat byl. —
Tak odměňuje Bůh věrné své, tak dává svou
dobrou a ochotnou vůli k nim na jevo. Poněvadž
oni slyší hlas jeho a následují jej, splácí také on
stejné stejným a sklání se k vyslyšení proseb jejich.
Pravý opak toho děje se u nepravostných, o
jejichžto modlitbě Bůh dí skrze ústa Isaiáše proroka:
„Běda národu hříšnému, lidu obtíženému nepravostí,
plemenu nešlechetnému, synům hříšným! — I když
rozprostíráte ruce své, odvrácím oči své od vás; a
když množiti budete modlitbu, neuslyším.“ (Isai. 1. k.,
4. a 15. v.)
 Kap. 15. O osmé přednosti spravedlivých. 119

Skrze proroka Jeremiáše hrozí jim Hospodin

takto: „Obrátili ke mně hřbet a ne tvář, a v čas
soužení řeknou: „Vstaň a vysvobodí nás!“ Kde jsou
bohové tvojí, kterých jsi nadělal sobě? Nechť vsta­
nou a vysvobodí tě v čas soužení tvého.“ (Jerem.
2. k., 2 7 .-2 8 . v.)
Také v knize Jobově psáno: „Jakáž jest naděje
pokrytce, jestliže lakomě vydře, a nevysvobodí Bůh
duše jeho ? Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh, když
přijde na něho ouzkost? Aneb zdaliž bude moci
ve Všemohoucím se kochati a vzývati Boha v každý
čas? (Job 27. k., 8. v.)
S těmito slovy souhlasí svatý Jan, řka s pře-
láskavou vlídností; „Nejmilejší, pak-li srdce nebude
nás trestati, máme doufání k Bohu a, začkoli pro-
šiti budem, vezmeme od něho; nebo přikázaní jeho
ostříháme a to, co jest libého před ním činíme.“
(I. Jan 3. k., 21. a 22. v.)
Podobné vyznává žalmista Páně, veceí „Pojdte,
slyšte, a vypravovati budu vám, kteříž se koli bo­
jíte Boha, jak veliké věci učinil duši mé. Volal
jsem k němu ústy svými a vyvyšoval jsem ho jazy­
kem svým. Bychť byl patřil k nepravosti v srdci
mém, nebyl by mne vyslyšel Hospodin. Ale vyšly»
šelť Bůh a pozoroval hlasu prosby mé. Požehnán
bud Bůh, kterýž neodvrhl modlitby mé od sebe a
milosrdenství svého neodjal ode mne.“ (Žalm. 65.,
v. 16.)
Z uvedených slov svatého Písma porozuměti
lze, jak rozdílná jest modlitba spravedlivých od oné
bezbožných, a jak mnohem šťastnější jsou ctnostní,
jež Bůh co dítky své opatruje, než-li nepravostní,
které jako nepřátele od sebe odhání. Poněvadž tito
modlitbu svou nespojují s dobrými skutky a nepřed-
stupují s náležitou pobožností, láskou, vroucnosti a
pokorou před Boha, není tudíž divu, že vyslyšeni
120 Kap. 15. O osmé přednosti spravedlivých.

nebývají, neb jak praví sv. Cyprián, prosba zůstává

bez účinku, když ze studeného srdce pochází.
O ja k r unoho p o v z b u z e n í p l y n e z t o h o
všeho! S p r a v e d l i v é s r d c e ž á d á v š e m o h o u c í
P á n , a p a k p ř i s l í b i l n a c l ^ l e n b ý t i k vy­
p l n ě n í p r o s e b na š í c h! S l a b á j s o u s l ova
č l o v ě k a k v y l í č e n í t o h o , což c t n o s t n ý , b y t
by u p r o s t ř e d h r ů z s m r t i s t á l , c í t í p ř i
v z p o m e n u t í na s l o v a P á n ě : „ P r o s t e a b u d e
vá m d á n o “ ! N e d o s t a t e č n á j e s t mysl člo­
v ěk a, o b s á h n o u t i b l a ž e n o s t d u š e , k t e r á s
d ů v ě r o u se b l í ž í k b r a n á m v y v o l e n ý c h ,
j e n ž se j í o t e v ř o u , n e b t o p ř i p o v ě d é l P á n
ř k a : „Tl učt e a b u d e v á m o t e v ř e n o . “

Kapitola XVI.
O deváté přednosti spravedlivých,
totiž o sladkém míru a vnítřuim pokoji jejích.

Dítkám Božím bývá poskytnuta vzácná pře­

dnost, že v sladkém míru a klidném pokoji živi
jsou, kdežto nepokoj uvnitř a zevně nepravostné
6tíhá. Trojí jest ten pokoj, totiž s Bohem, s bliž­
ním a se sebou samým.
Pokoj s bližním záchovaný pozůstává v milo­
vání všech lidí v příznivém obcování s nimi tak,
abychom žádnému zlého nepřáli a žádného v nená­
visti neměli. Král David dokázal v žalmu stodeva-
tenáctém, že takový pokoj zachovával, neb dí; „S
témi, kteříž nenávidí pokoje, jsem pokojný; ale když
mluvím jim, zchápají se k boji proti mně bez pří­
činy.“ (Žalm 119., v. 7.)
K takovému též pokoji vyzývá sv. apoštol Pavel
v listě k Římanům, anžto píše; „Opatrně čiňte dobré,
netoliko před Bohem ‚ ale také před všemi lidmi.
 Kap. 16. O deváté přednosti spravedlivých. 121
Může-li býti, což na vás jest, se všemi lidmi, pokoj
mějte.“ (Řím. 12. k., 17. a 18. v.)
Pokoj s Bohem bývá uskutečněn, když v jeho
milosti a pod jeho svatou ochranou žijeme. K tomu
přicházíme skrze ospravedlnění, kteréž spůsobí smí­
ření člověka s Bohem a učiní, že Bůh člověka zas
laskavě přijme a člověk Boha opět miluje. Takový
pokoj schvaluje sv. apoštol Pavel k Římanům takto:
„Ospravedlněni jsouce z víry, pokoj mějme s Bohem
skrze Pána našeho Ježíše Krista; skrze něhož i pří­
stup máme k milosti této, v kteréž stojíme a chlu­
bíme se nadějí slávy synů Božích.“ (Řím. 5. k,, 1 a 2. v.)
Třetí spůsob pokoje jest, když člověk sám s
sebou pokoj zachovává. Žáden se diviti nebude, že
též o takovém pokojí řeč vésti se může, když po­
myslí, že v každém člověku dvojí podstata na zřetel
bráti se musí tak, že jedna druhé neustále odporuje.
Jestiť jedna vnitřní, druhá zevní člověk; jedna duše,
druhá tělo; jedna rozum, druhá smyslnost. Odporem
jejím vznikají nepokoje. Jenom účinek Boží milosti
je v stavu, udržeti mír, o kterémž písmo svaté na
mnohých místech mluví. Tak dí žalm 118. ve v.
165: „Pokoj mnohý mají ti, kteříž milují zákon
tvůj a jsou bez úrazu.“ Tak domlouvá Bůh skrze
ústa Isaiáše proroka lidu v pokrytství, nevěře a
zatvrzelosti odvracenému: „Kéž bys byl šetřil při­
kázaní mých: bylby jako řeka pokoj tvůj a spra­
vedlnost tvá jako hlubiny mořské.“ (lsai. 48. k.,
18. v.) Podobně psáno v knize přísloví: „Když se
zlíbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho
obrátí k pokoji.“ (Přísl. 16. k., 7. v.)
Kdož jsou tito nepřátelé, kteříž člověka stíhají ?
Zajisté nemíní písmo svaté jiných leč vlastních ná-
ruživostí a smyslných žádosti člověka; neb tyto brojí
neustále proti duchu jeho. Pokoj s nimi připovídá
Bůh na ten čas, když je překoná člověk mocí mi­
losti a naučí rozumu poddanými býti. Z počátku
122 Kap. 16. O deváté přednosti spravedlivých.

má ctnost vždy kruté boje s náruživostmi; pozne­

náhlu však, když zdokonalená bývá, nezakousl již
tolikterých protivenství a působí tiše a klidně.
Tentýž pokoj na mysli chová král David, mluvě
k Bohu: „Dal jsi mi štít spasení svého, a pravice
tvá podpírala mne; kázeň tvá napravila mne do
konce a kázeň tvá onať mne učiti bude. Rozšířils
krokům mým místo pode mnou a nejsou zemdleny
šlepěje mé. Honiti budu nepřátele své a postihnu
je, a nevrátím se, dokavád [nezahynou. Potru je,
že nebudou moci státi, padnou pod nohy mé.“
(Žalm 17., v. 36. a d.) Slovy těmito naznačen jest
rozdíl dvojí cesty t. ctnostných a bezbožných. Tito
se třesou uvnitř strachem a bývají mnohonásobně
tím, co sobě představují a myslívají, sužováni. Jako
poutník volivší příkrou skalnatou cestu a kráčející
podél propastí při každém pozdvihnutí nohou se
bojí, aby nespadl, tak -chodí bezbožnici po nebezpeč­
ných místech s ouzkostí při každém kročení svém.
Za to však ctnostní, držíce se správné přímé cesty,
mají utěšený cíl před sebou a s klidnou myslí k
němu se blíží. To zajisté každý, kdo sobě tu pří­
mou cestu vyvolily na 6obě lépe pozná, než z lec­
jakého vysvětlení aneb poučení. Neníť žádného,
jenžby na sobě nezpozoroval, jak se proměnilo srdce
jeho co do vnitřního poklidu od té doby, když vy­
mknuv se z nepokojných vírů světských Bohu věrně
sloužiti začal. Opustivše dřívější cestu a obrátivše
se s láskou k nebeským věcem, hledajíce celou bla­
ženost a veškeré vyplnění svých nadějí v Bohu,
kráčí po všeliké dráze životní snadným a klidným
krokem, jsouce odevzdání s celou myslí svou do vůle
Boží, tak že se sami sobě diví, neb se jim zdá, že
jiní a jiným srdcem obdařeni jsou. Ovšem ohledem
milosti nejsou těmitéž, co byli, ačkoliv ohledem při­
rozenosti se nezměnili. Milost Boží působí takovou
podivnou změnu. 0 člověku, kterýž ní obdařen jest,
 Kap. 16. O deváté přednosti spravedlivých. 123

platí slova, jež Bůh skrze ústa proroka Isaiáše vy­

řknul, pří povídaje: «Neboj se neboť vykoupil jsem tě
a povolal jsem tě jmenem tvým: Můj jsi ty! —
Když půjdeš přes vody, s tebou budu a řeky nepři­
kryjí tě; když choditi budeš ohněm, nespálíš se a
plamen nechytí se tebe.“ (Isai. 43. k. 1. a 2. v.)
Voda, o kteréž se zde mluví, vyznačuje nával sou­
žení a protivenství, jímž- vezdejší život téměř do­
cela zatopen bývá. Oheň, kterýž Bůh připomíná,
jest roznícená smyslnost, z níž plameny náruživosti
vyšlehují. Smysl řečených slov tedy činí nás po­
zorný, že Bůh sám chce přispěti věrným služební­
kům svým, aby ani od protivenství, ani od své
vlastní smyslnosti k ourazu přivedeni nebyli.
Takový pokoj nazývá 6v. apoštol Pavel v listu
k Filipenským převyšujícím všeliký smysl, Čili tak
vznešeným, oblažujícím, nadpřirozeným darem, že
sobě ani rozum lidský vysvětliti nemůže, jak city
smyslné uprostřed protivenství a bouří života tak
pokojné, klidné a tiché zůstati mohou. Kdožkoli
pak tento pokoj zkusil, pozná zajisté a chváliti bude
toho, jenž tak velké divy činiti může a zvolá s
prorokem : „Pojcite a vizte skutky Hospodinovy,
jaké divy učinil na zemi, přítrž čině válkám až do
končin země. Lučiště setřel a zbraň polámal a
štíty spálil ohněm. — Hospodin mocností jest s
námi, obránce náš Bůh Jakobův.“ (Žalm 45, 9.—12. v . )
Jeden druh sladkého ovoce, které ctnosti už
zde na zemi zraje, jest poklid a mír v srdci. V
tom smyslu dí sv. apoštol Pavel Římanům: „Králov­
ství Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a
pokoj a radost v Duchu svatém. — Protož snažme
se o to, co jest ku pokoji, a co slouží k vzdělání,
vespolek ostříhejme.“ (Řím. 14. k., 17. v.) Mír v
srdci stojí v ouzkém spojení s ctností. „Snažme se
o to, co jest k pokojí, dí svatý apoštol, dávaje tím
na srozuměnou, že jednak sladkost duchovního po-
124 Kap. 16. O deváté přednosti spravedlivých.

krmu čili pokoje v Bohu a radosti v Duchu svatém

převyšuje všeliký pokrm světský jednak, že usilovným
konáním a pěstováním ctnosti dosažen býti může.
Vždyť to předpověděl již v starém zákoně prorok
Isaiáš, vece: „Až bude vylit na nás Duch s výsosti,
promění se poušť v Karmel a pustá hora Karmel,
stavší se úrodnou, lesem jmenována bude. I bude
bydleti na poušti soud a spravedlnost na Karmelu
přebývati bude; a bude účinek spravedlnosti pokoj
a užitek spravedlnosti odpočinutí a bezpečnost až
na věky.“ (Isai 32. k. 15. v.j Poušt jest duše bez
záslužných skutků. Když ale Duch s výsosti, když
milost Boží jí propůjčena jest, promění se tak; že
nemá jiného myšlení, než jak čest a slávu Boží zvý-
šiti. Naplněna jest pečlivostí o věci Boží a Bůh ji
bere pod ochranu svou. Bydlí pak na poušti spra­
vedlnost a účinek spravedlnosti jest pokoj. Úžitek
spravedlnosti napotom jest odpočinutí a bezpečnost
až na věky. _______

Ze všeho posavád řečeného vyplývá zajisté, že

ctnost a spravedlnost jest vznešený poklad, k jehož
dosažení žádná práce příliš velká, žádné podniknutí
příliš obtížné nebí. K opatrování téhož pokladu
sesílá Bůh ty průvodkyně duše, aby skrze ně zá­
sluha života věčného neporušená zůstala. Těm, kteříž
skvostný poklad mají, dává Bůh očividně přednosti,
aby k důvěřivému postupování na cestě spasení po­
vzbuzovaly. Neměli bychom se ustavičně po takovém
drahém pokladu ohlížeti ? Neměli bychom uposlech­
nouti radě, kterou prorok Páně dává, řka; „Okuste
a vizte, jak sladký jest Hospodin!“ Přistupmež blíže,
učiňme začátek, Bůh odejme všechnu ostýchavost.
Dobře pravil moudrý Šalomoun, že každý, kdož
kupuje, zboží hanívá, ale když koupiv odchází, jej
sobě chválívá a vysoce cenívá. (Přísl. 20 k. 14. v.)
To samo děje se dbnně při ctnosti. Neb poněvadž
 Kap. 16. O deváté přednosti spravedlivých. 125

lidé z počátku důležitost a skvostnosť její neznají,

považují to, co se zaň žádá, za mnoho a za obtížné.
Jak mile však okusí, jak sladký jest Hospodin, ra ­
dují se z kupu svého a tvrdí, že není žádná věc tak
vzácná jako ctnost, a že sluší všecko na dosažení
tohotož vznešeného statku vynaložiti. S radostí spěchá
muž, jak sv. evangelium dí, aby prodal všecko a
koupil roli, na kteréž drahocenný poklad ny‚lezl. Ó,
jak brzy lze naleznouti poklad nad poklady, když
pomyslíme, jak blízko jest Bůh těm, jenž ho v pravdě
hledají! Mnozí lidé byli před námi, kteříž, přišedše
k poznání svých hříchů skrze usilovnou modlitbu a
vyhledávání Božího milosrdenství za krátký čas tak
daleko dospěli, že se jim zdálo, jakoby do nového
živobytí, ba do nebe přenešeni byli. Jak velké věci
činí Pán, kterýž praví, že nechce pamětliv býti hří­
chů, když je člověk oplakávati bude! Jak přeláskavý
jest Otec, kterýž pobloudilé dítko, jak mile se na*
vrátí, s radostí do domu přijímá, skvostným šatem
odívá a slavnými hody při vítá vá! Pozdvihne se každé
srdce k němu, pros ustavičně u dveří milosrdenství
jeho, aby vyslyše volání tvé, poklady milosrdenství
svého tobě též otevřel.

Kapitola XVII.

0 prostředcích proti hříchům.

I osavadni rozjímaní melo ucel, dusí pozornou
na sebe a opatrnou učiniti, aby se hříchů vůbec
vzdálila. Avšak v čas boje, když pokušení k ně­
které nepravosti naň dotírá, mohou zajisté následu­
jící krátká slova, jež jistý nábožný muž písemné
po sobě zanechal a jimiž se proti všelikým hříchům
bránil, velmi úžitečná býti.
126 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům.

Proti pýše míval následující slova v ústech:

„Když povážím, jak hluboce nade vše vznešený
Syn Boží pro mne se ponížil, musím uznati, že ode
mne žáden tvor nemůže takového ponížení žádati,
abych při tom nemyslil, že ještě více ponížen býti
zasluhují.“
Lakomství z mysli vypuzoval tak: ‚Dobře po­
znávám, že toužení duše mé nemůže ukojeno býti
ničím jiným, leč Bohem samým; protož považuji za
pošetilé, hledati něco jiného, než Boha jediného.“
Smilstvu odporoval říkaje rozhodně: ‚Když
pomním, jak převeliká čest se děje tělu mému, když
hodno jest, aby přijalo nejsvětější Tělo Páně, musím
zneuctění chrámu, jejž sobě Bůh sám utvořil a vy­
volil, bezbožnou svatokrádeží jmenovati,“
Hněv přemáhal mluvě: ‚Kterak mne smí urážka
lidská rozhněvati, když vidím, jak mnohonásobným
spůsobem sám Boha urážím?“
Pokušející nenávisti a závisti odpovídal; „Vida,
jak Bůh tak velkého hříšníka, jakýž já jsem, opět
v milosti své přijal, nemohu žádného nenáviděti a
odpouštím každému křivdu, kterouž mi učinil.“
Nestřídmost v jídle a pití odvracoval slovy:
„Kdo si žluč a ocet představuje, kteréž umírajícímu
Spasiteli na kříži podány byly, musí se styděti za
svou žádost skvostných pokrmů, neb povinen jest,
aby také něco za své vlastní nepravosti trpěl.“
Lenost překonával řka: „Kolikrátkoli sobě při-
pamatuji, že po krátké době strastí vezdejších věčné
odpočinutí následovati má, musím každou práci a
každé namáhání, jenž mne k tomu věčnému blahu
vede, za malou a nepatrnou věc pokládati.“

Boj mezi hříchem a ctnosti dle svatého Augustina.

I svatý Augustinus udal několik hlavních pro­

středků proti hříchům v určitých odpovědích, kte­
 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům. 127

réž k odrážení dotírajících pokušení velmi vhodné

jsou. Poučení jeho pozůstává v následujícím rozjímání:
„Začasto přichází k člověku p ý c h a a mluví s
lichocením: „Ty jsi nad mnohé jiné co do rozumu
a vědomostí, co do bohatství a všech těch věcí,
kteréž tělesné a duševní přednosti dodávejí. Proto
můžeš jinými pohrdati a smíš se nad jiné vyvyšo­
vati. — Na to však odpovídá p o k o r a : Pomni, že
jen práh a popel, hniloba a pokrm červů jsi! I
kdyžbys v skutku něčím byl, ztratil bys úžitek své
přednosti, pak-li b>s se neponížil. Zdaliž jsi vzne­
šenější, než onen první anděl před Bohem byl? Zda­
liž se na zemi více honositi smíš, než-li on na nebi
se skvěl? "A když on pýchou svou s nesmírné vy­
sokosti hluboce padl, zdaliž bude tobě možné, pý­
chou z hlubiny k výšce povystoupit?“
Ma r n á chl ouba říká:„Vykonávej dobré skutky,
pokavád jen můžeš, a ukazuj se lidem, aby každý
viděl, že jsi ctnostný, ctihodný a nábožný, aby tebe
považoval za vyvoleného, s tebou nenakládal lho­
stejně, nýbrž s patřičnou uctivostí se k tobě měl.“
Bá z e ň Boží na to odpovídá: Oiníš-li něco
dobrého, nečiň toho pro vezdejší, ale pro věčnou
slávu svou. V s k r y t o s t i v y k o n á v e j d o b r é
s k u t k y své; a n e m ů ž e š - l i d o c e l a u k r y t ý m
z ů s t a t i , měj a l e s poň v ů l i k t o mu , tak abys
dostál dvojímu výroku Páně, anžto dí: „Když a l ­
mu ž n u d á v á š , ne vě z l evi ce tv á , co či ní p r a ­
vi ce t vá: ať a l m u ž n a t v á j e s t v s k r y t é , a O t e c
t v ů j , j e n ž v i d í v s k r y t ě , o d p l a t í t o b ě , “ (Math.
6 k , 3—4 v.) A na jiném místě: „Tak s vi ť s v ě t l o
vaš e p ř e d l i dmi , ať vi dí s k u t k y vaše d o b r é
a v e l e b í Ot ce v a š e h o , j e n ž j e s t v n e b e s í c h , “
(Mat. 5. k., 16 v.)
P o k r y t e c k á p o b o ž n o s t mluví takto: „Po­
něvadž \ skrytosti nic dobrého nečiníš, ukazuj ale­
spoň veřejně, jakobys uvnitř jiným byl, než v skutku
128 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům.

jsi, abys se lidem nevyzradil a oni tebou nepohr­

dali.“ — P r a v á p o b o ž n o s t má však jiná slova,
totiž: „Snaž se takovým býti,jakým posud v skutku
nejsi, neb když se Iidem představuješ co lepší, vy­
slovuješ proti sobě vlastní odsouzení. Budiž pamět­
liv slov Ježíše Krista řkoucího: „Běda vám, zákon*
níci a Fariseové, pokrytci! nebo čistíte po vrchu
číše a mísy, ale vnitř jste plní loupeže a nečistoty.—
Podobni jste hrobům zbíleným, kteříž se zdají lidem
zevnitř krásní, ale vnitř jsou plni kostí umrlčích i
vší nečistoty. Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se
Iidem spravedliví, ale vnitř jste plni pokrytství a
nepravosti.“ (Mat. 23. k., 25.—28. v.)
N e p o s l u š n o s t lichotívá následujícími úvahami:
„Kdož jsi ty, že jiným, kteříž tebe nepatrnější a
horší jsou, poddán býti máš? Lépe bjr slušelo, abys
ty poroučel jim a nikoliv oni tobě, neb té nepře-
stihují ani duchem, ani skutky svými. Protož za­
chovávej toliko přikázaní Boží a nedbej na žádného
jiného.“ — Jinou radu dává n á b o ž n á p o s l u š ­
nos t , vece: „Kčlyž Bohu poslušen býti chceš, musíš
proto samo také lidem poddán býti, neb Spasitel sám
d í: „Kdo vás'slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou
pohrdá; kdo pak pohrdá mnou, pohrdá tím, kdož
mne poslal.“ (Luk. 10; k., 16. v.) Ovšem pravíš, že
bys jiným rád poslušen byl, kdyby oni byli, jak býti
mají; alevšak slyš, co ohledem na to píše svatý
apoštol Pavel Římanům v kapitole třinácté: „Každá
duše mocnostem vyšším poddána bud; neboť není
mocnosti, leč od Boha, a kteréž jsou, od Boha zří­
zené jsou. Protož kdo se mocnostem protiví, zří­
zení Božímu se protiví.“
Z á v i s t mluvívá: „Y čem jsi člověče horší
než-li ten a onen jest? Proč tedy nejsi alespoň také
tak ctěn, vážen, bohatý aneb v úřadech povýšený,
jak oni jsou? Ba mnohé přednosti máš ty, kterýchž
oni nemají, pročež by ani nad tebou, ani na rovném
 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům. 129

stupni s tebou státi neměli.“ — Na takovou řeč od­

povídá b r a t r s k é b l a h o v o l í : „Převyšuješ-li ostatní
lidi ctnostmi, nacházíš se nicméně přec u větší bez­
pečnosti na nižším místě; neb čím výše někdo po­
staven jest, tím hlouběj padá. A zdaliž z toho be­
reš nějakou škodu, když někteří, jak pravíš, nad
tebou, aneb s tebou narovnám místě postaveni jsou?
Chraň se, abys záviděje jiným povýšení nestal se
podobným těm, o kterýchž kniha moudrosti mluví
takto: „Závistí ďábla‘ přišla smrt na okres země;
následují pak ho ti, kteříž jsou s strany jeho.“
(Moudr. 2. k,, 25. v,)
N e n á v i s t napovídá: „Nepoddávej se, abys
toho miloval, kterýž tě tupí a haní, kterýž tobě
chyby vyčítá a ve všem nad tebou státi chce, což
by zajisté nečinil, kdyby neměl proti tobě nená­
visti.“ — Na to dává křesťanská láska patřičnou
odpověď, řkouc: „Zdaliž, když tě všecko k nenávisti
popuzuje, nemáš ctíti v nepříteli svém obraz Boží?
Sám Spasitel na kříži všem nepřátelům svým od­
pustil, uděliv za živobytí svého pěkné poučení, řka:
„Milujte nepřátele své, dobře čiňte těm, kteříž vás
nenávidí, a modlete se za ty, kteříž vám protiven­
ství činí a utrhají vám, abyste byli synové Otce
svého, který jest v nebesích: jenž slunci svému velí
vycházeti na dobré i na zlé, a déšť dává na spra­
vedlivé i na nespravedlivé.“ (Mat. 5. k., 44.—-46. v.)
Kdo by řekl, že dostačuje milovati ty, kteříž jej
také milují, poslyš další slova Páně í „Milujete-li jen
ty, kteří vás milují, jakouž odplatu míti budete?
zdaliž i publikáni toho nečiní? A budete-li pozdra-
vovati toliko bratří svých, což více činíte? zdaliž i
pohané toho nečiní?“ Co můžeš na to všecko od­
pověděti, leč co dí svatý Jan: „Kdo nemiluje bratra
svého, zůstává v sm rti! (I. Jan 3 k ‚ 14. v.) Protož
vypuď každinkou hořkost z srdce svého a naplň
mysl svou sladkostí křesťanské lásky, neb není nic
130 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům.

líbeznějšího, nic utěšenějšího podle slov sv. evange­

listy Jana, řkoucího: „Bůh prvé miloval nás, i my
se máme vespolek milovati. — Potomť poznáváme,
že v něm zůstáváme a on v nás, že z Ducha svého
dal nám, — Dí-li pak kdo: „Miluji Boha,“ a nená­
vidí bratra svého, lhář jest. Nebo kdo nemiluje
bratra svého, kteréhož vidí, kterak může milovati
Boha, jehož nevidí? — Přikázaní máme od Boha,
aby kdo miluje Boha, miloval i bratra svého.“
(I. Jan 4. k.)
U t r h a č s t v í na cti pravívá: „Kdo by velké
množství špatných skutků toho neb onoho člověka
s mlčením prominul, dal by tím na jevo, že s ohav*
nostmi jeho sám souhlasí.“ — La s ka vé n a p o m í ­
n á n í však se vyjadřuje následujícími slovy: „Není
zapotřebí, aby se o zlých skutcích docela mlčelo
aneb s nimi souhlasilo; alevšak napomenutí nechať
se děje s láskou u přítomnosti toho, kterýž chybil,
a ne za jeho zády s tím úmyslem, aby u lidí do­
brou pověst ztratil. Zároveň též nechať se volí
příležitý čas, aby slova nezůstala bez účinku.
H n ě v pokřikuje: „Když se ti něco dělá na
vzdory, nesmíš to snášeti lhostejně, neboť bys byl
sám proti sobě. Kdybys nezuřil hněvem, staly by
se urážky, křivdy a vzdory vždy těžšími a četněj­
šími.“ — T r p ě l i v o s t odpovídá na to: „Představ'
si umučení Páně a uznáš, že není v světě nic tak
obtížného, abys toho trpělivě snášeti neměl, slyše
napomenutí sv. Petra, „že i Kristus trpěl za nás,
nám zůstaviv příklad, abychom následovali šlepěje
jeho, kterýžto hříchu neučinil, a v jehož ústech lest
nalezena nebyla, kterýžto, když mu láli, nelál, když
trpěl nehrozil, ale vzdával se tomu, jenž ho nespra*
vedlivě soudil.“ (I. Petr. 2. k., 21. v.)
Co jsou všecka utrpení tvoje u porovnání k
těm, jež Spasitel snášel? On trpěl potupu, posměch,
bičování, trním korunování a konečně bolestnou smrť
 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům. 131

na kříži; — a ty bys považovati cbtěl slovíčko za

nesnesitelné ?
N á h l o s t říkává: „V obcování se surovými, ne­
vzdělanými lidmi nelze užívati leč ostrých a tvrdých
slov; vlídná a dobrotivá řeč se jich netkne.“ —
T i c h á m y s l to vy vracuje, řkouc: „Nenásleduj
v té věci své vlastní důměnky, nýbrž ráděj učení
sv. apoštola, jenž dí: „Staršího netresci, ale napo­
mínej jako otce, mladých jako bratří; starých žen
jako matek, mladic jako sester.“ (Sv. Pavel v I. k.
Timot. 5. k., 1. v . ) „Tresci, pros, žehři ve vší trpě­
livosti.“ (II. Timot. 4. k., 2. v.)
L e n o s t ráda hledí přemluviti, že: „Když se
neustále prácí zaměstknávati budeš, ducha svého
unavíš, a když se večer neb skoro ráno dlouho na
modlitbách pozadržíš, čilost mysli otupíš.“ — Proti
tomu povstává c t n o s t n o s t , vece: „Víš-li pak
zajisté, že zítra ještě živ budeš? Ani na hodinu
nemáš úplné bezpečnosti. Pomni, že Ježíš Kristus
ve sv. Evangelium dí: „Bdětež, neb nevíte dne ani
hodiny.“ (Mat. 25. k. 13. v.) Upusť tedy od lenosti
a bud vždy pamětliv toho, že ani vlažní, ani roz-
mázlení, aniž leniví v království nebeské nevejdou,
alebrž ti se šťastného konce dopídí, jenž pilní jsou
a se přičiňují.“
Z o u f a l s t v í napovídá: „Mnohé a veliké ne­
pravosti máš na sobě, četných hříchů ses dopustil,
a přece los svůj pozemský ani dost málo jsi neosla-
dil. Také posavád jsi neučinil ani kroku v polep­
šení; naopak zlá návyklost tebe vždy více váže. I
když se pokoušíš o vyproštění z hříchů, oni tebe
opět a opět tíži svou zase strhují. Když tě tedy
pro minulé nepravosti jisté zavržení čeká a ted na
sobě pozoruješ, že se polepšiti nedáš, užívej rozkoší
tohoto světa, neopomeň sloužiti vezdejšímu věku,
neboť budoucnost ti není příznivá.“ — Takové po­
kušení odmítá n á b o ž n á d ů v ě r a, řkouc: „Jedná-li
132 Kap. 17. O prostředcích proli hříchům.

se o téžké nepravosti a hříchy, pohlédni, jak David,

jsoucí vinen cizoložstvím a vraždou, skrze milosr­
denství Boží od pekla zachráněn byl; považ jak
Manasses, jenž se všelikých ohavností a nepravostí
dopustil, skrze pokání obživnul; pomysli, jak Maria
Magdalena, kteráž nesčíslnými hříchy se zprznila,
přece pramen vší milosti vyhledala, nohy Spasitele
slzemi svými smáčela a vlasy svými utírala, líbala
a mastí mazala, i v skroušeností své odpuštění hří­
chů dosáhla; viz, jak se sv. Petr břemena, jež za­
přením mistra a Pána svého na sebe uvalil, zprostil
a nevěrnost svou hořkými slzemi lítosti zmyl; ber
z toho poučení, jak onen lotr, zaslouživ smrť a
ukřižován jsa s Ježíšem Kristem, v poslední hodince
kajícnou myslí získal milosrdenství a do ráje přijat
byl, a jak Savel, jenž církev Boží pronásledoval a
krví těch, kteříž pro Jméno Kristovo umřeli, se po­
skvrnil, pozděj v apoštola a nádobu vy volení, pro-
měněn byli — Kdo tolikeré a tak znamenité pří­
klady před očima má, nemělby ani chvilky nápově-
dem zoufalosti uvěřiti, anobrž spíše slovy proroka
Ezechiele mysl svou povzbuzovati, čta: „Kdyžby se
odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, kterouž spá­
chal, a činil by soud a spravedlnost: tenť duši svou
obživí.“ (Ezech. 18. k., 27. v.)
N e m í r no s t jídle a pití rozumkuje tak:
„Bůh všecko stvořil, abys toho užil; kdo se nena-
sycuje, pohrdá podávaným darem.“ — S t ř í d m o s t
naproti tomu má následující zásady: „Bůh v skutku
všechno stvořil, aby toho člověk užil a hlady ne­
zemřel ; alevšak zároveň jemu mírnost a zdrženli­
vost přikázal, aby meze nepřekročoval. Mezi pří­
činy k podvrácení Sodomy patřila nestřídmost, jak
Hospodin sám dosvědčuje, řka: „Aj! tatoť byla ne­
pravost Sodomy, sestry tv é : pýcha, sitost chleba a
hojnost a zahálka její a dcer jejích.“ .(Ezech. 16. k.,
49. v.) Protož má jedenkaždý pokrmu přijímati
 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům. 13B

jen k zachování zdraví a sil, nkoliv ale k lahození

chuti. “
P r o s t o p á š n á r o z k o š se táže: „Proč bys
radost v mysli utlačoval ? — Bud veselý s každým
qjověkem. Hled žertem a vtipem sebe i jiných ba-
viti.“ — V á ž n o s t odpovídá; „Z jaké příčiny se
veselíš? Přemohl jsi snad ducha zlého? Aneb ušel
jsi trestům pekelným? Aneb vrátil jsi se z vyhnán»
ství do vlasti? Máš snad jistotu svého vyvolení?
Aneb zapoměl jsi docela, že Kristus Pán řekl: „Za­
jisté, zajisté pravím vám, že budete kvíliti a pla­
kati vy, ale svět se bude radovati; \y pak se bu­
dete rmoutiti, ale zármutek váš obrátí se v radost.“
(Jan 16. k., 20. v.) či snad ti vypadlo z paměti,
že jinde Kristus Pán také pověděli „Běda vám, kte­
říž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete!“
(Luk. 6. k., 25. v.)
Ž v a s t a v o s t se omlouvá tak: „Není ten tre­
stu hoden, jenž mnoho mluví, ale žádnému zlým
slovem neuškodí; alebrž ten je špatný člověk, kte­
rýž málo sice mluví, avšak při tom jiné zneuctívá.“ —
Na to jí říká s k r o m n á m l č e n l i v o s t : „Pravda
jest, co mluvíš, ale často se přihází, že se řeč z po­
čátku dobrá a nevinná pozdéj k špatným věcem
obrátí, jak to písmo svaté samo naznačuje, řkouc:
„Mnohé mluvení nebývá bez hříchu; kdo pak zdr­
žuje rty své, opatrný jest.“ (Přísl. 10. k., 19. v)
Dejme tomu, aby při velkém množství promluvených
slov ani jedno hříšné nebylo, neužitečné mezi nimi
bude přece nejedno, a z toho též se bude muset
přísný účet skládati.“
S m i l s t v o domlouvá: „Proč bys se neoddal
smyslnosti, an nevíš, co pozděj následovati bude?
Netrať příležitostného času přáním a čekáním, neb
vidíš dobře, že ti rychle, velmi rychle ubíhá.“ —
č i s t o t a odpovídá: „Nestav se, jako bys nevěděl,
co na tebe po tomto živobytí čeká. Jestližes byl
134 Kap. 17. O prostředcích proti hříchům.

čistotný a bohabojný, máš před sebou neskončené

radosti; pokudž ale bezbožně a smilně živ bývals,
budou věčné tresty pekelné losem tvým.“
L á s k a k světu říkává: „Zdaliž může něco býti
pěknějšího, vnadnějšího a rozkošnějšího nad to, co
tento život vezdejší denně před oči nám staví?“ —
L á s k a k n e b e s k é v l a s t i soudí na proti tomu
tak : „Když tě všecky ty věci, kteréž pod nebem jsou,
tak bavit dovedou, když se ti žalář tvůj tak milo-
krásným býti zdá; jakáž bude teprv vlast tvá na
nebi? Když země, na níž jen cizinci bydlí, tak
vnadná jest; jakýž bude teprv onen být, jejž Otec
nebeský dítkám svým uchystal? Když se smrtelní
tvorové na této zemi tak blahými a šťastnými cítí,
jak šťastní a blažení musí teprv nesmrtelné býtosti
na onom světě býti?“ — Protož nechať opustí srdce
tvé láska k vezdejšku, do něhož žáden nevstoupí
tak, aby se s ním zas rozloučiti nemusel; nechať
přebývá v tobě jediná láska k budoucímu živobytí,
jehož radosti žádná smrť více neobmezí, ve kterém
žádná starost týrati nebude, kde žáden nedostatek
obtíže nespůsobí!

Co zde řečeno bylo, má nám zbraně do rukou

dáti, které k ustavičnému boji proti hříchům po­
třebné jsou, abychom nepravosti nepouštěli do srdce
svého, alebrž jej, co Bohu patřící příbytek, proti
nesčíslným nepřátelům náležitě ohradili. Odrazíme-li
nepřátele, pak zajisté nebeský host k nám zavítá a
u nás přebývati bude, jakž to dí sv. Jan: „Bůh
l á s k a j e s t ; a k d o ž z ů s t á v á v l ás ce , v B o h u
z ů s t á v á a B ů h v něm .“ (I. Jan 4. k., 16, v.)
 Kap. 18. Pečování o duši. 135

Kapitola XVIII.
Pečováni o duši
jest nejdůležitější věc.
Mnozí mají za to, že nejsou k svatosti povolaní
a proto také málo dbají o pravou pobožnost. Docela
jinak soudili ti, jenž k blahoslavenství a k spasení
6vému dospěli. Oni byli přesvědčeni, že Bůh chce,
aby lidi spaseni byli; protož je stvořil a proto Ježíš
Kristus se stal člověkem. Každý má prostředky
a potřebné milosti, aby tohoto cíle svého dosáhnul,
a když s milostí popřátou věrně činným jest, po­
přeje Bůh ještě více a větších milostí. — Chceš býti
spaseným ? — Můžeš toho docíliti, když dobrou vůli
svou osvědčíš.
Bůh nemá v úmyslu, aby všickni lidé tímtéž
spůsobem k spasení svému přišli. On má tisíceré
rozličné cesty, po nichž k němu přijíti lze. V kaž­
dém stavu možno svatě žíti. Rozvažuj pilně o okol­
nostech svého vlastního živobytí a vykonávej spra­
vedlivě všecky povinnosti své. Poustevník nesmí
obcházeti světem jako občan, prací, řemeslem aneb
úřadem nějakým vázaný; a naopak člověk v povo­
lání světském nemůže jako poustevník živ býti. Zpy­
tuj, jakým spůsobem od tebe, v tvém povolání Bůh
svatost života žádá a rozbírej si dobře na mysli,
zdaliž svatých, kteříž v povolání tvému podobném
žili, následovati nemůžeš. — Prostředky( kteréž ti
Bůh k posvěcení tvému poskytuje, jsou mnohoná­
sobné příležitosti k dobrému, jakž se ti v povolání
tvém naskytují. Užíváš-li jich věrně? Nesčíslné
vnitřní osvícení propůjčuje tobě Bůh. Vsímáš-li sobě
toho náležitě? Denně něco činí, aby srdce tvé od
tvorů odvrátil, neb oni překáží čisté lásce Boží.
Následuješ-li pokynutí láskavého Otce nebeského ? —
První křesťané přemohli ukrutnost tyranů, a vzdor
136 Kap. 18. Pečování o duši.

všemu pronásledování dobyli sobě korunu slávy

nebeské. Nám se staví naproti rozkoš a lichocení
tohoto světa. Přemáhejme též nepřítele své! Bud-
mež opatrní a zmužilí pečovatelé o spasení své, je-
]ikož tak vzácné vzory před sebou máme, kteříž
nás neustále poučují, že spasení duše nejdůležitější
úkol života lidského jest. Přirovnejme, co jsme po-
savád činili my, a co učinili svatí předchůdci naši!
Asi před šestnácti sty roky vešel sv. Antonín,
syn bohabojných rodičů egyptských, do chrámu Páně,
kdež se právě četla slova Ježíše Krista, jimiž mlá­
denci po království nebeském dychtícímu bezpečnou
radu dal: „ Ch ce š l i d o k o n a l ý m b ýt i , j di, p r o ­
dej co máš, a r o z d e j c h u d ý m a b u d e š m í t i
p o k l a d v n e b i ; a p o j d n á s l e d u j m n e . “ (Mat.
19. k , 16. v.) Tato slova tak účinkovala na mysl
dvacetiletého mládence Antonína, že přišed domů
jmění mezi sestrou a sebou rozdělil, svůýpodíl chu­
dým rozdal a sám na poušť se odebral, aby, trávě
čas při modlitbě a práci, pod dozorstvím pobožného
poustevníka Bohu dokonale sloužiti se naučil.
Jsa po nějakém čase o Božských věcích do­
statečně poučen, a nechtěje už upustiti od svého
úmyslu, sloužiti Bohu v úplné chudobě a v mrtvení
své smyslnosti, vyvolil si na blízku otcovského domu
svého skrovný, osamělý byt. Tu počal příkladný
svatý boj. Sotva by lze bylo najiti člověka, kterýž
tolikým a tolikterým pokušením odolati musel, jako
svatý Antonín.
H n e d n a z a č á t k u se k n ě m u c h t ě l a ,
v l o u d i t k l a m n á m y š l é n k a , že by v s vé t ě s
v e l k ý m b o h a t s t v í m s vým m n o h e m v í c d o ­
b r é h o k o n a t i m o h l , než o s a m o t ě se s v o u
s k r o m n o s t í . Alevšak neustálou modlitboukBohu
o osvícení nabyl poznenáhlu přesvěděenosti ‚ že ho
jenom Boží prozřetelnost k osamělému živobytí
přivedla.
 Kap. 18. Pečování o duši. 137

Na to s u ž o v a l zlý d u c h , j a k o ž t o n e ­
přítel každé ctnosti, svatého nečistnými
ž á d o s t m i , p ř i v á d ě j e ho až k z o u f a l é m u
z á r m u t k u n a d se bou. Avšak nepřetržitou bed­
livostí nad smysly svými, postem a modlitbou zví­
tězil sv. Antonín. Denně jenom něco málo chleba
s solí požíval, a nepil leč vodu, a tu teprv po zá­
padu slunce.
1 když vzdorujíc pekelnému svůdnictví celi svou
opustil a dále na poušti sobě ještě skrovnější byt
vyhledal, n á s l e d o v a l j e j p e k e l n í k , k t e r ý ž
o b c h á z í j a k o l ev ř v o u c í , h l e d a j e k o h o by
p o h l t i l . O d v á ž i l se n a ň s u k r u t n ý m n á ­
s i l í m, t a k že j e d n o u z r á n a celý z k r v á c e n ý
j a k o bez s e b e l e ž e t i z ů s t a l . On však se
modlil, řka: „Staň se vůle Páně! Jsem odhodlán
k boji až do smrti. Nic nemá v stavu býti, aby
mne od mého Ježíše odloučilo.“ V tom jej obklo­
pila jasná záře a on zvolal. O Bože můj! kdež jsi
byl až dotud? Kdybys byl přítomen býval hned
od začátku mého bojování, byl bys zajisté vřelé
slzy mé utřel a zármutek srdce mého uspokojil.“
Na to uslyšel zřetelně hlas: „Antoníne braho můj!
byl jsem pořád přítomen tvému boji; a poněvadž
jsi zmužile překonal nepřítele všeho dobra ke cti
mé, chci tebe navždy chrániti a jméno tvé slavným
učiniti na zemi.“
Od oné doby cítil svatý Antonín v sobě novou
silu ke všemu dobrému a obzvláštní moc k přemá^
hání všelikého pokušení. Přicházeli pak mnozí a
žádali býti učenníky jeho. Ačkoliv jeho nejradším
zaměstnáním bylo, o samotě v rozjímání s Bohem
obcovati, převzal přece též po mnohých prosbách
úkol vyučování jiných a přednášel jim krásná pra­
vidla živobytí, z nichž nám svatý Athanasius násle-.
dující písemně zachoval:
138 Kap. 18. Pečování o duši.

„ č i s t ý život a živá v í ra v p ř í t o m n o s t
Bo ž í j s o u n e j l e p š í p r o s t ř e d k o v é p r o t i h ř í ­
c hům. — N i k d y ne má p o m ý š l e n í n a v ě č ­
n o s t o p u s t i t i člověka. — M y s le te k a žd ý
den, žeť on p o s l e d n í m ž i t í v a š e h o b ý t i
m ů ž e . — V y k o n á v e j t e k a ž d ý čin s t a k o v o u
p o b o ž n o s t í a sv. o p a t r n o s t í , j a k o b y p o ­
s l e d n í byl , k t e r ý ž j e š t ě n a z e m i v y k o n a t i
m áte. — P o k u š e n í p ř e m o c i lze l e h k o , k d y ž
se n e s p o l é h á n a v l a s t n í sílu, n ý b r ž v j e d i -
n é h o B o h a se d ů v ě ř uj e . — B d ě t e n e u s t á l e
n a d po k u še n ím i a v z d o r u j t e zmuž ile ná­
p a d ů m z l é h o d u c h a ; onť j e s t s l a b ý , k d y ž
n ě k d o j e m u n a p r o t i p o s t a v i t i se ví. On
t r n e p ř e d m o d l i t b o u a poBt em, p ř e d p o ­
k o ro u a každým dobrým skutkem. Zna­
mení kříže dostačuje, aby zkazilo lest a
š a l b u je h o . — U p ř í m n ý , b e z e l s t n ý ž i v o t a
o p r a v d i v á ví ra j s o u n e j l e p š í z b r a n ě p r o t i
s v ů d n í k u to‚muto. V B o h u s p o č í v a j í c í ut ě-
šenost mysli a Jméno Ježíš n ahání jemu
velký strach.“
K těmto zásadám byl život svatého Antonína
pravým příkladem. Protož jej Bůh dlouho zachoval,
aby slovem a skutkem vzdělával nábožné, jenžby
podmaněním náruživost], chudobou a přísným sebe­
zapřením z lásky k Ježíši slávu Boží rozmnožovali.
Poslední naučení, jež před smrtí svou dal, bylo, aby
učenníci nepřestali bedlivými býti, by snad na konci
ovoce dlouholeté pobožnosti neztratili.
Kolikráte jsme taková slova slyšeli, kteráž sva­
tého Antonína pronikla, avšak zůstali jsme ve světě
nejen s tělem, ale také s myšlením a žádostmi svými!
Jak mnohem záslužnější před Bohem byl život svaté
Justiny, kterýž zde k dalšímu povzbuzení připojiti
sluší! Svatá Justina žila za časů císaře Diokleciána
u otce modloslužebného v Antiochii. Milost, kterou
 Kap. 18. Pečování o duši. 139
jí Bůh propůjčil, pozůstávala v tom, že vedle jejího
domu otcovského býval jistý jáhen, kterýž přistu­
pující k víře Kristově vyučoval. Justina slyšela ho
mluviti a byla hned hluboce dojata krásným a spa­
sitelným učením jeho. Odebrala se pak sama k
muži Božímu, jenž ji s otcovskou láskou přijal a
důkladně v křesťanském učení víry vycvičil a potom
skrze křest svatý do církve přijal.
Rodičům své obrácení na víru nezatajila, nýbrž
s velkou nndšeností tak dlouho mluvila o Bohu pra­
vém a Ježíši, co dobrém pastýři, k rodičům svým,
až tito mocí pravdy překonáni byli. Velkých při
tom měla obtíží, neb otec i matka byli pohanství
velmi oddaní. Konečně však zažila přece té radosti,
že oba přijali učení a křest svatý.
Nábožná Justina účinkovala věrně s milostí
Boží a prospívala co den více v ctnosti a svátosti.
S obzvláštní radostí navštěvovala svatá místa, kdež
se křesťané k službám Božím shromáždili, dávajíc
příklad horlivé služebnice Páně. Veřejně složila
slib panenské čistoty.
Tajně však se jí strojily úklady. Pohanský
mladík, jmenem Cyprián, v pohanské zaslepenosti
čarodějství oddaný, umínil sobě prostřednictvím zlých
duchů zmocniti se Justiny. Alevšak světice Boží,
jenžby dříve co modloslužebnice nebyla odolala
svůdníku, měla teď co křesťanka mocnou obranu
proti němu. Zpozorovavši nebezpečentví oddávala
se tím horlivěj modlitbě, opatrnosti nad sebou a
mrtvení těla svého. Udělala znamení kříže a tím
zničila moc pekelnou. I Cyprián se brzy s zahan­
bením přesvědčil o marnosti svých úkladů. Avšak
milost Boží, skrze svatou Justinu vyprošená, nepře­
stala na pouhém odvrácení nepřítele, nýbrž vítězně
postupovala dále a vytrhla duši Cypriána z moci jeho.
Ten totiž poznav lichost pověry své, přišel zároveň
k poznání nepravostného žití svého. Následkem
 140 Kap. 18. Pečování o duši.

toho padl v hluboký zármutek. Tu se ho chopila

milost Boží, osvítila milosrdně rozum jeho a při­
vedla jej k pobožnému knězi Eusebiovi. Ten při­
jal sklíčeného hříšníka slovy: „Cypriáne, bratře
můj! Viděl jsi moc Ježíše Krista ukřižovaného nad
šalbou a zlostí pekelnou při nepřemožitelné panně.
Ta sama moc účinkuje také spásu skroušených hříš­
níků. Budeš-li věřiti a pokání činiti, dosáhneš od»
puštění viny své a pokoj srdce svého.“ — Cyprián
se vzdal na pokání a hleděl napotom horlivostí na­
praviti, co v zaslepenosti spáchal.
Na něj, jakož i na svatou Justinu čekala ještě
poslední zkouška. Když kruté pronásledování kře­
sťanů začalo, byli oba jati a pro věrné vyznání víry
mučeni. Jsouce za hodny uznáni, pro Jméno Je­
žíše trpěti zvolali hlasitě: „Toto mučení otevírá nám
nebesa a učiní nás účastnými věčného spasení.“
Skvělou v nich vidíme poukázku na to, že se
nemá s pokáním odtáleti, má-li hřích skutečně se­
třen býti. Život jest příliš nestálý, působení pro
spasení jest nad míru důležité. Jednáť se o věč­
nost, o neskončené blaho aneb zavržení. Jakž by
lze bylo v posledním okamžení docíliti, od čehož se
dlouhý život vzdaloval?
Mnozí volí krátké radosti vezdejší a zbavují se
věčných slastí nebeských, druzí volí krátký bolestný
boj, aby dosáhli věčně trvající vítězství. K těmto
poslednějším patří zajisté svatý Arsenius. Kdož se
přidržuje oné světské zásady a času dává přednost
před věčností, diviti se bude, že tento muž své ve­
zdejší štěstí nohama šlapal! Jinak o něm soudil
zbožný opat Pemon, při smrti jeho přítomný. Ten
zvolal: „O šťastný, blahoslavený Arseni! žes, pokud
jsi na zemi živ byl, plakal; neb ti, kteříž zde plá­
čou, tam na věky radovati se budou.“ —- Arsenius
byl muž ve všech vědách dobře vzdělaný. Jsa vy­
hlášeným řečníkem a bystrozrakým učencem, byl
 Kap. IS. Pečování o duši. 141

zvolen od císaře Theodosia za vychovatele dvou

princů jeho, nápotomních císařů Arkadia a Honoria.
Kromě toho zvolen byl za člena slovútné římské
rady. Avšak my teď neznáme Arsenia jakožto moc­
ného dvořenína, nýbrž více jakožto chudého pou­
stevníka. Tu a ne při dvoře byla cesta k jeho
věčnému povýšení. Když se Arkadius dopouštěl
chyb, o nichž svědomitě mlčeti nemohl, a když jej
proto trestal, padl do nemilosti, tak že se princ
krvavě na něm pomstiti chtěl. Zvěděv o tom, žádal
Boha v modlitbě vroucné o radu. Tě také dosáhl,
neb slyšel hlas: „Arseni, Arseni! opusť-hluk dvorní
a nepokoj světa, i nálezneš a ujistíš sobě blaho
své.“ Na to se rozhodl; odebral se k řeholníkům
do Egypta a tam setrval až do smrti své.
Převeliká obtížnost, kterouž i tím na sebe vzal,
byla, že do chrámn Páně z pustiny, v níž se uho-
stil, třidcet římských mil konati musel; alevšak po­
korně a skromně se podrobil tak těžkému jhu.
Také na poušť ho pronásledovala svůdná nád­
hera tohoto světa. Arkadius dosednuv na trůn cí­
sařský, pilně pátrati dal po Arseniovi a když ko­
nečně příbytek jeho náležen byl, vypra\il k němu
posly své, nabízeje mu důchody celého Egypta, aby
s nimi k dobru mnichů nakládal. Arsenius dal za
odpovědi: „Já prosím Boha bez přestání, aby nám
všecky hříchy naše odpustil. Co se však vynaklá­
dání peněz týče, uznávám se k řádnému provedení
toho neschopným býti, neb jsem se světu dávno od­
cizil.“
Jindy zas mu doručena poslední vůle jistého
senátora, dle kteréž za dědice bohatých statků usta­
noven byl. Ani tím se nedal ž e svého jediného
pečování o duši k starostem světským odvrátiti a
odpověděl rozhodně: „Kterak mohu nastoupiti dě­
dictví jeho, když jsem světu umřel dříve, nežli on?“
Mělť při tom neustále hlas, jímžto ho Bůh prozře­
142 Kap. 18. Pečování o duši.

telností svou k spasení vedl, před sebou: „Prchej,

mlč a bud pokojný: to jsou základové spasení
tvého.“
Aby v duchu svém nikdy nezdřímnul, říkával
sobě často: „Arseni, Arseni! proč jsi přišel jsem?
Cos chtěl činit na poušti? Proč jsi opustil svět?
Zdaliž se to nestalo proto, abys se Bohu v tomto
povolání lépe zlíbil ? Zdaliž jsi neměl v úmyslu,
jemu věrněj sloužiti? — Čiň tedy, cos sobě přede-
vzal.“
Dá se mysliti, že kníže temností při takové
dokonalosti Arsenia nebyl lhostejný. Trýznilť bohu­
milého muže mnohdy velmi ukrutně. Ten ale, když
se pronásledovaným býti cítil, takto se modlíval:
„0 Bože můj! neopouštěj mne; před Tvou Božskou
Velebností nic dobrého jsem neučinil; měj však se
mnou bídným ted strpení a popřej mi tu milost,
ab> ch spasitelně živ býti začal.“
Arsenius myslíval vždy na poslední věci. Z té
příčiny přechovával v sobě neustále bázeň Boží a
když se přiblížila hodinka smrti jeho, prosil bratry
své, aby po smrti jeho při nejsvětější oběti naň
pamatovali. „Neb“ řekl on, „jestliže jsem ve svém
živobytí něco učinil, co se Bohu mému líbilo, žá­
dám Jej skrze milosrdenství Jeho dosáhnouti.“ Ovšem,
když smrtelné ouzkosti naň přišly, hořce plakati za­
čal, a když bratří slze jeho viděli, a jeho se tázali:
i‚Otče, proč pláčeš? Snad se bojíš jako jiní lidé
umříti?“ — odpověděl: „Vyznávám, že jsem se to-
hotož rozhodného okamžení od oné doby bál, co
jsem roucho poustevnické oblékl. “ — Na to však
se utišil; nebeský poklid se rozložil po tváři jeho,
a on odevzdal co kmet pětadevádesátiletý čistou
duši svou Bohu. To byla ta chvíle, ve kteréž opat
Pemon zvolal: „Šťastný a blahoslavený Arseni, žes
pokud jsi živ byl na zemi, plakal! Neb ti, kteříž
zde pláčou, tam na věky radovati se budou.“
 Kap. 18. Pečování o duší. 148

Také svatý Makarius opustil svět. Pro jakou

jinou příčinu, leč aby duši, svou jedinou duši spa=
sil? Žádosti světské překonával tím, že se cvičil
s málem spokojen býti. Když jednou s učedlníkem
svým za parného dne neměl, leč stín stromu k
ochlazení a učedlník si ztěžoval na žížeň, řekl jem u:
‚Děkuj Pánu Bohu, že ve stínu se nacházíš; mnozí
ani toho občerstvení nemají a musí vedro sluneční
snášeti. Věř mi, již po dvadcet let jsem ničehož
více pro tělo nežádal, než co nevyhnutelně potřebné
bylo.“
Pustiv svět z mysli své přijal do ní z cela pa­
matování na všudepřítomnost Boží. Neustále též
učedlníkům svým to naučení dával, že nejen při
modlitbách, ale též při každém skutku na přítom­
nost Boží mysliti sluší. „Tim,“ dokládal on, „stává
se křesťan silným dosti, aby každému nepříteli blaha
a spasení svého odolal a celý život svůj Bohu vě­
noval. Zapotřebí k tomu, neustále nad smysly
svými bděti. Kdo Boha vždy na mysli přítomného
má, ten k němu tak přilne, že ho nic na světě ani
násilím odloučiti nedovede.“
Jak hluboká byla přesvědčenost o těchto zá­
sadách, dokázal skvělým přestáním zkoušek, jež Bůh
na néj seslal. Pomluva mu strojila první ouklady.
Pověsť mezi lidem ukřivdila velmi bezúhonné po­
čestnosti jeho. On však čist jsa ve svědomí pone­
chal Bohu dokázaní své nevinnosti, a ačkoliv k
urputnému hněvu proti pomluvačům neustále dráž­
děn byl, zůstal pokorný a skromný.
Po čase, když zlý duch pomluvy nezvítězil, a
Bůh nemocemi sklíčiv lidi pomluvačné, jimi samýmí
lživost a zlomyslnost jejich světu ohlásiti nechal,
když ctnost v jasném světle se ukázala, nová zkou­
ška, nastala svatému Makariovi. Lid mu projevoval
lichotivou úctu. Nemoha pochlebníkům a poku­
šitelům k pýše zavříti ústa, odebral se na poušť,
144 Kap. 18. Pečování o duši.

chtěje raděj o samotě duši zachovati, než uprostřed

úcty ji pýchou ztratiti.
Na poušti přicházeli mnozí k němu a žádali,
aby jich poučoval. Nová skrze to nastala zkouška
pro svatého Makaria. Měl volit mezi touhou po
zalíbení se jiným a mezi pokorou. Ale milost Boží
byla v něm již tak účinlivá, že bez prodlení k po­
koře se nachýlil. Užitečné a moudré poučování své
dával jednoduchými slovy a tak zkrátka, že se mno­
hým hledajícím sladkých slov nezavděčil. Tak na
příklad jistému mladíku, kterýž zvěděti chtěl, jak
uvnitř v duši pokoje docíliti lze, pravil, aby šel na
hřbitov a tam spočívající zemřelé chválil aneb ha­
něl. Když se mladík vrátil, a na otázku: co zem­
řelí tomu říkali? odpověděl, že mlčeli, pronesl krátké
ale jadrné poučení, aby také tak činil ve světě,
jakož mrtví, spočívající v pokoji Páně, aby se nedal
zvrátiti ani chválou, ani potupením, načež bude
požívati vnitřní pokoj v Bohu.
Na konci nábožného živobytí nejtěžší zkouška
jemu uchystána byla, aby dokázal, že koruny blaho­
slavenství docela hoden jest. Stále proti bludařům
Ariánským Božství Ježíše Krista zastával. Proto
byl od nich pronásledován a od patriarchy Alexan­
drinského, s nimi smýšlejícího, na malém pustém
ostrůvku uvězněn. Po mnohých mukách propuš­
těn jsa vrátil se k svým bratřím a s posled­
ním provoláním: „Bratři, tak bučfme v tomto živo-
vytí, abychom do propasti věčné zavrženi nebyli,“
skonal v Páně.
Podobná slova, jakáž sv. Makarius svým učedl­
níkům a bratřím zanechal, slyšel též sv. Pimon co
třináctiletý hoch v kostele: „Blahoslavení jsou, kte­
říž zde pláčou, a blahoslavení, kteříž čisté srdce
zachovají,“ tak zněla slova kazatele. Poněvadž těm
slovům dobře nerozuměl, tázal se o smysl jejich
jistého nábožného muže a zvěděl se od něho, že
 Kap. 18. Pečování o duši. 145

řečená slova nevyznačuje leč že modlení, postění se,

ujímání spánku, snášení zármutku, trpělivost při
potupení a pronásledování cesta jest, jenž vede k
spasení. Tim povzbuzen odevzdal se tak zbožnému
živobytí, že zůstane povždy živým svědectvím, že
pečování o spasení duše všecko jiné daleko za sebou
nechati má, neb jest v každém povolání a při kaž­
dém zaměstnání nejdůležitější věc. činy a kajícné
skutky sv, Šimona Stility jsou tak známé, že tu
netřeba blíže na ně poukazovati.
Nejenom sám takového též přesvědčení byl sv.
Eleazar, hťabě Oriánský, alebrž také všecky podří­
zené své k podobnému bohabojnému smýšlení vedl.
Jeho zásadou bylo; „Nelze mysliti větší rozkoše,
nežli ta jest, která při stole Páně udělená bývá.
Největší útěchu na zemi poskytuje častější přijí­
mání Nejsvětějšího Těla a Krve Ježíše Krista,“ Dle
toho také ustanovil v domě svém pořádek, kterýž
o hluboké úctě k náboženství svědčí a protož zde
na vzor položen býti zasluhuje. Slova jeho znějí:
„Všickni dom ácí , n e c h a t mají j a k é ž k o l i
p o s t a v e n í v r o d i n ě mé, m a j í d e n n ě mši
svat ou n á b o ž n ě s l yš e t i . To se má s t á v a t i
p r o t o , že p ř e s v ě d č e n j s e m, že k d y ž k a ž d ý
v p r a v d ě k r á l o v s t v í Bož í a s p r a v e d l n o s t
j e h o h l e d a t i b u d e , p o ž e h n á n í Bož í n e mi ne,
neb P á n s á m p r a v i l : H l e d e j t e n a p ř e d k r á ­
l o v s t v í Boží a s p r a v e d l n o s t J e h o , o s t a t n í
bude vám p ř i d á n o . “ — J e s t l i ž e - b y n ě k d o
z p o d d a n ý c h mý c h f a l e š n ě p ř i s a h a l , a n e b
Bohu a b l i ž n í m u se r o u h a l ; b u d e n a p ř e d
přísně p o trestá n a pak s h a n b o u p r o p u ­
š t ě n; n e b n e l z e m y s l i t i , aby B ů h t a k o v é m u
domu p ř í z n i v ý byl , k d e ž i j í l i d é , j e n ž se
z l é mu d u c h u p o d moc d á v a j í . — V š i c k n i
mají p o č e s t n o s t d o k o n a l e z a c h o v á v a t i .
Sebe m e n š í o p l z l o s t a n e č i s t o t u bez t r e s t u
146 Kap. 18. Pečováni o duši.

nenechám. — Mu žové a ženy mají každý

t ý d e n ke s t o l u P á n ě p ř i s t u p o v a t i . Není
ž á d e n b í d n ě j š í n a d o noho, j e n ž se t a k é o
v ý r o č n í c h s v á t c í c h s v a t é h o p ř i j í m á n í z dr-
žuje. — Ž á d á m , a b y z d o m u m é h o k a ž d á
l e n o s t v y o b c o v á n a byla. Z r á n a necheať
k a ž d ý pobožně m o d li t b u vykoná, sebe a
den n í p rác i svou Bohu v oběť p řin e s a
p o t o m k t o m u , co v y k o n a t i má n e b sobě
umínil, přistoupí. Zajisté nálezne jeden­
k a ž d ý t a k é č a s k n á b o ž n é m u r ozj í má ní .
J i n a k o t ě c h , k t e ř í ž by c h t ě l i j e n o m po­
ř á d v k o s t e l e s e d ě t i , n e c h c i n i c v ě d ě t i , neb
o b y č e j n ě se u k a z u j e , že t o n e c h t ě j í t a k
z o p ra v d o v é pobožnosti, jak o spíše z ne­
c h u t i k p r á c i č i n i t i ; ž i t í č l o v ě k a j a k ž jej
Sp a si t e l sám naznačuje, n e p o z ů s t a v á to ­
l i k o v t om, aby d o b ř e se m o d l i l , n ý b r ž i v
tom, aby mra vo počestný, u č en liv ý , pilný
v p r á c i a p e č l i v ý v d o m á c n o s t i byl. — Od­
v á ž n é hrý o peníze nechci t r p ě t i pod stře­
c h o u svou. P r o t o ž v š a k n e ž á d á m , a b y byt
můj p o u s t e v n o u byl , a n i ž a b y d o m á c í m o j i
p o u s t e v n í č k y žili. N e b r á n í m ž á d n é m u p o ­
t ě š e n ý m a veselým b ýti, p o k u d ž jen nic
p r o t i s v ě d o m í s v é m u n e d ě l a j í a do n e b e ­
z p e č e n s t v í , Bo h a u r a z i t i , se n e v y d á v a j í . —
P o k o j v d o m ě mém ne smí r u š e n být i . Kde
j e s t p o k o j , t a m p ř e b ý v á Bůh. N e s v o r n á ,
z l o ř e č i v á a p o m l u v a č n á c h a s a se ve s p o l e k
u s o u ž í v á . K d o ž k o l i v n e p ř e c h o v á v á v sobě
b á z e ň B o ž í , n e z a s l u h u je d ů v ě ru svého
P á n a a snadně jem u škodu t r o p i t i b u d e .—
K d y ž by se s t a l a h á d k a , má se v ě r n ě při*
k á z a n í sv. a p o š t o l a z a c h o v á v a t i a s m í ř e n í
j eš tě p ř e d z á p a d e m slunce vykonati. Nech
ať se z a p o m e n e n a p o c h y b e n í p r o t i n ě ­
 Kap. 18. Pečování o duši. 147

k o m u v t o m o k a m ž e n í , k d y se s t a l o , a
k a ž d á ž l u č ať se p o t l a č í . D o b ř e vím, že
n e m o ž n o j e s t , s l i d m i t a k ž í t i , a b y od ž á ­
dn é h o nic k t r p ě n í nebyl o. Vž dyť m á l o k d y
čl ově k j e d e n d e n d o c e l a s s e b o u je s r o z u ­
měn. J a k m i l e ho p ř e p á d á n e v r l o s t , j i ž
neví, co chce. J i n ý m n e c h t ě t i o d p o u š t ě t
je ď á b e l s k é , n e p ř á t e l e m i l o v a t i a z l é d o ­
brým spláceti je p ř íz n a k e m d íte k Božích.
Když t a k o v é t o ž s l u ž e b n í k y náleznu, o t e v ř u
jim v ž d y c k y dům i s r d c e své; c hci je p o ­
v a ž o v a t i za p á n y své. — K a ž d o d e n n ě se
v š i c k n i v p ř í b y t k u mém s h r o m á ž d í , a b y
se r o z p r á v ě l o o B o h u , o s p a s e n í a p r o r
s t ř e d c í c h , j a k ý m i ž n e b e z í s k a t i lze. N e n í
t o m a l á h a n b a p r o ná s , že j s o u c e p o s t a ­
ve ni n a t u t o zem, a b y c h o m s o b ě r á j v y d o ­
byli, t a k m á l o a j e n p o v r c h n ě o ně m m l u ­
v í v á me . 0 ž i v o t e l i d s k ý j a k b ý v á š z n e ­
u ž í v á n ! Ó, j a k é ž p r á c e se p o d n i k á v a j í ,
n e j s o u c í h o d n é n e s m r t e l n é duše! ó, j a k é ž
u s i l o v á n í a n a m á h á n í d ě j e se p r o m a r n é
věci! Rozmluvy o nebi p o v z b u d í nás k
c tn o s ti a vštípí nám n e lib o st k nebezpeč­
n ý m r o z k o š e m s v ě t a . J a k b y c h o m t é ž se
naučili Boha m il o v a ti , k d y b y c h o m n i k d y
o něm n e m l u v i l i ? N e c h ať t e d y v č as taz
k o v e r o z m l u v y n e s c h á z í ž á d e n ani p o d
z á m i n k o u , že j a k o u s p r á c i p r o mne v y k o ­
n a t i musí . N e m á m ž á d n é p r á c e , j e n ž by
d ů l e ž i t ě j š í b y l a , ne ž s p a s e n í duše mé a
k a ž d é h o s l u ž e b n í k a mého. D á n i ť j s o u mi
od Bo h a a j á chci B o h u v r á t i t v š e c k o :
P á n a , s l u h y a v ů b e c vš e , co v m o c i mé
j e s t . — Z a k a z u j i ú ř e d n í k ů m s v ý m co nej-
p ř í s n ě j , aby ž á d n é m u n e k ř i v d i l i a n i n a
j m ě n í , a n i na cti, a b y c h u d o b n é n e p o t l a -
148 Kap. 18. Pečování o duši.

č o v a l i a n e b n ě k o h o , co b l i ž n í h o m é h o , p o d
z á m i n k o u , b y p r á v a má h á j i l i , v b í d u a
n o u z i n e u v r h o v a l i . Ne c h c i se j m ě n í m chu­
d o b n é h o o b o h a c o v a t i , a n i též, v i d a ho v
p o t ř e b n o s t i , v h o j n o s t i si h o v ě t i . Úř e d n i c i ,
k t e ř í ž u k r u t n ý m s p ů s o b e m pr o u ž i t e k
v r c h nost i s vé j e d n a j í, z a t r a c u j í s e be i p a n ­
s t v o své. J a k b y c h o m si m y s l i t i směli , že
ně k te ré n e p a t r n é almužny n a h ra d í mnohé
b e z p r á v í , j í m ž t o se r o z e r v o u s r d c e p o d ­
d a n ý c h t a k , že ž a l o b y j e j i c h k n e b e s ů m
d o r á ž í ? R a d ě j c h c i n a h v e j í t i do ráj e , než
v z l a t ě a k m e n t u u v r ž e n b ý t i do p e k l a .
D o s t i j s m e b o h a t í , m á m e - l i b á z e ň Boží.
Bohatství nespravedlivě nashromážděné
p o do b á se o h n i pod z e m í u k r y t é m u , k t e r ý ž
p r o r a z í - l i na h o r u vš e cko z p u s t o š i t i může.
J e s t l i ž e b y se n ě k d y n a l e z l o , že se bl i ž­
ní mu k mé p o t ř e b ě ně co v z a l o , n a ř i z u j i ,
aby se mu v ě c č t v e r n á s o b n ě v r á t i l a . Ž á ­
d á m , a b y se v š e c k o b e z p r á v í n a h r a d i l o ,
k t e r é ž n ě k d o z mé p ř í č i n y u t r p ě l . Zdal i ž
l ze č l o v ě k u , j e n ž s t a t k y s v é n a n e b i má, s
n á r u ž i v o s t l p ě t i n a l i chém l e s k u t o h o t o
s v ě t a ? Nah j s e m vyš e l , n a h se v r á t í m do
z e m ě . “ Těmito překrásnými příklady zvou nás
svatí, abychom také nezapoměli, že nejdůležitějším
úkolem naším spasení duše jest. Křesťan má při­
náležet! Bohu. Bůh jej stvořil, Bůh jej zachovává.
Kdo se pro Boha zachovati chce, nesmí váhati po
stupních dokonalosti zmužile postupovati, jakž to
sv. Klimakus zřetelně naznačuje. Pokročmež tedy
na stupeň první, nevěšíce srdce na tento svět s jeho
ctí, s jeho rozkošemi a s jeho bohatstvím! Nehle-
dejmež pro sebe cti, poněvadž k hříchům svádí;
nehledejme bohatství, poněvadž nebezpečným bývá.
Ovšem krok ten obtížný jest. Jaká k tomu odvaha
 Kap. 18. Pečováni o duši. 149

potřebná jest, nohou šlapati po tom, čemuž se svět

hluboce klání! Avšak k tomu se odhodlá, kdožkoliv
pováží jak svět zajde a jej samého opustí. „Svět a
rozkoš jeho přestane; lépe jest, abys jej opustil,
než abys čekal, až tebe opustí on,“ dí sv. Bernard.
Na druhém stupni se nacházejí ti, kteříž sebe
samých opustili, kteříž se odřekli radostí a všeho,
v čem zalíbení měli. Jak snadně se dá o tom mlu­
viti, ale jak těžko se to vykonává! K opuštění sebe
samého nedá se opuštění světa ani přirovnati.
Na třetí stupeň se dostane, kdo se uspůsobní
tak, aby ve všem a všudy vůli Boží plnil. Dostou-
pí-li někdo tak daleko, může říci, že ráj na této
zemi nalezl. Budeť spokojený a všecky ctnosti na
sobě míti. 0 Bože! račiž náš naučiti vůli Tvou
plniti. Neukážeš-li nám tajemství toto, budeme pl­
niti vůli svou a odvrátíme se od tebe k zkázi své.

Kapitola XIX.

0 příkladném připravováni-se
svatých k smrti.
Viděli jsme, jak předůležitému úkolu v živo­
bytí svém uprostřed mnohonásobných překážek a
protivenství, kteréž neminou žádného člověka, do­
stáli svatí a světice Boží. Pohlédněme nyní ještě
zvláště na poslední činy jejich před smrtí, na pří­
pravu k cestě do věčnosti. Nejživěj nám zajisté
ještě tkví na mysli život sv. Eleasara, kterýž tak
vzorně křesťanskou domácnost svou spořádal. Po-
dotknouti zde sluší, že tentýž svatý k vznešeným
důstojenstvím státním povýšen byl. Roku 1323,
meškaje při dvoře krále francouzkého padl do po­
slední nemoci. Poznav to na sobě obrátil se do­
cela uvnitř k duši své. Maje. zpovědníka po boku
150 Kap. 19. O příkladném připravování-se.

opětoval denně b v . zpověd a přijímal sv. Tělo Páně.

Předčítati sobě nechal ustavičně o živobytí a smrti
Ježíše Krista, při čemž sám často opakoval slova
žalmu čtyřicátého: „Vzezři Hospodine na sluhu svého,
zachovej ho, sešli pomoc jemu na bolestném loži jeho,
učiň záslužným všecko ležení jeho!“ — Když kněz
při udělování posledního pomazání vyřknul slova:
„Skrze utrpení a kříž jeho, Pane! přived jej k spa*
sem,“ zvolal svatý: „To jest naděj má, v té umí­
rám.“ — Na to začal v něm krutý boj tak, že to
všickni okolostojící pozorovali. Konečně si odde­
chl a řekl: „Velká jest síla ducha zlého, avšak už
je skrze moc a zásluhy vtělení a smrti Ježíše Krista
skoro docela přemožena.“ Po malé chvíli zvolal:
„Docela jsem zvítězil.“ Posledním dechnutím vyřknul
slova: „Já se úplně odevzdávám soudu Božímu.“ —
Při smrti takového muže mluví zajisté rázněj,
než kdy jindy, k nám hlas věčnosti. Okamžení jedno
určí korunu věčného blahoslavenství; totéž okam­
žení však může podati též korunu věčného trápení!
Avšak jak sladko jest duši svaté, v čas loučení-se
se světem vzíti kříž do rukou a patříc naň vatou»
piti do věčnosti! Jakou útěchu lze míti, když po­
zři, že Spasitele svého následovala a ted již všecken
zármutek v krátké době ukončen bude! Jak radostné
jest do rukou Páně moci odevzdati sebe.
Tak jednala sv. Áurea, která žila okolo roku
631. v klášteře založeném od sv. Eligia, jenž od
poctivého řemeslníka áž k důstojnosti biskupa po­
výšen byl. Co se života jejího týče, nejkrásnější
chválu vyprávějí slova životopisu jejího: „Byla ho­
dná dcera Otce nebeského.“ Třiatřidcet let řídila
klášter a byla všem pravý vzor ctnosti. Rok před
smrtí zjevil se jí sv, Eligius a pravil: „Áurea! při­
prav se s sestrami svými k brzkému odchodu do
věčnosti.“ — Uslyševši takové napomenutí pocítila
v sobě velkou radost, tak že odtud s dychtivostí
 Kap. 19. O příkladném pripravování-se 151

očekávala volání Páně. Sdělila se o tom svým se­

strám a napomínala jich alty se náležitě připravovaly.
Ja k o sbor u d a tn ý c h mužů n eopu stí
p r a p o r svůj a r a d ě j v š e l i k o u j i n o u z t r á t u
oželí, t a k n e c h a t n e o p u s t í ž á d n á Bo hu
v ě r n á d u š e m o d l i t b u , s t ů j c a s t ů j b u d ohle*
de m n a o b t í ž n o s t i , j e n ž se n a s k y t u j í , a n e b
ohledem na p r o tiv e n s tv í, je n ž t r o p í lidé
a z l ý du c h . O b z v l á š t ě v š a k n e c h a ť se n e ­
popřeje víry šalebným záminkám, kteréž
s k u t e č n ě od čfábla s t r o j e n y b ý v a j í . Ten
se k l a m e n e b e z p e č n ě , k d o p r o h ř í c h y své
od m o d l i t b y u p u s t í . Z d a ž B ů h o d s t r č í t y
od s e b e , k t e ř í ž u něho ú t o č i š t ě h l e d a j í ?
N e c h a ť ž á d n á d u š e se n e d á o d s t r a š i t i
zdánlivou v y p ráh lo s tí, n ý b r ž stále se tr v á
po c e l ý ž i v o t v p o k o ř e a t r p ě l i v o s t i v ě d o u c ,
že t í m B o h u s l o u ž í a v z a l í b e n í p ř i c h á z í ,
neb on v š e c k o h o j n o u o d p l a t o u o d m ě n í .
N e c h a ť se n e d á p o d v é s t i ž á d n á k l a m e m ,
j a k o b y ne hodná byla, s Bohem obcovati,
a že n e p ř í s l u š í h ř í š n ý m p ř e d s t u p o v a t !
p řed Boha; neb takové p o k u še n í p o c h á z í
od d u c h a zl ého. J e d e n sv. o p a t j e d n o u
p ř i h l é d l blíže k j is t é m u ř eh o l n í k ů , j e n ž
nebyl v p o b o ž n o s t i v ě rn ý a u v id ě l dábla,
k t e r ý ž o n o h o p o d ř e č e n o u z á m í n k o u z mo ­
d l e n í v y t r h o v a l . K d o k o l i v by t a k o s v í ­
c e n ý byl, j a k o o n e n s v a t ý , v i d ě l by t o t é ž
na l i d e c h , k t e ř í ž se ve f a l e š n é p o k o ř e za
n e h o d n ý mají, k B o h u s p r o s b o u p ř i s t o u ­
piti.
S l u š n o j e s t k o n e č n ě , a b y se H o s p o d i n u
n e b r a l o , co se j e m u j e d n o u d a r o v a l o a o b ě ­
t o v a l o , V ž d y ť by t a k n e c h t ě l ž á d e n ani s
b y t o s t m i s t v o ř e n ý m i z a c h á z e t i , j a k ž by
t e d y se smělo t a k l h o s t e j n ě se S t v o ř i t e l e m
152 Kap. 19. O příkladném pHpravování-se.

j e d n a t i ? S t a n i ž se c o k o l i v , s t ů j t o j a k ­
k o l i v m n o h o o b ě t i , n e d e j m e se o d s t r a š i t i .
Jakkoliv sv. Áurea přesvědčená byla, že 6e
smrtí mnoho pokušení a duševních bojů spojených
bude, nicméně přec měla také vždy na mysli slova
sv. posla Božího, jenž ji k přípravě napomenul, a
důvěřovala v Boha, že když on ji volá, cesta, kte­
rouž nastoupí, k jejímu lepšímu povede. Zůstala
Bohu věrná. A když r. 666. vypukl mor v Paříži,
povolána jsouc skutečně od Boha, umřela smrtí světic
Božích.
Když se sv. Severin r. 482 k poslední hodince
svého živobytí blížil, zvolal, znamenaje se křížem
svatým: „Všickni duchové! chvalte Hospodina!“ V
těchtož slovech obsaženy byly tužby celého žití jeho,
neb on sobě byl uprostřed trudných časů válečného
tažení a stěhování se národů vyvolil za úkol života,
hlásati sv. evangelium pokoje mezi pohany. Jako
anděl útěchy přicházel v čas největších zármutků.
Svými řečmi nesčíslné lidi získal svaté víře a pře­
mnohé nestálé utvrdil v ctnosti; avšak nejvíce účin­
koval tím, že jej všudy bylo vidět, jak nemocné
uzdravoval, zajaté vykupoval, nouzi chudých pod­
porou mírnit hleděl, jak slovem všudy proti nehodám
vystupoval. Když pak konečně viděl přicházeti
chvíli, kdežto i on záslužné pokračování v svatém
díle jiným postoupiti měl, svolal všecky bratry své
a zaopatřen svatými svátostmi takovou k nim pro­
nesl řeč: „Všem vám známo jest, milí synové moji
v Kristu; že praotec Jakob, když se k smrti blížil,
syny své k sobě svolal, a každému budoucí osud
prorockým duchem oznámil. Já hříšný člověk se
nemohu k takové věci odvážiti, alevšak jedno, což
se s pokorou dobře snáší, zamlčeti nesmím. Chci
vás napomenouti bratři! abyste pozemské věci opu­
stili a jedině po nebeském království toužili. Mámť
v Bohu důvěru, že skrze vás věčnou odměnu v nebi
 Kap. 19. O příkladném pripravování-se. 153

dosáhnu, neb s potěšením vidím, jak jste v duchu

pokročili, jak spravedlivost milujete, jak zajaté z
křesťanské lásky podporujete, čistotu srdce milujete
a pokoru nade všecko ceníte. Tyto ctnosti já slabý
člověk dle svého nahlížení chválím. Avšak modlete
se bratři! aby, co lidé za dobré uznávají, také od
Boha za dobré uznáno bylo, neboť Bůh nevidí tak,
jako lidé svýma očima. On zpytuje srdce a chopí
se všech myšlenek. Modlete se neustále, aby Bůh
srdce vaše osvítil a otevřel, abyste uviděti mohli,
jak mnohonásobná pomoc svatých vás obklopuje a
jaká síla Boží vás podporuje, čiňte pokání, bratři!
nenechte si ohtížným býti, oplakávati hříchy své;
považte, jak Bůh kajícnými slzemi smířen bývá a
skroušené srdce rád v oběť přijím á! Budltež, bratři
moji! v srdci pokorni, v mysli pokojní, chraňte se
hříchů a mějte přikázaní Boží na paměti. Ale nač
vás ještě zdržuji slovy svými? Nezbývá, leč abych
se sv. apoštolem vás těšil, řka: „Poroučím vás
Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdě-
lati a dáti dědictví ve svém svatém království. Jemu
budiž česť a sláva od věčnosti na věčnost. Amen.“
Tak nábožně a klidně mluvil sv. Severin, louče
se s světem a maje toliko tu žádost, aby započaté
dílo jeho dále vzrostalo a ovoce věčné neslo. Kaž­
dého z okolostojících poceloval, pak jim zapověděl
plakati a poznamenav se sv. křížem žádal, aby žalmy
zpívali. Když pak oni, jsouce zármutkem překonáni,
váhali, sám začal: „Chvalte Hospodina v svatyni
jeho, — všeliký duch chval Hospodina.“ Tak mluvě
zavřel oči a sesnul tiše v Pánu té samé hodiny, jakž
to předpověděl. Zemřel, jak živ byl, svatě, dávaje
spolu příklad, že, nač člověk v živobytí svém my­
slívá, s tím také umíraje se obírá. Jediná myšlénka
a touha svatého Severina byla, čest a chválu Boží
rozmnožovati, a protož i poslední dechnutí jeho k
tomu směřovalo.
154 Kap. 19. O příkladném připravování-se.

Ani smrť a všecky hrůzy její nepohnou spra­

vedlivými služebníky Božími, a když před sebou
vidí poslední zápas se zlým, jediné dychtění jejich
směřuje k náležitému ozbrojení-se s milostí Boží,
od kteréž jisté vítězství očekávají. Obzvláštním
vzorem v tom ohledu jsou nám ti, jimž násilná smrt
mučedlnická uchystána byla. Tak sv. biskup Be­
dřich, věnovav celé živobytí své hlásání víry svaté
a zušlechtění mravů obyvatelů friských ostrovů, ne­
ustál ni krále a pozděj císaře Ludvíka upozorňovati,
aby od nepravostí upustil. Dostav napomínací list
rozhorlil se panovník tak náramně, že sobě umínil
svatého biskupa o život připraviti. Sv. Bedřich se
nadpřirozeným spůsobem dozvěděl, co se sním státi
má. Právě se připravoval ke mši svaté, když se
ti, jenž ho zavražditi měli, ke krvavému činu svému
hotovili. Sv. Bedřich vstal a hluboce vzdechnuv
řekl k okolostojícím: „Již vím, co chtějí. Až vy­
konám oběť svatou, nechať přijdou.“ Po těchto slo-
vích šel k oltáři a četl mši svatou až po sv. Evan­
gelium. Tu vstoupil na kazatelnu a hlásal s posa-
vád neslýchanou duševní sílou slovo Boží, načež i
svou brzkou smrť oznámil. Po skončené mši svaté
zavřel se do kaple, kterou ke cti svatého Jana
Evangelisty Vystavěl a posvětil, a setrval tam dlouho
v skroušené modlitbě. Po té kázal vyslaným mužům,
aby k němu přišli. Ti, když před sv. biskupa před­
stoupili a vážný, ctihodný obličej jeho spatřili, na
celém těle trnouti začali. Mučedlník jich však oslo­
vil vlídně ta k to : „Již dávno napřed jsem věděl o
příchodu vašem, smrti jsem se také nikdy nebál;
protož čiňte, co vám přikázáno, a přiveďte tím duši
mou k Stvořiteli mému.“ Takovou vlídnou řečí
dostali oni odvahy a prokláli zbožného starce meči
svými. Ten pak, drže rány rukama svýma děl k
vrahům svým: „Jděte, jděte, zachraňte si život,
abyste snad nebyli jati a usmrceni.“ Když byli
 Kap. 19. O příkladném pripravování-se. 155

uprchli, zavolal kněze, tajemníka svého, a řekl k

němu: „Synu můj! shromáždi lid, aby se za mne
k Bohu modlil, abych věčné slávy hodným učiněn
byl, pro jejížto zákon a pravdu tuto krev svou vy­
lévám,“
S nemenší křesťanskou hrdinností, kteráž Ježíše
Krista v zahradě Getsemanské následuje, šel svatý
Kanut, dánský král smrti vstříc. V živobytí svém
dokázal pravou křesťanskou mysl hlubokou nábož­
ností, dokonalou spravedlností, činnou horlivostí pro
zachování a utvrzení svaté víry a obzvláště ochraňo­
váním a zastáváním-se chudých a nešťastných. V
navštěvování služeb Božích a ve vykonání všelikých
povinností křesťana byl svým poddaným skvělým
vzorem. Postíval se o chlebě a vodě, avšak na stůl
musely býti obyčejné pokrmy přinešeny, jež potom
dostali chudí a nemocní.
Bohužel též proti němu osnovali nespokojenci
vzpouru. Svatý král všemožně hleděl bouři tuto,
největší neštěstí země, utišit, ale namáhání jeho bylo
marné. Povstalců přibývalo vždy víc a víc. Plen,
vražda a násilí se množily. Konečně sebral sbor
věrných poddaných a táhl povstalcům vstříc. Ti
však nepřijali veřejný boj proti králi udatností slo-
vútnému, nýbrž zrádně ho přepadnouti hleděli.
Právě, když byl král přítomen mši svaté, pře­
padli ho nepřátelé. Jak mile mu to sděleno bylo,
vrhnul se před oltářem na kolena a připravil se
přijímáním sv. Svátostí k smrti. Ačkoliv ozbrojný
lid kolkolem na kostel dorážel, zůstal svatý tiše v
modlitbě. Zatím bratr králův s několika věrnými
udatně bránil vchod do kostela, dopokudž povstalci
ani s oken nemohouce k modlícímu králi se dostati,
k nové zradě se neodhodlali. Jeden z nich žádal,
aby před krále ‚veden byl a s ním o výminkách
pokoje vyjednával. Ovšem byli důvěrníci královi
proti tomu, obávajíce se zrady. Avšak sv. Kanut
 156 Kap. 19. O příkladném pripravování-se.

vstal, posílen jsa od Boha, a velel jako s jistotou,

co se stati má, aby žádosti povstalce vyhověno bylo.
Ten předstoupiv před krále, hluboce se poklonil,
ale pří tom dýku vytasil a králi do prsou smrtící
ránu zasadil. Umíraje modlil se tento za vrahy své.
Svatý Isidor, jeden z nejslavnějších učitelů církve,
muž výtečnou moudrostí slynoucí, jehož Bůh za světlo
pozdějším věkům ustanovil, učil dle svědectví Ae-
dempta, nejvýtečnějšího žáka svého, jak na smrt
svou a svých příbuzných i přátelů patřiti máme,
„ S p a t ř u j e m e t o t i ž k a ž d o d e n n ě , j a k ně­
k t e ř í z n á mi um í r aj í. Vi dí m e -1 i j e n á h l o u a
n e n a d á l o u s m r t í s c h á z e t i, a č k o l i v n á b o ž n ě
a s v a t ě ži vi n e b y l i , n e z a t r a c u j m e j i c h !
Možnáť, že u m í r a j í c e Bo h a za m i l o s t p r o ­
si l i a j i d o s á h l i . R a d ě j sa mi o s e be dbej ­
me, m a j í c e za t o, ž e b y c h o m n á h l e a n e n a ­
dále od B o h a p o v o l á n i b ý t i mohli . Když
z n á m í naši s m r t í s p r a v e d l i v ý c h s koná va j í ,
n e o p l a k á v e j me jich! P ř e j m e s obě s a m ý m
t a k o v o u p o s l e d n í h o d i n k u ! O sobě n e ví me,
j a k u mř eme. Ovšem j e s t n á m l í t o , že t o h o
n e b o n o h o d o b r é h o p ř á t e l e z t r á c í m e , ale-
v š a k t ě š i t i se m ů ž e m e t í m , že j e s t s l a s t ­
n ě j š í , než my, j e s t l i ž e v m i l o s t i B o ž í z e ­
m ř e l . My j e š t ě b o j u j e m , onť už zvít ězi l.
P r o t o ž , m ilu jem li ho v skutku , nesmíme
se z a r m u c o v a t i za p ř í č i n o u š t ě s t í j eho.
O s t a t n ě k a ž d ý z n á s m ů ž e s o b ě ř í ci : „Brzy
j ej n á s l e d o v a t i b ude š , c í l t v ů j n e n í už
d a l e k o ; za k r á t k ý čas u z ř í š j e j . “ Yí ra,
n a d ě j a l á s k a k B o h u má n á s t ě š i t i . J i n d y
zas m ů ž e m e si d o m l o u v a t i t a k : „E ilile,
B ůh tě c h c e s k r z e s mr ť od o n ě c h osob,
k t e r é ž na nejv ýš miluješ, p r o t o od loučiti,
a bys j e m u z c e l a se v ě noval . — B ů h p o v o ­
l á v a j e s m r t í p ř í b u z n é t v é , má v úmys l u,
 Kap. 19. O příkladném připravování-(e. 157

a b y s č a s t ě j na s m r t m y s l í v a l , č l o v ě k
u m í r a j í c í dí t o b ě : „Dnes mi , z í t r a t o b ě . “
J ak as m y s l í on te<J o t ě c h v ě c í c h , k t e r é ž
z drav j s a d y c h ti v ě v y h l e d á v a l , na k t e r é
c e l é m y š l e n í své o b r a c e l ? — Z d a ž mnoho
n a t o dbá, co se po s m r t i j e h o o něm m l u ­
viti bude. — Z d a l i ž si j e š t ě t a k vysoce c e n í
b o h a t s t v í ? ó by j e n byl c t n o s t n ě ž i v býval,
t o h o sobě p ř e j e, o s t a t n í j e m u v š e c k o l h o ­
st ej ně. — I ty b u d e š n a s m r t e l n é m loži,
j a k ž n y n í na něm p ř í t e l e vi dí š. P ř e d s t a v
sobě m y š l é n k y , k t e r é ž p o t o m s na d m í t i
b u d e š , a z a j i s t é m n o h ý m p o h r d n e š , po čem
nyní t a k ú s i l o v n ě dychtí š. — Po s m r t i se
o t o b ě j e n o m n ě j a k ý č as m l u v i t i bude , n a ­
čež z a p o m e n o u na t e b e , j a k o ž i na j i n é se
z a p o m ě l o . “ Nesmí me t e p r v na h o d i n u s m r t i
č e k a t i , a b y c h o m se k ní d o b ř e p ř i p r a v i l i .
T o t ě n a d mí r u d ů l e ž i t á v ě c , té ne s mí me
na p o s l e d n í c h v í l i o d k l á d a t i . Nej sme j i s t i ,
j a k zemřeme; snad nás n e n a d á l e Bůh po­
volá, a n e b t u h á n e mo c n á m m y s l o d e j m e .
Čiňmež p r o to nyní, cobychom n a k o n c i
ž i v o b y t í s v é h o r á d i v y k o n á n o měli. My­
s l e me n e u s t á l e n a t o, a b y c h o m něco pro
své s p a s e n í u č i n i l i , o b á v a j í c e se, žeby-
chom j i n a k s n a d o d r o d i č ů a p ř á t e l ů s v ý c h
o d l o u č e n i b ý t i mohl i , k t e ř í ž n a n á s v n e b i
čekaj í.
K takovému poučování byl život sv. Isidora
naskrze připodobněný. Pilně v duchu se vzdělá­
vaje bažil neustále hned z mládí po křesťanské do­
konalosti. Nábožně šlechtil mysl a činnost svou
tak, že, všickni dobří a pobožní lidé jej ve vážnosti
měli a přátelství s ním hledali.
Maje spasení bližního svého neméně, než své
vlastní na paměti, horlil o překonávání a obraco-
158 Kap. 19. O příkladném pHpravování-se.

vání ariánských bludařů a vítězil s milostí Boží.

Ariáni se vícekrát pokoušeli o to, aby ve veřejných
rozmluvách, jakéž u nich v obyčeji byly, sv. Isidora
porazili, avšak z něho mluvila svatá víra a .věrná
láska k Bohu, pročež sami vždy plamenou řečí
jeho poraženi bývali. Když se takto přesvědčili, že
jim mladý, Bohem nadšený muž velmi nebezpečný
odpůrce jest, nehleděli jej už veřejně, jakož více
potajnu lichotivými přípovědlmi na svou stranu pře-
vésti. Avšak čím úlisnějšími byli protivníci, tím
statnějším se stával svatý Isidor. Pozření na tu
smrť v Pánu Bohu, kterou již za mladých let sobě
za cíl položil, odmítnul všecko s opovržením, co by
jemu spasitelný a blahý konec odjati mohlo.
Po tom prvním vystoupení mezi lidem seznal
při vší horlivosti, kterou rozvinoval, že mu ještě
lecos k dokonalosti, kteráž k blahospasenému sko­
nání vede, schází. Aby tedy ducha svého sesilil,
vyvolil si na čas osamělost klášterní a cvičil se ná­
ležitě v modlitbě, pobožném rozjímání a mrtvení
smyslů svých.
V tom čase byl, ctěn jsa nad míru od věrného
lidu, za biskupa zvolen. V novém tom povolání
hleděl to samé toužení, které pro sebe měl, všem
svěřeným dušem sděliti. Všecky k poslednímu cíli,
k spasení, štastně přivésti chtěl. Zmužile zastával
pravdu. Moudře, vlídně a laskavě vedl všechny.
Víc než slovem účinkoval nábožným příkladem, čím
více Bůh jeho čistý úmysl žehnal, tím více k po­
koře se povzbuzoval. Všem se snažil býti sluhou.
Takový šlechetný křesťanský cit obživoval denně
rozjímáním o ponížení Syna Božího a smrti jeho
na kříži. Státi se účastným neskončených zásluh
umučení Spasitele patřilo k úhlavním snahám jeho.—
Milosrdenství jeho k chudým bylo tak velké, že se
všickni tomu divili, jak málem toli vyříditi může.
Jen k sobě samému byl přísný.
 Kap. 19. O příkladném připravování-Be. 159

Když pak zpozoroval, že mu síly slábnou a

tedy konec živobytí jeho se blíží, povolal všecky
biskupy Španělska a představené klášterů k shro­
máždění do Toleda. S největší toužebností po tom,
aby všecky přítomné duchem svornosti a lásky na-
dchnnl, a čisté i věrné smýšlení své po smrti všem
zanechal, vstoupil mezi ně a řečnil k niin tklivě a
nadšeně. Obzvláště jich napomínal k věrnému za­
chování a obhajování svaté víry katolické, k pokor­
nému poslouchání církve, k svědomitému plnění
povinností svých a propustil jich s požehnáním svým.
Zdržev se ještě několik dní v Toledu, vrátil se do
Sevilly, kdež obyčejné sídlo měl. Všudy, kde se na
cestě zastavil, napomínal s největším důrazem k po­
božnému žití. Žádalť sobe, aby poslední dechnutí
šířilo slova pravdy po 6větě, neb srdce jeho nimi
naplněno bylo.
Šest úplných měsíců po tak bohabojném živo­
bytí trápila ho prudká nemoc. Nikterak ale bolesti
její nemohly ctnostnou trpělivost jeho zmenšiti. Den
co den se jen zásluhy jeho množily. Trpě na smr*
telném loži sám mnoho, hleděl trpícím jiným bolest
odjímati. Pořád shromažďoval kolem sebe chudé a
stíral milosrdně slzy jejich.
čtyry dni před skonáním nechal se zavésti do
kostela sv. Vincence, kdež velkému množství lidu a
duchovenstvu, nad brzkou ztrátou pastýře zarmou­
cenému, poslední napomenutí dal. „Srdečnou lásku
mou k vám,“ tak počal mluviti, „poznati můžete,
pohlížejíce na ten stav, ve kterém vás oslovuji. Co
jsem vám po šestatřidcet let pastýřování svého říká­
val, to opakuji také dnes. Budte sjednoceni u víře
katolické a poslušni králi svému. Jen náboženství
a bázeň Boží podporuje blaho a pokoj vlasti. —
Učiňte se pravým pokáním hodnými dosažení pokoje
Božího. Bůh jest milosrdný, ale také sjoravedlivý!
Protož čiňte pokání, nejmilejší dítky! K tomu vás
 160 Kap. 19. O příkladném připravování-sa.

napomínám ještě v posledním okamžení živobytí

svého.“
Po tom se nechal sv. Isidor před oltářem polo­
žiti na zem, modlil se vroucně a prosil Boha přede
všemi přítomnými za odpuštění hříchů. Pak svlékl
svůj biskupský šat a oděl se rouchem žíněným, ká*
zal posypati hlavu popelem a vykonal veřejnou sva­
tou zpověď. S hlubokou pokorou přijal od biskupů,
jemu po boku přítomných, rozhřešení. Po přijímání
Nejsvětější Svátosti žádal kněžstvo a lid, aby se
zaň k Bohu modlili, a jestliže komu z nich ublížil,
jemu odpustili. Dlužní úpisy zničil a ostatní jmění
své nechal hned mezi chudé rozdati. Dav svaté
požehnání vrátil se do bytu svého, kdež se ještě
tři dni o samotě s Spasitelem v nábožném rozjímání
zabýval. Tak skončil svatý a blahodějný věk svůj
L. P. 636.
Taková skvělá světla se k ustavičnému povzbu­
zování lidu křesťanského vždy opět ve světě obje­
vují. Tak nalézáme devět set let po sv. Isidoru
podobný příklad na sv. Karlu Borromejském. Bor-
romejská rodina patřila mezi nejvzácnější šlechtu
vlašskou. Svět s celou skvělostí byl jí otevřen.
Avšak právě sv. Karel dokázal, že štěstí pozemské
neméně než neštěstí jen za hřivnu považováno býti
má, s kterou se získá blaho věčné. Tato myšlénka
vyrostla s ním od mladosti a přinesla bohaté ovoce.
Pohlédněme na běh života jeho, kterýž nábož­
nému připravování-se k pouti do nebeské vlasti před­
cházel! Co dítě byl tichý a nábožný, radost šle­
chetných rodičů, jenž s potěšením poupě ducha
jeho rozvinovati se viděli. — Co mladík stranil se
všech lákadel světských, přihlížeje pilně k vzdělání
svému. Mnohou hodinu ve dne i v noci věnoval
modlitbě a nábožnému rozjímání. Každý týden podle
příkladu rodičů přistupoval ke stolu Páně. — Yě-
novav se duchovnímu stavu, potkal se s tou okol­
 Kap. 19. O příkladném připravování-ie. 161
ností. že papež Pius IV. z přízně jeho byl. Netajil
sobě, že kdyby nepoznal, že Bůh obzvláštní pokoru
od něho žádá, vznešená přízeň jemu jen překážkou
a zkázou by byla. Sám se o tom prohlásil tak to :
„Dlouho již prosím Boha se vší možnou horlivostí,
aby mne v tomto postavení osvítil. Věru není to
lhostejná věc, býti sestřencem papeže, a to milova­
ným sestřencem jeho. Nesčíslná nebezpečenství mne
obklopují. Nemohu, leč prositi Boha za milost jeho.
Když za arcibiskupa Milánského ustanoven byl,
nechal ctnost svou v nejskvělejším 6větle zářiti. Již
v domě svém na křesťanský pořádek nejpřísněj do­
hlížel. Každodenně všecky z rána k společné mo­
dlitbě shromáždil. V činu a chování byli domácí
jeho všem dobrým příkladem. Sám zachovával přísně
posty a ukládal si mnohonásobné mrtvení smyslů.
Pod rouchem biskupským nosil žíněný oblek. Sobě
nedával rád sloužiti, měl však z toho velkou radost,
když chudým a nemocným v něčem posloužiti mohl.
Pokora jeho šla tak daleko, že ustavičně po boku
svém dva duchovní míval, kteříž ho na každou
chybu, jížby se skutkem aneb slovem dopustil, jakož
i na všecko, co by hany zasloužilo, hned upozor­
niti museli. Důchody své rozdělil z části mezi chu­
dé, z části kostelům věnoval, a jen třetí díl k po­
třebám domu svého obrátil.
Vybral si za úkol, aby nejzatvrzelejší hříšníky
obrátil. Vlídně jich poučoval, laskavě povzbuzoval
a dobrotou srdce jejich tak získal, ze s úplnou dů­
věrou k němu přilnuli. Nesčíslné pobloudilce tak
na pravou cestu přivedl. Všudy se objevoval co
pravý rozdávatel milosti Boží.
Avšak, jakkoliv svatě živ byl a zásluhami se
skvěl, považoval se sám přece za velkého hříšníka.
Denně si ukládal přísnější pokání. V bytu svém
soukromně pokrm z hliněných nádob požíval a na
holé zemi spával. Po celých nocích býval v kostele,
162 Kap. 19. O příkladném přípravování-ee.

aby tam rozličnými prácemi zemdlenou mysl zotavil

a k snesení nových břemen se posilnil.
R. 1584. bylo na kázaní jeho lze pozorovati,
že zjevení ohledem na brzkou smrt obdržel; neb s
nadšením mluvíval o sjednocení duše s Bohem, o
nebeské vlasti a vzdálil se konečně, aby bez pře­
kážky lépe k odchodu připraviti se mohl, na osa­
mělou horu, jmenem Verallo. Tam denně šest hodin
rozjímáním o smrti Ježíše Krista a čtením písmem
svatých trávil. V noci před tím dnem, co roční
všeobecnou sv. zpověd vykonávat v obyčeji měl,
sedm hodin na kolenou klečel.
Ctyryadvacátého října ho přepadla zimnice tak
prudká, že mu zpovědník přikázat musel, aby své
přísné pokání zmírnil a do Milána se vrátil. Upo­
slechl a přišel na dušičky domů. Tam se zhoršila
nemoc jeho tak, že lékaři blížící se smrt ohlásili.
S potěšením na to žádal svatými Svátostmi zaopa­
třen býti a přijal je v biskupském rouchu s nej­
větší pobožností. Pronesl poslední vůli. Pak si
nechal předčítati o umučení Páně, při čemž hořce
plakal; všem přítomným dal požehnání, upřel oči
na kříž, jejž v rukou držel a skonal pod večer se
slovy: „Ejhle, již přicházím.“
Jak zde vidíme, že sv. Karla Boromejského
ctnostný život již dávno napřed velmi krásně a spa­
sitelně k smrti připravil; tak u svatého Malachiáše,
kterýž počestně v klášteře sv. Bernarda umřel, již
.po celé živobytí dvě hlavní vlastnosti dokonalé spo­
jení s Bohem připravovaly, totiž: dobrota a živá
víra: „Zdálo se,“ psal sv. Bernard o něm, „že jen
pro sebe žije, tak málo bral podílu na světě; a zas
z druhé strany toli činil pro bližní své, že se zdálo,
jakoby jen pro ně žil a na sebe docela zapoměl.“
— Muž jehož svatý Bernard tak vychvaluje, když
do smrtelné nemoci padl, a řeholníci všech mož­
ných prostředků k vyléčení jeho užili, pravil dobro-
 Kap. 19. O příkladném připravování-se. 163

srdečně: „Bratři, na darmo se snažíte, život můj

prodloužiti. Já jseín Boba milosrdného vždy prosil,
aby mne v klášteře umříti nechal. On mou prosbu
vyslyšel. O, s jakou radostí vzdávám duši svou do
nikou jeho! Doufám, že mne nezavrhne.“ Na to
žádal, aby do kostela přenešen byl. Tam se dal
zaopatřiti sv. Svátostmi a vzdal, když opět na lože
své se vrátil a všecky poprosil, by naň v modlitbě
pamatovali, ducha svého do rukou Páně. Netřeba
šířiti dále těch příkladů neboť zřejmě mluví k nám
jedenkaždý z nich: „ B r a t ř e můj! p r o s í m a za­
p ř í s a h á m tě, a b y s s o b ě t o h o k s r d c i v z a l
a p o m y s l i l , že i t o b ě b r z y o n a h o d i n a n a ­
s t a n e a s ní n e b e z p e č e n s t v í , k t e r é z o d l o ­
ženého p o k á n í plyne, nejvyšší míry d o ­
s t o u p í . Vi dí š s á m, j a k r y c h l e o k a m ž e n í
ž i v o t a t v é h o u b í h a j í , j a k b r z y niť č i n n o s t i
t v é p r o t r ž e n a bude . „ Bl í z k o j e d e n z a h y ­
nut í , a r y c h l e p ř i c h á z e j í t i č a s o v é , “ dí
p r o r o k . (Deut. 32. k,, 35. v.) Kd y ž t a k r á t k á
d o b a v y p r š í , p a k se v y p l n í p r o r o c t v í , a
p o z n á š , že j s e m v n a p o m e n u t í a v p o v z b u ­
z o v á n í s vé m j e n p r a v d u h l á s a l . P a k b o ­
l estmi z a c h v á c e n , z á r mu t k e m post i že n u
p ř í t o m n o s t i s m r t i v m y s l i s v é se z a c h v ě ­
j eš a s t e s k n o s t í l os s vůj b u d o u c í o č e k á ­
v a t i budeš.
Ne j i s t á j e b u d o u c n o s t . N e b e z p e č n á j e
cest a, po k t e r é k r á č e t i máš. P o m n i n a v ý ­
r ok, k t e r ý ž t ě k v ě č n é m u z a h y n u t í a n e b k
v ě č né mu ž i v o t u zavol á! K d o ž by byl v s t a vu,
t a k o v ý v ý r o k p o t o m z mě n i t i ? — J e š t ě j e 3 t
t o b ě p ř í l e ž i t o s t dá na, a b y s se v š e m u t o m u
z l é mu s k o n č e n í vy h n u l . J e š t ě má š čas,
abys s o u d c e svého u p r o s i l a j eh o o d p u ­
štění dosáhnul . Poslyš t edy r a d u p r o r o k a
a vypl ň j i: „Hl edej te Ho s p o dina, k d y ž m ů ž e
164 Kap, 19. O příkladném připravovíní-se.

n á l e ž e n b ý t i : v z ý v e j t e ho, k d y ž b l í z k o
j e s t . “ (Isai, 55. k., 6. v.) V ž d y t t eď j e s t ná m
b l í z k o Pá n, t a k že nás s l y š í , a č k o l i v j ej
n e v i d í m e . V de n s o u d n a l e u v i d í m e j e j ;
on v š a k n á s s l y š e t i n e b u d e , p o n ě v a d ž n y n í
n e v o l á m e k n ě mu . “

0 předsevzetí, budoucně nic neěiniti, což by smrtelným

hříchem bylo.

Není dostatečné přesvědčiti se, že v tomto živo­

bytí ctnost potřebná jest, nýbrž přesvědčení musí
v skutek uvedeno býti. Dlužno přede vším v srdci
pevné předsevzetí míti, ničeho v budoucnosti neko-
nati, coby smrtelným hříchem bylo, neb ten by nás
samojediný přízně a milosti Spasitele zbavil. Takové
předsevzetí dává dobrý základ spasitelnému žití. V
tom si zachováme přízeň a milost Boží jakož i naděj,
že dospějem ke království nebeskému. V tom po­
zůstává láska a čilost duše, dle kteréž lze nazývati
lidi dítky Božími, chrámy Ducha svatého, živými
oudy Ježíše Krista a dědici duchovních pokladů
církve.
Pokudž duše v tom předsevzetí skutečně trvá,
zůstává v lásce a v stavu milosti; jak mile však z
něho vystoupí, vymaže se z knihy života, zapíše se
do knihy zahynutí a patří k říši věčných temností.
Blíže se o tom poučíme, když povážíme, že vůbec
při každé věci jak přirozené, tak ustrojené roze­
znáváme něco podstatného a nepodstatného. Rozdíl
mezi obojím jest ten, že se v nepodstatných částech
proměna státi může, anižby se věc zrušovala. Tak
na př., když se na domě promění zevnější ozdoba,
když se rozličné, což bud! k okrase aneb k zvláštnímu
užitku přistaveno bylo, odejme, zůstane dům přece,
čím byl, ačkoliv mu snad něco k dokonalému stavu
 Kap. 19. O příkladném připravování-ee. 165
schází. Zboří-lí se však zdě stavení, ruší se pod­
stata jeho a pozůstatek se nedá více nazvati domem-
Popatříme-li ted k onomu předsevzetí, přesvědčíme
se, že pokudž ono pevné v duši jest, také ctnost
podstatečně pevná zůstává; padne-li však, zároveň
také stavba ctnosti se zboří a zničí. Dá se to vy­
světliti tím, že základ pobožného živobytí v lásce
obsažen jest, v lásce totiž, kterou, Boha nade všecko
milujeme. Ten však miluje Boha, kdo smrtelný
hřích nade všecko v nenávisti má, neb skrze něj
pozbývá přízeň a lásku Boží.
Z té příčiny mučedlníci před ukrutnými bolestmi
necouvali. Raděj se dali za živa spálit, železnými
háky ná kusy roztrhat, slovem jakkoliv mučit, než
by jediný smrtelný hřích byli zpáchali, pro nějž by
kromě přízně a milosti Boží živi býti museli. Ne­
byli-by toho učinili, kdyby také byli věděli, že na-
potom skrze pokání odpuštění dosáhnou, jak ho
svatý Petr obdržel, když Pána zapřel. Oni raděj
všecku trýzeň světa snášet chtěli, než by se byli
obešli bez milosti Boží jen na krátký čas.
Pominouce mnohočetných příkladů, obraťme po­
zornost svou jen na následující tři ženy. První z
nich, matka sedmi synů Makabejských, patří do sta­
rého zákona, ostatní dvě do nového, jmenujíce se
Felicitas a Symforosa. Všecky tři byli přítomny u
mučení svých synů a patřiti na to musely, jak maso
z jejich těla trháno bylo; avšak při tom srdcelom-
ném pohledu zůstaly pevné, ba ještě děti své napo­
mínaly, dodávajíce jim zmužilosti, aby ve víře a v
poslušnosti k Bohu vytrvali, až konečně samy proto
se syny svými mučennickou smrt podstoupily.
Vedle těchto příkladů dlužno vzpoměti jenom
ještě na onen, jehož památku sv. Jarolim v životo­
pisu sv. Pavla poustevníka zachoval. Květoucí mla­
dík, na němž všecko trýznění, aby od víry odpadl,
marné zůstalo, byl na rozkaz tyranský od nádherné
166 Kap. 19. O příkladném pripravování-se.

zahrady přiveden, kdež všecko vůkol k tomu při­

praveno bylo, aby na smysly působilo a svět tento
co nejlahodněj před oči jeho postavilo. Jenom slova
k těm krásám scházela, a těch měla jim propůjčiti
ženská osoba. Ale všecko, co s neslýchanou dotí-
ravostí podnikala, zůstalo bez účinku. Jak se měl
šlechetný bojovník Kristův v takovém pádu brániti ?
On, jehož ukrutná trýzeň katanských rukou sklonit
nedovedla, měl snad lichotivé ženě se poddati ? Na
jednou v něm vznikla myšlenka, že, když svázán jsa
na nohou a rukou hedbávnými stuhami, jimi se
brániti nemůže, alespoň jazykem toho docílí. Ukous­
nul a vyplivnul jej pokušitelce do tváře. — To do­
stačuje, abychom si zřetelně představili, s jakou
zmužilostí a vytrvalostí svatí proti hříchům smr*
telným se bránili, a jakou převelikou nenávist proti
každému prohřešení-se měli.
Kdo tedy na takové cestě kráčeti clíce, musí
zmíněné předsevzetí v duši vždy více utvrzovati,
aby jej nic od něho odvrátit nemohlo. Onť musí
věci podle pravdivé ceny jejich bráti a přízeň Boží
neskončenou mírou výše ceniti, než všecky poklady
tohoto světa. On musí hotov býti, mnohdy malič­
kého úžitku se odříci, aby výhodu věčného blaha
a spasení neztratil. Na to má celé živobytí jeho se
vztahovati, to mu má při všem konání jeho na
mysli trvati. Za to má Boha neustále v modlitbách
žádati; proto se má přijímáním nejsvětější Svátosti
síliti. Vždy lepší a zřetelnější poučení o tom do­
stane při pilném a bedlivém poslouchání slova Bo­
žího a pozorném čtení svatých písem, K tomu jej
povznese obzvláště dobré rozjímání o umučení a
smrti Ježíše Krista. Vštípit sobě outlou vděčnost
do mysli, aby nikdy uraziti se neodvážil toho, jenž
mu tolikteré hojné dary a milosti udělil. Po tom,
jak pevné a jak dalece nezvratné to předsevzetí
jést, lze posouditi, zdaliž a jaké kdo kroky na cestě
 Kap. 19. O příkladném připravování-se. 167
spasení učinil, čím pevnější jest, tím dále vniknul
do vnitra spasení svého. Jakož ten, kdo hřebík
zaráží do zdi, nepřestává na tom, aby jednou aneb
dvakráte na pálku jeho udeřil, alebrž tak dlouho
naň bije, až nepohnutě pevně ve zdi vězí; tak nemá
také ten, kdo po ctnosti baží, na tom přestati,
když jednou dobré předsevzetí učiní, nýbrž denně se
přičiňovati, aby podle sil svých vším, co čte, slyší,
vidí aneb rozvažuje, v srdci svém lásku k Bohu a
nenávist hříchu rozmnožoval, čím více nenáviděti
bude hřích, tím větší pokroky v lásce k Bohu a
proto též v ctnosti učiní.
Aby však vždy více v předsevzetí svém se
utvrzoval, mějž jedenkaždý to přesvědčení a tu víru,
že, kdyby všecko zlé, všecka utrpení a všecky bo­
lesti světa na jednu váhu položeny byly, na druhou
pak se jediný smrtelný hřích položil, tento zajisté
by převažoval, pročež zapotřebí jest, před hříchem
smrtelným více prchati, než před pronásledováním,
trýzněním a mučením světa. Ovšem není divu, že
světáčtí lidé v zaslepenosti své takovou ohavnost
hříchu smrtelného nevidí, a ránu hlubokou, kterouž
on duši zasazuje, necítí, neb jistá věc jest, že nevi«
domý neuzří nebezpečného předmětu, byť i sebe
větší a zřetelnější byl a mrtvý necítí ránu, byť i
sebe blubší byla. Což pro smyslného člověka smy­
slný svět jest, to je pro duchovního duševní.
Zapotřebí jest podotknouti, že při duchovním
boji věc nezáleží jenom na sile ducha, aby odolal,
anobrž více na opatrnosti jeho. Zrak duše musí
čistý a jasný udržen býti. Oči jsou nejhlavnější
zbraň v tomto boji, jejž nevedem toliko proti tělu
a krvi, ale proti velmi krutým a zlým netělesným
bytostem. Poněvadž všecky hříchy naše z poblou­
zení rozumu, jenž vůli pohne, pocházejí, protož vši­
ckni protivníci spasení nejvíc o to se zasazují, aby
tato vloha duše pokažena byla, neb když rozum
168 Kap. 19. O příkladném pHpravování-se.

porušený jest, také vůle, kteráž se dle něho řídí,

porušena bývá. Protož se nepřátelé duše vždy k
tomu mají, aby zlé věci dobrou zevní podobu dali
a nepravost pod rouchem ctnosti mezi lidem šířili,
čímž pokušení tak zahalují, že se už nezdá býti
lákáním k zlému, nýbrž něčím rozumným.
Jestliže tedy člověka k nezřízené ctižádosti, k
lakomství, hněvu aneb pomstě přivésti chtějí, před­
kládají mu takovou šalbu, že se mu zdá patřičnou
věcí býti, co činí. Tak ukrývají tenata svá, aby
obzvláště ty, jenž se rozumem svým spravovati
chtějí, k pádu přivedli. Proto je bystrého zraku
zapotřebí, aby lze bylo skrytému nebezpečenství se
vyhnouti. Také proto jasnému rozvažování se při-
učiti musíme, abychom zkázu, hanbu, nebezpečen­
ství a všelikou škodu, jejž nepravost s sebou přivádí,
poznali a náležitě se- zdráhali, takového ovoce oku­
siti, kteréž smrť spůsobí.

Kapitola XX.
Poučně dodatky ze životů a pozůstalosti
svatých.
Příkladná poslední vůle křesťanského otce.
Když sv. král Ludvík smrt přibližovati se viděl,
synu svému a nástupci Filippovi následující krásná
slova, co pozůstalost nábožného srdce svého zane­
chal: „Synu můj! první věc, kterouž ti odporučuji,
jest, abys přede vším Boha z celého srdce miloval,
jenom pro něho žil, a raděj všeliké strasti a proti­
venství snesl, než smrtelného hříchu se dopustil.
Mysli na Boha na každém místě, v každý čas a
nezapomeň, že tebe pozoruje. Jestližeby ti Bůh
protivenství seslal, snášej to s milostí jeho a mysli,
žes vskutkn mnohém horších věcí zasloužil, — Když
ti Bůh popřeje štěstí a požehnání, nevynášej se proto
 Kap. 20. Poučné dodatky. 169

sám, neb věz, že ze všeho, co nám Bůh svěřuje,

budem muset v den soudu oučet skládati. — Chod!
synu můj! častěj k sv. zpovědi a vol 6Í moudrého
a dobrého ředitele duše své, jenžby bezpečně tebe
na to upozorňoval, co činiti a čeho se vystříhati
máš, a spolu chyby tvé tobě povídal a káral. Kdy­
koliv ti svědomí vyčítky činiti bude, pospěš k du­
chovnímu otci svému, věda, že rána z polovice již
se hojiti počíná, když se lékaři ukáže. — Zacho­
vávej všecky předpisy a přikázaní církve srdcem i
skutkem; s obzvláštní pobožnosti bud! přítomen u
pozdvihování ve mši svaté. — Bývej vždy dobrotivý
a milosrdně štědrý k chudým a pomáhej potřebným
podle jmění svého. — Zachovávej a zastávej se do­
brých ustanovení a obyčejův v říši své a odstraňuj,
co špatného jest, opatrnou moudrostí. Nepřetěžuj
lid svůj. — Poslouchej rád slovo Boží a nechej
utkvěti jej v srdci svém. Modlívej sq často a s
pravou pobožností. Miluj dobrou pověst svou a měj
každou nepravost v nenávisti. — U přítomnosti tvé
nechať žáden bez trestu se neopováží selhatí, jinému
na cti utrhovati aneb na dobré pověsti krivditi;
neb kdo pomluvače poslouchá, sám se hříchu toho
spoluvinným činí. — Děkuj Pánu Bohu za všecko
dobré, co jsi od něho obdržel, abys se tím nových
dobrodiní hodným stal. — Jestliže bys zvěděl, že
se jiným něco ve jménu tvém pozadržuje, co s jisto­
tou za své pokládati nemůžeš, vzdej se toho bez
prodlení. — Pěstuj mír a chraň práva svých pod­
daných, měj v uctivosti a lásce všechny duchovní
církve, nepřipouštěj, aby se jim křivda děla aneb
dar od předkův pocházející odbíral, — Vždy měj
čilou úctu k otci a matce. Bedlivě přihlížej při
obsazování duchovních úřadů k tomu, abys an místo
Boží zastupují, jenom nejzasloužilejší muže, vyvolo­
val a při tom na slova moudrých a pobožných rádců
dbal, — Bez potřeby nerozmnožuj vydání svá, —■
170 Kap. 20. Poučné dodatky.

Konečně nechej mši svatou obětovati a v celo říši

své za mne se modliti. — S tím synu můj! uděluji
tobě požehnání, jakž jej srdce otcovské milovanému
synu přeje. — Nejsvětější Trojice a všickni svatí
nechať tebe opatrují. Staniž se nejsvětější vůle Boží
skrze Ježíše Krista Pána našeho. Amen.“

Ěeč umírajícího opata.

Sv. Vunibald, jenž se v severním Německu za
živobytí svého nad míru záslužným učinil, povolal
před smrtí svou všecky hratry řeholníky a následu­
jícím spůsobem vůli, s kterou do věčnosti vstupuje,
vyjádřil: „Duchovní synové a bratři moji! Mějte
vždycky poslední věci své na starosti a jednejte
ohledem na ně pořád s stejnou opatrností; v skut­
cích svých se řidte podle vůle Boží; mezi sebou
zachovejte vždycky lásku a pravou katolickou víru.
Kázeň řeholní udržte čilou po všecken čas a v kaž­
dém ohledu, jak jsme vám to sepsali a vás naučili,
jakž i vy jste Bohu slíbili. Všecky chyby, kterých
jste se buď nedbanlivostí v slovích i skutcích, aneb
zapomenutelností pod dozorstvím mým dopustili,
prominuji vám se své strany; a čím jsem já vám
bud! slovy aneb skutkem ublížil, odpuste mi. Ostatní
budiž Bohu poroučeno, zůstávejte v pokoji a nechte
ípne v smíření nastoupiti pouť z tohoto světa, neb
mi nastává den loučení, v němžto duše má vystu­
pujíc z žaláře tělesného pospíší pro odměnu boje a
pro pokoj od strastí, s milostí Otce nebeského,
podle slov přípovědí.“
Tak i v poslední hodince, když tělo sv. opata
jakožto otce duchovní rodiny co semeno k věčnému
vzkříšení do země vloženo býti mělo, vštípil slovo
své co semeno, duševní ovoce nesoucí, do mysli
řeholníkův. Kdo chce uzráti pro nebe, ten ať vy­
čistí půdu mysli své od trní a bodláčí smyslného
 Kap. 20. Poučné dodatky. 171

žití, aby dobrá úroda se vzmohla. V celá řeči, kte­

ráž poslední vůli svatého obsahuje, viděti, jak na
to poukazuje, že vůbec v společnosti lidské trní ne­
pokoje a koukol nesvornosti mezi dobrou pšenicí
vzrůstá. Dobří a zlí jsou na tétož zemi pospolu a
tak trvati mají až do dne soudu, v kterémž Bůh
spravedlivé od nespravedlivých oddělí. Měj strpení
s každým, praví k nám rozvažování slov jeho, ale
nenásleduj chyby. Yíš-li pak, zdaliž v shromáždění
dobrých do stodol otce nebeského přijdeš? Ted
máš v moci své voliti, čiň dobré skutky, oni budou
semenem věčného blahoslavenství.

Příklad do smrti věrné kajícnosti.

Neunavený v službě Boží a v horlení pro blaho

duší byl sv. Vavřinec Justiniánský. Dosáhl vyso­
kého stáří čtyřasedmdesáti let, při němž vždy věr­
ným zůstal pokorné kajícnosti své. Když ho jednou
napomínali někteří kněží, aby se šetřil a v pokro­
čilém stáří svém tak přísný život nevedl, odpověděl:
„Mám snad před časem přestati v povolání svém?
— Ó, jak rád bych šel k Pánu svému nazpět, kdyby
mne jen povolati chtěl!“ Avšak hned se zarazil při
těchto slovích a řekl: „O můj Ježíši! ty nemáš po
mé vůli činiti; staniž se vůle tvá.“ Když poslední
nábožnou knihu, jednající o dokonalosti duší do­
končil, zachvátila ho prudká nemoc. Když se mu
proto měkké lože uchystalo, aby skřehlé oudy po-
ohřal, káral ty, co tak činili, vece; „Milé děti, co
tu děláte? Ježíš, Spasitel můj, umřel na tvrdém
dřevěném kříži a já hříšný člověk měl-bych sko-
návati na měkkém loži? Nepamatujete si již, že
jsem vám výkládával, i’ak svatý Martin v zápasu
smrtelném volal, že křesťan má na popele a v ží­
něném rouchu umírati?“ Zpozorujíc při nemoci své
outlou uslužnost, jenž se jemu proukazovala, po­
 Kap. 20. Poučné dodatky.
172

vzdechnul si i „Ach, jak mnozí chudí a sklíčení ne­

mají ani teplého bytu, ani chleba, ani lože a mně
se zaopatřuje každinké pohodlí!“ Všickni okolostd-
jící se dali do pláče, neb svatý ležel skutečně jen
na holé slámě. — Vidě před sebou smrt, zvolal
potěšeně: „Ano, dobrý Ježíši přijdu, příjdll ktobě.“
Někdy ho však svatá bázeň před přísným soudem
Božím skličovala, a když ho kdosi s korunou ne­
beské slávy těšiti chtěl, odvětil: „Ta koruna jen pro
stálé a nepodvřatné bojovníky přichystána jest, ne
však pro bázlivce, jakýž já jsem.“ Přijav s nej­
hlubší úctou a pokorou svátosti umírajících vyjádřil
co poslední vůli touhu, aby všickni lidé v dobrém
vespolek se podporovali a k spasení přišli. „Milé
děti!“ řekl k okolostojícím, „vidíte blížící se konec
m ůj; neníť jiné cesty k nebi, nežli smrt, v které
Ježíš Kristus předešel. Ó, jak nešťastni bychom
byli, kdybychom neměli útěchy lepšího budoucího
živobytí! Vždy jsem měl smrt svou před očima;
toho jsi ty svědek, všudypřítomný Bože! — Mnozí
sobě myslí, že největší štěstí života pozůstává v tom,
aby k vznešeným důstojenstvím přišli a moci do­
sáhli, aby v hojnosti živi a bohatstvím obklopeni
byli. I já jsem těch darů měl, avšak pravé spoko­
jenosti jsem nedocílil dříve, než až jsem se do
osamělosti skromně odloučil. Kdyby Césarové z
hrobů svých k nám mluviti mohli, přesvědčení mé
by podporovali voláním, že samota bývá šťastnější,
než mnohdy panování nad světem. A kdyby možné
bylo, aby mrtví na zem se vrátili, zajisté by raděj
druhou smrt volili, než nebezpečenství ve světě duši
svou ztratiti. — Tys naděj má, o Bože! v tobě je­
diném nacházím útěchu a sílu. Jen v tvé neskon­
čené milosrdenství skládám svou naděj. Bratři! za­
chovávejte přikázaní Boží!“ To byla poslední slova
jeho jenom Bohu sloužících úst. Prohlášen jsa za
svatého skrze papeže Klementa VII. opakuje každo •
 Kap. 20. Poučné dodatky. 173

ročně blahospasné pokynutí své, neb k rozvažování

slov jeho slavnost výroční obzvláště vyzývá.

Svědectví o marnosti světa.

Když svatý Ferdinand Kastiliánský zpozoroval,

že jej při slábnoucích silách tělesných Bůh brzy
povolá, vzal kříž do odumírajících rukou a řekl:
„Pane! Tys mi dal království, jež jsem dříve neměl.
Tys mi popřál mnohem více cti, než jsem já za­
sloužil. Za všecko, co jsi dal, vzdávám Tobě nej­
srdečnější díky. Všecko teprv cenu pravou obdrží,
když obstojí před trůnem tvým. Všecko tedy sklá­
dám pokorně před stupně jeho. Především tobě
poroučím duši svou. Ježíši Kriste! Spasiteli a Vy­
kupiteli můj! Chudý a nahý jsem se narodil, chudý
a nahý se vrátím do zemi. Přijmiž duši mou a
přičti ji skrze neskončené zásluhy přehořkého umu­
čení svého k svým vyvoleným.“

Porovnání života s plavbou.

Svatý Sabas byl pro víru odsouzen k utopení.

Přiveden byv k řece obrátil se naposledy k muči­
telům svým, vece: „Co nevidíte vy, vidím já. Dobře
spatřuji za řekou ty, jenž duši mou převezmou a
do věčné vlasti sprovodí, čekají jen na okamžení,
v kterém se duše má od těla odloučí.“ Spisovatel
památky jeho připojil následující porovnání: „Jsme
všickni jako na moři. Život náš je neustálá plavba.
Víme, že ředitelé korábu pohlížejí k hvězdám na
obloze. Nevšímají sobě ani země, ani moře; nebesa
jsou průvodčí jejich. Sluší nám všem, takovému
umění se přiučiti; mějmež podobně jen Boha a ne­
besa před zraky svými. Tam odtud musí všecka
síla i všecka bezpečnost naše brána býti. To mi­
lujme, v to doufejme, co v nebi je; tam odtud oče­
174 Kap. 20. Poučné dodatky.

kávejme pomoc a odměnu; pozornost naše má jen

nalioře upřena býti. — Kdo se plaví po moři, bývá
stíhán bouřemi, přicházívá na podmořské skaliny,
nejsa jistý před loupežníky a nečíslnými jinými ne­
bezpečenstvími, Všemu tomu však uchází bud
opatrností vesláře, aneb pomocí nebes. I naše živo­
bytí je směs dobrého á zlého, radosti a žalosti; i
ono má své bouře a pokojné časy. Ďábel, nepřá­
telé naši, svět, tělo a smyslnost: toť jsou bouře,
skaliny a loupežníci, kteříž nás ke zkázi přivésti
chtějí. Opatrnost dobrého vůdce a pomoc nebes té
podporovati a ze všech nebezpečenství vytrhovati
bude. — Smrt je přístav, do kterého se dostati
musíme. Ovšem 66 mnohdy přistane k břehům, kde
divocí lidé cizince ukrutněj pronásledují než bouře,
avšak, kdo Ježíše Krista miluje, ví že s jeho prů­
vodem k dobrému cíli přijde.“

Prosba k Bohu za život a za smrt.

Při nejobtížnějších pracích a neunavené žádostí

po rozšíření slávy Boží a víry křesťanské dosáhl
svatý Martin vysokého stáří, ačkoliv velmi přísný
kajícný život vedl, obyčejně jen na holé zemi spá­
val a celé noci v modlitbách strávil. Již byl do
šestaosmdesátého roku vstoupil, když mu Bůh blízké
skonání zjevil. Na to shromáždil co biskup pod­
řízené kněžstvo, aby se tak s učedlníky svými roz­
loučil. Všickni začali bědovati a bolestně říkati:
„Otče, proč nás chceš opustiti? Komu odevzdáš péči
o sládo své? Draví vlci přepadnou jej, a kdo bude
ochráncem jeho, když pastýře žádného míti nebude?
Známe dobře touhu tvou, abys s Ježíšem sjednocen
byl, avšak odměna tobě nebude odebrána, když i
poněkud se odročí. Ach, dej se pohnouti sklíčeností
naší a pozři na nebezpečenství, kterému nás ode­
vzdáváš!“ — Takovými prosbami pohnut jsa po­
 Kap. 20. Poučné dodatky. 175
zdvihl svatý ruce a oči k nebi a modlil se: „Pane,
jestliže jsem lidu tvému ještě potřebný, nezdráhám
se déle pracovati na vinici tvé. Staň se vůle tvá!“
Slabosti těla přibývalo, nicméně však zůstal svatý
biskup celou noc na holé, popelem posypané zemi
ležeti a vysílal tytéž modlitby s větší a větší vrouc­
nosti k Bohu. Učedlníci mu zatím pohodlnější lože
připravili, o čemž když zvěděl, tak se prohlásil:
„Popel má býti smrtelné lože křesťana; bojím se
dáti vám jiný příklad.“ Vida zajisté, že Bůh volil
ted již ho povolati, nepřipustil, aby pro odlevení
na jarou stranu položen byl. Maje oči k nebi obrá­
cené odmítal každou k pohodlí jeho čelící službu,
vece: „Bratři! nechte mne skonávajícího k nebi hle­
děti, aby duše při loučení s tělem pravou cestu na­
stoupila.“

Osvícená naděj při smrti.

Když sv. Tomáš Aquinský, vznešený učitel církve

Kristovy a pilný dělník na vinici Páně viděl, jak se
slunce životního dne, v němž ho Bůh k práci po­
volal, k západu kloní, byla první jeho péče aby
pozřev na svůj celý život, na všecky ty hodiny
práce, ve všeobecné zpovědi účet složil. Potom'dříve
než základ věčného života v Nejsvětější Svátosti
přijal, tak se modlil: „Věřím pevně, že ty, Ježíši
můj, co pravý Bůh a člověk v této Velebné Sváto»
sti přítomen jsi. Přijímám tebe, věčná výplato mého
výkupu, potravo k pouti mé, tebe, jemuž z lásky
jsem v písmě bádal, pracoval, kázal a vyučoval.
Mám za to, že jsem nic nepřednesl, coby tvému
slovu bylo. protivné, a jestliže by se tak bylo stalo
s nevědomím, odvolávám veřejně a podkládám všecky
spisy své posouzení svaté římské církve.“ Skončiv
tuto modlitbu přijal svaté přijímání a poslední po»
mazání, načež zůstal docela tichý a klidný, neb po­
176 Kap. 20. Poučné dodatky.

žíval sladkost vnitřního pokoje a očekával s útě­

chou příchod Páně. Jen před skonáním ještě zvo­
lal: „Brzyt vyleje Bůh všeliké útěchy milosrdenství
své na mne a vyplní všecka přání moje. Budu píti
z proudu blahoslavenství jeho a nasytím se. Budu
viděti světlo jeho bytosti, jenž jest pramen všeli­
kého života.“ —
Podobné mluvil před smrtí svou sv. Cyprián,
biskup a mučedlník Kartaginský, vece: „Povždy
bychom měli na mysli míti, svět opustiti tak, že se
v něm jenom za hosté a cizince považujem. Tužme
po té chvíli, kteráž jednomu každému určí věčný
byt, všecky ouklady odstraní a do ráje, do nové
vlasti, přivésti může. Kterýž cestovatel nezrychlí
rád návrat do vlasti své? Kdo sobě nepřeje na
moři příhodného povětří, aby brzy své domácí
uhodnouti mohl? Náš domov je ráj, a tam nás
ode dávna rodičové a praotcové očekávají. Proč
nespěcháme k domovu svému ? k rodičům svým? —
Mnohé, ano mnohé radosti na nás tam čekají! K
těm s toužebností spěchejme, přejíce sobě, brzy u
nich a u Krista býti. Kéž by Bůh tuto touhu na
nás spatřiti, kéžby Kristus Pán, jenž těm, co více
po něm dychtí, také větší odměnu poskytne, tako­
vou sílu duševní a takovou důvěru v nás viděl!
Mnozí, ano mnozí přátelé čekají na nás ve
věčné vlasti a velký počet těch ‚ jenž k spasení
svému již bezpečně dopěli, jen ještě o nás pečlivi
jsou a nás u sebe míti žádají. Jak se budeme my
s nimi, jak oni s námi těšiti, když je opět spatříme!
Jak převelkou rozkoš musí nebe poskytovati, v
němžto smrti se obávati nemusíme, kdežto život
věčně trvá! Tam je slavný sbor apoštolů; tam
utěšená řada proroků; tam nesčíslné množství mu­
čedlníků, tam vítězoslavné panny, tam odměněni
milosrdní lidé, jenž chudé podporovali, skutky spra­
 Kap. 20. Foučné dodatky. 17 T

vedlnosti konali, a zachováváním přikázaní Božích

všeliké pozemské bohatství v poklady nebeské pro­
měnili.“
„Věru, kdo spravedlivě živ byl, říci může, že
smrt jest východ z žaláře, konec vyhnanství, dokon­
čení práce, příchod k bráně, cíl pouti, složení nej­
většího břemena t. těla, vysvobození ze všech nebez­
pečenství ‚ přestání všech nemocí ‚ zlomení všech
vazeb, návrat do vlasti, vstoupení do slávy.“
Protož Pane všemohoucí! nechávej nás uzná»
váti marnost světa, abychom, k dokonalosti dospěli
skrze Ježíše Krista, Pána našeho. Amen.“

Smrt uznána za pozvání do domu Otce nebeského.

Když sv. Petr z Alkantary, navštíviv naposledy

kláštery, jež ke kajícné službě Boží byl zřídil, do
poslední nemoci upadnul, přijal s největší pobožno­
stí a vroucností sv. Svátosti a skončil věk svůj
slovy: „Ach, jak jsem rád tomuto pozvání, abych
vešel do domu Otce svého nebeského!“ Tim byla
smrt jeho, jako celé dřívější živobytí dle slov sv.
Teresie krásné kázaní a napomenutí k bratřím, aby
ctnosti jeho následovali, světa se odříkávali a přede­
vším chudobu milovali, neb velevítáno musí býti
každému, na konci života skrze smrt uslyšeti vlastně
pozvání k vstoupení do domu otcovského.

Spravedlivý kráčí smrti s útěchou a klidností vstříc.

Tak učinil sv. Ignác, biskup a mučedlník Antio-

chénský. Jat byv od pohanů a veden k smrti do
Říma ‚ poslal napřed Římským křestanům list, v
němžto praví: „Pro Ježíše jsa ve vázbách doufám
zavítati k vám. Základ je položen, kéžbych jen tu
milost dosáhl, abych k cíli svému bez překážky
přišel. Jen přílišné lásky vaší se bojím ; těžkéť by
178 E a p . 20. P o u čn é dodatky.

mi bylo k Bohu přijíti, když byste příliš mnoho

soucitu se mnou jevili. Takové krásné příležitosti,
k Bohu přijíti, nebudu více míti. Nehledejte vy­
koupení a vysvobození mého. Budete-li mlčeti, budu
já spojen s Bohem. Jestliže mne však jen pro toto
žití milujete, budu přinucen, abych pouť svou z nova
začal. Nemůžete mi lepšího důkazu pravdivé ná­
klonnosti ke mně dáti, než když připustíte, abych
se ted Bohu v oběť dal, an oltář obětní připraven
jest. Jediné dobrodiní, za nějž prosím, je, abyste
mi skrze modlitbu síly vyžádali, bych nejen dle
jména, ale také vskutku co křesťan náležen byl. Neb
nečiní zevnějšek křesťana, nýbrž stálost v ctnosti,
síla a vytrvalost duše v nebezpečenství. Prosím vás
tedy, nedávejte žádné nepříležité náklonnosti ke mně
na jevo a dovolte, abych divoké zvěři za potravu
předhozen byl. Jsemť Boží pšenice a mám skrze
zuby zvěře zmlet býti, abych se stal docela čistým
chlebem Krista Pána. Proste za mne, abych Bohu
hodnou obětí učiněn byl. Budu-li trpěti, stanu se
propuštěncem Kristovým, a on mne k dokonalé svo­
bodě probudí. Dobře vím, jak mi užitečné jest, býti
učedlníkem Ježíšovým. Neptám se po neviditelných,
ani po viditelných věcích, jen abych Krista Pana
účasten byl. Nebojím se ani ohně, ani kříže, ani
houfů dravých zvířat, ani roztrhání celého těla aneb
jiných muk, jakéž zuřiví nepřátelé vymysliti mohou,
jen když Ježíše budu moci dosáhnouti. Láska má
jest ukřižovaná a nehoří ve mně žáden pozemský
plamen, avšak nachází se v duši mé živý pramen,
jenž neustále uvnitř volá: „Pojd k Otci!“ Protož ne­
nacházím žádné libosti při pokrmu, který toliko tělu
slouží, a nemám také žádné rozkoše v tomto živo­
bytí. Toužím po chlebě Božím, po nebeském po­
krmu života,, jenž jest Tělo Pána našeho Ježíše Krista,
žížním po nápoji Božském, po krvi jeho, jenž ne­
skončená láská a věčný život jest. Spojte modlitbu
svou s mojí, abych šťastně k cíli mé pouti dorazil.“
 Kap. 20. Poučné dodatky. 179

Nad tělesnou smrtí netřeba spravedlivému hořekovati.

Svatá Klára žila jeden a čtyřicet let v přísném

mrtvení, a když ji přepadla smrtelná nemoc, takovou
trpělivost zachovala, že ji žáden o bolestech, jež
trpěla, mluviti neslyšel. Jedinou útěchou její byl
ukřižovaný Spasitel a protož říkávala: „Kterak si
může člověk ztěžovati, že trpí, když pohlédne na
Ježíše na kříži?“ Před samou smrtí ji navštívil
papež Innocenc IY. a udělil jí apoštolské požehnání.
Přijavši zároveň svátosti umírajících oslovila sestry
své takto: „Děkujte Bohu! že jsem dnes tak poctěna
i šťastnou učiněna byla, že jsem Spasitele svého
přijala a náměstka jeho v příbytku uvítati mohla. —
Vyjdiž směle duše má! neboj se ničeho. Máš dobrého
průvodčího a dobrou stráž bezpečnosti. Vydej se
srdnatě na pouť, neb ten, kterýž tebe stvořil, tebe
posvětil, tebe jako otec miloval, připraven jest při­
jati tebe. — Ty pak Pane a Bože můj! jenž jsi mi
dal život a tento stav můj, budiž blahoslaven!“ Tak
poslala duši svou Bohu svému nazpět.

PříLdad dokonalého vítězství nad pokušeními při smrti.

Smrt mučedlnická, kterou sv. Ireneus v Sirmium
r. 304. podstoupil, jest v jednotlivých částech pravý
obraz toho pokušení, kteréž zlý duch člověku při
zápasu posledním duchovním spůsobem za často
obnovuje.
Mezi mnohými pobožnými, které pronásledování
za časů Diokleciána sobě za oběti vyhlédlo, byl též
sv. Ireneus. Sotva před prokonsula Proba předve­
den byl, když mu tento vstříc volal: „Zákony císaře
a náboženství vlasti této žádají, aby poddaní ne­
smrtelným bohům obětovali.“ Tak se odvolává
mnohdy pokušitel, zlý duch před smrtí člověka kři­
vým spůsobem na světskou zákonnitost některého
180 Kap. 20. Poučné dodatky.

činu, kterýž před Boží spravedlností nikterak ob­

státi nemůže. Sv. biskup odpověděl: „A věčný oheň
pekla bude odměnou těch. jenž modlám se pokloní
a obětovati budou.“ Rozhorleně řekl na to pro-
konsul: „Rozkaz císařův minaporoučí, abych každého
k obětování přiměl, aneb takovými tresty zakročil,
jaké odbojníkům určeny jsou.“ Mírně mluvil Ire*
neus dále: „A zákon Boha mého žádá, abych spíše
všecky trýzně a muky snesl, než modlám vaším obě­
toval.“ „Rozhodni se,“ zkřikl pohanský Probus,
„obětuj, aneb snes nejhroznější trýzeň.“ „Vyhovíš
jen srdečnému přání mému, poněvadž tak na utr­
peních Spasitele svého podíl bráti mohu.“ Po té
řeči byl ukrutně mučen, při čem se neustále k němu
volalo: „Rozmysli se, a obětuj bohům.“ „Já při­
náším oběť Bohu svému co křesťan skrze vyznání
jména jeho, a tak jsem jemu jedinému vždycky obě­
toval,“ byla odpověď mučedlníka.
Krutější muky mu nastaly, když okolo skřipce
matka, manželka a děti se shromážděli a hluboký
zármutek hořekováním svým vyjadřovali. Pohledem
na roztrhané tělo otcovo celí zděšeni obejmuli děti
nohy jeho a bolestně křičeli: „O milovaný, dobrý
otče, slituj se nad námi, slituj se!“ Manželka ho
obejmula okolo krku a domlouvala mu: „ó zachovej
se, a udrž se při živobytí pro mne a pro nevinné
dítky své!“ Matka jeho bědovala hořkým pláčem a
sousedé i známí projevovali soustrast svou. Kolem
nebylo slyšet leč vzdechy, pláč a kvílení. Proti
všemu tomu nadsadil sv. Ireneus slova Spasitele:
„Kdož mne zapře před lidmi, zapřímť i já jej před
Otcem svým, kterýž jest v nebesích.“ Tato slova
odpovídal na napomenutí, aby pro příbuzné své ži­
vobytí zachoval. Duše jeho se pozvedla nad cit
přirozený a měla před očima svýma jen neviditel­
ného svědka mučení svého a věčnou, neporušitelnou
korunu, jenž naň čekala a zdála se vítati ho slovy:
„Pojď, pospěš ke mně.“
 Kap. 20. Poučné dodatky. 181

S udivením nad nezvratnou vytrvalostí vyzna­

vače Páně připojil se také prokonsul k plačícím, k
nešťastné rodině, a soucitným hlasem řekli „Kterak
můžeš necitelným zůstati při tak mnohých svěde­
ctvích lásky k tobě? Kterak můžeš na tolikeré slzy
bez pohnutí patřiti? Není to bezectné pro muže,
když se žalem nevinných dětí, bolestným kvílením
choti a úpěním matky obměkčiti dá. Obětuj, a ne-
vrhej se do záhuby v květů svého živobytí!“ Svatý
jemu odvětil: „Právě za tou příčinou, že se nechci
do věčné záhuby uvrhnout, zdráhám se obětovati.“
Po těch slovích byl do vězení odveden, aby tam
časem mysl jeho zlomena byla.
Po několika dnech opětoval Probus své pokusy.
Tázal se, zdaliž Ireneus nemá matky, choti a děti?
„Nemám již,“ odpověděl tento. „Kdož tedy byli ti
lidé, kterés nedávno tak zarmoutil?“ tázal se pro­
konsul. Na to dal trýzněný následující výklad:
„Náš Pán a Spasitel pravil: „Kdo otce svého aneb
matku svou, ženu aneb děti, bratry aneb příbuzné
více miluje nežli mne, není mne hoden. Když tedy
pozvedám očí svých k Bqhu, jemuž se kláním, a
sobě připomínám blahoslavenství a vznešenou od­
měnu, kterou svým věrným služebníkům připověděl,
zapomínám, že jsem otec, manžel, syn a přítel.“
Soudce mu namítal: „Poněvadž ale předce otcem,
manželem, synem a přítelem jsi, myslím, žeby tebe
tolikteré důvody k obětování přiměti měli.“ —
„Mou smrtí děti mé málo ztratí, neb jim zanechá­
vám Boha jakožto pravého otce, jemuž se se mnou
klanějí; protož nic mne nezdrží od smrti a tebe nic
nezdržuje od plnění rozkazů císařových.“ Tak se
ohrazoval svatý muž. A když ještě jednou soudce
jemu připomenul, aby se rozhodl, než výrok smrti
učiní, řekl s poklidem: „Už jsem ti řekl, že jakožto
křesťan bohům obětovati nemohu a že mně největší
radost způsobíš, vydáš-li mne smrti mučedlnické.“
182. Kap. 20. Poučné dodatky.

V hněvu tedy pronesl soudce rozhodnutí: ‚Při­

kazuji tedy, aby Ireneus, kterýž co křesťan rozkazů
císaře poslechnouti nechtěl, v řece utopen byl.“ U
řeky pozdvihl sv. mučedlník ruce své k nebi a mo­
dlil se takto: ‚Pane Ježíši Kriste! jenž jsi pro spa­
sení lidí smrť trpěl, poruč, aby se nebesa otevřela
a andělé duši služebníka tvého Irenea přijali, an
život svůj obětuje ke cti jména tvého a pro lid ka­
tolické církve v Sirmium,“ Tak zůstal věrným Bohu
a neporušitelnou památkou vítězství nad pokušen
nimi při smrti. Není žáden boj tak krutý, aby u
přirovnání k nebeské slávě příliš velkým nazván
býti mohl.
Jak sv. Ireneovi od pohanského vladaře, tak sv.
Janu z kříže od přirozené nemoci a té okolnosti, že
ho tato pod ruku osobního nepřítele svého, opata
kláštera Ubedy, dala, nesčíslné trýzně a pokušení
uchystány byly. Tak bolestné vředy a hlízy mu
užíraly života, že dle svědectví očitého svědka ne­
bylo lze bez pohnutí naň pohlédnouti; on však sná­
šel bolesti s největší trpělivostí, obětoval je Bohu a
byl vždy vesel a tichý. Všickni, i sám lékař vzdě­
lávali se nábožností jeho. Jen opat nepřestal v ne­
návisti své a mnohonásobně zvětšoval utrpení jeho.
Trpké mu činíval předhůzky, že klášteru toli výloh
působí, neposkytoval mu, leč mizernou stravu a
nedovolil, aby ho někdo z křesťanské lásky lépe
opatroval. Žádného nepřipouštěl k návštěvě a tak
se vydal za nástroj, aby v poslední nemoci svatý
muž k nenávistným a mstivým úmyslům přiveden
a ovoce dlouholeté pobožné horlivosti zbaven byl.
Nelze vypověděti, jak drze při takovém počínání
zlý duch na srdce svatého trpitele dorážel.
Jakým ale tomu odolal duchem, o tom nás po­
učuje sv. Jan sám, napsav následující krásná slova:
„Dokonalá láska k Bohu činí smrt příjemnou a dá
při ní sladké útěchy pocítit. Ti, kteříž dokonale
 E ap . 20. P o u čn é dodatky. 183

Boha milují, umírají s vznešenou nadšeností, opou­

štějíce svět spěšným letem, provázeni jsouce náram­
nou dychtivostí a toužebností po milovaném Bohu.
Duše se rozplývá radostí při blížení-se toho okam­
žení, v kterémž úplně k Bohu dostati se má. Když
k tomu přichází, aby z žaláře porušeného těla vy­
svobozena byla, zdá se jí, že již nebeskou slávu vidí
a vše se v útěchu a radost promění.“ Protož také
svatý Jan z kříže, v němžto milost Boží po čas ži­
vobytí vládla, s neproměněnou trpělivostí smyslné
bolesti a zlé nakládání s sebou snesl, neb uvnitř
láska k Bohu jim nedala přístupu. S svatou tou­
žebností hleděl smrti své vstříc a umřel s slovy:
„V ruce tvé Pane poroučím ducha svého.“
Když sv. Barbara ukrutně vymyšlenými spůsoby
trýzněna, železnými háky trhána a pochodněmi pálena
byla, pohlížela tiše k nebesům a prosila Ježíše Krista
za pomoc k vytrvalosti. „Pane! vezmi všecko, jen
Ducha svého svatého neodnímej ode mne!“ Tak zněla
modlitba její, kterouž nemenší pokušení přemohla,
než vítězoslavný Ireneus. Otec její, zatvrzelý pohan,
zpozorovav v příbytku jejím znamení kříže, tázal se,
co to znamenati má? Tak se táží začasto nepřítelé
víry, vidouce někoho outočiště pod křížem hle­
dati? Upřímně odpověděla otcovi pobožná dcera:
„Znamení to praví, že jsem víru v trojjediného Boha
přijala a s vděčností vykoupení na kříži pamětliva
zůstati chci.“ Takové vyjádření roznítilo náramný
hněv v otci.. Zuřivě vlékl dceru svou k pohanskému
soudci Marciánovi, obžaloval ji, že pohrdá nábožen­
stvím a bohy, a žádal, aby tak dlouho mučena byla,
až se víry křesťanské odřekne. Marcián, jsa člověk
lstivý a ošemetný, jevil největší soustrasť s ní, ká­
zal jí vazby odebrati a domlouval jí přátelský, aby
neopovrhla štěstím svým, alebrž pomněla, čeho se
při kráse, mladosti, vznešeném rodu a bohatství na­
díti smí. Líčil jí hanbu a neštěstí, do něhož uvrhne
184 Kap. 20. Poučné dodatky.

vlastního otce svého, který ji tak miluje a tolikte-

rými. dobrodiními obdaruje. Podobné věci zajisté
pod kuklou falešné vzdělanosti napovídá nepřítel
duše mnohým mladostí, krásou, vznešeností a bohat­
stvím obdařeným lidem. Kéž by však všeci tak
statně odolali, jako sv. Barbara, jenž se vyjádřila,
že pro pozemské statky se nechce zbavit věčného
spasení, jelikož jediné pravé a neporušitelné dědictví
Ježíš Kristus jest.
Soudce, který takové odpovědi se nenadál, chtěl
tedy přísností vymoci, čeho líčenou dobrotivostí do­
cíliti nemohl. Nechal jí před očima všecka mučidla
rozložití, čímž před tím nejednoho srdnatého muže
povolným sobě učinil. Tak hledí na bolestném loži
sám .pekelník mnohého v zoufalství přivésti, bera
jemu pohledem na njnohonásobné bolesti důvěru v
Boha. Kéžby však jemu odporovati mohl každý
tak, jako světice naše, kteráž při tom jen útěchu
v sobě cítila, že za hodnou uznána byla, pro Krista
trpěti. Nedbajíc na lákadla a hrozby volala vroucně:
„Vezmi Pane všecko, jenom Ducha svého svatého
neodnímej ode mne!“ Uprostřed největších muk
obestřela ji jasnost v žaláři. Ježíš sám se zjevil a
poskytl útěchy a vytrvalosti do konce.
0 dvou světlách, které se člověku při smrti rozžhnou.
Dvě světla po čas živobytí náruživostmi a
hříchy zatemněna aneb dokonce zahašena byvší
v poslední hodince jasněj vzplápolají. Jsou to
světla rozumu a víry. Komu světlo rozumu po
čas živobytí svítí ‚ neodváží se radost věčného
spasení za krátkou pomíjející rozkoš světskou vy-
měniti. Koho světlo sv. víry ozařuje, pochopuje, co
to znamená, nebe ztratiti, do pekla se uvrhovati a
všemohoucího i spravedlivého Boha urážeti. Hříšník
uvidí tato světla při smrti své. R o z u m jemu zře­
telně ukazuje, jak nerozvážlivě a nesmyslně jednal,
 Kap. 20. Poučné dodatky, 185

že dbal jen o rozkoše, kteréž více netrvají, o statky,

kteréž opustiti musí, o čest takovou, jenž — s ním
práh smrti nepřekročí. Yí r a mu působí bázeň před
trestem pekla, které za hříchy své zasloužil. Hříš­
ník bývá nucen otevříti oči duše, když ho spánek
smrti nutí zavříti oči těla. Pak vidí bídu, do které
se uvrhl, nechtěv patřičných příprav dříve konati.
Avšak ted jest pozdě. Smrť podobá se životu jeho.
Umírá bezbožně, jakož bezbožně živ byl. Kdožkoli
věděti chce, zdaliž smrt jeho šťastná a spasitelná
bude, rozvažuj bedlivě život svůj.!

0 pokání na dobu nemoci odloženém.

„Mezi věci, které člověku překáží myšlénky

náležitě shromážditi, patří nemoc těla; neb v takové
případnosti se zabývá duše s bolestmi tělesnými tak
velice, že na všecko jiné skoro zapomíná. Když
ale tomu tak je, zdaliž můžeme nepokládati za ne­
rozum, na takovou nepříznivou dobu čekati s uspo­
řádáním nejdůležitějších věcí duše?“
„Znal jsem,“ tak vypravuje na příklad k tomu
jistý duchovní, „člověka, který, když se přiblížila
hodina smrti jeho a napomenut byl, aby se k od­
chodu z tohoto světa připravil, tak poděšen a blíz­
kostí smrti tak- uchvácen byl, že duch jeho žádné
jiné myšlénky schopen nebyl, než jak by jen tomuto
nebezpečenství ujiti mohl. K tomu jedinému smě­
řovalo všecko myšlení a všecka řeč jeho, jakými
prostředky by ještě jednou smrt odvrátiti lze bylo,
Když kněz, který k němu přišel zpozoroval, jak
málo na to, co v takové hodině nejpotřebnější jest,
dbá, napomínal ho, aby jen o milost Boží prosil a
ostatní všecko mimo sebe pustil. Nemocný se nad
tím horšil, odpovědi dávaje nepříslušnou, a hned na
to ducha vypustil. A tentýž člověk býval před tím
pobožnosti nakloněn. Z toho tedy lze se poučiti,
186 Kap. 20. Poučné dodatky.

jak velice smrt ty, co na živobytí lpějí, pobouřiti v

6tavu jest.“
„Jiného jsem seznal,“ dí tentýž duchovní, „kte­
rýž, když do těžké nemoci padl a smrt blížiti se
viděl, co nejsnažněj s Bohem se v mysli zaměstná-
vati a dříve než z tohoto světa sejde, nábožnou
modlitbou soudce svého upokojiti žádal. Alevšak
nesmírná bolest mu nepopřála pokoje k tomu.“ —
Jestliže tedy poslední chvíle života pokání tak ne­
příznivé jsou, kdož by se odvážiti chtěl do té doby
se spasitelným léčením duše své čekati?“
„Skutky v posledních okamženích života pro­
vedené jsou velmi rozdílné od oněch, ku kterým
zdravé sily se upotřebují. Neb jak může býti Bohu
libý dar ten, který se mu tehdáž poskytuje, když
ho člověk déle užívati nemůže?“ dí sv. Lucie.
„Kdo teprv těžkou nemocí postižen byv na
svátosti pokání podíl bral a smířiv se s Bohem z
tohoto světa sešel, tomu neupíráme — přiznávám
se, — čeho si byl žádal; avšak také se neosměluji
říci, že se jemu dobře povede. Netroufám si toho,
nepřipovídám, nedím to, nechci klamati, neslibuji
toho. Kdo věrně a ctnostně živ jest, opouští život,
anižbychom proň pečliví byli. Kdo pokání činí,
dokavad zdravý a při sile jest, a smířiv se ctnostně
dále žije, ten je bezpečný. — Kdo však teprv na
sklonku života pokání činí, o tom nejsem bez sta­
rosti, že bezpečně odtud! odchází. Dobře pozorujte
na slova má. Chci se zřetelněj vyjádřiti, aby nestá­
valo žádného nedorozumění.“
„Dím snad, že bude zatracen? Nikoliv; alevšak
také nedím, že bude spasen. Řekl jsem, že sobě
netroufám, toho tvrditi, že toho neslibuji a nepři­
povídám, neb nevím vůli Boží. Chceš-li bratře můj!
pochybnostem ujiti, žádáš-li z nejistoty vyváznouti,
čiň pokání, pokudž zdráv jsi. Neb když tak jednati
budeš, a poslední den přijde, budeš bezpečen. Protož
 Kap. 20. Poučné dodatky. 187

spěchej, abys se smířil! Tak budeš jistý. Proč jistý?

— Mám ti to říci? — Poněvadž jsi pokání v tom
čase činil, když jsi ještě hřešiti mohl. Jestliže bys
ale teprv tenkrát k pokání se hotovil, až bys už
hříchy páchati nemohl, opustili by tě sice hříchové,
ale ty bys neopustil hříchů.“ Tak o té věci mluví
sv. Ambrož. (O pok. kn. 2.)
„Kdo dříve od hříchů opuštěn bývá, než jich
sám opustí, ten se neodlučuje sám, nýbrž bývá tako­
řka silou nucen. Bůh ale žádá svobodnou vůli.
Protož nedosáhnou ti, jenž se k Bohu obrátiti ne­
chtějí, dokavad hříchy páchati mohou, a teprv po-
zděj, když nepravosti se samy od nich odvrátily, k
zpovědi a litování přichází, čeho sobě žádali a přáli.“
Taková slova pronáší sv. Augustin mluvě o pravdi­
vém a nepravdivém pokání.
„Kdo naděj v sobě přechovává, že věčného
spasení účastným se stane, musí nevyhnutelně víru
v sobě udržovati, že Bůh jemu již od věčnosti totož
blaho přichystal. Když ale Bůh tak o tebe, člověče!
pečoval, když od věčnosti tebe miloval a za dítě
své i dědice království svého tebe vyvolil, zdaliž
bys se zdráhati mohl, tak laskavého otce milovati?
Zdaliž bez zardění se odvážiti smíš, milování otce
nebeského, na poslední doby života odkládati? Jak
se ubezpečiti můžeš, že dostačíš v kratičké poslední
době zasloužiti věčně přichystané odměny? Patřilo
by ovšem, kdyby se k tomu možnost naskytovala,
aby poddanost a úcta, která za příčinou věčných
dobrodiní se žádá, také věčná byla. Poněvadž ale
to nemožné jest, a čas k zásluhám déle než věk
lidský netrvá, proč as větší část tétož doby ještě
Bohu odňati a maličkou, ba poslední částku toliko
jemu věnovati se osměluješ? Co napřed z nádoby
vytéká, vždy nejčistější, co naposled čerpáno bývá,
vždy jen kalné bývá. Jak lze se odvážiti, Bohu
poslední v oběť přinésti?“ (Ludv. Gr.)
188 Kap. 20. Poučné dodatky.

Úsudek o dvojím stavu člověka před smrtí t. přátelském

a nepřátelském k Bohu.
Představme sobě člověka, který značně dlouhou
dobu žití svého smyslnému světu sloužil, napotom
ale skrze milosrdenství Boží se obrátiv docela jinak
živu býti začal; ten nám nejlépe o dvojím tom stavu
rozhodne, ňeo nesoudí jenom dle doslechu, nýbrž
dle vlastní zkušenosti. Takového se chceme na to
tázati, který z obou stavů, v nichžto žil, příjemnější
a potěšitelnější jest.
Takového muže máme v osobě sv. Cypriána,
neb ten dlouho v bludu vězel, ale konečně poznav,
že oklamán je, s milostí Boží se obrátil a zároveň
pro poučení a výstrahu jiným události svého obratu
písemně zanechal. Píšeť v liBtu k příteli svému
Donatovi takto: „Pokudž jsem ještě ve tmách a
mrákotách duše, co noc černých, vězel a nemaje
dobrého vědomí o živobytí svém, daleko od pravdy
a světla v pochybnostech jako na vlnách mořských
dlel, nemaje ani stálosti ani bezpečnosti: považoval
jsem vše, co mně milosrdenství Boží k blahu mému
naskytovalo ‚ za příliš obtížné a perné. Nemohl
jsem se spřáteliti s tou myšlénkou, aby někdo znovu
zrozen a spasitelnou vodou k novému žití probuzen
býti a sebe dle duše a mysli obrátiti mohl, kdežto
tělo zůstati má, jak bylo. Jak jest možno, říkával
jsem, aby takořka okamžitě proměniti a svléci se
dalo, co bud! přirozené a tudíž ustálené, aneb dlou­
hou dobou a zvykem neodlučitelným býti se zdálo.
Takové věci jsou hluboko zakořeněné. Kterak se
přiučí ten spořivosti, kterýž po dlouhá léta hodům a
kvasům přivykl. Kterak se uspokojí ten s oděvem
sprostým, který skvělá roucha ze zlata a kmentu
nosívá? Kdo kolem sebe služebnictvo a komonstvo
mívá, zajisté za příliš obtížné pokládati bude, jestli
že se na něm požádá, aby bez něho byl. Opět jiný,
 Kap. 20. Poučné dodatky. 189

jsa zvyklý přátely a známými obklopen býti pová­

žou ati musí osamělost za trest. Slovem, kdo zvykl,
nedá se leč obžerstvím zas uspokojiti, pýchou zas
nadýmati, hněvem zas rozněcovati a t. d.
Tak jsem často myslíval sám. Bylť jsem v
dřívějším žití do mnohých bludů zapleten. Zdálo
se mi nemožnou věcí, abych se jim nějak vymknouti
mohl. Bylť jsem jim a nepravostem svým docela
poslušen. Pečoval jsem o ně jako o své domácí a
příbuzné. —
Jak mile se však vymazaly skvrny předešlého
živobytí milostí Boží a do smířeného srdce čisté,
jasné světlo shůry vylito bylo, rozluštily se najednou
pochybnosti podivným spůsobem. Co uzavřeno bylo,
otevřelo se; co tmavé bylo, vyjasnilo se ; co se před
tím těžkým zdálo, stalo se snadným a lehkým; co
se vidělo dříve nemožným býti, začal jsem považo­
vati za věc síle mé docela přiměřenou. Tak jsem
přišel k přesvědčení, že co z těla se narodí, poru­
šitelné jest a k záhubě spěchá, co však z Ducha
narozeno jest, neporušitelným a božským býti začíná.
Ty sám víš a uznáváš, jako já, co nám smrt v ne­
pravostech získala. Dobře tobě povědomo jest a já
se nechci chlubiti aneb vynášeti. Sebe sám chváliti
je věc neslušná, ačkoliv by nemělo slouti vlastní chvá­
lou, nýbrž vděčnosti, když se s chloubou mluví o
tom, co jakožto dar Boží na sobě vidíme, když pak
žití bez hříchů milosti Boží a provinění dřívější
svému poblouzení lidskému připisujem!“
Z těchto slov svatého Cypriána vysvítá, jak se
každý klame, kdo obtíže s ctností spojené podle
svých slabých sil odměřuje a odvažuje, a dosažení
její za příliš nesnadnou, ba nemožnou věc považuje.
Yždyť sluší pomysliti, že kdo spěchá do náručí Otce
nebeského a silné předsevzetí učiní, hříchů se od-
říkati, s milostí Boží se potká, a ta mu cestu urovná
a upraví.
190 Kap. 20. Poučné dodatky.

Svatý Augustinus, onen slavní učitel církevní

zachoval nám podobně ve vyznání svém památku,
jaké obtížnosti se mu představovaly, když se s my­
šlénkou obíral, k Bobu se obrátiti. „Předstupovaly
před duši mou“, tak píše, „marnosti světské, a pra­
vily : Ty nás míníš opustiti ? — Od toboto okamžení
nemá tobě to i ono do věčnosti povoleno býti?“
— Uprostřed tubého boje s sebou začal plakati.
„Proudy slzí se lily z očí mýcb“ dí on, „a to byla
tobě, o Bože! líbezná obět.“ Brzy po tom se roz­
lilo světlo jasné po duši jeho. Temné pochybnosti,
kterýmiž týrán, a pokušení, jimiž mučen býval, jako
mraky před jasným sluncem se ztratily. Již více
necítil v sobě tu žádost po rozkoších světa, jako
dříve. Zdálo se jemu, jakoby z okovů otrockých
vyproštěn byl, a s citem vroucné vděčnosti zvolal:
„O Pane! já jsem služebník tvůj. Tys zdrtil okovy
mé. Oběť chvály tobě chci přinésti. Chval tě srdce
mé i jazyk můj! Všecky kosti mé volají: Pane,
kdož jest tobě roven? — Jak zlý byl jsem já, a
ne-li já, tedy skutek můj a ne-li skutek, tedy jazyk
můj, ne-li jazyk, tedy vůle má jak nepra vostná byla!
Ty ale Pane jsi dobrotivý a milosrdný, tvá pravice
mne vytrhla z hloubí smrti mé. — Ó, jak sladkým
se stalo pro mne, býti bez lahodných rozkoší svět­
ských !
čeho ztráty jsem •se před tím obával, toho jsem
se po tom s potěšením odříkal; neb ty, jsa sladkost
nad sladkosti, prává nejvyšší rozkoš, vypudils potě­
šení lichá a vstoupils na místo jejich!“ (Vyzn. sv.
Augustina.)

Úvaha.

Když ale ctnost a milost Boží tak mocná a

účinlivá jest, proč se necháváš, o duše! zdržovati
od ní? Když to přesvědčení máš, že milost Boží
 Kap. 20. Poučné dodatky. 191

podivným spůsobem srdce proměňuje a že se žádnému

neodepře, kdožkoli zaň prosí, poněvadž Bůh vždy
tentýž laskavý Otec jest a nebere ohled na osoby,
proč se zdráháš zdrtit vazby a chopit se neskonče­
ného dobra, jenž se ti naskytuje? Nespouštěj se
horlivé mysli a naděje! Učiň zkoušku a důvěřuj
Bohu, neb jak mile dílo začneš, půjde ti s rozpja­
týma rukama vstříc a příjme tě jako syna marno­
tratného otec přijal. Ach, jak jest to podivné! Kdyby
přišel k někomu poběhlík a sliboval, že ho naučí
umění, jak lze ze sprostých kovů zlato dělati, ne*
váhal by ani okamžení, alespoň pokus učiniti, byť
i znamenité výlohy při tom nutné byly. A hle!
slovo' Boží učí, jak z země nebe, z tělesného du­
chovní, z člověka anděla učiniti možno jest, a ty
bys nechtěla, duše má! náležitý pokus učiniti?
Poněvadž ale zajisté jednou, bud! v tomto živo­
bytí aneb na onom světě pravdu poznáš, bud! opa­
trná, abys v den soudu teprv nezpozorovala, žes se
klamala, nebádajíc dříve po pravdě. Tenkrát bys
upadnula u zavržení, žes opustila dráhu ctnosti, jeli­
kož se ti obtížnou býti zdála. Tenkrát bys pozdě
seznala, jak mnohem příjemnější ona jest, než cesta
nepravosti a smyslnosti, která k záhubě vede a kte­
ráž v onen čas pod nohama tvýma se ztratí.

Závěrek.
Nepochybně je smrt pro bezbožné nad míru
strašlivá, poněvadž klade meze radostem jejich a
počíná se zlým, které konce nevezme. Není žádného
člověka tak lhostejného, aby při pomyšlení na tyto
pravdy se nepohnul. „Umru, neboť všickni lidé
umříti musí. Já tedy s nimi opustím tento svět.
Jisté jest, že jednou se budu museti všeho odříci,
co posavad předmětem bažení mého a základ ne­
192 Kap. 20. Poučné dodatky.

pravostí mých bylo. Očima se mohu o tom pře­

svědčiti. — Kam ale přijdu po smrti ? — Umře snad
duše má s tělem? Hlubina srdce to každému člo­
věku, byť i byl sebe více od Boha odvrácený, zře­
telně praví, že duše neumře, že jest nesmrtelná. —
A přece nic nečiním, abych ji věčně štastnou udělal!
Po smrti nezbude času k práci. Co jsem činil, pro­
vedl jsem posavad jen k záhubě své!“ — Jak straš­
livá jest tato myšlénka!
Spravedlivá duše musí s smrti útěchu nacházeti,
poněvadž ukončuje strasti a slzy, začínajíc s pokojem
a věčným blahoslavenstvím. „Po smrti,“ dí ona, nebudu
déle v tomto slzavém údolí, kde tak mnoho trpěti
musím; nezůstanu v tom žaláři těla svého. Očeká­
vám skrze neskončenou dobrotivost Otce nebeského
a skrze zěsluhy Ježíše Krista nebe. ó, jak snadno
jest opustiti pozemské statky tomu, jenž věčné a v
neporušitelné nastoupí ti má a po čas živobytí hor­
livě se snažil jich zasloužiti. Jen ten se smrti báti
musí, kdo nechce k Ježíši jíti.“ ó, jak útěchy plné
jest to pro křesťana!
Spravedliví i nespravedliví musí často na smrt
mysliti. Vzpomenutí takové utěší svaté duše a
učiní, že pomíjejícími nestálými radostmi hříšníků
opovrhují; onoť jim dodává vytrvalosti, aby zmužile
obtížnosti takové těžké pouti snášely s nadějí, že
brzy do vlasti své přijdou.
Bezbožní musí na smrt myslívati, aby se zpro­
stili vazeb rozkoší, jenž jich k tomuto živobytí- pou­
tají a jim překáží Bohu sloužiti. Nemůžeť véšeti
srdce na stvoření, kdo si pomyslí, že je bude muset
brzy opustiti. Náležité přípravy třeba. Nesmí se
v ní přestati, an se jen jednou umírá a od'jediného
okamžení věčné štěstí aneb neštěstí začne.
Č á s t ’ II.
 Kapitola I.

0 soudu jakožto pohnůtce k ctnosti.

Po smrti nastane soud pro každého zvláště a
konečně všeobecný soud pro všechny lidi. Tenkrát
se vyplní slova apoštola Páně, řkoucího: „ Vš i c k n i
my z a j i s t é u k á z a t i se m u s í m e p ř e d s o u ­
dnou stolicí Kr i s t ovou, aby p ř i j a l j e d e n ­
k a ž d ý v l a s t n í věci t ě l a , j a k o ž č i n i l b u d t o
d o b r é n e b o zlé.“ (II. ep. k Korint 5. k., 10. v.)
Přede vším naši celou pozornost zaujati musí ta
věc, která též Joba k ustrnutí přivedla, že neskon­
čené vznešený a mocný Bůh člověka, stvoření sla­
boučké a bídné, tak velmi přísně souditi bude, že
nestává ani slovíčka, ani tajné myšlénky aneb vnitř­
ního hnutí, kteréžby neměl v knize odplaty zazna­
menané, a z něhož by nežádal nejdůkladnějších oučtů.
„Pr oč má š mne za n e p ř í t e l e s v é h o ? “ dí Job.
„ P r o t i l i s t u , k t e r ý ž od v ě t r u z m í t á n bývá,
u k a z u j e š mo c s v o u a s t é bl o s u c h é s t í h á š . —
Velebnost tvá tak vznešená jest, že před tváří tvou
slabý člověk co prach a třtina mizí. Zdá se ne­
slušet.! tvé majestátnosti, abys bídného a povrženého
člověka stíhal rukou svou! — Ne b o z a p i s u j e š
p r o t i mně h o ř k o s t i , a z k a z i t i mn e c h c e š
p r o h ř í c h y m l a d o s t i mé. Š e t ř i l j s i v š e c h
s t e z e k mý c h a š l é p ě j í n o h mý c h v y š e t ř o v a l
j s i , j e n ž t o j a k o s h n i l i na s t r á v e n b ý t i má m
a j a k o r o u c h o , k t e r é ž s n ě d é n o bývá od
mol ů.
196 Kap. 1. O aoudu jakožto pohnůtce k ctnosti.

Čl ově k n a r o z e n ý z ž e n y k r á t k é h o j e s t
v ě k u a n a p l n ě n b ý v á m n o h ý m i b í d a mi .
J a k o k v ě t vychází, a s e t ř í n bývá, a u t í k á
j a k o s t í n , a n i k d y v t é mž s t a v u n e z ůs t á vá .
A z a h o d n é má š na t a k o v é h o o t v í r a t i oči
s v é a uvodi t . i j ej s s e b o u k s o u d u ?“ (kn. Job.
13. a 14. k.) Tak mluvil pobožný Job, shroziv se
přísnosti spravedlivého Boha, když povážil, jak on,
jsa všemohoucí, s člověkem od narození k zlému
nakloněným zachází. Kdyby věčný nebes Pán tak
přísně jenom k andělům, bytostem to dokonalejším
se měl, méně bychom tomu se divili. Největší však
ustrnutí a bázeň způsobiti musí v nás, pomyslíme-li,
že právě od každého člověka nejpodrobnější oučty
ze slov i pomyšlení žádati bude. Kdo by se neza-
chvěl ouzkostí, když slyší Ježíše Krista mluviti ta k to :
„ P r a v í m vá m, z k a ž d é h o s l o v a p r á z d n é h o ,
k t e r é ž m l u v i t i b u d o u l i di , v y d a j í p o č e t v
de n s o u d n ý . “ (Mat. 12. k., 36. v.) Jestliže však
obávati se jest oučtů pro slova prázdná, jimiž žáden
člověk uražen nebyl, jak to bude s hříšnými a tre­
stuhodnými, urážlivými a křivdivými řečmi, s neči­
stými myšlénkami, s rukama krví zbrocenýma, s
pohledy hříšných žádostí plnými, s živobytím skrz
na skrz v nepravostech promarněným? — Když
tomu tak jest, který jazyk lidský dovede vypověděti,
jak častého a dojemného připomínání soud Boží
zasluhuje!
Jak vznešené a svaté jest náboženství naše!
I té nejmenší škvrny lhostejně nepromiňuje. Jaký
stud a jaké poděšení pronikne každého člověka,
když před vznešenou soudnou stolici předstoupí a
k skrytím i tajným proviněním se bude muset při-
znávati, kdežto nesčíslné množství andělů a svatých
zraky své naň upřené míti budou! Zdá se nám to
býti tvrdé. Avšak žáden by se též nebyl odvážil
tak mluviti, kdyby Ježíš sám to nebyl pro výstrahu
 Kap. 1. O soudu jakožto pohnutce k ctnosti. 197

řekl. Jeho slova jsou zřetelná a jistá. „Pravímť

vám,“ dí on, „že z každého slova prázdného, kteréž
mluviti budou lidi, vydají počet v den soudný.“
Jak se budou v onen den styděti hříšníci, když
před celým světem všecky nepravosti jejich, které
všemožně zakrývati se snažili, odhaleny budou; když
všecko nepovolené a špatné, čeho se od dětinství
svého až do posledního dechnutí dopustili, ba též
myšlénky a žádosti z nejtajnějších záhybů srdce u
veřejnost přijdou! Kdo se nezardí? Kdo nebude
hynout od želu a lítosti? — Jak se zardívá člověk,
když zpovědlníku jedinému, k nejpřísnější mlčenli­
vosti závázanému, z provinění svého vyznávati se
má! Jak nepoměrně většímu zahanbení bude po­
droben, když o celém žití jeho veškeren svět vědo­
most dosáhne! Tak mocně bude cit působiti, žě
dle předpovídání proroka Oseáše zvolají: „Přikryjte
nás hory a pahrbkové padněte na nás!“ (Oseáš
10. k., 8. v.)
Kdo o tom náležitě rozvažuje, nalezne zajisté
mocnou pohnutku k následování ctnosti. Protož
užil také sv. Jan Zlatoústý tohoto předmětu, aby
lidi k dobrému náchylnějšími učinil. „Abyste v duši
své Bohu patřičný příbytek přichystali,“ tak dí on,
„připomínejte sobě často onen hrozný den, v který
my všickni před trůnem Ježíše Krista stojíce souzeni
budem. Tam se stanou hříchy naše všem stvořením
zjevnými; tam nejukrytější záhyby srdce se nabíle­
dni rozhalí; tam všechno, co jsme v tmavé noci aneb
vedne, s vědomím aneb s nevědomím, dobrým aneb
zlým spůsobem skrze smysly své konali, veřejně
známým se stane! Mějte na paměti, že již tečř se
nacházíme na cestě k onomu přísnému soudci, jenž
oklamán býti nemůže, jelikož mu nejen skutkové,
nýbrž i slova,, úmysly a žádosti, ba též věci, které
nám docela malými býti se zdají, dokonale známy
jsou! Představte sobě v mysli Spasitele, an přichází
198 Kap. 1. O soudu jakožto pohnutce k ctnosti.

v průvodu nesčíslných andělů, aby soudil živé i mrtvé!

Upozorněte se na hlas, jakýmž nejsvětější Pán roz­
sudek vyřkne. Pomyslíte, jak mnozí do nejhlubších
temností vrženi budou, jak mnohým brána nebeská
zavřená zůstane; jak jedni, co koukol do ohně vho­
zeni, druzí hlodavému červu svědomí navždy k, trá­
pení vydáni budou; jak ten odsouzen bude proto,
že v mysli své bližnímu zlé přál, onen proto, že
bratra svého urazil aneb pohoršil! Jeden podstoupí
trest pro těžká provinění, druhý pro menší přestupky.
Mnozí budou proto stíháni zavržením, že křivě sou­
dili, mnozí též za příčinou, že v nenávisti a hněvu
trvali. Žáden z nich nepřijde k věčně blaženému
patření na Boží tvář. Dá se jim za odpověd; „Amen
pravím tobě, neznám tebe.“ (Mat. 25. k,, 12.)
Mnohé potřebné věci dal nám Bůh dvoje, jak
na př. dvě oči, uši, ruce, nohy, abychom, Ztratíme-li
jednu z nich, druhou si vypomoci mohly; avšak jen
jednu duši a jeden život nám propůjčil, a Ztratíme-li
ten, nezbývá nám žádné náhrady. Skrze smrť duše
utrpíme také ztrátu největší blaženosti a uvalujem
na sebe trest nade všecko pomyšlení bolestný.
Nesmíme se domnívati, že v čas všeobecného
soudu možné bude, tím se omlouvati, že nás lesk
světských statků zaslepil, neboť soudce namítne:
„Zdaliž jsem tě nevaroval, řka: Co by ti pomohlo,
kdybys celý svět získal, ale na duši své škodu utr­
pěl?“ Jestliže bys se chtěl ospravedlňovati tím, že
tě zlý duch obelstil, řekl by Bůh, že Evě proto
hřích nepro minul, poněvadž ji cřábel svedl.
Mysleme na to, dokavád nás stíny smrti neob-
klopí a nepřijde den Páně! Kdožkoliv ale těm
trestům ujiti chce, budiž toho pamětliv, aby nejen
život svůj čistý udržel, nýbrž také křivdu a zlé do­
brým splácel. Uražen-li někdo jest, aneb křivě ob­
žalován, nedej se vášní přemoci, alebrž bud trpělivý
a tichý; vykonal-li někdo skutky pravého pokání,
 Kap. 1. O soudu jakožto pohnutce k ctnosti. 199

nechlubíž se nimi a nezakládejž posty na samém

zdržování-se jídla, nýbrž více na zdržování-se všeli­
kého hříchu. Y sv. písmech nového zákona se do­
čítáme, že, až povoláni budem, žáden člověk nebude
vstavu nás zadržeti aneb los náš proměniti. Ten­
krát nespomůže ani bratr bratrovi, ani přítel příteli,
ani dítě rodičům, ani rodičové dítku od neskonče­
ného určení věčnosti.
Když král onoho člověka, který bez roucha
svatebního k zvaným hostům se přidružil, svázati a
do temností zevnitřních uvrhnouti kázal, neodvážil
se žáden přimlouvati se za něj. (Mat. 22. k.)
Když služebníku tomu, který hřivnu svou v
zemi skryl, dar odňat a trest určen byl v temno­
stech, kde pláč a skřípění zubů jest, nepřispěl žáden
jemu k pomoci. (Mat. 25. k.)
'I když bláznivé panny, kteréž zapoměly vzíti
oleje v nádobách s lampami, v ouzkostech k opa­
trným s prosbou se obrátily, nebylo jim spomoženo.
(Mat. 25. k.)
Tak podobně když boháč tvrdého srdce, pohřben
jsa v pekle, pozdvihl očí svých k Abrahámovi a
Lazaru v lůně jeho, a volaje řekl: „Otče Abrahame!
smiluj se nade mnou a pošli Lazara, at omočí konec
prstu svého ve vodě a ochladí jazyk můj, neb se
mučím v tomto plameni,“ odpověděl Abraham: „Mezi
námi a vámi veliká propast utvrzena jest, že ti,
kteříž chtějí odsud k vám jíti nemohou, aniž od
onud sem přejíti.“ (Luk. 16. k.)
Poněvadž by se tedy v oné době, když nás tmy
smrti obklopí, důvěra v pomoc na žádného přítele
skládati nedala ‚ hledme sobě zde pomoci sami
upřímnou službou Boží, abychom jednak přísnému
trestu ušli, jednak kořen budoucí věčné a nad po­
myšlení velké blaženosti zasadili! Lépe zajisté jest,
zde na krátký čas nějaký nedostatek trpěti aneb
dobrovolně se něčeho odříci, než ve věčnosti marně
200 Kap. 1. O soudu jakožto pohnutce k ctnosti.

po jediné zvlažující krůpěji vody žízniti. Však ani

za bolest nemůžeme leckteré pozemské utrpení po­
važovati, přirovnáme-li jej buď k bolestem věčné
odsouzených aneb k blahoslavenství věčně ospravedl­
něných a vyvolených. Vezdejší zármutek se ukončí
s vezdejškem; věčný bol a věčné hryzení svědomí
nepřestane, neb i věčnost sama konec míti nebude.
Co řeknou ti, kteříž se věčně blahoslaveného patření
na Boha zbavenými cítit budou? Pozdě seznají, jak
záhubnou pro ně se stala lhostejnost k spasitelným
napomenutím.
Jako veslář zbytečný jest, když vody mořské
koráb pohltily, jako lékař pomoci nemůže, když
nemocný 6mrti do náručí padl; tak neprospěje od»
souzeným ani nahlížení chyb a nepravostí svých,
ani přesvědčení, že jinak živi býti měli.
Protož komu možné jest, shromažďuj ovoce
milosti a kdo vinu na sobě cítí, hlediž ji zmýti po­
káním a krví Kristovou; neb kdo přinese ovoce
života věčného, ten bude přijat, kdo však s prázd­
nýma rukama se dostaví, bude odmrštěn, tak dí sv.
Ambrož. (Výkl, k. ev. Luk. III.)

Kapitola II.

Čteni z písma svatého o probuzeni mrt­

vých k životu.
Z proroka Ezechiele k. 37.

Otevrouce tuto knihu starého zákona spatřu­

jeme, jak Bůh vševládnou moc svou nad mrtvými
ukázal a připomněl, že v úmyslu má, přivésti věrný
lid do zaslíbené a přichystané nebes říše, jak lid
israelský vzbudil a do dědičné zemi jeho sprovodil.
„Učiněna jest nade mnou ruka Hospodinova,“ tak
 Kap. 2. čtení z písma svatého. 201
píše prorok Ezechiel, „a vyvedla mne v duchu Ho­
spodinovu, a pustila mne uprostřed pole, jenž bylo
plno kostí. Obvedla mne vůkol po nich. Bylo pak
jich velmi mnoho na svrhku pole a byly suché ná­
ramně. I řekl ke mně: Synu člověka! coť se zdá,
oživou-li kosti tyto? 1 řeld jsem: Pane Bože! ty
víš. I řekl ke mně: Prorokuj o kostech těchto a
rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo! Toto
praví Pán Bůh kostem těm to: Aj, já vpustím ve vás
ducha a oživete. A dám na vás žíly a učiním, že
vzroste na vás maso a potáhnu vás koží; a dám
vám ducha a živy budete a zvíte, že já jsem Ho­
spodin. I prorokoval jsem, jakož mi byl rozkázal.
I stal se zvuk, když jsem já prorokoval; a aj, po­
hnutí! a přistoupily kosti ke kostem, jednakaždá k
spojení svému. A viděl jsem, a aj, žíly a maso na
nich vzešlo, a roztažena jest na nich kůže povrchu,
ale ducha neměly.
I řekl ke mně: Prorokuj k duchu, prorokuj,
synu člověka! a rci k duchu: Toto praví Pán Bůh:
„Ode čtyř větrů přijdiž, duchu! a pověj na tyto
zbité, aí oživou. 1 prorokoval jsem, jakož mi byl
rozkázal. I vsel do nich duch a ožily, a stály na
nohou svých, zástup příliš veliký velmi. — I řekl
ke mně: Synu člověka! prorokuj a d i ž k n i m: „Toto
praví Pán Bůh: Aj, já otevřu hroby \aše a vyvedu
vás z hrobů vašich, lide můj! — I z v í t e , že j á
jsem Hos podi n, když ot evř u h r o b y vaše a
v y v e d u v á s z h r o b ů va š i ch, l i d e můj ! A
k d y ž dá m d ú c h a s vé ho ve v á s a ž i v i b u ­
d e t e a u č i n í m , a b y s t e o d p o č i n u l i na z e m i
vaší : v ě d ě t i b u d e t e , ž e j á Ho s po di n ml u-
v i1 j s em i učini l .“
Ze zjevení sv. Jana 20. k., 11. v. a. cl.
„Viděl jsem,“ píše Kristu nejmilejší apoštol, —
„když sestoupil oheň od Boha s nebe a spálil od­
202 Kap. 2. čtení z písma svatého.

půrce, a čřábel, který je svodil, do jezera ohně a

síry k věčnému mučení uvržen byl, — trůn veliký
bílý a šedi čího na něm — Krista soudce, — před
jehož obličejem pominula jest země i nebe tak, že
předešlá podoba i přirozenost jejich nebyla více.
I viděl jsem mrtvé, veliké i malé, stojící před obli­
čejem trůnu, a otevříny jsou knihy. A jiná kniha
otevřína jest, kteráž jest kniha života; i souzeni
jsou mrtví z těch věcí, kteréž byly psány v knihách,
podle skutků jejich; a vydalo moře mrtvé, kteříž
byli v něm, a smrt i peklo vydaly mrtvé s\ é, kteříž
v nich byli; i souzeni jsou jedenkaždý podle skutků
svých. A peklo i smrt uvrženy jsou do jezera ohni­
vého. Tát jest smrt druhá. A kdo není nalezen
zapsán v knize života, uvržen jest do jezera ohnivého.
I viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo
první nebe a první země pominula jest a moře již
neníť.
A já Jan videi jsem město svaté, Jerusalém
nový, sestupující s nebe od Boha, připravený, jako
nevěstu okrášlenou muži svému. A slyšel jsem hlas
veliký s trůnu, řkoucí: „Aj, stánek Boží s lidmi a
přebývati budu s nimi. A Oni lidem jeho budou;
a on Bůh s nimi bude jejich Bohem;' a setře Bůh
všelikou slzu z očí jejich, a smrti již více nebude,
ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více, nebo
první věci pominuly.“
1 řekl ten ‚ kteříž seděl na trůnu: „Aj,
nové činím všecky věci. I řekl mi: „Napiš, nebo
tato slova jsou převěrná a pravdivá.“ — „Stalo
se — všecko, co jsem od věčnosti určil a časem
připověděl. — Jáť jsem první i poslední slovce, po­
čátek i konec. Jáť dám žížnivému z studnice vody
života darmo. Kdoť svítězí, bude těmito věcmi
vládnouti, a buduť jemu Bohem a on mi bude synem.
Bázlivcům, — kteříž z bázně před protivenstvím
víru zapírají, aneb z choulostivosti své náruživost
 Kap. 2. čtení z písma svatého. 203

nekrotí, — a nevěřícím a proklatým a vražedlníkům

a smilníkům, a čarodějníkům, a modlářům i všech­
něm lhářům bude díl jejich v jezeře, kteréž hoří
ohněm a sirou: jenž jest smrť druhá.“

Kapitola 111.
Předpovědi,
podobenství a přirovnání, kteráž Kristus Pán o posledním
soudu pronesl.
I. „Jako blesk od východu slunce vychází a
ukazuje se až na západ: tak bude i příchod Syna
člověka. — Ukáže se znamení Jeho na nebi: a tehdy
budou kvíliti v š e c k a p o k o l e n í země: a uzří Jej,
an přichází v oblacích nebeských s mocí velikou a
s velebností. —
Od stromu fíkového, dí, naučte se podobenství.
Když ratolest jeho již omladne a listí se pučí, víte,
že blízko jest léto: tak i vy, když všecky ty věci,
— kteréž skonání světa předcházeti budou, — uzříte,
vězte, že blízko jest ve dveřích.“ (Mat. 24. k.)
II. O tomtéž příchodu Ježíše Krista co soudce
živých i mrtvých zachoval nám sv. Lukáš následu­
jící slova: „Jako blesk, blýskající se pod nebem, na
ty věci, kteréž pod nebem jsou, svítí: tak bude Syn
člověka v den svůj. — A j a k o ž se s t a l o z a d n ů
Noe, t a k bude i za dnů Sy n a č l o v ě k a . —
Jedli a pili, ženili se a vdávaly až do dne, v kte­
rémžto Noe všel do korábu: i přišla potopa a za­
hladila všecky. —
P o d o b n ě j a k o se s t a l o ve d n e c h L o t o ­
výc h: — jedli a pili, kupovali a prodávali, štěpo­
vali a stavěli: ale toho dne, když vyšel Lot z Sodomy,
pršel oheň a síra s nebe a shladil všecky. T a k
b u d e v d e n t e n , k d y ž se Syn č l o v ě k a z je v í.“
(Luk. 17. k.)
204 Kap. 3. Předpovědi.

III. „Když pak přijde Syn člověka u velebnosti

své a všickni andělé s ním, tehdy se posadí na sto­
lici mnjestátnosti své, a shromážděni budou před
něho všickni národové. I rozdělí je od sebe, jako
pastýř odděluje ovce od kozlův, a postaví ovce
zajisté na pravici své, kozly pak na levici." Tak
čteme v svatém evangelium. (Mat. 25. k. 32* v. a d.)
IV. Podobně bude Bůh jednati, jako člověk,
kterýž nasel dobrého semene na poli svém, jemuž
ale, když lidé spali, nepřítel mezi pšenici nasel kou>
kole. Jak onen chtějícím vytrhali koukol ‚ odpo­
věděl : „Ne, abyste snad tikajíce koukol, spolu ne­
vytrhali i pšenici; nechtež, ať obé spolu roste až
do žně, a v čas žně dím žencům; Sbeřte nejprvé
koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici
shromáždíte do stodoly mé; “ — tak učiní Syn člo­
věka s dobrým semenem čili se syny království a
s koukoli čili s syny zlého.
„Pošleť Syn člověka anděly své i vyberou z
království jeho všecka pohoršení a ty, kteříž činí
nepravost, a uvrhne je do peci ohnivé. Tamť bude
pláč a skřípění zubů. Tehdáž ale též se budou
spravedliví jako slunce skvíti v království Otce je­
jich.“ Tak nás poučují vlastní ústa Pána a Spasitele
našeho, (Mat. 13. k. 24.— 41. v.)
V. Učet žádati a zanedbání času, příležitostí,
vloh a zvláštních milostí nejinak trestati bude Ježíš
co soudce, než to učinil člověk, který jda na cestu,
povolal služebníků svých a rozdal jim statek svůj,
jednomu svěřiv pět hřiven, jinému pak dvě a jinému
jednu, každému podle zvláštní schopnosti. Nejinak
než onen požádá nebes Pán účty ze svěřených po­
kladů. Běda člověku, služebníku zlému a lenivému,
který s hřivny svými netěžil! Neužitečného poručí
uvrhnouti do temností zevnitřních, kdež bude pláč
a skřípění zubů. Obšírně toto podobenství obsa­
ženo v sv. evangelium. (Mat. 25. k., 14. v. a d.)
 Kap. 3. Připovědi. 205
YI. Opět podobno jest království nebeské síti
puštěné do moře a ze všelikého plodu rybího shro-
máždující, kteroužto, když naplněna byla, vytahše
a na břehu sedíce, vybírali dobré v nádoby a zlé
pryč zavrhli.
Tak bude při skonání světa: vyjdou andělé a
oddělí zlé z prostředku spravedlivých a uvrhnou je
do peci ohnivé, tamť bude pláč a skřípění zubů.“
(Mat. 13, k. 47. v. a d.)
VII. Aby v obrazu předložil potřebu bedlivo
která se v čas tím, co k spasení vede, zaopatřuje,
pronesl Ježíš následující podobenství: „Podobno bude
království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše
lampy své, vyšly jsou vstříc ženichovi a nevěstě.
Pět pak z nich bylo bláznivých a pět opatrných.
Pět bláznivých vzavše lampy, nevzaly s sebou oleje,
opatrné pak vzaly olej v nádobách svých s lampami.
A když prodléval ženich, dřímaly všecky a usnuly.
0 půl noci, — když se příchodu ženichova nejméně
nadály, — stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte
vstříc jemu. Tedy vstaly všecky panny ty a uchy­
staly lampy své. Bláznivé pak opatrným řekly:
„Udělte nám svého oleje, nebo lampy naše hasnou.“
- Odpověděly opatrné řkouce: „Nikoli! snad by se
ani nám, ani vám nedostalo. Jděte raději k proda­
vačům a kupte sobě. Když pak šly kupovat, přišel
ženich a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu,
1 zavříny jsou dvéře.
Naposledy pak přišly i ty druhé panny, řkouce:
Pane, paúe, otevři nám ! A on odpovídaje, ře k l:
Zajisté pravím vám, neznámí vás. Bdětež tedy, neb
nevíte dne ani hodiny, (Mat. 25. k., 1.— 13. v.)
Skrze panny se vyznačují duše lidské. Lampa
jest odznakem víry. Olej znamená dobré skutky,
láskou k Bohu řízené. Prodlévání ženicha je lhůta
do soudu a čas k pokání. Ženich jest Ježíš Kristus,
nevěsta svatá církev, kterouž on v soudný den, jenž
206 Kap. 3. PKpovědi.

jindy též dnem připravených slavnostných hodů

zván bývá, skutečně k hodům věčné blaženosti v
příbytek Otce svého pojme. Usnutí panen rozuměti
se má o smrti, půl noc pak o nenadálém příchodu
Ježíše k soudu. Poučujem se z podobenství toho,
že každému v tomto živobytí třeba jest, s vírou
i zásluhy dobrých skutků spojiti, a nedostačným,
ba velmi nemoudrým nazváno býti zasluhuje, spolé­
hati se na pouhou víru, avšak záslužně dle víry
živu být zanedbávati. Taky vidíme že, jak v kap. 1,
řečeno bylo, v den soudný žáden nebude moci svých
zásluh propůjčiti druhému; každý dle vlastních skutků
svých souzen bude. Tam ale též nebude lze zaned­
bané skutky prosbou nahraditi. „Zajisté pravím
vám, neznámť vás,“ bude odpovědi Syna Božího.
VIII. Když se tázal Spasitele jistý muž: „Pane,
zdali málo jest těch, kteříž spaseni budou?“ odpo­
věděl milostivý Pán : „Snažte se vejíti těsnou branou
neboť pravím vám, mnozí usilovati budou vejíti a
nebudou moci.“ — Těsná jest brána ku království
nebeskému, pročež tím pilnějšího snažení zapotřebí
jest, aby lze bylo vejíti. Do které doby vchod mož­
ným zůstane, vyrozuměti se dá z následujících dal­
ších slov Spasitele: „Když pak vejde hospodář a
zavře dvéře a počnete stojíce vně tlouci na dvéře,
řkouce: Pane, otevři nám! a on odpovídaje dí vám;
Neznámť vás odkud js te : tedy počnete říkati: Jídali
jsme před tebou a pívali a na ulicech naších jsi
učil. I mluviti bude opět k vám: Neznámť vás,
odkud jste; odejdětež ode mne všickni činitelé ne­
pravosti.“ (Luk. 13. k.)
IX. Podobenství, v kterém, jak dříve podotknuto
bylo, poslední soud k svatbě od krále synovi při­
pravené se přirovnává, obsaženo v 22. kap. evan­
gelium sv. Matouše. Poručilť král vyjíti služebníkům
na cesty a shromážditi všecky, kteréž nalezli, zlé
i dobré. Takovým spůsobem naplněna byla svatba
 Kap. 3. Připovědi. 207

hodovníky. Tak zve Otec nebeský všechny z roz­

ličných cest pozemských k církvi svaté. — Vešel
pak král, aby pohleděl na hodovníky; i uzřel tam
člověka neoděného rouchem svatebním. — Velká
zajisté v tom byla urážka, když hodovník, maje na
výběr čestných oděvů dle starodávného spůsobu v
královských sínéch pro ty, jenž před krále před­
stoupiti chtěli, náležitě připravených, nešetřil ani
požadavků slušnosti a uctivosti! — Ěekl jemu král;
„Příteli, kterak jsi sem všel, nemaje roucha svateb­
ního?“ On pak oněměl. Tak nebude na soudném
dni žádné výmluvy. Vševědoucí Bůh bude soudcem.
Svatebně roucho znamená dobré skutky a čistotu
srdce, kterýmiž nebude-li někdo oděn, bude vyloučen,
jakž i král neuctivého hodovníka vyloučil, řka slu­
žebníkům svým: „Svížíce ruce jeho i nohy uvrzte
jej do temností zevnitřních.“
X. Některému z najatých dělníků, kterýmž vinici
svou svěřil, řekne Ježíš: „Vezmi, co tvého jest a jdi,
chci pak i tomuto poslednímu dáti, jako i tobě. —
Tak budou poslední prvními a první posledními;
nebo mnoho jest povolaných ale málo vyvolených.“
(Luk. 20. k., 16. v.)

Kapitola IV.

0 znameních,
která před posledním soudem předcházeti budou.

Druhý příchod Ježíše, t. co soudce živých i

mrtvých bude zajisté jiný, než onen první, v němž
pln dobroty a lásky chlév Betlémský za rodiště vy­
volil a s převelkou trpělivostí všecky nehody a ne­
snáze mlčky přijal. Účel druhého příchodu bude
jiný. Nepřijde Kristus Pán opět co tichý beránek,
povolný k. tomu, aby obětován byl za hříchy světa
208 Kap. 4. O znameních.

a sloužil těm, nad nimiž mu kralování od věčnosti

do věčnosti přísluší, alebrž objev1' se co soudce a
trestatel hříchu u veliké velebnosti tak, že nebe i
zem před září skvělého trůnu jeho ustoupí a pomi­
nou. Áby však příchod jeho nepřekvapil a žádného
v dřímotách hříchu nezastihl, aby též připomenutí,
téch posledních dob spasitelné pohnutí mysli spůso-
bilo, chceme se v rozjímání při znameních, o blíží­
cím se posledním soudu předpovězených, poněkud
zastaviti. Ježíš sám o nich řekl: „ Bu d o u z n a m e n í
na s l u n c i a na mě s í c i i n a h v ě z d á c h a na
zemi soužení národů pro bouři hluku
m o ř s k é h o a v l n o b i t í , t a k že s c h n o u t ! b u ­
dou l i dé s t r a c h e m a o č e k á v á n í m t ě c h věcí,
k t e r é ž p ř i j d o u na v š e c k e n svět, n e b o moci
n e b e s k é p o h n o u s e.“ (Luk. 21. k., 25. v.)
„Bude t e h d á ž s o u ž e n í ve l i ké, j a k é h o ž
n e b y l o od p o č á t k u s v ě t a až d o s a v a d , aniž
b u d e . “ (Mat. 24. k., 21. v.) (), jak hrozebné jest
toto předpovídání a spolu jak nad všecku pochyb­
nost pravdivé, an z úst vševědoucího Syna Božího
pochází! Zdaliž by lze bylo, něco důtklivějšího říci?
Kdyby to jen některý svatý otec aneb nějaký vy­
kladatel písma svatého byl pověděl, nebyla by slova
jeho tak bolestně pronikává, alevšak poněvadž je
promluvila věčná pravda. Spasitel sám, nelze ničím
jejich váhu menšiti aneb jejich obsah mírniti.
Proto budou znamení na slunci, měsíci a na
hvězdách, poněvadž tato světla ohledem na naši
zem úkolu rozdělování časů, dnů i let dostáti mají,
jak Bůh jim při stvoření jejich (Gen. 1. k., 14. v.)
určil. Obzvláště vyznamenaný čas tedy také na nich
vyznačen bude. I při narození Pána Ježíše ukázala
se hvězda na nebi, která mudrce od východu k
Betlému přivedla. Tak též při smrti Spasitele na
kříži zastřela tma slunce a měsíc, zázračným spů-
sobem.
 Kap. 4. O znameních. 209

Jinou příčinu k těm znamením hledati musíme

v té okolnosti, že příchod věčného Soudce všech
lidí se týkati a tudiž všem zároveň oznamovati se
bude. Není žádné věci na světě, kteráby tak náhle
a důrazně pozornost lidskou probudila, jako neoče­
kávaný. zázračný úkaz na nebi. Býváme sami svědci,
jak při každém sebe menším novém výjevu na obloze
velci a malí, učení a neučení, věřící a nevěřící zraky
své vzhůru obracují.
Opět jinou příčinu najiti můžem na základě
žalmu 18. čteme tam, že „nebesa vypravují slávu
Boží a skutky moci čili dílo rukou jeho zvěstuje
obloha. — Nejsou to řeči ani slova, jichžtoby hla­
sové nebyli slyšani, jimžtoby rozuměti nebylo. Po
vší zemi rozchází se zvuk jejich, a až do končin
okršlku země slova jejich.“ Veliká tedy moc a vele­
bnost, s kterou se Syn Boží objeví, na nebi vyzna­
čena bude. Jestliže člověk, jemuž podřízené jsou
mnohé věci a moci pozemské, s úctou a podivením
vítán bývá, čím větší pohnutí a podivení spůsobí
ten, jemuž nebesa a moci jejich poddanými se uká­
žou? Věru nejsou to řeči ani slova obyčejná, lidská,
nejsou to hlasy jazykův pomíjejících, když obloha,
slunce a hvězdy promluví.
Věřící vědí zajisté, že Ježíš Kristus na nebe
vstoupil a stdí po pravici Otce nebeského, odkud
tedy, jej čekají k soudu. A jako přibližování-se
vznešeného velmože u veliké vzdálenosti na cestě
oznámeno bývá, tak bude příchod Soudce všemo­
houcího a věčného u velké vzdálenosti od nebeských
těles zvěstován. — Nevěřící považují slunce a měsíc
za nevyhnutelné podmínky k udržení života vezdej­
šího. Až tedy uzří, že tyto základy se otřásati
začnou, strach a hrůza, kterou nikdy před tím ne­
pocítili, pronikne zoufající duše jejich. Tam, kde
hledali poslední příčiny počasí, úrody, darů vezdej­
šího žití a vůbec všeho, co za potřebné, vhodné,
210 Kap. 4. O znameních.

libé a užitečné považují, tarn pravím vystoupí sku­

tečný základ, jediný začátek a konec všeho, Ježíš
sám, aby také oni jej v poslední hodině zřejmě viděli.
„Znamení budou ra slunci, na měsíci a na
hvězdách,“ tak zní krátká, ale velmi mnoho v sobě
obsahující předpověď. Komu lze vysvětliti, jak po­
divně a strašlivě tato znamení vypádati, jak dlouho
trvati a jak náramně lidi děsiti budou ? Když Bůh
město Jerusalém nepřátelům k zboření vydati chtěl,
pozorovali židé, jak nám o tom dějepisci zprávu
dávají, s předtuchou Božích trestů rok napřed roz­
ličná znamení na nebi. Zdál se jim hroziti pla­
menný meč na nebi, a nesčíslné množství ozbrojených
jezdců válečně se potýkalo na obloze. Viděli to
svýma vlastníma očima a přiznali se, že jim to mělo
sloužit za výstrahu a napomenutí k pokání. Vlastní
mysl jejich k nim tak mluvila. Avšak těmto zna­
mením se nedá a nemůže přirovnati pohnutí sil
nebeských, které před skonáním světa spatřeno bude.
Tam bylo jen jediné město v záhubu dáno, jediný
kraj a jediný národ vezdejším trestem stíhán, pro­
čež výjevy byli jen obmezené. Před sebou však
máme zrušení dosavádního bydliště celého pokolení
lidského. Za tou příčinou se naskytnou výjevy vše­
obecně hrůzyplné.
Otevřeme knihu zjevení svatého Jana. V pat­
nácté kapitole píše o tom následujícím spůsobem:
„ Vi dě l j s e m j i n é z n a m e n í n a n e b i , v e l i k é
a divné: Sedm a n d ě l ů m a j í c í c h sedm r a n
p o s l e d n í c h , nebo t ě m i j e s t d o k o n á n hněv
Boží. — A p o t o m j s e m vi dě l , a aj, o t é v ř í n
j e s t c h r á m s t á n k u s v ě d e c t v í n a ne bi . I
vyš l o s e dm a n d ě l ů z c h r á m u , m a j í c í c h s e d m
r a n , j s o u c e o b l e č e n i r o u c h e m l n ě n ý m,
čistým a st kvoucí m, a p ř e p á s á n i na prsou
p a s y z l a t ý m i . — I byl o s e d mi a n d ě l ů m
 Kap. 4. O znameních. 211

dáno s e d m čí ší z l a t ý c h , p l n ý c h h n ě v u B o h a
ž i v é h o n a vě ky v ě k ů v . “
„I s l yš e l j s e m h l a s v e l i k ý z c h r á mu , an
dí s e d mi a n d ě l ů m: J d ě t e a v y l e j t e s edm č í ­
ší h n ě v u B o ž í h o na zemi. I šel p r v n í a vy­
lil čí ši s vou na zemi i n a s t a l v ř e d u k r u t n ý
a n e j h o r š í na l i d e c h , k t e ř í ž měl i z n a m e n í
šel my, i n a t ě c h , k t e ř í ž se k l a n ě l i o b r a z u
j e j í m u . “ (zjev. 16. k., 1. v.) Aby lze bylo, z ně*
jakého porovnání tuto s nebe vylitou ránu posou-
diti, vztahoval sv. Jan slova svá také na tu dobu,
v které království Boží zde na zemi nad bludem a
nevěrou zvítěziti a tak moc Boží předběžně doká­
zati mělo. Vylita byla také číše, morovou ránu ob*
sáhující, podle vykladatelů písma svatého za časů
Galliéna, císaře Ěímského, neb té doby zuřil takový
trest Boží úplných deset let a zasáhl úhlavně po­
hany. Jestliže tenkrát kvílení a bědování po světě
slyšáno bylo, čím více bude základy příbytků lid­
ských otřásati, až ne předběžné, nýbrž skutečné po­
slední vyplnění daného proroctví přijde'!
Za časů Galliénových tedy dal Bůh jen příklad,
aby lze bylo obsah slov prorockých pojmouti, čte­
me v zjevení dále: „A d r u h ý a n d ě l v y l i l čí š i
6vou n a m o ř e : i u č i n ě n a j e s t k r e v , j a k o
u m r l é h o , a vše co ž i vo b y l o v m o ř i u m ř e ­
lo.“ „A t ř e t í v y l i l č í š i svou n a ř e k y a n a
s t u d n i c e vod, a u č i n ě n a j e s t k r e v . “ Proč tě­
mito ranami Bůh svět stíhati bude, vysvětluje sv.
Jan v následujících verších takto: „I s l y š e l j s e m
anděl a vod ř k o u c í h o : S p r a v e d l i v ý j si Pa­
ne! j e n ž j s i , a j e n ž s byl s v a t ý , k t e r ý ž j s i
to u s o u d i l ; n e b j s o u k r e v s v a t ý c h a p r o ­
r o k ů v v y l é v a l i , i d a l s j i m p í t i k r e v , hod-
ni ť j s o u t o h o z a j i s t é . — I s l y š e l j s e m ji*
n é ho od o l t á ř e , an dí : J i s t ě , P a n e Bo ž e
212 Kap. 4. O znameních.

v š e m o h o u c í , p r a v í j s o u a s p r a v e d l i v í sou­
dové tvoji.“
Tři sta let vylívali mučedlníci Páně krev svou,
neustále jsouce stíháni, trýzněni a usmrcováni. Zdálo
se, že svět žízní po krvi jejich. Také pozdější ča­
sové až podnes obnovovali kruté pronásledování kře­
sťanů. — V poslední době tedy ukáže Bůh moc
svou nad živly, aby poznali lidé, že on jest, který
život dává i béře, a že jen jemu klaněti se mají.
Jakkoliv posavad řečené raný náramně těžké jsou,
následovati budou krom nich jiné neméně bolestné,
neb sv. Jan v zjevení pokračuje dále, řka:
„čtvrtý anděl vylil číši svou na slunce: a dáno
jest mu trápiti lidi vedrem i ohněm.“ Slunce jest
onen blahodárný prostředek, jimžto Bůh všemu, co
na zemi živo jest, potravu v čas a zevnitřní .poho­
dlí uděluje. Sluneční paprsky osvěcují zem a ohří­
vají půdu, aby z ní úroda, kvítí a stromoví vyrů­
stalo. A jak podivuhodně, jak moudře je posavad
sluneční světlo rozdělené, rozměřené a poskytováné!
Vůbec ani příliš mnoho, ani příliš málo nehřeje,
nýbrž docela přiměřeným zůstává. I samy proměny,
které jistým časem jeví, zvýšují jen blahočinné pů­
sobení jeho. Stanedi se někdy, že dle vůle všemo­
houcího Otce nebeského od očekávané pravidelnosti
se uchýlí, jak nepohodlným, ba i škodlivým a trap-
livým to bývá! Neúroda a hlad se dostavují.“ Vy­
litá byla taková číše hořká před vítězstvím králov­
ství nebeského zde na zemi nad říší římskou, kdežto
v době sto padesáti let pro neúrody a hlady oby­
vatelstvo téměř do póly vymřelo, jak sv. Cyprián
vypravuje. Jak nepoměrně bolestnější bude ra‚na ta­
ková před skonáním světa! Bolestnější však jest ta
věc, že mnozí ani tím se nedají obrátiti k pokání a
k Bohu, neb sv. Jan připojuje: „Vi děl j s e m, že
p r a h l i j s o u lidé v e d r e m v e l i k ý m a r o u h a l i
 Kap. 4. O znameních. 213

6e j m é n u Bol:a, j e n ž mo c má n a d t ě m i t o
r a n a mi , a n e č i n i l i p o k á n í , a b y v z d a l i s l á ­
vu j emu, “
„A p á t ý a n d ě l v y l i l čí š i s v o u na t r ů n
šelmy, — kteráž v těch dnech z moře vyšla, vel­
kou moc nad lidmi dosáhla a toho docílila, že se
jí lidé klaněli místo Boha (1. v., 13. k. zjev.), — i
u č i n ě n o j e s t k r á l o v s t v í j ej í t ma v é . I k o u ­
sal i l i d é b o l e s t í j a z y k y své a r o u h a l i se
Bohu n e b e s k é m u pr o b o l e s t i a pr o r á n y
své a n e č i n i l i p o k á n í z s k u t k ů v s v ý c h . “
Úhlavní protivenství proti Kristu Pánu a církvi
jeho svaté zastoupeno bude na sklonku časů ob­
zvláště zvířetem dravým, z moře vyšlým, jemuž se
lidé klaněti budou, řkouce: „Kdo j e s t p o d o b e n
šelmě? a kdo b u d e mo c i b o j o v a t i s ni ?“ —
Dána j s o u j í ú s t a m l u v í c í v ě c i v e l i k é a
r o u h á n í , d á n a j e s t j í moc v l á d n o u t i č ty ř i­
cet i a d v a měs í c e. — D á n a j e s t j í m o c nad
v š e l i k ý m p o k o l e n í m a nad l i d e m i n a d j a ­
z y k e m i nad n á r o d e m ; i k l a n ě t i se j í b u ­
dou v š i c k n i , k t e ř í ž p ř e b ý v a j í n a z emi ,
jichžto jména nejsou napsána v Berán­
kově k n i z e ž i v o t a . “ (k. 13., v. 4—8.) Podobu
té moci pekelné viděli sv. otcové v době soužení
prvních křesťanů v říši pohanských Římanů. Z moře
vystupovaly širé krajiny její; z moře nepravostí
zrodila se pekelná zlost proti víře Kristově a vy­
znavačům jejím. Hlava té šelmy byla nadepsána
slovy rouhavými, to znamenalo kruté rozkazy vla­
dařů římských ‚ nectná jména pohanských model,
jako na posměch a potupu pravého Boha vynalezena,
a učení nejčelnějších badatelů, přímo proti důstojné
velebnosti pravé víry čelící. Klaněl se lid toho času
císařům jako bohům. Oběti jim byly přinášeny. Nad
jiné krutou moci vynikali: Maximián, Galerius,
Dioclecian a Julián odpadlec. Nelze vypověděti, jak
214 Kap. 4. O znameních.

mnoho nimi pronásledovaní křesťani trpěti museli.

Mocné to modloslužebnictvo naproti křesťanstvu po­
staveno jest v podobě šelmy krvolačné, aby v tom
malém slově všeobecně srozumitelným spůsobem po­
vaha jeho vyjádřena byla. Modloslužebnictvo se má
ke křesťanstvu jako dravé zvíře k tichému, k obě­
tování povolnému beránku.
Jestliže tedy pronásledování a utrpení křesťanů
bylo tak převelké za časů prvního rozšiřování krá­
lovství Božího na této zemi, bude mnohem ukrut­
nější rana stíhati člověčenstvo při skonání světa,
když trůn nevěry tma zastře. Ve tmě není možné
rozeznati nejbližší předměty. Lidé budou se potá-
ceti v traplivých pochybnostech, které ducha více,
než smyslná tma sužovati budou. Ve tmě nelze pří­
tele od nepřítele rozeznati, každý odkázán sám na
sebe. Každý domnívati se bude, že v nejbližším sou­
sedství nepřítel a vrah jeho se nalézá. Takový stav
bude se zdáti nesnesitelným. Ach, a v t o m č a s e
r o u h a t i se b u d o u Bohu n e b e s k é m u pr o bo­
l e s t i a p r o r á n y své a n e u č i n í p o k á n í ze
s k u t k ů v svých. Jak se při mučení křestanů je­
nom víc a více důvěra v Boha množila i silila, tak
bude při bolestné raně, která na nevěřící v poslední
době dopadne, u mnohých místo pokání jen zoufání
vzrůstati. Povstá\ati budou lidé proti sobě. Hráze,
které nepřátelské setkání zamezovaly, padnou. To
praví sv. Jan slovy a obrazem dalšího verše: „Še­
s t ý a n d ě l vyl i l čí ši s v o u na t u v e l i k o u ř e ­
ku Euf r at , i vys u š i l vodu její, aby p ř i p r a ­
vena byl a cest a k r á l ů m od výc hodu s l unc e . “
Řeka Eufrat, jedna z největších na zemi, nebude sto,
aby rozvedla nepřátelské sbory. Nebude tudíž ochra­
ny pro slabšího, ani překážky dostatečné pro vraha.
Příroda sama podporovati bude boje, nenávisti a
vraždy lidí, jakož vyschlá řeka podporuje vpád ne­
přátelského vojska. Stane se to z zlé vůle člověčen-
 Kap. 4. O znameních. 215

štva, jenž každou proměnu na povrchu země jen k

snadnějšímu uškození, každou novou věc jen k bo­
lestnějšímu pomstění-se nad bližním upotřebiti umí.
V tom ale stanou se poslední znamení na nebi, jež
viděl sv. Jan, a v kterých mluví takto: „ S e d mý
anděl v y l i l č í š i s v o u na p o v ě t ř í : i v y š e l
hl a s v e l i k ý z c h r á m u od t r ů n u ř k a : „ S t a l o
se!“ I u č i n ě n a j s o u b l ý s k á n í a h l a s o v é a
h r o m o b i t í , i z e m ě t ř e s e n í s t a l o se ve l i ké,
j a k o v é h o n i k d y n e b y l o , co j s o u l i d é n a
zemi . “
S jakými jednotlivými úkazy tato všeobecná
pohroma spojena bude, naznačuje v krátkosti násle­
dujícími slovy: „I r o z t r h l o se m ěsto v e l i k é na
t ř i s t r a ny, a m ě s t a n á r o d ů p a d l a , — a vše-<
liký ostrov pominul, a hory nejsou nale­
zeny. A k r o u p y v e l i k é j a k o c e n t n ý ř p a d a ­
ly s n e b e n a l i di : i r o u h a l i se B o h u l i d é
p r o r á n u k r u p n e b o v e l i k á b y la p ř í l i š . “
(Zjev. 16. k,, 17.— 21. v.)
K této raně připojena jsou slova: „Stalo se!“
Vyplnila se předpověd Páně, že mnohá znamení
před skonáním světa předcházeti budou, obzvláště
pak že se moci nebes k všeobecnému poděšení po­
hnou. „ Budou z n a m e n í n a s l u n c i a na mě ­
sí ci i na h v ě z d á c h a na z e m i s o u ž e n í n á ­
r o d ů p r o bouř i h l u k u m o ř s k é h o a v l n o b i t í ,
t a k že s c h n o u t i b u d o u l i d é s t r a c h e m a
o č e k á v á n í m t ě c h vé c í , k t e r é ž p ř i j d o u n a
v š e c k e n s v ě t , n e b o mo c i n e b e s k é p o h n o u
se. A t e h d á ž u z ř í S y n a č l o v ě k a p ř i c h á z e *
j í c í h o v o b l a c e s mo c í v e l i k o u a v e l e b n o ­
s tí.“ T ak č t e me t a k é v e v a n g e l i u m sv. L u ­
k á š e (21. k.) Co se všech lidí týkati bude, ne­
můžeme si zajisté jako malé, nepatrné a přechodné
představovati. Znamení budou tedy velká, všeobecně
viditelná a tak patrně přesvědčná, že všickni bez
216 Kap. 4. O znameních.

výminky, kteříž tehdáž živi budou, od nejstaršího

muže do nejmenšího dítka, od nejučenějšího vzdě­
lance do nejsprostšího divocha, od nejvzdálenějšího
obyvatele ledových moří až do posledního černocha
v roklinách hor Afrických ukrytého, věřící a nevě­
řící, sklonek časů na své vlastní oči viděti a zkázu
světa svýma vlastníma rukama ochmatati budou moci.
Ted! nám jenom víra svatá přísně připomíná, tehdáž
ale celý zevnější svět patrně ukáže, jak nesmírně
Bůh hříchem uražen bývá, a jak velkých trestů ne-
pravost.ník zasluhuje. Počet zázraků se bude většiti
a tím právě hrůzy tak přibývati, že, kdyby nebyli
ukráceni dnové ti, nebylby zachován nižáden člověk.
Kdyby Bůh téhož času nepřispěl svým věrným slu­
žebníkům, dali by se také oni přemoci zevnějšími
neslýchanými pohromami a podlehli by malomysl­
nosti. Ale Ježíš, nejlaskavější utěšitel svých věrných
učedlníků, kterýž Petrovi ruku podal, když se začal
báti vln mořských a trnouti, kterýž v tmavých ža­
lářích mučedlníkům se zjevoval a posily k vytrvání
do konce dával, připověděl, že „pro v y v o l e n é
u k r á c e n i b u d o u d n o v é ti.“ (Mat. 24. k,, 22. v.)
Na základě slov z písma svatého již uvedených
praví též sv. Jarolím, že v posledních dnech obloha
černým povlakem se zastře, jakéhož nikdy před tím
vídáno nebylo. Zákony, podle kterých na počátku
Bůh vody odvážil a odměřil, aby ani v povětří ani
v moři vykázané meze nepřekročily, (srov. kn. přísl.
8. k„ 29. v.) zrušeny budou. Nerozežene více libý
paprslek sluneční husté mlhy, aby na nich překrásné
znamení míru, sedmibarevnou duhu vykreslil. Nad
těmi mraky ztratí slunce moc svou. — Nepotahnou
mračna z jednoho místa, jak se při nynějších sebe
krutějších bouřích děje, aby z odchodu chmur na­
stala naděj vyjasnění. Větr pozbude odměřené sily
své, a promění se v pohnutí vzduchu takové, že
tlak a nával jeho žádným zkušeným pravidlem vy­
 Kap. 4. O znameních. 217

světlit! se nedá. — Blesk a hrom, který nyní také

svůj zákon má, vymkne se z mezí svých a nad po­
myšlení záhubné, časté a nepřetržité pustošení jeho
naplní každého sebe otrlejšího člověka ustrnutím.
Jmenujeme-li nynější bouře, které malou chvíli tr­
vají, strašlivými, jaké slovo bude moci vypověděti
řádění bouře poslední? Představme sobě pole daleko
široko v nivec obrácené, osení ztrávené, sady a lesy
zničené, zásoby pokažené a milliony lidu následkem
odebrané úrodnosti povětří a porušení zachráněného
malého zbytku přehrozné nouzi a bídě v náruč uvr­
žené: pak můžeme tušit, jak náramně bolestný zá­
rmutek se zmocní v takové chvíli těch, jenž toho
zažijí, a musíme s vroucnou vděčností naplněni býti,
když posavad žehnající ruku nebeského Otce nad
sebou spatřujeme. Kdo by se nepovzbuzoval, aby
při požívání pokrmů a nápoje vroucněj očí pozdvi­
hoval k Bohu, milostivému a štědrému dárci všeho
potřebného? Kdoby mohl zachovati tvrdé srdce a
nebýti štědřejší k nuzným a chudým bližním, aby
se tím ;hodným stal požehnání Božího? Kdoby se
nezhrozil a nevaroval hříchu nestřídmosti, jenž Boha
uráží a odnímání štědrých darů jeho zavinuje. —
Kdo bude na moři, pospíší k břehům. „Budeť
s o u ž e n í n á r o d ů p r o b o u ř i na moř i a v l n o ­
bi t í , “ předpovídá Kristus Pán (Luk. 21. k., 25. v,)
Kdo se na pevnou půdu dostane, nebude se moci
radovati, jak to nyní při bouřích mořských činívají
zachráněni lodníci. Moře vystupovati bude z břehů
svých. Jsou-li k tomu příčiny uvnitř aneb zevně,
hádati budou lidé po některý čas; jak mile však
zpozorují, že přímo proti všem zákonům přirozeným
se to děje, seznají ruku Páně a s nesmírným ulek­
nutím budou patřiti na záhubu svou. Památky
hrozné potopy světa máme posavad před sebou.
Co písmo svaté krátkými slovy vypravuje o ní, to
v spisech učených badatelů v přírodě obšírně vylo­
218 Kap. 4. O znameních.

ženo nacházíme. V oné době širé krajiny proměnily

ráz svůj; lesy pokryty byly naplaveninou; zvířata
v nesčíslném množství potopena a u velikých hro­
madách pod bořícími se horami pochována byvší,
ted! se nezřídka vykopávají; ohromné skály pře­
neseny byly; celá země obnovila podobu svou.
Spatří-li se něco podobného v posledních oněch
dnech, předstoupí před oči lidské všecky památky
tyto a spolu všeliké strachy. Proniknuti budou lidé
obáváním-se, že moře zaplaví celou zemi a potopí
vše, co živého na ní jest. Kdo viděl, jaký zmatek
působí sama zvěř a dobytek při poměrně malé po­
vodni, jak lidé zoufale se smrtí u vodě zápasí, může
sobě učiniti obraz v mysli o nešťastných obyvate­
lích země v poslední době. Moře vydá hrůzy své,
aby ukázalo, jak strašlivé jest moře nepravostí před
obličejem Božím, a jak veliký jest hněv spravedli­
vého Soudce nad nevděkem lidí, k spasení povola­
ných ale k spasení lhostejných! Jak mnoho v hlu­
binách mořských zakryté a tajné jest, tak jest za­
krytý a tajný mnohý hrozný čin hříšného člověka.
Přijde však den soudu, ve kterém se k ustrnutí
celého světa vzbouří tiché, nesmírné a bezedné hlu­
bině podóbající-se shovívání a milostivé strpení Boží.
„Pohnou se moci n e b e s k é , “ dí Pán. Až
posavad se s utěšenou radostí zastavují lidé při po­
patření na dokonalou pravidelnost v úkazícli nebe­
ských. Milliony těles nebeských trvají v tichém,
majestátném míru. Každá hvězda má své místo a
svou vyměřenou dráhu. Jedna druhé nestojí v cestě,
každá dostojí ohledem na nás své úloze, aby zvýšila
poznání naše, jak moudře a mocně Stvořitel svět
utvořil. Až se však bude tázati chtěti, jak dalece
každý z nás v poznání všemohoucího a všedobroti-
vého Otce postoupil, v jaké míře dosažené poznání
k svému spasení upotřebil, tehdáž nechá přestati
slunce, měsíc a hvězdy, čím byly. „ Sl u n c e se
 Kap. 4. O znameních. 219

z a t m í a m ě s í c p o z b u d e l e s k u s v é h o . “ Tako­
véto zátmění nebude pravidelné, jako posavad bývá.
To nebude ani vypočteno, ani dle velikosti, doby a
jinaké kteréžkoli vlastnosti napřed oznámeno; neb
stane se přímou vůli nebes Pána proti přirozeným
zákonům, čekati budou lidé světlo, a ono nepřijde;
vzývati budou den, a on se nedostaví.
Tenkrát poznají lidé, jak pravdivá jsou slova
žalmu osmnáctého, počínajícího takto: „ Nebe s a
v y p r a v u j í slávu Boží a dílo ruk ou jeho
z v ě s t u j e o b l o h a . Den dni v y p r a v u j e t o
s l o v o a noc n o c i o z n a m u j e t o umě n í . Ne­
jso u to ř e č i ani slova, j i c h ž b y h las o v é
n e b y l i slysáni. Po vš í z e m i r o z c h á z í se
z v u k j e j i c h a až do k o n č i n o k r š l k u z e m ě
slo v a jejich. V s lu n ci p o s t a v i l s t á n e k
svůj Bůh. Od k o n č i n n e b e s v ý c h o d j e h o . “
Ačkoli nyní slunce neméně než na konci časů
moc a slávu Boha velebí; ačkoliv přísnost, s kterou
slunce, měsíc a hvězdy v pořádku svém udrženy
bývají, výtečným znamením přísné spravedlnosti
Boží jest, přece mnozí odvracují obličeje své od
Boha, nechtíce chválu svou spojiti s chválou nebes,
aby Bůh, jsa v nich ctěn a veleben k nim milostiv byl.
Jak docela jinak se choval žalmista, král David!
Patře na slunce a lesk jeho, připojuje k tomu ná­
sledující rozjímání: „Neníť, k d o b y se u k r y l
p ř e d h o r k o s t í jeho. T ak j e s t z á k o n H o s p o ­
d i n ů v n e p o s k v r n ě n ý . S p r a v e d l n o s t i Ho­
s p o d i n o v y j s o u př í mé a o b v e s e l u j í sr dce,
p ř i k á z á n í H o s p o d i n o v o j e s t s v ě t l é a osvě­
c u j e oči. B á z e ň H o s p o d i n o v a j e s t svatá,
t r vaj í cí na věky věků, s oudové H o s p o d i n o v i
j s o u p r a v í , o s p r a v e d l n ě n i s a m i v s obě .
Ž á d o u c n é j š í n a d z l a t o a nad! m n o ž s t v í
drah éh o ka m e n í, a s l a d š í n a d med a nad
st řed. S l u ž e b n í k tvůj z a j i s t é o s t ř í h á jic h .“
220 Kap. 4. O znameních.

Uznají pravíme lidi pravdivost těch slov; neb

jednak nade všecku pochybnost se ukáže sláva Boží,
jednak přečkání toho soužení jen rozmnožovati bude
zásluhy Bohu milých a nepodvrátí silnou jejich dů­
věru v Boha.
Slovy Ježíše Krista kromě toho ještě jiné sou­
žení naznačeno jest. On dí: „M ‚ocnosti nebes se
p o h n o u . “ Pohnutí to neujde duchu zlému, který
pozná, že nastává čas, kdež mu odňata bude moc
na vždy a on svázán nezlomnými řetězy na věky
uvězněn zůstati má. Pomyslíme-li s jakou urput­
ností zlý duch právě onoho času, když Ježíš Kristus
přijíti a vykoupení pokolení lidského sprostředkovati
měl, na ubohé lidí dorážel, všecko, co v moci jeho
bylo, k záhubě jejich obrátil a posedlé krutě mučil;
nemůžeme očekávati, leč důkazy pravé zoufalé zbě­
silosti od něho na konci světa. Pokudž jemu moc
k uškození v rukou zůstane, bude škoditi.
Když se odvážil, nejsvětějšího Spasitele, Syna
Božího, třikrát pokoušeti; jakou drzost bude míti
naproti ubohému člověku v oněch dnech! O nevěře,
zoufání a rouhání-se bude mluviti nešťastníku do
ucha; tomu v myšlení předkládati ohavnosti, onomu
v šalebných zjeveních rušiti nevýslovně traplivým
spůsobem důvěru v Boha.
Když před očima Yítěze nad peklem a hříchem
nemocemi ukrutně mučil ty, které sobě za oběť vy­
hlídl, jak hrozně bude zacházeti s lidmi tehdáž,
když mu poslední chvíle oznámena bude!
Když za doby Krista Pána podle svědectví sv.
evangelisty Matouše (8. k,, 32. v.) z lidí vypuzení
zlí duchové do stáda vepřů vešli a jej prudce s
vrchu dolů do moře vehnali a ve vodách potopili,
není pochybnosti, že užijí poslední moci své, aby
nemohouce uškoditi lidem samým pro ochrannou
ruku Páně, vzteklou zuřivost svou na němé tváří,
 Kap. 4. O znameních. 221

na dobytku, na statku a vůbec všem, co jim dosti*

žitelné bude, v skutek uvedli.
K tomu se připojí všeliký výraz jejich vlastního
bědování, které se lidem sdělí. Jakožto duchové
vědí a pochopují lépe než lidé význam věčnosti a
věčných trestů. Vždyť před pádem byli andělé a
úhlavní svůdník jejich byl jeden z nejpřednějších
duchů před Bohem. Posledního soudu bojí se více
než lidi, neb jsou o přísnosti jeho vic než oni pře­
svědčeni. Ve spojení se zoufalci poslední boj ve
všeobecném zmatku proti Bohu a království jeho
podstoupí, aby na věky padli. O tom mluví Kristus
Pán, když dí: „ T e h d á ž v y d a j í vá s v s o u ž e n í
a z a b i j í vás, a b u d e t e v n e n á v i s t i vš e m ná­
r o d ů m p r o j m é n o mé. A t e h d y b u d o u se
m n o z í h o r š i t i a v e s p o l e k se z r a z o v a t i a
ne náviděti jedni druhých. A mnozí falešní
p r o r o c i p o v s t a n o u a s v e d o u m n o h é . “ (Mat.
24. k., 9. a 11. v.) Těmito krátkými slovy zřetelně
naznačen jest boj zlého ducha proti církvi. Kdo
jiný nenávidí více vyznavače víry Kristovy, než
onen pekelník? Kde jsou urputnější pronásledovatelé
jména Kristova, než mezi duchy zlými? Kdo vštípil
v srdce Jidášovi, aby zradil Mistra i Vykupitele
svého, ne-li původce lži a zrady, dábel? Kdo se
vynasnaží lživými a falešnými proroctvími těšiti lidi,
ne-li ten, jemuž na záhubě člověčenstva záleženo
jest? — Tak budou národové trpěti vzdorováním a
bojem zlých duchů; neb oni nenávist proti Bohu
obrátí na lidi, přiznávající se ke jménu Páně. Vra­
ždy z nenávisti, pronásledování, zrady, pohoršení,
falešná proroctví: to budou skutky, jejichž původové
budou pekelní duchové na konci světa.
Tři všeobecném zmatku živlů a sil nebeských
zdáti se bude, jakoby země v nejhlubších základech
svých se bořila. „Bude z e m ě t ř e s e n í po mí ­
s t e c h , “ čteme v evangelium sv. Matouše (24. k.,
222 Kap. 4. O znameních.

7. v.) Nejskvělejší díla rukou lidských se sboří,

obydlí žádného člověka nebude bezpečné. Země
pod nohama, nebe nad hlavou hroziti bude násil­
nou smrtí.
Suďme teď, jak bude lidem v poslední době
žijícím mysl klesati! J e ž í š to naznačil slovy:
„ S c h n o u t i b u d o u l i dé s t r a c h e m . “ (Luk. 21. k.)
Zdaž mohl něco strašlivějšího říci a soužení lidské
ráznějšími slovy vyjádřiti? Běda ubohým těm lidem!
Jak bude možno, vše to trpěti a nezoufati? Kdyby
člověk převelikou stálost a mysl apoštolskou měl,
zdálo by se nemožným, všemu tomu odolati. Protož
budou lidé omráčeni, jako by nenadále příšerné
strašidlo smrti před sebou viděli. Bude to smrt
jejich. Srdce jim spůsobem posud necítěným se
chvěti, jazyk trnouti, tělesná síla mizeti, oko kaliti
a dech se úžiti bude. Žáden druhému pomáhati,
žáden druhého těšiti nebude. Otec nebude hleděti
na děti, děti se nebudou hlásiti k matce. Co smrť
každého člověka teď s sebou přivádí, to budou oni
trpěti také. Skonávání každého člověka jest podo­
benství soužení těch, kteříž naposledy živi zůstanou,
až uvidí „znamení Syna č l o v ě k a -na n e b i a
jej s a mé h o , a n p ř i c h á z í v o b l a c í c h n e b e ­
s k ý c h s m o c í v e l i k o u a v e l e b n o s t í . (Mat.
24. k., 30. v.)
Pro vyvolené budou ukráceni dnové tito. Oheň
padne s nebe a zachvátí všecko tak, aby podoba
země a vše, což na ní jest, zničeno bylo (sr. zjev.
sv. Jana 20. k., 9.—10. v.) Z roklin země vystoupí
plamen a roztopí hory a skály, a promění v popel
všecko, což na nich a v nich obsaženo bude. Hmoty
hlubin země a vše, co v světě drahého i skvostného,
a moře se všerni řekami, a obloha se vší rosou a
vláhou stráveny budou. „Viděl jsem t r ů n veliký,
b í l ý a s e d í c í h o n a něm S o u d c e ž i v ý c h i
 Kap. S. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání. 223

mr t v ý c h , p ř e d j e h o ž o b l i č e j e m p o m i n u l a
j es t z emě i nebe, n a č e ž j i m m í s t a n e n í
n a l e z e n o / dí sv. Jan (zjev. 30. k., 11. v.)

Kapitola V.

0 očekávání všeobeoněho zmrtvých

vstání.
Předešlá kapitola se /vztahuje obzvláště na lidi,
kteří v posledním čase na zemi živi budou. Mnobý
by si těch věcí málo k srdci bral, jsa toho mínění,
že poslední doba ještě daleko jest, a on se těch
znamení nedočká, kdyby s nimi nesouviselo, co se
každého bez výminky týče, totiž: zmrtvýchstvání.
Všeobecné vyplnění království Božího na onom světě
bude míti začátek při zmrtvýchvstání našem. Vyro­
zumíváme pod tímto slovem obnovení těla smrtí
zrušeného, s nimž se duch člověka zase dokonale
spojí. Očekáváme tedy obnovení úplné přirozené
bytosti své.
Církev svatá vyznává tuto víru v snešení apo­
štolském, řkouc v jedenáctém článku: „Věřím těla
vzkříšení.“ Již za časů apoštolských byli někteří
bludaři, jenž učili, že z mrtvých vstání se má jen
duchovně rozuměti v novém obživení duše svátostí
křtu a pokání. Toho mínění byli obzvláště jistý
Hymenens a Filetus, ale sv. apoštol Pavel vytříhá
věřící před nimi v listu sv. Timoteovi poslaném,
neboť v druhé kapitole píše: „ Va r uj se n e p o ­
b o ž n ý c h a m a r n ý c h ř e č í H y m e n e a a Pi ­
l et a, n e b o ť vel mi p r o s p í v a j í k bezbožnost i ,
a ř e č j e j i c h r o z j í d á se j a k o r a k . Oni od
p r a v d y o d p a d l i , p r a v í c e : že se j i ž s t a l o
v z k ř í š e n í . “ (IÍ. Tim.> 2. k., 16,—18. v)
2 24 Kap. 5. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání.

Za nimi jiní to samé aneb podobné učili, pro­

čež svatá církev v shromáždění biskupů na sněmě
Nicénském (r. 325.) a Lateránském (r. 1215.) opět
zřetelně vyslovila, že „ v š i c k n i l i d é ve v l a s t ­
ní m svém t ě l e , k t e r é ž nyní mají, z m r t v ý c h
vstanou.“
Že toto učení pravdivé jest, dá se z písem sva­
tých starého i nového zákona mnohonásobně doká­
zati. Y starém zákoně těšil se bohabojný Job takto:
„Vím, že v y k u p i t e l můj ž i v j e s t , a že v po­
s l e d n í den z země v s t a n u . A zase oblečen
b u d u k ů ž í s v o u a v t ě l e s v é m u z ř í m Boha
s v é h o . U z ř í m ho j á s á m a oči mé s p a t ř í
j e j , a ne j i n ý : s l o ž e n a j e s t t a n a d ě j e má v
l ů n u mém. “ (Job. 19. k,, 14.—17. v.) Tato slova
jsou docela zřetelná. Vzkříšení své spojuje tento
spravedlivý muž starého zákona s patřením na vy­
kupitele, Boha svého, což mu přehojnou útěchu v
utrpení poskytuje.
Svědectví Jobovo není jediné v starém zákoně.
Také Danielovi proroku zvěstoval anděl budoucí
vzkříšení mrtvých, řka: „Množs t ví t ě c h , kt e ř í ž
s p í v p r a c h u země, p r o c í t í , j e d n i k ž i v o t u
věčnému a druzí k potupě, aby ji viděli
v ž d y c k y . “ (Dan. 12. k., 2. v.)
Obzvláště pak víru v život budoucí osvědčili
bratři Machabejští, o kterých nám písmo svaté ná­
sledující památku zachovalo: „Přihodilo se, že také
sedm bratří i s matkou svou popadených nuceno
bylo od krále Antiocha, aby maso vepřové proti
zákonu jedli. Ale jeden z nich, kterýž byl první,
řekl: „Hotovi jsme raděj umříti, nežli přestoupiti
otcovské zákony Boží.“ Rozhněvav se král, roz­
kázal pánve a hrnce měděné rozpáliti, potom jazyk
uřezati tomu, kterýž nejprvé mluvil a kůži s hlavy
stáhnouti, konce rukou a nohou mu osekati, ano se
tomu druzí bratří jeho i matka dívali. A když se
 Kap. 5. O očekávání všeobecného imrtvých vstání. 225

již k ničemu nehodil, kázal oheň rozpáliti a ještě

dýchajícího na pánvi smažiti, na kteréžto, když se
dlouho mučil, ostatní se s matkou vespolek napo­
mínali, aby udatně zemřeli, řkouce: „Pán Bůh po­
hledí na pravdu a bude míti potěšení z nás, jakož
osvědčil a zjevil Mojžíš v písni své, vece: „v služeb­
nících svých potěšen bude Hospodin.“ Když první
tím spůsobem umřel, přivedli k mučení ohavnému
druhého, a kůži s vlasy mu z hlavy sedřevše, tázali
se, bude-li jísti prvé, nežliby na celém těle po jed­
notlivých údech mučen byl. On pak jazykem ma­
teřským odpovídaje, řekl: „Neučiním toho!“ Protož
i ten potom podstoupil trápení jako první, a již
duše vypustiti maje, takto pro nás pamětihodná
slova řekl: „Ty s i c e n e š l e c h e t n i č e v p ř í t o m ­
né m ž i v o t ě n á s z a b i j í š , a v š a k k r á l s v ě t a
nás p r o z á k o n y j e h o u s m r c e n é k ž i v o t u
v ě č n é m u v z k ř í s í . “ Nemenší naděj obživení těla
měl třetí, neb když od něho žádán byl jazyk, ihned
jej vyplazil a ruce statně vztáhl a s důvěrou řekl:
„S n e b e t y t o mám, a l e p r o z á k o n Bož í p o ­
h r d á m j i m i n y n í , n e b o ť n a d ě j i má m, že
j i c h od n ě h o z a s e d o s t a n u . “ A když ten tak
skonal, čtvrtého týmž spůsobem mučíce trápili, A
když měl již umříti, takto řekl: „ Lépeť j e s t těm ,
je ž l i d é n a s m r t v y d á v a j í , k d y ž od B o h a
d o u f a j í a o č e k á v a j í , že z a s e od něho v z k ří­
šeni bu dou: al e t o bě n e b u d e v z k ř í š e n í k ži ­
vot u b l a h é m u . “ A když přivedli pátého trápili
jej podobným spůsobem. A on pohleděv na krále,
řekl; „Moc nad lidem maje, jsa porušitelný, činíš
co chceš; avšak j e n p o s t r p a p o č k e j a u z ř í š
v e l i k o u mo c j e h o , k t e r a k t e b e i p l é m ě
t v é t r á p i t i b u d e . “ Potom přivedli šestého, a
ten, počínajíc umírati, takto mluvil: „Nemyl se
darmo, my zajisté svou vinou tyto věci trpíme, hře-
šivše proti svému Bohu a věci podivení hodné staly
226 Kap. 5. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání.

ee v nás; ty p a k n e m n i , a b y u š e l b u d o u c í
p o m s t y , že j s i se p o k u s i l p r o t i B o h u bo-
j ovati.“
Nad obyčej pak matka podivení a památky
dobrých hodna jest, kterážto vidouc sedm synů je­
dním dnem zahynouti, dobrou myslí to snesla pro na­
ději, kterouž měla v Bohu. Každého z nich napo­
mínala zmužile jazykem vlasteneckým, plna mou­
drosti, a s ženskou myslí srdce mužské spojivší i k
poslednímu řekla: „Prosím synu, abys pohleděl na
nebe i na zemi i ke všem věcem, kteréž na, nich
jsou, a poznal, že z ničehož Bůh učinil je i lidské
pokolení. Tak se stane, že nebudeš se báti tohoto
kata, ale hoden jsa bratří svých, i účasten jich uči=
něn budeš. P o d s t u p i ž s m r t , a b y c h t ě v
o n o m s m i l o v á n í z a s e s b r a t ř í m i t v ý m i při-
j a la .“ A když ona ještě mluvila, řekl mládenec:
„0 nešlechetníče! nevypínej se darmo marnou nadějí,
roznícen jsa proti služebníkům Hospodinovým, nebo
jsi ještě neušel soudu všemohoucího a vše spatřu­
jícího Boha. Bratři moji, maličké nyní bolesti po­
trpěvše, došli života věčného dle zaslíbení Božího;
ale ty Božím soudem spravedlivé pokuty za svou
pýchu trpěti budeš!“ — I ten tedy čist jsa umřel,
u všem doufaje v Pána. Nejposléze pak po synech
i matka usmrcena jest. (II. Mach. p. k.)
Víra ve vzkříšení vyřčena byla od Marty, sestry
Lazara slovy: „Vím, že vstane bratr můj při vzkří­
šení v den nejposlednější.“ (Jan 11. k., 24. v.) Zá­
klad této víry nejbezpečnější máme v slavném vý­
roku Páně, který nám sv. Jan evangelista zachoval.
Kristus řekl: „ N e d i v t e ž se t o m u , n e b o p ř i ­
chází hodina, v k teré žto všickni, kteříž
v h r o b í c h j s o u , u s l y š í h l a s S y n a Bo ž í h o ;
i p ů j d o u , k t e ř í ž d o b r é či ni l i , n a v z k ř í š e n í
ž i v o t a , k t e ř í p a k zl é č i n i l i , na v z k ř í š e n í
s o u d u . “ (Jan 5. k,, 28. 29. v.)
 Kap. 5. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání. 227

Z apoštolů obzvláště sv. Pavel při každé příle­

žitosti mluvil o vzkříšení mrtvých jako jednom z
hlavních článků víry. Tak při prvním poučování
Athénských v areopágu čili slavné jejich sněmovní
a soudní síni řekl: „Bůh n y n í z v ě s t u j e l i de m,
a by v š i c k n i v š u d y p o k á n í č i n i l i , p r o t o že
u l o ž i l den, v k t e r é m ž s o u d i t i b u d e s v ě t v
spravedlnosti.“
Tak psal Thessalonickým: ‚‚Nechcemeť b r a ­
t ř i , a b y s t e nev ěd ěli o těch, kteříž zesnuli,
a b y s t e se n e r m o u t i l i , j a k o ž i j i n í , t o t i ž
pohané, k teříž nemají naděje z mrtvých
v s t á n í a se d o m n í v a j í , že v s m r t i c e l ý č l o ­
věk j a k o z v í ř e z a h y n e . N e b o ť j e s t l i ž e v ě ­
ř í me , že J e ž í š u m ř e l a z m r t v ý c h v s t a l ,
t ak t é ž v ě ř i t i m á m e , že B ů h i t y , k t e ř í ž
zesnuli, s k r z e J e ž í š e p ř i v e d e s n í m k n o ­
v é mu ž i v o t u . — Ne b o sám Pán s r o z k a z e m
a h l a s e m a r c h a n d ě l a a s t r u b o u Boží ssto u ­
pí s n e b e a m r t v í , k t e ř í ž j s o u v K r i s t u ,
v s t a n o u p rv n í.“ (I. Thes) 4. k., 13. v. a d.)
Tak obzvláště důtklivě psal Korintským v
patnácté kapitole prvního listu: „ P o n ě v a d ž se
ká ž e o K r i s t u , že z m r t v ý c h v s t a l , k t e r a k ž
n ě k t e ř í m e z i v á m i p r a v í , že v z k ř í š e n í
m r t v ý c h n en í. N e b o ť n e n í-li v z k ř í š e n í z
m r t v ý c h , ani K r i s t u s n e v s t a l z m rtvých. —
K r i s t o v o z m r t v ý c h v s t á n í u j i š ť u j e nás,
žeť i my z m r t v ý c h v s t á n é m k ž i v o t u v ě č ­
nému. — Al e K r i s t u s v s t a l z m r t v ý c h n e j ­
p r v n ě j š í z t ěch, k t e ř í z e s n u l i . — A j a k o ž
v Adamovi všichni umírají, t a k i všickni
v K r i s t u o b ž i v e n i bu d o u . “
Sv. Otcové církve v mnohých spisích opakovali
a vysvětlovali totéž učení a vzbuzovali vždy znova
naděj budoucího živobytí. Sv. Řehoř Nyssenský vy­
světloval z mrtvých vstání pomocí podobenství o
228 Kap. 5. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání.

semenu, kteréž do země vhozeno byvší ztýří, aby

v živou krásnou bylinu vyrostlo. Tak bývá mrtvé
tělo do země vloženo, ale neztýří navždy, nýbrž
vzejde opět v den věčné odplaty. Řehoř veliký při­
pomíná, že se dá z mrtvých vstání přirovnati ran­
nímu návratu slunce. Mocí Boží bývá krásné světlo
jeho večer odňato, mocí jeho se z jitra zase uka­
zuje: Napořád nám tuto myšlénku na mysl přivádí
svět, abychom tim jsouce častěj upozorněni a pou­
čeni víru svou víc a víc sílili. — Housenka pracně
od 1 stn k listu leze a konečně se zapřádá jako v
hrob, jsouc beze všeho života. Nic na ní nezpozo­
rujeme, co by na předešlou podobu její upommalo.
Po nějakém čase však prolomí vězení své a vyletí
co pestrobarvitý motýl vesele do povětří. Tak se
klade mrtvé tělo do rakve, aby proměněné jsouc v
nesmrtelné jednou zas povstalo. — „Popatřme na
stromy, jak na podzim listy své ztrácí, ale na jaře
zase omladnou, a máme před sebou podobenství k
našemu vlastnímu umírání i opětnému vzkříšení, jež
leží v rukou Páně,“ dí tentýž sv. Řehoř veliký. —
Tertullián a Epifanius poukazují na procitnutí ze
sna, tvrdíce, že vzkříšení v den soudný jemu bude
podobné.
Vzkříšení těla očekáváme důvěrně následkem
ostatního učení víry naší. Víme, že smrť jest trest
hříchu, protož s vykoupením Ježíše Krista spojeno
musí býti nové obživení ‚ kteréž přijde ‚ až čas
zkoušky vezdejší pro člověčenstvo přestane.
Očekáváme probuzení k novému životu tak,
aby tělo s duchem opět úzce spojeno bylo, skrze
všemohoucnost Syna Božího. „Naše obcování v ne­
besích jest, — všecka mysl a všeliká péče naše k
nebesům, co pravé vlasti naší, obrácena býti má.
Odtud očekáváme i Spasitele, Pána našeho Ježíše
Krista, k t e r ý ž p r o m ě n í t ě l o p o n í ž e n í n a š e ­
ho, a b y p ř i p o d o b n ě n o bylo k t ě l u ja s n o sti
 Kap- 5. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání. 229

j e ho , p o d l e p ů s o b e n í , k t e r ý m ž i může sobě
p o d m a n i t i v š e c k y v ě c i.“ Tak píše sv. Pavel
Filipenským (3. k., 20. a 25. v.) Všecka moc dána
jest Ježíši Kristu na nebi i na zemi. Jemu podřízen
jest život a poddána smrť. On může bráti a opět
vrátiti. Nejskvělejší důkaz této moci dá v soudný
den, neboť podle působení, kterýmž sobě může pod­
maniti všecky věci, promění tělo poníženosti naší,
aby v nesmrtelnosti připodobněno bylo k tělu jas­
nosti jeho. Ve věčnosti proto hledati nám jest pravé
vlasti, pravého obcování.
Tomu nasvědčují také následující slova, která
Ježíš Kristus sám řekl: „Kdo jí mé tělo a pije mou
krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v nejposled­
nější den. Nebo tělo mé právě jest pokrm a krev
má právě jest nápoj; kdo jí mé tělo a pije mou
krev, ve mně přebývá a já v něm. (Jan 6. k,, 55. v,
a d.) Tak zakládá se blahý účinek života věčného
na hodném požívání Těla a Krve Páně. Tělo Páně
jest pravý pokrm, Krev jeho pravý nápoj života
věčného. Kristus přebývá v tom, který hodně Svá­
tost jeho požívá, a vzkřísí jej v nejposlednější den
k blaženému životu věčnému.
Vzkříšení bude pak všeobecné. Spravedliví i
nespravedliví vyjdou z hrobů, neb tělo bylo nástro­
jem bud! dobrého aneb zlého. Tělo má býti oučastno
bud! odměny aneb trestu, jejž duše podstoupiti
bude muset. Trestáno bude, jestliže bylo nástrojem
hříchu; oslaveno a odměněno, jestliže spomáhalo k
pokání, k dobrým skutkům a k zásluhám duše.
Prostředkováním těla bylo slovo Boží slyšáno i hlá­
sáno, bývaly svaté svátosti přijaty a udělovány,
uskutečňovala se dobročinnost k bližnímu. Tělo se
sklánělo při modlitbě, ono převzalo mnohé obtížné
kajícné skutky na sebe, ono pronášelo slova lítosti
a skroušenosti, ono vydávalo ze sebe chválozpěvy
230 Kap. 5. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání.

v chrámu Páně. Za tou příčinou zakusí tělo s duší

následky dobrého aneb zlého živobytí po celou
věčnost.
Ostatně platí zásluhy, kterých Syn Boží poníživ
se z lásky k nám až k smrti na kříži vydobyl, samy
o sobě celému lidskému pokolení. Každý člen spo­
lečnosti lidské může na nich podíl bráti. Možnost
spasení všem poskytnuta. Protož následek vykou­
pení všeobecně platný, totiž vzkříšení těla, u všech
se vyjeví. Povstanou také ti, kteří dle ducha kře­
sťanství protivného od Krista odloučeni jsou a kromě
církve svaté zemřeli. I nemluvňátka, jenž bez křtu
svatého z žití tohoto povolány byly, s tělem svým
se znovu obživí.
Bezpečně nás poučuje zjevení Boží o tom, že
těla, kteráž se po vzkříšení s duší opět spojí, v
mnohém ohledu proměněna budou. Těla spravedli­
vých i hříšníků budou nesmrtelná. „Náhle, v o k a ­
mžení, k p o s l e d n í m u z a t r o u b e n í m r tv í
v s t a n o u n e p o r u š i t e l n í a my b u d e m e p r o ­
m ě n ě n i . Musí z a j i s t é t o t o p o r u š i t e l n é tělo
obléci neporušitelnost a toto smrtelné
ne sm rte lnost. — A když to to sm rtelné
o b l e č e n e s m r t e l n o s t , t e h d á ž se n a p l n í řeč,
k t e r á ž n a p s á n a j e s t : „Poh lcena je smrť u
v í t ě z s t v í . “ Tak poučuje sv. Pavel Korintské. (I.
15. k., 52. v. a d.) Těla hříšníků podle učení mno­
hých sv. církevních otců nad míru ohavná a nepra*
vosti i nezřízené žádosti jejich zevně na těle vyzna­
čené budou.
Proměna a oslavení těl pobožných a spravedli­
vých stane se podle obrazu oslaveného těla Páně,
z mrtvých vstalého. „První člověk (Adam) byl z
země, zemský; druhý člověk (Kristus) s nebe, ne­
beský. Jaký zemský, takoví i zemští; a jaký nebe­
ský, takoví i nebeští.“ Tak vysvětluje tu věc svatý
Pavel. (I. Korint. 15. k., 47. v.)
 Kap. 5. O očekávání všeobecného zmrtvých vstání. 231

„Ti j e n ž b u d o u p ř e d t r ů n e m B o ž í m , —
n e b u d o u l a č n ě t i a n i ž í z n i t i více, a n e b u d e
b í t i n a ně s l u n c e a n i ž á d n é v e d r o ; n e b o
Beránek, kterýž jest u p ro střed trůnu,
říd iti je bude a dovede je k studnicím
vod ž i v o t a , a s e t ř e Bůh v š e l i k o u s l z u z oóí
j e j i c h . “ Tak píše sv. Jan v zjevení svém (7. k.,
15. v.) „ S m r t i j i ž v í c e n e b u d e , ani k v í l e n í ,
a n i k ř i k u , a n i b o l e s t i n e b u d e ví c e , n e b o
p r v n í v ě c i p o m i n u l y . “ Tak dokládá v k. 21.,
v. 4. Potom též u vyvolených Páně blaženost duše
dá tělu světlou jasnost. „Skvítí se budou správě*
dliví v království Božím jako slunce,“ dí Ježíš Kri*
stus (ev. sv. Matouše 13. k., 43. v.). Obraz toho podal
Spasitel v proměně své. ó jak byli apoštoli potě*
šeni pohledem na mistra svého! V silách a vlast*
nostech těla stane se proměna, jak zřetelně ze slov
sv. Pavla vyrozuměti můžeme, an píše tak: „Roz*
sívá se tělo p o r u š i t e l n é , vst ane n e p o r u š i t e l n é ;
r o z s í v á se n e s l i č n é , v s t a n e o s l a v e n é ; r o z ­
sí vá se n e m o c n é , v s t a n e m o c n é ; r o z s í v á
se ž i v o č i š n é , v s t a n e t ě l o d u c h o v n í . “ (I. Ko*
rint. 15. k., 42. 44. v.)

Kapitola VI.

0 skutečném z mrtvých vstání

a věcích, které se při něm díti budou.

Jak mile podle věčné rady Boží to okamžení

přijde, v kterém všecko porušitelné přestati a ne­
porušitelné nastati má, p o š l e Bůh a n d ě l y s vé b
t r o u b o u a s h l a s e m v e l i k ý m , a b y shromáž*
d i l i v y v o l e n é j e h o o d e č t y ř v ě t r ů v od
v r c h u n e b e s až do k o n č i n j e j i c h . “ (Mat.
232 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání.

24. k., 31. v.) Mezi anděly poslanými první budě

sv. archanděl Michael. Hlas jeho pronikne všecku
zemi; uši mrtvých jej uslyší; těla, kterážto mnohá
století co prach a popel v hlubokých hrohech ukryta
ležela, aneb od větrů po všech končinách rozmetena
byla, povstanou, částečky, z nichž ani jedna není
ztracena před obličejem Božím, vrátí se k sobě,
zaujmou patřičná místa, a co stoletím roztroušeno
bylo, v okamžení k sobě se shledá. Jak nyní jedi­
ným pozřením oka člověk o celém okolí svém, o
nesčíslných věcích na zemi a na nebi povědomost
obdrží, tak zaslechnutím hlasu andělského zví se o
všem, co po čas živobytí jeho tělem se zvalo. A jak
se v okamžení při pohlednutí obraz celého viditel­
ného světa v oku lidském utvoří a každinká část
jeho patřičné místo zaujímá, tak se utvoří k poky*
nutí prstu Božího okamžitě tělo vzkříšení našeho.
Nadpřirozený zvuk trouby slyšán bude na nebi, na
zemi a v prostoru pekelném. Na nebi spůsobí
radost, poněvadž očekávané království vyvolených a
blahoslavených začátek vezme; v pekle spůsobí
strach a hrůzu nade všecko pomyšlení, poněvadž
ohlásí začátek nekonečných trestů, souzení a upou­
tání padlých andělů před celým světem; na zemi
uvítáno bude od mnohých radostnou nadějí, od jiných
žalostným bědováním. — „ V s t a ň t e m r t v í , pojďte
k s o u d u ! — Vs t aňt e mrtví , p o j ď t e k soudu! “
Tak bude zněti volání andělů. Kam tento hlas do­
razí, tam se probuzovati začne život.
Svatí andělé strážci, kteří nad bezpečností člo­
věka bděli, sestoupí s nebe a přistoupí ku každému
tělu zvláště. Dle toho, jak ono duši k dobrému
aneb k zlému nápomocné bylo, dle toho, zdaliž k
blaženosti aneb k zatracení přijíti má, budou buď
radostně s utěšenou tváří aneb zarmouceně s naklo*
něnou hlavou na vzkříšení těla patřiti. Také těla
lidská budou rozličně vypádati. Nábožní a spravedliví
 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstáni- 233

budou se skvíti, krása a líbeznost obestře tahy je­

jich; oblečou se v slavnostní roucho k svatbě Syna
krále nebeského. Skvělé bílé roucho nevinnosti a
spravedlnosti naleznou připravené v úzkém dosa­
vadním žaláři svém, odznaky jejich zásluh jako
skvělé skvosty doručí jim nerozlučitelný přítel, anděl
strážce. Bezbožníci ale budou míti těla zohavená;
temný stín lítosti a hněvu zakryje obličej jejich.
Roucho hříšnosti a nespravedlivosti, které před všemi
lidmi veřejně budou muset obléci,- bude se jim zdáti
nesnesitelně hanebné. Stud pronikne kosti jejich.
S třesoucí rukou seberou památky hříchů a nepra­
vostí, které jim jako k nohoum vhozeny se objeví,
neb neodolatelná moc jich k tomu přimusí. Tak
bude jeden sbírati peníze, za které duši zaprodal,
druhý zdvihati listy ‚ na nichž hanebné zlořečení,
proklínání a na cti utrhání zapsáno bude; ten vra-
žedlné nástroje, v krvi omočené, onen falešnou míru
u sebe nalezne.
ó, běda nám! běda nám! volati a hořekovati
budou. Jak obstojíme před obličejem rozhněvaného
soudce? Jak sneseme hanbu a trýzeň, kteráž nám
přiřčena bude? ó, bychom směli v tomto smrdutém
žaláři, v hrobu svém, zůstati! ó, by nás země kryla
na věčnost! Ale přání jejich bude marné.' Všickni
bez výminký budou muset se dostaviti.
0 milý křesťane, kterýž toto čteš aneb čísti
slyšíš, považ u sehe, jak strašlivý bude den vzkříšení
pro ty, kteří se náležitě k němu nepřipravili! Jaké
nevystižitelné bolesti, Btrachy a zármutky obejmou
nepravostné. Poslední den tohoto světa bude, jak
předešlá kapitola vypravovala, strašný proto, že zá­
klady a moci nebe i země se pohnou a všecky živly
z pořádku se vyšinou; ale první den věčnosti, den
zmrtvých vstání bude takový, že by jej žádný anděl
dostatečně popsati nedovedl. Poslyšme co praví
prorok Sofoniáš: „Blízko jest den Hospodinův veliký}
234 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání.

blízko jest a rychlý příliš; hlas dne Hospodinova

hořký, zarmoucen bude tu silný, který se spoléhal
na silu svou. Den hněvu bude den onen, den zk-
rmutku a soužení, den úzkostí a bídy, den temností
a mrákoty, den mlhy a bouře; den trouby a trou­
bení proti městům hrazeným a proti úhlům vysokým.
A soužiti bude lidi a choditi budou jako slepí, nebo
Hospodinu zhřešili; a vylita bude krev jejich jako
země a těla jejich jako lejna,. Ale ani stříbro jejich,
ani zlato jejich nebude moci vysvoboditi jich v den
hněvu Hospodinova; ohněm pomsty sežrána bude
všecka země, nebo skonání chvatem učiní všechněm
obývajícím na zemi.“ (Sofon, k. 1., 14.—18. v.)
Zdaliž to nejsou slova vyhrožující? Ona docela
souhlasí s jiným předpovídáním o dni z mrtvých
vstání. I sama církev dí při mši za zemřelé: „Onen
den, den hněvu obrátí svět v popel. Jaký strach
pronikne všechny, když Soudce přijde a všecko pří­
sně skoumati bude! Podivný zvuk trouby zněti bude
nade hroby všech světa končin a přinutí všechny,
aby se dostavili před trůnem Božím,“
Předveďme sobě živě na mysli žalostné události,
když všickni lidé zase procitnou a z hrobů svých
vycházeti budou. I země vydá zase mrtvé a všechno,
co v ní pohřbeno ležeti bude, tak předpovídá sv. Jan
v zjevení svém. (k. 29., v. 13.) Všichni tedy, kteří
se v moři a řekách utopili, vyjdou živi; a všeci,
kteří na hřbitovech pochováni jsou, opustí hroby.
Na mnohých hřbitovech však leží mnoho tisíc lidí
a v mnohém hrobě jest jich na sta pohromadě. Ti
se potom na jednou vzkřísí a z týchže míst ztýření
svého vystoupí. O, jak strašlivý pohled bude na
ty postavy, na všecky, jenž přišedše opět k životu,
vedle sebe se postaví! Jak ustrnou sami nad sebou!
Ustrnutí toto však nebude dlouho trvati, neboť brzy
opět jinému ustoupí. Troubení povolá jich k soudu. Od
 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání. 235

jedné končiny země k druhé zavzní hlas: „Pojďte

k soudu! Pojďte k soudu!“
První okamžení po zaslechnutí těch slov způsobí
takové leknutí, žeby lidé opět, kdyby smrtelní byli,
náhlou smrtí sešli. Jako blesk zakmitne před očima
jejich myšlénka, že nastal den pravdy věčné a oni
proto se vzkřísili, aby před celým světem z žití
svého oučty složili. Čím více se vzpamatují, tím
jasněj se jim přísnost soudu představovati bude.
Srdce se nad tím zachvěje. Yždy víc a více začnou
bědovati. Hořký pláč a kvílení naplní veškerou
zemi. ó, věru, den ten bude, jak prorok Sofoniáš
předpověděl, dnem ouzkostí a bídy, den strachu a
soužení, den pláče a kvílení, jakéhož od počátku
světa slyšeno nebylo.
Rozjímej o tom, milý křesťanský čtenáři! aspoň
jednou opravdově, nepouštěj lehkomyslně tuto věc
mimo sebe; vždyť se to vše tebe samého také týče;
a jako teď opravdově žiješ, budeš také v onen čas
opravdově žíti. Pomysli, jak budeš bědovati o kvíleti,
strachem trnouti a se děsiti! Byť i žití tvé nábožné
bylo a smrť tvá v milosti Boží dobrá byla, nebudeš
vyjmutý, poněvadž se v tu chvíli také spravedliví
báti budou dle svědectví církve, kteráž každému z
nás tato slova v ústa klade. „Co řeknu já bídný
člověk? Koho budu prositi za přímluvu, když ani
spravedliví bezpečni a jisti nebudou?“ Proto se bu­
dou spravedliví strachovati, poněvadž jim nevystihlost
soudu vševědoucího a nade všecko spravedlivého Boha
na mysli tanouti a přes věd čenost, že na jednom jako
na druhém ani ta nejmenší věc tajná nezůstane, s
celou silou svou působiti bude. Jestliže pak ná­
božní a spravedliví se tak velmi báti budou, jak
to bude vypadati s srdcem tvým, hříšný člověče,
jenž jsi po celý čas žití svého tak málo dobrého a
tak mnoho zlého a nepravostného učinil? Proto při­
hlížej k tomu jedenkaždý, aby hříšný život svůj
236 Kap. 6. O očekávění skutečného zmrtvých vstání.

polepšil a přísného Soudce kajícnými skutky smířil.

Pro větší zřetelnost a spasitelné pohnutí mysli chceme
se obrátiti v duchu k hrobu jednoho z těch sprave­
dlivých, o jejichž příkladné smrti jsme v předešlé
části této knihy rozjímali.
Hrob člověka Bohu milého, ačkoli se vně po tu
dobu nelišil od hrobů jiných, otevře se v onen první
den věčnosti se slávou. I k němu dorazí hlas an­
dělů; také on se otevře. Nahlédněme v duchu do
něho. Tělo, jenž se světem neposkvrnilo, bude ležeti
v něm jakoby v spánku udrženo bylo; květoucí ru­
měnec poleje líce jeho, barva růže s liliovou bělostí
spojená se na něm ukáže; stkvěti se bude jako hvězda,
krásné bude, jako postava andělská; ve všech údech
dokonalé, zdravé a sličné. Co as řekne duše, když
v takové ozdobě nalezne tělo své, které na smrtelné
posteli opustila? „Vítej mi, o blahoslavené tělo!“
tak zajisté bude mluviti, „těším se náramně, že k
tobé zas přijíti mohu. O příbytku můj! jak jsi pěkný,
ozdobený, ušlechtilý, milokrásný! S radostí se vracím
do tebe, abych v tobě na věky v slasti přebývala.“
Na to mocí Boží vejde a spojí se duše s tělem a
ono procitne.
O Bože! jak se budou radovati tělo a duše, když
se v tak slavném okamžení zas sjednotí. Jak laskavě
se ve spolek přivítají a obejmou! Duše řekne: „Budiž
teď nerozlučitelně a dokonale tělem mým. S nevý­
slovnou toužebností jsem po tomto dni shledání-se
dychtila. Já jsem již tak mnoho let v slávě nebeské
přebývala; ted! ale chci také tebe tam přivésti a s
tebou radosti své sdíleti.“ Tělo na to odpoví; „Budiž
mi také vítána; duše má! Těším se, že jsem zase při
tobé. čím větší bolest jsem cítilo při loučení našem,
tím větší jest radost tohoto opětného shledání-se pro
mne.“ Na to bude mluviti dále duše takto : „Štastné a
blahoslavené ted můžeš nazváno býti, tělo mé, že jsi
mne tak poslušně následovalo a tak ochotně kajícné
 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání. 237

skutky na se bralo. Blahoslavené jsou oči tvé, blaho­

slavené jsou uši, blahoslavená ústa, blahoslavené jsou
údy tvé, žes tak opatrně od zlého se odvracelo a
tak poslušně k dobrému se klonilo.“
„ó nikoliv, duše má!“ odpoví zas tělo, „tobě
přináleží přední zásluha; vždyť tys mne k dobrým
skutkům přiměla a ode zlého odvracela. Já jsem
bylo ke všemu nízkému, pozemskému, hříšnému a
nepravostnému nakloněné; nebylo bych zajisté nic
dobrého vykonalo, kdybys mne nebyla ve dne v noci
k tomu doháněla. Poněvadž jsi to moudře a pro­
zřetelně činila a příčinou mé věčné radosti jsi, bu­
diž s chválou a plesáním pozdravena; blahoslavím
tebe a chci tě ctíti, chváliti a s tebou se radovati
na věky.“ Tak bude přivítání obou nad pomyšlení
slastné.
I svatý anděl strážce jim to štěstí přáti a 8
nimi za příčinou dobrého z mrtvých vstání plesati
bude. Také on to okamžení ode dne poslání svého
s dychtivostí očekával; neb když modlitbu a dobré
skutky přednášel před trůn Boží, když uvnitř dobré
vnuknutí dával, 6měl býti jen přátelem skrytým.
Ted však stojí zjevně před chráněnci svými, oni
mohou s ním a on s nimi rozmlouvati.
Tak povstanou všudy, kde lidi pohřbeni jsou
spravedliví napřed s oslaveným, zdravým a doko­
nalým tělem. Ale také zatracení povstanou dle před­
povědi Ježíše Krista, řkoucího: „Nedivtež se tomu,
nebo přichází hodina, v kteroužto všickni, kteříž v
hrobích jsou, uslyší hlas Syna Božího; i půjdou,
kteříž dobré činili, na vzkříšení života; kteří pak
zlé činili, na vzkříšení soudu.“ (Jan 5. k,, 28. v.)
Zatím, co spravedliví povstanou a se shledají
i přivítají, nastane také vzkříšení těch, kteříž k věč­
ným trestům odsouzeni budou. Přistupme v duchu
k takovému hrobu. Země pod nohama se třese při
zvuku nebeského-hlasu: „Vstaňte, pojdte k soudu!“
238 Kap. 6. O očekáváni skutečného zmrtvých vstáni.

— Hrob se rozhrnuje; mrtvé tělo v něm leží, straš­

livější než bylo, když se do hrobu po smrti kladlo.
Tenkrát mělo na sobě jen známky trestu za prvo-
počátečný hřích, známky přirozené smrti; teď ale v
hrobu se vyskytuje se známkami věcných trestů, věč­
ného zatracení. „Vstaň k soudu!“ řekne hlas pro­
nikající všecky kosti; bude to jediné promluvení
anděla strážce. Zdáti se bude, jakoby tento hlas již
vyřknul odsouzení samo. Anděl strážce pohlédne
na věčně ztracený klenot s přesvědčením, že všecko
bjd učinil k zachování jeho, a ustoupí na vždy, neboť
přistoupí duše se zlým duchem, kterému v hříších
a nepravostech tělo dala. Onen duch zlý, který
dnem i nocí za člověkem chodil, aby ho svedl a ve
věčnou zkázu uvrhl, dostaví se ted k duši. Nutiti
jej bude, tělo zase na se vzíti. Duše přistoupivši
ulekne se náramně. K pekelným mukám jejím při­
druží se tehdy nová, nade všecko hroznější. Neuvěří,
že by příbytek její takové ohyzdné hrůzy do sebe
míti mohl. Ovšem bude tělo všecky údy své" míti,
ale jak ohavně bude vypádati! Co by se ani o nej­
ošklivějším zvířeti nedalo říci, bude lze viděti na
těle k pekelným trestům u Boha odsouzeném. Již
zde na zemi zhejřilost mnohé ohavné známky své
na těle lidském ukazuje a jej škaredým, smrdutým,
chorým a nemocným až k nepoznání činí. V tom
ale vidíme jen časný trest a výstrahu, která se k
věčnému trestu co do stupně ani dost málo přirov-
nati nedá. Slovem to jediným se vyjádřiti dá, že
z hrobu vstane tělo jsoucí sobě samému k věčné
pekelné obtíži.
Co as řekne duše, když k takovému tělu přijde?
Jak as pozdraví věčný ukrutný žalář a žalářníka
svého? Zdaliž nezvolá v divoké bolesti: „0 prokleté
tělo! Zas se musím s tebou spojiti. Raděj bych
přebývala v jedovatém, ohyzdném zvířeti, než v tobě.“
Jen mocí Boží se dá přinutiti, aby do tohoto pří­
 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání. 239

bytku vešla.“ A když potom tělo procitne a svůj

stav spozoruje, ó pak bude úpěti a křiče ti: „Běda
mně! věčně běda! Zlořečena budiž hodina, v které
jsem se počalo, prokletý den, v kterém jsem se zro­
dilo ! Tisíckrát by mi lépe bylo, bych nebylo přišlo
na svět.“ — Duše pak řekne: „O věčná záhubo má,
už jsem toli set let v pekle se mučila, a ted s tebou
tam nové trápení budu muset začati. Tomu všemu
jsi ty vinno; neb nechtělos poslechnouti, když jsem
tě k dobrému obrátiti chtěla. Proto přišlos k za­
tracení a zůstaneš v něm na věky. Zlořečím očím,
zlořečím uším tvým, zlořečím ústům, zlořečím údům
tvým i srdci tvému i všemu což na tobě i v tobě
jest! Běda mně ubohé duši! Běda mně věčně! K
všemu tomu tys mne přivedlo, pročež zlořečím dni
a hodině, v které jsem se s tebou ponejprv spojila.“
Tělo zas odpoví: „Na tebe padniž všecka kletba;
jak můžeš mně zlořeciíi, an přece na tobě všecka
vina lni? Tys mne měla lépe říditi a od zlého od-
vraceti, nebť to byla úloha tvá. Tobě však bylo
milejší, mých rozkoší užívati, nežli sil mých k do­
brému upotřebovati. Tobě tedy zlořečím, jelikož jsi
mne a sebe k věčnému zatracení přivedla; zlořečím
rozumu tvému, paměti a vůli tvé, všem tvým vlohám,
silám, myšlénkám a radám! Nikoliv já, nýbrž ty jsi
vinna. Za příčinou tvého zpronevěření-se musím
věčně trpěti.“
Tak se sejdou tělo a duše nespravedlivých co
věční nepřátelé. Kdyby se vespolek zničiti mohly,
učinily by to. Ukrutně bude duše s tělem a ukrutně
tělo s duší zacházeti. Největší trápení jim povstane
z toho, že se nikdy více nerozloučí.
Zraky vzkříšených nebudou jen na hrob, na
sebe a nejbližší okolí obmezené. Daleko široko pře­
hlédne jeden každý bezpočetné pokolení lidské.
Shledají se známí. O jak slastné aneb bolestné bude
toto spatření! Manželé vespolek, rodiči s dítkami,
240 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání.

přátelé a představení s poddanými se tam uvidí.

Není k vyslovení, jakou radost ti cítiti budou, kteří
se na vzájem v čistém, skvostném rouchu blahosla­
vených spatří a jak líbezné jim bude pomyšlení, že
odtud nebude žádného loučení více. „Nábožná ma­
tičko! viz klenot dobrého vychování, viz milé dítě
své,“ řekne s nebeskou radostí anděl strážný jeho.
— „Otče! tam pohlédni, tam jsou ti, kterés tak
upřímně v Bohu miloval a spravedlivou rukou podle
zákona Božího vedl; brzy, brzy sklízeti budeš úrodu
věčnou práce své,“ tak bude těšiti jiný dobrého
křesťanského otce. — „Vítej! vítej! radosti srdce
mého, dobrý příteli! S jakým potěšením tě vidím
v krásném rouchu ctnosti. Tak ti přeju, úctu a
lásku svou ti projevovati chci u věčnost.“ Tak
volati bude přítel a známý, a radostné plesání pře­
cházeti bude od jednoho k druhému, jako paprsky
jasného světla na vzájem od jedné hvězdy na druhou,
od jednoho tělesa nebeského na druhé přecházejí.
Ale také říše stínů bude míti svou vzájemnost.
A jako stín, když na druhý dopadne, tím větší
tmavost působí, tak bude při pozření známých za­
vrženou z obou stran stud, litost, hněv n zoufalství
jenom vzrůstati. Mužové a ženy, bratři a sestry,
rodičové a děti, příbuzní a známí, jenž v tomtéž
kraji, městě aneb občanském spolku živi byli, státi
budou vedle sebe. Ačkoli by sobě přáli, aby o celý
6vět od sebe vzdálení byli, uvidí přec, že by ani to
nepomohlo ukryti jejich nepravost a hanbu. Před
sebou se náramně styděti a sobě vespolek trpké
předhůzky činiti budou obzvláště ti, kteříž spolu
hřešili. Bůh dopustí, aby tato hanba ostatní pekelné
tresty převyšovala. Ach Bože! jaké bude tam úpění,
jaká bída k vidění, jaká hrůza k slyšení! Pomysli,
bídný hříšníku! co bys ty sám v onu chvíli řekl,
jak bys ty kvílil, co bys ty činil a jak bys se tvářil,
kdybys k počtu těch neštastníků náležeti měl. Rci,
 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání. 241

zdaliž bys nestenal bolestí, neplakal lítostí, nenaří­

kal sobě a nechtěl rukama z novu hrob v černé
zemi yykopati? Rci, nebylo by okamžení tvého z
mrtvých vstání tak trpké, že by srdce tvé uleknu-
tím-se opět přestalo tlouci, kdyby to možné bylo?
Ach, jak budou mužové i ženy, bratři a 6estry, pří­
buzní a přátelé bědovati a v nevýslovném zármutku
srdce říkati: „ó běda nám, co jsme učinili! ó, čeho
jsme se dopustili! My bídnici! My nešťastníci! Museli
jsme se tohoto dne dočkati, abychom na věky za­
vrženi a zatraceni byli? Běda nám!“ — Muž řekne
ženě: „Bídnice, tys mne přivedla k hříchu;“ k dětem:
„Proklatci, vy jste příčiny mého neštěstí;“ přátelům
pozemským: „Ohavníci, vy jste mne k tomuto místu
zlému dopravili.“ Ženy budou manželům, dětem a
známým podobným spůsobem předhůzky činiti. A
tak jeden proti druhému roznítí nenávist, kteráž ani
v pekle na věky nepřestane.
Vzpomeňme sobě na tyto věci častěj! Obměk-
čujme srdce své a napravujme mysl k dobrému
vždycky, obzvláště pak, když na onen hřbitov vstou­
píme, kde snad jednou skutečné své z mrtvých
vstání očekávati budem. Považme jak za kratičkou
dobu tam pod zemi mezi jiné uloženi budem. Pak
s poradou svědomí svého suďme o sobě, o svém
vzkříšení! čas tohoto vezdejšího žití ubíhá ražným
krokem, a chvíle naší smrti letí jako střela povětřím.
Nebude to dlouho trvati a doletí k bráně smrti a
my umřeme. Také čas pobytí našeho v hrobě vezme
konec. Od každého jara, které nad hrobem trávu
rozzelená, do podzimu není dlouhá doba. Konečně
přijde den poslední a s ním všecko to, o čem jsme
tudy rozjímali. Užijme tedy krátkou lhůtu, která
nám posavad popřána jest, abychom vstali mezi
blahoslavenými k radostnému shledání-se, a ne mezi
zavrženými k věčnému zármutku. Kolikrátkoli půjdem
na hřbitov, chceme z hloubí srdce svého říci:
242 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání.

„ó n e j d o b r o t i v ě j š í J e ž í š i ! p r o s í m t e b e
s k r z e p ř e h o ř k é u m u č e n í a s m r t t vou, s k r z e
p o s l e d n í s o u d , k t e r ý ž n a d c e l ý m s vě t em
d r ž e t i b u d e š , p r o p ů j č mi t é m i l o s t i , a bych
t a k ž i v b y l , by m n e r a d o s t n é v z k ř í š e n í
o č e k á v a l o . A m en.“

Tážeš se snad, křesťanský čtenáři, proč obzvláště

svatému archandělu Michaeli vyvolání mrtvých z
hrobů svěřeno bude. Chci na to odpověděti, že jej
nábožné podání co anděla strážce církve svaté ctí
a jemu pod zvláštní ochranu zemřelé odporoučí,
pročež od něho očekáváme, že se jako každý anděl
strážný při svém svěřenci, přede všemi jinými u
církve vůbec zjeví; a jako církev nad lidmi, tak on
nad anděly strážnými povýšený úřad míti bude. Y
těch samých vlastnostech nám ho také písmo svaté
představuje. Třikrát nám ho bible svatá jmenuje
a sice:
1. K n í ž e t e m n e b a n d ě l e m s t r á ž n ý m vy­
v o l e n ý c h P á n ě , k t e r ý ž s t o j í za s y n y k r á ­
l o v s t v í B o ž í h o . Tak ho nazval anděl, jenž se
proroku Danielovi v zajetí Babylonském zjevil, když
nad porobou lidu israelského kvílil. „Nebyla by
modlitba tvá posavad vyslyšena,“ řekl onen posel
nebeský, „a přání tvé, aby lid israelský ze zajetí
propuštěn byl, nepřišlo by k vyplnění, kdyby Michael,
jeden z předních knížat nebyl přímluvou svou k
pomoci přispěl.“ (Daniel 10. k.) Tak již v připra-
vovacím čase starého zákona vidíme svatého Michaele
podporovati to, co k uskutečnění království Božího
vésti mohlo. Orodováním svým sprostředkoval u
věčného a všemohoucího Boha, že se židům v zajetí
Babylonském přeutěšitelné přípovědi o vysvobození
z poroby, ale však též o vykoupení z hříchů poskytly.
Dočisti se o nich lze v desáté a dalších kapitolách
 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání. 243

proroka Daniele. Předpověď o činnosti svatého arch­

anděla Michaela obsažena v 12. kapitole: „V po­
slední čas povstane Michael, kníže veliké, kterýž
stojí za syny lidu království Božího, i přijde čas,
jakéhož nebylo od té doby, co národové býti počali,
až do tohoto času. A v ten čas spasen bude lid
tvůj, kdožkoli nalezen bude zapsán v knize života.
A mnozí z těch, kteříž spí v prachu země procítí;
jedni k životu věčnému a druzí k potupě, aby ji
viděli vždycky.“ (Dan. 12. k., 1. a 2. v.)
2. V e p i š t o l e s v a t é h o a p o š t o l a J ů d y
p ř e d s t a v u j e se s v a t ý a r c h a n d ě l M i c h a e l
co z v l á š t n í o p a t r o v a t e l m r t v ý c h t ě l vyvo­
lených Páně. Připomíná se ve verši devátém, že se
hádal s ďáblem o tělo Mojžíšovo. K uskutečnění
věčné rady Boží byl Mojžíš v předběžném připra-
vovacím čase starého zákona povolán, a protož ani
jeho tělo od anděla strážce církve záhubě vydáno
nebylo. Protož i církev svatá odporoučí při mši
svaté zemřelé pod ochranu svatého Michaele, řkouc:
„Svatý Michael přivediž je k svatému světlu.“ Jme-
nujeť se také v církevním modlení představeným ráje
a přijímatelem duší zemřelých.
3. S v a t ý J a n v z j e v e n í svém (12. k., 7. v.)
v y p r a v u j e o b o j i na n e b i m e z i d o b r ý m i
anděly a p r o t i v n í k y čili anděly d rak a pe­
kelného. M i c h a e l p a k a a n d ě l é j e h o p ř e ­
moh l i o d p ů r c e a s v r h l i j e s n e b e . Nebylo
více jejich místo na nebi nalezeno. „Svržen jest
drak ten. veliký, had starý, jenž slove ďábel a sa­
tanáš, kterýž svodí všecken okres světa; a svržen
jest na zemi, i andělé jeho s nim svrženi jsou.“
Tak dí písmo svaté a hned na to výsledek tohoto
vítězství zaznamenán jest slovy: „Slyšeti bylo hlas
veliký na nebi řkoucí: „Nyní stalo se spasení a moc
i království Boha našeho a moc Krista jeho; nebo
svržen jest žalobník bratří naších, kterýž žaloval na
244 Kap. 6. O očekávání skutečného zmrtvých vstání.

ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí. Zleh­

čuje neustále, co dobrého učinili, a co zlého zvět­
šuje. A oni svítězili nad ním pro krev Beránka a
pro slovo svědectví svého, a nemilovali životů až k
smrti. Protož veselte se nebesa a kteříž přebýváte
v nich.“ (Jan. zjev. 12 k., 9.—12. v.) Na tom se
zakládá vyobrazování jeho. Představuje se co mocný
svítězitel nad dáblem, jehož v prach uvrhl a nad
nímž v nebeské září stojí. Na paměť nám to při­
vádí pomoc, kterou církvi svaté a údům jejím proti
pokušením ďábla obzvláště při posledním boji smrti
poskytuje.
Když se sv. Michael císaři Konstantinovi a chu­
dému pastýři na hoře Garganes zjevil, řekl o sobě,
že jest „vůdce vojínů Božích a ochrance víry kře­
sťanů.“ Až tedy nastane den věčného vítězství, den,
po kterém už žádného boje proti duchu zlému ne­
bude, v úplné skvělosti a vítězoslávě nadějem se
spatřiti předního bojovníka, vůdce a ochrance-našeho.

Kapitola VII.

0 tom, jak spravedliví i nespravedliví k

soudné stolici Boži vedeni budou.
Všeobecné mínění katolické církve jest, že lidé
souzeni budou v údolí Josaíatském, ležícím mezi Je­
rusalémem a horou olivetskou. Bůh totiž sám to
naznačil skrze proroka Joele, řka: „V to m č a s e
shromáždím všecky n á r o d y a uvedu je v
ú d o l í J o s a f a t , a s o u d i t i se b u d u s n i m i . “
(Joel kap. 3., v. 2.) V té samé kapitoli ještě jednou
opakuje slova svá, vece: „ Ne c ha ť p o v s t a n o u a
v y s t o u p í n á r o d o v é do ú d o l í J o s a f a t , nebo
tuť u se d n u , abych so u d il všecky národy
 Kap. 7. Jak spravedliví i nespravedliví se souditi budou. 245

v ů k o l . “ (v. 12.) Samo jméno Josafat vyznačuje v

hebrejském jazyku místo, kde „soudí B ů h . “
Příčinu k tomu pohledávati můžeme v té okol­
nosti, že tam Ježíš Kristus utrpení své začal a ce­
lému světu prstem ukázati chce ono místo, kde zaň
v obět se vydal. Z jedné strany údolí Josafatského
vznáší se hora olivetská s zahradou Getsemanskou,
z druhé strany vystupuje místo chrámu Jerusalem­
ského. Jakými drahými památkami je hora Oli­
vetská pokryta! Tam se Ježíš Kristus nejraděj s
učenníky svými zdržoval, tam jim tajemství králov­
ství Božího odhaloval. Tam zvěstoval znamení, jakáž
měla předcházeti den soudný; tam se vydal Jidáši
a vyslaným mučitelům svým; tam je však též místo,
odkud se vznesly do nebes, a kde andělé připověděli,
že opět přijde. Slepěje pravé nohy jeho hluboce do
kamene vtlačená naznačuje posvátné místo jeho na
nebe vstoupení poutníkům. Kdo tam vůkol sebe
pohlídne,ucítí uvnitř připomenutí: „Zde p r o t e b e
mluvil S p a sitel s nejlaskavějším srdcem
slova s p a s e n í ; o d t u d je s v a t í e v a n g e l i s t é
t o b ě a vš e m I i d e m do v š e c h k o n č i n z e m ě
p ř i n e s l i . Z d a l i ž j si p o z n a l z n i c h , co k
t v é m u b l a h u a s p a s e n í s l o u ž í ? — Z d e se
za t e b e m o d l i l S p a s i t e l k n e b e s k é m u Otci.
Zdaliž j s i užil vyp ro še ný ch milostí? — Zde
k r v a v ý p o t j e h o n a zem p a d a l . Z d a l i ž j s i
u zn al p ř e v e l i k o u lásku jeh o k tobě? — Zde
p ř i p o m e n u l , že p ř i j d e s o u d i t i živé i m r t v é .
Z d a l i ž p a m a t u j e š na t o , a b y ú č e t t v ů j p ř i
t o m s o u d ě b y l d o b r ý ? — Z d e se v z n e s l k
n e b e s k é s l á v ě a z a n e c h a l š l é p ě j svou. Rci,
z dal i ž n á s l e d u j e š J e h o , a b y s p ř i j í t i m o h l
k bráně nebeské?“
Obratí-li se poutník na hoře Olivetské k zá­
padní straně, uvidí místo posvátného chrámu Jeru-
salémského před sebou. 0, jak důtklivě'mluví to!
246 Kap. 7. Jak spravedliví i nespravedliví se souditi budou.

Co Bůh učinil v přípravném čase starého zákona,

jaké požehnání aneb trestání jeho ruka vykonala,
představuje se tam živě mysli jednoho každého. Tam
naproti stojí místo, kde kříž Krista Pána vztýčen
byl a kde země krví jeho smáčena byla. „To vš e ­
c k o se s t a l o p r o t e b e , “ tak mluví každé místo
té svaté zemi.
V pravo blíže potoku Cedrona hrob Marie Pan­
ny, v levo hroby proroků a spolu to místo, na kte­
rém kolébka mučedlníků, čili kámen, na němž první
mučedlník, svatý Štěpán usmrcen byl, se nachází,
zdobiti bude soudnou stolici Páně. V pozadí údolí
Cedronského se rozprostírá mrtvé moře co věčná
památka trestu Božího, černá voda s sirným zápa­
chem kryje města Sodomu i Gomorhu, o nichž řekl
Kristus Pán k učenníkům: „Lehčeji bude zemi So­
domských a Gomorských v den soudný nežli městu
tomu, které nepřijme vás, aniž poslechne řečí vašich.“
(Mat. 10. k., 15. v.) Nedaleko hory olivetské též
jest Bethanie, kde Lazarus z mrtvých vzkříšen byl.
To všecko v den soudný bude míti svůj význam.
Moc Boží, milost jeho, sláva jeho bude před shro*
mážděnými zástupy vzkříšených rozložena.
„ P r o č se n e d a l s o d v r á t i t i t r e s t e m So­
do my od h ř í c h ů , vi da p ř e d s e b o u p ř í k l a d ,
j a k v e l m i Bůh n e p r a v o s t í u r a ž e n bývá ? —
P r o č n e mě l s své v z k ř í š e n í na p a m ě t i , z n a j e
s i l u Boží , k t e r á L a z a r a z h r o b u v y v o l a l a ?
— P r o č n e v ě ř í l s p r o r o k ů m , p r o č nenásl e-
d o v a l s š l e p ě j e c t n o s t í M a r i e P a n n y ? “ Tak
bude vše vůkol hlas svůj proti každému povznášeti,
kdožkoli se od Krista v živobytí svém odvrátil.
Dalo by se namitnouti, že údolí Josafatské příliš
těsné jest, než aby tak ohromné množství millionů
lidí obejmouti mohlo; ale víme, že v údolí samém
bude soudná stolice, lid však vůkol shromážděn.
Soudce, Kristus Pán seděti bude na oblakovém trůně,
 Kap- 7. Jak spravedliví i nespravedliví se souditi budou. 247

očima obrácen k městu Jerusalemu, poněvadž tak

na nebe vstoupil. Dva andělé, kteří se po na nebe
vstoupení Páně apoštolům zjevili, řekli jim podobně:
„Muži galilejští! tento Ježíš, kterýž vzat jest od vás
do nebe, tak přijde, jak jste jej viděli jdoucího do
nebe.“ (Skut. ap. 1. k., 11. v.) Tak sedě pravicí
svou poukáže v stranu moře Galilejského, k městečku
Nazaret, k Jordánu a hoře Tábor, kde se před obli*
čejem učenníků svých proměnil, a shromáždí tam
spravedlivé; levici vztáhne k straně mrtvého moře,
pouště a krajiny egyptské, a tam nechá postaviti se
nespravedlivé.
Po tomto vysvětlení popatřme blíže, jak tedy
všichni lidé k údolí Josafatskému přivedeni budou.
Pokudž ještě na hřbitovech a všudy, kde těla jejich
do země vložena byla, státi budou, vyplní se před-
pověd Páně, obsažená v třetí kapitole evangelia sv.
Matouše: „Andělé vyjdou a oddělí zlé z prostředku
spravedlivých.“ Jelikož dobří a zlí, Bohu libí a
zavržení, pobožní a hříšníci vedle sebe pochováni
jsou, budou také v první době svého vzkříšení mezi
sebou státi. Brzy však přijdou milí andělé Boží a
povolají spravedlivé k sobě. Krásné nebeské cesty
je povedou na místo vyvolených. Pod nohama ne*
ucítí více tvrdého kamene aneb trní. Oslavené tělo
nenalezne před sebou žádných obtížností. Doba zá­
sluh a utrpení pro ně minula. Kájské cesty kladeny
budou světlem slávy Boží. Povýšeni budou nad zem
a vše, co nízké jest. Kroky jejich budou jako kro-
čeje andělů je předcházejících. Tu se stanou po­
nejprv povědomými slastí takového žití, kteréž jako
žití Páně z mrtvých vstalého žádným bolestem a
žádné smrti více podrobeno není. Sv. apoštol Pavel
s potěšením psal o tom Thessalonským křesťanům
takto: „Sám P á n s r o z k a z e m a s h l a s e m
archanděla vstoupí s nebe a mrtví, kteříž
j s o u v K r i s t u , v s t a n o u p r v n í . P o t o m my,
248 Kap. 7. Jak spravedliví i nespravedliví se souditi budou.

k t e ř í ž ž i v i j s me , k t e ř í ž p o z ů s t a v e n i jsm e,
s p o l u z a c h v á c e n i b u d e m e s n i m i do o b l a k ů
v s t ř í c K r i s t u v p ov ě t ř í , a t a k v ž d y c k y a
P á n e m b u d e m e . “ Protož těšte se vespolek těmito
slovy.“ (I. Thes. 4. k., 15.—17. v.) Ó zajisté nade
všecko potěšitelná jest budoucnost těch, kteříž v
Kristu umírají a pozůstaveni jsou k blaženosti věčné!
Povznešeni budou vstříc Kristu k nebesům tou láskou,
kterouž Petr po vlnách moře jako po suché zemi
k Mistru a Spasiteli svému spěchal, anižby tonul.
(Srov. Mat. 14. k.) Vyvolení tedy 6lavně od andělů
Kristu vstříc povedeni a po pravici jeho postaveni
budou. Považme jen, jak utěšená, radostí plná tato
cesta bude! Jak skvělé bude putování dobrých v
průvodu andělů! ó jak budou plesati, jak budou
Boha slaviti a chváliti, že jim takové potěšení uchy­
stáno jest!
A když se v údolí Josafatském octnou a po
pravici nebeského soudce umístněni budou, co as
tam činiti, mluviti a mysliti budou? Nemůžem oče-
kávati, leč že se přeradostně navzájem přivítají,
pozdravení a ruce sobě s plesáním podají, S udi­
vením na své oslavení budou patřiti. Nejvyššího
stupně dosáhne radost u těch, kteříž se na zemi
znali a k sobě svatou lásku měli. Plesati jim bude
srdce, že milému Bohu tak věrně sloužili a teď
milosrdný rozsudek očekávati smějí. Vděčnost k
Bohu jich hluboce dojme, že jich před peklem chrá­
nil a přehojnou milostí ve věrné službě utvrzoval.
Očekávání budoucího věčného patření na Boha nej­
větší slast jim spůsobí.
Nábožný křesťane! pomysli, jakou rozkoš by
tobě působilo povědomí, že po pravici Krista Pána
postaven a k oněm přešťastným přidružen budeš!
Rci, zdaliž bys nezplesal nevýslovnou radostí? Zdaliž
bys z nejhlubšího srdce nezvolal: „Chvála, věčná
chvála Bohu?“ Avšak eihlo, to záleží na tobě samém.
 Kap. 7. Jak spravedliví i nespravedliví se souditi bude. 249

Chceš-li toho cíle dojiti, můžeš skutečně tam do-

raziti. Odvrátiž srdce své od nezřízených světských
rozkoší, od marného bažení po cti a statku, od smy­
slnosti, a budeš moci věčně radostí nebeských účasten
býti. Povzbuzuj se k tomu následující modlitbou:
„O d o b r ý B o ž e můj! p o p ř e j mi té m i l o ­
st i , a b y c h m a r n é s v ě t s k é r o z k o š e ze s r d c e
v y p u d i l a r á d k a j í c n ý ž i v o t k o n a t i začal .
Ty v í š , že t o bez z v l á š t n í m i l o s t i u č i n i t i
n e m o h u , n e b z k a ž e n á p ř i r o z e n o s t má k
z l é m u v e l m i n á c h y l n á je s t. S t v o u m i l o s t í
v š a k mi v š e c k o s n a d n ý m se s t a n e a v š e l i k á
h o ř k o s t v s l a d k o s t se p r o m ě n í . P r o t o ž
t ě p r o s í m s k r z e n e s k o n č e n o u d o b r o t u tvou,
o d v r a ť my s l mou od vš í m a r n o s t i a n e c h
mne k r á č e t i po c e s t ě p o k á n í . “ Amen,

Nyní popatříme také, jak bezbožní k údolí

Josafatskému povedeni budou a jak se s nimi na­
kládati bude. Že při tom smutné výjevy se na­
skytnou, dá se mysliti, neb celé budocí žití bezbož­
ných se jenom k černým stínům noci přirovnati dá,
jakož naopak jasnému, libému světlu podoben bude
život pobožných.
Spatří-li hříšníci, jak milí andělé vyvoleným
radostně plesajíce ruce podají, aby vystoupili na cesty
rájské; zpozorují-li, jak odevšud dědici slávy Boží
k obdržení dědictví spěchati budou: „ u s t r n o u n a d
s e b o u , “ jak Šalomoun v knize moudrosti v Duchu
Božím předpovídá: „Tehdy v i d o u c e s t á t i s p r a ­
v e d l i v é u v e l i k é d ů v ě ř e , z k o r m o u t í se b á z n í
h r o z n o u a p o d i v í se n á h l é m u a n e n a d á l é m u
spasení j e j i c h , ř í k a j í c e sami usebe, želíce
a o u z k o s t í d u c h a l k a j í c e : T oť j so u ti, j e ž t o
nám byli n ě k d y ku p o s m ě c h u a z a p ř í s l o v í
p o t u p n é . Ó, že j s m e u v ě ř i l i s v ě t u , v j e h o ž
 250 KftP- 7- Jak spravedliví i nespravedliví se souditi budou.

očích p o v a ž o v á n byl život sp ra v ed liv ý ch

z a n e m o u d r o s t a p o š e t i l o s t , p o n ě v a d ž se
odříkal věcí přítom ných a viditelných a
d ů v ě r u k l a d l v b u d q u c í n e v i d i t e l n é ! My
n e s m y s l n í , měl i j s m e ž i v o t j e j i c h z a b l á z ­
n o v s t v í a k o n e c j e j i c h za b e z e c t n ý ; a j ‚ j a k
j s o u p o č t e n i mezi s y n y Bož í a m e z i s v a ­
t ý m i los j e j i c h ! Z b l o u d i l i j s m e t e d y z c e s t y
p r a v d y a světlo s p r a v e d l n o s t i n e s v í t i l o
ná m, a s l u n c e r o z u m n o s t i n e v z e š l o nám.
U s t a l i j s m e na c e s t ě n e p r a v o s t i a z ahy n u t í
a c h o d i l i j s m e po c e s t á c h n e s c h o d n ý c h ,
c e s t y p a k P á n ě n e z n a l i j s m e . — Což n á m
p r o s p ě l a p ý c h a ? a n e b o co n á m s p o m o h l a
chlouba s bohatstvím? Pominulo to v š e c k o
j a k o s t í n a j a k o p o s e l mi mo běží cí , a j a k o
lodí, k t e r á ž p ře c h á z í zdulou vodu, je­
jížto st o p y , když přej de , nelze na lé z t i ,
a n e b o j a k o p t á k , kt e r ýž l e t í p o v ě t ř í m ,
j e h o ž t o c e s t y n i ž á d n é h o z n a m e n í se n e n a ­
lézá, leč t o l i k o zvuk k ř ídel, kdy ž r o z r á ž í
l e h k ý v í t r a p r o t r h u j e p o v ě t ř í m o c n ý m šu-
s t e m ; a n e b o j a k o k d y ž se v y p u s t í s t ř e l a k
cíli, r o z d ě l e n é p o v ě t ř í i h n e d se zase sbí há,
t a k že n e n í z n á t i k u d y šla: t a k i m y zro-
divše se i h n e d p ř e s t a l i j s m e b ý t i ; a si ce
nemůžeme žádného znamení ctn o s ti ukázati,
a l e v z l o s t i své s t r á v i l i j s m e se.“
„Tak m l u v í v p e k l e t i , k t e ř í ž z h ř e š i l i , “
připojuje Šalomoun. Neboť n a d ě j e b e z b o ž n é h o
j e s t j a k o p e j ř í od v ě t r u z a c h v á c e n é a j a k o
pěna tenoučká, vichřice rozptýlená, jako
dým v ě t r e m r o z e h n a n ý a j a k o p a m á t k a na
h o s t a , k t e r ý t é h o ž dne o d c h á z í . “ (Kn. Moudr.
5. k.) Ach, jak bolestně se ho dotkne, že ti, kteříž
na zemi tak chudí a opovrženi bývali, teď co kní­
žata nádherně od andělů obklopeni a vedeni jsou,
 Kap. 7. Jak spravedliví i nesprpvedliví se souditi budou. 251

on sám však, ač ve světě vznešeným slul a pyšně

nad jiné se vynášel, ted v rukou zlých duchů opu­
štěn a zahanben jest.
I zavrženým přijdou anděle vstříc, ale pohléd­
nutí na ně nebude milostné, jako u vyvolených, nýbrž
nad pomyšlení hrozné. Jedva se potkají zraky ne­
šťastníků s tváří jejich jasnou jako slunce, s očima
vysílajícíma blesky, s rouchem bílým a s mečem
plameným: hned místo nebeské radosti pekelným
uleknutím strnou. Blesk očí pronikne bolestnými
ranami jejich nepravostné srdce, jasná slunce záře
poleje jich krutou hanbou, bílé roucho trestati bude
svědomí černé a meč tisíceronásobně roznítí bolestné
očekávání přisouzených trestů. Slyšeti budou z úst
jejich hlas pravdy tak jasně, tak zřetelně, jak jej v
svědomí svém při zlých skutcích aneb po nich nikdy
neslyšeli: „ J d ě t e b í d n í , z a t r a c e n í ! S p r a v e ­
d l i v ý S o u d c e ž i v ý c h i m r t v ý c h v o l á vás,
aby s o u z e n i b y l i s k u t k o v é vaši. V ú d o l í
J o s a f a t s k é m m á t e o d p o v í d a t i z č in ů svých.“
Následovati bude vykřiknutí volaných podobné tomu,
které člověku nenadále na smrt raněnému z prsou
se vychrlí, neboť tato slova andělů nebudou nic
jiného než poranění srdce hříšníků na věčnou smrt.
Jakož pro živobytí tělesné nic hroznějšího není, než
skonání, tak nebude tenkrát pro ně nic traplivějšího,
než povolání před tvář nebeského soudce. A jakož
by zde mnohý raděj věčně bídu, nemoc a rozličné
soužení snášel, než ducha vypustil; tak v oné době
by všickni zavrženci raděj hned do nejhlubších pro­
pastí pekelných uvrženi, než před celým světem, před
všemi anděly a lidmi souzeni býti chtěli. Volati
budou slovy Joba nemocí sklíčeného: „ó b y n á s
v hrobu schoval a skryl, dokudžby nepo­
m i n u l a p r c h l i v o s t j e h o ! ó by n á s v ě č n ě
v h r o b e c h n a š í c h z ů s t a v i l , n e b hn ě v s p r a ­
ved liv éh o Boha p ř e v y š u j e v š e c k o zlé a
252 Kap. 7. Jak spravedliví i nespravedliví se souditi budou.

j e s t t r a p l i v ě j š í , než v ě č n ý t ě s n ý ž a l á ř
h r o b o v ý , “ Protož budou vší mocí zpěčovati se a
posledně prositi, aby jim ještě nějaká lhůta popřána
byla. Avšak moc Boží, která s anděly bude, při­
nutí je, aby bez prodlení nejtvrdší pouť nastoupili.
Lehčej odchází zde na zemi člověk z domova svého
u vyhnanství doživotně, než vzkříšení hříšníci půj­
dou od hrobů svých. Lehčej kráčí zde odsouzený
zločinec k popravišti, než volaný bezbožník k soudné
stolici se ubírati bude. Na hořké cestě sprovodí ho
jen zlí duchové, kteříž s ním se budou muset do-
staviti. Ach, jak hořká bude tato cesta, jak bo­
lestný každý krok!
S poděšením pohlížel lid za doby staré církve
svaté na mučedlníky, když po žhavém uhlí kráčeti
museli, ale u těch nebeská vnitřní rosa a láska k
Bohu přemohla tělesné bolesti. Cesta zatracených
ale nejen přes žáhu pekelného ohně a přes uhlí
spálené země povede, nýbrž vnitřním plamenem
zlého svědomí a očekáváním nejhoršího konce nad
pomyšlení strpčena bude.
S hrůzou se dívali lidé za časů pohanských na
to, jak ubozí křesťané od krutých krvelačných katů
vlečeni, trýzněni, biti, zohaveni a poznenáhla vražděni
bývali. Slze vystoupí nejtvrdšímu člověku z očí,
když čte aneb slyší památní vypravování o mučedl­
nících, kteříž za strašlivých dnů císařů Nerona, Dacia
a Diokleciána před modlemi pohanskými trýzněni a
usmrceni byli. Jak bolestná a strašlivá byla jejich
poslední ce6ta zdejší! Provazy a řetězy svázáni, ne­
lítostně při všeliké slabosti a unavenosti dále vlečeni,
divoké zvěři naproti hnáni, aneb nástroji železnými
trháni, do ohně, do vody, do smrdutých děr pod­
zemních házeni, slovem vším, co pekelná zlost vy­
mysliti může, na odchodu z tohoto žití strašeni,
sužováni i mučeni byli. Ale uvnitř byli plni naděje,
plni milosti Boží a věděli, že všecka trýzeň konec
 Kap. 7. Jak spravedliví i nespravedliví se souditi budou. 253

a potom věčná radost v Kristu začátek vezme.

Proto se může jejich cesta ještě mírnou a lehkou
zváti u přirovnání k té, kterou v průvodu katů
pekelných, zlých duchů, svůdníků a zrádců svých
bezbožní do údolí Josafatského konati budou.
Zrada jest úhlavním skutkem povahy dábla;
nepřátelství proti Bohu a království Božímu jediné
myšlení jeho. S tím stíhá lidi, dokudž inu moc
popřána jest. U spravedlivóch navždy přestává při
srňrti jejich, u bezbožníků trvá po smrti, dokavad
v společnosti s nimi setrvati smí. Přijde takto ho­
dina odplaty. Snadně se mysliti dá, že zde na zemi
zběsilí lidé, nadchnuti myšlénkami ducha zlého, toho,
nad kterým se pomstiti chtějí, za vlasy táhají, pro­
vazy těsně svážou, umdleného po zemi vlekou, bijí,
trýzní a lekají; zdaž by bylo tak těžké, totéž od
zlých duchů samých očekávati, když povážíme, že
cesta vzkříšeného těla lidského přec jen cestou těla
a trýzeň přec proň jen tělesnou bolestí bude? Co
divoká zvěř, co krutý kat a bezlitostný vrah pro­
vésti může, provede dábel, když hříšníka k místu
odsouzení povede.
0 hříšníku, o hříšnice 1 otevři uši své a slyš
stenání a naříkání těch nešťastníků! Varuj se každý
zlého, aby nebyl počten mezi tyto bídníky v onen
čas a nemusel plakati s nimi! Ted padni pokorně
na kolena svá a pros Boha za milost, aby tě chránil.
Rci: „O m i l o s r d n ý a m i l o s t i v ý Bože! n e ­
p ř i p u s ť a b y c h do t a k o v é b í d y u p a d n u l .
Z a c h o v e j ž m n e s k r z e m i l o s t svou. Roz ­
p o m e ň se, o B o ž e mů j , j a k d r a z e j s i m n e
vyko u p il, j a k mnoho jsi pro mne učinil,
j a k v e l i c e j s i za m n e t r p ě l ! K d y b y c h k za­
v r ž e n í p ř i š e l , b y l a by v š e c k a t v á d o b r o t a
p ř i v e d e n a na z m a r , n e m ě l bys u v ě č n o s t
ž á d n é h o v d ě k u , ž á d n é h o u z n á n í ode mne!
Ach r ač i ž o d e mne z k á z u p e k e l n o u o d v r á ­
254 Kap. 7. Jak spravedliví i nesprevedliví se souditi budou.

t i t i , a by n e b y l o h o ř k é u m u č e n í t v é pr o
mne z t r a c e n é . O d l u č j m é n o mé v o n e n
s t r a š l i v ý d e n s o u d n ý od j me n zat racených,
n e c h e j m n e p o s t a v i t i po p r a v i c i m e z i o-
v e č k y t vými , a b y c h tě n a v ě k y c h v á l i t i a
m i l o s r d e n s t v í t v é bez p ř e s t á n í v e l e b i t i
mohl. A m e n . “

Kapitola Vlil.
Jak všickni příchod Ježíše Krista
v údolí Josafatském očekávati budou.

Údolí Josafatské jest pole žní království Božího.

V pravo i v levo se potáhnou nepřehledné zástupy.
Milliony dobrých a zlých lidí se vedle sebe řaditi
budou. Množství jejich bude nepřehledné; hlavy
jejich jako klasy v širém poli budou bezpočetné.
Avšak nad ;každým bude dlíti oko Boží, jak nad
každým klasem v poli celá obloha rozprostřena jest.
A jak se v jarním slunci požehnaná zdravá úroda
třpytí a oku radostný přehled přeje, tak se budou
vyvolení v nebeské září stkvěti a stonásobné dobré
zrno jejich skutků andělům potěšení spůsobí. A jak
neourodná, prázdná stébla na poli bouřemi, lijavci,
vichřicemi aneb vpády nepřátelských vojů zdrcena
na zemi pusto v nepořádku leží a oko člověka od
sebe odvracují, tak budou bezbožní v zoufání na
zem vrženi a oblakem temného zármutku, kvílení a
bědování zastřeni.
Kdožkoli od Boha stvořen byl, ať již v lůně
matky své zemřel, aneb věk svůj na sto roků po­
čítal, bude viděn v tom ohromném shromáždění.
Vedle lidí budou padlí andělé, nad nimiž také v
onen poslední den soud vyřčen bude.
 Kap. 8. Jak všickni příchod Ježíše očekávati budou. 255

Děti, které po křtu svatém zemřely, s anděl­

skými tvářemi Ježíši, milému příteli svému, vstříc
patřiti budou. Jsouť povolané, aby v nevinnosti a
čistotě Bobu věčně se líbily a v jeho svaté chvále
blahoslavenství požívaly. Nábožní s utěšenou důvě­
rou vzhůru k nebesům oči své pozdvihovati budou,
neb tam odtud přijde ten, jehož po čas žití svého
vždycky věrně hledali. Oděv jejich bude roucho
spravedlnosti, zářící leskem hvězd nebeských. Při
prvním pohledu poznají se vespolek, kdož kým jest,
kde a jak nábožně živ byl, jaké dobré a záslužné
skutky vykonal. Ovšem budou také jejich chyby,
pokudž se jakých dopustili, známé, ale nebudou jim
déle k potupě sloužiti, neb vedle nich bude pokání
zřejmé, kterým jich před smrtí svou litovali, opla­
kali a napraviti se pilně snažili. Vedle hříchů budou
oběti, které Bohu přinesli. Pod okrasou kajícných
a záslužných skutků a milostí Božích hodně užíva­
ných zmizí ohavnost nepravého činu.
Bohužel sobě také na pamět uvésti musíme, že
v levo docela jiným spůsobem příchod Ježíše Krista
očekáván bude. Nekřtěná dítka, poskvrněna prvo-
počátečným hříchem tehdáž dobře pochopí nedo­
statek a vinu, kterou na sobě mají. S úzkostí po­
hlížeti budou k branám nebes. Jejich bolest bude
němá. Od těch však dob šíř a šíře bezpočetné
množství nevěřících, hříšných a nepravostných roz­
loženo bude. Ach, že ve světě posavad více nevě­
řících, než věřících v Krista; více k hříchu než k
ctnosti náchylných počítati musíme! Proto bude
kvílení a skřípění zubů, jež Pán a Spasitel náš
předpověděl, tak náramné, žeby sami svatí soustrastí
zhynuli, kdyby hlasy zavržených k nim tak, jako
na zemi pláč a lkáni nešťastných lidí doraziti mohly.
Ale tam už nebude moci býti nikomu spomoženo,
pročež nepřekročitelná hráze mezi jednou i druhou
stranou položena bude.
256 Kap. 8. Jak všichni příchod Ježíše očekávati budou.

Pomysli hříšnice, jak bys se tvářil, kdybys snad

v nešťastném stavu svém setrval, umřel a takového
z mrtvých vstání se dočkal! „Ach!“ zajisté volal
bys, „ach! co j s e m u č i n i l ! B ě d a mně, jsem
z a t r a c e n n a v ě k y ! J a k h r o z n á c h v í l e mi
n a s t á v á p ř e d S o u d c e m v š e m o h o u c í m , vše­
v ě d o u c í m a n e j s v ě t ě j š í m ! P ř e d c e l ý m svě­
tem m u s í m s t á t i v z a h a n b e n í svém. — O,
že j s e m z p a m ě t i v y t r a t i l za ž i v o b y t í své*
ho to k r á s n é p o b o ž n é n a u č e n í , k t e r é ž mi
m a t k a má co d í t k u do s r d c e v l í b a l a ! Ž e
j s e m se n e ř í d i l p o d l e d o b r é r a d y o t c e
své ho! Že j s e m t a k l e h k o m y s l n ě p o h r d a l
s l o v y u č i t e l ů mých! Že j s e m b y l t a k t v r d ý
k sly še ní slova Božího a t a k zpozdilý k
p l n ě n í j e h o ! Že j s e m n e m ě l l á s k y k b l i ž ­
n í m u s v é m u ! Že j s e m n e c h t ě l p o z n a t i va­
r u j í c í a h r o z í c í p r s t Boží, k d y ž m n e ne­
mocí , n e š t ě s t í m a n e b k ř í ž e m k sobě naklo*
n i t i c h t ě l ! O, j a k by t o vše l e h k é a s l a dké
b y l o b ý v a l o u p ř i r o v n á n í k n y n ě j š í m u sta ­
vu mému! — B ě d a m n ě h ř í š n é m u a teď za­
vrženém u! Kdybych byl sloužil Bohu a
h ř í c h ů se v a r o v a l , p a t ř i l b y c h t eď k vyvo­
l e n ý m je h o . P o n ě v a d ž j s e m a l e z a č a l mi ­
l o v a t i s v ě t , m u s í m teď, an s p á l e n j e s t
o h n ě m h n ě v u Boží ho, ž h a v é uhl í j eho věčně
c ítiti.“
Kdožby se slyše taková slova nechtěl vrátiti k
prvotní nevinnosti, kterou po křtu svatém měl?
Kdožby nechtěl spěchati pod kříž Páně, aby obe-
jmouc dřevo jeho v krůpějích krve Kristovy zmyl
šat duše své? Kdožby nepohlédl k nebesům, kde
posavad smířlivý a milosrdný Bůh přebývá, aby s
důvěrou dětinskou na Otci vyprosil, čehož na Soudci
vyprositi nebude moci?
 Kap. 8. Jak všichni příchod Ježíše očekávati budou. 257

Při očekávání Soudce nebeského bude hříšní*

kům zahanbení před světem obzvláště těžkým. Sto­
jíce v celé nahotě své, majíce totiž všecky nepra­
vosti, které se po čas živobytí svého ukrývati sna*
žili, zřejmě na sobě, majíce tmavé hlubiny svědomí
svého odkryté; styděti se budou před sebou a před
svatými tak, žeby rádi v podzemí se propadli. Těla
jejich budou ohavnější, než mrtvoly napolo červy
zhlodané a tak nesnesitelně smrduté neduhy na sobě
míti, žeby opět bez prodlení zemřeli, kdyby smrt
ještě možná byla. Hříchy a hanebné skutky míti
takořka na čele napsané, znáti trestuhodnost a opo­
vržení jejich, nemoci ničím se omluviti, ničím se
zakryti: toť obsahuje zajisté v sobě trýzeň nad po­
myšlení velkou! Můžeme snadně tomu věřiti, že,
kdyby jim popřáno bylo, místo každého okamžení
takového celý jeden věk lidský v skrytosti nej bo­
lestnějších muk snášeti, bez prodlení by se v pod*
zemní žaláře odebrali. Kdekoli se shlédnou ti, kte­
říž spolu na zemi hřešili, tam nebude leč trpkých
výčitek a proklínání.
V tom čase náležitě poznají, jak strašlivý Boží
soud jest, jejž v žití svém tak málo na mysl brali,
aneb jejž za nepatrnou věc považovali. Tehdáž
zkusí, jaké zahanbení člověku působí každý hřích
před anděly a svatými. V té době uzří na sobě
nesmírnou opovážlivost, kterou Boha, soudce svého,
kolikerým spůsobem rozhněvali. A žádného nebude
více, kdo by jich omlouval, upokojoval, milosrden­
stvím těšil aneb jim se k sprostředkování smíření s
Bohem nabízel. Prosba nebude platná, zadostučinění
nebude možné.
Protož budou poděšeni rukama lomiti a mlu­
viti: „Ach, ach, co jsme učinili! ó, jak jsme zblou­
dili! Jak jsme se lehkomyslně v zkázu uvrhli! Pro
tu malou, t nepatrnou rozkoš pozemskou opustili jsme
radosti věčné; chatrnou, marnou a lichou čest svět-
258 Kap. 8. Jak všichni příchod Ježíše očekávati budou.

skou uvalili jsme na sebe zahanbení věčné. K čemu

jest nám bohatství a veselí někdější? Jakou výhodu
máme ze své ctižádosti a pýchy? — Hanebný hříchu!
běda nám, že jsme tak slepí a zatvrzelí v srdci
byli, odříkajíce se pro bídné a chatrné časné zboží
statků nebeských! Ach, jak se nám povede, až
Soudce přijde! Bez milosti nás bude trestati. Jak
obstojíme, jak budem moci slyšeti výrok věčného
zatracení? — Hory, padněte na nás, neb maličká
věc byla by, kdyby vaše tíže nás zdrtila u přirov­
nání k přetěžkému pohlédnutí na nejsvětější tvář
Ježíše, soudce našeho!“ Tak a podobně mluviti
budou oni, avšak nadarmo. Dříve po čas svého
hříšného pozemského živobytí měli na konec svůj
spasitelně mysliti.
Co o tom lze mysliti nám? Smíme snad se
domnívati, že zavrženci tak příliš bolestně úpěti
nebudou, jak zde napsáno jest? O nikoliv; zajisté
vše, co zde řečeno bylo, daleko zůstává zpět za
skutečností. Tisíckrát bolestněj kvíliti budou, než
to zde na světě lidský jazyk vyřknouti dovede. Ne­
skončená bída bude před nimi zřejmě rozložená a
čím zřetelněj všecko viděti a poznávati budou, tím
hořčejší bude pláč jejich. Protož považujme jejich
úzkosti a trápení za výstrahu, bychom do počtu
jejich vřaděni nebyli. Litujme nepravostí a hříchů
svých, dokud lítost prospěšná jest; oplakávejme chyby
života svého, dokud slzy platné jsou. Čiňme teď,
co bychom v onen čas rádi měli učinění! Prosme
dobrotivého Boha, aby popřál milosti k polepšení
hříšného života a k smíření spravedlivého hněvu
jeho, a rceme;
„O s p r a v e d l i v ý Bože! p ř i z n á v á m se, že
j se m za p ř í č i n o u s v é h o h ř í š n é h o ž i v o b y t í
z a s l o u ž i l věčné z á v r ž e n í a b ý t i p o č í t á n
mezi z a t r a c e n é . J e s t mi v š a k o d s r d c e
l í t o , že j s e m t a k n e p r a v o s t n ě ž i v b y l a
 Kap. 8. Jak všichni příchod Ježíše očekávati budou. 259

tak mno h o t ě ž k ý c h h ř í c h ů spáchal . Ač-,

ko l i v ne má m t o h o citu l í t o s t i , j ej ž b y c h
rád měl, p ř e c e z a v r h u j i h ř í c h y s vé , j a k
jen mohu. Přál bych si t a k o v o u l í t o s t v;
sobě zbudi t i, j a k o u s o t v a n ě k t e r é stvoření
tvé v z b u d i t i může. Dejž mi Pane , a b y c h
aspoň při s k o n á n í svém t u t o l í t o s t n e j e n
ve vůli nýbrž i v s k u t k u měl. Ach, ob­
měkči a l e s p o ň ted! s r d c e mé, a b y c h opla^
kal h ř í c h ů s v ý c h , d o p o k u d ž m i t o u ž i t e č n é
a p r o s p ě š n é b ý t i m ů ž e , a b y c h v d e n s oudný
nemusel marně a z o u f a l e p l a k a t i , “ Amen.

Kapitola IX.

0 popatřeni na m im
spravedlné přísnosti a milosrdenství Božího.

Dříve nežli Soudce sám přijde, objeví se ještě

jednou před zrakem vzkříšených a zřetelně všecko,
co k spasení užitečné a prospěšné býti mohlo, vi­
doucích lidí památka přísných trestů a milosrden­
ství Božího, kteráž jich jednak k tomu přivésti
měla, aby se spravedlivého soudu jeho báli, jednak
k torna, aby se hluboce klaněli převznešené dobrotě
a milosrdenství jeho. Komu lze pověděti dostatečně,
jak při každém skutku spravedlnosti, kterýž tam
spatří, hříšníci ustrnou a jak při každém znamení
milosrdenství, kterým pohrdali v živobytí svém, ná=
ramnou bolestí jati budou? čím více věci předsta­
veno bude, tím důtklivější bude dojem jejich.
Otevřena bude kniha písma svatého tak, že
jedenkaždý obsah její bude míti před sebou jasný
a zřetelný. Z též knihy úhlavně bude připamato-
váno, jak přísné Bůh trestá a jak milosrdným jest.
260 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

Jako na váze uzří kažrlinký člověk trest a smilo­

vání Boží. Nemohouce nyní myslí svou celý ten
výjev obejmouti, zastavíme se u toho, co nám písmo
svaté úhlavně k výstraze a povzbuzení podává.

Položí-li se na váhu spravedlnosti Boží všecka

přirozená vznešenost andělů, nebude sto, aby zmír­
nila tíži trestu za provinění. A když pak lidé na
soud čekající uzří tento příklad přísnosti Boží, ne­
bude moci žáden se omlouvati, že o tom nevěděl,
neb v písmě svatém zřetelně a jasné vyřčeno: „Bůh
hřešícím andělům neodpustil, ale pekelnými provazy
je do pekla stíhnův, vydal k mučení. (II. ep. sv.
Petr. 2. k., 4. v.) Zajisté při tom klesne mysl ubo­
hých lidí, kteříž sobě nesčíslných hříchů povědomí
budou! Když ani převznešení andělé nemohli upo-
kojiti hněv Boží, jak to učiní člověk? „Milosrden­
ství své, o Pane! milosrdenství proukaž,“ volati bu­
dou, a eihle! před očima jejich objeví se skutek
převelikého milosrdenství Božího. Na váhu polo­
ženy budou zločiny lotra, kterýž s Ježíšem ukřižo­
ván byl, ale milosrdenství Boží zvítězí, jakž to umí­
rající Spasitel předpověděl, řka: „Zajisté pravím
tobě: Dnes budež se mnou v ráji.“ Mysliti by­
chom sobě mohli, že ten skutek vzbudí naději u
těch, jenž pro nepravosti čekati budou na odsou­
zení, avšak zmýlili bychom se, neb čas naděje pro
ně minul. Dobře poznají, že takové milosrdenství
proukázal Bůh jen po čas živobytí a že by se ho
byli mohli účastnými státi, kdyby byli s lítostí za­
čali hledati království Boží, jak to lotr učinil, řka:
„Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do krá­
lovství svého.“ Vidouce tehdy, jak mnoho ztratili,
ucítí v sobě náramný bol a strach před tím, jehož
milosrdenstvím pohrdali. „Ach,“ v o l a t i b udou,
„že j'sm e n e p a m a t o v a l i n a s l o v a p ř i p o m í ­
n a j í c í , že Bů h n e u š e t ř i l a ni v l a s t n í h o S y n a
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 261

s v é h o , a l e z a n á s za v š e c k y ho v y d a l ! “
(Řím, 8. k., 32. v.)
*
* *

P ř í s n ý j e s t B o ž í s o u d zvolají, když za tre­

stem andělů uzří tíži trestu celého pokolení lidského,
totiž všeobecné potopy. Hluboko padne před očima
shromážděných vina zpustlého člověčenstva, o němž
písmo svaté dí, že „Bůh vida, že by mnohá zlost
lidská byla na zemi a všeliké myšlení srdce ná­
chylné ke zlému po všecken čas, bolestí srdce dot­
čen byl uvnitř.“ (Gen. 6. k., 6. a 7. v.) Hluboko
též padne váha trestu, kterýž oné vině určen byl
a v první knize Mojžíšové tak popsán jest: „Ěekl
Bůh: Vyhladím člověka, kteréhož jsem stvořil z
země, od člověka až do hovad, od zeměplazu až do
ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.
— A tak zahladil všelikou podstatu živou, kteráž
byla na zemi, od člověka až do hovada, tak země­
plaz, jako ptáctvo nebeské; i vyhlazeny jsou ze
země.“ (Gen. 7. kap., 23. v.) Avšak nastojte! není
tím dostatečně zadost učiněno. I ti, kteříž vlnami
potopy zhynuli, pozůstaveni soudu věčnému a shro­
mážděni budou před trůnem Soudce světa. „Co se
stane s námi,“ řeknou, „an jsme opustili cestu spra­
vedlnosti a k zlému se nachylovali, ač nám nehlásal
pokání Noe, ale Kristus a apoštoli jeho!
Ve l ké b y l o m i l o s r d e n s t v í B o ž í zvolají,
když spatří moc jeho, jakž se ukázala po potopě,
když Bůh nad vodami duhu vystavěl na znamení
smíření, a když mořské vody rozdělil, aby suchou
nohou prošli ti, jenž se zavázali 6mlouvu s ním
spravedlivě zachovávati. (Gen. 19. k., 13. v. a Exod.
14. k., 22. v.) Jakou ztrátu tudíž budou .míti oni
lidé, kteříž zákon Boží přestupovali a smlouvu svatou
s ním zrušili. A jak toho budou želeti!
262 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

Mocně zrušil Bůh zpupné počínání synů Ada­

mových, když vystavěti chtěli město a věž, jejížby
vrch dosahoval k nebi, aby oslavili jméno své. Ěeklť
Hospodin: „Hle jeden jest lid a jeden jazyk všem;
a počali toto dělati, aniž přestanou od myšlení
svých, dokavadž jich skutkem nenaplní. Pojčftež
tedy, sstupme a zmaťme tam jazyk jich, aby žádný
neporozuměl hlasu bližního svého.“ A tak rozptý­
lil je Hospodin odtud po všech zemích. (Gen. 11. k.)
Protož očekávajíce téhož mocného Pána strachem
budou schnouti, kteříž v žití svém proti němu hlasu
svého pozdvihovali. Jak obstojí jednotlivec, když
celé pokolení odolati nemohlo?
Jenom v milosrdenství jeho převelikém bylo by
ochrany. I toho budou míti patrné svědectví. Ten,
kterýž v hnévu jazyky rozptýlil, v' lásce je zase
spojil. Stalo se to, když dle skutků apoštolských
(k. 2.) Duch svatý sestoupil na apoštoly. Shromáž­
dění lidé rozličných národností z východních a zá­
padních, severních a jižních končin země slyšeli
slovo Boží v jazyku svém vlastním. Jedním a tímtéž
způsobem byli všickni poučeni o velikých skutcích
Božích. Tim dokázal Bůh zřejmě, že tak miluje
svět, že žáden, kdož věří v jednorozeného Syna jeho
na svět poslaného, nemá zahynouti ale život věčný
dosáhnouti. Ó, jak nevyzpytatelná a přehluboká je
moudrost a láska Boží, jak ochotně podává pomoc­
nou ruku těm, kteříž jej u víře hledají! Jestliže
z jedné strany nepravost přísně trestá, z druhé strany
zázračným způsobem, s hojnou milostí dobré vůli
člověka vstříc přichází. — Mnozí to budou teprv
poznávati, až na onom světě pozdě bude, užiti takové
dobroty Jeho. Pak pronikne neskončený žal srdce
jejich. —
*
* *

Když žalobný křik nad nestydatostí a bujnou

rozmařilostí Sodomských a Gomorských k nebi volal
 Eap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 263

a příbytky jejich nepravostmi ohavnými naplněny

byly; deštil Hospodin na ně sirou a ohněm s nebe
a podvrátil ta města i všecko, co se zelená na zemi.
(Gen. 19. k., 25. v.) Smrduté mrtvé moře zakrylo
to místo a od oné doby žádného živočichu netrpí
ani na dně svém, ani na blízku svých břehů. Patrná
zde jest známka hněvu Božího; ještě patrnější bude
oněm shromážděným k soudu, když Sodomské a
Gomorské mezi sebou budou viděti, a strašlivější,
když poznají, že rozmařilost jejich se podobá roz­
mařilosti Sodomských a žalobný křik nad nestyda­
tostí jejich také k nebi o pomstu volal. — Písmo
svaté nám vypravuje, že, když Hospodin ivyjevil
úmysl svůj, podvrátiti města nepravostná, Abraham
za ně orodoval a zachování jejich by byl vyprosil,
kdyby se v nich bylo nalezlo padesáte, čtyřicet, třicet,
dvacet aneb jen deset spravedlivých; neboť připo-
věděl Hospodin: „Jestliže naleznu v Sodomě padesát,
čtyřicet, třicet, dvacet aneb jen deset spravedlivých,
odpustím všemu místu pro ně.“ (Gen. 18. k., 26. v.)
Majíce to před očima želeti budou nešťastní očeká-
vatelé soudu, že v jejich živobytí bujném ani pade­
sát, ba ani deset posledních dnů pokání a opravdo­
vému navrácení k Bohu věnováno nebylo. Živě
se jim představí, že údolí Siddim se podobá době
celého života jejich, čtvero měst podvrácených,
totiž: Sodoma, Gomorha, Adamah a Seboim připo­
míná čtvero věků lidských: dětinského, jinošského,
mužského a starého. Obyvatelé jsou pak dnové a
skutkové jejich. Ó, by se byli obrátili upřímně k
Hospodinu alespoň několik dnů! Bý bylo jen něco
u nich čest a chválu Boží rozmnožovalo! S nebe
by nemuseli čekati dštění ohně a trestné siry; neboť
milosrdenství Boží by se jim bylo proukázalo. Jak
míra přísnosti jest neobsažitelná, tak jest i zásoba
milosrdenství Božího nevyčerpatelná.
Když tak o tom rozmýšleti budou, představí
se jim památka štědré dobroty Boží. Uvidí před
264 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

sebou obraz lidu, kterýž volání Božímu uposlechl,

zákon jeho přijal a věrnou službu připověděl. Uzří,
jak na poušti, kde se nedostatku a hladu obával,
„Bůh rozkázal oblakům s hůry, a brány nebeské
otevřel a mannu dštil jemu ku pokrmu a chléb ne­
beský jemu d a l; jak chleb andělský člověk jedl a
jak hojnost pokrmů jemu seslal.“ (Sr. žalm 77. k.,
22.—25. v.) ó, by byli nešťastníci sobě připome­
nuli tuto štědrou dobrotivost Boží. By byli uvěřili
zázrakům Hospodinovým a opustili temnosti egypt­
ské, by byli uposlechli hlasu s hůry volajícímu, slovu
Božímu, přijali zákon svatý a skládali důvěru a bla­
ženou naděj svou v Bohu! Bosa milosti Boží a
manna nebeská byla by pršela na srdce jejich, hoj­
nost zásob nebeských byla by zapudila všecken ne­
dostatek pozemský. Ovšem nebyla by se na ně země
s rozkošemi svými usmívala, zdálať by se jim býti
poušť; avšak jaká útěšená poušť, když se nad ní
milostí plné nebe rozkládá. S jakou utěšenou nadějí
by patřili ted! na nebe, odkudž Soudce očekávají!
* * *
V den soudný se zřejmě představí přísný trest,
který tvrdošinost Faraóna a Egyptských zastihl,
naproti milosrdné ochraně, kterouž Hospodin od nich
oddělil lid, jejž lidem svým, k své službě ustanove­
ným nazval. „Zvědí Egyptští,“ tak mluvil napřed
Bůh k Mojžíšovi, „že já jsem Hospodin, kterýž jsem
vztáhl ruku svou na Egypt, a vyvedl jsem syny
israelské z prostředku jich.“ A jak to skutkem do­
kázal, vypravuje písmo svaté následujícím způsobem:
„Řekl pak Hospodin k Mojžíšovi: Obtížilo se srdce
Faraonovo, nechce propustiti lidu. Jdiž tedy k němu
ráno, když půjde k řece a postav se naproti němu
na břehu řeky, a rci k němu: Hospodin Bůh poslal
mne k tobě, řka: Propusť lid můj, ať mi obětují na
poušti. Až dosavád uposlechnouti jsi nechtěl, pro­
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 265
tož praví toto Hospodin: „aj, j á u d e ř í m hol í ,
k t e r á ž j e s t v r u c e mé , na v o d u v ř ece a o b r á t í
se v krev. A r y b y , k t e r é ž j s o u v ř e c e , po-
m r o u , a n a s m r a d í se v o d y a t r á p i t i se budou
E g y p t š t í p i j í c e v o d u z ř e k y . “ — Řekl také
Hospodin k Mojžíšovi: Rci k Aronovi: „Vezmi hůl
svou a vstáhni ruku svou na vody egyptské, i na
řeky jejich, i na potoky, i na louže, i na všecka
jezera vod, aby se obrátily v krev; a at jest krev
po vší zemi egyptské tak v nádobách dřevěných
jako kamených.“ — I učinili Mojžíš a Aron, jakž
byl rozkázal Hospodin. Mojžíš zdvihna hůl, udeřil
v vodu v řece před Faraónem a služebníky jeho, i
obrácena jest v krev. A ryby, kteréž byly v řece,
pomřely; a nasmradila se řeka, a nemohli Egyptští
píti vody z řeky, a byla krev po vší zemi Egyptské.
Tak když dobrotivému slovu Božímu uvěřiti a
uposlechnouti nechtěl, trest na sebe vyzval, a jsa
již jednou na nepravé cestě, propůjčil slechu svého
raděj svůdným nápovědem zlých rádců. Podobné
se snažili čarodějníci egypští šalbami svými před
králem učiniti. I zatvrzeno jest srdce Faraonovo,
aniž uposlechl poslanců Božích, jakž byl přikázal
Hospodin. Odvrátiv se, šel do domu svého, aniž
také té chvíle to vzal k srdci. Kopali pak vši­
ckni Egyptští vůkol řeky, hledajíce vodu k pití, nebo
nemohli píti vody z řeky. Pokažení vod trvalo plný
týden. — Dozajista těžká to rana na Egypské. Neb
co jest srdce tělu, toť řeka Nil E gyptu; ona za
nejvyššího bůžka se pokládala. Proměněním vody
její v krev Egyptští netoliko těžce trestáni byli, ale
i patrně viděli, že Hospodin, kterýž Nil, jejž za boha
měli, nasmradil a takřka zkazil, jest pravý Bůh. —
Éekl také Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Fa­
raonovi a rci k němu: Toto praví Hospodin: Pro­
pusť lid můj, ať mi obětuje: pakli nebudeš chtíti
propustiti, hle já bíti budu všecky končiny tvé ža ;*
266 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

bami. A v y d á ř e k a žáby, k t e r é ž v y s t o u p í a
v l e z o u do d o m u t v é h o , a do p o k o j e l ů ž k a
tvého, a n a p o s t e l t v o u a do d o m ů služe»
b n í k ů t v ý c h , i n a l i d t v ů j a do p e c í t v ý c h
a na o s t a t k y p o k r m ů t v ý c h , i na t e b e ‚ i n a
l i d t v ů j , i na v š e c h n y s l u ž e b n í k y t v é po­
l e z o u žáby. — I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Rci
k Aronovi: „Vztáhni ruku svou na řeky, na potoky
a na louže, a vyved! žáby na zemi egyptskou.“ —
I vztáhl Aron ruku na vody egyptské, i vystoupily
žáby a přikryly zemi egyptskou. — „Proč nepoko­
řil se Faraón před mocným Hospodinem, Bohem
nebes i. zemí?“ tázal by se mnohý, slyše tato slova:
„Proč neslyší duše tvá slovo Boží s náležitou ucti­
vostí, pokorou a poslušností?“ zní odpověď. Klam
světa zaujímá mnohé tak, že pro ně slovo Boží tratí
vznešenou důstojnost svou. — Učinili pak i čaro­
dějníci skrze své čáry nápodobně a vyvedli žáby
na zemi egyptskou. Povolav pak Farao Mojžíše a
Arona řekl jim: „Proste Hospodina, ať odejme žáby
ode mne a od lidu mého; i propustím lid, aby obě­
toval Hospodinu.“ I řekl Mojžíš k Faraonovi: „Ulož
mi čas, kdybych se měl modliti za tebe a za slu­
žebníky tvé i za lid tvůj, aby byly zahnány žáby
od tebe i od domu tvého, i od služebníků tvých, i
od lidu tvého: a toliko ať v řece zůstanou.“ Kte­
rýžto odpověděl: „Zejtra.“ Tedy Mojžíš řekl: „Podle
slova tvého učiním, abys věděl ‚ že není žádného
takového, jak jest Hospodin Bůh náš. A «odejdou
žáby od tebe, i od domu tvého, i od služebníků
tvých, i od lidu tvého: toliko v řece zůstanou.“ I
vyšli Mojžíš a Aron od Faraóna; a volal Mojžíš k
Hospodinu, aby odjaty byly žáby od Faraóna, jakž
mu byl přislíbil. I učinil Hospodin podle slova
Mojžíšova; a vymřely žáby z domů a ze vsí i z
polí, A shrnuli je na nesmírné hromady, anapáchla
tím země. Vida pak Farao, žeby dáno bylo oddech­
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 267
nutí, obtížil srdce své a neuposlechl jich, jakž byl
přikázal Hospodin,
I řekl Hospodin k Mojžíšovi: „Mluv k Aro-
novi: V z t á h n i h ů l s v o u a u d e ř v p r a c h
žerně: a ať j s o u š t ě n i c e (komáři) po v ší z e m i
e g y p t s k é . “ I učinili tak. A vztáhl Aron ruku,
drže hůl a udeřil v prach země, i učiněny jsou
6těnice na lidech, i na hovadech; všecken prach
země obrácen jest v štěnice po vší zemi egyptské.
•— Avšak ani tento třetí trest Boží nedocílil bez­
prostředního účinku; neb opět nápodobně se snažili
čarodějníci mysl Faraónovu zvrátiti, avšak nemohli
toho docíliti. Protož poznavše svou lichost a slabotu
řekli k Faraonovi: „Prst Boží jest toto.“ Patrná
jest tudy moc Boží, větší nad všeliké umění. Ale
srdce Faraonovo zůstalo zatvrzené. Neuposlechl jich,
jakož byl přikázal Hospodin.
Ěekl také Hospodin k Mojžíšovi: „Vstaň na
úsvitě a stůj před Faraónem; neboť vyjde k vodě,
a rciž k němu: Totoť praví Hospodin: Propusť lid
můj, ať mi obětuje. P a k l i n e p r o p u s t í š ho, hl e
já p o š l u na t e b e , i na s l u ž e b n í k y t v é , i na
l id t v ů j , i na domy t v é v š e l i k ý p l o d m u c h :
a budou naplněni domové E g y p tsk ý ch
m u c h a m i r o z l i č n é h o p o k o l e n í i v š e c k a země,
v k t e r é E g y p t š t í budou. A d i v n o u u č i n í m
v t e n d e n zemi Gessen, v ní ž j e s t l i d můj,
aby t a m n e b y l y m o u c h y ; a z v í š , že j s e m j á
H o s p o d i n u p r o s t ř e d země. I rozdíl učiním
mezi lidem mým a lidem tvým: zéjtra bude zna­
mení toto.“ — I učinil Hospodin tak. A přišli mou­
chy přeobtížné do domů Faraónových i služebníků
jeho, i na všecku zemi egyptskou, i nakazila se země
od těchto much. — I povolal Farao Mojžíše a Arona,
a řekl jim : „Jděte a obětujte Bohu svému v zemi
této.“ Bekl však Mojžíš: „Nemůže to býti, nebo
ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu
268 Kap. 9. Spravedlivost a milosrdenství.

Bohu našemu. Jestliže zabijeme před nimi to, co

ctí Egyptští, kamením nás uházejí. (Rozumějme těmto
slovům tak: Oběť naše musela by před Egyptskými
býti ohavností; neb my zabíjíme a obětujeme zvířata,
kteráž oni ctí za bohy, tudy bychom v nebezpečen­
ství životův přišli.) Cestou tří dnů půjdeme na
poušť a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu,
jakž přikázal nám.“ I řekl Farao: „Jáť vás propu­
stím, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na
poušti; ale však dále neodcházejte, proste za mne.8
Na to řekl Mojžíš: „Vyjdá od tebe, modliti se budu
Hospodinu a odstoupí mouchy od Faraóna, i od
služebníků jeho, i od lidu jeho zejtra; alevšak ne-
zklamávej více, žeby nepropustil lidu obětovat Ho­
spodinu.“ I vyšed Mojžíš od Faraóna modlil se
Hospodinu, kterýž učinil podle slova jeho, a odjal
mouchy od Faraóna i od služebníků jeho i odklidu
jeho; a nepozůstalo ani jedné. Ale obtíženo jest
srdce Faraonovo, tak že ani tenkrát nepropustil lidu.
— Běda zrušeným slibům, běda neupřímnému při-
povídání polepšení! Bůh, kterýž mocný jest trestati
a trest odejmouti byl takovou lživostí a vrtkavostí
nad míru uražen.

Řekl pak k Mojžíšovi: „Vejdi k Faraonovi a

mluv kněmu: Toto praví Hospodin Bůh Hebrejských:
Propusť lid můj, ať mi obětuje. Pakli ještě odpíráš
a zdržuješ je, hle ruka má bude na pole tvé, a na
koně, i osly, i velbloudy, i voly, i ovce, mor velmi
těžký. A učiníť Hospodin divnou věc mezi nábytky
Israelských a nábytky Epyptských, aby nic dokonce
nezahynulo z toho, což přináleží k synům israelským.“
A uložil Hospodin čas, řka: „Zejtra učiní Hospodin
věc tuto na zemi.8 — Učinil tedy Hospodin věc
tuto druhého dne; i pomřela všecka hovada Egypt­
ským; z ho vad pak synů Israelských nic dokonce
nezahynulo. I poslal Farao, aby se to ohledalo; a
 Kap. 9. Spravedlivost a milosrdenství. 269

hle nic neumřeno z toho, čímž vládl Israel. A přece

srdce Faraonovo obtíženo jest a nepropustil lidu.
I řekl Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi: „N a-
b e ř t e p l n é h r s t i p o p e l a z p e c i a a ť j e j sype
Moj ž í š k n e b i p ř e d F a r a ó n e m . A b u d i ž
p r a c h p o vší z e m i E g y p t s k é ; n e b o b u d o u
z ně ho n a l i d e c h i n a h o v a d e c h v ř e d o v é a
p r y s k ý ř o v é n a p u c h l í po vší z e mi e g y p t ­
ské. Tedy nabravše popela z peci, stáli před Fa­
raónem, a sypal jej Mojžíš k nebi: i učiněni jsou
vředové pryskýřů napuchlých na lidech i na hova­
dech, aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro
vředy, kteří na nich byli, i po vší zemi epyptské. —
Ale Farao b zatvrzelým srdcem neuposlechl řečí
mužů od Boha poslaných.
I řekl Hospodin k Mojžíšovi: „Ráno vstaň, a
postav se před Faraónem a rci k němu: Totoť praví
Hospodin Bůh Hebrejských: P r o p u s ť l i d můj, ať
mi o b ě t u j e. Nebo t é t o c h v í l e p o š l u v š e c k y
r á n y své n a s r d c e t v é , i n a s l u ž e b n í k y tvé,
i na l i d t v ů j , a b y s v ě d ě l , zeť n e n í p o d o b ­
ného. m ně n a v ší zemi. Ne bo n y n í v z t á h n a
r u k u svou, b í t i b u d u t e b e i l i d t v ů j mo r e m
a v y h l a z e n budeš z země. — P r o t o z a c h o v a l
j se m t e b e , a b y c h u k á z a l n a t o b ě s í l u s v o u
a a b y v y p r a v o v á n o b y l o j m é n o mé n a vší
zemi. — J e š t ě z d r ž u j e š l i d m ů j a n e c h c e š
j e j p r o p u s t i t i ? — Hle d š t í t i b u d u z e j t r a v
tuž hodinu k r u p o b i t í m v e lk ý m náramně,
jakéhož nebylo v E g y p tě ode dne, j a k za­
l o ž e n j e s t , až do t o h o t o času. P r o t o ž j i ž
ny n í p o š l i a s h r o m a ž d h o v a d a s v á a všecko,
což m á š na p o l i ; n e b o l i d é i h o v a d a , kt e-
ř í ž b u d o u n a l e z e n i v n ě a n e b u do u s h r o m á ž ­
děni z p o l í p o m r o u , k d y ž s p a d n e k r u p o ­
b i t í n a n ě .“ Kdo tedy ze služebníků Faraónových
bál se slova Hospodinova, kázal ujiti služebníkům
270 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

svým' a dal sehnati hovada domů; kdo pak zane­

dbal řeči Hospodinovy, nechal služebníkův svých i
hovad na poli, I řekl Hospodin k Mojžíšovi: „Vztáhni
ruku svou k nebi, ať se stane krupobití po vší zemi
egyptské, ha lid i na hovada, i na všelikou bylinu
polní v zemi egyptské.“ I vztáhl Mojžíš hůl k nebi,
a Hospodin dal hřímání a krupobití i blýskání kři­
žující se na zemi: a dštil Hospodin krupobitím na
zemi egyptskou. A kroupy i oheň smíšený spolu
padaly; a tak veliké byly, jaké prvé nikdy se ne­
ukázaly po vší zemi egyptské, jakž v ní národ tento
bydliti počal. I ztloukly kroupy ve vší zemi egypt­
ské, cokoliv bylo na poli, od člověka až do hovada;
i všecku bylinu polní potloukly kroupy, i všeliké
stromoví krajiny zpřerážely. Toliko v zemi Gessen,
kdež byli synové Israelští, kroupy nespadly. — I
poslav Farao, povolal Mojžíše a Arona, a řekl jim:
„Zhřešil jsem i nyní. Hospodin jest spravedlivý,
ale já i lid můj bezbožní jsme. Modlete se-Hospo-
dinu, ať přestane hřímání Boží i krupobití, abych
vás propustil a abyste déle zde nezůstávali.“ Hekl
Mojžíš: „Když vyjdu z města, vztáhnu ruce své k
Hospodinu a přestane hřímání, a krupobití více ne­
bude, abys věděl, žeť Hospodinova jest země. Vím
pak, že i ty, i služebníci tvoji ještě se nebojíte Ho­
spodina Boha. — I -vyšed Mojžíš od Faraóna z města,
vztáhl ruce k Hospodinu: a přestalo hřímání i kru­
pobití, aniž více krápěl déšť ha zem. Vida pak
Farao, že přestal déšť i krupobití i hřímání, při-
množil hříchu: a obtíženo jest srdce jeho i služe­
bníků jeho. Nepropustil synů israelských, jakž byl
přikázal Hospodin skrze Mojžíše.
I řekl Hospodin k Mojžíšovi: „Vejdi k Farao­
novi; nebo já jsem zatvrdil srdce jeho, čili připustil,
aby déle tvrdou mysl ukázal, abych učinil znamení
tato svá na něm a ty abys vypravoval v uši syna
svého a vnuků svých, kolikrát jsem potřel Egyptské
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 271

a znamení má činil jsem na nich, a abyste viděli,

že já jsem Hospodin! Tedy vešli Mojžíš a Aron k
Faraonovi a řekli jemu: „Totoť praví Hospodin Bůh
Hebrejských: D o k a v a d ž v z d o r u j e š p o d d a t i
se mně? P r o p u s ť l i d můj, ať mi o b ě t u j e .
P a k l i o d p í r á š a n e c h c e š p r o p u s t i t i ho:
hl e j á u v e d u zej t r a k o b y l k y do k o n č i n
t v ý c h , k t e r é ž p ř i k r y j í s v r š e k země, a b y
jí n e b y l o v i d ě t i , ale s n ě d ě n o b y l o , co p o ­
z ů s t a l o po k r u p o b i t í , n e b o z h r y z o u v š e c k y
s t r o my , k t e ř í ž se p u č í na pol i . A n a p l n í
d o m y t v é a s l u ž e b n í k ů t v ý c h i všech E gy pt ­
ských, jakýchž neviděli otcové t v o ji , i
dědové, j a k ž se z r o d i l i n a z e m i až do t o ­
hot o d n e .“ I odvrátil se a vyšel od Faraóna.
Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: „Dokavadž
trpěti budeme tento úraz? Propusť ty lidi, ať obě­
tují Hospodinu Bohu svému. Zdaliž nevidíš, že k
zkažení jde Egypt?“ — I zavolali zase Mojžíše a
Arona k Faraonovi, kterýž řekl jim: „Jděte, obětujte
Hospodinu Bohu svému. Než kteří pak jsou, jenž
jíti mají?“ Řekl Mojžíš: „S dítkami svými i staršími
půjdeme, s syny i s dcerami, s ovcemi i skoty;
nebo jest slavnost Hospodina Boha našeho.“ I od­
pověděl Farao: „Nestane se tak, ale jděte vy muži
a obětujte Hospodinu; neb jste za to i sami prosili,“
A ihned vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.
Řekl pak Hospodin k Mojžíšovi: „Vztáhni ruku
svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí
na ni a sežerou všecku bylinu, která zůstala po
krupobití.“ I vztáhl Mojžíš hůl na zemi egyptskou
a Hospodin uvedl vítr žhoucí celého toho dne i celé
noci; a když bylo ráno, vítr žhoucí vyzdvihl kobylky,
kteréž vystoupily na všecku zemi egyptskou a při­
padly na všecky končiny egyptské nesčíslné, jakých
před tím nebylo aniž potom bude. I přikryly ve­
škeren svršek země, hubíc všecko. Tedy sežrána
272 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

jest bylina země a cožkoli ovoce na stromích bylo,

kteréž pozůstalo po krupobití. Nic dokonce zele­
ného nezůstalo na stromích i na bylinách zemských
po všem Egyptu.
Protož Farao spěšně povolav Mojžíše a Arona,
řekl jim : „Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu,
i proti vám. Ale nyní odpusťte mi hřích také této
chvíle a proste Hospodina Boha svého, ať jen tuto
smrť aneb záhubu odejme ode mne.“ I vyšed Mojžíš
od Faraóna modlil se Hospodinu, kterýž obrátil vítr
od západu velmi prudký, a ten zachvátiv kobylky
uvrhl je do moře rudého: a nezůstalo aui jedné ve
všech končinách egyptských.
Alevšak srdce Faraonovo zůstalo přece tvrdým.
Nepropustil synů israelských. Řekl pak Hospodin
k Mojžíšovi: „ V z t á h n i r u k u svou k n e b i : a
b u d t e t m y na z e mi e g y p t s k é t a k husté,
a b y m a k á n y b ý t i m o h l y . “ I vztáhl Mojžíš ruku
k nebi: a staly se tmy hrozné po vší zemi egypt­
ské za tři dni. Žádný neviděl bratra svého, aniž
se kdo hnul z místa, na kterémž byl; kdežpak-koli
bydlili synové israelští, světlo bylo. I povolav Farao
Mojžíše a Arona, řekl jim: „Jděte, obětujte Hospo­
dinu; toliko ovce vaše a skoty ať zůstanou, dítky
vaše nechť jdou s vámi.“ Řekl Mojžíš: „Musíš nám
také dáti oběti a zápaly, kteréžbychom obětovali
Hospodinu Bohu našemu. Všecka stáda půjdou s
námi a nezůstane od nich ani kopyta; jsouť potřebná
ku poctě Hospodinu Bohu našemu; zvláště poněvadž
nevíme ‚ coby mělo obětováno býti ‚ dokud na to
místo nepřijdeme!“ — Na to však Farao zůstal zas
při svém a nechtěl jich propustiti.
I řekl k Mojžíšovi: „Odejdi ode mne, a varuj
se, abys více neviděl tváře mé; kteréhožkoli dne
ukážeš se mně, umřeš.“ Odpověděl Mojžíš: „Tak
se stane, jak jsi mluvil; neuzřím více tváři tvé, leč
bych byl k tobě povolán.“
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 273

I řekl Hospodin Mojžíšovi: „ J e š t ě j e d n o u

ranou dotknu se F a ra o n a aE g y p tu , a potom
p r o p u s t í vás, anobrž p řin u tí, abystevyšli.
— O p ů l n o c i v y j d u do E g y p t a a p o m ř e
vš e ck o p r v o r o z e n é v z e m i e g y p t s k é , od
prvorozeného Faraónova, j e n ž se d í na
t r ů n u j e h o , až do p r v o r o z e n é h o d í v k y ,
kte r á ž j e s t při žernovu, i vše ck o p r v o r o ­
zené hovad. A b u d e k ř i k v e l i k ý p o vší
zemi e g y p t s k é , j a k é h o ž n e b y l o p r v é , a n i ž
kdy p o t o m b u d e . “t (Gen. k. 7.—11.)
Jak hrozné bude připamatování těchto trestů
oněm, jenž podobně tvrdým srdcem často dobré
sliby činívali ale u vrtkavosti své od vykonání jejich
upouštěli! Tentýž Bůh, který Egyptčany ranami
stíhal, jest posavad mocný a zůstane silným na věky.
Jsou však ještě mnohé jiné příklady, jimiž písmo
svaté přísnost a milosrdenství Boží vyznačuje. Před­
kládá to tiž :
Trest v 10. kapitole knihy Levitikus, vypravu­
jíc, že „když Aron od Boha povolaný za sebe i za
lid slavnou oběť konal a Nádab a Abiu, synové
Aronovi, kaditelnice vzali a do nich kladli oheň od
jinud přinešený a ne z oltáře vzatý, kterýž od Boha
samého dán byl: vyšed oheň od Hospodina, spálil je
a zemřeli tu před Hospodinem.“ Vidíme tu, jak
přísně Bůh lehkovážnost trestal! Jindy zas věrnost
s převelikým milosrdenstvím pod svou ochranu vzal,
jak to kniha proroka Daniele v 3. kapitoli popisuje,
řkouc: „že mládenci Sidrach, Misach a Abdenago,
služebníci Boha nejvyššího, jež král Nabuchodonosor
do ohnivé peci vrhnouti dal, když se modle jeho
klaněti nechtěli, od ohně naprosto nedotknuti zů­
stali. Shromáždivše se knížata a úředníci a soud­
cové a mocní královští, ohledávali ty muže, že žádné
moci neměl oheň na tělech jejich, a ani vlas hlavy
jejich nebyl spálen. Zázračná ochrana Boží byla
274 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

tak patrná, že sám Nabuchodonozor vzkřikl: „Po­

žehnaný Bůh jejich, kterýž poslal anděla svého a
vytrhl služebníky své, kteříž věřili v něho. — Pro­
tož ode mne položeno jest toto ustanovení, aby vše­
liký lid, pokolení i jazyk, kterýžby koli mluvil rou­
havě proti Bohu Sidrachovu, Misachovu a Abdena-
govu, zahynul a dům jeho zkažen byl: neboť není
jiného Boha, kterýžby mohl tak vysvoboditi.“ (Dan.
3. k. 9 4 .-9 6 . v.)

Když Israelité na poušti přebývali, reptala ji­

stého dne sestra Mojžíšova Maria proti bratru svému,
mluvíc s Aronem. Tu sestoupil Hospodin v sloupu
oblakovém a stál ve dveřích stánku, zavolal Marii
a Arona, káral jich a dopustil, že Maria malomo­
censtvím raněna byla.“ (Num. 12. k. 10.—12. v.)
Jindy zas proukázal Bůh milost svou, když se
s důvěrou k němu někdo blížil. Tak vypravuje sv.
Matauš v osmé kapitoli svého evangelia, že když
Ježíš sstoupil s hory, na níž lidu oznámil spasitelné
učení své, a za ním šli mnozí zástupové, jistý málo-
mocný přišed, klaněl se jemu, řka: „Pane! chceš-li,
můžeš mne očistiti.“ Ježíš vztáhl ruku a dotekl se
ho řka: „Chci. Bud! čist!“ Načež hned očištěno jest
malomocenství jeho.“ Jakou důtku obsahovati budou
tyto případy pro takové lidi, kteříž za živobytí svého
neměli důvěru v Boha a zůstali v malomocenství
hříchu! Zdaliž by jim nebylo prospěšným bývalo,
přijíti k tomutéž Ježíši a prositi, aby ošklivý neduh
duše čili hřích od nich odjat byl ? Tam tehdy budou
státi v malomocenství svém naproti očištěným, mi­
lostí Boží se skvoucím kajícníkům.
*
*
Stalo se, že když Israelité v stánech na poušti
přebývali a zázračným spůsobem od Hospodina man-
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 275

nou živeni byli, lid přimíšený, sestávající z chátry

egyptské, kteráž se k IsraelBkým připojila, když z
Egypta vyšli, náramně žádal masa sedě a pláče, při­
pojiv sobě také syny israelské, řka: „Kdo nám dá,
abychom se najedli masa? Rozpomínáme se na ryby,
které jsme jídali v Egyptě darmo. Duše naše vy­
prahlá jest, oči naše nevidí nic jiného než tu mannu.“
— I rozhněvala se prchlivost Hospodinova náramně;
ale i Mojžíšovi zdálo se to býti nesnesitelné, „Od­
kud mám nabrati masa, abych dal tak velikému
množství ? Pláčí na mne, řkouce: Dej nám masa, ať
j í m e t a k řekl Hospodinu. Ten pak odpověděl
Mojžíšovi: „Oznam lidu tato slova: „Posvěťte se,
očisťte se pokáním, abyste dar Boží myslí Bohu
milou přijati mohli. Zejtra budete jísti maso. Jáť
jsem zajisté slyšel vás praviti: „Kdo nám dá najísti
se masa? Dobře nám bylo v Egyptě.“ I dáť vám
Hospodin masa, abyste jedli.“ A když se Mojžíš
vrátil do stánu, strhl se vítr od Hospodina, a za­
chvátiv za mořem křepelky, přinesl je a spustil na
stány tak daleko, coby mohl za jeden den cesty
ujiti, ze všech stran vůkol ležení. Vstav tedy lid
celý ten den a celou noc i druhý den shromažďoval
ty křepelky. Avšak ještě vězelo maso v zubích jejich;
a hle prchlivost Hospodinova roznítivši se na lid,
bila jej ranou příliš velikou. Povstaly nemoci, tak
že veliké množství lidu pomřelo. I nazváno jest to
místo: Hrobové žádosti; nebo tam pochovali lid,
kterýž byl žádal masa. (Num. 11. k.) — A když v
den soudný toto velké množství spatří lidé, kteříž
nesmírným požadováním skvostných pokrmů á ne­
střídmostí hřešili ‚ jak děsivou předtuchu velkého
trestu z toho dostanou, vidouce, že tentýž Hospodin
přichází, aby také nad nimi soud vyřknul! A kteříž
žádali masa v těch dnech, v nichž požívání jeho
církev zapověděla, s žalem pohlížeti budou na pří­
klad moudřejšího Daniele i soudruhů jeho při dvoře
276 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

krále Nabuchodonosora; neb ti k svému vlastnímu

dobru zachovali přikázaní Boží. První kapitola knihy
Daniele proroka o tom následující zprávu dává:
„Řeklť král správci komorníkův, aby uvedl z synů
israelských a z rodu královského a knížecího mlá­
dence opatrné v umění a vycvičené v kázni, aby je
učil písmu a jazyku chaldejskému. I nařídil jim
král stravu na každý den z pokrmů svých a z vína,
kteréž on sám píval. Byli tedy mezi nimi z synů
Jůdových Daniel, Ananiáš, Misael a Azariáš. — Umí*
nil pak Daniel v srdci svém, nepoškvrniti se pokrmy
s stolu králova, neb byly zákonem zakázány a po­
cházely též z obětí bohům pohanským vzdávaných,
pročež kdyby je požíval, účastenství na pohanské
modloslužbě by bral. Prosil tedy správce komor­
níkův, aby nebyl poskvrněn. Dal pak Bůh Danielovi
milost a milosrdenství před obličejem knížete ko­
morníkův. Nehněval se sice na něho pro jeho žádost,
ale přece se ostýchal svoliti k tomu z bázně před
králem. I řekl Danielovi: „Bojím já se pána svého
krále, kterýž určil vám pokrm i nápoj, kterýž uzří-li
tváře vaše hubenější nežli jiných mládenců, souvě-
kých vašich, odsoudí mne na smrt, domnívaje se, že
jsem z lakomství tak učinil. — Potom řekl Daniel
Malasarovi, kteréhož byl ustanovil kníže komorníků
nad Danielem, Ananiášem, Misaelem a Azariášem:
„Zkus nás, prosím, služebníků svých, po deset dní
a nechť se nám dává vařivo k jídlu a voda k pití:
a spatř obličeje naše a obličeje mládenců, kteříž
jídají pokrmů královských, a jak uhledáš, učiň s
služebníky svými.“ — Ten když uslyšel řeč takovou,
zkusil jich po deset dní. — Po desíti pak dnech
ukázali se obličejové jejich lepší a tlustší nežli všech
jiných mládenců, kteříž požívali pokrmu královského.“
(Dan. 1. k., 1.— 15. v.) Tak i všeci kteříž posty ke
cti a chvále Boží s pokornou myslí zachovávali,
uznáni budou za přednější nad jiné, kteříž posty
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 277

tupili. Ó, jak mnohem důvěrněj by mnozí směli

patřiti ukřižovanému Spasiteli vstříc, kdyby b od­
danou myslí církve uposlechli!
*
*

Poslušností bývá ctěn, neposlušností uražen Bůh

co nejvyšší Pán života i smrti. Tenť ani Mojžíšovi,
jehož sobě milostivě vyvolil, neposlušnost neprominul
ale pozděj Lazarovi, k poslouchání Blova o království
nebeském náchylnému život na čtvrtý den vrátil.
Písmo svaté o tom dí: „Hospodin promluvil k Moj­
žíšovi téhož dne, když v písni lidu israelskému
krásná poslední poučení dal, řka: „Vstup na horu
tuto Abarim a v té na vrch. Nebo, kterýž jest v zemi
moábské naproti Jerichu: a spatř zemi chananejskou,
kterouž já dám synům israelským, aby ji obdrželi, a
umři na té hoře. Na kterouž vstoupě připojen budeš
k lidu svému, jako umřel Aron bratr tvůj na hoře
Horeb a připojen jest k lidu svému: nebo jste zhře­
šili proti mne uprostřed synů israelských, při vo­
dách odpírání v Kades na pouští Sin: a neoslavili
jste mne mezi syny Israelskými. Naproti uzříš zemi,
kterouž já dám synům israelským, ale nevejdeš do
ní.* (Deuteron k. 3 2 .J Provinění Mojžíšovo, pro nějž
vejíti nesměl do zaslíbené zemi, bylo, že na poušti
Kádes po dvakrát udeřil holí v skálu, aby vydala
vodu, kdežto Bůh přikázal, aby shromáždil lid, vzal
holi, s kterou v Egyptě divy činil a s Aronem ke
skále mluvil. „ Ž e jste mi neuvěřili, abyste mne
oslavili před syny israelskými, neuvedete těchto lidí
do země, kterouž jim dám,“ tak jich tehdy hned
trestal Hospodin. — U hrobu Lazara, vida velkou
důvěru sestry jeho a milujíc ho, zvolal Ježíš hlasem
velikým: „Lazaře, pojď ven!“ A hned vyšel, jsa ob­
vázán povijadly na rukou i na nohou. I tvář jeho
byla obvázána rouchou, fiekl jim Ježíš: Rozvažtež
jej a nechte, ať odejde:“ Mnozí pak z židů, kteří
278 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

byli přišli k Marii a Martě a viděli, co Ježíš učinil,

uvěřili v něho. (Jan. 11. k., 43. a 44. v.) Majíce
svědectví všemohoucnosti Boží před sebou, vidouce
Lazara samého mezi vzkříšenými, budou sobě mnozí
v soudný den trpké předhůzky činiti, že tak malou
víru a důvěru v Boha měli. „Ó, že jsme byli tak
zpozdilí k slyšení slov písma svatého, které nám
takové slavné skutky Boží připomínalo!“ Tak a
podobně budou mluviti a slova jejich nebudou leč
opětné vlastní odsuzování.
* * *
Při návratu z krajiny filistínské vztáhl levita
Oza ruku k arše Boží a zadržel ji, nebo vyhazovali
volové a nachýlili ji. Avšak levitům nebylo dovo­
leno dotknouti se archy Boží. Protož rozhněval se
prchlivostí Hospodin na Ozu a porazil ho pro tu
všetečnost: i umřel tu u archy Boží. (2. král. 6. k.,
6. a 7. v.) Smrť Ozy má býti výstrahou všem, kte­
říž k svatým věčím přistupují, aby to nečinili vše­
tečně a neuctivě. Avšak Bůh ani nepřipustí, aby
služebníci jeho milosti požívající lehkovážně zneuc­
těni byli. často upozorní zázrakem na tó, co jemu
svaté a libé jest. Takový příklad máme v třinácté
kapitoli čtvrté knihy královské. „Po smrti Elisea
vtrhli lotříkové z Moab do země Jůdské. Někteří
pak pochovávajíce člověka, když uzřeli ty lotříky,
uvrhli to tělo mrtvé do hrobu Eliseova. Kteréž,
když se dotklo kostí Eliseových, ožil člověk a po­
stavil se na nohy své.“ — Připomenouti sluší, že
hrob proroka Elisea dle tehdejšího spůsobu byl pro­
strannou jeskyní, k jejímuž vchodu kámen přivalen
byl. Lidé, o kterých zde řeč je, hledali úkrytu před
nepřátely na posvátném, Bohu milém místě, pročež
se Bůh nad nimi slitoval a spolu nové svědectví
zalíbení svého v proroku Eliseovi dal.
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 279

Pro nepravosti jedné rodiny trestal Bůh celou

zemi, jak v druhé knize královské (21. k., 1. v.)
čteme: „Za dnů Davidových byl hlad tři léta pořád.
I otázal se David Hospodina skrze ústa nejvyššího
kněze, pročby ten hlad byl na lid seslán? I řekl
Hospodin: „Pro Saule a dům jeho krvavý, poněvadž
zavraždil Gabaonitské.“
Jindy zas opuštěného ode všech a pronásledo­
vaného člověka milosrdně se ujal. Důkaz toho za=
chovává třetí kniha královská v devatenácté kapi­
tole. Eliáš jsa pronásledován krutou královnou Je-
zabelou a poddanými jejími odešel na poušť a vzdáliv
6e cestou jednoho dne samojediný pod jalovcem se
usadil, jsa na mysli tak skormoucený, že si žádal
umříti. Éeklť: „Dostiť jest mi Hospodine, vezmi duši
mou; neboť nejsem lepší nežli otcové mojí.® I po­
ložil se a usnul v stínu toho jalovce: a aj anděl
Hospodinův dotekl se ho a řekl jemu: „Vztaň a
pojez.“ I ohlédl se, a aj u hlavy jeho podpopelný
chléb a nádoba vody. Pojedl tedy a napil se, a
usnul zase. — I navrátiv se anděl Hospodinův po­
druhé, dotkl se ho a řekl jemu: „Vstaň, pojez nebo
dlouhou cestu máš ještě před sebou.“ A on vstav,
jedl a pil a šel v sile pokrmu toho čtyřicet dní a
čtyřicet nocí až na horu Boží Horeb.“ — Když to
připamatováno bude všem, kteříž Ježíše k soudu
očekávati budou, zvolají mnozí: „Ach, jak jsme ne­
rozumní byli, jsouce toho domnění, že práce naše
jedině nám potřeby k živobytí získala. Jak jsme
byli zaslepeni, když jsme při potu tváře o vezdejší
chléb zanedbali vyprositi a zasloužiti požehnání
Boží! Proč jsme neotevřeli oči dříve, než v tuto
pozdní strastnou chvíli soudu našeho?“
*

Bůh proniká všechno; jeho síla zničuje a za­

chovává. Dle vůle jeho se pozemské věci mění aneb
280 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

nezměněny zůstávají, Popatřme na příklady toho!

V osmnácté kapitole třetí knihy královské lze se
dočisti, že když prorok Eliáš, aby déšť od Hospo­
dina vyprosil, oběť zápalnou naproti modloslužeb­
níkům Bálovým Bohu pravému přichystal a prosil:
„Vyslyš mne Hospodine, vyslyš m ne: aby poznal lid
tento, že jsi ty sám Hospodin Bůh,“ oheň Hospodi­
nův spadl a oběť zápalnou i dříví, i kamení, též i
prsť, i vodu, kteráž byla v strouze strávil. Veškeren
Hd, kterýž to viděl, padl na tvář svou a řekl: „Ho­
spodin, onť jest Bůh, Hospodin onť jest Bůh.“
V třetí kapitole druhé knihy Mojžíšovy čteme
zas, že když Mojžíš pásl ovce Jethra, testě svého,
kněze madiánského, a když hnal stádo hlouběj na
poušť blíže hory Boží Horeb, ukázal se mu Hospodin
v plameni ohně v prostředku kře: a viděl, žeby
keř hořel a neshořel. —
Tak je všecko v moci Boží; i když zkázu do­
pouští, i když v patrném nebezpečenství zachovává,
chce býti poznán a slaven. „O, bychom to byli či­
nili“ tak stenati budou mnozí v soudný den.
* * *
Příklad přísných trestů dal Bůh, když za časů
proroka Eliáše zavřeno bylo nebe a po tři léta i
šest měsíců žádného deště na zem nepadlo, když
všeckno uschlo na polích a lidé hladem mříti museli.
Příčina toho byla všeobecná, náchylnost k modlo­
službě, která se naproti zákonu Božímu do rodin
israelských vedrala. (Sr. Luk. 4. k. 25. v.) A na­
hlédneme-li do čtvrté knihy Mojžíšovy ( k . 20.) ná-
lezneme, že tentýž Hospodin, který rozkázal, v hněvu
svém oblakům, aby deště nevydávaly, milosrdenstvím
hnut jsa k lidu, který k hoře Sinai spěchal, aby
zákon jeho přijal a opatroval, Mojžíšovi přikázal,
aby ze skály udeřením holí vodu vyloudil, tak že
z hojného pramene lidi a hovada žížeň uhasili.
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 281

Neméně přísným se ukázal Bůh, když dle svě­

dectví první knihy královské (16. k., 19. v.) z Bet-
samitských, kteří s všetečností na archu úmluvy
pohlíželi, sedmdesát čelnějších mužů a padesát tisíc
obecného lidu umříti nechal pro věčnou výstrahu
všem, aby s hříšnou všetečností neskoumali tajemství
a cesty prozřetelného řízení Božího. Nemenší míru
milosrdenství svého ukázal však, když trestav napřed
reptavé Israelity tak zvanými ohnivými hady, pozděj,
když přišli k Mojžíšovi a řekli: „Zhřešili jsme, že
jsme mluvili proti Hospodinovi a proti tobě; modli
se, ať odejme od nás ty hady,“ — kázal udělati
hada měděného a vyzdvihnouti jej na znamení, aby
žáden, kdož uštknut jsa pohleděl naň, neumřel, ale
živ zůstal. (Num. 21. k,, 8. v.) V š i c k n i z nového
z á k o n a , k t e ř í p ř e d soudnou s t o l i c i B o ž í
s h r o m á ž d ě n i b u d o u , p ř i p o m e n o u sobě, že
t éž j i m v z t ý č e n o b yl o z n a m e n í s p a s i t e l n é ,
kří ž s v a t ý , a b y u š k n u t i b y v š e h a d e m p e ­
k e l n ý m a m a j í c e v s o b ě s m r t í c í j e d h řích u ,
s k r o u š e n ý m o b r á c e n í m se k o n o m u z n a k u
blahospaBnému obž ivení a m i l o s t í B o ž í za­
c h r á n ě n i byli. Takové p ř i p o m e n u t í ale
n e b u d e m í t i u v š e c h t e n s á m ú č i n e k . Ti,
k t e ř í ž m ě l i k ř í ž P á n ě v ž d y p ř e d oč i ma,
plesati b u d o u j a k o lidé; jimž ž i v o t z a c h r á ­
něn b y l ; o n i v š a k , k t e ř í ž se ke k ř í ž i s v a ­
tému n e o b r a c e l i a v h říchu svém zemřeli,
n á r a m n ě ž e l e t i b u d o u , že m o c i S p a s i t e l e
nevěřili.
Jiné příklady obsahuje třetí kniha královská
v dva a dvacáté kapitole. Slova její jsou; „Táhl
král israelský Achab, jemuž pro nepravosti prorok
Micheáš z nařízení Božího trest předpověděl, s Jo-
safatem králem jůdským proti Syrským do boje.
Před bitvou pak změnil oděv svůj. Přikázali král
syrský třiceti dvěma knížatům svým nad vozy, řka:
282 Eap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

„Nebojujte proti žádnému ani malému ani velkému,

než proti samému králi israelskému.“ — Když tedy
uzřeli knížata nad vozy Josafata, který ve svém
vlastním královském rouchu oblečen zůstal, domní­
vali se, žeby on byl král israelský a obořivše se
naň, bojovali proti němu. I zkřikl Josafat. Když
porozuměli knížata vozů, že on není král israelský,
nechali ho. Ale ruka Páně, jenž k trestu pozdvi­
žená byla, našla Achaba i v rouchu cizím. Neušel
řízení Božímu. Muž jeden natáh lučiště, na nejisto
střelu vypustil a náhodou postřelil krále israelského
mezi plícemi a žaludkem. Ten pak řekl vozkovi
svému: „Obrať se a vyvez mne z vojska, nebo těžce
raněn jsem.“ Rozmohla se bitva v ten den, a král
Achab zůstal na voze svém proti Syrským, aby pří­
tomností svou vojsku dodával zmužilosti; ale večer
umřel a krev tekla z rány do korby vozu. A když
myli vůz jeho v rybníku samařském, lízali psi krev
jeho vedle řeči Hospodinovi, kterouž byl mluvil.“
„Běda n á m ! “ z v o l a j í v s o u d n ý d e n ti, k t e ř í ž
v h ř í c h u a n e p r a v o s t i ž i v i b y l i a se do­
m n í v a l i , že j i c h r u k a P á n ě n e d o s t i h n e .
„Běda n á m ! “ ř e k n o u , „nyní j s m e z ů s t a v e n i
v ě č n é m u soudu. “ Ne ní ť a n i t r ů n u t a k v y s o -
kého ani j e s k y n ě na p o u š t i t a k uk ry té ,
a b y p ř e v z n e š e n ý B ů h n e v i d ě l , co t u i t a m
se děje. Ne ní k l a m u a n e b p o d v o d u t a k chy­
t r é h o , a b y B ů h t a j n é o s n o v y j e h o roze-
b r á t i a k z a h a n b e n í o d h a l i t i n e d o v e d l . Ne n í
b e z p e č n o s t i p ř e d r u k o u Páně.
Alevšak též neméně zázračným spůsobem ví
Bůh proukázati milosrdenství své. Důkaz toho dává
kniha Numeri v šest a dvacáté kapitole. Datan a
Abiron, knížata lidu povstali s Kóre proti Mojžíšovi
a Aronovi. Poněvadž se tím zprotivili Hospodinu,
kázal otevříti zemi ústa svá, aby požřela Kórého a
dvě stě padesáte jiných mužů, „Avšak stal se veliký
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 283
div,“ dí svaté písmo, „že když Kóre zahynul, synové
jeho nezahynuli/‘
* *
Falešnou pokryteckou mysl Bůh náhlým spů-
sobem trestával. Třeba jen sobě před oči postaviti
příklad nemocného Ochoziáše, jak v první kapitole
čtvrté knihy královské obsažen jest. Ochoziáš po­
slal muže, aby se Bélzebuba, boha akkaronského
ptali, zdaliž uzdraví a jakých léků by měl užiti ? —
Kam se poděla důvěra v Boba, nejvyššího Pána ži­
vota i smrti, když pomoci hledal u bůžka pohan­
ského ? — A když poslové na cestě se potkali s
prorokem Eliášem, nazývali jej pokryteckou pokorou
„mužem Božím,“ mužem od Boha poslaným. Eliáš
ale duchem Hospodinovým naplněn, odpověděl jim:
„Jestliže jsem muž, Boží, nechť sestoupí oheň s nebe
a sžeře tebe náčelníka i těch padesát.“ A vskutku
sstoupil oheň s nebe a sežral náčelníka s padesáti
výslanými muži. (4. král. 1. k., 10. v.). Co ř e k n o u
k t o m u t o p ř í k l a d u Boží p ř í s n o s t i l i dé,
k t e ř í ž p o v ě r e č n é j i nam než k B o h u o p o m o c
v p o t ř e b á c h se o b r a c e l i ? Z d a l i ž n e n í B ů h
m o c n ý n a d e v š e c k o , že n e n í t ř e b a j i n d e ,
než u ně ho p o d p o r y hledati? — Z d a l iž ne­
b u d o u p o v ě r e č n í c i s t r a c h e m p ř e d ě š e n i , že
p o d o b n ě ohněm s ne be z a s t i ž e n i být za­
sl ouž i l i , j e l i k o ž B o b e m o p o v r h l i a z t i ­
chých, m a r n ý c h aneb z l ý c h p r o s t ř e d k ů do*
brého vý sledku očekávali?
Ale když Bůh náhle tresce, není to trest po­
dobný pomstě prchlivého člověka. Rada jeho jest
nevystižitelná. Nachází se toho skvělý důkaz v
evangelium svatého Lukáše. „Stalo se,“ tak vypra­
vuje sv. apoštol, „že, když se naplňovali dnové vzetí
Ježíše Krista, čili když se blížila doba smrti a osla­
vení jeho, pevně si umínil jíti do Jerusaléma, ačkoli
284 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

dobře věděl, čo ho tam očekává. I poslal poBly

před sebou; a oni jdouce vešli do města samaritán­
ského, aby mu obstarali místo, kde by pohostinu
přebývati mohl. Ale Samaritáné nepřijali ho, pro­
tože zjevno bylo, že jde do Jerusaléma. Horšilif se,
že neslaví svátky se Samaritánskými. I viděvše to
učenníci jeho, Jakub a Jan, řekli: „Pane! chcešli, ať
díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je?“ — A
Ježíš obrátiv se potrestal jich, řka: „Nevíte, čího
jste ducha. Syn člověka nepřišel duší zatratit, ale
spasit.“ D a l e k o byl o J e ž í š e K r i s t a v onom
p á d u , aby byl v n á h l o s t i a h n ě v u s učen-
n í k y s v ý m i s o u h l a s i l . D a l e k o j e s t Boha,
a b y k d y v m s t i v o s t i č l o v ě k a t r e s t a l . Úmysl
j e h o j e s t , p ř i v é s t i k s p a s e n í . — Al e p r o t o
tím v ě tší bázeň před soudem jeh o povstati
m u s í v k a ž d é m , k d o ž si z n e u c t ě n í j e h o po-
v ě d o m j e s t ; n e b o ť byl-li t r e s t po č a s mož­
n é h o p o l e p š e n í o d l o ž e n , b u d e v o n é době,
k d e čas z k o u š e k , p o k á n í a z a s l u h o v á n í
m i n u l , z a j i s t é dle ‚ p o ž a d a v k ů v ě č n é s p r a ­
v e d l n o s t i určen.
* * *
Nejvzdálenějéí cizinec, jestliže skroušené milosti
království Božího vyhledává, přijat a dědic králov­
ství toho, jestliže se hříchem poškvrní, vyloučen a
zavržen bude. Důkaz toho dali pohanský Náman
a služebník proroka Elisea. „Náman, kníže vojska
krále syrského,“ tak vypravuje písmo svaté, (4. král.
5. k.) byl muž veliký u pána svého a ctěný; byl
udatný a bohatý, ale malomocný. — Z Syrie toho
času byli vyšli lotříkové a přivedli z země israelské
zajatou děvečku maličkou, a ta byla potom v službě
u manželky Námanovy. Ta pak řekla k paní své:
„O by býl pán můj u proroka, kterýž jest v Samaří,
jistě by ho uzdravil od malomocenství.“ Náman si
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 285

té řéči všimnul a všed ke králi, pánu svému, ozná­

mil to jemu, řka: „Takto a takto pravila děvečka
z země israelské.“ I řekl jemu král syrský: „Jdi a
já pošlu list králi israelskému.“ — Odešel Náman
a vzal s sebou deset hřiven stříbra a šest tisíců
zlatých a desateré roucho proměnné. I přinesl králi
israelskému list v tato slova: „Když obdržíš list
tento, věz že jsem poslal k tobě Námana služebníka
svého, aby ho uzdravil od malomocenství jeho.“
A když přečetl král Israelský tento list, roztrhl
roucho své a řekl: „Zdaliž jsem já Bohem, abych
mohl usmrtiti a obživiti někoho, že tento poslal ke
mně, abych uzdravil člověka od malomocenství je
jeho?“ To když uslyšel Eliseus muž Boží, totiž že
roztrhl král israelský ioucho své, poslal k němu,
řka: „Proč jsi roztrhl roucho své? Nechť přijde ke
mně a zví, že jest prorok v Israeli.“ — Tedy při­
bral se Náman s koňmi a vozy a stál u dveří domu
Eliseova. I vyslal k němu posla Eliseus, řka: „Jdi
a uměj se sedmkráte v Jordáně a uzdraveno bude
tělo tvé a čist budeš.“ — Sestoupil tedy a umyl se
v Jordáně sedmkrát vedle řeči muže Božího, a uči­
něno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého a očiš­
těn jest.
Navrátiv se k proroku se vším komomstvem svým,
přišel a postavil se před ním a ře k l: „Y pravdě
nyní vím, žeť není jiného Boha na vší zemi, jediné
toliko v Israeli. Protož prosím, přijmiž dary z po­
žehnání Božího od služebníka svého.“ Ale Eliseus
odpověděl: „Živť jest Hospodin, před kterýmžto
stojím, žeť ničeho nevezmu.“ A ač ho nutil, nikoli
nesvolil. Po tom odjel Náman domů.
Zatím ale řekl lakomý Giezi, služebník proroka
Elizea sám k sobě: „Sanoval pán můj Námana syr­
ského tohoto, že nevzal, což byl přinesl: živ jest
Hospodin, žeť, poběhnu za ním a vezmu něco od
něho.“ I běžel Giezi za Námanem: kteréhož když
286 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

spatřil an běží k němu, skočil z vozu vstříc jemu

a řekl: „Dobře-li se všecko děje?“ Giezi odpověděl:
„Dobře. Pán můj poslal mne k tobě, řka: Nyní
přišli ke mně dva mládenci s hory Efraim, z synů
prorockých: dej jim hřivnu stříbra a dvoje roucho
proměnné.“
I řekl Náman: „Lépeť jest, aby raděj vzal dvě
hřivny.“ I přinutil ho a svázal dvě hřivny stříbra
do dvou pytlů a dvoje roucho proměnné, a vložil
to na dva pacholky své, kteříž to i nesli před ním.
A když přišel již u večer, vzal to od nich a složil
v domě, i propustil muže ty. Sám pak všed, stál
před pánem svým. I řekl mu Eliseus: „Odkud při­
cházíš Giezi?“ — Ten odpověděl: „Nechodil slu­
žebník tvůj nikam.“ Ale Eliseus řekl: „Zdaliž srdce
mé, prorocký můj duch nebyl při tom, když obrátil
se muž z vozu svého vstříc tobě? Protož nyní vzal
jsi stříbro a vzal jsi roucha, aby nakoupil zahrad
olivových a vinic. Ale i malomocenství Námanovo
přichytí se tebe až na věky.“ — Giezi odešel od
Elisea a byl malomocný jako sníh.
I Eliseus, Náman a la k o m ý nešlechetný
Gi e z i b u d o u p ř í t o m n i s o u d u v š e o b e c n é m u .
P o s t a v a Giezího naplní mnohé s t r a c h e m
p ř e d v ý r o k e m Bo ž í m. V ž d y ť t a k é o n i l a k o ­
t i l i po vezdejším s t a t k u , klam a p o d v o d
p r o v o z o v a l i n a p r o t i b l i ž n í m svým. P o v o ­
l á n í své a d a r y B o ž í n e b o v l o h y své n e u ž í ­
v a l i k b l a h u b l i ž n ý c h a ke c t i Boží, a l e k
s v é m u n e s p r a v e d l i v é m u zi s ku. — P a k bu­
d o u v t r e s t u Gi e z í h o t u š i t i l h á ř i t r e s t s v ů j
a k v í l i t i ž a l e m , že se p e n ě z i a n e b b a ž e n í m
po c t i k e l ži s v é s t i dali . — P l e s a t i b u d o u
v š a k s E l i s e e m b l a ž e n í d o b r o d i n c o v é , že
užili p ř í l e ž i t o s t í , aby lásku k Bohu nezišt­
nou, čistou l á s k o u k b liž n ím osvědčili.
*
*
 Kap. 9. Spravedlnoet a milosrdenství. 287

Když dle řízení Božího král Osee a lid israel­

ské do rukou krále assyrského dáni a do zajetí od­
vedeni byli, nechtěl přece Bůh podle nejmoudřejší
rady své, aby země jejich do rukou pohanských dány
byly, Měliť se potrestáni jsouce, zase navrátiti ča­
sem svým do příbytků svých. — Ale král assyrský
se tomuto úmyslu Božímu zprotivil. On přivedl lidi
z Babylona a jiných krajin pohanských, a osadil je
v městech samařských místo synů israelských. Ty
pak panovali Samaří a bydlili v městech jejich.
Nebáli se však Hospodina, neznali a nectili pravého
Boha. Proto posláni byli na ně lvové, kteří je dá­
vili.“ (4. král. 17. k., 24. a 25. v.) Všickni tito po­
vstanou v den soudný a vydají svědectví o spra­
vedlnosti Boží proti všem, jenž se nechtěli podrobiti
moudré radě a zákonům Božím.
Avšak také prorok Daniel povstane, aby svě­
dectví vydal o milosrdenství Božím, kteréž jej za­
chovalo, když věren jsa přikázáním Božím raděj do
jamy lvové se uvrhnouti dal, nežby byl bral podíl
aneb trpěl modloslužbu, Hospodina jediného pravého
Boha urážející, jak o tom čteme v čtrnácté kapitole
knihy proroka Daniele následující: „Byl pak Daniel
hodovník králův a vzácný nade všecky přátele jeho.
Byla také modla u Babylonských jmenem Bél. Král
sám také ctil jej a chodil na každý den klanět se
Bélovi; ale Daniel klaníval se Bohu svému. I řekl
jemu král: „Proč se neklaníš Bélovi?“ I odpověděv
řekl jemu Daniel: „Protože nectím model rukou
udělaných, ale živého Boha, kterýž stvořil nebe i
zemi a má moc nad všelikým tělem.“ I řekl jemu
král: „Nezdá se tobě býti Bél živým Bohem? Zdáž
nevidíš, jak mnoho jídá a pije každodenně?*) I usmí­
vaje se Daniel řekl: „Nemyl se, k ráli! neb tento jest

*) Vydávalo se modle každodenně dvanácte měr běli, čtyřiceti ovec

a šest džbánů vina.
288 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

vnitř hliněný a zevnitř měděný, aniž kdy jí.“ Roz­

hněvav se král povolal kněží a řekl jim: „Nepovíte-li
mi, kdo jest ten, jenž tyto náklady snídá, umřete.
— Pakli ukážete, že Běl ty věci jídá, umře Daniel,
neboť rouhal se Bélovi.“ I řekl Daniel králi: .„Staň
se podle slova tvého.“ Bylo pak kněží Bélových
sedmdesáte kromě žen a maličkých a synův. 1 při­
šel král s Danielem do chrámu Bélova. I řekli kněži
Bélovi: Aj! my vyjdeme ven, a ty, králi! polož krmě
a nalej vína a zavři dvéře a zapečeť prstenem svým;
a když vejdeš ráno, neshledáš-li všech věcí sněděných
od Běle, smrtí Zemřemež, anebo Daniel, kterýž selhal
proti nám.“ Pohrdali pak, nebo byli udělali pod
stolem skrytý vchod a tím vcházeli vždycky a sní­
dali ty věci. Tedy stalo se, když vyšli oni a král
předložil pokrmy Bélovi, přikázal Daniel služebníkům
svým, aby přinesli popele. Potrousil jej po všem
chrámě před králem a vyšedše zavřeli dvéře, zape­
četili je prstenem královským a odešli.
Kněži pak vešli v noci podle obyčeje svého, i
ženy, i synové jejich, a snědli všecko a vypili. 1
vstal král při prvním svítání a Daniel s ním. I řekl
král: „Celé-li jsou pečeti Daniéli?“ Daniel odpověděl:
„Celé, králi!“ A hned, jakž otevřel dvéře, pohleděv
král na stůl, zkřikl hlasem velikým: „Veliký jsi Béli!
a není u tebe nižádné lsti.“ I zasmál se Daniel a
zdržel krále, aby tam nevcházel, a řekl: „Hle po­
dlaha! znamenej, čí jsou šlépěje tyto.“ I řekl král:
„Vidím šlepěje mužů i žen i dětí.“ I rozhněval se
král.
Tehdy zjímal kněze i ženy i syny jejich, a uká­
zali mu skrytá dvířka, skrze něž vcházívali a strá-
vívali ty věci, kteréž byly na stole. Protož pobil
je král a dal Béle v moc Danielovu, kterýž vyvrá­
til jej a chrám jeho. —
A byl také drak čili had veliký na tom místě:
jejž Babylonští co boha ctili. I řekl král Danielovi,
 Kap. 9. Spravedlnost' a milosrdenství. 289

„Aj, nyní nemůžeš říci, žeby tento nebyl bůh živý,

protož klaň se mu.“ I řekl Daniel: „Pánu Bohu
svému klaním se; neb on jest Bůh živý, tento pak
není Bohem živým. Ty pak, králi! dej mi moc a
žabím draka bez meče i kyje.“ I řekl král: „Da-
vámt ji tobě!“ Vzal tedy Daniel smoly a tuku a
chlupův, a svařil to spolu a nadělal šišek a dal je
v ústa draku; i rozpukl se drak. A řekl: „Aj, ten!
kteréhož jste ctívali.“ To když uslyšeli Babylonští,
rozhněvali se náramně; a shromáždivše se proti králi,
řekli: „Židem učiněn jest král; Béle zkazil, draka
zabil a kněží povraždil.“ Přišedše potom ke králi
řekli: „Vydej nám Daniele, jinak zabijeme tebe i
dům tvůj.“ Tedy vida král, že se na něj obořili ná-
rámně i donucen jsa, vydal jim Daniele. Oni pak
uvrhli jej do jámy lvové a byl tam šest dní. V
jámě bylo sedm lvů, kterým na každý den dvě těla
a dvě ovce dávány byly. Tehdáž ale nebylo jim
dáno ničeho, aby sežrali Daniele,

Jakkoliv zde hájitele cti Boží v největším ne­

bezpečenství vidíme, nemůžeme přece říci, že ho Bůh
opustil, čteme dále, že byl v Jůdstvu prorok jme­
nem Habakuk, kterýž toho času nachystal vaření a
nadrobil chleba v okřínku a šel na pole, aby nesl
žencům. I řekl anděl Páně k němu: „Nes oběd,
kterýž máš, do Babylona Danielovi, kterýž jest v
jámě lvové,“ I řekl Habakuk: „Pane, Babylona
jsem neviděl a o jámě nevím,“ I uchopiv ho anděl
Páně za vrch hlavy jeho a nesa jej za vlasy, posta­
vil ho v Babyloně nad jamou v prudkosti ducha
svého. I zvolal Habakuk, řka: „Danieli, služebníče
Boží! vezmi oběd, kterýž poslal tobě Bůh.“ I řekl
Daniel: „Rozpomenul jsi se na mne, Bože! a neopu­
stil jsi milujících tebe.“ A vstav potom jedl; ale
anděl Páně postavil zase Habakuka ihned na místě
jeho.
290 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

Přišel tedy král dne sedmého, aby kvílil Da­

niele; a přišed k jámě, nahlédl v ní a aj! Daniel
seděl uprostřed lvů. I zvolal král hlasem velikým,
řka: „Veliký jsi, Pane Bože Danielův!“ I vytáhl jej
z jámy lvové. —
„Roz pome nul jsi se na nás Bož e! a ne­
o p u s t i l j s i m i l u j í c í c h t e b e , “ tak o p a k o v a t i
b u d o u s D a n i e l e m ti, k t e ř í ž B o h a před
s v ě t e m v y z n á v a t i se n e o s t ý c h a l i , \eb po­
z n a j í v onom č a s e , j a k i j i c h Bůh mi l o s r ­
d n ě svou r u k o u c h r á n í v a l ; j a k ut rpení ,
k t e r á ž j i m pro n á b o ž n o u my6l a vě r nos t
B o h u z a c h o v a n o u s t r oj ena byl a, mí rni l
a n o b r ž i s l a d i l , k d e ž t o ' t i , k t e ř í ž z bázně
s v ě t s k é n a r o z l i č n é mo dl o s l u ž b ě podíl
b r a l i , b á z n í j a t i budou, že zárove ň s mo­
d l a m i p ř e d t v á ř í Bo ž í zahynou.
* * *
Také v písmě svatém zaznamenáno jest, že pro
hříchy Manassesa krále a pro krev nevinnou, kte­
rouž byl vylil naplniv Jerusalém krví nevinných.za
vrhl Bůh veškeren lid a poslal chaldejské, syrské, mo-
abské a Ammonské na Jůdu, aby ho zkazili vedle
slova, kteréž byl mluvil skrze služebníky své pro­
roky. (4, král, 24. k., 2.—4. v.)
Jindy však, když královal Josafat, chodě po
cestách Davida otce svého prvních a, nedoufaje v
Bálim čili modly pohanské, ale v Boha otce svého,
podle přikázaní jeho se řídil a ne vedle hříchů
lidu israelského: utvrdil Hospodin království v ruce
jeho, měl zboží nesčíslná a slávu velikou. Protož
připadl strach Hospodinův na všecka království
žerní, kteréž byly vůkol Jůdstva, aniž směli bojovati
proti Josafatovi. (2. Par. 17. k., 1.—10. v.)
* *
4 *
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 291

čteme také v třetí kapitole druhé knihy Ma­

chabejské o přísném trestu Božím následující: „Když
svaté město s obyvateli bylo ve všem pokoji a zá-
konové také ještě velmi dobře se zachovávali pro
pobožnost Oniáše biskupa a duše, mající v nenávisti
zlé věci, bývalo, že i králové a knížata to místo v
největší poctivosti měli a chrám převelkými dary
ozdobovali; tak že Seleukus, král asiatský, z důchodů
svých dával všecky náklady, přináležející k službě
obětní.
Šimon pak z pokolení Benjaminova, ustanovený
správce chrámu, usiloval něco nepravého způsobiti
v městě, ale odpíral mu nejvyšší kněz. Když pak
nemohl Oniáše přemoci, šel k Apolloniovi, synu Thar-
seovu, jenž toho času byl vůdcem Celesyrie a Féni­
cie, a oznámil mu, že jest pokladnice v Jerusalémě
plná peněz nesčíslných, a obecné zboží, kteréž ne-
přináleží k počtu obětí, že nesmírné jest, a že může
všecko to pod moc královu dostati se.
A když byl pověděl králi Apollonius o penězích,
o nichž se mu oznámilo, povolav onen Heliodora,
kterýž byl úředníkem jeho, poslal ho, rozkazuje,
aby peníze právě řečené přinesl. — Heliodoyus tedy
dal se ihned na cestu, na pohled sice, jakoby chtěl
města Celesyrie a Fenicie projeti, ale v pravdě chtěje
vůli královu naplniti. Když pak přijel do Jerusa­
léma a v městě od nejvyššího kněze dobrotivě přijat
jest, oznámil o učiněném pronešení peněz, a z jaké
příčiny by tu byl, pověděl, a ptal se, tak-li by bylo
v pravdě.
Tehdy nejvyšší kněz okázal, že jsou to skladové
a živnosti vdov a sirotků; některé pak z těch věci,
které udal bezbožný Šimon, že jsou Hirkána, vnuka
Tobiášova, muže velmi vznešeného; všeho pak stříbra,
že jest čtyři sta hřiven a zlata dvě stě, a že nikoli
to býti nemůže, aby oklamáni byli ti, kteříž svěřili
místu a chrámu, který po všem světě ctěn jest pro
292 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

jeho poctivost a svatost. Ale on podle toho, co

měl poručeno od krále, pravil, že to vším způsobem
doneseno býti musí králi.
V uložený pak den vsel Heliodorus, aby těch
věcí pořídil. I byl nemalý po všem městě strach.
Kněži pak v kněžském rouše padli před oltářem a
vzývali s nebe toho, jenž o těch skladích zákon dal,
aby je těm, kteříž je složili, neporušené zachoval.
Každého pak, kdož viděl nejvyššího kněze obličej,
srdce bolelo; nebo tvář a barva změněná ia něm
okazovala vnitřní srdce bolest. Pojalať zajisté muže
toho jakási truchlivost a hrůza na těle, z čehož těm,
kdož jej spatřili, patrně se jevila bolest srdce jeho.
Jiní také zástupem z domů sbíhali se, >veřejnou mo­
dlitbou prosíce, že v potupu přijíti mělo to místo.
A ženy přepásavše prsy žíněmi, po ulicích se sbíhaly;
ale i panny, kteréž uzavřené byly, vybíhaly k Oni-
ášovi: všecky pak spínajíce ruce k nebi, modlily se.
A ti zajisté vzývali všemohoucího Boha, aby svěřené
sobě věci těm, kteříž svěřili, ve vší celosti byly za­
chovány.
Heliodorus pak, což byl umínil, vykonával, jsa
již na témž místě sám s služebníky při pokladnici
přítomen. Ale duch všemohoucího Boha velikou moc
svou zjevně ukázal, tak že všickni, kteříž se opo­
vážili uposlechnouti ho, padše mocí Boží, mdlobou
a strachem poraženi jsou. Nebo se jim ukázal ja­
kýsi kůň s hrozným jezdcem, nejlepším oděním
ozdobený; a ten úprkem předními kopyty udeřil
Héliodora; jezdec pak, kterýž na něm seděl, zdál se,
že má odění zlaté. Jiní také dva mládenci okázali
se silou ušlechtilí, překrásní slávou a skvoucí rou­
chem, kteříž obstoupili jej a s obou stran mrskali,
bez přestání mnohými ranami tepouce. Tedy hned
Heliodorus padl na zemi; a velikou mrákotou obklí­
čeného uchopili a na nosící stolici vloživše, kvapně
ven vynesli.
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 293

A tak on, kterýž s mnohými běhouny a služe­

bníky k svrchu řečené pokladnici vsel, vynesen jest
ven, ano mu žáden nepomohl, poznav zjevnou moc
Božu I ležel oněmělý mocí Boží, zbaven jsa vší
naděje a zdraví. (2. Mach., 3. k.)
Pozděj zas stalo se, že Timotheus svolav vojsko
a množství cizincův a sebrav jízdu asiatskou, při­
táhl, jakoby chtěl brannou rukou židovské země do­
byti. — Machabeus pak a ti, kteříž s ním byli, když
on se přibližoval, modlili se Pánu, prachem hlavy
posypavše a bedra žíněmi přepásavše. U kraje ol­
táře padli, aby jim milostiv byl, nepřátelům pak
jejich aby byl nepřátelena a protivníkům jejich aby
se protivil, jakož zákon dí.
A tak po modlitbě vzavše zbroj, opodál z města
vytáhše a blízko jsouce nepřátel, položili se. Hned
pak, když slunce vzešlo, obě strany učinili bitvu;
tito zajisté rukojmím vítězství a štěstí mimo svou
udatnost majíce Pána, oni za vůdce v boji měli sílu.
Když pak bitva prudká byla, ukázalo se nepřátelům
s nebe pět mužů na koních, z nichžto dva Macha*
bea u prostřed majíce a zbrojí svou ho obklíčivše
neporušena zachovávali; na nepřátely pak šípy a
blesky stříleli ‚ pročež slepotou zmámeni a plni
zmatku padali. (2. Machab. 10, k., 24.—30. v.)
* *
*

Jak přísně Bůh žádá, aby se svatým a pravdi­

vým slovům jeho věřilo, toho příklad nám podává
evangelium svatého Lukáše. Když anděl Gabriel se
zjevil a zvěstoval Zachariáši narození syna a tento
nedůvěrčivě se tázal: „Počemž to poznám? neboť
já jsem stár i manželka má sstarala se ve dnech
svých,“ odpověděv anděl řekl jemu: „Já jsem Gabriel,
kterýž stojím před Bohem, a poslán jsem, abych k
tobě mluvil a ty věci tobě zvěstoval. A hle! bu­
deš n ě m ý m a n e b u d e š m o c i m l u v i t i až do
294 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

d n e , v k t e r é m ž se t y v ě c i s t a n o u , p r o t o ž e
j s i n e u v ě ř i l s l o v ů m mým, k t e r á ž se n a p l n í
č a s e m s v ý m. “ Tak povstane Zachariáš co svědek
přísnosti Boží proti všem, kteříž pochybovali o pravdě
slov a přípovědí Božích a tím nejsvětějšího nebes
Pána urazili. Trnouti budou strachem před okam­
žením, ve kterémž před velebnou tvář jeho povo­
láni jsouce oněmí. (Luk. 1. k,, 19. a 20. v.)
K tomuto svědectví přísnosti se připojí památka,
že Bůh i zázraky k slyšení a věření slov svých po •
vzbuzoval. Ctemeť v evangelium svatého Marka
následující: „Ježíš vyšed z končin týrských, přišel
skrze Sidon k moři galilejskému prostředkem krajin
Desítiměstí. I přivedli mu hluchého a němého, a
prosili ho, aby na něj ruku vložil. A pojav jej sou­
kromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho a
plinuv, dotekl se jazyka jeho: a vzezřev k nebi,
povzdechl a řekl jemu: „Efeta!“ to jest: „otevři se.“
A hned otevříny jsou uši jeho a rozvázán jest sva­
zek jazyka jeho, i mluvil právě.“ (Mark. 7. k,, 31.
až 35. v.)
* *
*

V onen den poznají lidé, jak velkou ztrátu utr­

pěli, když jim čas bez dobrých skutků uplynul.
Znamení, že Bůh zavrhuje toho, kdo pražádných
dobrých skutků nečiní, dal Ježíš Kristus dle svě­
dectví svatého evangelisty Matouše, neb „vida fíkový
strom podle cesty, přišel k němu, ale nic na něm ne­
nalezl než toliko listí; i děl jemu: „Nikdy nerod
se z tebe ovoce na věky! I uschl hned fik ten.“
(Mat. 21. k., 19. v.) — Však i svatý Lukáš nám
zachoval následující poučná slova: Ježíš pověděl
podobenství toto: „Strom fíkový sázený měl kdosi
na vinici své a přišel, hledaje na něm ovoce, a
nenalezl. Ěekl pak k vinaři: „Aj, tři léta jsou, co
přicházím hledaje ovoce na tomto fíku, a nenalézám,
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 295

pročež vytni je j; nač také zemi zaměstnává ? On pak

odpovídaje dí jemu: „Pane, ponechejž ho i tohotoleta,
až jej okopám a ohnojím, ponese-li ovoce: pakliť
neponese, potom jej podetneš.“ (Luk. 13. k,, 6.—9. v.)
„ Je'ště j e s t č a s,“ tak volají tato slova sva­
tého evangelium k nám, abychom dle slov svatého
Bonaventury povznesli očí duše své k Bohu a pře*
devším popatřili, zdaliž jsme někde hluboce nepadli;
neb kdo o svém klesání neví, nestará se o vstávání.
Jestliže však poznáme bídu svou, volejme z hlubo­
kosti k Bohu, aby nám podal pomocnou ruku mi­
losrdenství svého, kteráž ukrácena není, tak aby
nám pomoci nemohla. Nechtějme ztratiti naděj svou,
ale plni důvěry předstupme před trůn milosti, aby­
chom odtud! ovoce víry své, totiž spasení duší naších
brali. Nechtějme protahovati ode dne ke dni; nebo
život nás volá, blaho na nás čeká.
Nebude to zajisté žáden, kdo v budoucnost zrak
svůj upře, za malou a nepatrnou věc považovati;
alebrž si na tom záležeti dá, aby čas k řádnému
pokroku a přinášení ovoce milosti Boží užil. Pěkně
vykládá dotyčný pokrok spůsobem vzdělávajících
pravidel následujících:
1. „Chceš-li jíti cestou Ježíše Krista, Spasitele
tvého, skládej především celou naději svou v něm
a vzdej se všech marných potěšení tohoto světa.“
2. „Vynasnaž se, abys všecky chyby a nezřízené
žádosti, pokud k tomu lidská křehkost stačí, opra­
vil a dokonale se polepšil, abys vyčistiv starý kvas
zlosti a ohavnosti v novém žití, Ježišovému připo­
dobněném, obcoval; neb ve vězení hříchů držená
duše se nemůže dříve k nebeským věcem povznésti,
než až vazby zlého zrušeny jsou.“
3. „Odřekni se všech zevnějších závazností, aby
se duše tvá bez překážek a čistě v Bohu zdržovati
mohla,“
296 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

4. Snášej z lásky k vznešenému Pánu a příteli

svému Ježíši trpělivě všecka pronásledování tohoto
světa. Pohrdej potěšením a radostí tohoto světa a
bud! i v protivenstvích klidné tiché mysli, věda, že
slouží k tvému očištění, a k blahu duše tvé.“
5. Nežádej od žádného člověka urputně zod­
povídání aneb zadostučinění za křivdu utrpěnou; neb
víš dobře, jak jsi sám Stvořitele svého a všech věcí
urazil.“
6. „Potupuj sebe; žádej, abys od jiných k tomu
přiveden byl, a snaž se ve všem, co se tebe samého
týče, svatou chudobu zachovati. Uspokoj se pro
sebe s nepatrnými, obyčejnými a skrovnými věcmi,
anižbys toho od jiných žádal. Těš se ze všeho, co
bratřím tvým k potěšení slouží; bud jim k službám
povolný a k pomoci ochotný.“
7. „V každém čase boj se a utíkej před svůd­
nými vnadami tohoto světa; před ctí a slávou, před
lichocením a marným pochlebováním jeho jako před
nákažlivým morem. Měj se vždy na pozoru a ne­
spouštěj sebe nikdy z očí, aby ti nemohl ani vnitřní
ani zevnitřní nepřítel uškoditi.“
8. „Poněvadž se král nebeský, Pán všech věcí
na nebi, na zemi i pod zemí tak ponížil, že podobu
služebníka na se vzal a v lidské křehkosti se obje­
vil; pokoř Be z lásky k němu; uznávej rád bližního
za pána nad sebou a bud! poslušen vůli jeho. Po­
važuj se za služebníka všech bližních svých a bud!
ochotný k pomoci a radě. Tak budeš vždycky v
pokoji a klidu mysli přebývati.“
9. „Pusť všecky věci, které ti žádného duchov­
ního užitku přinésti nemohou, mimo sebe; nepleť se
do záležitostí, při nichž pro spasení a blaho duše
ničeho získati nemůžeš.“
10. Střež všemožným spůsobem očí a ostatních
tělesných smyslů svých, abys neviděl, neslyšel a ne­
cítil, co pro duši tvou spasitelné není. Obzvláště v
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 297

přísné kázni drž jazyk svůj. Opusť všecku marnou

žvastavoBt a vyhýbej příležitostem a pokušením k
tomu."
11. „Miluj svatou samotu; zachovávej čas a po­
řádek modliteb svých a přinášej v pozornosti na
slova, ve vroucím citu pobožnosti a v hluboké po­
koře Bohu libou oběť.“
12. „V čas modliteb shromažd mysl v takovém
pokoji, abys všecko světské vůkol sebe zapoměl a
v tajemství nebeská se pohřížil; abys s takovou po­
božností, uctivostí a radostí své duchovní cvičení
vykonal, s jakou bys u prostřed andělů před tváří
Boží chválu vzdával.“
13. „Měj vždycky obzvláštní úctu a lásku k
slavné nebes královně, matce Spasitele našeho; k ní
se obracuj ve všech potřebách, nebezpečenstvích a
zármutcích; u ní hledej pomoci; ji sobě vyvol za
zvláštní orodovatelkyni; jí odporučuj všecky záleži­
tosti své, nebť jest matka milosrdenství. Denně
poctu svou jí nějakým spůsobem vyjadřuj. Aby
však pobožnost tvá příjemná a úcta od tebe pochá­
zející milá byla, následuj horlivě čistotu a nepoškvr-
něnost její na těle i na duši; zachovej se nepoškvr-
něným a kráčej pokorně šlépějemi jejími.“
14. Uhýbej společnosti druhého pohlaví a vůbec
těch lidi, kteříž by tě k rozmařilosti přivésti mohli.
Kdekoli se nacházíš, vol si za duchovního vůdce
pobožného muže, kterýž zkušený jest, a v tobě slovy
i příklady lásku k Bohu roznítiti a zachovati umí.
U toho hledej ve všech duchovních potřebách úto­
čiště a útěchu.“
15. Chraň se s vší opatrnosti, abys neupadnul
do necitelné lenosti aneb zarmoucenosti, neb to je
cesta k nepořádnému živobytí a vede k smrti. Udr­
žuj se uvnitř a zevnitř vždy v klidu; zachovávej
spokojenost se vším a neprotivuj se žádnému, po-
298 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

kudž čest Boží a spasení tvé v nebezpečenství ne­

přichází.“
16. „Ěid a spravuj vůli svou podle vůle Boží.
Yše má sloužiti k vzdělání. Když vidíš, že jiní chy­
bují, nerozhořčuj se příliš za příčinou toho; nepři­
dávej zlého k zlému; nepřipouštěj, aby duše tvá ci­
zími škvmami zohyzděna byla a' ty utonul v moři,
z něhož jiné vytrhovati se usiluješ. Všecko tedy,
co bez vlastní škody napraviti nemůžeš, zakryj
rouškou lásky a ponechej věc nejvyšší moudrosti a
prozřetelnosti Boží, kteráž i ze zlého dobré vyvá-
děti může.“
i 7. „Učiň srdce své s pečlivou horlivosti ná­
chylným k všelikému duchovnímu cvičení a nepou­
štěj do něho chtivosti pozemských smyslných věcí,
abys svoboden jsa ode všech tvorů Stvořiteli se ode­
vzdal.“
18. „Vid ve všech lidech podobenství a obraz
Boží; miluj je srdečně a upřímně; ujímej se obzvláště
chudých a nemocných, pokud při tom do škodlivých
roztržitostí neupadneš.“
19. „Tak měj vždycky mysl k Bohu obrácenou,
aby každý skutek a každý čin, duchovní aneb tě­
lesný, modlitbou byl. Všecky povinnosti vykonávej
s takovou láskou a ochotností, jakobys je zúmyslně
Ježíši k vůli vykonával, činíš-li někomu dobrodiní,
věz, že to skutečně Ježíš na sebe vztahuje neb dí:
„Cokoliv jste učinili nejmenšímu z bratří mých, mně
jste učinili.“
20. „Vzdávej všem patřičnou úctu a bud svatě
věrný v poslušnosti; nejen k vyšším, ale i k nižším
s ochotností k službám se měj. V dobrých a lho­
stejných věcích dávej přednost vůli cizí před svou
vlastní. Nečiň žádnému obtíží, ale proukazuj všem
stejnou měrou vlídnost a přízeň. Obzvláštní přítul­
nosti a přílišné tajné důvěrnosti se máš varovati.
Nejvíce však se chraň slov, činů neb takových spů-
 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství. 299

sobů, jimiž u jiných hněv, pokřik, nespravedlivost,

rozhořčení aneb pochlebování probuditi se může.“
21. „Snaž se obzvláštní ctnosti a milosti, které
v tobě aneb skrze tebe milosrdenství Boží působiti
za hodno uznává, jakož i své utrpení, bojování aneb
dobré předsevzetí před lidmi ukrývati, pokud! ono
tobě možno jest. Nemluv o nich leč s duchovním
ve zpovědi aneb s věrným přítelem, abys rady a
poučení jeho vyslyšel. Užij každé chvíle, v kteréž
Bohu sloužiti můžeš.“
22. „Obrať srdce své s takovou laskavostí a
něžnou toužebností k Bohu, Stvořiteli svému, abys
ve dne i v noci, v každém okamžení a v každé ho­
dině, při všem co konáš aneb podnikáš, Boha před
očima měl, jsa úplně přesvědčen, že Bkutečně všude
přítomen jest, tebe všude vidí a při všem tebe po­
zoruje. Na to mysli s velikou uctivostí a svatou
nadšeností, s láskou a moudrou rozvahou, {>rose
brzy u nohou jeho převznešené majestátnosti za od­
puštění hříchů; brzy stoje s lítostí u kříže, rozjímaje
o umučení Syna jeho; brzy bera nesčíslná a velká
dobrodiní jeho na mysl, abys vroucí vděčnost svou
vyřknul; brzy jej chvále ve všech skutcích a tvo­
rech, v nichž moudrost, moc, prozřetelnost a láska
jeho se osvědčuje. Jindy zas rozvažovati můžeš,
jak jsi od něho se odvrátil a do záhuby své uvrhl,
jak on tebe však opět pozdvihl, k sobě přivinul a
svým milosrdenstvím potěšil, ačkoliv jsi nevděčným
za to byl. Také na to se rozpomínati můžeš, jak
tajné a nevyzpytatelné, nevystižitelné*a podivuhodné
jsou cesty jeho spravedlnosti, a jak mnoho příčin
máme; abychom tak dobrotivého Boha vždy a ve
všem věrně a stále, s láskou a svatou bázní, pokorně
a poslušně, s ponížeností a úplnou oddaností ctili.
23. „Měj se v každý čas na pozoru před lstí
věčného nepřítele, který často pod spůsobou anděla
300 Kap. 9. Spravedlnost a milosrdenství.

člověku ouklady strojí, aby duše jeho se zmocnil.

Zapotřebí tedy máš, abys oči duše své vždy skrze
pokoru čisté a bystré zachoval a nejtenší osnovu
ďáblovu hned zpozoroval.“
24. „Zachovávej se vší přísností svaté po
nosti stavu svého, netrať nikdy outlost svědomí a
neklesej do vlažnosti a ochablosti. Denně proto
zpytuj, zdaliž jsi hodinu po hodině po cestě spra­
vedlivosti kráčel. A poněvadž žáden tak dokonale
kázeň a spravedlnost nezachovává, aby v ničem ne­
pochybil, nutno jest, častěj se pokáním očistiti a z
hříchů svých se zpovídati. Musíš úplně, upřímně a
skroušené, bez omluv, zatajování neb přestrojování
hříchů, knězi na místě Božím se vyznati. Zpověď
musí vždy lítostí a zadostučiněním sprovázena býti.
Probuzuj tedy v sobě cit žalosti nad všemi chybami,
jak většími tak menšími, a snaž se, abys všem pří­
ležitostem aneb příčinám k nim se bedlivé vyhnul.
Ovšem to stojí velkého namáhání a častých bojů;
avšak, abys i v tom pokročil a sebe sílil, měj v oby­
čeji, aspoň jednou za den pomysliti, jak krátký
život, — jak nesnadná cesta jeho, — jak nejistá
hodina smrti, — jak krásná odměna spravedlivých
— a jak těžký trest bezbožných bude. Po takové
cestě lze doufati a zasloužiti milosrdenství Boží.“

Kapitola X.

O představeni kříže svatého.

Když v oudolí Josafatském shromážděni budem,
uskuteční se, co Ježíš předpověděl. „Lidé budou
strachem schnouti v očekávání těch věcí, kteréž při­
jdou na okršlek země.“ (Luk. 21. k., 26. v.) Budemť
zajisté v takových ouzkostech za příčinou přísného
soudu Božího tam vedle sebe státi, že bychom zhynuli,
 Kap, 10. 0 představení kříže svatého. 301
kdyby možné bylo. S strachem a třesením těla bez
přestání k nebi hleděti a příchod soudce očekávati
budem. Zatím se ale otevrou nebesa a vítězoslavný
kříž, obklopený velkým množstvím andělů, bude při­
nesen a před celým světem postaven.
O tom tajemství mluvil Ježíš Kristus slovy:
„Mocnosti n e b e s p o h n o u se. P o t o m se ob­
jeví z n a m e n í Syna č l o v ě k a na nebi. Teh­
dáž bu do u k v í l i t i v š e cka p o k o l e n í z e m ě ’“
(Mat. 24. k., 29. v.) Jaké znamení na nebi se ob­
jeví, vysvětluje církev katolická slovy: „Znamení
kří že bude na nebi, k d y ž Pán k s o u d u
přijde. “ Svatí otcové vyřkli mínění své a výklad
těch slov v ten smysl, že pravý, skutečný kříž, na
němž Ježíš Kristus umřel, na nebi postaven a od
andělů lidem ukázán bude. Ačkoli teď na mnohé
částečky rozdroben jest, které se obzvláště v koste­
lích katolických chovají a k poctění i líbání podá­
vají, tyto nejinak než těla lidská od andělů opět
složeny a mocí Boží v jeden celek spojeny budou.
Že kříž svatý od andělů s největší slávou přinešen
bude, můžeme sobě mysliti.
Očekávajícím zástupům bude zajisté napřed
chválozpěvy a plesáním andělů slavné okamžení ozná­
meno. Pozornost všech bude obrácena k branám
nebes. Všickni lidé bez výminky, třeba v živobytí
o kříži ani neslyšeli, budou z andělských hlasů po­
znávati, že znamení převelkého tajemství spasení
lidského před ně , předstoupí. Nábožné mínění jest,
že svatý archanděl Michael v nejslavnější ozdobě a
provázen jsa nesčíslným množstvím andělů kříž zla=
tem a skvostem nebeským okrášlený přinese. O tom
průvodu mohou lidská ústa jen slabá slova pronésti.
Jak veliké cti znamení spásy naší v nebesích do­
chází, ani dostatečně mysliti nemůžeme.
Za křížem svatým budou následovati jiní an­
dělé, kteříž jak andělský učitel, svatý Tomáš Akvin­
302 Kap. 10. O představeni kříže svatého.

ský vypravuje, ostatní mučidla ponesou, totiž: sloup,

při kterém přivázán a ukrutně bičován byl, jakož
i bičovací nástroje, potom kopí, kterým od vojína
bok Ježíše otevřen byl, houba, v které mu žluč a
ocet k pití podávali, trsť, kterou mÍBto žezla krá­
lovského v rukou držeti musel, korunu trnovou, která
svatou jeho hlavu ranila, hřeby, jimiž na dřevo kříže
přibyt a provazy, jimiž svázán byl, kostky, které za
příčinou rozdělení roucha metány byly, plášť šarlá-
tový, roušku, v které svatý obličej svůj otiskl; a to
vše se stane za příčinou, aby svět svýma vlastníma
očima viděl, jak mnohonásobných nástrojů k umu­
čení Páně upotřebených bylo, a jak mnoho Syn Boží
trpěti musel.
Když se slavný andělský průvod s nebe sníží
a k shromážděným lidem přiblíží, postaví kříž a
uloží mučidla tak, aby je každý zřejmě očima svýma
viděl. Svatý Michael s křížem a andělé vůkol po-
dobati se budou velkému množství ozbrojenců. Brnění
jejich lesknouti se bude v světle nebeském a mu­
čidla ze sebe vydávati budou září, která bezbožným
nad pomyšlení traplivou zdáti se bude, neb kdykoliv
sě potkají zrakem svým s nimi mysliti budou, že
blesk jich poráží,
Přede vším dojme pohled na svatý kříž jednak
ty, kteříž se báti budou zavržení věčného, jednak
ony, kteříž blahoslavenství věčné očekávati budou,
Skvíti se bude nad slunce a měsíc, a každou krásu
aneb jasnost pozemskou zatemní. Zázračně se ob­
jeví a takovou moc dle účelu svého míti bude, že
i takoví lidé, kteří nikdy o kříži neslyšeli pohledem
naň náležitě poučeni budou. Mohlo by se říci, že
ruka Ježíše Krista samého všecka tajemství svého
umučení na něm vytkne. Mezi těmi, jenž po levici
státi budou, naskytne se mnoho stotisíců lidí, kteří
nikdy v živobytí svém neslyšeli, nečetli a nezvěděli,
co Syn Boží pro spasení světa učinil a trpěl.
 Kap. 10. O představení kříže svatého. 303
Co lidé vůbec při pohledu na svatý kříž a na
ostatní mučidla činiti budou, Kristus Pán sám vyřkl
slovy: „Objeví se znamení Syna člověka na nebi, a
tehdáž kvíliti budou všecka pokolení země.“ Až tedy
skutečně kříž svatý a mučidla před sebou míti a
na tajemství jejich zřetelně patřiti budem, vzbudí
v nás dokonalé poznání všeho, co Pán a Spasitel
náš Ježíš Kristus trpěl, nevýslovně bolestnou sou­
strast. Budeme na sobě cítiti ten zármutek, tu
bolest, kterou bychom při takovémtéž poznání pod
křížem umírajícího Krista byli cítili. Žalem vnitřním
kvíliti a vzdychati budem. „Kvíliti budou všecka
pokolení země,“ řekl Ježíš; a proto musíme mysliti,
že pohled na kříž nejen zatraceným ale také blaho­
slaveným tak dojímavé city vzbudí, že, kdyby ještě
smrtelní byli, překonáni soucitem na zem by padli
a umřeli. Jako by se umučení Ježíše Krista právě
před očima dělo, jakoby právě ted! ukrutně svázán,
u sloupu v žaláři bičován, potupou a posměchem
snížen, na kříž přibit, octem a žlučí napojen, kopím
probodnut byl: tak se bude všecko živé paměti
představovati, k čemuž vnitřní povědomí ustavičně
k nám mluviti bude: „hle, to trpěl Spasitel za tebe;
jsa převznešený, nade všecko svatý a dobrotivý Syn
Boží.“ — Tehdáž bude zjevná všecka tajná utrpení,
která až do té doby Ježíš nezjevil. Tehdáž uvi­
díme, jak ukrutně a nestydatě židé s Ježíšem v noci
svatého utrpení jeho zacházeli, a pochopíme, jak
nevýslovných ouzkostí, zármutků, duševních bolestí,
hořkostí a potup Kristus snésti musel. Při tom také,
pokud to pro člověka vůbec možné jest, poznáme
neskončené vznešenou důstojnost osoby Spasitele
našeho, aby tím více patrno bylo, jak trpké, ukrutné
a hanebné každé mučení jeho bylo, a jak pří tom
svatá majestátnost Boží se snížila. Takové nad­
přirozené poznání na každého tak působiti bude, že
se pocit tehdejší s žádným pocitem vezdejším po-
rovnati nedá,
304 Kap. 10. O představení kříže svatého.

Zatracení budou přehořkou lítostí naplněni;

smrť se jim u přirovnání k bolestnému žalu lehkou
zdáti bude. Lítost jim však nic více nespomůže,
neb to nebude lítost lásky, ale lítost zoufání, jak u
bratrovraha Kaina a u zrádce Jidáše. Kain po
vraždě zpáchané řekl Hospodinovi; „Většíť jest ne­
pravost má, nežli abych odpuštění zasloužil.“ (Gen.
4. k,, 13. v.) — „Jidáš vida, žeby Ježíš odsouzen
byl, želeje toho, navrátil třiceti stříbrných knížatům
kněžským a starším, řka: „Zhřešil jsem, zradiv
krev spravedlivou.“ A když oni řekli: „Co nám do
toho? Ty viz!“ — povrh stříbrné v chrámu, odešel
a osidlem se oběsil.“ (Mat. 27. k., 3 .- 5 . v.)
Tak budou kvíliti zatracení s Jidášem, volajíce:
„Ach, z h ř e š i l i j sme, z r a d i v š e n e v i n n o u
krev! Ach, j a k ý c h u k r u t n ý c h n e p r a v o s t í
j s m e se d o p u s t i l i , an j s m e Syna B o ž í h o
s v ý m i h ř í c h y mučili, u k ř i ž o v a l i a us mr­
t i l i ! “ Tak se vyplní slova Páně, neb kvíliti budou
všecka pokolení země. Údolí Josafatské bude se
třásti od bolestných vzdechů, když uzří zavrženci
nad sebou znamení Syna člověka a lítostné zoufání
se jich zmocní.
A co řeknou pohani, kteří v živobytí svém
nikdy o umučení Páně neslyšeli? — Bolestně a bez
útěchy slepoty své želeti budou a s pláčem zvolají:
„Ach, my u b o z í l i d é ! ó, j a k j s m e ne š ťas t ní
a bídní! Kdy b y c h o m «byli o t ě c h t o tajem-
stvých t a k o v o u z námos t měl i , n e b y l i by-
sme se do t a k o v é záhuby uvrhli. Kd y b y se
nám byl o př edst avi l o, že n e s k o n č e n ě s v a t ý
Bůh t o l i pro nás u č i n i l a trpěl , j a k b y s m e
byl i j emu d ě k o v a l i a sl ouži li ! Vždyť j s m e
f a l e š n ý m bo hům svým, od ni chž jsme, nic
d o b r é h o n e o b d r ž e l i , tak pobožně obě­
t o v a l i a se k l a n ě l i , v z d á v a j í c e ji m úc t u
nej hl ubší ; oč bychom v í c e v d ě č n o s t i pro-
 Kap. 10. O představení kříže svatého. 305
ukázal i Bobu pravému, který nás s t v o ř i l
a s p a s i l a p o s v ě t i t i h o t o v byl! Tak j s me
př i š l i v zkázu, p o n ě v a d ž j s m e ž á d n é h o n e -
měli, kd o ž b y nás byl o pravdě pouči l . TečE
pro n e d o s t a t e k s p a s i t e l n é h o p o z n á n í svého
k t e m n ý m hlubinám o d s o u z e n c ů bu d e m
muset se o d e b r a t i . “ — Avšak věděti musíme,
že pohané nebudou míti příčin, aby tak sobě stě­
žovali; neb kdyby podle svědomí svého byli žili a
nepravostí se chránili, byl by jim Bůh poslal nad­
přirozených prostředků, aby věčné spasení získali.
Nebudeť žáden zatracen, leč to sám zasloužil.
A co řeknou Pilát, Kaifáš, Annáš, knížata kněž­
ská, kteří Ježíše k smrti přivedli; co židé, kteříž
jej tupili, mučili a ukřižovali? ó, kdož by to vše
popsati mohl! Kdož jest sto, aby jen mysliti mohl,
jak oni zuřiti, kvíliti a zoufale bědovati budou! —
Státi tam budou v celé nesmírné hanbě své; žádati
budou, aby hory země padly na ně a jich přikryly.
Cítiti budou, jakoby se strany spravedlivých táli
blesků jich ranilo, kolik očí na ně pohlédnouti může;
a jakoby se strany zavrženců tolikterá kletba na
ně padala, kolik tam bídníků se nalézati bude. Tak
jak oni všecku zlost a nenávist, kterou jejich srdce
obestati mohlo, na Ježíše vylili, tak vylejí všickni
zatracení zlost a nenávist pekelnou na ně.
Nechci o tom slov šířiti, co oni zlí duchové
cítiti budou, kteří zlořečili svatému, přehořkému
umučení Páně a Kristu na kříži se rouhali; nechci
o tom mluviti, jak sobě vespolek nesnesitelných trá­
pení spůsobí: neb to může každému k rozvažování
vlastnímu ponecháno býti. Ale jen to předložití
chci k spasitelnému uvážení, co by jedenkaždý z
nás v oné době myslil, cítil a mluvil, kdyby k za­
vrženým připočten býti měl; jaká ouzkost by se srdce
našeho zmocnila, když bychom viděli, jak bolestně
jsme Ježíši umučení skrze hříchy obnovovali. Kdo
306 Kap. 10. O představení kříže svatého.

sobě živě onen Btav odsouzení čekajících nepravost-

níků představí, musí zajisté každý hřích od srdce
zavrhovati a silné předsevzetí činiti, že po čas žití
svého se žádných nepravostí dopustiti nechce. Oiň-
mež tedy tak k spasení svému, abychom k pravé
lítosti a k polepšení života svého dospěli! Padněme
rádi před znamením kříže svatého na svá kolena,
litujme zkroušeně z celého srdce svého hříchů svých
a rceme: „O n e j v ě r n ě j š í V y k u p i t e l i světa,
J e ž í š i Kri s t e , ve jménu v š e c h l i d í , k t e ř í ž
v s o u d n ý den v oud ol í J o s a f a t s k é m s h r o ­
máž d ě n í b u d o u , p a d á m před tváří t v o u n a
k o l e n a a k l á n í m se ti s n e j h l u b š í p o k o r o u
a u c t i v o s t í . Přej i sobě od s r d c e , abych
o h a v n o s t h ř í c h ů svých t e d t ak p o z n a l , j a k
ji v den z m r t v ý c h vstání poz nám; a a b y c h
ted! t a k b o l e s t n ě l i t oval , ja‚k t eh dáž ž e l e t i
budou. Žádám, abych ted! t a k o v o u l í t o s t
nad h ř í c h y s v ý m i m ě l , j a k l í t o s t v š e c h v
onen h r o z n ý den bude. Také t o u ž í m po
tom, abych tak p o z n á v a l p ř e b o ř k é umu­
čení t vé a t a k o v o u s o u s t r a s t s b o l e s t m i
t v ý mi měl, j ak v poslední den se stane.
Ó dejž mi Bože! abyc h s r d e č n ě o p l a k á v a l
hří chy své a ň a p o t o m p o z dě p l a k a t i ne­
musel! ó, k d y ž p o v á ž í m , jak l e h k o m y s l n ě
a t ě ž c e j s e m t e b e , n e j d o b r o t i v ě j š í Bož e
můj ur a z i l a zne uc ti l , s rdce by mi v t ě l e
puklo; neb do bř e nahl í ží m, že j se m t e b e
ví ce ur a z i l a k t o b ě n e v dě č ně j se choval ,
n e ž l i ž i d é , p o n ě v a d ž jsem o tobě l épe po ­
učen a v í c dobrodi ní j sem o b d r ž e l , než
oni. Zdaž tedy nemá srdce mé v h o ř k ý c h
Blzích r o z p l y n o u t i ?
Měj s t r p e n í se mnou, o B o ž s k ý Sp a s i ­
t e l i a n ě k d e j š í S o u d c e můj! P o p ř e j mi té
v e l k é m i l o s t i , a byc h, po čas ž i t í mého
 Kap. 10. O představení kříže svatého. 307
pravé p o k á n í č i ni l a ne mus e l s s t r a c h e m
očekávati den všeobecného z m r t v ý c h
v s t á n í , ale s ú t ě c h o u a dobrou nadějí naň
p a t ř i t i mohl! Amen.“

Kapitola XI.

O příchodu Soudce.
Milý nábožný křesťane, vše co posavad řečeno
bylo, dává jenom ponětí o přípravě k soudu. Hlavní
věc ale jest příchod Soudce samého. Tu slávu a
majestátnost, s kterou on přijde, nelze vlastně lid­
skými slovy vyložiti, ba ani myšlením lidským po­
chopiti, neb yše při tom jest Božské, nad ponětí
lidské vyvýšené. Domnívati se lze, že všecka velič-
nost a velesláva, kterou neskončený Bůh všemohouc­
ností svou ukázati může, tehdáž se zjeví, aby vši­
ckni andělé a svatí, jakož i všickni dáblové a zatra­
cení, pokud jen budou stačiti, převelkou moc Soudce
a význam Soudu samého pochopili.
Yše to přesahuje lidské ponětí, tak ještě jednou
říci musím. Jen Ježíš Kristus nám něco o tom
sdělil, řka: „Když pak při jde Syn, č l o v ě k a u
v e l e b n o s t i své a v š i c k n i a n d ě l e s ním, t e h d y
se p o s a d í n a s t o l i c i v e l e b n o s t i s v é ‚ a s h r o '
mážděni budou p ř e d něho v š i c k n i n á r o ­
dové.“ (Mat. 25., k. 31. v.) — „Uzří Syna č l o ­
v ě k a v š e c k a p o k o l e n í l i dská, an p ř i c h á z í
v o b l a c í c h s v e l i k o u mo c í a v e l e b n o s t í . “
(Mat. 24. k,, 30. v.) Eihle, tu praví Kristus Pán
dvakrát, že přijde v oblacích nebes se všemi anděly
svými, s velikou mocí a velebností. Kdo však mů|e
vysvětliti, jak veliká tato moc a velebnost bude a
jakým spůsobem nesmírní zástupové andělů se zjeví?
— Nemáme snad žádného jiného popisu o průvodu,
v němž velebnost Boží se ukáže? Nahlédněme jen
808 Kap. 11. O příchodu Soudce.

do žalmů, a nalezeme slova, v nichž Bohem osvícený

král David příchod slávy Boží zvěstuje. Žalm 88.,
97. a 103. obsahují následující udání: „Kde Ho­
spodin k r á l u j e , oblak a m rákota j e s t
v ů k o l něho, s p r a v e d l n o s t a s oud z á k l a d
s t o l i c e j e h o . Ti, k t e ř í ž t o o h l a š u j í s p r a v e ­
d livé výroky a oznamují t r e s t y obstu p u jí
j ej . Oheň p ř e d c h á z í jej a z a p a l u j e v ů k o l
n e p ř á t e l y j é h o . Z d r c e n i b ý v a j í j a k o s ž ír a jí­
cím p l a m e n e m v š i c k n i p r o t i v n í c i p ř e d
t v á ř í B oží. Z a s v ě c u j í se b l ý s k á n í j e h o po
o k r š l k u z e m ě ; vi dí t o a t ř e s e se země. Hory
j a k o v o s k r o z p l ý v a j í se od t v á ř i H o s p o d i ­
novy. N e b e s a z v ě s t u j í s p r a v e d l n o s t j eho.
A n d ě l s k é hl as y o h l a š u j í v ý r o k y v e l e b n é
m o u d r o s t i jeho. — Přioděn j e s t světlem
j a k o r o u c h e m . Obl aků u ž í v á co v o z u , p ř i ­
c h á z í j a k o na k ř i d l á c h v ě t r ů . Onť p o h l e d í
n a z e m a č i ní , a b y se t ř á s l a ; on d o t k n e se
h o r a k o u ř í se z nich. — T r ů n j e h o j a k o
sl unce se s t k v í a j a k o m ě s í c n a v ě k y . “ I
žalm děvětačtyřicátý praví: „ Zj e v n ě b é ř e se Bůh.
O h e ň p ř e d o b l i č e j e m r o z n í t í se a v ů k o l
n ě h o b o u ř e s i l n á . “ Tak podobně skrze ústa1
proroka Jeremiáše mluví Bůh, vece: „Aj, H o s p o d i n
p ř i j d e v ohni, a j a k o vichr vozové jeho,
n e b o ť ohněm Hospodin ro zso u d í a mečem
svým n a d v š e l i k ý m t ě l e m . “ (Isai. 66. k., 15.
a 16. v.) Konečně Kristus Pán sám řekl: „ J a k o
b l e s k od v ý c h o d u s l u n c e v y c h á z í a u k a z u j e
se n a z á p a d , t a k b u d e i p ř í c h o d S y n a člo­
v ě k a . “ (Mat. 24. k., 27. v.) A když Soudce tako­
vým spůsobem přijde, kdožby neustrnul jen při po­
myšlení na to. Kdožby neřekl v duchu, ó jak mi
bude při vidění takové slávy?
V den soudu budou všickni andělé přítomni.
Jaký pohled se při tom naskytne! Počet jejich jest
 Kap. 11. O příchodu Soudce. 309

nesmírný. Postava každého se leskne ozdobou nebes.

0 těch zástupech andělských mluví svatý Jan v
zjevení svém takto: „Viděl j s e m ne be o t e ­
vřené; a aj, kůň bí l ý a t e n, j e n ž na něm
seděl , s l u l V ě r n ý a P r a v d o m l u v n ý a b s p r a ­
v e d l n o s t í so udí a bojuje. Oči pak j e h o
b y l y j ako p l a m e n ohně a na hlav‚ě j e h o
korun mn o h o , a měl j mé n o n a p s a n é , k t e ­
réhož ž á d e n neví , než on sám. A byl o dí n
v rouc ho s k r o p e n é krví, a j m e n o j e h o sl uje :
„Slovo B o ž í . “ — A v o j s k a , k t e r á ž j s o u na
nebi , j e l a za ním na k o n í c h bí l ých, j s o u c e
o d í n a v k m e n t b í l ý a č i s t ý , “ (Zjev. 19. k.,
11.— 14. v.) O andělích praví žalmista David, že
„jsou s l o v a c h v á l y Bo ž í ve r te ch j e j i c h a
me č o v é na obě s t r a n y o s t r é v r u k o u j e j i c h
k v y k o n á v á n í p o ms t y nad p o h a n y a k t r e ­
s t á n í národů.“ (Žalm 149., v. 6.) Tak skvěle
popisuje písmo svaté zástupy andělské. Zřejmě nám
velkou majestátnost jich před oči klásti chce. Za­
jisté se mnozí uleknou, vidouce jich. Prorok Daniel
vypravuje, že. vida anděla tak překonán byl, že před
ním k zemi padl. Vlastní jeho slova jsou následu­
jící: „Dne dv a c á t é h o č t vr t é h o mě s í c e p r v ­
ního by l j s e m p o d l e ř e k y v e l i k é , j e n ž j e s t
Ti gri s . I p o z d v i h l jsem očí s v ý c h a v i d ě l
jsem: aaj ! muž j eden oděný v r ouc h o l n ě n é ;
a be dr a j e h o p ř e p á s a n á byl a z l at e m ryzím,
a t ě l o j eho j ako c h r y s o l i t a tvář jeho j a k o
t v á ř n o s t b l e s k u a oč i j e h o j a ko l a m p a
h o ř í c í , a r a me na j e h o a což dolů j e s t až
do n o h o u j ako t v á ř n o s t m ě d i r o z p á l e n é , a
hl as ř e č í j e h o j a k o h l as množst ví . V i d ě l
j s e m pak j á D a n i e l sám v i d ě n í to; mu ž i
p a k , k te říž byli se m n ou , n e v i d ě li ale
hr ůz a p ř í l i š n á p ř i p a d l a na n ě , i u t e k l i
j s ou do s k r ý š e . Já pak z ů s t a v s á m, v i d ě l
310 Kap. 11. O příchodu Soudoe.

j s e m v i d ě n i t o v e l i k é , a n e z ů s t á v a l o ve
mně s í l y , a l e i t v á ř n o s t má z m ě n i l a se na
m něauchřadljsem ‚anižjsěm m ělcovlády.
I slyšel jsem hlas řeč íje h o ; a usly še v le že l
j s e m p ř e s t r a š e n ý na t v á ř í své a o b l i č e j
můj p ř i l n u l k zemi.“ (Dan. 10. k,, 4.—10. v.)
Když Daniel pohledem na jediného anděla do prachu
uvržen byl,- ač onen posel nebeský přicházel, aby
ho těšil, což se stane, až před Bebou stotisíce těch
mocných nebešťanů- uvidíme, ani přichází, aby ne­
pravost trestali a hříšníky pohubili.
Svatý Efrem vyřkl míněni, že „andělé se objeví
s tváří, která nejhroznější hněv na sobě jeviti bude;
že z úst jejich plamen hněvu vycházeti bude.“ Zda­
liž nemusíme mysliti, že pohledem na ně hříšníci
k zemi poraženi a velkým strachem naplněni budou?
A když pohled na anděly toli způsobí, čím víc
bude účinkovati patření na Soudce samého! Jak v
nebi větší radosti není, než pohlednutí na tvář Boží,
tak při posledním soudu nebude většího trápení,
než vidění rozhněvané tváře Ježíše Krista. Vraťme
se k slovům žalmisty, jimiž naznačuje příchod Ho­
spodinův! Zřetelné z nich vyjímáme, že oblaka a
mrákoty obklopují trůn jeho. Jasná oblaka blíže
něho, tmavé mraky jako noční stíny daleko od něho
se rozestírají. Ony jsou závojem, kterým velebnost
jeho zastřena jest. V tmavých mračnách vše, co
od Boha se vzdaluje, v jasných oblacích všecko, co
Boha miluje, vyznačeno jest. U vzdálenosti jest Bůh
hrozný, u blízkosti laskavý a dobrotivý. Temnostmi
zakrývá propasti, v nichž nepřátelé jeho držáni bu­
dou ; v jasných oblacích jsou stanové blažených zří-
zeny. Sám Bůh přebývá v neskončeném, nevysti-
hléín světle. Odtud! paprskové jasní vychází na
vše strany. Ti značí milodary jeho. Prostředkem
světlých paprsků lze viděti tvář jeho. Ó, jak ve­
lebná a sVatá jest bytost jeho!
 Kap. 11. O příchodu Soudce. 311

Plamennou září obklopený, oblaky obestřený,

na křidlách větrů nesený jest trůn jeho, pod nímž
země mizí. Tak se ukazuje Bůh co vládce všemo­
houcí nad živly, nad ohněm, vodou, zemí a povětřím
a vším co z, živlů těch žije a skrze ně udrženo, se­
staveno aneb ozdobeno bývá. Překrásné barvy
světla, obživující paprskové tepla, zůrodňující vzduch
a voda vše to vychází z moci Boží a nade vším
postavil věčný trůn svůj! Vše tedy, co z živlů ve­
lebnost a majestátnost Boží ukazovati bude, osvědčí
jej co v š e m o h o u c í h o Pána n e b e s i země.
Přijde Bůh s anděly svými, tak čteme ve sva­
tém evangelium. Andělé jsou dokonalí plnitelé vůle
jeho, A čím větší bude počet, čím rozmanitější úřad
jejich, tím více se ukáže svatost jeho a tím zřetelněj
se vyjádří, jak pokorně, poslušně a radostně vůle
jeho také na zemi vždy plněna býti měla. Andělé
tedy oznamovati a oslavovati budou neskončenou
Bvatost a s p r a v e d l n o s t Boží .
Když čteme, že země se třásti, hory se rozplý-
vati budou, kdekoliv obzvláště pokyne, vy rozuměti
z toho máme, že před Bohem se sice všecko dle
vůle jeho mění, on však sám zůstane n e z m ě n ě ­
ným. Není skály tak tvrdé, aby bleskem jediného
paprsku jeho oka rozdrcena nebyla; není propast
tak hluboká, aby jediným pokývnutím ruky jeho se
nenaplnila. Svatý Tomáš Akvinský dí také: „Ježíš
co soudce snese se v průvodu tisícerých andělů na
jasném oblaku, jako na skvostném voze.“
Jak žasuhodný bude příchod Páně, kdož to vy­
poví dostatečně, kdož to docela pochopí? Nesmíme
jen zapoměti, že den soudu bude den hněvu Božího
nad hříchem. Protož ta sláva a velebnost, která
účinkovati bude věčnou radost vyvolených, vezme
tenkrát na sebe podobu svaté hrůzy. Abychom si
nějaké ponětí o tom učiniti mohli, obraťme se, dle
návodu svatého Augustina k písmu svatému. Ono
812 Kap. 11. O příchodu Soudce.

nám dává zprávu o spůsobu, kterým Bůh přišel, aby

zákon svůj oznámil. V devatenácté kapitole druhé
knihy Mojžíšovy čteme následující: „Měsíce třetího
po vyjíti Israele z země egyptské, v třetí den přišli
ha poušť Sinaj. — Mojžíš pak vstoupil k Bohu. I
povolal ho Hospodin s té hory a řekl: „Toto díš
domu Jakobovu a zvěstuješ synům israelským: Ať
jsou hotovi ke dni třetímu; nebo v den třetí sstoupí
Hospodin přede vším lidem na horu Sinaj. — A
ustanovíš meze lidu vůkol a díš k nim : „Varujte se,
abyste- nevstoupili na horu,- ani nedotýkali se krajů
jejích; kdožby se koli dotekl té hory, smrtí umře.“
— když počne troubiti trouba, tehdáž ať oni vstoupí
na horu.“ ■—
I sstoupil Mojžíš s hory k lidu a posvětil ho.
A když vyprali roucha-svá, řekl k nim: „Buďtež
hotovi ke dni třetímu.“ — A j i ž byl p ř i š e l t ř e t í
d e n a j i t r o se z a s v ě t i l o ; a h l e p o č a l a sly-
šána b ý t i h ř í m a n í a o s v ě c o v a t i se b l ý ­
skání, a ob lak velmi h u s t ý p ř i k r ý v a t i horu,
a z v u k t r o u b y v í c a více z n ě l ; i b á l se lid,
k t e r ý ž b y l v l e ž e n í . A k d y ž j e vy ve dl Moj ­
žíš z l e ž e n í v s t ř í c Bohu, s t á l i d o l e p o d sa­
m o u h o r o u . Ho r a p a k Sinaj v š e c k a se k o u ­
ř i l a , p r o t o že s s t o u p i l H o s p o d i n n a n i v
o h n i , a v y s t u p o v a l dým z ní, j a k o z p e c i ;
i byla vš ecka hora hrozná. A zv u k t r o u b y
p o m a l u v í c e se r o z m á h a l a dále se p r o t a ­
hoval. —
V e šk e ren p ak lid viděl b l ý s k á n í a horu
k o u ř í c í se, s l y š e l h ř í m á n í a z v u k t r o u b y ;
a p ř e s t r a š e n i i hrůzou poraženi jsouce,
s t á l i z d a l e k a a ř e k l i Mo j ž í š o v i : „Mluv t y
s námi a p o s l o u c h a t i budem; ne c h ť n e ­
m luví 8 n á m i H o s p o d i n , a b y c h o m s n a d n e ­
zemřeli.“ —
 Kap. 11. O příchodu Soudce. 313

O křesťanská duse, když se to stalo v době,

v kteréž Bůh s nebe sstoupil, aby zákon dal a lid
israelský za lid svůj přijal: co se bude díti, až
sstoupí, aby účty ze zachování svatého zákona svého
žádal a přestupitele k pekelným trestům odsoudil?
Když se synové israelští tak báli, že se umříti muset
domnívali, kdyby Bůh déle vlastním hlasem svým
mluvil: jak se budou lidé v soudný den třásti před
výrokem odsuzujícím!
O s p r a v e d l i v ý S o u d c e můj , j a k p ř e d
t e b o u o b s t o j í m , až p ř i j d e š s o u d i t i ž i v é i
mr t v é ! Ach v j a k é m s t r a c h u a v j a k ý c h
o u z k o s t e c h b u d u s t á t i , až t e b e u v i d í m , an
přicházíš v oblacích nebes s velkou mocí
a veleb n ostí, a s ohněm drtícím a sžíra­
j í c í m! Ach, j a k se b u d u c h v ě t i , j a k ú p ě t i
a stenati!
O p ř í s n ý a s p r a v e d l i v ý Bož e! n e r a č i ž
mi b ý t i v o n e n den t a k h r o z n ý , p o s i l ň mé
c h v ě j í c í se s r d c e , a b y c h do m a l o m y s l n o s t i
n e p a d l ! P o p ř e j mi j e n s p a s i t e l n é b á z n ě ,
a b y c h se h ř í c h ů v a r o v a l a p o t o m h n ě v e m
t v ý m z a s t i ž e n n e byl . Dej ž m n ě mi l o s t i ,
a b y c h za p ř e d e š l é h ř í c h y své p o k á n í č i n i l a
s k v r n y d u š e své z m y l , a b y s v o n e n d e n ne­
n a l e z l n a m n ě n i č e h o ž t r e s t u h o d n é h o , ale
p o v o l a l m n e m e z i v y v o l e n é a p ř á t e l e své.
A m e n. “

Kapitola XU.
Jak Kristus k soudu zasedne.
Předmět, o kterém nyní rozjímati máme, za­
sluhuje vší pozornosti, neb nesmíme mysliti, že to
věc cizá, která se nás netýče; anobrž přesvědčeni
býti máme, že to vše zkusíme a vlastníma očima
 314 Kap. 12. Jak Kristus k soudu zasedne.

uvidíme. Náležitě tedy to rozvazovati a duši svou

k spasitelným myšlénkám povzbuzovati třeba.
Když Kristus Pán na oblacích se snese a jako
na ohnivém voze se vší slávou a velebností svou
k hoře olivetské se přiblíží, zastaví se na tom místě,
kde ode všech lidí viděn a pozorován bude. Na
místě tom trůny soudu postaveny budou od andělů,
sloužících Nejvyššímu Pánu svému se vší pokorou
a uctivostí. O tom měl prorok Daniel vidění, které
nám v následujících slovech sdělil: „Léta p r v n í h o
Balthasara, krále b a b y l o n s k é h o viděl
j s e m , že p o s t a v e n i b y l i t r ů n o v é a s t a r ý
d n ů p o s a d i l se, R o u c h o j e h o byl o j a k o
sníh bílé a vlasové hlavy j e h o j a k o vlna
čistá; t r ů n jeho plam enové ohně a k o la
t o h o t o h o ř í c í zážeh. Ř e k a o h n i v á a p r u d k á
v y c h á z e l a od t v á ř i jeho. T i s í c o v é t i s í c ů
s l o u ž i l i j e m u a des‚et t i s í c k r á t s t o t i s í c ů
stáli p ř e d ním; soud z a s e d l a k n i h y o t e ­
v ř i ny j s o u . “ —^ (Dan. 7. k.) Daniel tedy v duchu
byl povýšen a viděl, jak nejvznešenější Serafíni Bož­
skému Soudci trůn na oblacích postavili a vedle
něho po obou stranách ještě jiné trůny umístnili.
Vždyť s Ježíšem Kristem zároveň blahoslavená matka
a svatí apoštolové k soudu zasednou. To připověděl
Ježíš apoštolům, řka: „ Z a j i s t é p r a v í m vám, že
vy, k t e ř í ž j s t e n á s l e d o v a l i mne, v d r u h é m
n a r o z e n í č i l i v s o u d n ý de n, k d y ž s e d ě t i
bude Syn člo v ěk a na s t o l i c i v e l e b n o s t i
své, b u d e t e i vy s e d ě t i na d v a n á c t i s t o l i ­
cích, s o u d í c e d v a n á c t e r o p o k o l e n í i srael *
ské.“ (Mat. 19. b. 28. v.)
Někteří svatí otcové tvrdí, že nejen apoštoli,
nýbrž všickni, kteříž pro Krista všecko opustili a
jej na cestě dokonalosti následovali, vedle něho na
stolicích soudních seděti budou. Trůny ty postaví
andělé ve velkém polokruhu, aby tím slavnějším
 Káp. 12. Jak Kristus k soudu zasedne. 315

spůsobem trůn Soudco samého před světem se

ukázal.
Kdož by byl v stavu, krásu a ozdobu trůnu
Božího náležitě popsati. V písmě svatém nade vše­
cky trůny světských králů se vychvaluje trůn Šalo­
mounův. Na něm byla nejskvostnéjší látka slono­
vých kostí a zlata k spatření; nejpilnější a nejstroj-
nější práce, kterou vyveden byl, svědčila o tom, že
jemu bohatství země a všeliké umění poddáno bylo;
ta okolnost, že žáden jiný král ve světě na takovém
nádherném a skvostném 6tolci nezasedal, měla na­
značiti, že kdekoliv se moc Boží jeví aneb kde
zvláštných darů svých jako Šalomounovi uděluje, nic
jiného^ se tomu vyrovnati nemůže a nesmí. — A když
trůn Šalomounův tak skvostný a nádherný byl, ač
Šalomoun jen z vůle Boží lid israelský řídil, čím
více bude přesahovati skvost a lesk trůnu Boha sa­
mého vše, co ve světě krásným, ozdobným a stroj-
ným zveme! Nebude seděti na trůně při všeobecném
soudu toliko král, ale král nad králi, Pán všeho
světa, čím všemohoucnost jeho slávu vlastní zdo-
biti může, nelze slabé lidské mysli pochopiti. Protož
také toliko nevystihlost toho předmětu krátkými
slovy podotýká prorok Daniel, řka: „Trůn jeho, jak
jsem viděl, byli plamenové ohně a kola tohoto ho­
řící zážeh.“
A když Soudcův trůn a skvostná sedadla spolu-
soudících postavena budou na jasně třpytících se
oblacích, posadí Be král velebnosti u nesmírném
jásání andělů a nebeských přátelů svých. Potom
bude také blahoslavená Panna Maria, královna nebes,
v průvodu kůrů andělských po pravici Syna jejího
umístněna. V velkých, skvěle zářících řadách po
obou stranách se rozstoupí andělé. To můžem vše­
obecně .ze slov písma svatého vybrati.
Pohled na Ježíše Krista, na trůně Bedícího, bude
tak dojemný, že kromě Panny Marie, blahoslavené
316 Kap. 12. Jak Kristus k soudu zasedne.

matky jeho, všecky bytosti nebeské, pozemské a pod-

světné nad ním ustrnou. — Že též andělé úžasem
a svatou bázní jati budou, praví svatý Augustin při
výkladě svatého evangelium, tvrdě, že „když J e ž í š
ř e k l , že moči n e be s k é se p o h n o u a z achvějí ,
t a k é t í m m í n i l anděle*, neb i oni ž a s n o u t i
a svat ou b á z n í se c h v é t i budou, p o n ě v a d ž
nad v š e o b e c n ý s o u d nic h r o z n ě j š í h o ne­
znají. Neb j a k 6e př i soudu, k t e r ý od v l a ­
daře sa mé ho v y ř í z e n bývá, n e j e n o b ž a l o -
v a n c i a z l o s y n o v é , al e též ú ř e d n í c i , vi ­
douce h n ě v i v o u tvář p a n o v n í k a , bojí ; t a k
se při soudu v š e o b e c n é m n e j e n v o l a n í l i d é
a z l í d u c h o v é , ale také s l u ž e b n í c i n e b e š t í
a ú ř a d o v é H o s p o d i n o v i za p ř í č i no u v e l i k é
př í snost i B o ž í t řás ti budou.“ S těmito slovy
svatého Augustina souhlasí také svatý Jan Zlatoústý,
neb dí: „V ono m čase bude v š e cko úžasem,
b á z n í a st rachem n a p l ně no , ne b i sami an­
d ě l é se t ř á s t i budou; avšak ne j e n andělé,
n ý b r ž i m o c n o s t i a t r ů n o v é n e b e š t í se za­
chvějí , neboť s p o l u s l u ž e b n í c i j e j i c h bu dou
mus e t o d p o v í d a t i ze s k ut k ů s v ý c h a ze
v š e ho co ve s v ě t ě p o d n i k l i aneb podni k­
n o u t i z a mý š l el i . Podobným spůsobem také
mluví svatý Bonaventura, svatý' Tomáš Akvinský,
svatý Efrem a jiní vykladatelé písma svatého.
Avšak, jestliže podle mínění na slovo vzatých
svatých otců andělé se při pohledu na tvář- Soudce
nebeského třásti budou, oč více příčiny budou k
tomu míti svatí, když sami mezi volané patřiti budou
a k tomu nucené, aby ze svého celého živobytí účet
složili! V knize Jobové čteme v 26. k., 11. v., „že
s l o u p o v é n e b e š t í t ř e s o u se a t r n o u při
h r o ž e n í j e h o . “ I pod těmito sloupy nebeskými
vyrozumívají vykladatelé písem svaté a světice Boží.
Že se svatí třásti budou před trůnem Božím, snadně
 Kap. 12. Jak Kristus k soudu zasedne. 317
vyňati lze ze slov zjevení svatého Jana. Neb, když
on popsal, jakým spůsobem se jemu Ježíš co Soudce
zjevil, připojil slova: „A k d y ž j s e m j e j uzřel,
p a d l j s e m k n o h á m j e h o j a k o m r t v ý . I po­
l o ž i l r u k u s v o u p r a v o u n a mne, ř k a : Ne boj
se, j á j s e m p r v n í i poslední-, a ž i vý; a b y l
j s e m m r t e v a aj, -živ j s e m n a v ě k y vě kův,
a m á m k l í c e s m r t i i p e k l a . “ (Zjev. 1. k., 17.
a 18. v.)
Když pak Ježíši Kristu nejmilejší učedlník, svatý
Jan, při pohledu na mistra, kterýž nepřišel, aby ho
soudil, nýbrž potěšil, tak náramně se uleknul, že
jako mrtvý k nohoum jeho padl a dříve povstati
nemohl, než až Pán k němu laskavě promluvil; zdaž
zůstanou svatí v soudný den bez pohnutí, až Ježíše
s onou hněvivou tváří uvidí, a své svědomí před
ním a před celým světem odhaliti budou museti?
ó zajisté neméně úžasem a bázní proniknuti budou,
než svatý apoštol Jan, a nejinak k zemi se vrhnou
a ukryjí tvář v prachu před nejjasnějším zrcadlem
spravedlnosti.
Z toho milý čtenáři! můžeme soudit, jak se po­
vede zatraceným a zavrženým. Vyřknouti slovem
se to nedá, neboť žádné není dosti důrazné, aby
leknutí, strach, úžas a vztek zároveň pojmenovalo
a před oči ducha našeho postavilo, jakýž budou cítit
ti, jež výrok Soudce za nedlouho k. věčným mukám
pekelným odsoudí. Jako slaboučké listí stromu při
bouřlivém větru, tak budou zavrženci se chvěti, ste-
nati, chtěti se ukrývati neb do nejvzdálenějších kon­
čin prostoru světového utéci.
Abychom sobě jen slabé ponětí o tom učinili,
opakujme s živým představením posledního soudu
slova, jimiž písmo svaté postavu Soudce popisuje.
Předně o tom mluví svatý Jan v zjevení svém.
Slova jeho jsou: „Já Jan bratr váš a účastník v
soužení i v království i v trpělivosti v Kristu Ježíši
818 Kap. 12. Jak Kristus k soudu zasedne.

byl jsem na ostrově, kterýž sluje Pathmos, pro slovo

Boží- a svědectví JežíšoVo. I byl jsem u vytržení
ducha v den Páně, i uslyšel jsem za sebou hlas ve­
liký, jako hlas trouby, řkoucí: „Co vidíš, zapiš dó
knihy a pošli sedmi církvím, kteréž jsou v Asii.“ —
I obrátil jsem se, abych viděl hlas, kterýž mluvil
se mnou. A obrátiv se uzřel jsem sedm svícnů zla­
tých a uprostřed Bedmi zlatých svícnů podobného
synu člověka, čili Krista Pána v podobě lidské, oble­
čeného v roucho dlouhé a přepásaného na prsou
pasem zlatým. Hlava pak jeho a vlasové byli bílí,
jako vlna bilá a jako sníh, a oči jeho jako plamen
ohně, a nohy jeho podobné mosazi, jako v peci ho­
řící, a hlas jeho jako hlas vod mnohých. A měl v
pravé ruce své sedm hvězd, a tvář jeho byla jako
slunce, ano svítí v moci své.“ (Zjev. 1. kap.) Po­
mysleme, jak bude při takovém pohledu bezbož­
ným srdce se chvěti! — ó dobře věděti budou, jak
hrozný los je očekává. Kvíliti budou a volati Hory
padněte na nás, pahrbkové přikrejte nás.“ Rádi, by
se ppd zemí do hrobů Bvých vrátili, avšak to možné
nebude.
Na to, když Kristus Pán na trůn se posadí,
veliké tajemství rady Boží se vykoná. Všickni v
oudolí Josafatském přítomní: andělé a svatí, dáblové
a zavržení mocí Boží překonáni padnou na tvář a
budou se muset pokloniti Ježíši, jak o tom svatý
Pavel v epištoli k Římanům v čtrnácté kapitole a.
7. verši následujícím spůsobem promluvil: „ V š i c k n i
my s t á t i b u d e m e p ř e d s o u d n o u s t o l i c í J e-
ž í š e K r i s t a . “ P s á n o v š a k j e s t : „Živť j s e m
j á , p r a v í P á n , žeť p ř e d e m n o u b u d e k l e k a t i
všeliké koleno a každý jazyk vyznávati
b u d e B o h a , “ A v epištole k Filipenským dí: „Bůh
p o v ý š i l K r i s t a J e ž í š e a dal j e m u j m é n o ,
k t e r é ž j e s t n a d v š e l i k é j m é n o , a by ve
jmén u Je ho k a ž d é koleno k l e k a lo , nebe-
 Kap. 12. Juk Kristus k soudu zasedne. 319

ských, z e m s k ý c h i p e k e l n ý c h , a k a ž d ý
j a z y k v y z n á v a l , že Pán Ježí š K r i s t u s j e s t
v s l á v ě B o h a Otce.“ (Fil. 2. k., 9. a 10. v.ý
O Bože! jaké to bude podívání, když toli sto-
tisíc millionů lidí a tak nesčíslné množství duchů
ve viditelné postavě na zem se pokloní! když zlí
lidé a zlí duchové proti vůli své Kristu úctu vzdá­
vati a Jej za pravého Boha a pravdivého Soudce
uznati budou muset! O Bože, jak budou ďáblové
a zavrženci z lidu tváře své k zemi tisknouti, ne­
troufajíce sobě pozdvihnouti očí svých, aby popatřili
na tvář přísného Soudce svého! ó, jak budouúpěti
a plakati, jak ouzkostí a strachem kvíliti! Žádati
budou, by se pod nimi země otevřela, aby v nej­
hlubší propasti její se ukryti mohli, avšak to nespo-
může, soud svůj slyšeti budou přinucení.
Svatý Vincenc Fererský vypravuje v spisích
svých o jistém rozmařilém mladíku, na kterého je­
dnou v noci Bůh dopustil sen, aby viděl, jak před
soudnou stolicí státi a z celého živobytí svého účty
skládati bude muset. Taková ho při tom pojala
hrůza, že do rána sešedivěl. Když pak onomu mla­
díku poslední soud toli straohů spůsobil, ač ho jen
ve sně viděl, jak se díti bude s lidmi vůbec, až sku­
tečně vlastníma očima Soudce uvidí a opravdově
přítomni budou?
O s l a v n ý P a n o v n í č e n e b e s a země,
Kriste Ježíši! s nejhlubší po k or ou a úctou
k l a n í m se t o b ě a ve jménu všech a n d ě l ů a
l i d í , k t e ř í ž s k r z e v š e m o h o u c n o s t Tvou v
s o u d n ý den s c h r o m á ž d ě n i b u d o u , v z d á v á m
t o b ě c h v á l u a d o b r o ř e č í m Tobě. P o z n á ­
vám a v y z n á v á m , že j s i v p r a v dě v š e m o ­
hou c í Syn Bož í , j emuž v ě č n ý Otec dal v
moc, s o u d i t i živé i mrtvé. Pr ot ož se Tobě
ted d o b r o v o l n ě kl a n í m, jak v one n den se
všemi' a n d ě l y , lidmi v čtábly skrze t v o u vše-
320 Kap. 12. Jak Kristus k sou^u zasedne.

' m o h o u c n o s t n u c e n b u d u , k l a n ě t i se t o b ě
co p r a v é m u S o u d c i mé mu. T i s í c k r á t v ě t š í
ú c t u ž á d á m m í t i t e d , než v o n e n č a s b u d u
m u s e t j e v i t i ; r á d b y c h se s p o k o r o u n y n í
do n e j h l u b š í c h h l u b i n u c t i v o s t i p o n í ž i l .
Z h l u b o k o s t i mé n i c o t y v o l á m k v ý š i n ě
t r ů n u tv éh o , abys nad zkroušeným srdcem
mým m i l o s r d n ý soud vyřknul.
O s p r a v e d l i v ý Soudce, K r i s t e Ježíši!
shlédni milostivě s božského t r ů n u svého
na mne n u z n é h o , h l u b o c e p o k o ř e n é h o h ř í š ­
n í k a a b u d mi s k r z e n e s k o n č e n é m i l o s r d e n ­
s t v í své m i l o s r d n ý m ! Ted v č a s m i l o s t í
p r o s í m o m i l o s t , a b y c h v oné d o b ě p ř í s n é
s p r a v e d l i v o s t i n e b y l odsouzen. V í m , že
b y c h p ř e d p ř í s n o s t í t v o u o b s t á t i nemohl ,
n e b s p r a v e d l n o s t t v á by mne m u s e l a na
v ě k y z a t r a t i t i ; a v š a k vím t a k é , že k d y ž
h ř í š n í k v čas m i l o s t i s o p r a v d o v o u l í t o s t í
o s m i lo v á n í žádá, ty jem u d a r u svého o d e ­
p ř í t i n e chc eš . P r o t o ž p r o s í m z h l o u b í d-uše
své se v ší p o k o r o u , a b y s se na de m n o u sm i­
loval, s k r z e p ř e t r p k é u m u č e n í t v é o d p u š ­
těn í h ř í c h ů p o p ř á l a konečně milostivý
so u d v d e n z m r t v ý c h v s t á n í n a d e m n o u
v y ř k n u l . Amen.

Kapitola XIII.

O tíži smrtelného hříchu.

Proč Ježíš Kristus v den soudný tak hrozně přísným bude.

Aby se žáden domnívati nemohl, že v tom pří­

lišná přísnost a tvrdost bude, když se Ježíš Kristus
nejen zatraceným, nýbrž i spravedlivým tak hroz­
ným spůsobem objeví, chci zde několik příčin udati,
 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu. 321

z nichž tak činiti bude, a které samy dokazují, že

míra přísnosti nebude leč úplně zasloužená. Ačkoliv
těch příčin příliš mnoho, neřku-li nesčíslné množ*
ství jest, obzvláště jedna nad jiné vyniká, totiž,
že Božské Velebnosti jeho mnohými hříchy nesmírně
velká urážka a křivda působena byla.
Učitelé z církve svaté praví, že každý smrtelný
hřích nekonečné zlé v sobě obsahuje a nekonečnou
urážku Boží působí. Jak velké to zneuctění Boží
jest, nemůže žáden lidský jazyk vysvětliti, ba ani
nejostřejší rozum pochopiti. Vždyť poněvadž urážka
nekonečná jest, již pro to samo lidskými slovy, která
vždy konečná zůstanou, nikdy dokonale vysvětlena
býti nemůže. Větší jest ona, než se lidskou řečí
vysloviti aneb lidským rozumem pochopiti dá. I
kdyby některý anděl tečř začal vysvětlovati, jak
velice Bmrtelný hřích Bohu se oškliví a jak veliké
zneuctění jemu působí, nebyl by v stavu do věčno­
sti úplný výklad dáti.
Když tomu tak jest, a o tom žáden pochybo­
vati nesmí, vězí zajisté nevyzpytatelná zlost v smr­
telném hříchu a nepravost taková musí nad míru
hanebnou nazvána býti. O Bože! jaká bolest to
musí pro tvé Božské srdce býti, když se smrtelný
hřích páše! Jak se musí tvé Božské srdce hněvem
rozpáliti nad člověkem, který takový čin vykonati
se opovažuje. Musíme mysliti, že hříchem samým
Boží spravedlnost k tomu donucována bývá, aby
hříšníka v tom samém okamžení, co hřešil, s duší
a s tělem zlým duchům k mučení a věčnému za­
tracení odevzdala. Abychom však zřetelněj pozná­
vali, jak spravedlivý takový hněv Boží jest a jak
velice hříšník Boha uráží, musíme se ještě déle při
tom předmětu zdržovati.
Představme sobě, jakobychom z jedné strany
tři Božské osoby se všemi poklady slávy a milosti,
z druhé strany však zlé duchy s pekelnými tresty
322 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu.

a mukami viděli. U prostřed mezi oběma mysleme

sobě člověka, který se rozmýšlí aneb rozhoduje,
zdaliž pokušení přemoci a Bohu tím nekonečné po­
ctění působiti, aneb k hříchu svoliti, dáblův zlo-
mysl potěšiti a věčné zatracení na se vyzvati má.
Jestliže k hříchu svolí a jej páše, dopouští se tak
nesmírné nepravosti, že nad tím nebe ustrnouti a
země v nejhlubších propastech se zachvěti musí. Onť
ponižuje skrze hříšné myšlení, žádání a konání své
Boha o celou propast, která nebe od pekla, blaho­
slavenství od zatracení a nejvyšší velebnost od nej­
hlubší hanebnosti odděluje, neb dává zlému duchu
a svůdným nápovědem jeho přednost. Bůh takové
zneuctění a ponížení zajisté tak přijati musí, jako
by člověk skutečně jazykem svým následující rou­
havá slova Jemu v tvář povídal:

„Slyš Bože! já sice věřím, že mne tvá všemo­

houcnost stvořila, tvá milosrdná láska vykoupila, tvá
dobrota za syna přijala, tvá moudrost řídí, tvá věr­
nost zachovává, tvá štědrost život věčný přislibuje;
vím také, že tento zlý duch tvým a mým úhlavním
nepřítelem a hotov jest, mne všeho dobrého zbaviti,
všecka okamžení má strpčovati, mne samého do věč­
ného zatracení přivésti a v pekle nevídanými a ne­
slýchanými mukami trýzniti. To všecko vím a vě­
řím ; i od jiných jsem to častokrát slyšel a zvěděl.
— Avšak an mne teď pokouší a bujné smyslné
obrazy před oči staví, an pomstu nějakou nad člo­
věkem, který mne urazil osnuje, an mne plamenem
závisti rozehřává a hněvem rozpaluje, chci se raděj
při těchto myšlenkách zdržeti a hříšně potěšovati,
ač tím věčný trest zasluhuju, než abych těm pekel­
ným svůdným nápovědem výhost dal, nad hříchem
svítězil a tím nebe se vší krásou a blažeností jeho
sobě vydobyl. S vlastní vůlí se tedy od tebe Bože!
odvracuji a k zlým duchům nakloňuji; neb mi te<3
 Kap. 13. O tíží smrtelného hříchu. 323

mnohem víc potěšení působí, uposlechnu-li a násle­

dují-li jich, nežli když tobě čest a chválu vzdávám.“
„Ačkoli mně, Bože! nebe přislibuješ a od zlých
duchů jediné peklo očekávati mohu; ačkoli mně
milost a požehnání přislibuješ a připovidáš, kdežto
ďábel jedině kletku pro mne má; ačkoli mně nabí­
zíš lásku svou a ďábel jen nenávist a zlost v sobě
přechovává; ačkoli konečně věčnou slast, věčné blaho
mně dáti chceš, kdežto ďábel sobě a všem, kteříž
jej následují věčnou trýzní mučiti bude; nicméně přec
mi potěšení hříšné milejší jest, než radost nebeská.
Také považuji za lahodnější páchání hříchů než za­
chování čistého a pokojného svědomí. Protož tebe
opouštím, Bože! odvracím se od tebe, Bože! a ode­
vzdávám se zlému duchu; tomu svěřuji duši a tělo
své.“
„Ačkoli ty Bohem a Pánem mým j s i ; ačkoli
hřích tak přísně zapovídáš; ačkoli též hříchem ne­
smírně rozhněván býváš: přece to za nic nepokládám
a hotov jsem, tobě takové zneuctění a rozhněvání
způsobiti; ba, kdyby možné bylo, chtěl bych tebe
učiniti slepým, abys hříchu mého neviděl, vzal bych
ti moudrost, abys jej nepoznal, odjal bych ti moc,
abys jej trestati nemohl, zbavil bych tebe svatosti,
abys jej za dobrý uznati musel. Ach, žádal bych
popuditi zlého ducha se všemi zatracenými proti
tobě, aby tebe z velebného, převznešeného trůnu ne­
beského svrhli a tebe z Božství oloupili. Potom
bych hřích svůj na trůn posadil a jemu co Bohu
svému se klaněl; hřích bych miloval, jej zkusil, v
něm se věčně radoval a těšil.“
Nejsou-li to strašlivá slova! Není-li to nejhaneb­
nější rouhání! — A přece toho se dopouští každý
hříšník, který k smrtelnému hříchu svolí aneb do­
konce, jej skutečně páše. Byť i tato hrozná, jedo­
vatá slova nemluvil ústama, dokazuje přece skutky
svými, že tak uvnitř v duchu svém smýšlí. Bůh je
324 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu.

zná a slyší, neb před ním jsou tajné hlubiny srdce

odkryté jako na bíledni, pročež se mu takové zne­
uctění při páchání smrtelného hříchu dostává, jako­
by vše na hoře řečené rouhání před tváří jeho pro-
nešeno aneb skutkem provedeno bylo.
Z toho milý čtenáři poněkud souditi můžeš,
jaká zlost v každém smrtelném hříchu obsažena jest
a jak ukrutně dobrotu Boží ten uráží, kdo zlému
duchu, k hříchu svádějícímu, slechu propůjčuje. Ale
při tom to nezůstává, mnohem výše vystupuje zlost
bezbožného hříšníka; neb kromě Otce opovrhuje také
Synem a zdá se při tropení zlého, nepravostného
skutku mluviti takto:
„Tys, Ježíši Kriste! sice pro mne člověčenství
na se vzal, tys mne po tři a třicet let jako ztrace­
nou ovci hledal, tys za mou příčinou hlad, žížeň,
horko, studeno a všelikterý nedostatek trp ěl; — zlý
duch sice nic takového pro mne nepodstoupil, nýbrž
ve dne v noci mne sleduje, aby mi křivdu aneb
zkázu připravil; obchází neustále, hledaje, jakým
spůsobem by mne pohltil: avšak přece raděj svoluji
k hříchu a jsem jemu po vůli, než tobě a andělům
tvým.“
„Tys, Ježíši Kriste! pro vinu mou nohama šlapán,
hanebným plivnutím do tváře ukrutně zneuctěn, bo­
lestným bičováním trýzněn, trním korunován, hřeby
železnými na kříž přibyt a nejhroznějším spůsobem
do smrti mučen byl; avšak to vše nepovažuju za
nic a nevzdávám za to žádných díků. Vím, že tě
skrze hřích svůj duchovním spůsobem z nova mučím;
avšak nedbaje na to, chci hřích vykonati, tebe z
nova bičovati, trním korunovati, mučiti, ukřižovati
a usmrtiti. Chci obnoviti kruté rány, chci nechat
téci tvou svatou krev. A skrze hřích svůj budu
zlého ducha ctíti, jeho vůli se podrobovati, jeho ná-
povědem se podřizovati a k němu s potěšením hříš­
ným přízeň jeviti.“
 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu. 325

Ach, nejjsou-li to zas hanebně rouhavé řeči!

Nevězí-li v tom největší nevděk hříšníka, jímž Vy­
kupitele a Spasitele svého nad míru uráží! Zdaž by­
chom mysliti mohli, že na zemi žije křesťan, jenž
tak nevěrně k Spasiteli svému se chová a takové
zneuctění jemu způsobiti se neostýchá? A bohužel
takových je na tisíce! Oni sice slovy těch urážek
nepronáší, ale skutkem dokazují a smýšlením ještě
mnohem nevěrnější jso u !
V třetici se obrací hříšník také k Duchu sva­
tému a rouhá se jemu skutky, jakoby slovy k němu
mluvil: „Tys Duchu svatý! sice posvětil duši mou,
ji krví Kristovou obmyl, svými milostmi ozdobil, sva­
tými Svátostmi silil, vnuknutím svým k dobrému na*
pomínal, Božstvím svým obýval, ji za svou choť vy­
volil, anobrž také ještě v tomto okamžení mne pro­
síš, abych tebe neurážel a sebe do záhuby neuvrho-
val, abych k hříchu nepřivolil! Avšak já si nevážím
všech napomenutí tvých, já nectím darů a dobrodiní
tvých, nechci nic věděti o lásce tvé, nýbrž přivo-
luji k hříchu, vyhostím tebe z příbytku srdce mého,
poškvrním duši svou malomocenstvím nepravostí,
učiním sebe ošklivým Bohu a svatým ‚ vzdám se
duchu zlému s ochotností, zneuctím podobenství Boží
na sobě, budu milodary a dobrodiní tvé nohama
šlapati, urazím tebe a zarmoutím dobrotu tvou, a
to v hříšné zlosti, kterouž židé a pohani ukrutnou
vraždu na Ježíši zpáchali.“
„Vím, že tvá posvěcující milost tak skvostná je,
že i nejmenší podíl z ní větší ceny do sebe má, než
celé hory zlata, stříbra aneb jakéhožkoli jiného bo­
hatství pozemského; a přece je mi okamžitá smy­
slná rozkoš mnohem milejší než všecky stupně tvé
milosti, na kterés mně až posavád povýšil. Vím, že
tvá posvěcující milost tak vzácná je, že Ježíš Kristus
ji jako předrahý klenot tři a třicet let hledal, až ji
v hlubokém moři přetrpkého umučení svého nalezl,
826 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu.

svou krví obmyl a nám lidem ve svatém křtu da­

roval ; a přece tohoto skvostného daru mnohem méně
si vážím než hříchu mého. Bych jen v hříšnosti se
kochati mohl, jsem nakloněn zahoditi drahou perlu
tvé svaté a posvěcující milosti.“
„Vím, že tvá milost, o Duchu svatý! tak vzne­
šeně účinkuje, že každá duše, která ji co ozdobu na
sobě má. dcerou nebeského Otce, sestrou Syna Bo­
žího, chotí tvou, trůnem Nejsvětější Trojice, chrámem
Božím, dědičkou věčného blahoslavenství a přítelkyní
všech andělů a svatých bývá, a přece všecky tyto
šlechetné vznešenosti považuji za malé a nepatrné
u přirovnání k lichému a marnému potěšení, které
při uspokojení hříšné vůle své pociťuji. Abych té
rozkoše zažil, odříkám se hned všech přátelství s
Bohem a se svatými, a obětuji duši svou vůli dábla
a všech zlých duchů.“
Viz hříšný člověče! — tak musíme u sebe zvó-
lati, — jak hroznou věcí hřích jest. Není-li zlost
nepravostníka nejhanebnější, co si mysliti můžem?
Zdaliž nemusíme ustrnouti nad opovážlivostí člo­
věka, že se Boha tak zneuctívati a urážeti neostýchá?
— ó zajisté poznáváme, že Bůh má příčinu, proč
tak nekonečně se hněvá a hříšníku věčný trest ve
věčném zatracení určil. Vždyť jestliže ho jediný
smrtelný hřích tak uráží, kdo bude moci vypověděti,
jak veliké zneuctění nesčíslné množství smrtelných
hříchů Bohu působí! Ach, když se ohlédneme po
šírém světě, přiznati se musíme, že bohužel mnozí,
ano velmi mnozí nás činí svědky páchání smrtelných
hříchů.
Rozhněvá-li jediný smrtelný hřích Boha neskon­
čeným spůsobem, jak velký a nevyzpytatelný mu6Í
býti hněv Boží nad všemi hříchy minulosti, přítom­
nosti a těmi, jež svou vševědoucností ještě předvídá?
Konečné a úplné vylití hněvu Božího nestane
se dříve, než v soudný den, poněvadž tak tomu ne-
 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu. 327

vyzpytatelná rada Boží chce a oběť mše svaté jakož

i snažná přímluva svatých jej posavád zdržuje. Hněv
Boží není menší než milosrdenství jeho. Jak milo­
srdenství neskončené jest, tak je též hněv jeho bez
konce. Až tedy v onen velký a hrůzyplný den, jak
jej církev svatá v modlitbách za zemřelé jmenuje,
Bůh plnou míru hněvu svého na hříšníky vyleje,
bude zajisté výjev ten tak náramný, že se k ničemu
od lidí dříve vyřčenému nedá přirovnati. Žalmista
Páně vztahuje se na to slovy: „Kdo zná mocnost
hněvu tvého, Hospodine! a pro bázeň tvou kdo může
sčísti hněv tvůj?“ (Žalm 89., v. 11.) Ach ani Cheru­
bíni ani Serafíni aneb mocnosti nebeské neznají
úplně sílu nekonečného hněvu Božího a z bázně
nemohou ani velmi malou čásť jeho slovy vyjádřiti.
Ale v den soudný my všickni, pokud smysly naše
stačí, vlastníma očima jej viděti a s zarmouceným
srdcem cítiti budeme,
Ó běda tenkrát ubohým, — k službě Boží zpoz­
dilým! běda hříšníkům! Vše, co učinili, dokonale a
v pravdě, jak se věc Bama o sobě má, poznají a, jak
hanebně skrze těžké hříchy své převznešenou vele­
bnost Boží uráželi, spatří. Tenkrát se přesvědčí, že
není příliš mnoho řečeno slovy, že třesouce se na
těle a hrůzou jati v duši viděti budou, jak plamenný
hněv ze srdce Ježíše Krista s nesmírnou silou vy­
razí a nejinak než ohnivá řeka bídné hříšníky za­
plaví. Rozhorlenost Boží bude tak velká, že ani
blahoslavená matka, ani andělé a svatí nebudou vstavu,
jej zadržeti aneb zmírniti. Bez milosrdenství bude
každému s nejpřísnější spravedlností odplaceno mě­
rou, jakou hříchy svými zasloužil.
Rozvažme jen upřímně, co spravedlivý onen
Soudce sám skrze proroka Ezechiele o hněvu svém
praví: „Synu č l o v ě k a ! v y p u s t í m p r c h l i v o s t
svou na tebe a souditi budu tebe podle
c e s t t v ý c h , a p o s t a v í m p r o t i t o b ě vše c k y
328 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu.

o h a v n o s t i tv é, A n e o d p u s t í o k o mé t o b ě
a n e s l i t u j i se; a l e c e s t y t v é p o l o ž í m n a
tebe a ohavnosti tvé u p r o s tř e d tebe budou
p a t r n é , z n a m e n i t é a z j e v n é ; a z v í t e , že j á
j s e m H o s p o d i n . “ (Ezech. 7. k.) Zajisté jsou to
slova velmi hrozivá; a vyplní se opravdově, neb je
promluvily ústa Boží.
ó běda tobě, bídný hříšníku! běda ti, bídná
hříšnice! Jak 66 ti povede, když prchlivý Soudce
všechen hněv svůj na tebe vyleje! Jak obstojíš, když
tě přísný Bůh ani v tom nejmenším bez odpovědi
nepropustí, když ani nejmenšího nároku na milosr­
denství nebudeš více smět činiti!
Nevím lepší rady pro tebe, leč abys od hříchů
svých upustil a po čas žití svého Soudce pokáním
upřímně skroušeným smířiti se snažil. Poklekni po­
korně při rozjímání o věcích zde naznačených před
Nejvyšším Pánem svým a žaluj na sebe, žes tak ne­
šťastný byl, hříchy páchati. Yzbud v mysli své skrou-
šenou opravdivou lítost a rci z hloubí srdce svého:
„0 s p r a v e d l i v ý S o u d č e ž i v ý c h a m r t ­
v ý c h , K r i s t e J e ž í š i ! o s t ý c h á m se, o č í s v ý c h
k tobě p o v z n ésti a tvé svaté j m e n o ú s t a m a
svýma, n e p r a v o s t í p l n ý m a , v y ř k n o u t i . T a k
j s e m t ě ž c e p r o t i t o b ě z h ř e š i l , že ž á d e n
č l o v ě k , b a a n i ž á d e n a n d ě l h a n e b n o s t mé ­
ho p r o v i n ě n í d o s t a t e č n ě v y p o v ě d ě t i ne*
může. J á j s e m z n e u c t i l t v é h o n e b e s k é h o
Otce, já j s e m tebe , n e j d o b r o t i v ě j š í h o Spa­
sitele mého, zno va m učil a u k ř i ž o v a l ; j á
j s e m n e j l a s k a v ě j š í h o Ducha s v a t é h o z a r ­
m o u t i l a ur az i l . J á j s e m b í n e v á ž i l t v é s v a t é
k r v i ; o b r a z , , d l e ně hožj s t v o ř e n j s e m p o ­
s k v r n i l a n e š l e c h e t n o s t má. D r a h o c e n n o u
m i l o s t j s e m za n e p a t r n o u .a b e z c e n n o u v ě c
p o v a ž o v a l . Dal j s e m d u š i s v o u čřáblu do
náručí; nepozoroval jsem na slova s v a téh o
 Kap. 13. O tíži smrtelného hříchu. 329

napomenutí tv éh o . Nejsvětější Trojici

jsem n e s m í r n ě u ra z il a zneuctil.
O Bože! co j s e m u č i n i l ! Tobě, d o b r o t i ­
vému P á n u svému, j s e m t ol i n e v ě r n o s t i , ne­
v d ě k u a n e c i t e l n o s t i d o k á z a l , že n a d t í m
n e b e s a a země u s t r n o u t i musí . P ů s o b í - l i
jen j e d i n ý s m r t e l n ý h ř í ch t a k n e v y z p y t a ­
telné, p ř e n á r a m n é zar m o u ce n í, j a k jsem
se r o z j í m á n í m o t é v ě c i p ř e s v ě d č i l ; a c h,
jak m nohonásobné, jak těžké a hanebné
p r o v i n ě n í j s e m p a k n a s h r o m á ž d i l , an j s e m
s e t a k m n o h o n á s o b n ý c h s k u t k ů z l o s t i ane-
pravosti dopustil!
O Bože! u z n á v á m , že n e j s e m t o l i k o j e ­
d i n é h o , al e t i s í c e r é h o z a v r ž e n í z a s l o u ž i l .
Nej sem t o l i k o m a l é h o , a l e v e l m i v e l k é h o
a p ř í s n é h o t r e s t u h o d e n . Mz d a m o j e v ě r u
dle z á s l u h m ý c h n e m ů ž e b ý t i l e č š p a t n á .
Neměl b y c h m l u v i t i : „0 B o ž e , Bmiluj s e n a d e
mno u ! “ a l e v o l a t i b y c h měl : „O B o ž e , t r e s c i
mne dle s p r a v e d l i v o s t i své, t r e s c i m n e dle
hněvu s v é h o ! T r e s c i mne v š a k z d e a n e tam ,
odsud! m n e z d e a ne po s m r t i ! N e b o ť t e d m i
trest j e š tě k blahu mému a k polepšení
slouží; v t o m t o žití j e š t ě hně v t v ů j smířiti
mohu. P r o t o ž b u d ke mně t e d p ř í s n ý , a b y c h
v d e n s t r a s t í k m i l ý m vy v o l e n ý m t v ý m p ř i ­
p o č t e n b ý t i mohl . Amen.“

Kapitola XIV.
Jak se všeobecný soud začne.
]Va základě výňatků z písma svatého, které v
předešlých kapitolách obsaženy jsou, rozvinuje se
před očima člověka rozjímajícího o nejdůležitějších
okamženích svých snadně následující obraz začína­
330 Kap. 14. Jak se všeobecný soud začne.

jícího všeobecného Soudu, který, ač všecky výjevy,

jenž, co tajemství v Bohu posud ukryty jsou, neob­
sahuje, přece alespoň v hlavních částech pojem o
posledních věcích mysli znázorňuje.
Když tedy andělé a svatí jakož i ďáblové a
bezbožníci v prachu na tváři své ležeti a věčnému
Soudci tak uznání a poctu vzdávati budou, když
hříšníci ještě jednou náramně bolestným hlasem opa­
kovati budou bědování své, jak jej v zjevení svém
svatý Jan v osmnácté kapitole podle vlastního do­
šly šení popisuje, dá svatý Michael znamení trubou
tak rázné a pronikavé, že mžikem všickni vůkol
trůnu Božího oněmí. Všickni pak povstanou, aby v
nejhlubším tichu Soudce slyšeli. Ten potom hlasem
nebe i zemi prorážejícím tato aneb podobná slova
řekne: „Slyšte n e b e s a , ř e č i mé, sl yš z e mě
s l o v a ú s t mých! S l y š t e t o a n d ě l é ! s l y š t e
to p o b o ž n í s l y š t e ďábl ové! s l y š t e hří šní ci !
— Já Ježíš K r i s t u s , p r a v d i v ý syn Boží a
P a n n y Marie, vás všech S t v o ř i te l , Vyku­
p i t e l a P á n , j s a u s t a n o v e n od s v é h o n e b e ­
s k é h o O t c e za s o u d c e v š e c h l i d í a a n d ě l ů ,
o z n a m u j i v á m v š e m, že t e ď s o u d n a d v á m i
z a č n u , a b y c h t ě ž k é u r á ž k y B o ž s t v í mé mu
učiněné s p ř í s n o s t í trestal. —
Až p o s a v a d j s e m m l č e l a s p ř e v e l i k o u
t r p ě l i v o s t í nesčíslné ohavnosti, jimiž jste
S v a t o s t , m o u z n e u c t í v a l i , s n á š e l ; ale t e ď
p ř e s t a l a l h ů t a s t r p e n í a n a s t a l a doba s p r a ­
v e d l i v o s t i . P r o t o ž v á s v š e c h n y b e z m ilo ­
s r d e n s t v í s o u d i t i a před nebem i zem í zná­
mo č i n i t i b u d u , j a k k a ž d ý z vá s od m l a ­
d o s t i s v é až do o k a m ž e n í s m r t i j e h o k z a r ­
m o u c e n í m é m u se c h o v a l . Chci h a n e b n o ­
sti vaše p ř e d světem o d k r ý t i a všem a n d ě ­
l ům i l i d e m j a k o na b í l e d n i u k á z a t i , j a k
m n o h ý c h zlých s k u t k ů j s t e veřejně a tajně
 Kap. 14. Jak se všeobecný soud začne. 331

p r o t i B o h u a z á k o n u j e h o se d o p u s t i l i . Chc i
v š e c k e n h n ě v a p l n o u m í r u p r c h l i v o s t i Bvé
na vás v y l i t i a p ř í s n o s t n e c h a t v l á d n o u t i .
Oko mé v á s n e b u d e š e t ř i t i a d o b r o t a m á
se n a d v á m i n e s l i t u j e . S o u d i t i v á s b u d u
p o d l e c e s t v a š i c h a o d p l a t í m vá m p o d l e
s k u t k ů , k t e r é j s t e č i ni l i , aby k a ž d ý t v o r
p o z n a l , že j s e m s p r a v e d l i v ý B ů h , k t e r ý n e ­
sou dí, n e o d m ě ň u j e a ne t r e s c e p o d l e o h l e d ů
na o s o b y , a l e p o d l e m í r y s p r a v e d l n o s t i . “
(Srov. Jan. 5. k., 2 2 . v. a Ezech. 7. k.)
Velebnost a vážnost, s kterou to řekne, bude
tak rázná, že všickni andělé a lidé trnouti a chvěti
se budou. — Opětně zkřiknou hříšnicí žalostně lka­
jícím hlasem: „Běda nám ubohým! 'běda nám bídným!
Ó bychom se nebyli narodili! bychom nebyli přišli
na svět! Hory padněte na nás a pahrbkové ukryjte
nás před tváří toho, jenž sedí na trůně, a před prch­
livostí a spravedlivým hněvem Beránka. Přišel zajisté,
přišel nyní velký den odplaty, jak obstojíme? Ó, jak
rádi bychom byli v hrobech svých!“
Poněvadž při každépi souzení žalobník proti
tomu, kdo souzen býti má, vystoupiti musí, tázati
se zde můžeme, kdo bude žalobníkem před trůnem
Božím? — Odpovědi nám dávají svatí a pobožní
učitelé církve takovou, že před Krista předstupovati
budou andělé a dábli, aby žalovali na člověka. Svatý
archanděl Michael, o němž víme, že církve svaté
andělem strážným jest, učiní v tom začátek a ná­
sledujícími aneb podobnými slovy zřetelně, aby ode
všech slyšán byl, promluví: „ N e j s p r a v e d l i v ě j š í
S o u d c e , K r i s t e J e ž í š i ! zde j s o u n e v d ě č n í
l i d é , j e n ž se p r o t i t v é B o ž s k é v e l e b n o s t i
nesčíslným spůsobem prohřešili. Žaluji
na n ě ve j m é n u v š e c h a n d ě l ů . H ř í c h y j e ­
j i c h t a k j s o u r o z m n o ž e n y , že j i c h z e m ě s na d
d é l e s n é s t i b y n e mohl a , hlaB n e p r a v o s t í j e ­
332 Eap. 14. Jak se všeobecný soud začne.

j i c h v o l a l až do nebe. S p r a v e d l n o s t žádá,
aby be zbož níci tres tá n i byli.“
Na to ďábel, jehož písmo svaté knížetem tohoto
světa nazývá, ve jménu všech zlých duchů jako lev
řvoucí ze země k nebi volati a na svaté i hříšníky
zároveň žalovati bude. Hlavní jeho řeč bude asi v
následujícím smyslu pronesena: „ N e j s p r a v e d l i ­
vější S o u d c e ž i v ý c h i m r t v ý c h ! j á ž a l u j u
ve j m é n u v š e c h z a v r ž e n ý c h a n d ě l ů n a v še­
chny zde sh r o m á ž d ě n é lidi a žád ám p o ­
rn s t u a s p r a v e d l i v ý t r e s t p r o v š e c h n y okolo-
stojící. Jeliko ž tvá p ř í s n á spravedlnost
m n e a n á s l e d o v n í k y mé mezi a n d ě l y p r o
j e d e n j e d i n ý h ř í c h s n e b e do p r o p a s t í pe ­
kelných uvrhla a věčně zatratila, p a tří
v ě r u t a k é , abys v š e c h n y zde sh r o m á ž d ě n é
l i d i z á r o v e ň se m n o u do p r o p a s t í p e k e l n ý c h
o d s o u d i l . N e n í z a j i s t é a n i j e d e n m e z i nim i,
k te rý ž b y nebyl zhřešil a p řik áz an í tvých
přestoupil. P ro to žádám, abys dle spra­
v e d l n o s t i své v š e c k y v ě č n ý m m u k á m m o j i m
odevzdal.“
Potom odpoví Ježíš: „ Sl y š e l j s e m v a š e ža­
loby, a n d ě l é a ď á b l o v é , a chci teď k a ž d é h o
z v l á š ť p ř e d s o u d n o u s t o l i c i po v o l a t i a skou-
šeti. Koho n a l e z n u t r e s t u h o d n é h o m e z i
n i mi , t o h o se vší p ř í s n o s t í p o d l e s p r a v e ­
d l iv o s ti o d so u d iti a t r e s t a t i , a každého, o
n ě m ž se u k á ž e , ž e t r e s t u ž á d n é h o n e z a ­
s l o u ž í , k o r u n n o u v ě čné s l á v y o d m ě n i t i chci.“
Vykladatelé písma svatého jsou toho mínění, že
Bůh potom souditi začne svaté a sice ty, kteříž na
přichystaných trůnech po pravici i po levici jeho
seděti budou. Domýšleti se tedy můžeme, že Ježíš
přede všemi jinými předvolá svatého Jana křtitele,
poněvadž o něm sám řekl, že „mezi všemi z žen
narozenými není většího proroka, než Jan křtitel.“
 Kap. 14. Jak ee všeobecný soud začne. 383

— Ten když před soudnou stolici předstoupí, padne

na tvář s pokorou a úctou, kterou na věky věků
Boku vzdávati chce.
V tom zlý duch přednese všecko, co jen po­
někud zlým zdáti se bude; ale svatý Michael se
jeho zastane a satana s hanbou porazí. (O boji sv.
Michaele s zlým duchem srov. epišt. sv. Jůdy 9. v.)
Ježíš pak oznámí všecky ctnosti jeho světu a vyřkne
proň odměnu věčného blahoslavenství (srov. evang.
sv. -Mat. 10. k. 22. v.) Andělé přistoupí a posadí jej
na trůn, který po levici Ježíše Krista postaven bude,
aby byl spolusoudčím nad světem.
Nadíti se lze, že po svatém Janu svatý Jozef
od andělů ze země k trůnu Ježíše Krista poveden
bude, poněvadž ho svatí učitelové za nejsvětějšího
z ostatních lidí považují. Když napřed od ďábla
obžalován, od svatého Michaele a jiných andělů ale
chráněn bude, vychválí Ježíš spravedlivost a svatost
života jeho, začež mu odměnu věčného blahoslaven­
ství přisoudí a trůn vedle trůnu Matky Boží vykáže.
Pak podobně předstupovati budou svatý Petr
a ostatní apoštoli a každý z nich po vychválení
ctností a zásluh umístněn bude vedle soudce na stolci
skvostném a nádherném (srov. Mat. 16. k. 28. v.)
Po svatých apoštolích následovati budou ti, co
dle příkladu jejich všechno pro Boha opustili, a v
největší dokonalosti Ježíše Krista následovali; neb
dle mínění učitelů církve zároveň s apoštoly na trů­
nech seděti a svět souditi budou.
Když to dokonáno a stolce soudní od jmeno­
vaných vyvolených zaujaty budou, předvoláni budou
ostatní svatí každý zvláště. Svatý apoštol Pavel
praví v listě k Římanům v čtrnácté kapitole: „My
všickni státi budem před soudnou stolicí Krista
Pána.“ Při tom nevyjímá ani sebe, ani některého
jiného apoštola. Zřetelně praví: „My všickni, ať
334 Kap. 14. Jak se všeobecný sond začne.

jsme v jakémkoli řádu neb postavení před Bohem,

předstoupiti budem muset před soudnou stolici Páně.“
Anijbázně před soudem nebude žáden sproštěný,
jak to ze slov téhož samého svatého apoštola v
prvním listě ke Korintským vyplývá. Píšeť: „Ni­
č e h o ž si v ě d o m n e j s e m , a l e t í m j e š t ě n e j ­
sem o s p r a v e d l n ě n , n e b , k d o m n e s o u d í ,
P á n j e s t . “ (I. kor. 4. k. 4. v.) Těmi slovy zajisté
chce říci: „Ačkoliv nevím o žádném hříchu, jejž
bych ještě na sobě měl, přece se bojím předstou­
piti před soudnou stolici Boží, poněvadž vím, že tak
přísný a spravedlivý jest, že též v mnohých věcích,
které za dobré považujem, něco trestuhodného na=
jíti by mohl. Tam se povede svatým jak zde ně­
jakému vznešenému muži, který jsa před soud krále
volán, ač si žádné nepravosti vědom není, přece se
bojí před pána svého a celou jeho radu předstou­
piti, aby z žití svého účty složil.
Jestliže však zde na zemi vznešený muž s ostý­
chavostí přichází ku králi, boje se moci jeho, zajisté
podobným spůsobem všickni pobožní lidé v onen den
báti se budou krále králů, jehož sláva veškerou moc
pozemských králů nekonečně převyšuje. Pohled na
Ježíše Krista a na svaté apoštoly co spolusoudce
bude tak překvapující a mocně působící, že též an­
dělé přítomní úžasem trnouti budou. Již teď dle
svědectví církve svaté andělé a mocnosti nebeské
před tváří Nejsvětější Trojice svatou hrůzou jati bý­
vají, kdežto Bůh se nejeví v hněvu, nébrž v milo­
stivé dobrotě své; čím více tedy bude na ně půso­
biti plná míra přísnosti jeho!
Rozjímejme ted! o tom jak soud nad svatými
vyřčen bude. Můžeme si tu věc představiti tak, že
Bůh napřed nejvzněšenější svaté a potom v pořádku
všecky, jak dle ctností po sobě následují, předvolá.
Také toho mínění jsou někteří učitelové cirkve, že
 Kap. 14. Jak se všeobecný soud začne. 335

je Bůh dle času, v kterém živi byli, souditi bude,

tak že počne od Adama a naposledy onoho před­
volá, který před samým posledním soudem skonal.
Ať se díti bude jakkoliv, jisté jest, že každý zvláště
předvolán a jak od Ježíše Krista tak od spolusoudců
souzen bude.
Kolikrátekoli bude muset jiný předstoupiti, pro­
vodí jej anděl strážný a ďábel. Ten s pekelnou zlostí
bude žalovati na všecko ‚ co zlého myslil, mluvil,
žádal aneb konal. Avšak i Kristus Pán tak zřejmě
mysl a svědomí každého rozhalí, že nejen člověk
sám, nýbrž i všickni jiní lidé jakož i andělé a ďábli
dobré a zlé myšlénky, řeči a skutky, žádosti, úmysly
a předsevzetí, hříchy, nepravosti a návyky, potom
také, kdy a kde v jakých okolnostech živ byl, do­
konale poznají.
Ani jeden hřích nezůstane ukrytý a zamlčený,
aby celý svět poznal, jak mnohonásobně a těžce
Bůh uražen byl.
Po žalobě ďáblově ujme se anděl strážce člo­
věka spravedlivého a řekne světu, jak bolestně hříchů
svých litoval, jaké pokání činil, jak mnoho dobrých
skutků vykonal, jak vroucně Boha miloval, jak mnoho
duší k Bohu obrátil a jak nábožně živ byl. Tak
odvrátí anděl hanu, kterou zlý duch na svatého u-
vrhnouti chtěl, a ovjeví světu jeho krásné ctnosti.
Všickni spolusoudící jej chváliti a věčné odměny za
hodného uznávati budou. Ježíš pak co nejvyšší
soudce učiní nad ním výrok života věčného a ozdobí
jej slávou říše své.
Komu by lze bylo popsati jak slavnostně se to
všecko díti bude? Ó, jak se bude každý svatý ra­
dovati, že výrok soudu tak štasfně vypadl a že
odtuď jemu nezměnná věčná slast nastane! Ó, jak
pokorně poklekne před Ježíšem, aby za dosaženou
milost díků svých vzdal! Ó, jak se budou spolu ra­
dovati všickni nebeští sborové! ó, s jakým udivením
336 Kap. 14. Jak se všeobecný soud začne.

budou ostatní lidé naň pohlížeti, a jak sobě přáti,

aby také té blaženosti účastnými se stali! —
Andělé s úctivostí odvedou svatého, aby stoje
po pravici Ježíše Krista s vnitřní radostí byl pří­
tomen ostatnímu souzení.
O n e j d o b r o t i v ě j š í J e ž í š i ! ve j m é n u v š e c h
s v a t ý c h a v y v o l e n ý c h , j e nž od t e b e v ý r o ­
kem věčného blahoslavenství poctěni a
potěšeni budou, pozdravuju tebe, ctím
t e b e a k l a n í m se t o b ě , d í k y t o b ě v z d á v á m
za p r o u k á z á n í n e s k o n č e n é h o m i l o s r d e n ­
s t v í t v é ho , k t e r ý m s j i m v ě č n é s p a s e n í p ř i ­
ř k n u l . P ř i j m i ž j en o P a n e t a k é m o u po­
k o r n o u p r o s b u , u d ě l t a k é mně t é m i l o s t i
a p řip o č ti mne k vyvoleným svým! Jsem
sice t a k o v é p ř e v e l k é m i l o s t i d o c e l a n e ­
h o d e n , ale p ř e c e se o s m ě l u j i ž á d a t i o ň t v é
milosrdenství, poněvadž tvá s p r a v e d ln o s t
mi j i u d ě l i t i n e m ů ž e , aby v o n e n v e l k ý d e n
t v á d o b r o t a o d e v š e c h s v a t ý c h t í m ví c e
c h v á l e n a b y l a za p ř í č i n o u , žes t o h o , k t e r ý
věčné zatracení t o li k r á t zasloužil, neskon­
čeným milosrdenstvím svým p o v z n e s l a
spasil.
O s v a t í ! j e n ž v s o u d n ý d e n v ý r o k věč»
ného b l a h o s l a v e n s t v í nad sebou uslyšíte,
p ř e d v á m i na k o l e n a p a d á m, a p r o s í m pr o
Boha a b la h o s la v e n o u Matku, Marii Pannu,
a b y s t e mi k své s p o l e č n o s t i d o p o m o h l i a
s k r z e p ř í m l u v u s v o u m i l o s r d n ý s o u d zís­
kali. Ted, a n j e š t ě p r o š e n í m o ž n é j e s t ,
a t é t o d o b y , an v a š e p ř í m l u v a j e š t ě p l a t n á
b ý t i m ů ž e , o b r a c í m se k vám s p o k o r n o u
p r o s b o u svou. Vím že u Boha v t a k o v é
l á s c e j s t e , že o r o d o v á n í m s v ý m s o u d z mě ­
n i t i a d o b r o t u j e h o k e mně n a k l o n i t i mů­
žet e. P r o t o ž se v r h á m k n o h o u m v a š í m a
 Kap. 14. Jak se všeobecný soud začne. 337

o d e v z d á v á m do r u k o u v a š i c h d u š i a s p a ­
sení své. ó , v ě n u j t e mi pe č l i v o s t s vou, a b y c h
přišel k s p a s e n í . Amen.“

Kapitola XV.
Jak dlouho poslední soud trvati bude.
Jelikož v předešlé kapitole řečeno bylo, že
Ježíš každého svatého zvláště předvolá a souditi
bude, povstává snadně otázka, jak dlouho ten soud
trvati bude?
O trvání jeho nejsou všickni stejného mínění.
Jedni praví, že velmi dlouhou dobu zaujme a odů*
vodňují to z písma svatého; jiní se domnívají, že
poslední soud jen velmi krátký čas, takořka malou
chvíli trvati bude, poněvadž u Boha možné jest, aby
v okamžení všecky lidi posoudil a za hodné uznal
odměny neb trestu. Ačkoli o lhůtě posledního soudu
jistoty nemáme, přece se zdá poslednějšímu mínění
více odporovati písmo svaté, neb nikdy jej nenazývá
okamžitým soudem, nýbrž vždycky v e l k ý m dne m.
Tak dí svatý apoštol Pavel: „Bůh u l o ž i l den,
v k t e r é m ž so ud it i bude svět v s p r a v e d l ­
n o s t i . “ (Skut. 17. k., 30. v.) A prorok Isaiáš mluví:
„Ajta! d e n H o s p o d i n ů v p ř i j d e u k r u t n ý a
plný r o z h n ě v á n í a hněvu a p r c h l i v o s t i ,
aby p o l o ž i l z e mi v p o u š ť a h ř í š n í k y j e j í
v y h l a d i l z ní.“ (Isai. 13. k,, 9. v.) Y těch a v
mnohých jiných místech nazývá písmo svaté čas
soudu dnem a nikoliv jen okamžením rozhodným
aneb pouhým shromážděním živých i mrtvých.
Jak dlouho však ten den trvati bude, naznačil
prorok Joel slovy: „ P ř i j d e d e n H o s p o d i n ů|v
ve l i k ý a h r o z n ý . I s t a n e se: K a ž d ý , kdož
v z ý v a t i bude jméno H o s p o d in o v o , spasen
b u d e “ (Joel. 2, k., 32. v.) Podobně prorok Sofoniáš
338 Kap. 15. Jak dlouho poslední soud trvati bude.

řekl: „ B l í z k o j e s t d e n H o s p o d i n ů v v e l i k ý ,
b l í z k o j e s t a rychlý p ř í l i š ; den hněvu,
den z á r m u t k u a soužení , de n o u z k o s t i a
bídy, den t e m n o s t i a mrákoty, den mlhy a
b o u ř e . “ (Sofon. 1. k., 14. a 15. v.) I svatý Jan v
zjevení svém mluví o dni soudu, jako o v e l i k é m
dni v šesté kapitole 17. v.
Tak dle písma svatého den onen za znamenitou
dobu považovati musíme. Takového též mínění byl
sv. Jarolím, neb ze slova den vyrozumívá dlouhou
lhůtu, mnohem delší než obyčejný den nynější, jejž
západ slunce nezkrátí, poněvadž v oné době počasí
konec vezme a ustavičný den bude. Nějakou po­
dobu jeho nalézáme v desáté kapitole knihy Josue,
v níž se vypravuje, že „stálo slunce i měsíc, dokudž
v boji nepomstil se národ nad nepřátely svými. Ne­
bylo prvé, ani potom tak dlouhého dne, jako když
poslechl Hospodin hlasu člověka a bojoval za Israele.“
Jak za oných časů slunce a měsíc stály, aby se
Josue mstíti mohl nad nepřátely lidu, moudrou radou
Boží vedeného, tak prodloužena bude lhůta posled­
ního dne, dokudž Bůh nepomstí se nad nepřátely
svaté vůle své. Slunce a měsíc se všemi hvězdami
přestanou oběh svůj konati a zůstanou na jednom
místě, tak že nebude více střídání se dne i noci,
nýbrž pořád jen denní světlo. Dá se tedy mysliti,
že soudní den dlouhou dobu v sobě obsahovati bude.
Taktéž tvrdí v spisech svých opat Rupertus, an
dí: „Věci, které se v poslední den díti budou jsou
tak znamenité, velké a hrozné, že se právem onen
den velkým nazývá. Také pro své dlouhé trvání
toho slova zaslouží, neboť bude den z mnohých dnů
aneb doba z mnohých let sestávající, v níž se světlo
s tmou nebude střídati,“ — Konečně také svatý Au­
gustin s tím souhlasí, řka: „Jak mnoho času počí­
taného dle našich dnů poslední soud zaujme, není
 Kap. 15. Jak dlouho poslední soud trvati bude. 339

jisto; písmo svaté sice mluví o jednom dni, avšak

víme, že ono také dlouhé doby d n e m nazývá.“
Z toho zřejmě vysvítá hlinění svatého Augustina,
že poslední soud nebude trvati jen jeden den takový,
jakéž my ted! na zemi máme, nýbrž snad velmi
dlouho, aby předůležite věci, které naň odloženy
jsou, s tím větší důstojností pojednány byly. K tomu,
co svatý Augustin pravil, připojuje svatý Tomáš
Akvinský následující: „Není nám z námo, z d a l i ž
poslední soud jen v duchu aneb ústně slovy
d í t i se b u d e . Měl-li by se v š a k ú s t n ě díti,
bylo by k němu velmi mnoho času zapotřebí.
— O s t a t n ě t a k é se n e m ů ž e o k a m ž i t ě vy­
k o n a t i ‚ p o n ě v a d ž z a t r a c e n c ů m p r o kleslost
r o z u m u nebude lze, v o k a m ž e n í v š e c k y
d o b r é s k u t k y s p a s e n ý c h a všecko z l é z a v r ­
ž e n ý c h p o z n a t i , což p ř e c e p ř i p o s l e d n í m
s o u d u s t á t i se musí.“
Z těchto svědectví písma svatého a svatých
otců vyjímáme dosti zřetelně, že soud Ježíše Krista
nebude okamžitý, nýbrž dlouhý. Máme k tomu však
ještě následující důvody:
Předně vyhrožuje Bůh posledním soudem proto,
aby nás od hříchů odstrašil obzvláště hanbou, jejž
bychom před celým světem na sebe uvalili, Kdyby
tedy soud jen okamžení trvati měl, neostýchali by
se mnozí pro okamžité zahanbení hřešiti, ač připu*
stiti musíme, že všemohoucí Bůh v okamžení větší
zahanbení dopustiti může, než kdyby ted někdo v
celé ohavnosti své sto let před světem státi musel.
Tuto poslednější věc nemohou všickni pochopiti. Vše*
obecně má jen dlouhotrvající zahanbení hrůzu pro
člověka. Protož uzavírati musíme, že pro soud dlouhá
lhůta určená jest.
Bůh nemá příčiny, aby poslední soud zkrátil.
Mnohé okolnosti zdají se žádati prodloužení jeho.
V ten den obdrží Ježíš Kristus své největší poctění,
340 Kap. 15. Jak dlouho poslední soud trvati bude.

svatí dosáhnou svou největší slávu a zatracení pod­

stoupí největší zahanbení své. Proč by tedy Kri­
stus Pán měl takořka zavržencům k vůli a na újmu
vyvoleným čas soudu krátiti? Že Ježíš v onen den
největší poctu obdrží, patrné je s t; neb tenkrát se
mu nejen anděle a svatí, nýbrž i dáblové a zavr-
ženci budou muset v uznání jeho vznešené moci po­
kořiti. V té samé slávě Be tam ukáže, jak na pra­
vici Otce svého v nebesích. K soudu zasedne jakožto
král nebe i země a nechá svou celou moc a slávu
poznati svým věrným přátelům ke cti a útěše, svým
nepřátelům k hrůzi a poděšení. Nejen před anděly
a svatými, nýbrž i před ďábly, zatracenými a ne­
křtěnými dítkami, před celým nebem a celou zemí
zjeví, jaké bezpráví mu pohané a židi učinili, ani
ho krutě mučili a na kříž přibili. Tam dokáže ce­
lému světu, jak počínaje od stvoření světa všem
bytostem jen dobrodiní proukazoval a jak moudře
do té doby nebe a zemi řídil. Všem bytostem zjeví,
jak velice ho hříšníci zneuctili, jak nevděčni za jeho
štědrotu a milost byli, při čemž jich přinutí, aby se
přiznali, že mu neskončené trpkou křivdu spáchali
a svého zatracení sami vinni jsou. Tam budou vši­
ckni nepřátelé jeho do prachu poraženi a přátelé
slavně vyvýšeni. Tam se mu stane, ať tak díme,
větší úcta než v nebi; neb v oné říši jen přátelé se
jemu klání, kdežto při soudu také od nepřátelů ve­
řejného uznání dojde. Proto jest onen soud ustano­
ven, aby se náležitá úcta Ježíši nahradila, pokud ji
bezbožníci na zemi zmenšili, Z toho tedy bereme
druhý důvod, že všeobecný soud nebude kratičký.
Také svatým se dostane v onen den největší
pocty, neb nejen Bůh s anděly, nýbrž i všecken
ostatní svět uzná zásluhy jejich. Ježíš oznámí všem
přítomným, jak věrně jemu sloužili, jak mnoho do­
brého v skrytosti učinili, jak mnoho práce si při
obrácení hříšníků dávali, jak těžká pokušení pře­
 Kap. 15. Jak dlouho poslední soud trvati bude. 341

stáli, jak bezprávně od bezbožných pronásledováni

a nevinně pomlouváni byli. Tam jim Ježíš vrátí
chválu, kterou jim svět vzal, a poníží nepřátele jejich.
Konečně dáblovó a zavrženci v onen den nej­
větší zahanbení podstoupí. V celé ohavnosti své před
světem budou státi. Ježíš odhalí všecky tajné ne­
pravosti jejich. Všecky myšlením, mluvením aneb
skutečně spáchané hříchy dostanou se u veřejnost.
Vševědoucí Bůh učiní známé, jakými podvodníky,
zloději, vražedlníky, cizoložníky a smilníky byli.
Potom na ně vyleje spravedlivý hněv svůj a zatratí
je, jak toho zaslouží. Trýzeň, kterou při tom budou
trpět, převýší samo mučení v pekle. Proto budou
sobě bezbožníci přáti, aby soud ukončen byl. Žádati
budou, aby již se země pod nohami otevřela a je
pohltila, poněvadž raděj v pekle trýzeň, než před
obličejem Božím u přítomnosti andělů a svatých za­
hanbení snášet chtěti budou. Svatý Basilius to v
řeči o posledním soudu zahrnul v následujících slo­
vech: „ B e z b o ž n í h ř í š n í c i b u d o u v s o u d n ý
den v í c e h a n b o u , než v p e k l e m u k a m i t r á ­
peni. “ (Orat de judic, et in Ps. 33.) Ještě jednou
sobě připoměti musíme, že jedna z nejhlavnějších
příčin všeobecného soudu obsažena jest v tom, aby
hříšníci veřejného zahanbení došli. Tak dí sv. Tomáš
Akvinský: „Hříšník nezasluhuje toliko bolestný trest,
ale také potupu a zahanbení. V tom pak, když
veřejně snížen a zahanben jest, záleží p r o č l o v ě k a
největší trest. Zvířata mohou také bita a trýzněna,
nikoli však zahanbena aneb potupena býti.“ — Stává
často, že lidé nějaké nepravosti vinní tajně raděj
mnohem větším trestům se podrobují, jen když tak
veřejnému zahanbení ujiti mohou.
Yšecky zde uvedené příčiny podporují vespolek
mínění, že všeobecný soud dlouho trvati bude. —
Máme se ho tedy co báti a jest nám zapotřebí Boha
prositi, aby nás svou milostí tak vedl, bysme v oné
342 Kap. 15. Jak dlouho poslední soud trvati bude.

době nestáli mezi zahanbenými nýbrž mezi jeho ple­

sajícími přátely.

Kapitola XVI.

Jak bezbožní souzeni budou.

Milý čtenáři! věc, kterou nyní uvážíme, žáden
nelze vlastně zde na zemi dokonale pochopiti. Před­
staviti sobě nemůžeme dostatečně podobný obraz té
proměny, která v soudu nastane, až po chválení a
přiřčení odměn svatých bezbožným hříšníkům a zlým
duchům přikázáno bude před trůn Boží předstoupiti.
Jenom několik hlavních obrysů onoho výjevu mů­
žeme mysli předvesti.
Domýšleti se můžem, že zaznění trouby nesmírné
leknutí v řadách bezbožníků způsobí. Tvář Soudce
v nevýslovné; přísnosti se ukáže, blesky sršeti budou
z očí jeho. A ti, kteří v živobytí svém tak udatní
byli, kde se jednalo o to, aby ctnost a náboženství
tupeno bylo, kteří život svatých v posměch uváděli,
kteří při vší bezbožnosti říkávali, že se ani pekla
ani čfábla nebojí: zmalomyslní a pozbudou tam kaž-
dinké BÍly, Hrdopyšná ■ústa jejich umlknou. Třásti
se budou na celém těle strachem posavad necítěným.
Důstojně, ale hlasem jako mnohých hromů pro­
mluví k ním Ježíš: „Hříšníci a nevděčníci! .Vy jste
příčinou, že jsem tento soudný den ustanovil a všecko,
co na nebi, na zemi a pod zemí živo bylo, svolal.
Vy jste můj hněv roznítili a mne k pomstě přinu­
tili. Tisíckrát a opět tisíckrát jste mne urazili, po­
tupně a hanebně jste o mně mluvili, posměch jste
měli ze svatosti mé, jako bych byl Bůh hluchý a
němý. — Vy jste má přikázaní přestupovali, mé
výhrůžky sobě nevšímali, z mých trestů jste si žerty
tropili, mých dobrodiní jste zneužívali; slova má
jste převraceli, službu mou zneuctili, svatosti mé
 Kap. 16. Jak bezbožní souzení budou. 343

jste se rouhali; umučení mému jste zlořečili, krev

mou nohama šlapali!“
„To vše jsem posavád s největší trpělivostí snesl,
mlčel jsem při všem zneuctívání mém a nechal jsem
vás při vůli vaší. Ted ale má trpělivost konec a
čas odplaty přišel. Chci ted hněv svůj na vás vy­
liti a moc i spravedlivost svou k poznání vám dáti.
Chci vám ukázati, kdož ten jest, s nímž jste tak
potupně a lehkovážně zacházeli, jehož přikázaní jste
tak zlomyslně nohama šlapali! Uvidíte, že já jsem
pravý Bůh a Pán váš; uznáte, že jsem spravedlivý
Soudce nebe i země! Vaše nepravosti učiním světu
známé, vydám vás v potupu před anděly a svatými
mými. Celý svět se má dozvěděti, jakými ohavníky
a zločinci jste byli. Bez milosti a milosrdenství
budu ted souditi a vás se vší spravedlivou přísností
trestati. Zkuste, co má spravedlnost žádá!“
Tato a podobná slova proniknou kosti bezbož­
níků a každé z nich utkví jako šíp v srdcích jejích.
Proto budou náramně kvíliti, ale Soudce zůstane ne­
pohnutý. Svatí také jich nebudou litovati, poněvadž
tenkrát čas lítosti a soustrasti pomine a jenom čas
spravedlivosti zůstane. V oné době budou již svatí
v lásce Boží tak upevněni a s Bohem tak sjedno­
ceni, že již nic jiného nebudou mysliti, přáti sobě
aneb žádati, leč co Bůh sám chce.
Jak si Ježíš Kristus každého hříšníka zvláště
předvesti dá, může následující obraz poněkud na­
značiti: Bůd začne s nejhorším bezbožníkem, který
na tomto světě žil a bude pokračovati až k onomu,
jehož jeden jediný smrtelný hřích v nejmenší míře
věčného zavržení hodného činí; aneb předvolá na­
před Kaina a tak podle času, v němž ostatní živi
byli, také postupovati bude. Tentýž ďábel, který k
zkázi člověka činným byl, bude vedle něho státi a
zlomyslnou žalobu naň přednášeti.
344 Kap. 16. Jak bezbožní souzení budou.

Považme sobě, jaké nesmírné leknutí pronikne

každého, když anděl strážný vyvolá na poručení
Ježíše Krista jméno jeho a zlý duch se přidruží, aby
ho předvedl! Jak těžké budou kročeje jeho trnou­
cích nohou! Jakým studem budou sklopeny oči jeho!
Hrůza největší naň dopadne, když napřed zlý duch
veřejně vypočítá nepravosti jeho, při kterých sám
zlomyslným ponoukatelem byl, a potom Bůh sám
odejme před světem roušku svědomí jeho a ukáže
všem andělům a přítomným lidem celou ohavnost
srdce jeho. Vše co zlého od dědinství svého až do
posledního dechnutí vykonal, učiní jak na bíledni
patrným. Účet bude žádati z každého okamžení
života, ze všech slov, která promluvil, ze všech my­
šlének, kterými mysl bavil, ze všech peněz, které
vydal, ze všech soust, které pojedl, ze všech hltů,
které pil, ze všech duší, které k hříchu svedl, ze
všech zlomyslných rad, které uděloval, ze všech zlých
úmyslů a ze všeho dobrého, co opomenul. Ani ta
nejmenší věc nezůstane skrytá; vše bude uveřejněno.
A co při tom bude činiti hříšník? Nenalezne
zajisté slov k omlouvání svému. Nevýslovný stud mu
zamkne ústa. Pomysleme jen, jak se stydíme, jediný
hřích jedinému zpovědníku v největší tajnosti vyje-
viti. O Bože! jak se budou hříšníci tenkrát styděti,
když před milliony lidu známého a neznámého, vze-
šeného a nízkého, budou nejtajnější nepravosti ve­
řejné muset povídati a sami za zlé uznávati!
K studu se přidružuje nevýslovný strach při po­
hledu na tvář rozhněvaného Soudce. Když tak všecky
hříchy známými učiněny budou a anděl strážný svě­
dectví své vydá, obrátí se Ježíš sám a mocí k tomu
přivede souzeného, aby se také obrátil ke všem sva­
tým s otázkou, co o něm smýšlí a zdaliž za trestu
hodného jej považují? Ti pak jednohlasně ošklivost
svou nad hříchy vysloví. Na to pohlédne Ježíš tak
přísně na člověka před ním stojícího, že tento ne­
 Kap. 16. Jak bezbožní souzení budou. S45

smírným bolem proniknut mysliti bude, že okamžité

zhynouti musí. Tato chvíle bude tak strašlivá, že
kdybychom se jakkoliv dlouho při ní v myšlénkách
zastavili, přece bychom vstavu nebyli, tisící částku
ohromného dojmu jejího sobě představiti. Nelzeť
jazykem vysloviti, jak nekonečnost Boží všemohouc­
nosti a spravedlivosti působí. Myšlení a řeč naše
zůstává při tom tak pozadu, jako když na příklad
o moudrosti Boží aneb štědré dobrotě jeho ve vidi­
telném světě mluvíme; neb v celé době žití svého
bychom nebyli v stavu pověděti vše, co Bůh v je*
diném okamžení dobrého, moudrého a prozřetelného
ve světě působí.
A napotom, když pohledem svým neskončenou
ošklivost hříchu vyjádří, vyřkne rozsudek zatracení
slovy nebe i zem prorážejícími: „ O d e j d i o d e m n e ,
z l o ř e č e n ý do o h n ě v ě č n é h o , k t e r ý ž p ř i ­
p r a v e n j e s t ďábl u a a n d ě l ů m j eho, Ne b v
ž i v o b y t í svém n e s l o u ž i l j s i m n e , n ý b r ž
s a t a n o v i , p r o č e ž n e m á š na v ě k y se m n o u
v nebi, n ý b r ž s ní m na m í s t ě z a v r ž e n c ů b y ­
dli t i . “ (Srov. Mat. 25. k., 41. v.) Jak mile Ježíš
tato slova řekne, vyrazí z onoho oblaku, na němž
trůn jeho postaven bude ‚ silný blesk a svrhne
odsouzeného s ďáblem na zem. Tak totiž mluví
kniha moudrosti: „Budou potom padati beze cti a
v pohanění mezi mrtvými na věky; nebo roztříští
ty nadutce, že ani hlasu5nevydají, a pohne jimi od
základu, a docela bez útěchy budou: a budou lkáti
a památka jejich zahyne. Přijdou na onen svět pře=
děšeni, na mysli majíce hříchy své, a obviňovati je
budou nepravosti jejich, proti ním se postavíce.“ (Kn.
moudr. 4. k., 19. v.)
Když potom zlořečený bezbožník od Božského
Soudce svržen a poražen bude, znova začne lkáti a
kvíliti. „Ó běda mně! běda mně!“ volati bude. Tak
tedy přece jsem k věčnému upálení odsouzen. Tak
346 Kap. 16. Jak bezbožní souzení budou.

opravdu budou zlí duchové a. zlořečení lidé na věky

mými společníky! Ó věčnosti! věčnosti! Mám tedy
dotud zlořečen býti, dokud Bůh sám bude! ó běda,
a opět běda mne na věky nešťastnému!“ Nebe a
zemi za milosrdenství prositi bude, ale nadarmo.
Proň minul čas milosrdenství, anižby ho byl užil.
On minul na věky. Z toho tedy padne do zběsilé
zoufalosti. — čím více však někdo zhřešil, tím přís-
něj bude souzen a tím trpčejší výčitky jemu svě­
domí bude dělati.
Zde považ, milý čtenáři! jak se v oné době
Pilátovi bude díti, jenž Ježíše nespravedlivě odsoudil,
jak Annášovi a Kaifášovi, kteříž jej k trpkému umu­
čení vydali! Ach! jak se povede oněm židům, kteří
Krista tupili, haněli, zneuctili a nohama šlapali! Ach!
jak se povede pohanům, kteříž Ježíše bičovali, trním
korunovali a na kříž přibili! Ach! co očekává po*
hanské císaře, kteří svaté apoštoly tak krutě pro­
následovali a usmrcovali? Co čeká na ty zlomysl­
ní ky, kteří toli nevinné krve křesťanské prolili? Jaká
budoucnost je uchystána kacířům, kteříž učení Kri­
stovo převraceli a svatou církev jeho pronásledovali.?
Ach! jak se povede nevěrným křesťanům, kteří jméno
Ježíše Krista zneuctili a jeho svatým svátostem se
rouhali? Jak oněm, kteří špatným příkladem aneb
sladkými úlisnými slovy jiné k hříchu přivedli ? Jak
rodičům, kteří zanedbáním dobrého vychování pří­
činou se stali, že děti jejich odsouzeny jsou? Ach!
jak se povede všem těm lidem, kteří nějakým spů-
sobem zavinili, že některá duše ztracena bude, jest­
liže hříchu toho náležitě nelitovali a hněv Boží po­
káním neukojili?
Y onom oase každý hříšník, jenž od jiného sve*
den byl, zoufalým hlasem o pomstu volati bude na
toho, jehož za příčinu svého zatracení považovati
bude. Tam svýma vlastníma ušima uslyšíme, jak
mnohé dítě bolestným hlasem křičeti bude: „Nej­
 Kaj>. 16. Jak bezbožní souzení budou. 347

spravedlivější Soudce! volám k tobě o pomstu a

spravedlivý trest rodičů mých, jelikož jedinou pří­
činou mého věčného zatracení jsou. Kéžby mne
byli lépe vychovali, kéžby mne byli v zlém zabra­
ňovali, kéžby mne byli dobrým příkladem předchá­
zeli, nebyl bych do takové záhuby přišel.“ Jiný
řekne: „Vzývám pomstu na zpovědníka svého, po­
něvadž příčinou mé zkázy jest. Kdyby mne byl
lépe napomínal, přísněj trestal, horlivěj povzbuzoval,
nebyl bych k zatracení přišel.“ Opět jiný bude kři-
četi: „Volám o pomstu a trest mých špatných sou­
druhů, poněvadž oni mne k hříchu a hanbě přivedli.
Kdyby mne nebyli svedli a k hříchům pokoušeli,
kdyby mne alespoň nebyli od dobrého zdržovali, nebyl
bych v živobytí svém toli zlého spáchal, jak jsem
se skutečně dopustil.“
A co odpoví Ježíš na tyto žaloby? Žádáme-li
to věděti, potřebujem jen do tři a třicáté kapitole
Ezechiélovy nahlédnouti, tam o tom již před dvěma
tisíci lety prorokováno: „Pakli někdo, jsa k tomu
povinností vázán, hříšníku nevaruje, a ten v nepra­
vosti zemře, požádá Bůh krev hříšníkovu z ruky
bližního jeho.“ — Jestliže tedy trestu Božímu pro­
padá ten, kdo jiného od nepravosti nezdržuje, jak
se povede dle toho těm, co jiné od dobrého odvra­
celi a k hříchům sváděli? Ach, jak hrozná budouc­
nost čeká ty, kteříž nějakým spůsobem vinni jsou,
že duše drahou krví Ježíše Krista vykoupená zlému
duchu pod moc se dostala?
Konečně považujme, jak se nám samým díti
bude, až přijde pořádek na nás a podobným spůso­
bem, jak na jiné, zlý duch své žaloby na nás před-
nášeti začne? Svatý Bernard dává svědectví, že
„budem obžalováni z mnohých a velkých věcí, z
nesčíslných nepravostí, jednak těžších, jednak men­
ších a zdánlivě nejistých, a že žaloba nebude krátká
nýbrž traplivě dlouhá.“ — Považme tedy, jak se
348 Kap. 16. Jak bezbožuí souzení budou.

styděti budem, když v oné žalobě všecky myšlénky,

řeči a skutky nepravé před otcem a matkou, před
známými a přátely, před všemi, kterým jsme jich
utajiti se snažili, i před těmi, kteří nás ve vážnosti
měli, ba před celým světem známé učiněny budou!
Žádné jiné trápení se takovému zahanbení nedá při­
rovnat!. Neb, jak se hříchem neskončené zneuctění
Bohu spůsobilo, tak dopustí proto Bůh takořka ne­
konečné zahanbení na člověka.
Svatý Jan Zlatoústý řekl o tom následující
pěkná slova: „Kdyby člověče! ted! všecky tvé tajné
skutky lidem oznámeny byly, zdaž by se ti nezdálo,
že studem zahynouti musíš? Přiznej se, že bys za­
jisté raděj zemí pohlcen než toli lidem v posměch
a opovržení vydán byl. — A ted! pomysli na budouc­
nost! Přijde čas, ve kterém všecky tvé ohavnosti
na nejsvětějším místě před trůnem Božského Soudce
a přede všemi známými a neznámými lidmi veřejně
souzeny budou. Věru, tak dokonale živ jsi nebyl,
aby nic na tobě haněno býti nesmělo. Mnoho mar­
ného a neužitečného zajistés myslil a konal, o čemž
bys, tuším, pro všecko na světě veřejně mluviti ne­
chtěl. Nuže tedy! jak se budeš v onen den styděti,
až od přísného vševědoucího Soudce veřejně, u sku­
tečné přítomnosti všech andělů, lidí a zlých duchů,
i z toho nejtajnějšího souzen budeš! Kam obrátíš
své oči? Jak se budeš při tom všem chovati, až
Bůh vyplní, co skrze proroka Nahuma předpověděl,
řka; „Aj, já ukáži národům nahotu tvou a králov­
stvím hanbu tvou. Uvrhu na tě ohavnosti a příko­
řím tebe trýzniti budu, a postavím tě za příklad.“
(Nahum. 3. k. 5. v.)
Jaká zde platí rada? — Krátké přemýšlení o
tom ubezpečí, že není lepší rady, leč upřímně lito»
váti hříchů svých, skroušené se z nich vyzpovídati,
pokáním chyby napravovati a slzemi žalu škvrny
duše vymývati. Bude-li toto předcházeti, pak se
 Kap. 16- Jak bezbožní soužení budou. 349
ukáže v den soudný duše za nepravostí očištěná a po­
kání bude jí ke cti a ozdobě sloužiti. Ěíkejmež k
tomu účelu častěji:
O n ej s p r a v e d l i v ě j š í S o u d č e , J e ž í š i K r i ­
ste! j á b í d n ý h ř í š n í k j s e m t v o u B o ž s k o u
Majestátnost tolikrát, t a k těžce a zlovolné
u r á ž e l , že nevím, j a k b y c h t o h o d o s t a t e č n ě
l i t o v a l . O m ů j Bože! j a k o u h a n b u b y c h mě l ,
k d y b y v š e c k y n e p r a v o s t i mé c e l é m u s v ě t u
oznámeny byly, anižbych je byl pokáním
v y m a z a t i se snaži l . 0 Bože! j a k h r o z n é by
byl o, k d y b y v š i c k n i l i d é m o j e h a n e b n é
s k u t k y p o z n a l i ; j a k by m n o u v š i c k n i , co
mne znali, o p o v r h o v a t i m u s e l i , k d y b y v l a s t -
ní ma o č i m a s p a t ř i t i měl i , že j s e m t o l i t i s í c
n e p r a v o s t í se d o p u s t i l ! — J i ž je t é m ě ř
slyším j a k z u d i v e n í z v o la jí: O h a n e b n ý
z l o s y n u ! k d o by t a k o v ý c h vě c í b y l o t o b ě
my s l i l ? Kdo by byl u v ě ř i l , žes t a k h a n ě b n ý ,
an ses t a k p o c t i v ý m a p o b o ž n ý m z e v n ě
u k a z o v a l ? O l i c o m ě r n í k u ! hle, j a k j s i n á s
p o d v e d l ; j a k j si n á s o k l a m a l . — T a k a p o ­
dobně by m o h li z nám í a p ř á t e l é m o ji p ř i
s o u d ě mé m m l u v i t i . O Bo ž e , co m á m , u z n á ­
v a j e to, č i n i t i ? Mám t ě p r o s i t i a b y s m n e
t a k o v é m u z a h a n b e n í ne vydal ? To b y b y l a
o p o v á ž l i v o s t , n e b n e j e n t o t o , n ý b r ž mno­
hem v ě t š í z a h a n b e n í j s e m n e k o n e č n ý m u r á ­
žením t v é B o ž s k é Maj e s t á t n o s t i z a s l o u ž i l .
N a h l í ž í m , že h a n e b n é h ř í c h y mé t a k é z a ­
h a n b e n í z a s l u h u j í . Ale za t o t ě p r o s i t i c h c i ,
a b y s ve m n e u d r ž e l o d t u d d u c h a k a j í c ­
ného, a b y až vš e cky h ř í c h y a n e p r a v o s t i m é
před anděly a lidmi odk ry ty budou, také
mé p o k á n í a s nážení se, z a d o s t u č i n i t i , j i m
o z n á m e n o bylo. O Bože! r ač i ž b ý t i milo=
s r d n ý k e mně a p r o p ů j č mi té m i l o s t i , a b y c h
350 Kap. 16. Jak bezbožní souzení budou.

n y n ě j š í p ř e d s e v z e t í své t a k é v s k u t e k u-
v e s t i mo h l . Amen.

Kapitola XVII.
O všeobecném výroku Ježíše Krista.
Po ukončeném zpytování, a veřejném posouzení
všech myšlenek, řečí a skutků, které od stvoření
světa až po tu dobu z lidí pošly, obrátí se Ježiš
Kristus s přívětivou tváří k svým vyvoleným na
pravici a hlasem k nim všem promluví: „Pojďte,
požehnaní Otce mého, vládněte královstím vám při­
praveným od ustanovení světa! Nebo jsem lačněl,
a dali jste mi jísti; žižnil jsem, a dali jste mi píti;
hostem jsem byl, a přijali jste mne; nah jsem byl,
a přiodili jste mne; nemocen, a navštívili jste mne;
v žaláři jsem hyl, a přišli jste ke mně.“ — (srov.
Mat. 25. k. 34. — 36. v.) „Vy jste mi věrní zůstali
do poslední chvíle a sloužili jste mně podle vší mož­
nosti své. Vy jste pohrdali světem a vším, co ve
světě jest, a milovali mne, hledajíce a zvětšujíce mou
čest! Vy jste na zemi mnoho trpěli a mnohé těžké
pokání podstoupili; byli jste od zlých lidí potupeni
a pronásledováni! Teď však je čas utrpení skončen
a doba radosti začíná; protož se promění váš zá­
rmutek v radost, která u věčnosti od vás odňata ne­
bude. Přistupte tedy sem nejmilejší přátelé moji!
pojďte vyvolení a blahoslavení přátelé nebeského
otce mého od práce k pokoji, od zármutku k ra­
dosti, od temnosti k světlu, od země k nebi! Pojďte
a pokládejte za svou vlast blaženou nebeskou říši,
po níž jste tak velmi toužili! Pojďte a králujte se
mnou odtuď vždy a věčně, jak jste svými dobrými
skutky zasloužili! Pokud já budu, budete i vy v
spasení přebývati a největší radost i největší blaho
požívati.“
 Kap. 17. O všeobecném výroku Ježíše Krista. 351

-Kdož může vypověděti, jakým blaženým citem

tato slova Spasitelova proniknou srdce vyvolených!
Po tu dobu ničeho nezažili, co by jen dost málo k
onomu potěšení přirovnáno býti mohlo. Protož pře­
konáni nevýslovnou radostí vrhnou se před trůnem
na kolena, aby vroucné díky nej milostivějšímu Soudci
a Bohu svému vzdali. V udivení řeknou: „Pane,
kdy jsme tě viděli lačného, a nakrmili jsme tě?
žížnivěho, a dali jsme ti nápoje? kdy pak jsme tě
viděli hostě, a přijali jsme tě? anebo nahého, a při­
oděli jsme tě? anebo kdy jsme tě viděli nemocného
anebo v žaláři, a přišli jsme k tobě?“ Pán jim ale
řekne: „Zajisté pravím vám, pokudž jste to učinili
jednomu z bratří nejmenších, mně jste učinili.“ —■
Na to pak zvolají blažení dědicové slávy nebeské:
„Nejmilostivější Pane a Bože náš! jak velká je do­
brotivost tvá, jak nesmírné to množství milostí, které
nám uděluješ! Jak jsme toho u tebe zasloužili? Tvé
milosrdenství převyšuje naše skutky a jen tvá ne­
skončená láska tě přiměla k tomu, abys nám korunu
blahoslavenství svého daroval. Proto budiž blaho­
slaven na věky a chvála tvé velebnosti nechať ne­
přestane nikdy v ústech našich.“
Pomysli, milý čtenáři, jaká radostná a čestná
chvíle to bude pro vyvolené Páně! Jak si vespolek
přáti, a s jakým udivením na sebe patřiti budou!
Kdoby nezvolal, patře v duchu na ten výjev: „O
Bože, kýžbych byl také jeden z těch štastných! O
Bože, jakou čest, jakou rozkož, budou oni požívati!
O Bože jaké cti a slávy bych já mezi nimi došel!
O duše, o tělo mé! čiňte co za nejlepší uznáte, vy­
nasnažte se Bohu podle vší možnosti sloužiti! Trpte
zde na světě, neste kříž svůj s trpělivostí; tam na
věčnosti vám to budé tisíceronásobně odplaceno.“
Tu slávu vyvolených budou všickni zatracení
viděti, ale místo společné radosti naplní hořký zá­
rmutek srdce jejich, jak to v následujících slovích
 352 Kap. 17. O všeobecném výroku Ježíše Krista.

prorokováno jest; „ B l a h o s l a v e n ý b u d e muž,

k t e r ý ž se b o j í H o s p o d i n a , n e b s p r a v e d l ­
nost jeho z ůs táv á na věky v ě k ů v , vyvýšen
b u d e v s l ávě. H ř í š n í k p a k h l e d ě n a t o h n ě -
v a t i se b u d o , z u b y s v ý m i s k ř í p ě t i a c h ř a d -
n o u t i b u d e ; nebo ž á d o s t h ř í š n i k ů z a h y n e . “
(Žalm 111. v. 9. a 10.) Závist a hněv se vzmůže
v bezbožných nad štěstím svatých. Chřadnouti budou,
jak písmo svaté dí; ale spravedlivým již nebudou
moci uškoditi. Žalostně kvíliti budou: „Ach, my
bídnici! Ach, mi zlořečení lidi! co jsme mýlili, co
jsme činili! Té slávy jsme také dojiti mohli, závise-
lat od vůle naší; mohli jsme také mezi blahoslave­
nými býti, volalať i nás milost Boží! Ó jak nepatrné
namáhání se žádalo k získání tak velké odměny!
My však jsme tím lehkomyslně pohrdali a tak k
vůli pomijející světské rozkoše věčnou radost ztra­
tili! ó my nerozumní lidé! že jsme se ták hrozně
oklamati a podvesti dali.“
Na tuto událost poukazují krásná slova knihy
moudrosti, kterážto častěj na mysli rozvažována
býti zasluhují. Bohem osvícený mudrc prorokuje
takto: „ T e h d y s t á t i b u d o u s p r a v e d l i v í u
v e l i k é s t á l o s t i p r o t i t ěm, k t e ř í ž je sužo­
v a l i a k t e ř í ž o d j í m a l i p r á c e j e j i c h. — Vi­
douce to b ezbožní zkorm outí se b áz n í hroz­
nou a p o d i v í se n á h l é m u a n e n a d á l é m u s p a ­
sení j e j i c h , ř í k a j í c e sami u s e be, ž e l í c e a
o u z k o s t í d u c h a l k a j í c e : Toť j s o u ti, j e ž t o
n á m b y l i n ě k d y k p o s m ě c h u a za p ř í s l o v í
p o t u p n é . My n e s m y s l n í , mě l i j s m e ž i v o t
j e j i c h za b l á z n o v s t v í a k o n e c j e j i c h za b e ­
z e c t n ý : aj, j a k j s o u p o č t ě n i m e z i s y n y
Boží, a mezi s v a t ý m i j e s t los j e j i c h . Z b l o u ­
dili jsme t e d y z c e s t y pravdy, a svě tlo
s p r a v e d l n o s t i n e s v í t i l o nám, a slunc e r o ­
z u m n o s t i n e v z e š l o nám. U s t a l i j s m e na
 Kap. 17. O všeobecném výroku Ježíše Krista. 353

cestě nepravosti a z a h y n u tía chodilijsm e

po c e s t á c h n e s c h o d n ý c h , c e s t y p a k P á n ě
n e z n a l i j sme. Což ná m p r o s p ě l a p ý c h a ?
a n e b o co n á m s p o m o h l a c h l o u b a s b o h a t ­
s t v í m? P o m i n u l o t o v š e c k o j a k o st í n, a j a k o
pos e l m i m o b ě ž í c í , a j a k o l o d í , k t e r á ž p ř e ­
chází z d u l o u v o d u , a n e b o j a k o p t á k , k t e r ý ž
l e t í p o v ě t ř í m . “ (Moudr. k. 5. v. 1— 11.) Dá se
mysliti, že při tom trápeni jsouce červem svědomí
celou zoufalost na sobě jeviti budou, až pak se k
nim obrátí Ježíš a v následujícím smyslu pro­
mluví; „ Zlomyslník! pokudž jste žili na zemi, byli
jste nepřátelé moji. V přepychu jste mi všemožné
urážky spůsobili. Pohlédněte, jaké raný jste mi za­
sadili, pozřete na bok, jejž jste otevřeli; vizte kříž,
na nějž jste mne přibili, a na sloup, při kterém
jste mne bičovali! Z lásky k vám jsem s nebe se­
stoupil a pro vás jsem hořkou Bmrť trpěl. Vy jste
však toho všeho sobě nevážili a raděj dáblu než
Bohu sloužili. Já jsem vás volal a vy jste mne' ne­
slyšeli; já jsem vám ruce své podával a vy jste je
odstrčili. Rady mé jste sobě nevšímali a vyhrůžek
mých jste se nebáli! Protož máte nyní ode mne na
věky zavrženi a zlořečeni býti, anižby vás někdo
litoval. Patřte na služebníky mé, oni budou jísti a
vy budete lačnětí; oni budou píti, a vy budete žíz­
niti; oni budou se radovati a vy budete skormou-
ceni; oni budou z rozkoše plesati, a vy budete úpěti
z bolesti*“ (Sr. Isai. 65. k., 13. v .)— Odejděte tedy
ode mne, zlořečení do ohně věčného, kterýž jest
připraven dablu a andělům jeho. Neboť jsem lačněl,
a nedali jste mi jís ti; žížnil jsem, a nedali jste mi
píti; hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a
neoděli jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili
jste mne.“ (Mat. 25. k., 41. v.)
O strašlivá slova! Takového výroku nebylo po
tu dobu slyšáno. Ustrnouti musíme při -pouhém
354 Kap. 17. O všeobecném výroku Ježíše Krista.

pomyšlení, že Bůh, kterýžto největší dobrota jest,

bídným tvorům tak zlořečiti bude. Dobrota a jinaké
osvědčení milosrdenství jeho právě ono zatracení
učiní tím bolestnějším.
Jak mile Spasitel domluví, řeknou arciť bezbož­
níci: „Pane! kdy jsme tě viděli lačného, nebo žíz­
nivého, anebo hostě, nebo nahého, nebo nemocného,
anebo v žaláři! a neposloužili jsme tobě?“ Ale Ježíš
odpoví jim : „Zajisté pravím vám; Pokudž jste toho
neučinili jednomu z menších (bližních vašich), ani
mně jste neučinili.“
Jelikož sám Spasitel dle svědectví sv. evange*
lium tak o posledním soudu mluvil, važme sobě dů­
ležité výstrahy jeho! čiňme teď všechno, co bychom
v oné době rádi učiněno měli, a prosme jej, aby nás
milostí svou ted tak řídil, bychom onomu hroznému
odsouzení ušli. Říkejme, milý čtenáři! častěj:
„0 n e j d o b r o t i v ě j š í J e ž í š i ! t y s m l u v i l
s k r z e ú s t a s v a t é h o p r o r o k a s v é h o : V č as
m i l o s t i v ý "vyslyším t ebe. E i h l e ! t e d j e čas
m i l o s t i , eihle! t e d j e čas s p a s e n í . “ P r o t o ž
volám te d s největší důvěrou k tobě a pro­
sím t ě z c e l é h o s r d c e s v é h o , a b y s m n e n e ­
n e c h a l do v ě č n é h o z a t r a c e n í u p a d n o u t i .
J e s t l i ž é t y mn ě o b z v l á š l ě n e p ř i s p ě j e š s mi-
1o s t í s v o u , n e b u d e m o ž n é , a b y c h s p a s e n
b y l a n e b v d o b r é m j e n s e t r v a l . Má mť t ol i
n e p ř á t e l ů a p o k u š e n í , že j e v š e c k y p ř e ­
m o c i nemo h u . J s e m ť v ě r u t a k s l a b ý , b í d n ý
a n e s t á l ý , že mn e t o n e j m e n š í p o k u š e n í
p o r a z i t i může. Za t o u př í činou v z ý v á m po moc
t v o u , u c h o v e j ž m n e r u k a t v á p ř e d p á dem.
0 p ř í s n ý S o u d c e ! j e n ž h ř í c h y t a k ve­
l i c e n e n á v i d í š , že j e v ě č n ý m p e k l e m t r e-
sceš, ach, o d p u s ť mi n e p r a v o s t i mé, j i m i ž
j s e m t ě t a k t ě ž c e u r a z i l ! P ř i z n á v á m se, že
 Kap. 17. O všeobecném výroku Ježíše Krista. 355

j s e m p e k l o t i š í c e r o n á s o b n ý m s p ů s o b e m za­
sloužil. Yí m, že j e n s k r z e m i l o s r d e n s t v í
t vé, j e s t l i ž e ho zde v y p r o s í m , z a c h r á n ě n
b ý t i mohu. P r o t o ž r a č m n ě p r o u k á z a t i
takového m ilosrdenství skrze neskonče­
nou d o b r o t u svou a v ytr hni mne z n e b e z ­
pečenství věčného z a tra c e n í skrze nejsvě­
t ě j š í j m é n o své. „Ne m r t v í c h v á l i t i b u d o u
t e b e Hós po d i n e ; a n i ž k d o z t ěc h , j e n ž s s t u -
p u j í do p e k l a . Al e my, k t e ř í ž ž i v i j sme,
d o b r o ř e č i t i b u d e m e H o s p o d i n u , od t o h o t o
času až n a v ě k y . “ T a k j i ž v o l a l ž a l m i s t a
tvůj, o Pane. — (Žalm 113.) O P ř e l a s k a v ý
Bože! j e n ž dle s v ě d e c t v í p í s m a s v a t é h o
n e m á š p o t ě š e n í ze z á h u b y l i d í , v y t r h n i
mne z n á r u č í z a h y n u t í k s v é m u v l a s t n í m u
p o t ě š e n í ! Chc i t e b e v ě č n ě v n e b i c t í t i a
c h v á l i t i , ž á d á m t i t am v d ě č n o s t za n e s č í ­
slná d o b r o d i n í p ro u k az o v áti. Pro větší
čest a c h v á l u s v o u r a č i ž t ed y , o m i l o s t i v ý
Pane! m n e od z a h y n u t í c h r á n i t i a k věč­
n é m u s p a s e n í p ř i v é s t i . Ame n . “

Kapitola XVIII.

Jak zlořečeni odstraněni budou.

Až zlořečení poznají, že již docela nic nevy­
řídí, tehdy začnou z nova křičeti: „Poněvadž tedy
pražádné naděje nemáme, budiž zlořečen den a ho­
dina., kdy jsme se narodili! Zlořečeni nechať jsou
rodičové naši; zlořečená každá věc, která nás při
živobytí udržovala! Zlořečeni všickni, kteříž nás k
hříchu přivedli a příčinou našeho zavržení jsou!“
Na to se budou hrozně rouhati Bohu a obzvláště
Ježíši Kristu.
356 Kap. 17. Jak zlořečení odstraněni budou.

A co učiní Ježíš, když takové rouhání slyšeti

bude? — Když on sám před radou židovskou řekl,
že je Syn Boží, roztrhl Kaifáš roucho své. a zkřikl:
„On se rouhal Bohu; slyšeli jste rouhání: co myslíte?“
Všickni pak odpověděli: „Hoden jest smrti, umříti
musí, ukřižujme ho.“ — Tisíckrát mocnějším hlasem
řekne tedy Ježiš andělům a svatým za dobrou pří­
činou: „Rouhají se Bohu, zlořečí mně a všemu, co
svaté jest! Slyšíte rouhání jejich, co myslíte? „Anděle
pak a svatí odpoví jedním hlasem: „Hodni jsou smrti,
zasluhují zatracení! Nechať se odvedou do pekla, k
čfáblu a andělům jeho, na místo zavržení!“
Na to bude strašný výjev následovati. Dle před­
povědi v knize moudroti obsažené „ o b l e č e se Bůh
m í s t o p an číře v s p r a v e d l n o s t a vezme m ís to
l e b k y s o u d p r a v ý , k t e r é h o ž o k l a m a t i nelze.
Ve z me š ť í t n e p ř e m o ž i t e l n ý p r a v o s t č i l i sva­
t o s t a ro v n o s t práva; z o stří přísný hněv
v k o p í bez m i l o s r d e n s t v í , a b o j o v a t i b u d e
s n í m o k r e s z e m ě p r o t i nesmysl ným. V y j d o u
u p řím o s tře ly blesků, a z oblaků jako z
dobře napjatého luku vypuštěny budou, a
k cí l i j i s t é m u uhodí. A od h n ě v u s k a l n a ­
tého vysláno bude veliké k ru p o b ití, roz­
l í t í se p r o t i n í m voda m o ř s k á a ř e k y se s bě ­
h n o u mocně. Z d v i h n e se p r o t i n i m v í t r silný,
a j a k o v i c h ř i c e r o z m e t e j e .“ (Kn. Moudr. 5. k.)
Věru strašlivými slovy se mluví o tom, jak Ježíš
Kristus v soudný den v hněvu svém zlořečené do
pekla svrhne! Kdožby neustrnul nad tím, že Bůh
sám pomoci své neskončené svatosti a spravedlnosti,
které nic odolati nemůže, s přičiněním celého tvor­
stva proti bezbožným vystoupí, aby je zdrtil a roz­
metal ! Moře se rozlítí, vítr se zdvihne, blesky šlehati
začnou, vše se vzbouří, aby shromáždění bezbožní­
kův do propasti pekelné svrženo bylo. Otevrou se
hlubiny nejkrutějších temností a pohltí zlořečené v
 Kap. 18. Jak zlořečení odstraněni budou. 357

strašném pádu jejich. Svatý Jan v zjevení svém to­

též praví následujícími slovy: „Sstoupil oheň s nebe
od Boha, a spálil je; a ďábel, kterýž je svodil, uvr­
žen jest do jezera ohně a síry, kdež i šelma i lži-
prorok mučeni hudou ve dne i v noci na věky vě­
kův.“ (Zjev. 20. k,, 9. a 10. v.) „Rozšíří peklo jícen
svůj,“ jak Isaiáš prorokoval, „a otevře ústa svá nes­
mírně, aby sstoupili v něj bohaprazdní.“ (Isai. 5. k.)
Ó hrozná pekelná ústa, kterážto nikdy více ne­
vydají, co pohltily! Nad bezbožníky se navždy zavře
otvor k blaženému světlu vedoucí! Tam potom, ač
nesmírnou ouzkostí bědovati budou, hlas jejich do­
rážeti bude toliko na hluché nekonečné pustiny. Ani
nebe ani země nebude více slyšeti hlas jejich. Nebude
žádného, kdož by jim pomoci chtěl -aneb mohl.
Odvrátíme-li se od tohoto výjevu, sluší nám
ohledem na nás samy říci:
„O přísný a spravedlivý Bože! když na tvou
přísnou spravedlivost patřím, lekám se v duši své.
0 Bože! kterak bych se měl považovati za bezpeč­
ného? Ach, domnívám se, že mnoho tisíc lidí neob­
stálo při soudu po smrti jejich ač pobožněji živi
byli, než já jsem, poněvadž konečně jich jeden jediný
smrtelný hřích zkazil. Kdyby se mne také tak vésti
mělo, jak hrozné a strašlivé by to pro mne bylo!
0 Bože! co mám začíti, abych do podobné zkázy
nepřišel? O Bože! neustále tě chci prositi, abys mne
k takovému konci přijíti nenechal. — O nejdobroti­
vější Ježíši! padám pokorně k nohoum tvým a pro­
sím tě skrze svaté umučení tvé, abys mne nenechal
padnouti. Prosím tebe skrze Božství a člověčenství,
skrze dobrotu a milosrdenství tvé. Prosím tebe
skrze tvé svaté vtělení a narození, skrze chudobu a
opuštěnost, ve které jsi žil, skrze modlitbu a práci,
kterous konal, skrze půst, kterým jsi příklad m rt­
vení dával, skrze kříž a trnovou korunu, skrze umu­
čení tvé! Rozpomeň se, o laskavý Spasiteli! jak mno­
358 Kap. 18. Jak zlořečí ní odstraněni budou.

ho jsi pro mne učinil a trpěl, jak mnoho předrahé

krve své vylil. Rozpomeň se na slzy, a na rány své!
— Všecko to jsi podstoupil proto, abych já bídný
hříšník k věčnému spasení přijíti mohl. Měl-li bych
tedy zavržen býti, bylo by tvé svaté umučení na
mne ztracené. Ty nejdobrotivější Pane! neměl bys
důkazů vděčnosti ode mne. Račiž tedy přispěti svou
milostí, abych nepřišel v zkázu, nýbrž chráně se s
pomocí tvou všelikého smrtelného hříchu jakožto
příčiny zavržení, tobě na věky vděčen býti mohl v
společnosti věrných přátelů tvých. Amen.

Kapitola XIX.
Jak blahoslaveni po skončeném soudu
k nebi povznešeni budou.
Ja k mile shromáždění všech zlořečených pro­
pastí pekelnou pohlceno bude, nastane obzvláštní
radost a velké plesání mezi všemi anděly a svatými.
Pro hroznou zkázu hříšníků se ani jeden z nich ne-
zarmoutí, ačkoli mnozí mezi ně rodiče, děti, přátele
aneb příbuzní počítati budou; neb všickni uznají
spravedlnost Boží a budou přesvědčeni, že se stalo
s nimi podle zásluh jejich. Jak Boha chváliti budou,
popisuje sv. Jan v zjevení svém následujícími slovy:
„Potom jsem viděl anděla, an sstupuje s nebe,
maje moc velikou: a země byla osvícena od slávy
jeho. Ten zkřikl silné, řka: Padl, padl jest Babylon
(sbor nepravostných) veliký: a učiněn jest přibyt»
kem dáblův a obydlím všelikého ducha nečistého.
— Neboť přišli hříchové jeho až k nebi, a rozpo­
menul se Pán na nepravosti jeho. — Dejtež mu,
jakož i on dával vám, a dejte dvénásob podle skutků
jeho. Jakož se mnoho chlubil a v rozkošech byl,
tak mnoho mu dejte muk a pláče. — Radujte se nad
ním nebesa a svatí apoštolé i proroci, nebo usoudil
 Kap. 19. O povznesení blahoslavených. 359

Bůh sDud váš o něm.“ (18. k.) Z toho sobě vyňati

můžeme, že po svržení zlořečených svatý Michael
všecky svaté napřed k potěšení z úplného vítězství
nad nepřátely Božími vyzývati bude. V devatenácté
kapitole téhož zjevení nalézáme pak následující po­
drobný popis plesání svatých: „Slyšel jsem,“ píše
svatý Jan, „jako hlas zástupů mnohých na nebi,
řkoucích: Alleluja! Spasení i sláva i moc jest Bohu
našemu; neboť jsou praví a spravedliví soudové jeho.
A opět řekli: Alleluja! —■ A čtyřmecítma starcův,
kteří spolu soudili svět. padli a klaněli se Bohu,
sedícímu na trůnu, řkouce: Amen! Alleluja!
A hlas vyšel s trůnu, řkoucí: Chválu vzdejte
Bohu našemu všickni služebníci jeho a kteříž se
bojíte jeho, malí i velicí. — A slyšel jsem jako hlas
velikého zástupu a jako hlas vod mnohých a jako
zvuk velikého hřímání, řkoucí: Alleluja! že kraluje
Pán Bůh náš všemohoucí. Badujme se a veselme se
a chválu vzdávejme jemu!“ (Kap. 19.)
Ó, s jakou radostí budou všickni blahoslavení
sborové alleluja volati; jak budou srdečně Bohu dě­
kovati, že je od zatracení uchoval a k svým přáte­
lům přidružil! Na vyzvání anděla padnou před trů ­
nem Ježíše Krista na kolena a vzdají čest i chválu
za nesčíslná dobrodiní od něho obdržená. Na to se
sestoupí k slavnému průvodu, aby s Ježíšem Kristem
vešli do říše nebeské. Můžeme jen sladkým blaho-
citem a tužbou po spravedlnosti naplněni býti, když
si v duchu jej představíme.
Napřed ponešeno bude od svatého Michaele nej*
skvostnější znamení spasení, totiž kříž svatý, kterýž
dle mínění mnohých svatých učitelů na věky v
nebesích chován bude. Kříž ten bude nebeskou
září obestřen a v každém, kdo naň pohlédne, velké
potěšení působiti. Za svatým Michalem půjdou jiní
anděle, kteří ponesou ostatní mučidla Páně, jako;
trnovou korunu, kopí, houbu, hřeby, provazy, biče,
360 Kap. 19. O povznesení blahoslavených.

řetězy a vše, co těla Páně se dotkla aneb drahou

krví jeho zkropeno bylo. Překrásné světlo, které z
těch nástrojů vzcházetí bude, naplní všecky nebé-
stany radostným udivením.
Následovati bude první kůr andělský s oněmi
blahoslavenými lidmi, kteří dle uznání Ježíše Krista
k nejnižší třídě andělů přiřadeni budou. Snad to
budou malé děti, které po křtu svatém brzy zemřely.
Ó, jak se budou ony radovati, že beze všech zásluh,
skrze milost křtu svatého k tak vznešené slávě přišly
a s tělem i duší na věky blahoslaveny jsou! K nim
též, jak se domnívati lze, budou přidruženi takoví,
co po celý čas živobytí svého v hříchách setrvali,
avšak před skonáním svým obzvláštním působením
prozřetelnosti Boží nepravostí svých dokonale lito­
vali a v milosti Boží zemřeli.
Potom půjde kůr archandělů s těmi svatými, co
skutky svými zasloužili býti přiřaděni k druhému sboru
andělů. V počtu jejich budou, jak se domýšleti dá,
bohabojní manželé a nábožné vdovy jakož i mnozí
obyčejní světští lidé.
V třetí řadě půjde kůr mocností s nábožnými
duchovními osobami.
V čtvrté řadě kůr panstva nebeského se všemi
svatými biskupy a hodnostáři církve, kteříž všemožně
o to dbali, aby čest Boží rozmnožena byla a pod­
dáni jejich vždy horlivěji ctnost a pobožnost konali.
V páté řadě nacházeti se bude kůr knížatstva
nebeského s všemi svatými učitely církve, jenž slovy
a spisy svými nevěřící lid k pravé katolické víře
obraceli.
Šestou řadu zaujmou sily nebeské s těmi svatými
vyznavači ‚ kteří pro víru mnoho pronásledování trpěli.
Sedmá řada sestávati bude ze sboru trůnů ne­
beských a ze svatých mučedlníků, kteří pro Ježíše
Krista krev svou vylili a život svůj s radostí za
víru dali.
 Kap. 19. O povznesení blahoslavených. 361

V osmé řadě bude kůr Cherubínů se svatými

pannami, které nejen tělesnou čistotu úplně zacho­
valy, nýbrž i láskou k Bohu nadšeny v největší do­
konalosti živy byly.
V deváté řadě půjde kůr Serafínů se všemi
svatými apoštoly a služebníky Kristovými, kteříž
Pána a Mistra svého dokonale následovali a zde na
zemi více andělský než lidský život vedli. Tak z
krátká každý svatý podle zásluh svých jistému an­
dělskému kůru připočten bude.
Konečně za slavnými řadami půjde korunovaný
král nebe i země, jednorozený Syn nebeského Otce,
Ježíš Kristus s blahoslavenou Matkou svou, Pannou
Marií. Průvod bude tak slavný, že ani andělský
jazyk jej dokonale slovy představiti sto by nebyl.
Mysleme sobě o něm cokoli, mluvme jakkoliv mnoho,
vše bude jenom stín u přirovnání k tomu, co se
skutečně stane.
Považme ‚ jakou radost milí svatí míti budou,
až s tělem i duší, jakoby andělé byli, skrz povětří,
skrz oblohu a jasné hvězdy vznášeti se budou! Po­
mysleme, jak jich těšiti bude pohled na slunce, na
podivné spořádání planet, na soustavy hvězd, slovem
na podivuhodnou stavbu světa vůbec! Představme
si, jak plesati budou, až zdaleka uzří nebeský Je­
rusalém, a všecku krásu ráje a těch obydlí, které
jim od počátku světa přichystány jsou. Konečně
přenesme se v duchu do toho okamžení, v němž
vstoupí na to místo blahoslavených. Jaký nevýslovný
cit rozkože jich tam pronikne! S úžasem zůstanou
státi, nevědouce, nač napřed hleděti mají, a kterak
Bohu za to všecko děkovati moci budou.
Ježíš pak posadí se na trůně Nerozdílné Tro­
jice a promluví k svým vyvoleným snad tak to : „Vy
jste mně věrní byli ve všech protivenstvích a slou­
žili před všemi lidmi! Vy jste mne vyznali před
světem, proto chci vás před Otcem mým nebeským
362 Kap. 10. O povzneseni blahoslavených.

za mé přátele uznati! Od této chvíle mějte králov­

ství toto, jež vám Otec můj připravil. Radujte se
na věky. — O nejmilejší přátelé mojí! požívejte
svatých rozkoší, neb všecka strast přestala a všeliký
zármutek pominul. Od tohoto času až na věky ne­
budete míti žádných obtíží více. Jakožto knížata
nebeská kralujte se mnou! Co srdce vaše žádati
bude, obdržíte. A tento blahoslavený stav váš nikdy
více nepřestane. Budete milí moji přátelé v slávě
a radosti na věky.“
Každému bude zvláštní místo vykázáno. Tehdy
ale nebude Kristus hleděti na to, čím kdo na zemi
byl, nýbrž jenom na pobožný a ctnostný život člo­
věka. Protož tam mnohý chudý bude vyvýšen nad
knížata a vznešené muže tohoto světa. Že však k a­
ždému zvláštní obydlí k rozkoši jeho uchystáno bude,
pravil Ježíš slovy: „V domě Otce mého jsou pří­
bytkové mnozí.“ (Jan 14. k., 2. v.)
V těch rájských obydlích budou svatí společně
s anděly přebývati a k sobě navzájem nejsrdečnější
lásku a příznivost jeviti. Každý se bude radovati z
blahoslavenství všech, a všickni budou utěšený po­
díl bráti na tom, co jednomu rozkoše způsobí. O
nábožná křesťanská duše! žádáš-li sóbě se svatými
tam bydleti, 'povzbuzuj se k dobrým činům násle­
dujícími slovy krále Davida: „Jak m i l í j s o u sta*
n o v é t v o j i H o s p o d i n e z á s t u p ů . Touží , až
i o m d l é v á duše má po s í ní c h H o s p o d i n o ­
vých. S r d c e mé a t ě l o mé p l e s a j í k B o h u
ž i v é mu . “ (Žalm 83., v. 2.) — O Bože můj! k ý ž
b y c h t a k é h o d e n b y l , p ř i j í t i do s v a t é h o
m ě s t a t o h o ! Kýž b y c h d o s á h l t u m i l o s t ,
abych v tvém svatém k rá lo v s tv í přeb ý v a ti
směl; j a k b y c h t e b e c h v á l i t i , j a k t o b ě dí k y
v z d á v a t i c h t ě l ! N e j e n sám b y c h t ě v e l e ­
s l a v i l , a l e t a k é v š e cky k ů r y a n d ě l s k é , ano-
brž i všech ny sbory nebešťanů b y c h c h tě l
 Kap. 19. O povznesení blahoslavených. 363

v z ý v a t i k c h v á l e tvé. S ž a l m i s t o u bych
vol al : Z v e l e b u j t e ž se m n o u H o s p o d i n a :
a j m é n o s p o l e č n ě v y v y š u j me ž . P ř i s t u p t e
a s l y š t e , j a k v e l i k ý c h věcí u č i n i l B ů h d u š i
mé! T i s í c k r á t e j s e m s n a d z a v r ž e n í z a s l o u ­
ž i l a p ř e c e m n e s v o u milostí p ř e d n í m u c h r á ­
nil. — V ě r u n e j e n o d p e k l a m n e v y s v o b o ­
dil, a l e n a d t o s k r z e n e s k o n č e n o u d o b r o ­
t i v o s t svou n e b es k o u slávou obd aři l! P r o t o
z v e l e b u j t e se m n o u p ř e d o b r o t i v é h o Boha,
m i l í s v a t í p ř á t e l é m o j i ! O s l a v u j t e se m n o u
jeho n e v y s t i ž i t e l n é m i l o s r d e n s t v í !
T a k b y c h c h t ě l t v o u mi l o s t , o P a n e ! v y­
v y š o v a t i a c el é n e be bez p ř e s t á n í k c h v á l e
t v é v z ý v a t i ! P r o u k a ž mi t e d y t é m i l o s t i
k r o z m n o ž e n í t v é s v a t é c t i a ved! m ne k
v ě č n é m u s p a s e n í mému, s k r z e s v a t é j mé n o
tvé. — 0 Bož e! v y s l y š m o d l i t b u mou! Amen.
Č á s t Ul.
 Kapitola I.
Kde a jaké peklo jest.
Ze peklo jest, netřeba teprv dokazovati. Všickni
praví křesťané to pevně věří. Neb jak jisté je, že
Bůh jest a pravdu mluví, jakož i, že písmo svaté
máme, které neomylnou pravdu obsahuje; tak je
skutečnost pekla jistá. Protož také hned začínám
mluviti o tom, kde peklo se nachází a jaké vlast­
nosti toto místo zatracených má. Při tom se chci
úhlavně slov svatého písma a spisů svatých Ótců
přidržovati.
Obešli, milý čtenáři! zvěděti, kde peklo se na­
chází, ber v uvážení příběh nevděčných, pyšných a
vzdorovitých mužů, Datana a Abirona, jak v čtvrté
knize Mojžíšové (16. k.) popsán jest. „Země ot ev-
ř e v š i ú s t a svá, p o ž ř e l a j e se s t a n y j e j i c h i
se v š í m s t a t k e m j e j i c h . I s s t o u p i l i za ž i v a
do p e k l a , a z e m ě p ř i k r y l a j e . u Zřetelnými
slovy zde praví písmo svaté, že oni oba za příčinou
reptání a prbtivení se Mojžíšovi jakožto poslanci
Božímu skrze otvor v zemi do propasti pekelné svr­
ženi byli. Na těch slovech se zakládá tedy mínění,
že peklo odloučeno od všeho ostatního světa, v
němž na neskončená díla Boží moudrosti, dobroty
a všemohoucnosti patřiti možno jest, uprostřed zemi
se nachází. Ostatně mnohonásobně se užívá v písmě
svatém slov „sestupovati do propastí pekelných“ a
to stvrzuje vyřčené domnění. Také s nim souhlaBÍ
svatí Otcové, jmenovitě svatý ‚Augustinus, (Retract.
1. 2. c. 24).
 368 Kap. 1. Kde a jaké peklo jest.

Ohledem na rozsáhlost pekla dí prorok Isaiáš:

„ P ř i p r a v e n o j e s t T o f e t č i l i p e k l o od k r á l e
h l u b o k é a široké. P o t r a v a m i jeho oheň a
d ř í v í m n o h é ! de ch Ho sp o d i n ů v j a k o p o t o k
s i r n ý j e r o z n ě c u j e . “ (Isai, 30. k. 33. v.) Těmi
slovy naznačeno, že obydlí zatracených prostrané
a rozsáhlé jest. Slovem Tofet ho přirovnává prorok
s spáleništěm, na kterém Molochovi děti obětovány
byly; neb takové místo se nazývalo Tofet. Odloučené
od všeho ostatního světa, vůkol mezemi nepřekro-
čitelnými ohražené vězení jest peklo, z něhož nelze
žádnou branou vyjíti, žádným spůsobem na svobodu
se dostati. Podobá se ohromnému pustému hrobu.
Proto psáno o marnotratném boháči: „umřel a po­
hřben jest v pekle,“
Připomenouti se také musí, že peklo není jedno
jediné místo, na němž všickni zlořečení pohromadě
budou, nýbrž z mnohých rozličných obydlí pozůstává,
neb i stupně trestů pekelných jsou rozličné. Nebu­
dou zajisté všickni odsouzenci stejně mnoho trpěti,
nýbrž každý podle viny, kterou na sebe uvalil. Cím
víc někdo smrtelnými hříchy svou duši poškvrnil
aneb čím více zneužíval milosti Boží, tím více bude
muset trpěti. To praví písmo svaté slovy: „Jakož
se mnoho hříšník chlubil a v rozkošech byl, tak
mnoho mu dejte odplatitelé a vykonávatelé soudu
Božího muk a pláče.“ (Zjev. 18. k.) V pekle tedy
jsou rozličné tresty, jakož v nebi rozličné stupně
blahoslavenství. Jak dle výroku Ježíše Krista v nebi
mnoho rozličných obydlí pro přátele Boží přichy­
stáno jest, tak jest mnoho rozličných vězení připra­
veno pro nepřátele jeho. Kteříž ale stejně zhřešili,
budou společně na témž místě trestáni. To lze vy-
rozuměti ze slov Ježíšových, an dobré i zlé přirov­
nává k pšenici a koukoli, a praví: „ N e c h t e ž , ať
o b é s p o l u r o s t e až do žně, a v č a s ž n ě d í m
ž encům: „ S b e ř t e n e j p r v é k o u k o l a s v a ž t e
 Kap. ]. Kde a jaké peklo jest. 369
jej v s n o p k y k s p á l e n í ; a l e p š e n i c i s h r o m á ž ­
d ě t e do s t o d o l y mé.“ (Mat. 13. k. 30. v . ) Svatý
Řehoř tato slova vysvětluje následujícím spůsobem:
„V snopky svazovati znamená vlastně ^tejné se stej­
ným spojovati; protož ti, kteří stejnou vinu násobě
míti budou, také stejným trestem postiženi budou.“
0 té samé věci čteme pak v životopisu svaté Tere­
zie od ní samé vypravovaný následující příběh: „Když
jsem jednou v modlitbě pohřížena byla, poznala jsem,
že Bůh chce, abych vlastníma očima pozřela na ono
místo, které mi zlí duchové za příčinou mých hří­
chů v pekle připravili. Vejíti do něho se mělo dlou­
hou úzkou stezkou, pokrytou smrdutým blátem a
ohyzdnými žížaly. Na konci byl otvor v skále, v
nějž jsem násilně vtěsněna byla. Co jsem tam trpěla,
nedá se ani slovy pověděti, ani k něčemu ve světě
přirovnati. Na tom přehrozném místě jsem nemohla
ani sednouti, ani lehnouti, tak bylo těsné. Stěny
mého vězení, na něž jsem jen s hrůzou pohlédnouti
mohla, tlačily mne ze všech stran a působily mně
tím nevýslovných úzkostí. Světla nebylo žádného;
hustá tmavá mlha mne vůkol obklopovala. Jen co
docela na blízku bylo a mne děsilo, mohla jsem
rozeznati. Ačkoli jsem neviděla žádného, kdo by
mne trýznil, cítila jsem přece, jakobych pálena, bita,
a na kusy řezána byla. Vše vůkol přebolestně žhalo.
Ustavičně jsem byla v smrtelných úzkostech. Když
všecky bolesti a nemoci, které jsem v živobytí svém
měla, a jichž valně mnoho jest, k tomu. přirovnám,
co jsem tam trpěla, musím je za pouhé rozkoše po­
važovati. Byla jsem tam jen kratičký čas, ale nikdy
na to nezapomenu.“
Peklo zajisté je strašlivé místo. Prorok Isaiáš
jej nazývá vězením, v němž zatracení uzavřeni jsou.
(Isai. 24. k,, 22, v,) Také hlubokým úvalem jej jme­
nuje a dí, že tám protéká hořící proud sirný, jejž
dech Hospodinův rozněcuje, (Isai. 90. k., 33. v.) Job
370 Kap. 1. Kde a jaké peklo jest.

nazývá peklo zemí tmavou, přikrytou mrákotou

smrti; zemí bídy a temností, kdežto stín smrti a
žádný řád, ale věčná hrůza přebývá. (Job 10. k., 22. v.)
Ježíš sám jemu dává jméno zevnitřních temností, kde
bude pláč a skřípění zubů. (Mat. 22. k., 13. v.)
Pomysli milý čtenáři, jak bys byl skormoucený,
kdybys v noci zabloudil v pustém lese aneb v ne­
obydleném a neznámém kraji. Jaká hrůza by se
tebe zmocnila, jak bys se třásl ouzkostí a strachem!
Čím hlouběj bys do pustiny vcházel, tím více by
vzrůstala bázeň. tvá. Avšak na celém světě není
hroznějšího aneb pustějšího místa, než propast pe­
kelná a onen tmavý kraj, v němž pražádného po­
řádku nepanuje, kde nic kromě děsivých stínů sinrti
najiti nelze. Do pekelného žaláře nevnikne nikdy
jasný papršlek. Ye věčnosti totiž nesvítí ani slunce,
ani měsíc; neb všecko světlo tam toliko od jasnosti
Boží pochází, a to svítí jen v městě Božím, v nebe­
ském Jerusalémě, jak písmo svaté tvrdí slovy násle­
dujícími: „To město nepotřebuje slunce ani měsíce,
aby svítily v něm; neb jasnost Boží osvítí je a svíce
jeho jest Beránek. A choditi budou národové v
světle jeho.“ (Zjev. 21. k., 23. v.) — Zatracení ale
budou od Boha, od věčného světla, docela odlou­
čeni a neuzří velebnou slávu jeho po celou věčnost
ani v jednom okamžení. Jich obestře věčná tem­
nost, Sám oheň pekelný místo osvícení učiní tuto
tmu ještě hroznější. To tvrdí svatý Isidor, ř k a :
„Oheň pekelný má a nemá světlé záře, neb plamen
jeho slouží jen k tomu, aby bezbožní viděli, co jim
bolesti působí, a nepřipouští, aby něco spatřili, co
by jich potěšiti mohlo. Bídnici tito budou vidět
takové lidi, s nimiž hřešili a které svým zlým pří­
kladem svedli, aby pohledem na jejich muka tím
více mučeni, a slyšením jich kvílení tím bolestněj
děšeni byli.“ Sňatý Basilius dí: „Bůh v pekle od­
loučí světlo od ohně, pročež tento úhlavně páliti
 Eap. 1. Kde a jaké peklo jest. 371

bude, rozhledu však neposkytne.“ Svatý Tomáš tvrdí,

že zatraceným jen toli světla popřáno bude, kolik
ho k mučení zapotřebí jest.
Zatracení se tedy skutečně v temnosti nalézati
budou. Ó, jak tráplivé to bude pro ně, jak nevý­
slovně dlouhá bude každá chvíle v onom hrozném
vězení! Zde na zemi nemocní sobě na nic tak ne­
stěžuji, jak na noc; neb v ní se jim zdá býti čas
dvojnásobně dlouhý a bolest proto mnohem větší,
než ve dne. Ó, jak často si naříkají, že noc ani
konce míti nechce a že tma tak dlouho trvá! Pořád
čítají hodiny a každá se jim zdá býti celou nocí. —
0 Bože! jak to musí teprv v pekle vypádati, v němž
ustavičná tma a věčná noc panuje! člověk zajisté
si o tom trápení dokonalého pojmu učiniti nemůže.
O hrozná noci! O strasti plné místo ! A tam vši*
ckni uvrženi budou, kterížkoli na tomto světě mi­
lují více tmu než světla, poněvadž jejich skutky zlé
a činy temnosti jsou. Písmo svaté praví: „ Bude- l i
se k d o k l a n ě t i š e l m ě a p b r a z u j e j í m u , a
v e z m e - l i z n a m e n í j e j í na čelo své n e b o n a
r u k u svou; i tenť bude p í t i víno h n ě v u B o -
ží ho a t r á p e n b u d e o h n ě m a s i r o u p ř e d
obličejem a n d ě l ů sv atých a p ř é d oblič ejem
B e r á n k o v ý m : a d ým m u k j e j i c h v s t u p o v a t i
bude na věky věků; nebudouť míti odpo­
č i n u t í a n i ve d n e a n i v n o c i t i , j e n ž se kla*
n ě l i š e l m ě a o b r a z u j e j í m u . “ (Zjev. 14. k., 9.
až 11. v.)
K temnosti pekelné vypravuje ctihodný Běda
následující příklad: „Jistý muž jmenem Drithelmus
ležel jednou v těžké nemoci celou noc jako mrtvý
a když se vzpamatoval, vykládal toto: Jakás jasná
osoba vedla mne do neznámé krajiny. Cestou jsme
přišli do tmy vždy hustší a děsivější. Nic jsem už
viděti nemohl kromě stínu po boku mého průvodce.
Konečně se před námi rozevřela nesmírná propast,
372 Kap. 1. Kde a jaké peklo jest.

plná kouře a tmavé žáliy. Pro mne to bylo tak

strašné, že jsem se na celém těle třásl. Z propasti
ke mně dorážely hlasy mnoho mužův a žen. Křiky
jejich byly tak o úzkostlivé a pronikavé, jakoby nej-
krutějším spůsobem trýzněni byli. Y tom zmizel
můj původce. Jakým strachem jsem při tom napl­
něn byl, nemohu žádnému říci. S pláčem jsem ruce
k nebi spínal; neb jsem neviděl před sebou nic, než
propast a tmavou tu žáhu. Koněčně se však přece
můj průvodce vrátil, a vyvedl mne z toho místa
hrůzy s podotknutím, abych, vrátiv se do těla svého,
všem lidem o té strašlivé pekelné propasti vyprávěl,“
(Hist. Ang. 1. 5., c. 18.)
V zjevení svatého Jana bývá peklo nazýváno
j e z e r e m , kteréž hoří ohněm a sirou. (Zjev. 21. k.,
8. v.) Ježíš Kristus samo něm mluví jakožto o místě
trápení, (Luk. 16. k,, 18. v.) o ohni neuhasitelném,
aneb o místě, kdež bude pláč a skřípění zubů. Také
užívá slova Gehenna, kteréž vyznačuje1propast oha*
vnou; hroznou a strašlivou.
Takto máme před sebou krátké popsání onoho
místa, na nějž všickni přijdou, kteříž v nepřátelství
s Bohem čili Ve vině smrtelného hříchu zmírají, ó,
jaký rozdíl panuje mezi věčným vězením zatracených
a mezi skvostnými domy, v nichž ten neb onen z
nich snad posavad žije! Jak docela jinak vypadá
na věčnosti místo, v němž se rozmařilí a pišní lidé
zdržovati budou! — Dokonalý pojem o pekle si ovšem
zde učiniti nemůžem, neb mezi námi a ním jest hráza
od Boha postavena, kterou překročiti aneb přeliléd-
nouti dovoleno není. Avšak okem víry své pozná*
váme, že vše, co bychom za nejohyzdnější považovali,
vše, co bychom za největší neštěstí sobě pokládali,
vše, co bychom největším trápením nazývali, vše,
co bychom vůbec krutým trestem jmenovali, tam
shromážděno bude, jakož naopak v nebesích vše
dobré, krásné, oblažující a rozkošné blahoslaveným
 Kap. 1. Kde a jaké peklo jest. 37B

přichystáno bude. Co věčnost v sobě chová, pře­

sahuje náš rozum; a protož ani hrůzu pekla sobě
úplně představiti nedovedeme.
Ostatně to, co posavad řečeno bylo, dostačuje
povzbuditi bázeň před pekelnou propastí. Zajisté
by žáden pro všecko na světě nechtěl jediný jeden
rok na onom místě přebývati. Pak ale je každý
hříšník šílencem, an pro maličký zisk, pro pomíjející
rozkoš lehkomyslně v nebezpečenství věčného zatra­
cení se vydává. Kéžby se každý, kdo v takovém
nebezpečenství vězí, vzpamatoval a moudře polepšil!
Prosme všickni bez výminky, aby nás Bůh do takové
zaslepenosti padnouti aneb v ní trvati nenechal. Vzbu­
zujme v sobě blahodárnou bázeň před peklem násle­
dujícími slovy:
„0 n e j s p r a v e d l i v ě j š í S o u d c e , j a k s t r a š ­
livý je p ř í s n ý t r e s t , jejž jsi h ř í š n í k ů m
u s t a n o v i l ! J a k oha vný musí t e d y b ý t i hřích,
an n e p r a v o s t a n e p r a v o s t n é h o t a k n e n á v i ­
díš! J e to m o ž n é , a b y s č l ově ka, p r o t u m a ­
l ou r o z k o š , k t e r o u p ř i h ř í c h u m ě l , do t a k
h r o z n é h o ž a l á ř e u v r h l , že se p ř i p o u h é m
porny šle ní a n e b p o h l e d n u t í n a ň v š e c k o
l e k á ? — N i k o l i v Pane! t a k se t ebe t á z a t i
n e c h c i , n e b vím, že t v á s p r a v e d l i v o s t m o j e
p o c h o p e n í p ř e v y š u j e; r a d ě j chci říci: „Zdali
možn é j e s t , a b y č l o v ě k t a k z a s l e p e n ý m a
n e m o u d r ý m b y l , že p r o m a l o u r o z k o š sé
v y d á v á v n e b e z p e č e n s t v í , do o n o h o ž a l á ř e
u v r ž e n u b ý t i ? Ó b ě d a vám, k t e ř í ž t é t o c h v í l e
už n a o n o m m í s t ě d l í t e ! O b ě d a v á m v š e m ,
k t e ř í ž j e d n o u do o n ě c h t e m n o s t í u v r ž e n ý
budete!
O P a n e a B o ž e můj! j e d i n é p o m y š l e n í ,
že b y c h t a k é k t ě m m u k á m , t e m n o s t e m a
h r ů z á m v ě č n ý m o d s o u z e n b ý t i mohl , p ů ­
374 Kap. 1. Kde a jaké peklo jest.

sobí, že se n a c e l é m t e l e t ř e s u . 0 h r o z n ý
ž a l á ř i ! Než b y c h do t e b e v k r o č i t i chtěl,
snesu r a d ě j v š e c k a m o ž n á p r o t i v e n s t v í t o ­
h o to světa a b u d u v še ck y nemoc e a bole­
s t i t r p ě t i . R a d ě j b y c h po c e l ý č as ž i v o b y t í
svého v tmavém podzemním sklepení p ře ­
b ý v a l , n e ž j e d i n ý d e n v t obě !
O m i l o s r d n ý Bože! c h r a ň m n e p ř e d t a ­
k o v ý m n e š t ě s t í m . O d v r a t m n e ode v š e c h
h ř í c h ů , n e b t y mn e k t a k o v é bídě p ř i v é s t i
mohou. Než b y c h j e š t ě n ě j a k ý s m r t e l n ý
h ř í c h s p á c h a l , chci ra d ě j v š e l i k o u č a sn o u
š k o d u m í t i , b a n e j b o l e s t n ě j š í s m r t í zemřít i .
O n e j m i l o s t i v ě j š í Ot č e n e b e s k ý ! r a č mně
k t o m u své m i l o s t i p o p ř í t i a mne v mé m
p ř e d s e v z e t í s í l i t i , b y c h mu v ě r n ý z ů s t a l
do s k o n á n í svého. Amen. “

Kapitola 11.

Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou.

Poněvadž jsi, milý čtenáři poznal, jak strašlivé
místo za vězení zatraceným určeno jest, chci nyní
jednoduchým a srozumitelným spůsobem popsatí,
jakých muk a trýzní tam budou míti. Nechci tím
liché a marné strachy povzbuditi, nýbrž ukázati, kam
hříšný život vede a jak velmi potřebnou věcí jest,
hříchů se varovati. Mnozí se nechtějí polepšiti, po-
kudž jich strach před peklem nezachvátí; koho však
ta bázeň naplní, ten se rád od nepravostí odvracuje
a k dobrému nakloňuje. Bázeň před peklem jest
tedy vůbec užitečná a blahopůsobivá. Kdo se ne*
bojí, ten zajisté v hříchu svém zahyne; na to se
můžem uspolehnouti. Lepší tedy jest milý čtenáři!
abys bázní před peklem naplněn byl, než abys do
něho přišel., Za tou příčinou tedy chci vysvětliti,
 Eap. 2. Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou. 375

jak mnohonásobné a jak velké jsou tresty pekelné.

— Někteří lidé sice praví, že o tom ničeho věděti
nemůžeme, poněvadž tam žáden z živých nebyl a
také žáden tam odtud nepřišel, aby nás poučil. Avšak
při bližším rozvážení té věci souditi musíme, že se
oni ve velkém omylu nachází, a to v dvojím ohledu.
Předně totiž může člověk také o věcích vědomost
míti, které žáden neviděl a nezkusil. Tak na pří*
klad posud žáden v slunci, v měsíci aneb ve hvěz­
dách nebyl, a přece o nich mnohé věci s jistotou
víme. Vysvětliti se to dá tím, že člověk nejen tě­
lesné oči, nýbrž i duševní vnitření zrak má, kterým
mnohem dále vidí. Vnitřní ten zrak je r o z u m , a
tím poněkud i do věčnosti nahlédnouti a pozorovati
může, co' se tam děje. — Potom též není pravdivé,
že nás žáden o tom nepoučil, co na onom světě jest
a jak to v pekle vypádá. Není zajisté různějšího
prostředku k odstrašení člověka od nepravostí, než
připomínání muk pekelných a ukazování, kam přijde,
když v hříchu vzdor všemu napomínání setrvá. Pro*
tož také Bůh častokrát téhož prostředku užil. V
starém zákoně posílal proroky, aby lidem náležité
výstrahy dávali j v novém zákoně Syn Boží, jenž
věčnost zajisté nejlépe zná, dostatečného poučení o
ní poskytnul. I svatí apoštolové o ní mluvili a učení
své církvi pro všecky věky zanechali. Tak na př.
píše o tom svatý apoštol Pavel v listě k Římanům:
„Zj evuj e se z a j i s t é h n ě v B o ž í s n e b e n a
každou bezbožnost a n e s p r a v e d l n o s t těch
l i dí , k t e ř í p r a v d u B o ž í n e s p r a v e d l n o s t í z a ­
d r ž u j í . “ (Řím. 1. k., 18. v.) Ne jeden, nýbrž vši­
ckni svatí apoštolové a následovníci jejich vždy to
samé učení ohlašují, tvrdíce, že věčný trest zastihne
ty, kteříž bezbožností svou dobrým a svatým úmy­
slům Božím se protivují.
Svatý Bonaventura tvrdí (Brev. p. 7., c. 6.), že
zatracení trojí trest trpěti musí, totiž; ztrátu, bolestný
376 Kap. 2. Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou.

cit a trýzeň svědomí. Tyto tresty jsou následky

hříchu tak přirozené, že každý rozumný člověk říci
musí, že se jinak díti nemůže. Bezbožní se stávají
v živobytí svém v trojím ohledu vinnými a zaslu­
hují tudíž trojí onen trest. Předně se z vlastní vůle
odlučují od Boha a opouštějí ho zúmyslně pro ně­
jaký tvor, zisk aneb pro marnou rozkoš. Zdaž tedy
není spravedlivá odplata, když jich Bůh také opustí
a zavrhne? Nedá se věru spravedlivější věci mysliti.
Za živobytí svého se nastarali o Boha a věčné spa­
sení, protož vším právem od něho odloučeni budou.
Vinu nemohou přičítati žádnému, leč sobě. V tom
pak, že patření na Boha věčně jim odňato a přízeň
Boží na vždy ztracena bude, záleží první spůsob
pekelných trestů. Odloučeni jsouce od Boha při­
padnou ďáblu a andělům jeho za podíl; neb rozsudek
Božského Soudce bude zněti: „Odejděte ode mne,
zlořečení, do ohně věčného, kterýž jest připraven
ďáblu a andělům jeho.“ Těmito slovy vyřknul sám
Ježíš Kristus, jenž věčná pravda jest, že zlořečení
od Boha odloučeni budou. Docela zřetelně řekl:
„Odejděte ode mne.“ Ostatní slova: „zlořečení do ohně
věčného, kterýž připraven jest ďáblu a andělům jeho,“
úplně potvrzují, že bezbožní odevzdáni budou zlým
duchům. Jak hrozná tato společnost s ďáblem a
anděly jeho bude, může si každý mysliti. Nazýváť
se zlý duch vrahem člověka od počátku. Jediná
radost jeho záleží v tom, aby, koho pod moc svou
dostane, co nejkrutěj mučil a trýznil. Jiného tedy
nemají zatracení k očekávání, než trýzeň a mučení.
Jsou si však sami vinni. Sami se dali zlému duchu
pod moc, ani více víry přikládali nápovědem jeho,
než slovu a zákonu Božímu. Každý, kdo hřích páše,
jest otrokem hříchu: tak dí písmo svaté. (I. Jan.
8. k., 34. v.) A Ježíš Kristus nazývá hříšníky syny
ďáblovy, neb dle svědectví svatého Jana (8. k., 44. v.)
dí: „Yy z otce ďábla jste a žádosti jeho chcete činiti.“
 Kap. 2. Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou. 377
Místo Boha a svatých andělů budou tedy hříšníci
dábla a družinu jeho v společnosti míti. Ó jaká
ohavná to bude společnost! Avšak v živobytí svém
ji raděj volili, než shromáždění pobožných a spra­
vedlivých. Proto se jim nestane leč po právu.
Rozum lidský to všecko dobře nahlíží.
Za d r u h é : Poněvadž bezbožní Boha ztratili
a patření na něho jim povoleno nebude, jsou již tím
samým činem zároveň všeho, co dobré, krásné, pří­
jemné a proto milování hodné jest, zbaveni. Před­
stavíme-li si jich, jak na věčnosti budou, můžeme o
nich říci, že za živobytí alespoň světských statků
aneb rozličných rozkoší a potěšení měli, při nichž
na Boha, na lásku a přízeň jeho, snadněj zapoměti
mohli. Svět jich tak zaslepil, že pře velkou ztrátu,
kterou utrpěli, a hrozný stav, v němž se nacházeli,
necítili; ted! ale, když i statky, rozkoše a všeliké
marnosti jich opustily, nic více nemají, co by jim
věčnou ztrátu Boha v té nejmenší části nahraditi
mohlo. Všecko pozbyvše nachází se v největší opu­
štěnosti a tesknosti. Dobré, krásné a rozkošné ztra­
tili; jen opovrženlivé, zlé' a co bolest působí, mají
kolem sebe. Go jich před tím rozkoší naplňovalo,
ted! jim bolest působí. Vede se jim dle slov písma
svatého: „Čím kdo hřešil, tím i trestán jest.“ (Moudr.
11. k,, 15, v.) Zatracení hřešili skrze tvory, neb jich
zneužívali. Bůh dal stvořené věci člověku k tomu
účelu, aby jich užil ke cti jeho. Bezbožníci však z
nich činili nástroje a prostředky urážek Božích.
Proto také Ve věčnosti nimi trestáni jsou. Přede
vším jiným jich trýzní oheň. „Odejděte ode mne do
ohně věčného,“ řekl Ježiš co Soudce jejich. Také
živé tvory sloužili mnohým zlořečeným bezbožníkům,
za nástroje hříchu, protož i takovými ve věčnosti
mučeni bývají.- „ Pomst a na t ě l o b e z b o ž n é h o
j e s t o h e ň a č e r v ; “ tak dí moudrý Sirach. (7. k.,
19. v.) Slovo červ vyznačuje rozličná škaredá, hrozná,
378 Kap. 2. Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou.

ošklivá a krutá zvířata, jichž Bůh užívá v pekle za

nástroje trestu, jak svatý Augustin v spisu o městě
Božím učí. (De civ. Dei. I. 21.) Však tím nejsou
muky tělesné ukončeny; ještě mnoho jiného trýzní
pekelníky. Poněvadž smyslů těla svého zneužívali,
zastihuje jich vždy nový trest na smyslech jejich.
Oči, uši, čich, chuť a cit jejich bývají ustavičnou
bolestí sevřeny. Každému smyslu určeno jest zvláštní
trápení;. neb čím člověk zhřešil, tim i trestán jest.
Kdo kterým smyslem více nepravostí vinným se
stal, také ním více mučen bude. Bezbožníci zneu­
žili též sil duševních, pročež ani těchto nebude
šetřeno. Dotyčné síly duševní jsou obraznost, ro­
zum a svobodná vůle. Každá z nich je zatraceným
základ zvláštných muk. Že to všecko spravedlivost
žádá jakož i, že tomu bezbožníci sami vinni jsou,
leží na bíledni a nemůže ovd žádného rozumného
člověka zapřeno býti. Vždyť pro stvořené věci opu­
stili hříšníci tvůrce samého, jenž největším dobrem
jest a jich posvětiti a oblažiti chěl. Patřičné'tedy
jest, aby tak trestáni byli. Sami tvorové, jimž Bůh
člověku sloužiti přikázal, povstávati musí v pekle
proti němu, aby mstili zneužívání své; neb tvorstvo
ozbrojí Bůh ku pomstě nad nepřátely, praví kniha
moudrosti. (5. k., 18. v.)
T ř e t í zlost hříchu záleží v tom, že hříšník
neposlouchá hlasu svědomí, jenž jest hlas Boží, ný­
brž své smyslné žádosti následuje. Bývá-li totiž
někdo k nepravosti pokoušen, popouzí ho hříšná
žádost, jak to každý dobře ví, aby zákon Boží aneb
přikázaní církve přestoupil; svědomí však říkává,
že to zlé jest a k věčnému zatracení vede. V ta­
kové případnosti slušelo by zajisté vždy, uposlech­
nouti rady svědomí, skrze nějž Bůh mluví, a ne­
dbati na svůdné chtíče. Hříšník ale toho nečiní,
nýbrž následuje náruživost a svoluje k hříchu. Proto
ho potom trápí v pekle svědomí.
 Kap. 2. Jak mnohouásobné trýzně pekelné jsou. 379

Trýzeň zlého svědomí je dle všeobecného uznání

věc nad míru hrozná. Onať nedá člověku pokoje
ani ve dne, ani v noci. Mnohá samovražda pochází
odtud!, že hrozné ustavičné výčitky zlého svědomí
se zdají naprosto nesnesitelnými býti. Místo, aby
hříchů svých litovali, z nich se vyzpovídali a v Boží
milosrdenství doufali, poddávají se bohužel mnozí
zoufáni, jako Jidáš, a berou sobě život. Jestliže
však hryzení svědomí zde na zemi tak ukrutné jest,
'jakéž teprv musí býti v pekle! A přece každý ro­
zumný říci musí, že to bezbožníci sami zavinili.
Z toho všeho následuje, že se o mukách pekel­
ných mnoho věděti může, ačkoli žáden tam odtud
nepřišel, aby nám o nich vypravoval/a že na omylu
jsou ti, kteříž tvrdí, že se o pekle nic říci nedá.
Totéž, co zde rozum za pravé uznati musí, učí ráz­
nými slovy písmo svaté na mnohých místech, jak
to pozděj dokázati chci.
Že pekelných muk mnoho jest, pokládati sluší
za jisté; jak mnoho však jich jest, nedá se vypočí-
tati, neb k tomu nestačí ani lidský, ba ani andělský
rozum. Kdyby se všecky muky, jež lidé od počátku
světa měli a do soudného dne míti budou, v jedno
sebraly, nedaly by se přec k množství pekelných
trýzní přirovnati. Svatý Augustinus pravil, že všecky
bolesti na tomto světě u přirovnání k bolestem, jež
oheň pekelný působí, nejen nepatrné jsou, nýbrž zhola
za nic pokládati se mají. (Šerm. 109.) Totéž lze vy-
rozuméti ze slov Páně, když takto vyhrožuje: „Oheň
z a p á l e n j e s t v p r c h l i v o s t i mé, a h o ř e t i b u d e
až do p e k l a n e j h l u b š í h o . S h r o m á ž d í m n a
h ř í š n í k y zlé v ě c i a s t ř e l y s v é v y s t ř í l í m na
ně. H y n o u t i b u d o u h l a d e m a p o ž e r o u j e
p t á c i k o u s á n í m p ř e h o ř k ý m ; z u b y šelem
p o š l u n a ně s j e d e m z e m ě p l a z ů a hadů. Ze­
vnitř h u b i t i je bude meč a v n i t ř strach,
m l á d e n c e i p a n n y ; d í t ě p o ž í v a j í c í p r š í se
380 Kap. 2. Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou.

s t a r c e m . “ ( V . Mojž. 32. k., 22.—25. v.) A 6vatý

Bernard ře k l: „Muky zlořečených jsou nesčíslné, tak
že jich žáden lidský jazyk vysloviti, ba žáden rozum
člověka pochopiti nemůže, jak o tom žalmista svědčí,
dávaje na srozuměnou, že Bůh mnohonásobným tre­
stem stíhává, řka: „Obklíčily mne zlé věci, jichž
není počtu.“
K tomu nacházíme příklad v životopise jistého
velmi bohatého hraběte bavorského, který pro hojné
almužny, jež udělovati ve zvyku měl, slovútným se
stal. (Pelhart. Dom. XIX. p. P.) Přihodilo se, že
jedné noci po smrti jeho celý hrad a obzvláště po­
kojík manželky jeho se nejinak otřásl, než jakoby
náramně silné zemětřesení bylo. Na to vešel hrabě
v strašlivé postavě a poděsil choíK svou tak, že le­
knutím bez mála smyslů zbavena byla. Jak mile
se vzpamatovala, tázala se ho, kdo jest a co žádá.
Duch odpověděl: „Já jsem hrabě, bývalý manžel,
tvůj a jsem na věky zatracen.“ Z toho se polekala
hraběnka ještě více, a sebravši všecku sílu svou, zvo­
lala: „Kterak je to možné, vždyť jsi toli almužny
dával?“ Hrabě pak odvětil: „Všecky ty almužny
mně nic neprospěly, poněvadž jsem je dával z marné
ctižádosti.“ Hraběnka se potom chtěla na vícero
jiných věcí tázati, duch ale neřekl nic jiného kromě:
„Dovoleno jest mi, zjeviti se tobě, nikoliv ale, dlouho
u tebe zůstati. Jen to ti také smím říci, že, kdyby
všecky listy stromů v jazyky proměněny byly, ne­
stačily by vysloviti všecky trýzně, kteréž já trpím.“
Po té řeči opět při silném hnutí hradu zmizel.
„O hříšníku!“ tak musíme po přečtení tohoto
znázorňujícího příkladu u sebe zvolati, „jak velice
zaslepený jsi, když snad ani taliové řeči nejsou dost
mocny, aby tě od hříchů odvrátily a k ctnosti na­
klonily. Vidíš kam tě přivede lhostejnost k Bohu
a svatým přikázáním jeho, k modlitbě a svatým svá­
tostem, k ctnosti a pobožnosti. O nahlédni do nitra
 Kap. 1. Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou., 381

svého e nenechej dobu milosrdenství Božího bez ú-

žitku minouti. Nevíš jak dlouho ještě Bůh tobě sho-
vívati bude, nemáš jisté, že se z nenadání propast
pekelná pod noharria tvýma nerozevře, aby tvému
žití, jež jenom Boha uráží, konec učinila. Uč se
míti bázeň před spravedlivostí Boží aneb raděj před
hříchem, poněvadž spravedlivost Boží jen těm straš'
livá jest, jenž v hříchu živi jsou a polepšiti se
nechtějí.
Uchyl se pod ochranu milosrdenství Božího,
abys přísné spravedlivosti jeho ušel! Děkuj Bohu,
že tě* posavád od pekla zachoval a slibuj, že se
opravdově o to zasaditi chceš, abys kajicným, kře­
sťanským a nábožným životem od oněch cest se
vzdálil, které vedou k zahynutí. Pros Boha aby ti
k tomu své milosti udělil, řka:
„Pane! ja k d o b r o t i v ý j s i v sm ilo vá ní ,
jak neupro sitelný v soudu a jak h ro zn ý v
t r e s t u svém! - č í m ví ce o t o m p ř e m ý š l í m ,
t í m v í c e se l e k á m. Vím z a j i s t é , že j s e m
mnohonásobným spůsobem peklo zasloužil
s v o u l h o s t e j n o s t í k t o b ě a m i l o s t i v ý m da­
rům tvým, j a k o ž i z neužív áním tvé š t ě d r o ­
st i a n e p o s l o u c h á n í m h l a s u r o z u m u a s v ě ­
domí. Ó j a k č a s t o a t ě ž c e j s e m z h ř e š i l !
T e b e j s e m u r á ž e l , a t y s n e n e c h a l svou
sp ravedlivost vládnouti, nýbrž milosrden­
st ví a s h o v í v a v o s t j s i ^proukazo‚val. Za to
p ř i j m i t i s í c e r é d í k y s r d c e mého. L i t u j i a
o p l a k á v á m s vou z p o z d i l o s t a p ř e v r á c e n o sť
mysl i a č i n í m s i l né p ř e d s e v z e t í , t e b e n i k d y
více n e u r á ž e t i . P r o p ů j č mi t v é m i l o s t i a
nech mne t a k živu býti, a b yc h n e u p a d n u l
do p r o p a s t i t r e s t ů t v ý c h . Za t o t ě ž á d á m
s k r z e krev Ježíše K r ista , Syna tvého. O
Ma r i a! ke všem l i d e m m a t k o n e j l a s k a v ě j š í ,
s l i t u j se n a d e m n o u b í d n ý m h ř í š n í k e m a
 382 Kap. 2. Jak mnohonásobné- trýzně pekelne jsou.

p ř i s p ě j mi s v o u m o c n o u p ř í m l u v o u , a b y
mi B ů h v š e m o h o u c í m i l o s t a m i l o s r d e n s t v í
u d ě l i l . Amen.

Kapitola III.
O velikosti muk pekelných.
An jsme v předešlé kapitole o tom rozjímali,
jak mnohonásobné tresty a trýzně pekelné jsou,
zbývá nám také, říci několik slov o velikosti jejich
Opět se podotknouti musí, že vůbec ani člověku
ani andělu není lze dokonale vypověděti, jaké míry
přetěžké tresty pekelné dosahují, neb lidské i an­
dělské pochopení převyšují. Jen porovnání něktetá
jsou nám v té věci možná.
Jakož vznešenost a velikost slávy nebeské a
blahoslavenství věčného nad pomyšlení sáhá, tak je
míra věčných trestů nepochopitelná. Kdybychom
všecky ukrutnosti, které zloba lidská na zemi vy­
konala aneb vykonati zamýšlela na :př, u mučedl­
níků církve, v jedno sebrali; nemochli bychom přece
nikterak říci, že před sebou máme měřítko věčných
muk pekelných. Vždyť ony všecky pochází jen z
vymyšlení lidského, a lidé jsou ve yvšem obmezeni,
peklo však jest přichystáno od neskončené a neob-
mezené spravedlnosti Boží k věčnému pokoření ne*
přátelů. Kdoby tedy při popise pekla se uspokojil
slovy, jakor Podobné jest tmavým podzemním věze­
ním, plným ošklivého kalu a smradu, aneb mučírni,
v nížto zlořečení podobným spůsobem, jak za časů
pronásledování církve svatí mučedlníci, trýzněni bu­
dou skřipcem, lámáni na kole, páleni řeřavým že*
lezem neb hořící sirou a smolou, ponořeni do vře­
lého oleje, aneb mučeni vypícháním očí, vyřezáním
jazyku, vytrhováním vnitřností, a tisícerou jinou u-
krutností, o níž se s chvějícím-se srdcem v životo­
 Kap. 3. O velikosti muk pekelných. 383

pisech svatých dočítáme: zůstalo ‚by daleko za pra­

vdivou skutnčnosti, neb ačkoli takovými slovy hrozné
muky se mysli předkládají, přece v nich se nena­
chází, leč co lidé lidem učinili. Jestliže však už
toto nás naplňuje hrůzou, jaký dojem bude působiti
trest, který uloží všemohoucí Bůh těm, jež věčně v
nenávisti míti musí?
Písmo svaté a sám Ježíš Kristus užívá v pou­
čení podobenství, aby lidé věčné pravdy snadně a
zřetelně chápali. Lidských slov ale při tom nestačí
k dokonalému vyslovení všeho co věčnost a nad-
smyslný svět v sobě obsahují; mnoho jen tušiti lze.
Tak se děje při pekelných trestech. Z toho, co zde
na zemi za trýzeň pokládáme, můžeme jen jako z
podobenství na to souditi, co věčnost skutečně v
sobě obsahuje. Yyměřiti však se to, co neskončené
jest, nedá. Užije-li se těch nej strašlivějších slov,
není v tom nic přílišného; neb lidský jazyk ani do­
statečného nic říci nemůže. To sobě připomínati
musíme, když někdy o pekle tvrdá a hrozná slova
slýcháme a pochybování o nich aneb důměnka, že
přílišnosť v sobě obsahují, v nás povstává. Proroci,
písmo svaté a Ježíš Kristus nemohou nic říci, coby
pravdou nebylo. Můžeme též užiti slov sv. Pavla,
jimiž mluví o nebi, ve vztahu na peklo. „Oko ne­
vídalo, aniž ucho neslýchalo, aniž na srdce lidské
vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej mi­
luji,“ tak píše on Korintským. (I. 2 k. 9. v.) A těmi
slovy říci chce, že všecka krása, jejž oko lidské zde
na zemi spatřiti, všecka příjemnost, jejž ucho slyšeti,
a veškerá rozkoš, jejž srdce lidské míti může, v
žáden poměr postaviti se nedá k tomu, co blaho­
slavení v nebi vidí, slyší a čití. —
Poněvadž ale ta sama Božská spravedlnost
činná jeBt, když svatí odměnu aneb bezbožníci trest
dostávají, dá se proto také o hrozném stavu zloře­
čených říci: „Oko nevídalo, ani ucho neslýchalo,
384 Kap. 3. O velikosti muk pekelných.

aniž na srdce lidské vstoupilo, co Bůh připravil těm ,

kteříž jej nenávidí.“ A těmito slovy se tvrdí, že
všecka ohavnost a ošklivost, kterou oko lidské zde
na zemi nalézti, všecka hrůza, kterou ucho slyšeti,
a všecka trýzeň, kterou srdce lidské pocítiti může,
nikterak prirovnati se nedá k onomu, co zlořečení
v peklo vidí, slyší aneb čití.
Takovou měrou učí nás písmo svaté, že muky
pekelné převyšují každé pochopení a že ohledem na
tíži jejich nikdy příliš mnoho povězeno býti nemůže.
Že tómu tak jest, přesvědčí se každý snadně, když
následující důvody náležitě sobě rozváží.
P ř e d n ě se to dá z neskončené veličnosti a
všemohoucnosti Boží poznati. Bůh totiž ve všem,
co činí, nad pochopení lidské vznešený jest. Neko­
nečnou moc svou jeví při stvoření a zachování všech
věcí na zemi, v hlubinách mořských a v nebi O něm
dí žalmista: „On toliko pohledí na zem, a činí, aby
se třásla! on dotkne se hor, a kouří se z nich.“
(Žalm 103. v. 32.) V knize Jobově psáno: „Slou*
pové nebeští třesou se a trnou k pokynutí jeho.“
(Job. 26. k. 11.) A v prefací při mši svaté zpívá
kněz: „Trnou před velebností Boží panstva a moc­
nosti nebeské.“ To se neděje ze strachu, nýbrž z
pouhé úcty a z úžasu nad neskončenou velikostí a
mocností Boha živého. A jestliže Bůh ve všech
ostatních skutcích takovou vznešenou moc ukazuje,
směli bychom snad mysliti, že v trestu, jejž na
zúmyslné nepřátele své pošle, slabým se ukáže?
Zdaž nemusíme rozumem svým připouštěti, že Bůh,
jsa ve všech činech nad pochopení lidské veliký,
také v potrestání bezbožných takovým bude? ó
zajisté i v pekle nevystihlá, neskončená moc Boží
patrná bude! Velebnost a všemohoucnost Boží jest
nám nejpřednějším důvodem, že muky zlořečených
převyšují vše, co lidé neb andělé hrozného mysliti
mohou. To praví též svatý Jan v zjevení svém.
 Kap. 3. O velkosti muk pekelných. 385

Dotyčná jeho slova jsou: „V den ten přijdou rány

Babylona čili shromáždění bezbožníků ; smrť a pláč
a hlad, a ohněm spálen bude; n e b o s i l n ý j e s t
Bůh, k t e r ý ž j e j s o u d i t i b u d e . “ (Zjev. 18. k.,
8. v.) Na svou moc také Bůh sám se odvolává, když
skrze proroka Jeremiáše dí: „Mne se nebudete báti,
a před tváří mou se nebudete kormoutiti? kterýž
jsem položil moři za cíl písek, přikázaní věčné, jehož ne­
přestoupí ; i pohnou se vlny jeho, ale nezmohou jej,
a nadmou se a nepřejdou jej.“ Jerem. 5. k., 22. v.)
Slovy těmito říci chce: „Nechcete se báti mocné
ruky mé, jejížto neskončenou sílu v podivuhodných
skutcích zřejmě 'spatřujete? Vy se proti mne pozdvi­
hujete, kterýž moři poroučím?“ Každý, kdo hřích
páše, protiví se všemohoucímu a nade všecko vzne­
šenému Bohu a proto od všemohoucnosti jeho trestán
bude. Svatý Pavel ohledem na to dává výstrahu,
řka: „Hrozné jest upadnouti v ruce Boha živého.“
(K Žid. 10. k., 31. v.)
Za d r u h é můžeme z nejdokonalejší spravedl­
nosti Boží souditi, že co zlořečení v pekle trpěti
budou, lidským rozumem dokonale ani pochopeno
býti nemůže. Kdo sobě poněkud jen spravedlnost
Boží představiti chce, ten ať pohledne, jak hrozně
a těžce bezbožní zde na zemi častokráte trestáni
byli. Písmo svaté mnoho takových příkladů v sobě
obsahuje. Datan a Abiron se všemi společníky svými
od zemi, jenž se pod nohami jejich otevřela, za živa
pohlceni byli. Věru tato událost je hrozná a straš­
livá! Avšak nemenší dojem působiti musí vyhrůžky,
jež Bůh dle páté knihy Mojžíšovy proti tomu kdo
jeho přikázaní nezachovává vyřknul. Jsouť jeho slova
tato: „Jestliže nebudeš chtíti poslouchati hlasu Ho­
spodina Boha svého, aby ostříhal a činil všecka při­
kázaní jeho a řády posvátné, kteréž já přikazují
tobě : přijdou na tebe všecka zlořečení tato a za­
chvátí tebe. Zlořečený budeš v městě, zlořečený na
386 Kap. 3. O velkosti muk pekelných.

poli; zlořečená stodola tvá a zlořečené ostatní věci

tv é ; zlořečený plod života tvého, i úroda země tvé,
skoty volů tvých, i stáda ovcí tvých; zlořečený budeš
vcházeje a zlořečený vycházeje. Pošle Hospodin na tebe
hlad a lačnost, a trestání na všecky skutky tvé, kteréž
činiti budeš: dokudž nešetře tebe a nezahladí rychle
pro zlé skutky tvé, v nichžto jsi mne opustil. Přidá
také Hospodin tobě mor, dokavadž nevyplení tebe
ze země, do kteréž se béřeš, aby jí vládl. Raní tebe
Hospodin chudobou, zimnicí a zimou, pálivostí a
vedrem, povětřím zkaženým i rzí, stíhaje tebe, do­
kudž nezahyneš. Nebe, kteréž nad tebou jest, bude
měděné, a země, po které šlapeš, železná. Dá Ho­
spodin místo deště zemi tvé prach a s nebe ať sstoupí
na tebe popel, dokudž nebudeš potřín. Vydá tebe
Hospodin, aby padl před nepřátely svými;jednou cestou
vytáhneš proti ním a sedmi utíkati budeš, a rozptý­
len budeš po všech královstvích země; a bude tělo
tvé mrtvé za pokrm všemu ptactvu nebeskému a
šelmám zemským. Raní tebe Hospodin vředem egypt­
ským, tak aby nemohl uléčen býti. Raní tebe Ho­
spodin pominutím smyslu, slepotou i vzteklostí mysli,
a makati budeš o poledni, jako maká slepý ve tmě,
a nezpravíš cest svých. A po všeliký čas snášeti
budeš pohanění a budeš utiskán násilím, aniž míti
budeš, kdoby tě vysvobodil. — Báti se budeš v
noci i ve dne, a nebudeš věřiti životu svému. Ráno
díš: Ó by byl již večer! a u večer: Ó by bylo již
ráno! pro strach srdce svého, jímž se lekati budeš,
a pro ty věci, na kteréž svýma očima patřiti budeš.“
(Deut. 28. k.) Koho tato slova nepohnou, tomu za­
jisté lidským jazykem nic hrozného po vězeno býti
nemůže. Ohledem na věčné tresty jsou však i tyto
pozemské jen slabé podoby, neb když Bůh na tomto
světě přísnost svou ukazuje, nedává ještě neskončený
trest; a kromě toho se vždy ještě k přísnosti jeho
milosrdenství a shovívavá dobrota přidružuje. V pekle
 Kap. 3. O velkosti muk pekelných. 387

však nemá milost jebo žádného místa; tam padá

celá tíže spravedlnosti na ty, kteří dobrotou Boží
v živobytí svém pohrdali. A ta spravedlnost jest
jak Bůh sám nevystižitelná, nekonečná. Protož jest­
liže nás časné tresty, je Bůh posílá, strachem naplňují,
musí to věčné v neskončené větší míře činiti.
Za t ř e t í z velikosti milosrdenství Božího zde
na zemi souditi lze na velikost trestů ve věčnosti.
Každému známo jest, že spravedlnost a milosrden*
ství takořka dvě ruce jsou, jimiž- Bůh svět řídí. Obě
jsou pak stejně velké, stejně silné v působení a
stejně podivuhodné v činech svých. Kde ale Bůh
své milosrdenství projevoval, tam vykonal tak veli­
kých a vznešených věcí, že nad nimi anděle a lidi
skrz na skrz ustrnouti musí. Pohlédněme jen maličko
na vykoupení své, a budem o tom docela přesvědčeni.
Lidé, ač se hříchem od Boha odloučili, nebyli přece
od něho docela opuštěni. Bůh šel za nimi, jako
dobrý pastýř za ztracenou ovci a jako laskavý otec
za pobloudilým synem, aby jich od zahynutí zachrá­
nil. Syn Boží sám vzal člověčenství na sebe. aby
člověčenstvo spasil. Všeliké možné pronásledo‚vání,
snižováni, trýznění a mučení na těle i na duši trpěl
počínaje od jeslic, do nichž co dítě vložen byl, až
do kříže, na němž bolestně umřel. Všeliké potupení
a zahanbení na se bral, aby nás od věčného zahan*
bení osvobodil. A to vše se stalo za příčinou ne­
skončené lásky a nevystižitelného milosrdenství jeho.
I za ty, kteříž jej pronásledovali a na kříž přibili,
s radostí vylil krev svou, prose při tom nebeského
otce za odpuštění jejich viny. Můžeme snad větší
lásku a větší milosrdenství sobě mysliti? A přece
to není všecko, co Bůh z dobrotivosti k nám učinil.
— On založil svátou církev katolickou a seslal Ducha
svatého, aby ji řídil a všecky, jenž dobrou vůli mají,
v jedinou svatou rodinu Boží sebral, a nebeskými pra­
vdami a svatými svátostmi skrze náměstníky Ježíše
388 Kap. 3. O velkosti muk pekelných.

Krista obdařil. Duch svatý má všecky zde na zemi

posvětiti a 1? nebeské slávě připravovati. Avšak i
Ježíš sám zůstává při nás až do skonání světa a
uděluje ustavičně tělo i krev svou za pokrm silici
k životu věčnému. Dále připovídá v nebesích podíl
z dědictví věcné slávy, kterou sám u otce svého
požívá. „Kde já jsem, tam ať jest i služebník můj,“
tak znějí slova jeho. — Věru, to jsou žasuhodné
skutky milosrdenství Božího a anděle u věcnosti
nepřestanou se jim diviti; člověku pak jsou naprosto
nevyskoumatelným, převelebným tajemstvím. Z toho
však ohledem na to místo a na ten čas, ve kterém
Bůh svou spravedlnost místo milosrdenství vládnouti
nechá, souditi musíme, žeť i tam neméně žasuhodné
a nevyskoumatelné skutky vykoná. S tou myšlen­
kou se zanášel též, moudrý Sirach, když psal: „Jak
jest hojné milosrdenství jeho, tak i trestání jeho;
každého podle skutků jeho soudí.“ (Sirach 16. k.,
13. v.) Dle toho říci musíme: „Jak, dle poznání
našeho Bůh tam, kde své milosrdenství projevoval,
tak činil, jakoby o spravedlnost nedbal; tak bude zas
tam, kde svou spravedlnost vládnouti nechá, zdáti
Be bez milosrdenství býti. Také svatý Bernard dí:
„Jak Bůh při prvním příchodu svém shovívavý byl,
tak bude přísný při druhém příchodu; a jak ted
každému člověku lze jest, s ním se smířiti, tak v
onen čas to nebude žádnému možné. Neboť domý-
šleti se můžeme vším právem, že v jaké míře dobro­
tivost svou proukázal, v takové též přísnost dokáže.
Nekonečný a nevystižitelný jest Bůh ve své spra­
vedlnosti, an také v milosrdenství nekonečný a ne­
vystižitelný jest. Nevýslovně velkým je v odpou­
štění a nevýslovně hrozným v trestání.“ (Šerm. de
Nat. Dom.)
častokrát lidé chtějí upokojit svědomí slovy,
že Bůh milosrdný jest. Ale jak se při tom sami
klamou, když se proto domýšlejí, že hříchy nebudou
 Kap. 3. O velikostí muk pekelných. 389

tak náramně přísně trestány! Právě velmi veliké

milosrdenství Boží zde na zemi nutí nás mysliti, že
i přísnost na věčnosti velmi veliká bude. Kdo zne­
užívá dobroty Boží a hřích neopouští, ten zkusí
přísnost dokonalé spravedlnosti. Důvěra v milosr­
denství Boží se skládati smí toliko při oprav divém
pokání a polepšení, jinak je všecka naděj marná.
č t v r t ý důvod, že tresty v pekle nesmírně velké
budou, bereme z velikosti Boží shovívavosti, ó, jak
podivuhodná je tato vlastnost Boží! Kdo vypočítá
všechny, kteříž se tomu diviti a říci museli, že jím
to naprosto nepochopitelné jest, jak Bůh tak dlouho
s nimi trpělivým a shovívavým býti mohl? Nejeden
člověk žije do posledního dechnutí v nepravostech
a hromadí hřích na hřích; haní přikázaní Boží, po­
smívá se přípovědem a vyhrůžkám, nedbá ani o nebe
ani o peklo, zůstává tupým a lhostejným ke všem
vnuknutím milosti, nechce slyšeti ani napomenutí
ani poučení. A hle! Bůh zůstává shovívavým, čeká
dlouhá léta, zachovává takovému nevděčníku život
a nechá ho dospěti k velkému stáří, aby měl vše­
likou příležitost k obratu a polepšení svému. Roz­
manitým spůsobem, brzy dobrodiním, brzy protiven­
stvím ho hledí, získati. A, když to všecko bez
účinku zůstává, můžeme mysliti, že jakmile míra
trpělivosti doplněna jest, veškeren spravedlivý hněv
Boží roznícen býti musí. Potom zajisté přísnost
nemenší než dobrotivost, která předcházela, násle*
duje. Protož pronáší svatý Pavel tato vážná slova:
„Domníváš se to, o člověče, že ty ujdeš soudu Bo­
žího? Bohatstvím jeho dobroty a trpělivosti a dlouho-
čekání pohrdáš ? Zdali nevíš, že dobrotivost Boží kú
pokání vede ? A ty podle zatvrzelosti své a nekajícího
srdce svého shrom až duješ sobě hněv ke dni hněvu
a zjevení spravedlivého soudu Božího, kterýž odplatí
jednomu každému podle skutkův jeho.“ (Rím. 2. k.,
3 .- 6 . v.) Nejhlavnější část této řeči vytýká tedy,
390 Kap. 3. O velikosti muk pekelných.

že při dlouhočekání a trpělivosti Boží hněv usta­

vičně množen bývá. — Ó, jak mnozí ustrnou, až
spatří, jak nesmírně zvětšili nekajícnosti v dlouhé
době žití svého vinu svou!
Z a p á t é slušno sobě připomenouti, že zloře­
čení dáblu a andělům jeho k mučení odevzdáni
budou. Povážíme-li, že zlí duchové všecku lest a
sílu vynaloží, aby co největší nepřátelé člověčen­
stva své vlastní nevýslovné trýzně na každého,’komu
uškoditi mohou, přenesli; musíme souditi, že jimi
samými tresty pekelné náramně bolestnými učiněny
budou. To zajisté káždý snadně nahlížeti může.
P o s l e d n í důvod, že peklo nad pomyšlení
hrozné býti musí, poskytuje tíže a ohavnost smr­
telného hříchu. Kdo se ho dopouští, opovrhuje ve­
lebností a všemohoucností Boží spůsobem nad míru
trestu hodným. Víť on dobře, že Bůh pánem nebes
i země jest, jemuž všeci tvorové poslouchati mají;
že Hospodin tak svatý a velebný jest, že cherubíni
í serafíni s nejhlubší úctou a pokorou jemu se klání
a mocnosti nebeské před tváří jeho trnou. A přec.
ač bídním tvorem jest, zprotivuje se jemu člověk
a nechce povinnou službu proukázati! Není-li to
hrozná opovážlivost? Hříšníku dobře vědomo jest,
že Bůh nad všecky stvořené věci vznešený a nej­
větší, milování nejhodnější dobro jest. A co při tom
přesvědčení činí? Má na vůlí, k Bohu aneb k by­
tosti stvořené, k největšímu dobru aneb k pomíjející
rozkoši se obrátiti. A hle, on volí stvořenou věc a
smyslnost! Není-li to věc nepochopitelná? Trneme
a lítostí naplněni býváme, když v svatém evange­
lium čteme, že židé, když voliti měli mezi Ježíšem
a Barrabášem, tomuto přednost dali. A co činí ten
kdo se hříchu dopouští? — Také dává přednost
tomn, co duševně usmrcuje, před tím, co život
věčný získá. V ošklivosti máme Jidáše, kterýž Bož­
ského mistra a spasitele svého nepřátelům zradil a
 Kap. 3. O velikosti muk pekelných. 391

zaprodal. A co činí ten, kdo smrtelný hřích páše?

Zdali nezaprodává a nezrazuje, což nejsvětějšího
jest, a to mnohdy za 'menší cenu, než třicet stříbr­
ných peněz?
člověk také ví, že Bůh nade všecko svatý jest
a hřích v největší nenávisti míti musí. „Bůh má v
nenávisti hříšníka a nepravost jeho,® dí písmo svaté.
Ta nenávist je právě tak velká, jak svatost Boží;
tedy nade všecko. Dobře o tom hříšný člověk po­
učen bývá, a přece ji rozněcuje.
Konečně každý, kdo se smrtelným hříchem po-
škvrňuje, nevýslovně hrozný nevděk jeví. Bůh z
pouhé lásky a dobrotivosti člověka stvořil, krví je­
dnorozeného syna svého vykoupil a ustavičně mi-
lesti své k posvěcení a získání dědictví věčného
propůjčuje. 0, jak vděčným za to by každý měl
býti! Avšak nastojste! mnohý uráží nejlaskavějšího
otce nebeského spůsobem nej surovějším, zamítá přá­
telství a milost jeho, opovrhuje nebem a blahlaven-
stvím. Toť zajisté nevděk, nad nějž hroznějšího
mysliti nemůžeme. A pak souditi musíme rozumem
svým, že zasluhuje také trest, nad nějž přísnějšího
není.
Ze všeho zde řečeného vyjímáme, že tresty pe­
kelné nesmírně bolestné jsou. Vším právem lze říci,
že peklo je místem všeliké trýzně. Zároveň též vy­
svítá, že nad míru nerozumní jsou ti, kteříž se ná-
ruživostmi svými tak zaslepiti dají, že na tu pravdu
z lhostejnosti málo dbají. Svatý Éehor Nyssenský o
nich řekl: „Běda, běda, a do třetice pravím běda
těm, kteříž raděj zkusiti chtějí pekelných trestů, než
ted poučení o nich věřiti.“ — Chraniž se tedy
každý, aby se k takovým lidem nedal přičísti, prose
Boha, aby živou víru v něm udržel a spasitelnou
bázeň před peklem rozněcoval. K tomu účelu slouží
následující
392 Kap. 3. O velikosti muk pekelných.

Modl i t ba.
O B o ž e , P a n e můj ! u z n á v á m a p ř i z n á ­
vám se k t o m u , že j s e m m n o h o n á s o b n ý m
s p ů s o b e m t r e s t ů p e k e l n ý c h z a s l o u ž i l ; neboť
p ř e č a s t o j s e m t e b e t ě ž c e u r a z i l . Ó, j a k
m n o h o k r á t jsem p ř e s t o u p e n í m t v ý c h sva­
tých z á k o n ů proti t o b ě p o v s t a l , j a k č a s t o
j s e m byl n e p o s l u š n ý m , ač d o b ř e v ě d a , žes
P á n e m n e b e s a z e mě , j e m u ž v š e c k y b y t o s t i
p o k o r n ě s l o u ž i t i maj í ! B ě d a m n ě , - ž e j s e m
6e o p o v á ž i l S t v o ř i t e l e s v é h o u r a z i t i ! B ě d a
m n ě , ž e j s e m se n a k l o n i l k marné) k r a t i č k é
r o z k o š i a o d v r á t i l od t e b e , j e n ž n e j v y š š í
a v ě č n é d o b r o j s i ! Bě d a n e r o z u m u a ne-
r o z v á ž l i v o s t i mé! — Tys mn ě n e s č í s l n ý c h
d o b r o d i n í p r o u k á z a l n a d u š i a n a t ěl e, a
j á j s e m t e b e z n e u c t i l . N a h l í ž í m , že to
h r o z n ý n e v d ě k b y l a v š e mi m u k a m i p e k l a
tre s tá n bý ti zasluhuje.
Uz n á v á m a p ř i z n á v á m se, že j s e m se
v e l i k é p ř e v r á c e n o s t i o d d a l , an j s e m ví ce
s l e c h u p r o p ů j č i l d a b l u a z l ým ž á d o s t e m ,
než t v ý m p ř i k á z á n í m , v n u k n u t í m a h l a s u
s v ě d o m í mého. Za t o j s e m a r c i z a s l o u ž i l ,
od t e b e b ý t i z a v r ž e n a v ě č n é m u n e p ř í t e l i
k trýznění odevzdán. Jen tvá n e p o ch o p i­
t e l n á t r p ě l i v o s t a t v é m i l o s r d e n s t y í mne
p o s a v a d z a c h r á n i l y od toho, Z t o h o č e r p á m
n y n í n a d ě j , že m n ě h ř í c h y n e j m i l o s t i v ě j
odpustíš. L i t u j u j i c h z celého srdce svého
a c h t ě l b y c h k r v a v é slzy p r o l é v a t i n a d
u r á ž k a m i , j ež j s e m t o b ě p ů s o b i l . Od t é t o
c h v í l e v š a k c h c i t e b e z cel ého s r d c e , z c e l é
d u š e a ze vší s í l y s v é m i l o v a t i , p o n ě v a d ž
n e j v y š š í a m i l o v á n í n e j h č d n ě j š í d o b r o jsi.
Chc i r a d ě j v š e c k o z t r a t i t i a v š e c k a p r o t i ­
v e n s t v í s v ě t a t r p ě t i , ne ž t e b e j e d i n ý m h ř í ­
 Kap. 3. O O velikosti muk pekelných. 393

c h e m u r a z i t i . S l i b u j i , že t v á p ř i k á z a n í
v ě r n ě z a c h o v a t i a h l a s u s v ě d o m í be z o d ­
k l a d u p o s l o u c h a t i b u d u . Ó n i k d y více n e ­
n e c h á m nad s e b o u n á r u ž i v o s t p a n o v a t i !
A v š a k Pane! t y víš, že j s e m s l a b ý a n a u č i -
něná p ř e d s e v z e t í často z ap o m ín á m , neb
d u c h si ce d o b r o u vůl i má, a l e t ě l o k ř e h k é
jest. Za t o u p ř í č i n o u p r o s í m Bo ž e ,a P a n e
můj! p r o p ů j č mi té m i l o s t i , a b y c h v d o b r é m
úmyslu zů st al s t á lý m a n i k d y více prot i
t obě n e j e d n a l . Amen.

Kapitola IV.
0 pekelném ohni.
P ři všeobecném vzkříšení budou zase duše
lidské s tělem spojeny jak ve vezdejším živobytí.
Spravedliví pak s duší a tělem přijdou do nebe;
bezbožní ale s duší a tělem do pekla vrženi budou.
Poněvadž duše a tělo v živobytí zhřešily, bude také
oboum věčný trest přisouzen. Jinak ale bude tělo
smysly svými, jinak zas duše silami svými trpěti,
při tom však pro ouzké spojení jejich duše bude
bráti na tělesných, a tělo na duševních mukách bo­
lestný podíl,
0 trýzni smyslů chci napřed mluviti. Jelikož
bezbožníci zneužili smylů k upokojení svých zlých
žádostí a hříšných choutek, budou trestáni na žraku,
slechu, čichu, chuti a citu. Ostatně kterým smyslem
více Boha urazili, tím také větších bolestí zkusí.
Nejhlavnější trýzeň pekelná jest oheň, 'néb ‘ten mučí
všecky smysly, obzvláště pak cit. Že v pekle oheň
jest, řekl Ježíš Kristus sám, neb zřetelně tvrdil v
poučení o posledním soudu, že bezbožné osloví takto:
„Odejděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kte­
394 Kap. 4. O pekelném ohni.

rýž připraven jest ďáblu a andělům jeho.“ (Mat. 25.

k. 41. v.) Oheň ten se nachází v pekle z vícerých
důvodů.
P ř e d n ě jest oheň nejlepší odznak hněvu Bo­
žího, kterýž nepravostmi hříšníků k záhubě jejich
roznícen bývá.
Za d r u h é jest oheň odznakem vzmáhajících
se náruživostí a zlých žádostí, jimiž hříšníci Boha
uráželi. Podobným spůsobem tedy trestáni býti
mají, jakým zhřešili.
Z a t ř e t í každý hřích původ béře z pýchy,
kteráž se přikázaní Božímu podrobiti nechce, jak se
to patrně hned při prvním přestoupení zákona Bo­
žího v ráji dělo. Každý hřích je neposlušnost a
vzpoura proti Bohu. Oheň pak má mnoho podo­
bnosti k pýše, neb vždy a všude plamenem vzhůru
vyšlehuje. Aby tedy ustavičně příčinu svého pádu
čili pýchu před sebou měli, budou nepřátelé Boží
odznakem jejím, totiž ohněm trápeni.
Z a č t v r t é oheň podle přirozených vlastností
nejkrutější živel jest a největších bolestí působiti
s to jest. Citem jsou všecky ostatní smyslové jako
ovládnutí, a proto skrze ohoň, který úhlavně na cit
působí, celý člověk trýzněn býti může. Hřích se
páše vždy s jakýms smyslným pocitem lahodnosti,
a proto zvláště v pekle hříšníkům nejbolestnější cit
za trest uložen bude. Takový k tomu prostředek
od moudrosti Boží volen jest, že podobně, jak roz­
nícená hříšná žádost, celého člověka proniká.
Jak veliké muky oheň pekelný spůsobí nedá
se žádnému vysloviti. Již zde na zemi žádná bolest,
byťby od čehožkoliv jiného pocházela s tou, kterou
upálení provází, porovnána býti nemůže. Oheň na­
prosto není k snešení. Pomysleme jen, co pouhé
dotknutí se žhavého tělesa působí! V okamžení se
kůže svléká, maso se zkazí, krév vytéká, bolest
 Kap. 4. O pekelném ohni 395

proniká kosti. Každým, kdo se spáli, trhne bolest

tak, že jako smyslů zbaven vyskočí.
Kdo popíše, jak delší trvání v plameni hrozné
jest? Kdybychom snad přinuceni byli, jen jednu
minutu ruce v ohni držeti; jaká bolest by proni*
kala oudy naše, jak nesmírně dlouhým by se nám
ten čas zdál býti! A jak by potom ruce vyhlížely!
Kůže by byla spálena, maso scvrklé, žily otevřené
a kosti zčernalé. Krutá bolest by byla nesnesitelná;
málokdoby toli síly podržel, aby neomdlel. — Sudme
dále, jaká trýzeň by byla, kdyby někdo celý den v
ohni státi a všecky hrůzy jeho snášeti musel, při tom
paměť svou zachoval a umříti nemohl ? 0 Bože!
jak by stenal a úpěl! Vždyť nemůžeme mysliti, žeby
mezi lidmi někdo nalezen býti mohl, jenž by se po
celý den na takové mučení dívati dovedl. — A ted!
považme sobě hrůzu pekla! Ona netrvá chvíli, ani
jediný den, nýbrž celou věčnost, K tomu pak oheň,
který tam k trýzni rozžat jest, nižádnou měrou k
pozemskému přirovnán býti nelze. Jak čas vedle
věčnosti, tak mizí oheň pozemský vedle ohně pe­
kelného. To se dá následujícím spůsobem odů«
vodniti;
P ř e d n ě oheň pekelný zaujme šírou prostoru,
která všem zlořečeným k vězení vykázána bude.
Cím rozsáhlejší pak zuří plamen, tim krutější jest;
to víme ze skušenosti. Plamen svíce nepálí, jako
hořící hranice dříví. Ba i hořící les je slaboučké
podobenství onoho ohňe, který končiny pekelné na-
plňovati bude. „Kdo z vás bude moci bydleti s
ohněm zžírajícím? kdo z vás bude bydleti s palči­
vostí věčnou?“ Tak volá prorok Isaiáš k hříšníkům
(v. 32. k. 14. v.), aby vpustili cesty nepravostí, neb
konec jejich jest zahynutí. Jako věčné umířání, tak
působí oheň pekelný. To naznačuje otázkou: kdo
bude moci bydleti s ohněm zžírajícím? Snésti jej
nebude moci žáden, a protož ustavičně hynouti bude,
 396 Kap. 4. O pekelném ohni.

ač mu popřáno nebude, úplným zahynutím dalším

mukám ujiti.
Z a d r u h é oheň pekelný nejen proto na nejvýš
krutý jest, že tak velkou prostoru naplňuje, nýbrž
i za tou příčinou, že vnitřní podstata jeho zžíravost
všech jiných plamenů převyšuje. „Bázlivcům čili ta­
kovým, jenž z bázně před protivenstvím víru zapí­
rají aiiebo z choulostivosti své náruživosti nekrotí,
jakož i nevěřícím a proklatým a vražedlníkům a
smilníkům a čarodějníkům a modlářům a všechněm
lhářům bude díl jejich v jezeře, kteréž hoří ohněm
a sirou; jenž jest smrť drahá.“ Tak píše svatý Jan
v jedenadvacáté kapitole zjevení svého. Chce tím
provésti, abychom si představili oheň pekelný co
nejkrutější a nejostřejší vnitřní podstatou jeho! neb
není bolestnější palčivosti než oné, která od hořící
siry pochází.
Žádná lidská obrazotvornost nemůže sobě pravý
dojem pekelného ohně učiniti. To znázorňuje učený
spisovatel Baroninus následujícím příkladem: „Jistému
knězi, který se některých nepravostí dopustil, zdálo
se v nemoci, že přichází zlý duch nesoucí na pánvi
čásť oné hořící siry, která věčným plamenem zatra­
cené mučí. Z některých pohozených slov bylo po­
znati, že zlý duch jednu kapku na ruku kněze pu­
stil. Ten pak už nemohl říci, jak velikých muk mu
tím spůsobeno bylo, neb s hrozným vykřiknutím
ducha vypustil.“ Z toho tedy souditi se dá, že pocit
pekelné trýzně je pro živého člověka nesnesitelný
a proto v okamžení usmrcuje.
Také následnjící příklad o tom poučiti může:
„Jistý bohabojný šlechtic jmenem Yalter, ležel ne­
daleko města Bonnu na loži nemocen. Aby mu nej­
těžšího pokoušení v posledních chvílech spůsobil,
přišel k němu samotnému zlý duch v ohyzdné po­
stavě, opici poněkud podobné. Pán se ulekl a tázal
se zděšeně: „Kdo jsi a co tu hledáš?“ Příchozí od­
 Kap. 4. O pekelném ohni. S97

pověděl: „Já jsem <2ábel a chci duši tvou.“ — Tu

nedostaneš,“ řekl srdnatě nemocný, „tu chci odevzdati
Ježíši Kristu, Spasiteli svému.“ Zlý duch ale se tím
nedal odpraviti, nýbrž řekl dále: „Chci tě uzdraviti,
pak-li se mi odevzdáš; máš hohatší než všickni sou­
sedé tvoji býti.“ „Dost jsem bohat,“ odpověděl šlechtic,
„tvých klamavých statků nepotřebuji. Avšak pověz,
odkudž máš toli bohatství ?“ Ďábel na to : „V tomto
kraji tvém je mnoho statku, všecken ti chci zaopa=
třiti.“ — „Rci, kam se dostala duše přítele mého,
hraběte Julišského, který toli bohatství získal?“ tázal
se šlechtic, načež opici podobný navštěvovatel s řeh-
totem odpověděl: „Znáš-li dobře dva sousední hrady?
— Kdyby byly na onom místě, kde se duše toho,
po němž se tážeš, nalézá, v okamžení by se rozpadly
na prach a roztopily v žhavou tekutinu.“ —
Za t ř e t í oheň pekelný obzvláště k tomu účelu
od Boha roznícen jest, aby tělo a duši bezbožníkův
\ěčný, spravedlivý hněv Boží cítiti nechal. A jak
velice se báti jest hněvu Božího, vyňati lze ze slov
proroka Isaiáše, anžto dí: „Aj! Hospodinovo jméno
přichází z daleka; hořící jest prchlivost jeho a těžká
k nesení; rtové jeho naplněni jsou hněvivostí a jazyk
jeho jako oheň zžírající. Duch jeho jest jako potok
rozvodnilý k zhlazení národů vniveč. — Připraveno
jest Tofeth čili ohavné spáleniště hluboké a široké.
Potravami jeho oheň a dříví mnohé; dech Hospodi*
nův jako potok sirný je rozněcuje.“ (Isai. 30. k.,
27., 28. a 33. v.) Ó, jak mnohem hroznější než
pozemský oheň musí býti plamen pekelný! Neboť
tento zapálen od hněvu k potrestání, onen však od
lásky Boží k užitku našemu.
Svatá Brigitta v zjevení svém praví, že kdyby
celá země hořela, přece k peklu by se přirovnati
nedala.
Svatý Augustinus tvrdí, že náš přirozený oheň
proti pekelnému jest co malovaný proti skutečnému.
398 Kap. 4. O pekelném ohni.

Co budou museti tedy zlořečení věčně trpěti! Jaké

muky na těle a na duši zkusí ! Kolkolem nich bude
jediný hrozný plámen! ba z těla jejich vycházeti
bude oheň neuhasitelný, dí žalmista. — Obzvláštní
příznak dává Ježíš Kristus sám peklu dle evangelium
sv. Marka, (9. k,, 48. v.) řka: „Každý bude, ohněm
solen.“ Smysl těchto slov není žáden jiný, než tento:
„Jako sůl chrání pokrmy od pokažení, tak zachová
oheň pekelný zatracené, aby věčně hořeli a přece
neshořeli. Jak ocel neb železo budou ohněm roz­
páleni, ale ne zničeni. Všecko na nich bude hořeti:
pomluvačný jazyk, závistivé oko, všetečné ucho, zlé
srdce.“
Proto, když Bůh nějakým zjevením zatracených
výstrahu aneb spasitelné napomenutí dáti za dooré
uznal, dopouštěl, aby se pekelníci představovali,
jakoby skrz na skrz ohněm proniknutí byli, tak že
kam rucé položili, hned znamení po nich vpálené
zůstalo. Ba nejen ruce, nýbrž i krůpěje potu byly
tak žhavé, že kam spadly, černé známky po sobě
zůstavily.
Svatý Antonín (Spee. exemplj vypravnje hrozný
takový příhěh o jistém študentu v Paříži. Ten před
skonáním svým s velkým pláčem z hříchů se vy­
zpovídal a svaté svátosti přijal, tak že všickni toho
mínění byli, že bohabojně zemřel. Po nějakém čase
ale zjevil se učiteli svému v plášti ohnivém a řekl,
že na věky zatracen jest. Učitel tomu nechtěl vě­
řiti, poněvadž se domníval, že v zkroušenosti nábožně
z tohoto světa sešel. Na to promluvil umrlec tak to :
„Mé pokání a plakání nepocházelo z lásky k Bohu,
nýbrž jen ze strachu před peklem, abych tam uvr­
žen nebyl, pročež mi neprospělo.“ A když se ho
potom učitel tázal, jak velkou trýzeň v pekle sná­
šeti musí, nechal krůpěj potu na ruku jeho padnouti,
a ta způsobila učiteli takové pálení, že pro bolest
umřít museti se obával. Duch jemu pak ře k l: „Sud
 Kap. i. O pekelném ohni. 399

dle toho, jak mnoho trpím,“ a zmizel. — Když tedy

jediná krůpěj potu tak žhavá jest, že by téměř zdra­
vého člověka o život připravila, jakou trýzeň musí
zlořečeným peklo působiti, anžto jich na celém těle
takovým spůsobem věčně sužuje! Kdo by při tom
neustrnul? Věru není divu, že bídnici tam od usta­
vičné nesnesitelné bolesti pláčou a v zoufalství
zubami skřípí! Kdožby na jejich místě nekřičel:
‚Běda, běda mně, že takovou bolest, tak ukrutné
sužování snášeti musím! Ta hrozná trýzeň! Ten
strašlivý plámen! A ta věčnost, jížto neubývá! Jak
to proniká duši mou, jak to trýzní mé tělo! Ach,
co jsem učinil! Proč jsem se vinou svou do tohoto
vězení uvrhnul!“
Ježíš Kristus, když učenníkům svým oznámil,
že bezbožní po všeobecném soudu, do pekla uvrženi
budou, kdež bude pláč a skřípění zubů, tázal se jic h :
„Porozuměli jste tomu všickni?“ A oni odpověděli:
„Ano“ — Nepochybuju, žeť i my všickni ted musíme
připustiti, že pochopujeme smysl slov Ježíšových:
„Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž
připraven jest dáblu a andělům jeho.“ Alevšak
též k srdci sobě tuto řeč bráti máme! Když po­
hlédneme na oheň, pomysleme na oheň pekelný! A
přihodí-li se, že se spálíme, rcemež: „0 když mně
ten malý oheň takových bolestí působí, jak by mne
sužoval oheň věčný, jestliže bych se smrtelného hříchu
dopustil!“
Popatřme ted! něco blíže k tomu, co jistý pou­
stevník činil. Ten již byl mnohá léta Bohu na poušti
v odloučenosti od lidí sloužil, když ho přepadlo
velké pokušení, aby se do světa vrátil a radosti
vyhledával. Než-by se však žádosti své podrobil, roz-
žhal raděj v jeskyni své velký oheň a položil do
něho jednu nohu svou. Té samé chvíle přišel k
němu soused, jiný postevník. “Co to ?“ — tázal se
v udivení příchozí. Odpovědi zněla: „Tělo mé po­
400 Kap. 4. O pekelném ohni.

koušelo mne k návratu do světa a proto chci napřed

zkoušeti, zdali pekelný oheň snesu.“ — Tak pře­
mohl poustevník světské žádosti. Berme sobě tuto
událost alespoň tehdy, když k smrtelnému hříchu
pokoušeni budem, potud za příklad, abychom si živě
představili v duchu oheň pekelný, jenž co trest za
hříchem následovati bude.
Ctihodný Běda vypravuje o jistém manželi, že
v těžké nemoci celou noc jako mrtvý ležel. A když
se na druhý den k všeobecnému podivení opět vzpa­
matoval, řekl, že mu Bůh živobytí jenom pod tou
výminkou prodloužil, že docela jinak než dříve žíti
bude. — Skutečně uzdravěv, rozdal jmění své z části
mezi děti své, a z části mezi chudé, a vstoupil do
kláštera, aby přísné pokání činil. Podnikal tam ta­
kových věcí, které se lidské síly převyšovati zdály.
Zavřel se do malé cely vedle řeky a plakal usta­
vičně. V zimě se potápěl do studené vody, načež
zase do tak horké přecházel, že bolestí hlasitě vy-
křiknouti nucen byl. Když mu pak ostatní bratři
proto přísně domlouvali, odpověděl, že mnohem
horších věcí viděl. „Co jsi viděl?“ tázali se soudru­
hové. A on jim vypravoval, že byl toho v duchu
svědkem, jak na onom světě duše zatracených z nej­
většího horka do nejkrutější zimy a naopak zas s
největší zimy do nesnesitelného horka převáděny
byly, .pročež sobě u přirovnání k oněm mukám na
věčnosti žádné pokání za obtížené nepokládá.
Vidouce takové vynasnažení-se, ujiti mukám
pekelným, volejme nábožně: „O Bož e ! osviť mne
a všecky ty z a t v r z e lé hříšníky, k t e ř í ž tak
l e h k o m y s l n ě ve své n e p r a v o s t i ž i v i jsou,
j a k o b y p e k l a a n i n e b y l o . Dejž j i m t é mi ­
l o s t i , a b y n e m o u d r o s t s v o u n á l e ž i t ě po­
z n a l i a k svému spase ní velk é t r ý z n ě p e ­
kelného ohně sobě dobře rozvážili! Smiluj
se n a d nimi, a v š a k t é ž n a d e mnou, a n e n e c h
 Kap. 4. O pekelném olmi. 401

m ne p ř i j í t i n a ono m í s t o v ě č n é h riizy ! Chc i

se o p r a v d i v ě p o l e p š i t i a od t é t o c h v í l e
v š e c h h ř í c h ů j a k o j e d u varovati. P ř i každém
p o k u š e n í c h c i se od n e p r a v o s t í o d s t r a š i t i
pomyšlením na p e k e l n ý o h e ň a t a k t o
p l a m e n z l ý c h ž á d o s t í d u s i t í . O B o ž e smi ­
l ová n í ! t y s má n a d ě j e a s p a s e n í mé! Pro-
p ůj č mi k d o b r é m u p ř e d s e v z e t í m é m u své
mi l o s t i . O M a r i a , m a t k o m i l o s r d e n s t v í !
po B o h u n e j v ě t š í n a d ě j a ú t ě c h o má! v y p r o s
mi od J e ž í š e , S y n a t vého, čehož mi z a p o ­
třebí jest, abych hroznému peklu ušel.
Amen. “

Kapitola V.
0 významu slov: „červ jejich neumře.‘‘
Někteří vykladatelé písma svatého berou tato
slova v obyčejném smyslu a praví, že vedle trápení
ohněm zatracení také rozličnými červy, jichž se tělo
jejich střásti nebude moci, mučeni budou. My 6e
ovšem tomu divíme, žeby v pekle zvířata určená, k
mučení zatracených, býti měla, avšak některá mÍBta
písma svatého, jakož i písem svatých otců a jiných
nábožných mužů tu důměnku potvrzují.
Předpokládati musíme, že slovem červ naznačena
jsou zvířata rozličného jedovatého, ošklivého a kru­
tého druhu ‚ jichž se přirozenost lidská leká a
děsí, V písmě svatém mluví moudrý Sirach na
dvou místech o nich. Na prvním (10. k., 13. v.) dí:
„Když u m ř e č l o v ě k (pyšný, lakomý a t. d.),
hady, ž í ž a l y a č e r v y za d ě d i c t v í mít i bude.“
Tato slova neplatí jen o červích a žížalech v hrobě,
nýbrž i o těch, jenž v pekle bezbožníky trýzní. Že
tomu tak jest, praví jmenovaný svatý spisovatel na
druhém místě takto: (7, k,, 19. v.) „ P o m s t a n a
 402 Kap. 5. O významu slov: „červ jejich neumře.1

t ě l o b e z b o ž n é h o j e s t o h e ň a č e r v . “ Zřetelněj
to nemohl Bohem osvícený Ježíš, syn Sirachův, po­
věděti, že zlořečení ošklivými žížaly trýzněni budou.
Jakož pravdivé jest, že hříšníci v pekle ohněm mu­
čeni budou, tak neméně jisté jest, že jich ohyzdný
červ sužovati bude. Juditha určuje v písni své (16. k.)
napřed nepřátelům lidu israelského a potom všem,
již se moudrému řízení Božímu zprotivují, za trest,
že „ d o p u s t í P á n v š e m o h o u c í o h e ň a č e r v y
na t ě l a j e j i c h , a b y p á l e n a b y l a a c í t i l a to
až na v ě k y . “ To samé potvrzuje také prorok
Isaiáš, neb proti každému utiskovateli služebníků
Božích takto povznáší, Bohem jsa nadšený, hlasu
svého: „ J e d n o u k t o b ě t a k m l u v i t i b u d o u :
S t r ž e n a j e s t do pekel p ý c h a t v á , s p a d l a
m r t v o l a t v á ; p o d e s t l á n t i b u d e mol a p ři­
k r y t í t v é b u d o u č e r v o v é . “ (Isai. 14. k., 11. v.)
A posledními slovy proroctví svého opakuje tu samu
myšlénku asi tak : „ C t i t e l o v ě a s l u ž e b n í c i Boží
u z ř í v čase o d p l a t y m r t v á t ě l a mužů, kt eř í ž
se s t a l y n e p ř á t e l y Boží mi , a v i d ě t i b u d o u ,
j a k červ j e j i c h neumře a oheň j e j i c h ne­
u h a s ne.“ (Isai. 66. k., 24. v.) Ježíš Kristus sám
pak užil takovýchto slov dle svědectví svatých evan­
gelistů třikrát po sobě. Čtemeť u svatého Marka v
deváté kapitole, že Ježíš řekl: „ H o r š í - l i t ě r u k a
tvá, u tn i ji; lépeť jest tobě mdlému vjíti
do ž i v o t a , n e ž l i d vě r u c e m a j í c í m u do p e k l a
v oheň n e u h a s i t e l n ý , k d e ž t o č e r v j e j i c h
n e u m í r á a o h e ň n e u h a s ne. — A j e s t l i ž e no h a
t v á p o h o r š u j e t ě, u t n i j í ; l épe ť j e s t t o b ě
k u l h a v é m u v j í t i do ž i v o t a v ě č n é h o , nežli
dvě n o h y m a j í c í m u u v r ž e n u b ý t i do p e k l a
v oheň neuhasitelný, kdežto červ jejich
n e u m í r á a o h e ň n e u h a s n e , — P a k l i oko t v é
p o h o r š u j e t ě, v y l u p je; l é p e ť j e s t t o b ě j e ­
dno o ke mu v j í t i do k r á l o v s t v í B o ž í h o , nežli
 Kap. 6. O významu slov: „červ jejich neumře.“' 403

dvě oči m a j í c í m u u v r ž e n u b ý t i do p e k e l ­
ného ohně, kd e žt o červ j e j i c h n e u m í r á a
ohe ň n e u h a s n e . “
Trýzeň od onoho červa pekelného pocházející
musí zajisté velmi velká býti, poněvadž nás Ježíš
Kristus tak důtklivě před ním varuje. Obyčejně
slýcháme při řečích Jeho o té samé věci jen málo
slov. Tenkrát ale o ohni a červu pekelném třikrát
to samo opakuje. Proto zajisté s obzvláštním dů­
razem mluviti v úmyslu měl.
Mínění, že v pekle rozličná jedovatá, ošklivá a
krutá zvířata nejen zlořečeným strach, nýbrž i sou­
žení působiti budou, potvrzují mnozí svatí otcové
církve v spisích svých, jmenovitě sv. Augustinus, sv,
Jarolím, sv. Basilius, sv. Anselm a sv. Jan Zlatoústý.
Tak na př. píše sv. Augustinus: „Proč by v
pekle neměli živé žížaly býti, když na zemi je v
prarožličných útvarech, ba v samém ohni nacházíme ?
— Y horkých pramenech žijí jisté druhy červíků,
ač do takových vod člověk ruku ani na chvíli str-
čiti nesmí, anižby ji opařil. Kromě toho nás učí
naše svatá víra, že zatracení s tělem, i s duší věčně
v tomtéž pekelném ohni žíti budou, anižby shořeli.
Pročby toho všemohoucnost Boží dovésti nemohla,
aby byli hadové a jiná ohavná zvířata k sužování
zlořečených v pekelném ohni?“ —
Stejného mínění se svatým Augustinem je sv.
Basilius při výkladu třináctého žalmu, neboť píše
takto; „V pekle je nesčíslné množství jedovatých a
žravých žižalů, kteří bez přestání všecko požírají,
ale přece hlad svůj uspokojiti nemohou. Uštknutím
svým spůsobují zlořečeným hrozné bolesti.“ Také
svatý Anselm v knize své o stupních do nebe je­
dnající tvrdí, že „v pekle jsou neumořitelní červové,
jedovatí hadové, ukrutní mloci, kteří v ohni tak
dobře, jako ryby ve vodě žíti mohou.“ — Tak tedy
se mnozí na slovo vzatí mužové v tom shodují, že
404« Kap. S. O významu slov: „červ jejích neumře.“?

v pekle zlořečení nejen pouhým ohněm, nýbrž i

četnými ošklivými zvířaty nstavičně strašeni a sužo­
váni budou. Jak tráplivé to musí býti, mezi tako­
vými ohavnými tvory bydleti a nemoci se jich vzdáliti!
V jistém malém městečku ve Francouzích byl
jednou jakýs člověk do podzemního sklepení zavřen.
Když nastala noc, bylo slyšeti srdcelomné úpění a
kvílení, ale žáden blíže neskoumal příčinu toho. Ale
když ráno k zajatému do vězení vstoupili, nenašli
leč holé kosti jeho; byloť v starém onom stavení
náramné množství hadů, a ti ubohého sežrali, ó,
jakých strachů, bolestí a hrůz musel onen nešťastník
Bnésti, než ducha vypustil! A přece to netrvalo tak
příliš dlouho!
Pomysleme ale tecf na peklo! Jaké nevýslovné
soužení tam panuje! Věčně se to opakovati bude,
co se v onom městečku francouzském k ustrnutí
celého světa jednou přihodilo. Pomysleme, jak se
lekáme, když z nenadání na ohyzdnou žábu stoup­
neme, aneb když před námi z chrastí had vyleze!
A jestliže tedy nám pozemské žižaly tak ošklivé
jsou, že1jim z daleka vyhýbáme, jak ukrutné trápení
musí zlořečeným z toho pocházeti, když nepoměrně
ohyzdnější zvířata kol kolem jich obklopují a na ně
doráží!
Nemluvím zde, milý čtenáři! bez důvodů a z
pouhého vymyšlení, neb Bůh sám v páté knize Moj­
žíšové takto vyhrožuje bezbožným,: „ S h r o m á ž d í m
na ně zl é věci a s t ř e l y své v y s t ř í l í m na ně.
Z h y n o u h l a d e m a p o ž e r o u je p t á c i k o u s á ­
ní m p ř e h o ř k ý m ; zuby šel em p o š l u na ně s
p r c h l i v o s t í z e m ě p l a z ů a h a d ů . “ (Deut. 32. k„
23. v.) Eihle, vyhrožuje jim všelikým soužením,
konečně také zeměplazy a hady!
Kdož jest, aby neustrnul nad těmi věcmi, když
jen na ně pomyslí? Zdaž může něco krutějšího býti,
než když ošklivé zvíře na prsou se drží a srdce vy-
 Kap. 5. O významu-slov: „červ jejich neumře. 405

žírá, při čemž člověku nelze ani umříti, ani se ho

zbaviti? Nejhroznější však je při tom, že taková
trýzeň věčně trvá. Nikdy nepřijde den ulevení, nikdy
hodina vyvsobození.
Zajisté mnohý sobě pomyli. „Mně se nezdá,
žeby Bůh lidi skrze taková ohavná a ošklivá zvířata
tak ukrutně trestati a trýzniti měl.“ — Na to od*
povídám, že ten trest docela přiměřený a spraved­
livý jest, a chci to dokázati.
Víme dobře, že hříšník na zemi všech tvorů,
jednak živých, jednak bezživotných k uspokojení své
žádosti zneužívá. Proto také přirozeným spůsobem
v pekle od živých tvorů, jakéž jsou zvířata, a od
bezživotných, jakéž pekelnému ohni potravu dávají,
trápen a sužován býti má. Hříšník se v živobytí
proti Pánu svému, totiž Bohu, pozdvihnul: proto se
také v pekle proti němu stvořené bytosti, živé a
neživé, pozdvihnou. — Tak se to už na zemi jed­
nou vyplnilo, neb jak mile se stal člověk Bohu
svému skrze první hřích neposlušným, přestala také
jeho poslouchati zvířata. Od té chvíle slabší před
ním plaše utíkají a se ukrývají, kdežto silnější ho
krvelačně přepadají. Písmo svaté v knize moudrosti
tvrdí, že „ t v o r s t v o s l o u ž í c Bo h u co U č i n i t e l i ,
r o z n ě c u j e se k t r e s t á u í n e s p r a v e d l i v ý c h a
zaBe u l e v u j e , a b y č i n i l o d o b r o d i n í d o u f a j í ­
cím v H o s p o d i n a . “ (Mondr. 16. k. 24. v.) Poně­
vadž hříšníci Stvořitele skrze tvory urážejí, užije
jich také on k vykonání trestů. Zřetelně to před­
povídá písmo svaté slovy: „ Ho s p o d i n o b l e č e
t v o r s t v o v o d ě n í k u p o m s t ě nad n e p ř á t e l y . “
(Moudr. 5. k. 18. v.)
Tak hanebný a traplivý trest budou zatracení
podstupovati hlavně za příčinou ohavných žádostí
tělesných, skrze něž se sami k zvířeti snížili. Sní­
žení se k zvířeti při takových nepravostech přišlo
406 Kap. 5. O významu slov: „červ jejich neumře.“

Už v pořekadlo. Že to není bezdůvodné, a jakého

stupně dojiti může, ukážou následující příklady.
Jistý mladík sobě navykl ohavný nečistý hřích
a nedal se žádným napomínáním polepšiti. Konečně
pozbyl rozumu svého a stavěl se, jakoby prasetem
byl, chrochtal tak a chtěl jen se sviněmi pokrm
bráti. Musel v takové pomatenosti přivázán býti k
zvláštnímu ložisku, kde po několika letech na hro­
madě rozmrvené podstlané slámy umřel. —>
Jiný přiklad se přihodil na zámku, kde jistá
vznesená rodina bydlela. Jeden ze synů, mladý věkem
ale zralý nepravostí, podobně v nečistotě sobě obli­
boval. Hřích ten ho tak daleko přivedl, že konečně
jako pes po čtyřech1 běhal, štěkal a rozumu jsa
zbaven, všem ošklivým se učinil. V takovém stavu
ho museli rodičové do osamotnělého bytu dáti a
bedlivě zavřeného chovati, aby k hroznému rodin­
nému neštěstí hanba světská se nepřidružila. Poli­
tování hodný hoch po nějakém čase jako dobytče
život skončil.
I svaté písmo praví všeobecně: „Kdo se při­
druží nevěstek, nešlechetným bude: hnis a červi
zdědí jej, a vyhlazen bude pro výstrahu velikou, a
odňata bude z počtu živých duše jeho.“ (Sirach 19.
k. 2. v.) Skutečně tento druh nepravosti už zde na
zemi působí, že mnohého za živa ohyzdné červy
sžírají. Zdaliž tedy příliš mnoho se domýšlí, kdo
jak svatý Augustin, Jarolím a. j. tvrdí že v pekle
takovýmtéž spůsobem trestáni budou?
Podstupovati budou ten trest zlořečení také za
přepych, samolibost, bujnost a hrdost, že tělu svému
takového rozmařilého pohodlí strojili, jej skvostnými
mastěmi mazali a k své vlastní neb jiných duševní
záhuhě šperkovali. Nebude zajisté přirozenějšího po­
kárání, než když jim ohavní červové věčně to samé
tělo, jejž tak nezřízeně milovali, hyzditi budou.
 Kap. 5. O významu slov: „červ jejich neumře 407

Již při z mrtvých vstání poněkud známky toho

na sobě míti budou. Kletba Boží na každém údu
jejich patrně se ukáže. Pohled na ně bude hrozný
a ošklivý. Jak vůbec nesmírný rozdíl mezi blaho­
slaveným stavem duší spravedlivých- a bídným stavem
duší bezbožných bude, tak podobně na těle jejich
nemenší rozdíl se objeví. Jakož tedy těla svatých
krásou nad pomyšlení vznešenou se skvíti budou,
tak budou údy bezbožných nad pochopení škarede.
Vyvolení začnou věčně blažený život, a ten oslaví
také zevnějšek jejich; zlořečení pak budou všeho
zbaveni, co jen poněkud milostí Boží nazváno býti
může. Duše jejich bude u přirovnání k dušem přá*
telů Božích mrtvá a proto také tělo všecky hrůzy
a ošklivosti smrti na sobě ukáže. Svatý Ján jmenuje
onen bídný stav krátce ale rázně d r u h o u s mr t í .
Představme sobě mrtvolu, zpuchřelou a smrdutou,
jejž nejohavnější červi hryzou, a máme obraz těla
zlořečeného před sebou, jak v den z mrtvých vstání
vypádati bude. „Hospodin dá do těla protivníků
svých oheň a červy, aby hořeli a cítili to na věky.“
(Jud. 16. k. 21. v.)
Ach, kéžby to každý náležitě rozvážil, kdo ve
světě takořka k zvířecímu žití se snižuje, a tělo
nepravostmi, jež se žádný bez zardění pojmenovati
neodvažuje, zhanobuje! Kdo koli k takovým přiná*
leží, nezasluhuje věru nic jiného, než aby pekelnými
žižály na mrzkost svou věčně upamatován byl. Sluší
zajisté, nad sebou samým se ted slitovati a s po­
mocí milosti Ježíše Krista se polepšiti.
K dalšímu odůvodnění toho všeho musím zde
ještě uvésti, co svatá Brigitta v zjevení svém (L. 6.
c. 32.) sděluje. — Zjevila se jí žena, která, byvši
na zemi bohatá a velmi ctěná, ale hanebně rozma*
řilá, po smrti do- pekla odsouzena byla. Jak ji svě­
tice naše viděla, vypádala, jakoby z ošklivé louže
byla vylezla. Prsa její byla rozervána, rty ohlodané,
408 Kap. 5. O významu slov: „červ jejich neumře.

nos uhnilý, oči jako nesmírnou bolestí vybouleny.

Lebku měla roztříštěnu a mozek vřel, co roztopené
olovo. Celé tělo bylo přikryté červy. Žaludek svíral
kolem otočený had, jenž vnitřnosti ohryzoval. V
nohou a rukou bylo zabodnutých mnoho trnů, jakoby
se v nich byla válela.
O hrozné vidění! tak zvolala svatá Brigitta,
a tak 6 ní zvolá zajisté každá citlivá duše. Zdali
lze hroznější a hanebnější trest mysliti? Není části
na těle, kteráby zvláštním spůsobem trýzněna nebyla,
A to se děje věčně, rok po roce, století po století,
bez úlevy a bez přestání!
Jinde zas psáno, že jistá žena se dopustila tě­
lesného hříchu a dlouhý čas se styděla, jej ve zpo­
vědi vyjeviti. Konečně přišli dva cizí kněží do města,
v němž bydlela. Těm tedy se chtěla ž břichu svého
vyzpovídati, neb si myslila, že ji neznají. — Zatím,
co se jednomu zpovídala, měl druhý následující vi­
dění: Zdálo se mu, že z úst zpovídající se ženy
mnoho malých hadů vylézá a z kostela ven vybíhá.
Konečně velký had z polovice vylezl, ale se zas
vrátil. To řekl kněz bratru svému, a ten poznav
z toho, že se žena nehodně zpovídala, vrátil se, aby
ji napomínáním k lepšímu a upřímnějšímu pokání
přivedl. Našel ji však v příbytku jejím již mrtvou.
Na třetí den se mu zjevila o hrozných okolnostech.
Seděla na jakés strašlivé, draku podobné potvoře;
dva hadi otáčeli se kolem krku jejího; dvě žáby
se zažíraly do očí a dva psi se zakousli čas po čase
do ruk jejích. Ohnivé šípy měla v uších a mnoho
hadíků zapletených do vlasů. Z úst jí vycházel oheň
a nad míru smrdutý dým. Kněz se nad tím tak
uleknul, že na zem padl a dlouho ani slova promlu­
viti nemohl, Když se konečně vzpamatoval, řekla
k němu: „Neboj se, příteli Boží, neb já jsem ona zlo­
řečená osoba, která se ti zpovídala, ale těžký hřích
zamlčela.“ A když se <jí kněz tázal, proč tak straš­
 Kap. 5. O významu slov: „červ jcjicli neumře.1‘ 409

livě vypádá, řekla: „Skrze hříchy své jsem k tako­

vému konci přišla. Na hlavě mám hady, poněvadž
jsem pyšná bývala a hlavu samolibě strojí vála; oči
mé žabami trýzněny jsou, proto že jsem chlipně po •
hlížela; ohnivé šípy vidíš v uších mých, protože
jsem 6 zalíbením špatné řeči slýchala; na krku mém
spatřuješ ukrutné hady, protože jsem se obejmouti
nechávala; psi kousají ruce mé za příčinou mnohých
zlých skutků mých. Nade všecko mne trápí a trý­
zní drak, na němž sedím.“ —
Těch a jiných podobných zjevení připustil Bůh,
aby milostivou výstrahu před nepravostmi a náležité
odůvodnění slov svých o pekle dal. Protož milý
čtenáři! bojíš-li se, abys věčně takovými ohyzdnými
zvířaty sužován nebyl, chraň se hříchu jako jedo­
vaté nestvůry, a pros Boha z celého srdce svého,
aby dobré vůli tvé k pomoci přispěl.

Kapitola VI.
0 hladu a žižni v pekle.
Jelikož hříšníci v živobytí svém všemi smysly
svými Boha urážejí a nepravostí se dopouštějí, jinak
ale každým smyslem zvláště hřešívají, budou též v
pekle dle toho rozličně, a sice na každém smyslu
zvláště, trestáni. Víme pak, že se lidé nestřídmostí
v jídle a pití velmi často a těžce prohřešívají; neboť
skoro denně požívají mnozí zbytečných, zvláště hle­
daných, zapovězených aneb zdraví škodlivých pokrmů
a nechtějí se zlozvyků svých odříci. Jsouť věru také
takoví lidé, jenž nepřemýšlejí a nemluví o ničem
jiném, leč co jisti a co píti budou. O břicho své
pečují s největší ouzkostlivostí a slouží, choutkám
svým s takovou obětavostí, jakoby jen k jidlu a pití
stvořeni byli. Ovšem o nich dobře dí písmo svaté,
410 Kap. 6. O hladu a žízni v pekle.

že Bůh jejich břicho jest. (Ep. k Filip. 3. k., 19. v.)

Těžce se prohřešují smyslem chuti a budou na něm
v pekle, když se za živa nepolepší, bolestně trestáni.
Uvidíme, že Bůh na onom světě tak těžkých trestů
nestřídmým určil, že při pouhém pomyšlení na ně
ustrnouti musíme. —
Ježíš Kristus řekl strašlivá tato slova: „Běda
v á m , k t e ř í ž j s t e n a s y c e n i , č i l i k t e ř í ž ne­
z ř í z e n ě po j í d l e a p i t í b a ž í t e a n e s t ř í d m é
j e p o ž í v á t e ; n e b o l a č n ě t i b u d e t e . “ (Luk. 6. k,,
25. v.) A když Ježíš řekne: „Běda,“ věděti můžeme,
že se nejedná o maličkou věc. Jisté tedy jest, že
čeká veliký trest na nestřídmé; a jak velký, o tom
chceme v následujících odstavcích rozjímati.
Jak bolestně hlad působí nemůžeme hned bez
rozvážení říci, neb jsme toho nezkusili. Jen ti, kteříž
hladem umříti museli, mohli by nám pověděti, jak
ukrutná trýzeň s takovou smrtí spojena jest. Jinak
sobě po stupních nějaký pojem musíme hleděti uči­
nit. — Když tak někdy od rána do večera se po*
stíme, zdá se nám den zajisté dlouhým býti. Není
člověka, který by sobě večera nepřál, ačkoli třeba
dobrovolně půst na se vzal.
Co bychom řekli k tomu, když by nám po dva
neb tři dni nebylo povoleno jísti? — A coby jsme
činili, kdyžbychom úplný týden bez jídla trvati měli?
— Hrůza obchází člověka, když jen na to pomyslí.
Včas neourody se zřejmě ukazuje,jaké soužení
a jak bolestná rána hlad jest. A to samo se děje,
když některé město dlouhý čas od nepřátelů oble­
ženo bývá tak, že nové stravy přivážeti nemožné
jest. Aby krutý hlad jen poněkud upokojili, jídají
v takových případnostech lidí, co jim pod ruku přijde.
Hladovému nic není špatné, co jen zubami pokou­
sat! může,-jako koňské a psí maso, tráva, kůže a j.
Nejednou se stává, že jeden druhého usmrcuje, aby
masem jeho se nasytil, Když Římané dle předpo­
 Kap. 6. O hladu a žížni v pekle. 411

vědí Ježíšové Jerusalem obléhali a nouze v tom městě

největšího stupně dosáhla, snědla jistá matka dle
svědectví dějepisce Josefa Flavia své vlastní dítě.
Konečně, když jiné pomoci není, hryze nešťastný
člověk své vlastní maso, jak se to zpozorovalo u
těch, co k smrti hladem odsouzeni aneb za živa
pochováni byli. — Hladem vymoření obchází jako
stíny bez síly a vlády, a obyčejné- v zoufalství a
hroznou zuřivost padají, tak ze se lehčím býti zdá,
každým jiným spůsobem než hladem umříti,
A když hlad zde na tomto světě tak strašlivý
jest, jaký bude v pekle ? Když devítidenní hlad člo­
věka k šílenosti a zuřivosti nutí, co učiní ten, kterýž
ustavičně den co den, rok co rok, po celou věčnost
trvati bude? ó pekelná záhubo! kdo může na tebe
bez ustrnutí pomysliti ? — Běda tomu, kdo tě zkusí!
věčně běda!
Že Bůh v pekle hladem trestati bude, řekl sám
skrze Mojžíše. Slova jeho už jsme jednou sobě při­
pamatovali, znějíť takto: „Shromáždím na nepřátele
své zlé věci, a střely své vystřílím na ně. Zhynou
hladem a t. d.“ (V, Mojž. 32. k., 23. v.) A skrze
proroka Isaiáše předpovídá zlořečeným to to : „Aj,
s l u ž e b n í c i m o j i j í s t i bu d o u , a vy l a č n ě t i
b u d e t e ; aj, z l u ž e b n í c i m o j i p í t i b u d o u , a
vy ž í ž n i t i b u d e t e . “ (Isai. 65. k., 13. v.)
O tom, jak onen hlad pekelný sužovati bude, dává
také žalm 58. zprávu. Psáno jest v něm; „Hlad
t r p ě t i b u d o u j a k o p si,“ Smysl těch slov jest
následující: Jako psi nad míru žravá a téměř ne­
nasytná zvířata jsou, tak budou zlořečení bez pře­
stání lačněti, a nedali by se nasytiti, byť se jim
ustavičně pokrmů dodávalo. Měl-li by někdo žde
na zemi takový pekelný hlad, trpěl by za jeden den
nepoměrně více, než jiný, jemuž by se do pěti neb
šesti dnů nedostalo sousta chleba. O Bože, co budou
412 Kap. 6. O hladu a žížni v pekle.

trpěti zatracenci, když takovým hladem mořeni

budou ‚ anižby po celou věčnost sousto pokrmu
dostali!
Pomysli, milý čtenáři! jak dlouhým se musí
zdáti pekelníkům jediný den, an tak krutým hladem
dychtí po nasycení a přece nikdy toho docíliti ne­
mohou, ač se jim zdá, že u večer, čili po jisté době,
pokrmů dostanou. Avšak den za dnem, doba za
dobou ubíhá, a žádné ulevení, žádné upokojení se
nenaskytuje.
O hladu, který od Boha za trest uložen bude,
praví prorok Isaiáš: „Uchýlí se č l o v ě k n a p r a ­
vi ci , a l a č n ě t i b u d e ; a b u d e j í s t i na levici,
a ne bude n asy cen: j e d e n k a ž d ý m a s o r a m e n e
s v é h o ž r á t i b u d e . “ (Isai. 9. k., 20. v.) A k tomu
připojuje: „bratr neušetří bratra svého.“ Jeden dru­
hého z zuřivost přepadati, trhati a zubama kousati
bude, aby jakterak lačnost svou upokojil! Děje se
tak zde na zemi, když na pouštích aneb na moři
společnost lidí do takové nouze přijde, že už nic k
snědku nemá. Nešetří ani bratr bratra, silnější pře­
padá slabšího, usmrcuje ho v šílené zdivočilosti a
jí pak maso jeho. U těch, kteříž k smrti hladem
odsouzeni byli, zpozorovalo se, že maso z vlastních
rukou uhryzovali a svou vlastní krev ssáli. — V
pekle se jinak díti nebude, neb přirozenost těla lid­
ského zůstane podobná přirozenosti nynější, vyjmouo,
že smrti nebude. Tim ale právě dobývá trýzeň, o
které jednáme, té největší krutosti; neb nad to, že
takový bídný stav véčně trvati a trápení nikdy pře­
stati nemá, horšího nic mysliti nelze.
K tomu bude vždy znova jakýs silný hlas z
vnitřku zlořečených volati: „Ó vy b í d n i c i ! co
j s t e u č i n i l i ! Do j a k é h o n e š t ě s t í j s t e se
uvjrhli! Ó, b y s t e b y l i j e n mal i čko v ž i v o b y t í
svém s t ř í d m ě j š í byli, n e t r á p i l by vás t e n t o
h r o z n ý hl ad. Že j s t e v š a k v ž d y j e n o m o b ­
 Kap. 6. O hladu a žízni v pekle. 413

žerství a o p ils tv í sloužili, t r p ě t i musíte

o d t u d na v ě č n o s t , co K r i s t u s P á n p ř e d p o v ě ­
děl, ř k a ; „Běda vám, k t e ř í ž t o n a s y c e n i j s t e ,
neb b u d e t e l a č n ě t i . “ — Slušno jest aby si to
bral každý křesťan za výstrahu a z cizí škody zmou­
dřel sám. Lehčí věc zajisté jest, zde na zemi v krati­
čkém čase tohoto živobytí sobě něčeho ujímati, než
potom v celé věčnosti museti nouzi trpět. To nech­
ať sobě k srdci berou obzvláště ti, kteříž postní dni
nedrží aneb lehkomyslně pšíkázaní církevní o postě
přestupují! Těžce hřeší ten, kdo svévolně aneb do­
konce na potupu církve svaté v čase, když to za­
povězeno jest, masitých pokrmů požívá. Neučiní-li
pokání, nepolepší-li se a umře-li v smrtelném hříchu
svém, není pochybnosti dle učení svaté víry naší,
že do pekla odsouzen bude. Proto musíme zvolati;
Není-li to největší nemoudrost, za kousek masa vy­
dávati se v nebezpečenství věčného trestu? Není-li to
největší opovážlivost, skrze tak maličkou rozkoš, která
s požíváním masa spojena jest, nekonečné soužení
na se vzývati? Neměli bychom každému, kdo cír­
kevní půst přestupuje říci: „0 nemoudrý zlomysl­
ník^! co myslíš? co činíš? nedbáš na věčný hlad,
který tebe za to zastihnouti může? Zmoudři a sli*
taj se sám nad sebou!“
Hladem ale nejen nestřídmí ‚ nýbrž i takoví
lidé trestáni budou, co nemilosrdně při plné míse
chudého, hladového člověka odhání, anižby mu
sousta chleba udělili. Ježíš sám dle předpovědi své
dříve než jich do pekla odsoudí !a jim zlořečiti bude
řekne příčinu: Byl jsem hladový, a vy jste mne
ničehož k upokojení hladu neposkytli.“ Nejlaska­
vější Spasitel ujme se tak chudých a bude nemilo-
srdenství, jež oni zkusili, sám na sebe potahovali.
To nechať si berou všikni křesťané na rozváženou,
aby se zatvrzelostí srdce nestali hodnými věčného
hladu!
 414 Kap. 6. O hladu a žízni v pekle.

Nejen pokrm, nýbrž i nápoj zlořečeným při

věčně trvající žízni scházeti bude. Že žížeň velice
trápí, ví každý dobře. Jisté jest, že ona mnohem
dříve, než hlad, člověka usmrcuje, Žížní mořený
člověk se neštítí, horkou aneb jakoužkoli ošklivou
kaluží vodu píti. Z toho se dá souditi, že žížeň
nesnesitelně trýzní. — Zlořečení však nejen takovou,
nýbrž mnohem horší žížní trápeni budou. Ukrutná
hořkost a palčivost naplní ústa a chřtán jejich. Vždy
se jim bude zdáti, že již již zhynou, ale soužení
jejich přece nevezme konce. Druhá ta smrť se při­
věsí na hrdlo jejich a bude ssáti z nich ustavičně
život, ale jich neumoří. — Víme ze svatého evan­
gelium, že boháč do pekla odsouzený v nevýslovném
trápení, žádal otce Abraháma, aby poslal Lazara, ať
omočí prst ve vodě a zvlaží vyprahlý jazyk jeho.
Eihle, to působí peklo, že ten, kterýž denně při
skvostných jídlech sedával a nejlepších nápojů do
sytosti míval, rád by byl, kdyby jedinou kapku stu­
dené vody měl! Ach, bídnici v pekle den co den
prositi a s pláčem volati budou, aby jim maličkého
občerstvení popřáno bylo, ale toho nedosáhnou. Žáden
jich nevyslyší. Nade všecko přísný Bůh položí ne-
překročitelnou mezeru mezi ty, kteříž by pomoci
mohli, a zlořečené, kteříž pomoci žádati budou. —
0 Bože! je t o možné , a b y s t a k n e s m í r n ě
p ř í s n ý m byl? Lz e t i t a k n e u p r o s i t e l n ý m
b ý t i , že n e j b í d n ě j š í m ani k a p k y vody n e ­
p o p ř e j e š ? — V ě r u , když t o m u t a k j e s t , n e ­
m o h u l eč o p ě t mysliti, že n e p r a v o s t v n e j ­
v ě t š í o š k l i v o s t i máš , a že tě h ř í š n í c i k n e -
výslovnému hněvu popuzují. Jiné příčiny
ne l z e mi u d a t i . — H r ů z a by z d r t i l a k o s t i
mé p ř i p o u h é m p o m y š l e n í n a s t r a š l i v o u
t u t o t r ý z e ň , k d y b y c h z á r o v e ň ne s p o z o r o v a l
i t a d y d ů k a z t v é — d o b r o t y ! Vidím, že na
věčno sti úlevy žádné p o p ř á t i nechceš proto,
 Kap. 6. O liladu a žížní v pekle. 415

bys mn e t í m v í c e p ř i m ě l k c h r á n ě n í se
h ř í c h u a k n á s l e d o v á n í c t nos t í , k t e r á ž m n e
p ř i v é s t i má k p ř i c h y s t a n é m u vě č n é m u , bo­
h a té m u h o d o v á n í v nebesích. P r o t o ž dí ky
Tobě, l a s k a v ý Otče'! že ta k p ř í s n é v ý s t r a h y
d á v á š , a b y c h t í m jis tě ji p o z n a l v ě č n o u do­
b r o t u t vou.
Tuto úvahu musíme, milý čtenáři! živou v sobě
udržeti, když i dále na základě písma svatého na
trýzně pekelné pohlížeti budeme. Byla posavad řeč
o tom, že bezbožným ani sousta pokrmu k upoko­
jení hladu dáno nebude. To musíme potahovatí na
skutečný, tělu příhodný pokrm. Jinak písmo tvrdí,
že zlořečeným dán bude pokrm a nápoj, který však
nejen hlad neupokojí, nýbrž ještě zvětší, aí se již
skutečně požije, aneb jen k ustavičnému dráždění
předloží.
Y dva a třicáté kapitole páté knihy Mojžíšovy
hrozí Bůh bezbožným, „že b u d e ž l u č d r a k ů
ví n o j e j i c h a j e d h a d ů h e j j e d o v a t ě j š í c h
n e u zd rav iteln ý v nápoji jejich.“
Žalm sedmý předpovídá, „že b u d e H o s p o d i n
d š t í t i na h ř í š n í k y osidly: ohně m a sirou,
a duch bouře, čili palčivý p ra c h h o r k é h o
jížníllo v ě t r u , b u d e díl k a l i c h a jejich.“ A
svatý Jan v čtrnácté kapitole zjevení svého píše:
„ B u d e - l i se k d o k l a n ě t i š e l mě a o b r a z u
j e j í m u , a v e z m e - l i z n a m e n í j e j í na č e l o své
n e b o n a r u k u svou: t e n í b u d e p í t i víno
h n ě v ů Boží ho a t r á p e n b u d e o h n ě m a s i r o u
před obličeje m an d ěl ů s v a t ý c h a p ř e d o bli­
čejem B e r á n k o v ý m . “
Pomysli, milý čtenáři! jak ukrutná trýzeň bude,
když takový pokrm a takový nápoj zlořečeným 6e
předloží! Ale zapoměti nesmíme, že Bůh nechce
žádnému tento trest přířknouti, leč až se nikterak
podle rady jeho říditi, nikterak polepšiti nechce a v
416 Kap. 6. O hladu a žízni v pekle.

těžkém hříchu zemře. Nejen v písmě svatém, ale

také jiným spůsobem výstrahy dává a z převelké
otcovské lásky své hříšníka k spasitelnému obratu
přivésti se snaží. Důkazem toho je následující pří­
klad:
V jistém městě žil muž, který opilství docela
oddán byl. Nábožná manželka jeho však denně za
něho k Bohu se modlila a modlitbu svou hojnými al­
mužnami provázela. Konečné docílila vyslyšení. Mužovi
se dostalo následujícího vidění. Jda za svou náruživostí,
zpozoroval nenadále, že se nachází na hřbitově. Při
tom učinil ještě několik kroků a poklesl, zavadiv o
náhrobní kříž, na zem. Na to vychrchlil z úst ně­
kolik hrozných rouhavých slov. Okamžení pozděj
stála před ním divná postava strašlivého vzezření.
„Kdo jsi?“ tázal se opilec. „Kdo jsem já, tím budeš
ty brzy,“ dostal za odpověď, „Nuže, nechať jsi
kdožkoli, pojd se mnou domů na sklenici,“ zažer­
toval si ještě náš muž. „Dobře tedy.“ řekla postava,
„jdi napřed, já se brzy dostavím.“ Po té řeči se
rozešli.
Když pak opilec domů přišel, obešla ho při
pomyšlení na tuto událost jakás posud nepocítěná
hrůza. Vypravoval zdánlivě pokojně, že jakéhos ci­
zince nerozvážlivě pozval, že ale ted! ho v domě
svém viděti nechce, a přikázal, aby z domácích žáden
jeho u vnitř nepouštěl, jestližeby skutečně přijíti
chtěl.
Skoro i na to zapoměl; avšak nastojte» dvéře
se s hřmotem rozlítnou, a vstoupí strašlivý cizinec.
Všeci se polekáni rozutíkalí, jen domácí pán zůstal,
jako moci držán, na svém místě seděti. „Tys mne
pozval,“ řekl příchozí, „vyplň tedy, co slíbila a ča­
stuj mne.“ Nedostal na to odpovědi, pročež po
druhé a po třetí tu samu řeč opakoval. Oslovený
ale zůstal pořád němým. „Nuže tedy,“ řekl cizinec,
„když ty mně pohostinnosti proukázati nechceš,
 Kap. 6. O hladu a žízni v pekle. 417
zvu já tebe.“ S mocí pak vedl muže našeho s sebou
po dlouhé tmavé cestě až do jakés nad pomyšlení
ošklivé místnosti, v které množství ohavných zhý-
řilců za stolem sedělo, a řekl: „To je moje veče­
řadlo; jdi, jez a pij s těmito soudruhy.“ — Jaká
jídla a jaké nápoje tam se předkládali, nedá se vy­
sloviti. Jediným pohledem na ten kvas byl onen
člověk tak omráčen, že když se vzpamatoval, seše-
divěl a jako stařec se třásl. —
Ať již vidění to ve sně aneb skutečně měl,
jisto jest, že si tu výstrahu k srdci vzal, opilství se
docela odřekl a upřímným pokáním zadost učiniti
se snažil. — Říkával: „Kéžby Bůh všem ožralcům
a opilcům takovou dobrotu proukázal, aby jich po­
dobným viděním od nepravosti jejich odstrašil!
Kéžby každý z nich na to pomýšlel, jakou trýzeň
budou podstupovati takoví lidé, kteří v nestřídmosti
žijí a vzdor všemu napomínání od své náruživosti
upustiti nechtějí! Pouhé patření na pekelný trest
jim přichystaný nemohl by žáden dlouho snésti;
jaká musí tudíž býti skutečnost!“
Horlivě napotom napomínal opilce, aby ohavné
náruživosti své se odřekli. On sám si často opako*
val slova svatého Pavla; jež Korintským napsal:
„Opilci nebudou královstvím Božím vládnouti,“ (I.
Kor. 6. k. 10. v.) A nám zajisté dle toho všeho
sluší mluviti takto:
„O Bože! s t v o u m i l o s t í ted! n a h l í ž í m ,
k a m b y mn e n e s t ř í d m o s t v j í dl e a p i t í p ři-
vedla. K d o ž b y n e m ě l s v o u žá d o s t p o k r m ů
z d r ž e n l i v o s t í k r o t i t i ? L i t u j i vše ch hříchů ‚
k t e r ý c h ž j s e m se v p o s a v a d n í m ž i v o b y t í
skrze n e s t ř íd m o s t aneb přílišnou d y c h t i ­
v o s t í po p o k r m e c h d o p u s t i l . O b z v l á š t ě
pak l i t u j i každé p ř e s t o u p e n í sv a t é h o p ř i ­
k á z a n í o p o s t u a s l i b u j i , že j e j b u d o u c n ě
p ř í s n ě z a c h o v a t i c h c i . — P r o p ů j č mi P a n e !
418 Kap. 6. O hladu a žízni v pekle.

té m il o sti, abych p ř i s v é m d o b r é m předse­

v z e t í vě rn ě s e t r v a l a p o k r m u neb nápoje
n e p o ž í v a l n i k d y j e n z r o z k o š e , n ý b r ž dle
tvé vůle k udržení a zotavení tělesných
sil. Ž e h n e j t a k é Bože! k d y ž n ě c o sním
a n e b v y p i j u , a b y mi to n e š k o d i l o , smysl ­
n o s t m o u n e d r á ž d i l o a n á k l o n n o s t k hř í ­
c h u n e p o d p o r o v a l o . Za t o tě p r o s í m t e d a
c h c i př ed k a ž d ý m j í d l e m j a k o ž i po něm
p r o s i t i . T a k c h c i z d e na zemi s t ř í d m ě a
z d r ž e n l i v ě živ b ý t i , a b y c h mohl j e d n o u po­
díl b r á t i na h o d e c h B e r á n k a v nebesí ch.
Am e n,“

Kapitola VII.

0 trestech očí, slechu a čichu.

Trest citu skrze oheň a žížaly s trestem chuti
skrze hlad a žížeů není všecko, co zlořečené v pekle
trápí. Také ostatní smyslové, totiž zrak, slech a
Čich nalézají tam své soužení. O tom chci nyní
jednati.
Nesmíme zapoměti ‚ že ta přirozenost lidská ‚
která zde na zemi hřešila a Boha urážela, na věč­
nosti trest podstoupiti bude nucena. Jelikož tedy
smysly, síly a vlastnosti, které zde má, s sebou též
na onen svět přinese; jelikož těla vzkříšená budou
ta sama, jako zde na zemi, neb to tvrdí neomylné
písmo svaté a učení církve: protož i docela dů­
sledně předpokládati musíme, že každý smysl a
každou vlastnost těla jistý přiměřený trest očekává,
pakliže toho zasluhuje. Že tomu tak bude, dokazuje
písmo svaté docela zřetelně.
Co do čichu ‚ který rozmařile pěstován hledanými
mastmi a vůněmi tak často pýchu a pohrdání chudším v
 Kap. 7. O trestech očí, slechu a čichu. 419

člověku rozněcuje a podporuje, nacházíme v pekle

nesnesitelný puch a smrad. To bychom ovšem již
na základě všeobecného pojmu o pekle jakožto místu
věčné smrti, věčného týčení a hnití všelikého těla
mysliti mohli, ale prorok Isaiáš nám k tomu posky­
tuje mnohem jasnějších, ba docela bezpečných dů­
vodů; neb v třetí kapitole své knihy píše: „Hospo­
din se přijde rozsoudit se staršími lidu svého a s
knížaty jeho: „Vyt jste spásli vinici a loupež chu­
dého v domě vašem!“ dí Pán Bůh zástupův. Pak
proto, že se pozdvihly dcery sionské, čili vůbec ty,
jež stvořil a povolal, aby přišly do království jeho,
a proto že chodily s vytaženým krkem, hrdé jsouce
na krásu svou, a pokynujíce očima se procházely a
plesaly, poskakovaly si 'nohama svýma a krokem
tanečně zpořádaným si vykračovaly: oblysí Pán vrch
hlavy dcer siónských a obnaží vlasy jejich. — V
ten den odejme Pán okrasu střevíc, a měsíčky, a
řetízky, a záponky, a čepce, a kadeřadla, a podva-
zečky, a sponky, a voňavky, a náušničky, a prsteny,
a drahé kameny na čele visící, a měnivá roucha, a
pláštíky, a lněná roucha, a jehlice, a zrcadla, a
roušky, a vínky, a letní plachetky: i b u d e m í s t o
libé v ů n ě s m r a d , a místo pasu provaz, a místo
kadeří lysina, a místo živůtka žíně.“ (Isai 3. k.
14. — 24. v.)
A v čtyřiatřidcáté kapitole vyjadřuje Isaiáš ten­
týž smysl následujícími slovy: „ B u d e d e n p o m s t y
H o s p o d i n o v y , l é t o o d m ě n s o u d u Si onu. A
p a k o b r á t í se p o t o k o v é j e h o v s m o l u a p r s ť
jeho v síru; a země j e h o bude sm o l o u ho­
ří cí . An i v n o c i a n i ve d n e n e u h a s n e , n a
v ě k y v y s t u p o v a t i b u d e dým j e h o . “
Podobně v zjevení svatého Jana je o tom psáno:
Bázlivcům, nevěřícím a proklatým a vra­
žedlníkům a sm ilníkům a čarodějníkům a
m o d l á ř ů m i v š e c h n ě m l h á ř ů m bude d í l j e j i c h
420 Kap. 7. Ó trestech očí, slechu a čichu.

v j e z e ř e , k t e r é ž h o ř í o h n ě m a s i r o u . “ (Zjev.
21. k. 8. v.)
Myslíme-li sobě šírý prostor naplněný dýmem
z věčně hořících těch smrdutých látek, které nám
písmo svaté udává, povážíme-li, že zlořečení věčně
v něm zůstati musí; pronikne zajisté bolestná hrůza
všecky' údy naše. Prorok Isaiáš také předpovídá,
že puch a dým vystupovati bude z těl pekelníků
(34. k. 3. v.) Všecko na nich bude hniloba a týření,
vřed a nečistota. I sám dech plic jejich bude ne­
snesitelný a jedovatý. Ustavičný mor jich obklopí,
ustavičné umírání se na nich pozorovati bude, a to
vše učiní společnost jejich nad míru hnusnou a oš­
klivou. A jelikož žáden tomu vyhnout, žáden se
odstranit nebude směti, můžeme sobě mysliti jak
tím trýzněni budou.
Pro výstrahu dopouští Bůh, že již zde na zemi
těla některých bezbožníkův, kteří se v zjeveních
přiznali, že zatraceni jsou, smradem tak ošklivým
obklopil, že se tomu rovného ve světě nic ne=
nalézá. Nemluvím o onom ošklivém zápachu, který
některé hříchy provází, neb to jest jenom první
stupeň výstrahy v samé přirozenosti založený; ale
o obzvláštních důkazích trestué ruky Boží. Tak na
př. jistý muž dle hodnověrných zápisků zamlčel
dlouhá léta těžký hřích a, když konečně do těžké
nemoci padl, napomenut jsa, áby se s Bohem před
smrtí smířil, nechal zavolati pobožného duchovního
z kláštera, řekl mu však, že se již hodně a spasi­
telně vyzpovídati nemůže. Na otázku: proč? od­
pověděl: „Protože už zatracen jsem, neb až po tuto
chvíli jsem nikdy úplnou zpovědi nevykonal a tečC
mi k tomu Bůh již nedává milosti své.“ Kněz chtěl
jeho důměnku i zoufání vyvrátiti, ale skutečně bylo
pozdě. Nemocný začal hrozně řváti a řka: „zloře­
čený jazyku, žes nechtěl se zpovídati, pokudž ti to
možné bylo,“ ukousl jej a vypustil duclía. Poslední
 Kap. 7. O trestech očí, slechu a čichu. 421

slova tohoto bídníka zněla už jako z onoho světa

do uší kněze. Mrtvola pak okamžitě zčernala a vy­
dala nesnesitelný, celý dům naplňující zápach.
Ještě jiný příklad toho druhu chci vypravovati.
Za času, když v Anglicku ještě katolická víra kvetla,
žila tam sličná dcera krále Auguberta. Nábožností
svou dávala zevně velmi dobrý příklad. Známo též
bylo, že. složila slib ustavičné panenské čistoty.
Pozděj se docela odloučila od světa a oddala se
modlitbě, postům a kajíčným skutkům rozličného
druhu. Za nedlouho ji však přepadla nemoc, ona
umřela. Všichni se domnívali, že šťastně v Páně
sesnula, však nastojte! jedné noci se zjevila někdější
své vychovatelkyni celá v ohni a řekla: „Já jsem
nešťastná a bídná dcera Augubertova.“ „Kterak se
to stalo, že po tak nábožném živobytí v takovém
stavu tě spatřuji?“ tázala se vychovátelkyně. Za
odpovědi dostala tato slova: „Z vlastní viny a vším
právem jsem do pekla odsouzena; neb když jsem
ještě děvčetem byla, dopustila jsem se s jistým mla­
díkem hanebného hříchu a nezpovídala jsem se z
něho nikdy. Začala jsem dlouhé modlitby říkati,
almužny dávati, trýznila jsem tělo své, ale patřič­
ného a spasitelného pokání dle rozkazu církve jsem
nevykonala. Domnívala jsem se, že mi Bůh můj
těžký hřích ohledem na jiné dobré skutky mé od­
pustí, anižbych se z něho zpovídati musela. Tak
jsem umřela v stavě nemilosti Boží a přišla k věč­
nému zatracení.“ To pověděvši zmizela. V příbytku
vychovatelkyně, kteréž a skrze kterouž i jiným Bůh
takto přelaskavou výstrahu dal, zanechala nešťastnice
ošklivý puch, jenž po několik dnů trval.
Kdyby tisíc mrtvol, plných červů a hmizu, vedle
sebe leželo, nebyl by smrad tak velký a ohavný,
jak z jediného těla v pekle. Svatý Bonaventura
tvrdí, že, kdyby jediné zlořečené tělo tak, jak po
soudném dni vypadati bude, ted na zem vyvrženo
422 Kap. 7. O trestech očí, slechu a čichu.

bylo, celý obor vzduchový by jedovatým výparem z

něho tak nakažen byl, žeby lidé a zvířata okamžitě
od Bamého smradu umírali. Tak v pouhém obraze
před oči staviti chce pravdu, že jak písmo svaté
jen málo slovy naznačuje, zlořečení nad pomyšlení
ošklivým zápachem trýzněni budou. Jinak, než v
slabém přirovnání, je toto soužení nevýslovné a ne=
pochopitelné.

O ukrutném tyranu Maxenciovi se dočítáme,

že když lidi nejvíc mučiti chtěl, živé je přivázati
nechal k mrtvolám tak, aby oči na oči, ústa na ústa
a podobně ostatní části těla na sebe dopadly. Po­
tom je tak dlouho nechal v té hrozné vazbě ležeti,
až nesnesitelným hnusem skonali. Proč ale Bůh
nechal takového ukrutníka svou zlomyslnost pro­
váděti? Proč mu nevzal okamžitě živobytí? Odpo­
vědi na to jest, že z jedné strany nechal i tomuto
bezbožníku čas, aby snad svou ukrutnost poznal,
litoval a napravil, aneb míru ohavnosti naplnil; z
druhé strany pak připustil, aby lidé viděli, jak
ukrutně sebe sami odsuzují hříchem, neb se tak
odevzdávají v moc dlábla, který co věčný nepřítel
člověčenstva podobně a mnohem hůře je trýzniti
bude. Když tak skrze některého člověka zde lia
zemi dlábla časem působiti nechá, nemá laskavý Bůh
jiného úmyslu, leč aby lidu ošklivost hříchu vštípil,
jej k sobě, jakožto největší dobrotě obrátil a dlablu
na věky z moci vyrval, — „Jako ovce budou slo­
ženi v pekle; smrť je spase.“ ( Ž a l m 48, v. 15.) Tak
prorokuje o bezbožných žalmista Páně. Jak ovce
vedle sebe stěsnáni budou a smrť se všemi hrůzami
svými jimi jako pastýř stádem vládnouti bude. Jsouce
v moci smrti budou hynouti ustavičně: a přece
nebude se moci jeden od druhého odloučiti. Tak
bude i tam živý mezi mrtvými přebývati a všecky
muky takového obcování trpěti.
 Kap. 7. O trestech očí, Blechu a čichu. 423

Když písmo svaté o pekelném ohni mluví,

udává vždy, že vydržován bude sirou jakožto látkou
nejhůře na čich působící. Bez důvodu zajisté tak
nemluví. Rozvážíme-li sobě tu věc bedlivěj, nale­
zneme, že ošklivý zápach v pekle má účel, mysl
každého bídníka, který tam s jinými přebývati bude,
učiniti tupou, zlostnou a jízlivou, aby tudíž žádné
společenské radosti mezi pekelníky nebylo. Vímeť
ze zkušenosti, že kde v společnostech lidí jarost,
čilost a přívětivost panovati má, vonných věcí a
obzvláště líbezného kvítí se nashromažduje. Lze
pozorovati, že mnohý člověk, přijda na místo líbe­
znou vůní naplněné, téměř okamžitě z mrzutosti do
veselosti přechází a s jinými do přívětivého hovoru
se pouští. To se nedá upříti. Patříme-li a pozor­
ností na výjevy v lidské společnosti, můžeme se
každodenně o tom přesvědčiti. — Nuže tedy, v pekle
nesmí se předpokládati žádná příjemnost, ba ani
úleva, která ze soucitu dvou trpících pochází, když
sobě navzájem soužení své vyjeví. To pak spůsobí
smrad, který mysl otupí a nesnesitelností svou zlost
rozněcovati bude, jejž jeden proti druhému osvědčí.
Ďáblové se nazývají v písmě svatém i skrze
ústa Ježíše Krista samého nečistnými duchy. Tim
jmenem naznačuje se dílem jejich hříchem poškvr-
něná podstata, dílem jejich zevnější působení, kteréž
oblibu ve všem, co nečisté jest, prozrazuje. Jak
mnoho posedlí trpěli a jak hnusnými je učinili ďá­
blové, lze ze svatých evangelií poznati. A jak právě
v čas, když vykoupení člověčenstva skrze Ježíše
Krista docíleno býti mělo, zlí duchové nejvíc pose=
dnutím lidi trýznili, tak zás právě, když svatí k
vyššímu stupni dokonalosti přišli, nejhůř a mnohdy
rozličným zjevením-se jich pokoušeli. A skoro vždy
při takových zjeveních, když poznání a přemoženi
byli, vůkol sebe ošklivý pekelný smrad spůsobili.
Tak čteme v životopise svatého Martina, že když k
424 Kap. 7. o trestech očí, slechu a čichu.

tomuto zlý duch v sličné postavě přišel, ale poznán

jsa s hanbou uprchnouti musel, takový hnusný puch
po sobě zůstavil, že se svatý v pekle samém býti
domníval. Pozděj, když o tom mluvíval, říkával:
„Když jeden jediný dábel takovým smradem trýzniti
může, jak to bude vypádati v pekle, kde jich na
tisíce jest?“ (Sulpit. in vita S. Mart.)
Škaredý zápach v pekle pochází také dle mí­
nění svatého Augustina od nesčíslného' množství
ohavných žižalů, kteříž, jak již v předešlé kapitole
řečeno bylo, k obzvláštnímu soužení zatracených od
Boha do života povoláni a k přebývání v pekle
zvláště uspůsobněni budou. (De civit. Dei 1. 20.)
Když mi lidé zde na zemi smradlavých a jedo­
vatých výparů nejvíce se obáváme, a raděj celý den
hlad a žížeň, horko aneb zimu, ba též mnohou jinou
bolest na těle trpíme, než krátké přebývání na místě
hnusným puchem naplněném; souditi můžem, jak
velké bude soužení zatracených, když z hrozného
zápachu pekelného na věky věkův vymknouti se
nebudou moci. —
To nechať sobě dobře rozváží každý, kdo tělo
své takořka zbožňuje, všelikými nepotřebnými mastmi
rozmazluje a od nemocných, kteříž právě líbě nevoní,
tvrdě a nemilosrdně se odvracuje. Yěru, tomu budou
v onen den dle slov proroka odňaty voňavky, a
místo vůně bude jemu přidělen smrad.
Aby trýzeň, která z ošklivého a jedovatého
puchu pekla pochází, znázornil, vypravuje na slovo
vzatý spisovatel Mendoza následující událost: „Ji­
stému řeholníků objevil se přítel, který před nějakým
časem byl umřel, a řekl, že na věky zatracen jest.
Řeholník se náramně lekl; avšak zvědavost přemohla
jeho cit, a on se tázal, která z trýzní pekelných je
nejkrutější. Duch mu na to odpověděl, že všechny
tresty tak velké jsou, že udati nelze, který z nich
je největší. „Tedy bych rád aspoň něco o nejmen­
 Kap, 7. O trestech očí, slechu a čichu. 425

ším pekelném soužení zvěděl, abych si o pekle vůbec

dokonalejší pojem učiniti mohl,“ řekl klášterník.
Tu se ho zeptal duch, kterým smyslem pekelné muky
poznati chce. Po krátkém přemýšlení odpověděl
onen: ,, Čichem, neb naň méně dbám, než na ostatní
smysly.“ Duch tedy rozhalil šat, jímž přioděn byl,
a ukázal vřed na holých prsech, z něhož takový
puch vyšel, že všetečný klášterník hned omdlel. V
několika okamženích byl celý klášter tím smradem
tak naplněn, že v něm žáden déle bydleti,nechtěl. —
Ó běda těm, kteří budou museti věčně trpěti, co by
zde na zemi ani hodinu, ba ani okamžení trpěti ne­
chtěli a také nemohli! ó, chraň nás Bože před tako­
vým soužením!

Na zraku trestáni budou*- bezbožníci neméně

přísně, než na čichu. A to se stane za příčinou
hříšných pohledů, jimiž Boha mnohonásobně urazili.
Očima se dopouštějí lidé přemnohých hříchů, a to
spůsobem velmi lehkomyslným. Obyčejně se příliš
mnoho svobody dává očím, hází se nimi sem a tam ;
avšak též pro žáden jiný smysl není toli příležitosti
k hříchů jako právě pro ně. Kdekoli, jednak doma,
jednak u veřejnosti, ba v samém chrámě Božím jich
rozličné pokušení nemine. Oči jsou, abychom v po­
dobenství mluvili okna, skrze něž nám nepravosti
do srdce vstupují. To samo mínil prorok Jeremiáš,
když psal: „Smrť vstoupila okny našimi.“ Oči a
srdce jsou velmi příbuzné, neboť při pohledu na
nějakou věc povstává hned zalíbení a z toho žádost.
Jak mile se Eva na zapovězený strom podívala, hned
se ovoce jeho jí zalíbilo, dostala hříšnou chuť a zhře­
šila potom skutečně. Tak se stalo též Davidovi a
Samsonovi a ženám Betsabé a Dělili. Tak se děje
mnohým, jenž očí svých neopatrně do světa pouštějí.
Pro všecky takové viny budou v pekle zvláštní tresty
na očích.
426 Kap. 7. O trestech očí, slechu a čichu.

Prvního druhu trýzeň záležeti bude ve tmě,

která zlořečené tak obestře, že nic jiného, kromě
toho, co trápiti může, viděti nebudou.
Druhá trýzeň povstávati bude z bolestí, které
pohled na jiné zlořečené na peklo vůbec a zvláště
na ty, s kterými zhřešili, spůsobí. Hrozné postavy,
které peklo naplňovati budou, nelze popsati. Jen
to se říci může, že když se tam sppluvinníci setkají,
jeden druhého se lekne. Místo sličností bude ošklivá
škaredost, místo zdraví a veselosti neduh a zasmu-
šilost, místo přívětivosti zoufalá zlost k spatřování.
Myslíme-li sobě podzemní sklepení, do něhož ani
jeden paprsek sluneční nevniká, kde ustavičná tma
panuje, a pak člověka se zdravýma očima, který tam
co vězeň se nachází v úplné nejistotě, jak velký jeho
žalář jest a co se vlastně v něm nachází: máme
přec jen velmi slabý a nedostatečný obraz tmy pe­
kelné před sebou, jakáž mnohé obklopí. Avšak ta
tma bude menší soužení, než nucené patření na všecky
hrůzy, jimiž vězení zlých duchů naplněno bude.
Kéž by sobě toho všímali lehkomyslní lidé, jenž
s zalíbením na rozličné zapovězené a hříšné věci
pohlížejí! Věru, lépe jest zde očima moudře vlásti
a hříšné svobody jim nepovolovati, než na onom světě
za to trpěti. Ne nadarmo řekl Ježíš Kristus: „ J e s t ­
l i ž e oko t v é p o h o r š u j e t ě, v y l u p j ej a vrž
odfsebe; neboť u ž i t e č n ě j š í j e s t t o b ě , aby
z a h y n u l j e d e n ú d t v ů j , než a b y celé t ě l o
t v é u v r ž e n o byl o do p e k e l n é h o o h n ě . “ (Mat.
5. k., 29. v.) Tim chtěl důtklivě nás upozorniti,
abychom oči své ode všeho odvraceli, coby nás k
hříchu pokoušeti mohlo. Lépe jest, ani oči nemíti,
než se jimi vydati v nebezpečenství, aby skrze ně
jako skrze okna zlý duch vstoupil do srdce našeho.
Rceme proto častěj se žalmistou Páně: „Odvrať oči
mé, Hospodine! aby neviděly marnosti.“ (Žalm 118.,
 Kap. 7. O trestech očí, slechu a čichu. 427
v. 37.) „Propůjč mi té milosti, abych vždy tak
ostříhal zraku .Bvého, by se nedal ním nikdy k hříchu
přivésti.“

Ještě jeden smysl nám zbývá, o jehožto trýzni

v pekle něco pověděti chci. Je to slech. I tím
bývá Bůh přečasto uražen. Děje se to dobrovolným
a libým posloucháním necudných řečí, písní a po­
věstí ; přijímáním všelikých lichotivých, sladce jedo­
vatých a svůdných slov a přisvědčováním k nespra­
vedlivému posuzování bližního, k tupení svatého
náboženství aneb k ukrácení práva a pravdy. I za
to budou v pekle zvláštní tresty určeny.
Že i slech trpěti může, pozorujeme na nemoc­
ných. Mnohdy se nesmí ani hlasitě na blízku mlu­
viti, neb jim z toho povstávají nesnesitelné bolesti.
I zdravého člověka se velký křik nemile dotýká,
a trvá-li delší čas, velkým soužením jemu bývá.
Představme sobě po tomto předběžném připomenutí
nesčíslné množství takových bídníků, kteří nejstraš­
livější rouhavá slova proti Bohu, proti sobě a všemu,
což vůkol nich jest, ustavičně vychrlují; pomysleme,
že každý sám o sobě těch největších jiných bolestí
trpěti bude: pak sobě slabý pojem o tom učiníme,
co skutečně peklo k trýzni zlořečených provede. Tu
jeden proklínati bude hodinu svého narození, jiný
zase den, ve kterém ponejprv do příležitosti k hříchu,
jakožto příčině svého bídného stavu, přišel. Ten
sobě strašlivým spůsobem naříkati bude na rodiče,
že ho lépe nevychovali; onen zas na učitele, mistry
v řemesle a společníky, neb sousedy, kteříž jeho
zlým příkladem k pádu a zahynutí přivedli. Mnohý
žalostně plakati bude, že od Boha propůjčený čas
lépe nevynaložil, že dobrého napomenutí sobě ne­
všímal, že výstrahou Boží pohrdal a tak zalíbení
Božího se zbavil. Nejeden zuřivostí a zběsilostí
bude trhati maso z těla svého, že mu ono bylo
 Kap. 7. O trestech očí, slechu a čichu.

ustavičným pokušením k hříchu; skřipěti bude zu-

bami, dokavad zas jiným spůsobem nebude moci
svou vnitřní zlost vyjevovati. — A tak i mnohem
hrozněj, než si to zde podle našich pozemských
okolností představovati můžem, bude to trvati na
věky. Ježíš zkrátka, ale zřetelně všecko toto na=
značil slovy: „Tam bude pláč a skřípění.zubů.“
Kéž by na to pomyslili ti, jenž úlisnými a svůd­
nými řečmi k hříchu se přivádějí! Kéžby jen na
chvíli zavzněl pékelný pláč v uších těm, co teď v
nemravných a necudných rozmluvách rozkoše hledají!
Kéžby slyšeli jedinou hodinu zoufalé bědování v pekle od
těch, kteříž se pomluvou aneb křivým posuzováním
bližního k zatracení přivedli, zase ti, co v takové
nespravedlivosti jazyka zalíbení m ají! — Věru, ztra­
tili by všecku chuť k lživým, nespravedlivým, marným,
úlisným a necudným rozmluvám! — Moudrý Sirach
dává tuto radu: „Opl eť u š i s vé t r n í m , n e s l y š
j a z y k a zlého, a ú s t ů m svým udě le j dvéře
a z á m k y ; s l o v ů m s vým u č i ň váhu a rt ům
svým udělej u z d u pravou; pozoruj, aby
snad n epo klesl jazykem a nepadl p ř e d
obličejem n a p ř á t e l , kteříž u k l á d a j í tobě,
a n e b y l p á d t v ů j n e z h o j i t e l n ý až k s m r t i . “
(Sirach. 28. k. ‚ 28.— 30. v.) Rada tato je za­
jisté příhodná a dobrá. Kdo není lehkovážný a
nedává hned každému slovu volného přístupu k
mysli, nýbrž opatrně o tom, co se u přítomnosti
jeho mluví, přemýšlí; ten jako bedlivý zahradník
ostříhá zahrady své, trnovým plotem zabraňuje pří­
stup všemu škodlivému a chrání dobré jmění a
zboží své. Jaké outlé porovnání tudiž poskytuje
nám prorok. Zahradou zde srdce naše, v němž
dobré zboží nejen pilně pěstovati, nýbrž i ode všeho
škodlivého chrániti máme. čiňme tedy dle slov jeho,
varujme se všech lživých, pomluvačných, křivě po­
suzujících, necudných a marných neb urážlivých slov,
 Kap. 1. O trestech očí, slechu a čichu. 429

ba neberme libým posloucháním jich podíl na hříchu

cizém, odrážejme jako ostrým trním takové pokou­
šení od nás: a nepřijdem s milostí Boží k pádu,
jejž prorok neshojitelným nazývá. K utužení mysli
říkávejme:
„ P r o p ů j č mi, o P a n e , t é m i l o s t i , a b y c h
slech svůj j a k o ž t o b rán u k s r d c i mému
bohabojně a o p a trn ě střežil, bych slova,
která tebe urážejí nevypouštěl, anobrž r a ­
děj cel é n i t r o s l o v e m T v ý m, s p a s i t e l n ý m
napomenutím a posvátným rozvažováním,
j a k se T o b ě l í b í , n a p l n i l . “ *

Kapitola VIII.
0 společnosti v pekle.
Jsou bohužel lidé tak opovážliví, že když ohle­
dem na hříchy jejich napomínáni bývají a peklem
se vyhrožuje, směle říkávají: „Nechať přijdu kam­
koliv, však nebudu tam. sám; naleznu společnost.“
Zdá se, že si při tom myslí, že v společnosti přec
nějaké utěšení neb ulevení najdou. Aby však se uká»
žalo, ják velice na omylu jsou a jak pekelná spo­
lečnost nejen žádného potěšení aneb ulevení v bo­
lestech poskytnouti nemůže, nýbrž naopak největších
obtíží a v pravdě hrozného soužení působí; netřeba,
leč v krátkosti naň popatřiti, a to v následujícím
rozjímání učiniti chceme.
Společnost zlořečených bude dvojí, totiž společ­
nost zlých duchů a společnost bezbožných a 6polu
odsouzených lidí. K obojí se hříšnici již v tomto
pozemském žití’ přidružují a tudíž stane 6e jim
vlastně po vůli, budou-li na věky při ní ponecháni,
Na světě nalézáme dva rozdílné, nepřátelsky proti
sobě stojící kruhy, totiž: říši Ježíše Krusta a říši
430 Kap. 8. O společnosti v pekle.

čfábla. Kdo tedy v živobytí vezdejším se přidržuje

věrně Ježíše Krista a svaté církve jeho, kdo jakožto
živý úd v obcování svatých se vždy nalézti dá, bude
věčně k tétož blahoslavené říši přináležeti. Kdo ale zde
na zemi se světem smyslným a s duchem jeho se
spolčuje, kdo v obcování bezbožných radost a rozkoš
nalézá, ten bude na věky k říši jejich přisouzen.
Pří posledním soudu tyto dva druhy lidí navždy od
sebe odloučeny budou. Bohaprázdní se postaví na
levici, pobožní a bohumilí na pravici. A pak zů­
stane království Ježíše Krista od sboru pekelníků
na vždy odděleno. V té společnosti, kterou někdo
volil, zůstane na věky. A ted! vším právem tvrditi
můžeme, že společnost zlých duchů patří k největ­
ším soužením, jichž peklo naskytne.
Lidé vůbec nemají většího nepřítele nad zlého
ducha; neb ten jich nenávidí tak, že by je v oka­
mžení všechny zničil aneb vším možným neštěstím
obsypal, pakliže by mu to povoleno bylo. Dostane-
li tudíž někoho pod svou moc, začne ho trápiti hůře,
než nejkratší tyran svého největšího nepřítele. Všecku
zlost, kterou od počátku proti Bohu měl, avšak v
skutek uvésti nemohl, jeví člověku, jehož ze msty
před tváří Boží zkaziti se snaží. Přesvědčuje nás
písmo svaté o tom, neb některé příklady jeho zlo­
myslnosti nám udává.
„Stalo se,“ tak psáno v knize Jobově, „když
jednoho dne přišli synové Boží (andělé), a postavili
se před Hospodinem, a přišel také i satan mezi ně
a postavil se před obličejem jeho, že řekl Hospodin
satanovi: Odkud jdeš? Kterýžto odpovídaje, řekl:
Obcházel jsem zemi a prošel jsem ji. — I řekl Ho­
spodin satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že
není jemu rovného na zemi; jest muž sprostný,
upřímný, bojící se Boha a vystříhající se zlého, a
že posavad zachovává nevinnost? — Jemužto od­
povídaje satan, řekl: Kůži za kůži a všecko, což
 Kap. 8. O společnosti v pekle. 431

má člověk, dá za život svůj; ale vztáhni ruku svou

a dotkni se kostí jeho i těla, a tehdáž uzříš . .
Tedy řekl Hospodin satanovi: Aj, v m o c i t v é j e s t ;
avšak při životu ho zachovej. Vy š e d t e d y s a t a n
od t v á ř i H o s p o d i n o v y , r a n i l J o b a n e ž i t e m
n e j h o r š í m od p a t y n o h y až do v r c h u h l a v y
j e h o . “ (Job. 2. k.)
Kniha Tobiášova vypravuje v šesté kapitole, že
dceře Raguelově sedm mužů, za kteréž vdána byla,
ďábelství zabilo.
První kniha královská obsahuje následující své •
dectvi: „Duch Hospodinův odstoupil od Saule, a
lomcoval jim duch zlý.“ (I. král. 16. k. 14. v.) Vždy
hlouběj ho ponořoval do zasmušilosti a bídné roz-
horčenosti mysli, až konečně po mnohých nespra­
vedlnostech v bitvě proti Filistínským sám se za­
vraždil. (31. k.)
Jak dlouho a ukrutně zlý duch týrati může,
ukazuje nám evangelium svatého Lukáše v následu­
jící události: „Přišla k Ježíši žena, kteráž měla
ducha nemoci osmnáct let a byla sklíčena, aniž
mohla nějak vzhůru patřiti. Ale když ji uzřel Ježíš,
volal ji k sobě a řekl jí; Ženo sproštěna'jsi od ne­
moci své. I vložil -na ni ruce, a hned se zdvihla
a velebila Boha.“ — Že však od zlého ducha takové
dlouholeté soužení pocházelo, ukázalo se hned potom
následujícím spůsobem: „Představený školy, v které
Pán právě lid vyučoval, hněvaje se, že v sobotu
uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: „Šest dní jest, v
nichž náleží dělati; v těch tedy dnech přicházejte
a budte uzdravováni, a ne v den sobotní. I obrátil
se k němu Pán a řekl; „Pokrytci, zdali jedenkaždý
z vás neodvazuje vola neb osla od jeslí a nevodí k
napájení? T a t o p a k d c e r a A b r a h a m o v a , k t e ­
r o u ž svázal s a t a n , a j ! již o s m n á c t é let,
což n e m ě l a b ý t i r o z v á z á n a od s v a z k u t o h o
v de n s o b o t n í ? “ A když to pověděl, zastyděli se
452 Káp. 8. O společnosti v pekle.

všickni protivníci jeho; a všecken lid radoval se ze

všech skutků, kteříž se slavně dáli od něho.“ (Luk
13. k. 11.—17. v.)
Na jiném místě téhož svatého evangelium čteme
následující: „Plavili se, Ježíš s učenníky svými, do
krajiny gerasenské, kteráž jest proti Galilei. A když
vystoupil na zemi, potkal ho jeden muž, kterýž měl
dlabelství již od mnoho časův a neodíval se rouchem,
aniž přebýval v domě, ale mezi hroby. Ten jak uzřel
Ježíše padl před ním a zkřik hlasem velikým, řekl:
Což tobě jest do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího ?
Prosím tě, netrap m ne! Nebo přikazoval duchu ne­
čistému, aby vyšel z člověka. Po mnohé zajisté časy
jím lomcoval; a býval ukován řetězy a v poutech
střežen, ale polámav okovy, býval od cfábla puzen
na pustá místa.“ (Luk. 8. k. 26.-29. v.)
Konečně sem patří také tato událost: „Ježíš,
přišed jednou k učenníkům svým, uzřel veliký zástup
vůkol nich a zákonníky, ani se hádají s nimi. A
hned všecken lid uzřev Ježíše, podivil se strachem,
i ulekli se, a sběhše se vítali ho. I otázal se jich:
Co se hádáte mezi sebou? A odpovídaje jeden ze
zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě,
kterýž má ducha němého: a ten kdežkoli jej uchopí,
lomcuje jím; a on sliní a skřípí zubami, a schne; i
řekl jsem učenníkům tvým, aby jej vymítli, a ne­
mohli. — Ježíš pak odpovídaje jim řekl: O pokolení
nevěřící, dokudž s vámi budu ? dokudž vás budu
trpěti? Přivedte jej ke mně. I přivedli ho. A jakž
jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a udeřiv s sebou
0 zemi, válel se slině. I otázal se otce jeho: Od
dávna-li se mu to stává? A on řekl od dětinství;
a často jej metal v oheň i do vody, aby jej zahubil.
Ale vymůžeš-li co, spomoz nám, slituj se nad námi.
1 řekl mu Ježíš: Můžeš-li věřiti, všecko jest možné
věřícímu. A ihned otec pacholíkův s slzami zvolav
řekl: Věřím, Pane! spomoz nedověře mé! A když
 Kap. 8. O společnosti v pekle. 433

uzřel Ježíš, že se zástup sbíhá, pohrozil duchu ne­

čistému, řka jemu: Duše hluchý a němý, já tobě
přikazuji, vyjdi z něho a nevcházej více do něho!
Tedy křiče a velmi ním lomcuje, vyšel z něho; a
učiněn jest jako ‚mrtev, tak že rrinozí pravili, že
umřel. Ale, Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl hoj i
vstal.“ (Mark. 9. k., 13.-—26. v.)
Ze všech zlých duchů nej strašlivější jest dábel,
jehož andělé ostatní nazýváni bývají. Jeho ukrut­
nost, zlomyslnost a ohavnost jest tak velká, že se
nejen zlořečení lidé, nýbrž i zlí duchové jeho lekají.
Popatřme jen do písma svatého, jakými jmény na­
zván bývá! častěj se jmenuje d r a k , a .to za příči­
nou jeho náramné ošklivosti j někdy lev, aby z toho
moc a ukrutnost jeho poznána bylá; velkou sílu jeho
vyznačuje slovo B e h e m o t h čili hovado, všecky
jiné překonávající; pro klam a podvod bývá jme­
nován o t c e m lži, pro pýchu k r á l e m n a d s y n y
p ýc h y , pro násilnou působivost k n í ž e t e m t o h o t o
světa. Není 'Zajisté ohavnosti, kterou by on na
sobě neměl, není nepravosti, jejížto odznaky by na
něm nebyly. Někteří vykladatelé písma svatého se
domýšlejí, že Bůh, když Jobovi představoval moc
svou a dokazoval, -že větší jest, než sila Leviathá-
nova, jemuž se jinak ve světě nic nevyrovná, nemínil'
zvíře pozemské, nýbrž (lábia. Popis sám takovéto
myšlence velmi příznivý jest, neb zřetelně předpo­
kládá v ohromné té bytosti rozum. Zní tak to :
„Kdo m ů ž e o d o l a t i obličeji' mému? — Kdo
p r v é d a l mi co, a b y ch t o op l a t i i j emu? Což­
k o l i j e s t p o d n e b e m, mé j e s t . — N e o d p u -
st í mť mu, a s l o v ů m m o c n ý m a k p r o š e n í
s l o ž e n ý m . Kd o o d k r y j e t v á ř o d ě v u jeh o ?,
(t. Leviathána)? Y r a t á ú s t j e h o k d o o t e v ř e ?
Vůkol z u b ů j e h o h r ů z a jent. T ě l o j e h o j a k o
š t í t o v é sl i t í , s e v ř e n é š u p i n a m i v e s p o l e k se
s t i s k a j í c í m i . J e d n a s d r u h o u s p o j u j e se,
434 Kap. 8. O společnosti v pekle.

a a n i v í t r n e p r o c h á z í s k r z e ně. J e d n a
d r u h é d r ž í se, a d r ž í c e se n i k o l i se n e o d ­
d ělí. K ý c h á n í j e h o j e s t j a k o b l e s k ohně,
a oči je h o j a k o v í č k a svítání. Z ú s t jeho
jako p o c h o d n ě vycházejí, jako pochodně'
ohněm zapálené. Z chřípí jeho vychází
dým, j a k o z h r n c e r o z p á l e n é h o a vr oucí ho.
Dech j e h o u h lí ro z p a l u je . V šíji jeho pře­
b ý v á s í l a a t v á ř j e h o p ř e d c h á z í s t r a c h.
Oudo v é m a s a j e h o d r ž í se p ř e p e v n ě spol u;
B ů h v y š l e p r o t i n ě m u h r o m y , a o n i ho n e ­
p o h n o u z m í s t a. S r d c e j e h o t v r d é j e s t j a k o
k á m e n a t u h é j a k o k o v á ř o v o nákovadlo.
K d y ž se p o z d v i h n e , h r o z í se a n d ě l é , a p ř e ­
s t r a š e n i j s o u c e o č i š ť u j í se. Když ho po­
s t i h n e me č , n e o s t o j í a n i k o p í ani p a n c í ř ;
n e b o p o k l á d á s o b ě ž e l e z o za s l á m u a mědi
za d ř e v o s h n i l é . Za s t í h l o p o k l á d á kl adivo
a p o s m í v á se l e t í c í m u kopí . P o d n í m pa-
p r š l k o v é s l u n c e , a stele sobě z l a t o j a k o
bláto. Působí, aby v ř e l o j a k o h r n e c hlu­
b o k é m o ř e , a d ě l á j e j a k o k d y ž m a s t i vrou.
Z a n í m s v í t í se s t e z k a , v i d í se p r o p a s ť ,
j a k o b y s e s s t a r a l a , p o k r ý v a j í c s e šedi v ým i
pě n a mi . — Ne n í ť m‘oci n a zemi, k t e r á ž p ř i ­
r o v n a l a b y se j em u , j e n ž u č i n ě n j e s t , a b y
se ž á d n é h o n e b á l . C o k o l i v y s o k é h o j e s t ,
v i d í ; s l ove m onť j e s t k r á l e m n a d e všemi
s yny p ý c h y . (Job. 41. k.)
Když se tato slova ve vztahu na ďábla pováží,
dávají skutečně jasný pojem p jeho strašlivosti, tvr­
došíjnosti, ukrutnosti a zlomyslnosti. Pakliže by na
zemi člověk tak tyranský, neodolatelný a hrdopyšný
byl, kdož by se ho nebál? Zdaž by neprchal každý
před ním a netřásl. se na celém těle? Kdo sobě
zlého ducha náležitě představiti chce, musí vše, co
škaredého, ošklivého a strašného mysliti se dá, v
 Kap. 8. O společnosti v petle. 485

jedno spojiti. Zlomyslnost ďáblova je tak náramná,

žeby rád učinil všecky jiné tvory Boží ještě bídněj­
šími, nežli sám jest. Jemu se nezdá žádná trýzeň
příliš velkou, jestliže ji na někom vykonati smí.- —
A takového- Pána bude míti, kdo tak nešťastným
bude, že do pekla přijde!
Vedle onoho ukrutníka jest ještě velké množ­
ství jiných zlých duchů, kteříž, ač se nevyrovnají
knížeti svému, co do zlé vůle a ukrutnosti, nic méně
přec nad míru hroznými jsou. Písmo svaté jich
různými jmény naznačuje, jako: hady, štíry, neči­
stými duchy a p. Žáden z nich není druhému do­
cela roven, každý má zvláštní zlomyslné účely.
O svatém poustevníku Antonínovi čteme v po­
pise jeho živobytí, že zlí duchové ho jakožto před­
chůdce v kajícném osamělém •žití, nad míru sužo­
vali a mnohdy rozličným spůsobem zřejmým ukazo-
váním-se děsili. Aby nám svatý trpitel nějaký pojem
o okrutnosti jejich dal, přirovnává je dle podoby k
lvům, medvědům, drakům, vlkům, hadům, aneb jindy
zas k divokým mužům a ženám, k strašidlům a roz­
ličným příšerám. Byloť i jim povoleno, sáhati na
tělo jeho, a tak se přihodilo, že mnohdy ho tak
utýrali, že bez smyslů ležeti zůstal. Jindy ho všeli­
kterak děsili, tak že by strachem byl umřel, kdyby
jemu nebyl anděl strážce ku pomoci přispěl. —
Bližšího se o tom lze dočisti v každé obšírnější
legendě; nám dostačuje toto, abychom uvěřili, že
kde zlému duchu, jen dost málo vůle se nechá, již
také nevýslovná ukrutnost jeho se pociťuje. Dále
říci můžeme: Když tak nakládali zlí duchové s mužem,
jehož jen z dopuštění Božího pokoušeti směli, jak
budou zacházeti s těmi, co jim za trest k trýznění
odevzdáni budou? Yěru obcování s divokými zvířaty
bylo by snesitelnější, nežli o společnost jejich.
Svatý Antonín píše také o jistém bratru své
řehole, že se mu zlý duch ukázal, a že při spatřeni
436 Kap. 8. O společnosti v pekle.

jeho pro náramné leknutí tak vykřikl, že ostatní ře­

holníci celí uděleni k němu se sběhli. Nalezli ho
polomrtvého, a když ho poněkud zotavili a příčiny
onoho vykřiknutí zvěděti chtěli, řekl, co se mu bylo
přihodilo. Na další otázku, jak ďábel vyhlížel, od­
pověděl: „To nemohu říci; ale ubezpečuji vás, že
kdyžbych měl voliti, raděj bych do ohnivé peci vržen
býti, nežli ještě jednou ďáblu do tváře pohlédnouti
chtěl.“
Tak podobně o svaté Kateřině ze Sieny se do­
zvídáme, že viděním zlého ducha tak polekána byla,
že to samo, co onen řeholník svatého Antonína, tvr­
dila. Raděj by do soudného dne po ohnivé cestě
kráčela, nežli podruhé ďáblu do obličeje se podívala.
A když jediné krátké pozření na zlé duchy
svatým tak nesmírně strašlivé bylo, jak hrozné bude
dle toho věčné obcování s nimi? Avšak nejen svatí,
nýbrž i mnozí bezbožní lidé, když se jim „otec
hříchu“ v hrozné postavě své ukázal, strachem a
hrůzou, s níž se ve světě nic porovnati nedá, sklí­
čeni a bez mála usmrceni byli. Legendy svatých
mnoho takových událostí vypravují. Netřeba jich
zde více uváděti, neboť dle účelu našeho rozjímání
již srdečně zvoláme b králem Davidem: „Nevydávejž
šelmám duší těch, jenž vyznávají tebe, a na duše
chudých tvých nezapomínej se do konce.“ (Žalm 73,
v. 19.) Upřímně s těmi slovy chceme spojit snažení,
všemu vyhýbati, co hříšné jest a k společnosti pe­
kelníků vésti by mohlo. Důvěrně chceme s pově­
domím naší fjlabosti. vzývati Boha, aby k pomoci
přispěl a dobrou vůli naši v skutek přecházeti nechal.

Druhá čásť společnosti pekelné sestávati bude

z oněch nešťastníků, kteříž pro těžké hříchy spolu
na věky zatraceni budou. O těch mluví obyčejně
bohaprázdní opovážlivci, když praví: „Nechať při-
 Kap. 8. O společnosti v pekle. 437

jdem kamkoli, všude nalezneme společnost; nebu­

deme sami.“ Ale jak j již řečeno bylo, jsou při tom
velmi na omylu, domnívaji-li se, že jim společnost
ostatních odsouzených lidí nějakou útěchu poskytne.
Věru tam by byli raděj sami; neboť přede vším
sluší sobě připoměti, že jakož v pekle žádné lásky
k Bohu není, také žádné lásky k bližnímu býti ne­
může. Jeden bude na druhého tak rozhořčen, že
sobě vespolek všechno zlé přáti a posměchem i po­
tupením bolesti zvětšovati budou, čím více lidí, tím
víc nepřátelů; tak se dá vším právem o pekle souditi.
A jakož na zemi za velké soužení se pokládá,
když někdo še svým nepřáteleni pod jednou střechou
bydliti musí, tak bude v pekle právě z obcování s
mnohými zlořečenci, z nichž jeden druhého z ce­
lého srdce nenáviděti bude, nové a opět nové trápení
nastávati.
Ovšem by to velmi malou útěchu podávalo,
kdyžby při bolestech téměř nesnesitelných někdo
přišel a tak mluvil: „Příteli! trp všechno toto rád,
neb jsi to zasloužil; bolí mne to také ‚ ale nedá se
to změniti.“ Byla by to, jak pravím malá, ale přece
nějaká útěcha; neboť by se vidělo, že ještě někdo
na světě jest, jenž soucit projevuje. — Popatříme-li
však na peklo, uvidíme, že' mezi všemi bytostmi
ani jedna se nenalezne, kteráby s bídníkem v pekle
třeba nejmenší soustrast měla. Vlastní otec a vlastní
matka, manžel aneb manželka, bratr aneb sestra
budou právě tak velkými nepřátely, jako docela cizí
a neznámí lidé.
Mezi všemi budou nejhorší ti, již zlým pří­
kladem, zlomyslnou radou aneb svůdnou řečí k
hříchu přivedeni byli. Ti budou v převelké bo­
lesti své příčinu své bídy tak zuřivě, krůtě a di­
voce přepádati, j akoby nebyli lidé, nýbrž šelmy a
draci. Svatý Bernardinus k tomu dává následující,
dobře znázorňující příklad: „Jistý bohatý lichvář
438 Kap. 8.' O společnosti v pekle.

měl dva syny, z nichž jeden zůstal při otci, druhý

pak vstoupil do duchovního řádu. Po nějakém čase
umřel otec a brzy po něm i syn, který dědictví
otcovo převzal. Z toho se duchovní velice rmoutil
a prosil ustavičně, aby mu Bůh zjevil, v jakém
stavu se otec a bratr na onom světě nachází. Ko­
nečně byl vyslyšen. Bůh mu popřál vidění pekel­
ného prostoru. Dlouho se nemohl shledati se svými,
až najednou strašlivou, ohněm naplněnou prostoru
spatřil, jejížto plameny s štrašlivým praskotem vy­
stehovaly. Tam sice byl otec a bratr, ale v jakém
stavu! Těžkým řetězem k sobě přikováni, proklínali
jeden druhého. Otec z divokou zuřivostí všecku
vinu kladl na syna, křiče: „Zlořečený synu! tys toho
všeho jediná příčina; abych tebe učinil bohatým
lichvařil jsem a konal nespravedlnosti, za něž zde
trpím.“ Nápodobně syn okřikoval otce a považoval
ho za původ zatracení svého. „Zlořečený, bezbožný
otče! tys vinen všemu tomuto neštěstí. Kdybys nebyl
ličhvařil, nebyl bys mně zanechal nespravedlivého
zboží.“ — Než se z náramného ustrnutí svého zpa-
matoval řeholník, zmizeli oba i vidění pekla z jeho
zraků.
Tak se povede každému, kdo jiného k těžkému
hříchu a potom k peklu přivedl, aneb jej nezdržoval
od nepravostí, když to v povinnosti měl a učiniti
mohl. Žena s dětmi bude proklínati manžela, řkouc:
„Zlořečenýs před Bohem a všemi svatými, ohavný zlo­
synu! budiž prokletý na věky! Tvým zlým příkla­
dem jsi nás pohoršil a k tak mnohým těžkým hří­
chům svedl. Kdybys nás byl lépe k pobožnosti na»
váděl, kdybys byl přísněj křesťanský pořádek v domě
udržoval, kdybys nebyl tak pil, karbanil a v domě
zlořečil, kdybys nás nebyl tak nádherně strojil a do
takových rozmařilých společností vedl: nebyli bychom
tak hřešily a do takové bídy přišli. Ted však všecka
vina leží na tobě, tys původ zatracení našeho, žlo-
 Kap. 8. O BpolečnoBti v pekle. 439

řečíme tedy tobě; budiž proklatý na veky. Bůh a

všecho Btvoření jeho nech ať tobě zlořečí! Přejeme
ti zatracení a záhubu tvou, přály bychom, abys ještě
tisíckrát hůře trápen a mučen byl. My samy chceme
tvoji nejhorší nepřátelé býti a pomáhati tebe víc a
více sužovati.“
Tak a mnohem strašlivěj si budou lidé nepra­
vosti a hříchy vyčítati. Lidský jazyk zde na zemi
nemůže všecko pověděti, k čemu pekelná zoufalost
zlořečence přivede. Všecko zajisté, co za nejhorší
a nesnesitelné považujem, tam 6e naskytne. Dobře
to věděl onen boháč, o němž svaté evangelium se
zmiňuje, že do pekla přišel; tenť nejsnážněj žádal,
aby otec Abraham alespoň Lazara do domu otcov­
ského poslal a bratry varoval, by nepřišli také na
totó místo věčného soužení, ale nikoliv z lásky
nýbrž z obávání-se, že by mu trýzně zvětšovali.
Nejobtížnější bude v pekelné společnosti věčná
hanba, neb tam budou, jak svatý Tomáš ubezpečuje,
hříchy každého všem ostatním známy. Se všemi
ohavnostmi budou jim tak dlíti na očích, jako by
se právě páchaly. Jaká trýzeň s tím spojena bude,
můžeme snadně pochopiti, pomyslíme-li, že zde na
zemi není větších muk, 'než když se tajné nepra­
vosti u veřejnost a do řeči lidské dostanou. Ří­
kává se, že když čest ztracena, všecko ztraceno;
raděj umříti ‚ než beze cti živu býti. Jak to
bolí každého, jestliže druzí prstem naň ukazují
a posměchem o něm mluví! Jak to trápí třeba zlo­
syna, jestliže se mu za trest znamení šibenice na
čelo vypálí a on tak mezi lidem choditi musí! —
Mnohem hroznější znamení bude vtlačeno těm, kteříž
k věčnému pekelnému vězení odsouzeni budou; neb
z toho, co oni na těle s sebou ponesou, bude nejen
všeobecná vina jejich, nýbrž i každá okolnost a po­
drobnost páchaných zlých činů patrná. To předpo­
věděl Bůh skrze proroka Jeremiáše, vece k těm,
440 Kap. 8. O společnosti v pekle.

již lid svádí: „Dám vás v p o h a n ě n í věčné

a v h a n b u věčnou, k t e r á ž nikdy zapome­
n u t í m n e b u d e z h l a z e n a , “ (Jerem. 23. k. 40. v.)
Znamení hanby nebudou moci zlořečení, ať činí co
činí, setříti, ba ani ukryti. Proto dí' svatý Efrem:
„Hanba jich bude více páliti, nežli sám oheň pe*
kelný,“ Co taková ustavičná hanba působí, jak
ukrutně srdce trápí a k jakému bědování pudí, uká-
zál David, když na místě zahanbených sobě takto
stěžoval: „Bože, v y d a l j s i ná s k p o h a n ě n í
so u s ed ů m našim, ku p o r o u h á n í a ku po­
s m ě c h u t ě m , k t e ř í j s o u v ů k o l nás! Uvedl
j si nás v p ř í s l o v í n á r o d ů m , k p o t ř á s á n í
h l a v y m e z i l i d mi ! P ř e s c e l ý den z a h a n b e n í
mé p ř e d e m n o u j e s t , a s t u d t v á ř i m é p ř i ­
k r ý v á mne: pro hlas v y t ý k a j í c í h o a h a n í­
cího, pro p o h l e d n e p ř í t e l e a stíhatele.“
(Žalm 43.) Ted sobě představme, có ten cítiti bude,
kdo nikoliv jako David časným ale věčným poha­
něním zastižen jsa, takto sobě naříkati bude: „O
soudče přísný a neuprositelný! tys mne vydal k
pohanění mým dětem a příbuzným, u nichž jsem
takovou vážnost měl; tys mne odsoudil k posměchu
známých aneb poddaných, kdežto ke mně dříve ta­
kovou úctu jevili! Ted jsem předmět posměchu! ach,
to je nevýslovná trýzeň! ó, kéžbych mohl zapoměti
chvíli na svou nepravost, kéžbych jen okamžení
mohl upokojiti tu zžíravou bolest v srdci svém!
Den co den a pořád je' zahanbení mé přede mnou;
stud přikrývá tvář mou. Ustavičně mně vytýkají
a haní a stíhají; ó běda mně, běda mněl

Ďáblové co svůdníci k hříchu budou nejhoršími

při zahanbování u těch, co jim v oběť padli. Usta­
vičně budou posměch tropiti ze všech okolností,
v nichž nešťastní lidé zhřešili. Všecko, i to nejmenší
jim bude známo a k soužení příhodné.
 Eap. 8. O společnosti v pekle, 441

Z toho všeho pozoruješ, milý čtenáři, že společ*

nost a množství zlořečených nejen žádné útěchy
neb úlevy neposkytne, nýbrž právě naopak k zvět­
šení muk sloužiti bude. Protož nechať nikdy ne­
vyjde z úst tvých ona nerozvážlivá a nerozumná, řeč
některých lidí: „Nechať přijdu kamkoli, všude na­
leznu společnost.“ Společnost pekelná má spíše před­
mět k strachu, než předmět k uspokojení mysli býti.
Abys se však jí vyhnul na věky, vyhýbej zde sou­
druhům, již tě k hříchu svésti chtějí. — Pros také
Boha, blahoslavenou Pannu Marii, svého anděla strážce,
svého sv. patrona a všechny svaté, aby jsouce přá­
telé tvoji, nenechali tebe zde na zemi do společnosti
bezbožných a na věčnosti do shromáždění zlořeče­
ných přijíti. Říkávej s takovým úmyslem následu­
jící modlitbu:
O B o ž e a P a n e můj! t y s m n e s t v o ř i l ,
abych p ř i j a t b y l do s p o l e č n o s t i d í t e k t v ý c h
a t o b ě z d e n a z e m i v ě r n ě s l o u ž i l v c í r kvi ,
j enž t v á r o d i n a j e s t . P r o t o j s i m n e ke k ř t u
s v a t é m u p ř i j í t i , a u č i n i v mne d ě d i c e m svým,
k o b c o v á n í svatých p ř is to u p iti nechal. —
Ach, m ě l j s e m t e d y co v ě r n é d í t ě t o b ě s l o u ­
ži t i a t v o u s v a t o u v ů l i t a k p l n i t i , j a k j i
andělé a s v a t í v nebi r á d i plní a j a k mne
to j e d n o r o z e n ý Syn t v ů j p ř i k á z a l , a n m n e
m o d l i t i se u č i l t a k t o : „Bůd v ů l e t vá, j a k o
v n e b i t a k i n a z emi . “ — Ale ach! k o l i k k r á t
j s e m se t o b ě z p r o t i v i l ! K o l i k r á t j s e m b y l
n e p o s l u š n ý ! K o l i k k r á t j s e m z a p o m ě l na
t e b e a se n e h o d n ý m u č i n i l s p o l e č n o s t i
t v ý c h v y v o l e n ý c h ! L i t u j i s r d e č n ě , že j s e m
t o l i k r á t e k e zl ým se p ř i d r u ž i l a j e j i c h s p o ­
l e č n o s t v y h l e d á v a l . Od t é t o c h v í l e v š a k
se t o už n e m á s t á t i . P r o p ů j č mi t é m i l o s t i ,
a b y c h y ž d y od ni ch v z d á l e n ý m z ů s t a l a své
potěšení jen u tebe a tvých vyvolených
442 Kap. 8. O společnosti v pekle.

hledal. P r o s ím tě o to s k r z e k r e v Ježíše
Krista, s k r z e p ř í m l u v u M a r ie P a n n y a skrze
o r o d o v á n í mého a nděla strážce a sv a té h o
p a t r o n a . Amen.

Kapitola IX.
0 ztrátě patřeni na Boha.
Tato trýzeň je předpovězena v slovích, které
Ježíš Kristus jakožto všeobecné odsouzení protivníků
svých udal. „Odejděte ode mne zlořečení,“ toť jsou
zajisté strašlivá slova, jichž by sobě všickni lidé
náležitě všimnouti měli. Božský soudce jimi říci
chce: „Odejdětev od tváře mé: odejděte, abyste ne­
viděli svatou Boží tvář a tu radost, kterou ona po­
skytuje, nepocítili. — Odejděte ode mne, Stvořitele
a Vykupitele vašeho, kterýž vás z pouhé lásky stvořil
a svou krví vykoupil, chtěje vás věčně blaženými
učiniti. Odejděte na věky ode mne, nikdy více ne­
máte obcování se mnou míti! Na věky věkův vy­
vrženi budíte z království mého; buďte bez mé
ochrany, bez mé lásky, bez nejmenší jiskry útěchy
a radosti, bez podílu z dědictví otce mého. Obličej
Boží, jeho krásu a slávu nikdy, ano nikdy více ne­
máte spatřiti. Kletba Boží nechať na vás bez pře­
stání spočívá. Zabráněno vám jest a bude vždy
vstoupení do bytů blahoslavených, do společnosti
milých andělů, svatých a vyvolených. Oni sami vás
věčně v nenávisti míti a vám zlořečiti budou, jakož
Otec můj vás nenávidí a vám zlořečí. — Kletbou
Boží a všech blahoslavených obtíženi, odejděte ode
mne do ohně věčného, do společnosti dlábla a při­
vrženců jeho!“
O strašlivá slova z úst Stvořitele a Vykupitele!
jKdožby, slyše jich, neustrnul a se netřásl ? Považ je-
 Kap. 9. O ztrátě patření na Boha. 443

denkaždý z nás, jak nevýslovně nešťastným by byl,

musel-li by jednou jich z úst Ježíše Krista slyšeti!
Od Boha nejlaskavějšího otce býti zavržen a na
věky odloučen: toť jest trýzeň, již sobě žáden člo­
věk zde na zemi dokonale představiti nemůže; toť
jest bolest nad bolesti.
Absalon se velmi provinil proti otci svému
Davidovi a musel za příčinou toho u vyhnanství
daleko od něho v Gessur bydliti. Po třech letech
mu dovolil otec vrátiti se do Jerusaléma, ale na oči
mu přijíti nesměl. „Nechať se vrátí do domu svého,
ale tvář mou nesmí spatřiti,“ tak mu vzkázal. A
právě to, že otce svého nikdy více viděti neměl, po­
važoval Absalon za tak ukrutný trest, že si raděj
smrť přál. — Nuže tedy, jak bude teprv zlořečeným
žalostno, když tvář nejlaskavéjšího Otce nebeského
nebudou směti na věky viděti!
Že ztráta patření na Boha s převelikou bolestí
spojena jest, dá se snadně odůvodniti. — Proviní-li
se totiž člověk těžce, dopouští se dvojí zlosti, v
nížto založena je vina smrtelného hříchu. Odvrací
se od Boha, největšího dobra, a obrací se k pozem­
ským věcem, k stvořeným bytostem. V obraze takovou
nepravost vyčítá Bůh skrze proroka takto: „Úžas*
n ě t e se n e b e s a n a d t í m a b r á n y j e ho z k o r ­
m u ť t e se v e l m i . Nebo d v o j e z l é u č i n i l lid
můj: m n e o p u s t i l i , s t u d n i c i v o d y ž i v é , a
k o p a l i si ci s te r n y , c i s t e r n y r o z p u k a n é ,
k t e r é ž n e m o h o u d r ž e t i v o d y . “ (Jerem. 2. k.,
12. a 13. v.) Za každou z těchto dvou zlostí budou
zlořečení zvláště a spolu příhodně trestáni. Za
hříšné náchylnosti k stvořeným bytostem budou trá­
peni ohněm a červy, temností, hladem a žížní, smra­
děna a nesnesitelnou společností. Jsouť to tresty
pro cit jejich. Za to alé, že se od Boha odvrátili
budou trestáni nemožností, aby se k němu vrátili.
Nyní pak nahlíží každý, že v odvrácení se od Boha
 444 Kap. 9. O ztrátě patření na Boha.

větší zlost záleží, než v náchylnosti k tvorům. Z

toho bychom tedy souditi mohli, že trest zaň, čili
ztráta patření na Boha mnohem bolestnější bude,
než každý jiný trest, kterýž cit zastihne. Toho mí­
nění jest též svatý Bonaventura, neb dí: „Nade
v š e c k o h r o z n o u věcí j e v ě č n é o d l o u č e n í
od p ř e v z n e š e n é h o a p ř e r o z k o š n é h o p a ­
t ř e n í na n e j s v ě t ě j ší T r oj i c i , “ (Solilog.Tom.VII.)
Abychom o tom jasnější pojem'dosáhli, musíme
následující věci dobře rozvážiti. Svatý Bernard při­
pomíná, že se velikost ztráty podle velikosti dbbra,
které dosaženo býti mohlo, ceniti musí. Ztracen
ale jest pro zlořečené celý poklad milosti Boží, vše­
cko, co on k blaženosti lidí přichystal, a protož i
žal jejich nesmírný býti musí. Lítost, že nejvyšší
dobro nedosáhnou, zvětšuje jim také jasnější známost
a povědomá potřeba jeho k štastnému a spokojnému
žití. O tom ’pak promluvím šíře.
Co do ceny, považuje každý ztrátu nějakého
klenotu,, který tisíc zlatých stojí, za velkou; je-li
však jen za dva tisíce k dostání, truchlí ze své ne­
hody dvojnásobně. Ted ale považme, jakou cenu
má ztráta zlořečených! Celý svět, ba tisíc takových
světů je u přirovnání k celému pokladu Boží do­
broty méně, než kapka vody u přirovnání k celému
moři. Ach, zatracení budou zbaveni neskončeného
dobra, t. Boha. Za tou příčinou trpí také dle sva­
tého Tomáše zlořečení v jistém spůsobu neskončenou
trýzeň. Ztráta nade všecku jinou větší musí také
nade všecko velkou lítost působiti. Kéžby všickni
hříšníci na to pamatovali, nechtěli by víckrát za
malou a nepatrnou pozemskou věc ono neskončené
vznešené a nevýslovně skvostné dobro vyměňovati.
Mohli bychom tvrditi, že by zlořečení, pakliby
neskončenou cenu ztraceného dobra nepoznávali a
necítili, teké menším žalem naplněni byli. Vímeť
ze zkušenosti, že když někdo skvostnou věc ztratí,
 Kftp. 9. O ztrátě patřeni na Boha. 445

avšak sám dle svého náhledu ji za nepatrnou po*

važuje, velkého zármutku na sobě znáti nedává.
Ztratí-li k. př. někdo drahý kámen, jejž vždy jen
za sklo považoval, nemluví ani o své škodě. Veli­
kost žalu při nějaké ztrátě řídí se tedy patrně dle
větší neb menší vědomosti o ceně ztraceného před­
mětu. Hříšníci, dokudž na zemi žijí, nepoznávají doko­
nale cenu nejvyššího dobra, poněvadž, leskem po­
zemským celí zaslepeni jsou. Proto též nejsou za­
rmouceni při ztrátě jeho skrze hřích. Kdo zde po­
někud nejvyšší dobro poznati a přeskvostnou cenu
jeho pochopiti chce, musí často, pilně, bedlivě a
s velkou pobožností o dokonalostech a skutcích
Božích rozjímati. To ale nečiní zaslepení hříšníci;
chovají se tak, jako by jim do poznání Božího
a do pravdy našeho svatého náboženství nic nebylo,
a žijí jen pro tento svět. Zraky své upírají jen na
pozemské věci, na bohatství, čest a vážnost u svých
spoluobčanův, aneb na rozkoše smyslné. Proto jim
také ztráta Boží, odloučenost od něho a nepřátel­
ství s ním málo starosti dělá; óniť toho necítí, v
jakém bídném stavu se nacházejí. Naproti tomu
svatí vždy s horlivou pobožností na nejvyšší dobro
patňvají a takovým spůsobem vždy lépe neskonče­
nou krásu a milování hodnost jeho poznávají. Při
tom také vzrůstá co den více jejich láska k němu.
Již zde jistou měrou cítívají, jak sladký jest Pán, a
za tou příčinou jej sobě nade všecko cenívají. Ti,
kteříž už na onen svět přešli, dokázali mnohoná­
sobně, že raděj všecko ve světě ztratiti, raděj vše­
cko soužení a pronásledování trpěti chtěli, nežli by
Boha urazili a ztratili. Raděj se dali všelijak mučit
a trýznit, šli do Ohně, vstoupili do vroucího oleje,
nechali do sebe roztopené olovo líti, aneb se smolou
natříti a zapáliti, volili od dravých šelm roztrháni
býti, slovem podstoupili všechno, co jen ukrutnost
pronásledovatelů vymysliti mohla, ale víry a lásky
446 Kap. 9. O ztrátě' patření na Boha.

k Bohu se nevzdali. Větších muk, nežli na věky

od Boha jakožte nejvyššího dobra odloučenu býti,
nemohli sobě mysliti. U přirovnání k této trýzni po­
kládali každou jinou za nic. Ba plesali, když od­
souzeni jsouce k smrti pomyslili, že brzy k patření
na Boha připuštěni budou! Tak svatý Ignác na
cestě k smrti řekl: „Pane! každou trýzeň chci trpět,
jenom ne tu, od tebe odloučenu býti.“
Nejlépe poznávají blahoslavení’ v nebi ono nej=
vyšší dobro; neb oni vidí tvář Boží, a spatřují očima
svýma celou krásu jeho. Bez toho patření obrátilo
by se jim samo nebe v peklo.
Ale též zlořečení jsou povědomí neskončené
ceny jeho; neboť jak mile z tohoto světa vystupují,
bývá odňata rouška z ducha jejich, rozum se ob­
jasní a s uděšením vidí, co ztratili, čím více někdo
zhřešil, tím jasnějšího poznání ztráty své mu Bůh
udělí, aby takto trest jeho větší byl. Ó by byli za
živobytí se o lepší poznání Boží starali, bylo by jim
to snad k spáse sloužilo! Nad odloučením od Boha
bědují zlořečení více, než nad ostatními tresty.
„Pakliby někdo tisíckrát ostatní trýzně pekelné
převzal, nevyvážil by tím ztrátu patření na Boha.“
Tak mluví svatý Jan Zlatoústý.
K bližšímu objasnění chci k tomu připojiti po­
učnou legendu o svatém Jordánu, nejvyšším řediteli
řádu kazatelského. Když se totiž jednou dábla v
posedlé osobě tázal, co jej v pekle nejhůře trápí,
dostal za odpověd: „Nejvíce nás všechny bolí, že
nesmíme Boha viděti.“ „Je Bůh krásný?“ tázal se
svatý Jordánus. „Ovšem,“ řekl z krátká zlý duch.
„Jak bys jeho krásu vylíčil?“ tázal se opět svatý
muž. „Blázne!“ odpověděl dábel, „zdaž nevíš, že se
s velebností Boží nic ve světě porovnati nedá?“
„Co bys dal za to, kdybys Boha viděti směl?„ na­
vrhl oneu. „Všechno, co snésti a trpěti mohu; i ta
 Kap. 9. O ztrátě patření na Boha. 447

nejkrutější trýzeň do soudného dne by mi nebyla

obtížná, pakli bych jen okamžení tvář Boží viděti
směl,“ řekl tento,
Kdyby Bůh anděla k branám pekelným poslal,
aby jim řekl: „O nešťastní bídnici! Pán se nad vámi
smiloval a chce jeden z trestů vašich odebrati; volte,
který chcete, má se vám po vůli státi!“ co myslíš,
milý čtenáři! oč by prosili? — Věru jedním hlasem
by volali: „O dobrý anděli! rci Bohů, že nechceme
na jiné místo přijíti, že nám nebude ani palčivost
ohně, ani krutost hladu a žížně, ani ohavnost těchto
našich příbytků obtížná, pakliže nás spi’ostí ztráty
patření na jeho převelebnou tvář.“ — Obličej Boží
je tak krásný, vznešený, milování hodný a líbezný,
že kdo jej spatří, na všecku hořkost aneb jakoukoli
trýzeň v okamžení zapomene. Svatý Augustin tvrdí,
že kdyby povoleno bylo zlořečeným, viděti Boha a
velebnost jeho, peklo samo v ráj by še obrátilo.
Neboť jako v nebi není větší rozkoše, nežli viděti
tvář Boží, tak v pekle není větší žalosti, nežli oné
nad ztrátou patření na Boha.“
V pekle jsou sobě bezbožníci dobře povědomí
toho, že Bůh nade všecko milování hodný jest a že
se sluší, aby ho všecky stvořené bytosti z celého
srdce milovaly; ale oni ho milovati nemohou. Každá
sebe menší jiskra lásky v nich zhasla; nic jim
nepozůstalo, leč sama zlost. Proto nenávidí Boha.
Nazývají se samy dle svědectví svaté Kateřiny z
Janova „zlosyny lásky Boží zbavenými.“ Oni nenávidí
a proklínají všecko, co krásné, ctnostné a svaté jest.
Oni zlořečí trojjedinému Bohu a všem milostem jeho,
svatým a vyvoleným a vůbec všemu, co znají aneb
před sebou spatřují. Závist proti blahoslaveným je
popuzuje k největší zběsilosti, oni vědí, že jim toho
převelkého štěstí, patření totiž na tvář Boží, po­
přáno jest. Kolikrátkoli se na to rozpomenou, plá­
čou a skřípí zubama,
448 Kap, 9. O ztrátě patření na Boha.

Ačkoli ztráta Boží neskončené velká jest a zlo­

řečení to v pekle dobře poznávají, přece by jich tak
přenáramně nebolela, pakli by nějakou sebe menší
náhradu nacházeli, jak se to děje hříšníkům ve světě.
Mnozí z těchto myslí, že Pána Boha a milosti jeho
nepotřebují, poněvadž jiného pro svou rozkoš mají
dost. Domnívají se, že bez Boha a nebe štastuí
býti mohou a jednají tak, jakoby jen pro světskou
radost stvořeni byli. Tu je rozličného zaměstnání,
mnoho vyražení, schůzek a potěšení, při nichž se
velmi snadně na Boha zapomíná. A když někdy
svědomí hlasitěj promluví, ohlušují jej hovorem v
společnostech aneb zábavami, tanci, plesy a t. d-. —
Takových věcí ale v pekle není; tam si nemůže
žáden traplivé myšlénky z hlavy vyrážeti. V oka­
mžení, co člověk z tohoto světa vystoupí, je všechno
potěšení ztracené, pakli že nepřijde k blahoslave­
nému patření na Boha. Zatracení na nic jiného
mysliti nemohou, jediné na velikost bídy a ztráty
své. To dokazuje následující událost;
Y Paříži žil před nějakým časem znamenitý
učenec, který sobě uměním svým velké vážnosti
dobyl. Když pak umřel, zjevil se jednou biskupu
svému a řekl s hořkým pláčem, že od Boha zavržen
jest. Kromě jiných dal mu biskup také tuto otázku:
„Pěstuje-li se také na onom světě umění?“ Duch na
to odpověděl. „V pekle se nemyslí na nic, jediné
na to neštěstí, že patření na Boha ztraceno jest.“ —
Zlořečení, poněvadž k Bohu jakožto prvnímu a nej-
bohatšímu pramenu všeho poznání, vší naděje a ra­
dosti přístupu nemají, žádné útěchy a žádné rozkoše
víc nepožívají. Písmo Bvaté dí: „ U m ř e - l i č l o v ě k
b e z b o ž n ý , ž á d n é n a d ě j e n e n í mu v í c e a vš-e-
l i k é o č e k á v á n í z m i z í . “ (Přísl. 11. k. 7. v.) Ó,
jaká prázdnota, jaká neutěšenost tam jim nastane!
Zajisté bys se, milý čtenáři! nad míru ůeštastným
cítil, jestliže bys do smrti žádné radosti míti nesměl.
 Kap. 9. O ztrátě patření na Boha, 449

Bez pochyby bys se domníval, že ti nemožno déle

žíti. Jak si stěžují pobožní lidé, když jim někdy
Bůh neutěšené chvíle posílá! Každý to ví ze skuše-
nosti, že bez útěchy těžko jest, živu býti. Jak musí
tedy stav zlořečených hrozný býti, když ustavičně
na mysli mají, že všecko ztratili a na věky věkův
žádné naděje pro ně nestává.
Tehdy nahlíží, že nebyli stvořeni pro zemi a
smyslné rozkoše její, nýbrž pro Boha, a že bez Boha
není pravdivého štěstí, není pravdivé radosti, není
pravdivého pokoje, jak to svatý Augustin slovy vy­
řknul: „Srdce naše pro tebe stvořeno jest, o Pane!
a nenalezne odpočinutí, dokavad neodpočine v tobě.“
Tehdy poznávají, že Bůh potřebný jest a že by nemohli
šťastni býti, byť i cely svět jim dán byl. Tehdy se pře­
svědčují, že se docela minuli na cestě života svého s
pravým cílem. Yidí, že už ani k jediné dobré myšlénce
schopni nejsou, a jakož onen fíkový strom žádné ovoce
neplodí, když ho Ježíš proklel. Protož sobě zlořečí
sami, proklínají vlastníma ústama tělo i duši svou.
Neuhasne v nich ta touha po Bohu, která v kaž­
dém člověku vrozena jest. Cítí v sobě ustavičně po»
třebu viděti původ a základ všeho stvoření. Bez
přestání jsou puzeni, aby Boha spatřili, ale nemohou
toho dosáhnouti. Touží po něm, jako lačný po po»
krmu a jako žížnivý po nápoji, ale touha jejich ne­
může a nesmí upokojena býti. Tak vztahují ruce
své s nevýslovnou toužebností vzhůru, domáhají Be
věčně svého štěstí, a věčně jej dostihnouti nemohou.
Kéžby sobě toho všimli hříšnici a hříšnice, jenž
po té samé široké cestě kráčí, po které oni kráčeli!
Kéžby se k Bohu obrátili, a s nejvroucnějším po­
káním začínajíce, pobožně a ctnostně živi byli, aby
na ono místo věčné neutěšenosti nepřišli. Každý pak
nechať se modlí takto:
„O P a n e a Bož e můj! t y s mé n e j v ě t š í
d o b r o ; s k r z e t e b e j e d i n é h o mo h u v ě č n ě
450 Kap. 9. O ztrátě patření na Boha.

š ť a s t n ý m být, b e z t e b e b y c h v ě č n ě z o u f a l v
n e j h r o z n ě j š í c h , b í d á c h . O b l a h o me! j a k
č a s t o k r á t jsem t e b e n e m o u d rý m opováž­
l i v ý m s p ů s o b e m z t r a t i l ! D o b ř e j s e m věděl ,
že t e b e i t v é m i l o s t i a p ř í z n ě p o z b u d u , a
p ř e c j s e m h ř í c h s p á c h a l . Kdy b y c h nevěděl ,
ž e s s a m o m i l o s r d e n s t v í a že S p a s i t e l můj
na k ř í ž i s m r t p o d s t o u p i l , abych odpu­
š t ě n í Bvých h r o z n ý c h a h a n e b n ý c h h ř í c h ů
o b d r ž e t i m o h l , n e o d v á ž i l b y c h se p ř e d
t e b e p ř e d s t o u p i t i a t e b e za o d p u š t ě n í
p r o s i t i . O Bož e m i l o s r d e n s t v í a d o b r o t y !
nehlečř n a m é m n o h é h ř í c h y , n ý b r ž na mi ­
l o v a n é h o S y n a s v é h o a na p r o l i t o u k r e v
j e h o , k t e r á ž o s m i l o v á n í k t o b ě vol á. Dá v ­
no j s e m z a s l o u ž i l v p e kl e být i , j e n t v á
t r p ě l i v o s t a o tco v sk á láska mne posud
c h r á n i l y . To mi p o s k y t u j e n a d ě j m i l o s t i a
o d p u š t ě n í . Ó, l i t u j u h ř í c h ů a n e p r a v o s t í
svých z celého srdce, plakal bych krva­
v ý m i s l z a mi n a d p ř e v e l i k ý m z n e u c t ě n í m
ť v ý m, j e h o ž j s e m s e v i n n ý m stal. J a k j s e m
j e n t a k n e r o z v á ž l i v ě j e d n a t i m o h l , že j s e m
tebe o p u stil a k světským věcem přilnul!
J e l i k o ž a l e ted! t v o u l á s k u a m o u z l o s t
p o c h o p u j i , c h c i se h n e d o b r á t i t i , d o c e l a
se p o l e p š i t i a o d t u d až do p o s l e d n í h o dech*
n u t í t e b e m i l o v a t i . O M a r i a , ú t ě c h o má
a n a d ě j e má! p ř i s p ě j mi k p o m o c i a z á c h o ­
vě j m n e o d v ě č n é h o z a h y n u t í , a b y c h s t e b o u
v ě č n ě n a B o h a p a t ř i t i mohl . “

Kapitola X.
0 výčitkách svědomí.
Řeklo se dříve, že ve výčitkách svědomí třetí
druh pekelných muk pozůstává. Obzvláštní předmět
 Kap. 10. O výčitkách svědomí. 45Í

jejích jsou všecky vlohy a síly duše, jichž při pá­

chání hříchů zneužíváno bylo. Y každém ohledu
tato trýzeň za velmi velkou považována býti musí.
Budou ji trpěti zlořečení obzvláště proto, že v živo*
bytí svém na hlas svědomí svého málo dbali.
Hlas svědomí je velké dobrodiní Boží. Onť jest
hlaB Boha samého, kterýž skrze něj ustavičně k do*
brému napomíná a od zlého zdržuje. Mluví k nám
za příčinou našeho časného a věčného blaha. Kdož-
koli jemu uposlechne, bývá již zde na zemi vnitřní
radostí odměněn. A radost dobrého svědomí jest
tak velké blaho, že u přirovnání k němu všecky
jiné rozkoše světa mizí. Onať sladí živobytí, byť i
bezpočetné práce a obtížnosti, trpké nehody a kruté
zármutky člověka sužovaly. Dobré svědomí dodává
trpělivosti ve všech případnostech. Svatý Jan Zlato*
ústý v tom ohledu pravil: „Kdo má čisté svědomí,
bývá, byť i chatrně oblečen a hladem ztrápen byl,
mnohem veselší a klidnější, než onen, kdo v smysl­
ných rozkošech se hříchem obtěžuje.“ Dobré svě*
domí dodává i při smrti zmužilosti a útěchy.
Kdo však hlasu svědomí svého neposlouchá a
proti němu jedná, ten se již zde na zemi velmi
trýzní. „ S o u ž e n í a ú z k o s t p ř i c h á z í na k a ž d o u
duši č l o v ě k a č i n í c í h o z l é , “ píše svatý Pavel
Ěímanům.(2. k. 9. v.) Nedá se však ani většího, sou­
žení zde na zemi mysliti, nežli výčitky zlého svě­
domí. Mnohý to sám zkusil. I první lidé v ráji to
poznali. Neboť, jak nám písmo svaté vypravuje, po
spáchaném hříchu hned nevěděli, jak se ukryti. Sty­
děli se před Bohem i před sebou. Také Kain po za­
vraždění bratra svého neměl ani ve dne, ani v noci
pokoje. Přebíhal z místa na místo, ale všady ho pro­
následovalo zlé svědomí, až konečně do ouplného
zoufalství padl.
Trýzeň zlého svědomí bývá u některých lidí
už zde na zemi tak velká, že nemohouce ji snésti,
45á Kap. 1Ů. O výčitkách svědomí.

umírají. Příkladem k tomu jest nám císař Anasta-

sius. Ten totiž křesťany ukrutně pronásledoval a
mnohých jiných nespravedlností se dopustil. Tu
najednou se strhla dne osmého a devátého července
roku 518. strašlivá bouře nad sídelním městem
jeho, Konstantinopolí (č. Carhradem). Hromem bylo
probuzeno zlé svědomí, jeho a on se zbláznil.-Z jedné
komnaty prchal do druhé a zalezl konečně do ma­
ličké komůrky. Jak mile se bouře utišila, hledali
ho, ale už nebyl mezi živými. Od strachu a kletby
zlého svědomí umřel. — Není-li to hrozná trýzeli,
když člověka o život připraviti může? Dobře mají
mnozí, když zlé svědomí nazývají peklem, jež člověk
již zde na zemi s sebou nosí. — Mnozí hříšníci vý­
čitkami svědomí k zoufání přivedeni bývají, tak že
si sami život berou, domnívajíce se, že ani muky
pekelné nemohou větší býti. Příkladem k tomu jest
nám Jidáš, jenž se sám oběsil, ó, jak mnoho zlo­
synů následuje Jidáše a vrhá se do větších a kru­
tějších muk! Neboť jestliže zlé svědomí zde tak ná­
ramně bodá, jak bude zuřiti na věčnosti? Dokudž
na zemi žijí, mohou sobě lidé rozličným spůsobem
svědomí upokojiti. Z jedné nepravosti do druhé, z
jedné rozkoše do jiné se pouštějí; ale v pekle to
všechno přestane. Tam nebude žádného vyražení
a žádné rozkoše; tam budou zlořečení bez přestání
trpěti a na své neštěstí mysliti. — Zde užívají všech
sil duševních, aby hlas svědomí potlačili a tím vol-
něj hříšným žádostem Bvým se odevzdali. V pekle
to nebudou moci učiniti; neb všecky vlohy a sily
ducha jen k zvětšení trestu napomáhati budou.
často se na příklad stává, že hříšníci obrazo­
tvornosti k tomu zneužívaji, aby své svědomí k ml­
čení přinutili, ačkoli tato krásná vloha jim od Boha
dána jest, aby sobě je neviditelné, věčné, nebeské a
Božské věci nějak představili, z nich pravé-potěšení
měli, celým srdcem k nim přilnuli a je milovali.
 Kap. 10. 0 výčitkách svědomí. 453

člověk si má skrze obrazotvornost krásu a vznese-

nost Boží, slávu nebeskou, velké štěstí blahoslavených
přátelů jeho, důstojnost ctnosti a pobožnosti živě
znázorňovati, aby v sobě lásku k těmto předmětům
vzbudil a se přiměl k nábožnému žití a k radost­
nému poslouchání hlasu svědomí, jenž hlas Boží jest.
Jestliže takovým spůsobem užije krásné té vlohy
ducha svého, stane se mu to možným, aby dle slov
písma svatého na zemi živ jsa v nebesích obcoval.
Bezbožní ale užívají obrazotvornosti, aby si
rozličné hříšné a necudné věci představovali, z nich
se těšili, své žádosti nezřízeným spůsobem rozněco­
vali a kořen nepravosti v sobě sesilovali. Ye dne
v noci mají hlavu plnou rozmanitých hanebných
obrazů a hledají v nich rozkoše. Tim jasněj jich
sobě představují, čím zřetelněj jich svědomí za ne­
slušné prohlašuje a zavrhuje, až konečně ono pře­
stane kárati.
V pekle však obrazotvornost právě naopak svě­
domí bude probuzovati a hlas jeho podporovati.
Tam neustále představovati bude marnost a chatr­
nost všech těch rozkoší života, pro něž se člověk
lehkomyslně na cestu k záhubě vedoucí vydal. Tam
bohatému rozmařilci ustavičně před oči stavěti bude
poklady, na které své srdce věšel a pro které jedině
živ byl, skvostné kvasy, v nichž největší potěšení
míval, člověk je bude viděti ale nebude moci jich
užívati; žádost takovým spůsobem vždy víc a více
roznícena, ale nikdy neukojena, bude jej naučiti a
rozum ustavičně připomínati, že to všecko zmizelo
jako stín. Tam dychtiti bude vyprahlý jazyk po
kapce vody, ale ani té nedostane. Obrazotvornost
vždy jasněj a liběj malóvati bude, jaké rozkoše
skvostné nápoje poskytovali, jaké občerstvení hlt
studené vody spůsobí. A z druhé strany hlas svě­
domí bez přestání mluviti bude: „Tys dobrého ob­
držel dost v živobytí svém; tys sobě velice hověl
454 Kfip. 10. O výčitkách svědomí

a ukolébávala v opilství klas můj; za to se nyní

trýzníš. Tam nesejdou s očí nádherné oděvy, jimiž
se člověk odíval. Obrazotvornost bude malovati
nejživějšími barvami pohodlí bývalé a tehdejší hrozný
plamen, který místo šatu tělo zlořečence odívati
bude. Nikdy a nikdy nebude moci zapoměti na
měkkoučké lože, v němž spával, kdežto tehdáž na
žhavém uhlí a mezi ošklivými žížaly ležeti bude.
A když tak na bývalé časy pomyslí, zvolá opět svě­
domí: „Zdaž neužils dobrého dosti, nyní trpěti musíš;
měls užiti pokladů svých k dobrému, měl bys nyní
nashromážděných pokladů v nebi a požíval bys ne­
výslovných radostí věčně.“
Můžeme si mysliti, že takovým hlasem probu­
zeni jsouce, pokaždé zběsile a zoufale zkřiknou:
„0 zlořečené bohatství! jak jsem mohl býti tako­
vým šílencem a tak hříšně srdce své na poklady
pozemské věšeti? Věru, často mne svědomí varo­
valo, abych se zneužívání bohatství neoddával, po­
něvadž mne k zkázi přivede,, ale napomínání jeho
bylo mi obtížné. Novou rozmařilostí jsem jej po­
rážel, vzdoroval jsem dobré radě, která s nebe po*
cházela. Co mi to tečt pomáhá? Ach, jsem na věky
nešťastný! Ó, kéž bych byl raděj chudým býval!
ó, kéž bych byl uposlechl hlasu svědomí a užil po­
kladu mých podle vůle Boží! Ach, jak kratičká
byla rozkoš; jak hrozná jest nynější bída má! Co
mám začíti? — Není pomoci, jsemť zavržen ňa věky.“
Také zlořečeným smilníkům a cizoložcům obrazy
hříchů jejich ustavičně před očima kmítati se budou.
Ale tehdáž se jim všecko, co v živobytí vábilo, do­
cela jinak představí. Co se jim zdálo býti krásným,
sladkým a libým, to se jim ukáže tak, jak to Bůh
vidí, totiž co škaredá, hořká a traplivá věc. Všecko,
co jakýmkoli spůsobem příjemné bývalo, zmizí teh­
dáž jako stín a nepozůstane, leč trýzeň a trápení,
ó, jak kratičký se jim bude zdáti čas rozkoší! Na*
 Kap. 10. O výSítkách svědomí. 455

plněni bolestným žalem úpěti budou: „O krátká

radosti! — O věčná bolesti! — Já bídný šílenec, co
jsem učinil! Kéž bych sobě byl připamatoval, že
mne hřích můj na toto hrozné místo přivede! Věru,
svědomí mně to často říkalo; ale já bídník jsem se
stal náruživostí svou docela hluchým a slepým. O
běda mně na věky!“
S hrdými, a pyšuými to bude v pekle podivně
jináč vypádati, nežli na zemi. Tam jim zajde všecka
chuť k chlubnosti a hrdomyslnosti aneb k potlačo­
vání nižších. Tam budou museti pod nohama zlých
duchů a spoluzatracených lidí úpět a bědovat. Tam
ta bude moc a nadhera jejich se všemi poctami a
poklonami, jichž sobě činiti kázali; potupení, poha­
nění a bída nastoupí jejich místo. Nejeden právě
od těch šlapán a pohaněn bude, jimiž druhdy opo­
vrhoval a s nimiž tyransky nakládal, ó, jak kra­
tičké se jim budou zdáti cti pozemské! A jak trpká
jim bude změna, kterou zkusí! Z lůna štěstí se
budou viděti uvrženy do nejkrutějšího nešťestí, z
náručí rozkoše do drápů ďáblových, z veselé zábavy
do vězení, kdež panuje pláč a skřípění zubů, z času
do věčnosti. Tam si mnohý bude přáti, aby raděj
byl žebrákem bohabojným, ač ode všech opovrženým,
než velmožným pánem, ode všech, jen ne od svědomí
svého ctěným.
Vedle toho, co v živobytí užili, bude se také
před zlořečené jeden hřích za druhým dostavovati,
aby je rozličně sužovali. Každá hodina, každý den,
měsíc a rok, jejž v hříchu ztrávili, připamatuje se
jim. Ale ach! jak docela jinak než v živobytí bu­
dou se jim nepravosti objevovati! Zde se častokráte
bídnici chlubí se svými hříchy a hanebnostmi, jakoby
byly vzácné a yýtečnó skutky. V pekle však bu­
dou o nich docela jiný náhled míti. Tam jim po­
hled na.jediný smrtelný hřích více bolesti spůsobí,
než cokoliv jiného. Svatá Kateřina Sienská byla v
456 Kap. 10. O výčitkách svědomí.

těchto věcích Bohem velmi osvícená a poučená. Jí

bylo popřáno skutečně viděti, jak hanebně hříchy
vypádají. Protož prosila Boha co nejsnažněj, aby
při smrti raděj vše jiné, co mučiti může spatřila,
jen ne skvrny hříchu v celé ohavnosti jejích. Svatý
Bonaventura dí: „Po spravedlivém soudu Božím
zůstanou hříchy navždy v paměti.“ — Praví se, že
jistý manžel se na nevěrné choti své tak ukrutně
vymstil, že ji přinutil spoluvinníka vlastníma rukama
v podzemním sklepení oběsiti, načež ji tam sám
zavřel, aby pohledem na mrtvolu a puchem jejím
usmrcena byla. Věru toť jest nelidská hrozná trýzeň!
Avšak zlořečeným v pekle se mnohem hůř povede.
Tam jim Boží spravedlnost všecky hříchy, nepravosti
a hanebnosti před oči postaví, aby na ně vždy hleděti
a jimi věčně mučeni byli. Tam se před nimi ukážou
přestupky zákonů, jakéž před Bohem jsou. Bůh je
představí před ně, ne aby se polepšili, ale aby se
styděli; tak dí prorok Oseáš.
Tisíckrát hanebnějším a ošklivějším než jedovatý
žížal bude se zlořečeným každý smrtelný hřích zdáti.
Strašlivý ten pohled jim nedá ani okamžení pokoje.
Svaté písmo vypravuje o králi Baltazarovi, že jednou
hodnostářům říše své skvostné hody připravil, při
kterých rozmařilá veselost panovala. A právě, když
hosté nejveselejšími byli, spatřil, že jakás ruka na
stěně naproti svícnu píše. „I hned se změnila tvář
jeho a myšlení jeho zkormucovalo je j; a spojení
ledví jeho oslabovalo se a kolena jeho vespolek se
srážela.“ (Dan. 5. k., 6. v.) Tak ho ten výjev do-
jmul, jakoby mu někdo všecky ohavnosti jeho vy­
čítal. Z toho můžeme souditi, jak ohromný bude
Btrach zlořečených, když jim skutečně Bůh sám vše­
cky nepravosti jejich před oči postaví. Jak se budou
třásti a chvěti! Všecko, co v pekle spatří a slyšeti
budou, bude jim vzpomínati a vyčítati zlé, jež činili.
Všecky osoby, jichž podvedli, oklamali, s nimiž zle
 Kap. 10. O výčitkách svědomí. 457

nakládali, jež zneuctili a v opovržení měli, jako pe­

kelná strašidla před nimi se objeví, čteme o Theodo-
richu, králi Gotů, že jednou dva rozšafné a zaslou­
žilé muže zavražditi nechal. A když brzy potom
svědomí jeho procitlo, domníval se, že jich všude,
ve dne v noci před sebou vidí. Jistého večera po­
stavili na jeho stůl neobyčejně velkou rybu. Tu
myslil ubohý, svědomím ztrápený král, že to je stra­
šidlo, kteréž naň zuřivě oči vyvaluje; vyskočil a
zkřikl: „Ha! toť jest hlava Symmachova, jednoho
z těch zavražděných mužů, toť jsou jeho jiskřící se
zraky, toť jeho zuby, jimiž mne roztrhati chce!“
Celý sděšený utekl z večeřadla. Onemocněl pak a
umřel za tři dni. — Není-li to hrozné trápení svě­
domí? Hroznější však budou míti zatracení v pekle.
Tam budou se všeho lekati a zuřiti. Styděti se
budou za příčinou svých hanebností. Rádi by se
před sebou samými ukryli, ale nebudou moci. Všude
jich bude pronásledovati pšíšerný pohled na to, co
v živobytí zlého učinili.

Při tom vždy na mysli mají, co již vytrpěli, a

tím Bpůsobem i předešlé bolesti se obnovují. A
kromě toho všeho mají jasné tušení, jak krásné nebe
jest a jaké blaženosti svatí tam požívají. I to jim
ustavičně na mysli zůstává. Štěstí nebešťanů pak
tím bolestněj jich vlastní neštěstí cítit nechává. H jřká
závist v nich se bez přestání obnovuje, tak že by
je sama ztrávila, kdyby zhynouti mohli. Víme dobře,
že závisť zde na zemi lidi utýrá a jako těžkou ne­
mocí obtěžuje, když vidí, jak bližní jsou šťastnější a
blaženější. Mnohý se dá závistí v tak velké míře
opanovati, že by šťastnějšího bratra na místě za­
vraždil. I skutečně Kain bratra svého Ábela usmrtil
z závisti a bratři Josefa prodali Egyptským do
otroctví. Zlořečení v pekle musí věděti, že svatí od
Boha milováni a vším dobrem obdarováni jsou, kdežto
458 Kap. 10. 0 výčitkách svědomí.

jich jen kletba ,a trýzeň stíhá. Protož v nich v

pravém smyslu slova závist zuří.
Pomysli tedy na stav zlořečených každý, kdo
zde obrazotvornosti své zneužívá, aby sobě rozličné
hříšné, ohavně a hanebné věci představoval! O jak
by neužívaná tato krásná a šlechetná vloha duševní
v pekle za trest trýznila, jestliže-by se člověk zde
nevzpamatoval a nepolepšil! Protož, kdokoli sobě
takového poklesku vědom jest, lituj svého hříchu,
prosiž Boha za odpuštění a rci nábožně:
„O B o ž e a P a n e m ů j ! t y s mi u d ě l i l obra»
z o t v o r n o s t , t u t o k r á s n o u v l o h u , a b y c h si
p ř e d s t a v o v a l p r a v o u k r á s u a d o b r o t u ne be
se v š e l i k o u s l á v o u a b l a ž e n o s t í a v e l k é
š t ě s t í b l a h o s l a v e n ý c h , t o t i ž p a t ř e n í na
tebe, jenž jsi všecka krása, rozkoš a do­
b r o t a . Ty chceš, a b y c h j e n o m v t a k o v ý c h
v ě c í c h z a l í b e n í měl , p o n ě v a d ž o n y mne
v ě č n ě š ť a s t n ý m u č i n i t i mohou. — Al e j a k
č a s t o jsem se p r o h ř e š i l r o z l i č n ý m i hří šnými
o b r a z y v d u c h u a myšlénkami, j a k m n o h o ­
k r á t e jse m v nich n e ja pné z a l í b e n í míval!
K o lik e r o n á so b n ě js e m o b r a z o t v o r n o s t svou
zhanobil a zneuctil! Lituji toho v hloubí
s r d c e m é h o a p r o s í m s n a ž n ě t ebe, P a n e m ů j !
za o d p u š t ě n í . P r o k l í n á m a mám v n e n á v i s t i
všecky hříšné obrazy v duchu a nechci s
m i l o s t í t v o u n i k d y v í c e j i m i se o b í r a t i .
Jen z t e b e , o Bože! z n e s k o n č e n é k r á s y a
v z n e š e n o s t i t v é a z n e b e s k ý c h vě c í c h c i
se r a d o v a t i . D e j ž mi k t o m u své m i l o s t i .
Ame n . “

Jako obrazotvornosti, tak zneužívají hříšníci také

druhou hlavní vlohu ducha, totiž rozum proti svě­
domí svému a budou za to v pekle na rozumu svém
trýzněni.
 Kap, 10. O výčitkách svědomí. 459

Rozum je člověku od Boha dán, aby ním Boha,

Pravdu nejvyšší, a od Boha zjevené pravdy spasi­
telné poznati a věřiti mohl, by pak dle nich žil a
svého nebeského Pána miloval, chválil a velebil.
Rozum je taktéž vloha k poznání a rozeznání do­
brého a zlého. Skrze tuto neocenitelnou duševní
silu je člověk Bohu, který všecko, co pravdivé a
dobré jest, zná, obzvláštním spůsobem podoben.
Všecky od Boha zjevené pravdy zachovávají a učí
se v 8v. katolické církvi, kterouž k tomu účelu Syn
Boží sám založil. Všecky je musí člověk věrně a
silně věřiti, ba hotov býti za ně svůj život dáti.
Takovým spůsobem má každý rozum svůj Bohu po­
drobiti. Že to slušné a spravedlivé jest, snadně
jest každému nahlédnouti. Nepochopujem-li některé
věci, které se v učení církve svaté k věření nám
představují, nesmíme se diviti, neb tím právě se do*
kazujě, že Bůh mnohem více učiniti, než člověk ro ­
zumem svým chápati může. Zásluha víry v tom
pozůstává, že rozum Bohu, jenž věčná neomylná
pravda jest, podrobujeme. Nevěříme proto, že to
rozumem svým pochopujem, nýbrž že to Bůh zjevil.
Právě tak, jak Božským zákonům vůli svou podro­
bovati máme, jest nám také rozum podrobovati zje­
veným pravdám a sice v každé části a každém
článku jejích.
Není však ani na tom dosti, nýbrž i k tomu
rozumu užívati máme, abychom od Boha zjevené
pravdy vždy lépe vědomí svému vštěpovali a jim
se vždy úplněj a dokonalej přiučovali. To pak se
děje bedlivým posloucháním slova Božího, čtením
dobrých knih, častým rozjímáním o věcích Božských
a obzvláště ustavičnou nábožnou modlitbou. Kdož-
koli tak se chová, toho osvítí Bůh, aby zjevené
pravdy lépe a dokonalej poznal.
Jestliže tedy rozumu na dvojí tento spůsob
Užito bývá, totiž k pqdrobení jeho pod víru svatou
460 Kap. 10. O výčitkách svědomí.

a k snažnému přiučování-se pravdám svatého nábo­

ženství: užívá se ho pravým spůsobem. Při takovém
jednání bude však i svědomí vždy rozumu přichva-
lovati, a rozum bude zas svědomí podporovati svě­
dectvím svým, že co ono žádá, dobré a slušné jest.
A tak člověk od obou k dobrému bude napomenut,
nakloněn a přiveden. Tak to chce také Bůh míti,
k tomu nám rozum dal.
Bohužel však hříšníci takovým spůsobem ro­
zumu neužívají, oni v něm hledají podporu nepra­
vosti své. Oni jej nepodrobují víře, neb Božské
pravdy bud! částečně aneb docela zamítají, proti
nim rozličné pochybnosti vymudrují a všelikteré ná­
mitky činívají, aby sebe sami klamali a podváděli.
To činívají, poněvadž pyšni a naduti jsou, a sebe za
rozumnější a chytřejší považují než jiné, a to svaté,
kteříž úplně všecko, co církev k věření představuje,
věřili a, jsouce dle víry takové živi, spasení došli.
Nejobyčejněj se stává, že hříšníci proto pravdy víry
svaté zamítají, poněvadž proti nepravostem jejich
směřují a hanebnosti jejich ostře kárají. Většina
kacířských společností a nevěra vůbec také z pýchy
braly počátek svůj. Ovšem se nešlechetní veřejně
jakožto nevěřící jevit musí, neb jinak by 6ami proti
sobě svědčiti museli, že jejich chování zlé jest. Proti
sobě však svědčiti nechtějí, protož raděj dobré zlým
a zlé dobrým nazývají.
Zlořečení v pekle také tu vinu na sobě míti
budou, že rozumu nikterak neupotřebovali k lepšímu
poučování svému v náboženství a ve věcích Božích
vůbec, tak že v nevědomosti zůstali. Skutečně mnozí
o náboženství tak málo vědí, jako slepý o barvách,
a přece se mají za velmi učené a moudré ve všem,
co se Boha týká. Slýchat jich často v hospodách
a rozličných společnostech, jak plnou hubou o svých
tmavých náhledech vypravují. Takoví lidé zajisté
zneužívají rozumu svého hrozným, mnohdy rouhavým
 ííap. Í0. O výčitkách svědomí. 461

spůsobem. Avšak i ti kladou vinu na sebe, kteříž

takovým hovorům slechu propůjčují.
Kdož z nich tak nešťastný jest, že bez nahlí­
žení viny své, bez pokání a polepšení z tohoto ži­
vobytí vystoupí, a nemoha býti zachráněn milosrden­
stvím Božím, k věčným trestům pekelným odsouzen
bude. Dostane tam docela jiné náhledy. Tam se mu
rozžhne hrozné světlo. Tam jemu otevře Bůh oči,
aby viděl k trýzni své pravdivost a vznešenost učení
církevního. Ovšem lépe jemu porozumí, než zde
nejvýtečnější učenec; ale zároveň pochopí, jak ne­
moudře a nerozvážlivě jednal, jak ješitná byla pýcha
a nadutost jeho, jak tmavá jeho osvěta a jak ha­
nebný jeho život. Co nejjasněji pozná, že podle obrazu
Božího stvořen byl, aby vyvýšen nade všecky ostatní
tvory pozemské k poznání Božímu přišel a pak
hodným se učinil, vejíti do dědictví Božího, do
stanův blahoslavených. K svému velkému trápení
pozná, jak marný byl svět, jak nebezpečným zása­
dám se oddal, jak drahocenným pokladem, t. duší
svou pohrdal, jak mnoho napomenutí a výstrah jemu
Bůh dal, a jak málo si toho všeho všímal.
ó, jak budou tam kvíliti a bědovati! Jak budou
ustavičně křičeti: „Ó, my bidní nerozumní lidé! kéž
bysme byli se přidrželi pravdivého učení církve
svaté! Ó, proklatá pýcho, nežbedná hrdosti! kamž
jste nás přivedli! Proč jsme jen taK zaslepení byli,
že jsme sebe za učenější, moudřejší a rozumnější
považovali než ty ‚ kteříž nábožně a ctnostně v
skromnosti živi byli! Ó, jak jsme se zklamali; oni
jsou ted v nebesích, v těch blažených sídlech dědic­
tví Božího, a my jsme v pekle, v hrozném tom ža­
láři ‘ temností a bolestí. Kéž bychom b í byli jen
maličko práce dali k poznání svatých a věčných
pravd náboženství; kéž bychom pilněj byli navště­
vovali kázaní a křesťanské cvičení! kéžbychom se
nebyli obírali čtením bezbožných rozmařilých a ne*
46á Kap. 10. O výčitkách svědomí.

cudných knih: nebyli byeme tak nevědomí v svátém

náboženství zůstali a tak bídně zahynuli!“
Takovému neštěstí svému budou ovšem bezbožní
sami vinni. I to zřetelně v pekle nahlížetí budou.
A takové povědomí své vlastní viny jim nevýslov­
ných muk spůsobí. Proto budou ustavičně úpěti
„Co jsem učinil! Kam. mne přivedla lehkomyslnost
má! Mohl jsem býti věčně blaženým, a ted! jsem na
věky zatraceným! Prostředků a příležitostí jsem mohl
dosti míti, ale neužil jsem jich. Napomenut jsem
býval dost často skrze rodiče, duchovní, zpovědníky,
učitele a přátele; ale já jsem přes to přese všecko
zůstal zatvrzelým. Měl jsem dosti dobrých příkladů,
ale nevšímal jsem si jich. Jen tak maličko jsem
měl činiti, a mohl jsem šťastným a blaženým na
věky zůstati. Ach, jak mnoho jsem podnikal, abych
ve světě přišel k něčemu; proč jsem zanedbal to
činiti, co mne u věčnosti k blahu pomoci mohlo ?
Ach, podle spravedlnosti se se mnou děje, zasloužil
jsem to tisíckrát.“
O Bože, tak mluviti musíme, jak velkou trýzeň
chová peklo v sobě pro rozum! Kdyby tam zlořečení
mučeni byli tak, žeby to jako nerozumná tvář ne-
chápelí, nebylo by to pro ně tak bolestné, jako
když celou ohromnou ztrátu, bídua záhubu před sebou
vidí a pochopují.
Kéžby to každý povážil a rozumu svého pravým
spůsobem užil! Držiž se milý čtenáři, věrně svaté
víry a odvracuj se ode všech žvastavých bezbožných
lidí, jenž se snaží tebe víry, nejdražšího pokladu
tvého zbaviti. Pokračuj denně v poznávání svatých
pravd a přičiň se všemožně, abys dle nich živ byl.
Pros Boha za milost a osvícení! Lituj posavádní ne­
tečnosti aneb zpozdilosti ve víře, jakož i každého
zneužití rozumu, a polepši se celým srdcem, abys
jednou na místě věčné hrůzy želeti nemusel. Rci
nábožně a vroucnou myslí:
 Kap. 10. O výčitkách avědomí. 463

„ D ě k u j i t o b ě , B o ž e můj! žes mi d a l
p r a v o u v í r u a m n e do c í r k v e s v a t é p ř i j a l ,
v níž j s e m t o h o t o v z n e š e n é n o o s v í c e n í r o­
zumu ú č a s t n ý m s[e s t a l a Bkrze ni ž na v š e c h
c e s t á c h ž i v o t a b e z p e č n ě v e d e n b ý t i mohu.
L t u jí z c eléh o srdce k a ž d é n e v ě r n o s t i a
k Ja ždé n e t e č n o s t i n e b z p o z d i l o s t i v p o ­
s l o u c h á n í t v é h o s v a t é h o sl ova . Z a m í t á m
a v n e n á v | i s t i mám v š e c k y p o c h y b n o s t i o
t vém s v a t é m u č e n í , a v ě ř í m v š e c k o , co tys
o v ě čn á P r a v d o , m l u v i l a z j evi l . V š e c k o
toto chci s d o k o n a lý m podro bením r o z u m u
s v é h o za j i s t é mít i . S p e v n o u s t á l o s t í c hc i
v ě ř i t i , i byť b y c h n e j h ů ř e p r o t i v í ř e s v é
p o k o u š e n b ý t i měl. V s v a t é v í ř e c h c i ž i v
b ý t i a u m ř í t i . P ř i s p ě j mi k p o m o c i , P a n e !
a p o s i l ň mn e v p ř e d s e v z e t í mém. V e d i ž
mne k l e p š í m u p o z n á n í t v é m u a t v ý c h s v a ­
t ých p r a v d , až k o n e č n ě j e d n o u v n e b i v í r a
v p a t ř e n í Be o b r á t í . A m e n . “

Nepravostní lidé krom toho také třetí mocnosti

duše zneužívají, totiž svobodné vůle. Za tou příči­
nou též v pekle na své svobodné vůli přísně tre­
stáni budou.
Svobodná vůle je vloha čili mocnost duše, s
jejížto pomocí člověk dobrou a pravou věc milovati
a rád vykonávati má. Svaté písmo dává svědectví
tomu, že Bůh člověku při stvoření svobodnou vůli
dal. V knize Sirach čteme toto: „Bůh n a p o ­
čátku učinil člověka a po n e ch a lh o vedení
ro z m y s lu jeho. — Před člověkem j e s t ž i v o t
i s m r t , d o b r é i z l é ; co si k d o o b l í b í , d á n o
b u d e j e m u . “ (Sirach. 15. k. 14.— 18. v.) I tato
vloha činí člověka Bohu poněkud podobným, a p ra ­
vým užíváním jejím stává se věrným obrazem Božínj,
464 Kap. lO. Ó výčitkách evědo tni.

Skrz svobodnou vůli může člověk všech sil těla i

duše k dobrému užiti, jestliže je všechny Bohu po­
drobuje a nimi jemu slouží, může však též jich zne­
užiti k hříchu a záhubě své. Svobodná vůle je tedy
velmi vzácný, alevšak také velmi nebezpečný dar
Boží. Zlému je vlastně vůle vinna. Jestliže člověku
schází dobrá vůle, nepomohou jemu žádná poučení,
napomenutí a milosti. Svědomí nechať ho jakkoliv,
přísně k dobrému navádí aneb od zlého odvracuje
to vše nic nedovede. Svobodnou vůlí svou může se
člověk úplně zatvrzelým učiniti. — Takovou měrou
tedy přivádí zlá vůle k zahynutí a skoro všickni
zatracení v pekle za zlou vůli svou pykati budou.
V pekle přede vším nastane pro vůli trýzeň
z p o z d n í lítosti. — Lidé tam poznají ohavnost a
zlost hříchů, ale budou zároveň viděti, že již v ni­
čem polepšiti se nemohou. Na věky budou nejtrp­
čích trestů zakoušeti a na věky budou míti na
mysli, že je pozdé, aby se s Bohem nějak smířiti
mohli. Ó, kéžby byli na zemi jen krátkou dobu
pravé pokání činili, byli by zachráněni, kdežto tam
soužení jedno za druhým jich věčně stíhati bude.
Kěžby jen jedinou kapku krve Kristovy měli, aby
ji za nepravosti své obětovati mohli! Ach, všecko
všude pro ně jest ztraceno.
Připamatujž sobě to každý, jemuž zde na zemi
maličké pokání již příliž obtížným býti se zdá. Zde
se nechce, kdežto se ješte činiti může; tam se bude
chtíti, ale konání už nebude možné. Bezbožníci v
pekle uznají svou pokaženost a hanebnost jakož i,
že vším právem od Boha odsouzeni a zlořečeni jsou,
oni v sobé cítiti budou potřebu polepšení svého ‚
věčně jim bude svědomí o tom do uší hulákati ale
nicméně přec musí zůstati, jaci jsou, totiž zlořečení
na věky.
Nedbalost už nikdy více nebude moci nahrazena
býti pilností a snažnou bedlivostí; a to je pro pe­
 kap. 10. 0 výčitkách své domi 465
kelníky nad míra velká trýzeň. — Kdyby ještě,
jako duše v očistci, Božské vůli se podrobiti mohli,
přestalo by hned pro ně peklo peklem býti. Ale
nic jim neposkytne útěchy. Onit na vůli své tre­
stáni budou, poněvadž vůle zneužívali k urážení
Boha. Poněvadž svobody své upotřebili k tomu aby
proti Bohu, nebeskému Pánu svému jednali, musí
za to dlíti ve vězení, ve vazbách duše tak těsných
a krutých, že nic, čeho by sobě žádali, dosáhnouti
nemohou. Jelikož nedbali za živobytí svého na to,
co Bůb chce a žádá, nebudou za to na věčnosti míti
od Boha, co oni chtějí
Tam obživnou a vzmohou se všecky vášně a
náruživosti v takové míře, že samy jako plameně
duši sžírati budou. Bez přestání budou chtít radosti,
rozkoše a potěšení; ale nestane se ani to nejmenší
podle vůle jejich. Ustavičně v nioh povstávati bude
chtivost pomsty; ale nebude jim poskytnuto ani nej­
menší příležitosti.. Věčně budou Boží spravedlivost
v nenávisti míti a tresty proklínati, avšak ani na
okamžení se tím jich nezbaví. „Věčně toho nedo­
sáhnou, čeho žádati budou, a kromě toho věčně
budou muset snášeti, co nebudou chtíti.11 Tak o tom;
mluví svatý Bernard. Připojuje k tomu otázku tuto:
„Zdaliž může něco traplivější býti, nežli ustavičně
toužiti po tom, co nikdy se nevyplní, a bez přestání
od sebe odvraceti, co vždycky zůstane ?“ (De consid.
1. 5. c. 12.)
Poněvadž bídní zlořečení uvidí, že nikterak a
ničeho nedosáhnou, čeho sobě žádají, budou sobě přáti
zahynutí ; avšak ani toho se jim nedostane- Spatří
zřetelně, že na věky svázáni jsou a trestné ruce
Boží nikdy neujdou. Smrti se hříšníci v tomto ži­
vobytí nejvíce bojí; v pekle pak bude nejvroucnějším
přáním jejich. Tak tomu nasvědčuje písmo svaté
slovy: „Lidé budou hledati smrt, ale nenaleznou
466 Kap. Í0. O výčitkách svědomí.

budou si žádati umříti, ale smrt bude prchati od

nich.“ (Zjev. 9. k. 6. v.)
Proto rceme: „O Pane a Bo ž e můj! z ac ho-
v e j ž m n e J m i l o s t í s v o u , a b y c h t i se Brdečnou
r a d o s t í , s p o k o j n ý m s v ě d o m í m a d ě t i n nou
d ů v ě r o u n a p o ř á d s l o u ž i l . J e s t l i ž e by c h v š a k
j e š t ě j e d n o u , — a p ř i sa mé t é t o m y š l é n c e
mi t r n e s r d c e v t ě l e , — j e s t l i ž e b y c h , p r a ­
vím, t a k n e š ť a s t n ý m b ý t i měl , že b y c h mi­
l o s t t v o u z t r a t i l , z d v o j n á s o b n i v é mně
v n i t ř n í nep oko j, s t r a c h s v ě d o m í a bázeň
p ř e d p ř í s n ý m s o u d e m t vým. Neb v onom
pád ě by mne poko j a n e c i t e l n o s t z n ič il y
a do z á h u b y p ř i v e d l y . P o k u d t y mně h r o z í š ,
nej s e m z t r a c e n , n e b i v y h r o ž o v á n í t v é j e s t
znamením m ilo s r d e n s tv í; k d y ž b y c h ale při
h ř í c h u a n e p r a v o s t i p o k o j n ý a t i c h ý byl,
b y l a by t i c h o s t t a k o v á bez p e č n ý m z namení m
mého b l í z k é h o zah y n u tí. Mluv tedy, o Pane!
s l u h a t v ů j s l y š í ! Uč i ň a b y c h s p a s i t e l n ý m
n a p o m e n u t í m s vě d o m í mého v ž d y c k y upo­
s l e c h n u l , a b y c h se j e d n o u t r p k ý c h a h o ř ­
kých v ý č i t e k jeho zbavil. O t e v ři o b z v lá ště
s r d c e mé B o ž s k é l á s c e ; to j e s t j e d i n á věc,
k t e r o u z d e n a zemi sobě ž á d á m. Amen. “

Kapitola XI.
0 věčnosti pekelných trestů.
Což posavad o pekelnýcch trestech vyloženo a
jednoduše zřetelně povězeno bylo, zajisté v stavu
jest, náležitou ošklivost a bázeň před peklem vzbu­
diti; ale hlavní věc přece jest a zůstane v ě č n o s t
těch muk. Ó, jak milokrásná myšlénka ohledem na
nebe jest; v ě č n o s t ; jak strašlivá ohledem na peklo!
 Eap. IT. O věčnosti pekelných trestů. 467

Věčnost přesahuje lidský rozum; žáden není sto , ji

vyskoumati aneb pochopiti- člověk nuzný a bídný
při vší strasti své má přece tu útěchu, že všecko,
co jej tíží, jednou konec vezme; kdyžby však my­
sliti musel, že zármutek, trýzeň, pronásledování a
bída nikdy konec nevezmou, zajisté by zmalomyslněl.
Vězí to v lidské přirozenosti, že se všecky věci,
které jednostejně dlouho trvají, byt i sladké a pří­
jemné byly, omrzí. Měl-li by někdo týden u stola
seděti jak by se mu nejskvostnější hostina zne­
chutila! Měl-li by někdo ve dne v noci na n e ­
pohodlnějším loži ležeti, jak by mu to bylo protivné 1
Měl-li by někdo několik dnů po sobě přítomen býti
nejveselejšímu plesu aneb sebe zajímavějšímu divadlu,
jak by ho ten čas místo potěšení sužoval! Slovem,
když i nějaká velmi příjemná věc jednostejným spů-
sobem dlouho trvá, nudí a omrzí. A jestliže se tak
děje při věcích, které naší přirozenosti příjemné
jsou, co se stane při těch, které nepříjemné a samy
o sobě obtížné jsou?
Pomysleme jen, ják sobě stěžují lidé, když dost
malý neduh aneb o sobě nepatrné nepohodlí dlouho
trvá. Mnohý praví hned po druhém, třetím aneb
desátém dni, že jest nej nešťastnějším člověkem.
Obraťme pak zraků svých k pekelným propastem.
Zdaliž tam nemusí zlořečení nekonečně více trpěti,
než kdokoli zde na zemi? A to jim netrvá jen ně»
kolik dnů aneb několik roků; i stotisíce let jsou
jen malé nepatrné částky věčnosti. Při tom ne­
mají ani té nejmenší naděje osvobození aneb ulevení
nějakého. To je přivádí k zběsilosti a zoufání. Když
jen na to pomýšlejí, zlořečí Bohu a sobě.
A co je věčnost? — Věčnost je čas, který vždy
trvá a nikdy nepřestane. Jelikož tedy peklo věčné
jest, trvá ono vždycky tou samou měrou, a nepře­
stane nikdy. Minulo-li stotisíc let, začíná druhé sto-
tisícletí a tak ustavičně dále bez konce. Jak ohrom*
468 Kap. 11. O věčností pekelných trestů.

nou myšlénku v sobě obsahuje slovo věcnost, po­

chopíme, když si trvání její v obraze představíme.
Mysleme sobě kouli droboučkého písku tak velkou,
jako naše země jest a k tomu ptáčka, kterýžby jen
jednou za rok přiletoval a pokaždé jedno zrníčko
písku odnesl. Kolík asi let by minulo, než by vše*
cken písek odnesen byl? Kolik st‚otisícletí by to
trvalo, než by jen dost malá část takové koule ode­
brána byla? Snad bys, milý čtenáři! se domníval,
že by všecken písek do věčnosti nebyl odnesen; ale
věru tomu není tak. Písek by byl rozebrán, a věč­
nost byla by pořád ještě tak ohromná před námi,
jako moře, když z něho jednu kapku vyjmeme.
Země naše by musela konečně zmizeti, kdyby se
vždy jen za tisíc let jedno zrnko prachu z ní ztra­
tilo; ale času věčnosti neubude. Kdo by nežasnnl,
když na to pomyslí!
Kdyby Bůh anděla p o s l a l k branám pekelným,
aby tam ohlásil toto: „Slyšte zlořečenci! Bůh se
nad vámi slitoval a naporučil, aby malé ptáče ročně
jedno zrnko písku z země odneslo; až tedy země
celá rozebrána bude, přestanou muky vaše a vejdete
do blažených stanů Božích,“ Co by na to odpově­
děli pekelníci? — Ó, zajisté by se všickni na zem
vrhli a děkovali by s radostí, jakoby již ten den
vysvobození býti měl. A přece by to jen malá
útěcha byla, neb tisíce stotisíců let by muselo uply­
nouti, nežby se jim brány hrozného vězení otevřely.
Ach, jak často by se ptali, zdaliž zas zrnko odne-
šeno bylo. Ach, jak toužebně by říkali: «Přijdi, ó
přijdiž zas brzy ptáče milé!“ Ale při tom všem by
se přěce těšili, neb po milionech let by konečně
přece vysvobozeni byli. Dlouhé by bylo čekání
jejich, ale přece.nikoliv marné.
Avšak Boží spravedlnost je tak přísná, že ani
té milosti zlořečeným neposkytne. Po tak ohromném
množství let, že si jich žáden člověk představiti s to
není? tak málo naděje mají, jako na počátku. Za­
 Kap. 11. O věčnosti pekelných trestů. 469

jisté jest to tedy strašlivé pomyšlení! — O Bože,

jak nepochopitelná je spravedlivost tvá! Věru, tak
jest velká, jak ty sám: totiž nekonečná. A když ty,
o Bože můj! jenž takové nevystižitelné milosrden­
ství v sobě chováš, že co všickni otcové na světě
nejmilejším dítkám svým učiniti nemohou, rád po­
skytuješ, zároveň tak přísně s přestupiteli svých
zákonů jednáš: jak zlý musí tedy smrtelný hřích,
býti, když právě proň na svou dobrotu tak zapo­
mínáš! Dočítáme se o jistém člověku, že celým
srdcem marnosti tohoto světa oddán byv, jednou
rozjímání o věčnosti podnikl, ale při něm tak velice
sám nad sebou se zhrozil, ž'e zvolal: „Věrunenalezl
bych člověka, kterýžby pro všecko na světě třicet
neb čtyřicet let na nejpohodlnějším a nejskvostněj­
ším loži vytrval; jaká šílenost tedy vězí v tom, když
se někdo k vůli nějakého malého zisku aneb skrov­
ného ukojení nezřízených žádostí vydává v nebez­
pečenství, věčně na plamenech pekla museti se zdr­
žovati!8 Toto rozjímání proň bylo tak výhodné, že
od oné chvíle dráhu nepravostí opustil a křesťanský
nábožný život začal. V tom pak takové pokroky činil,
že se stal svatým.
I nám jest o tom spasitelně rozjímati. Katoli­
cké učení o věčnosti pekelných trestů již v prastarém
Athanasiánském snesení obsaženo jest. Ovšem ho
jen svatý Athanasius sestavil, ale celá církev svatá
ho za pravé uznala i potvrdila. Slova onoho snesení
jsou: „Ti, kteříž dobré činili, vejdou do života věč­
ného; kteříž ale činili zlé, do věčného ohně.“
Pro toto učení bojovala napotom církev svatá
proti některým žákům slovůtného Origena ‚ kteříž
dokázati chtěli, že muky zlořečených lidí a také
tresty dáblů konec vezmou, načež bezbožní a člábli
do svého prvotního stavu se vrátí. Na sněmě By-
zantinském, roku pětistého tři a třicátého držaném,
zavrhla církev určité takové bludné učení. V jiném, totiž
470 Kap. 11. O věčnosti pekelných hříchů.

čtvrtém Lateránském sněme vyřkla církev sv, násle­

dující větu: „Bezbožní s ďábli věčný trest, dobří
ale s Kristem věčnou slávu obdrží.“ Totéž učí sněm
Tridentský v čtrnáctém sezení.
Církevní toto učení podporuje:
1. Písmo svaté na mnohých místech. Tak již
v starém zákoně prorok Isaiáš psal: „I vyjdou lidé
a uzří mrtvá těla mužů, kteříž přestoupili proti
mně, dí Hospodin: červ jejich n e u m ř e a o h e ň
n e u h a s n e . “ (Isai. 66. k., 24. v.) Tak podobně
prorok Daniel předpovídal, že „množství těch, kte*
říž spí v prachu země, procítí; jedni k ž i v o t u věč­
nému a druzí k p o t u p ě , aby ji vid ěli vždy­
c k y . “ (Daniel 12. k., 2. v) Kniha moudrosti o bez­
božných praví, že v jistý čas „budou padati beze
cti a v pohanění mezi mrtvými na věky.“ (Moudr.
4. k., 19. v.)
Úplného potvrzení dochází učení o věčnosti
pekelných trestů v písmech nového zákona. Tak
ubezpečuje Ježíš Kristus podle evangelium svatého
Matouše, že „bezbožní půjdou do t r á p e n í v ě č ­
né ho, ale spravedliví do života věčného.“ (Mat. 25.k.,
46. v.) Svatý Pavel v druhé epištole k Thessalon-
ským dí, že „ J e ž í š K r i s t u s u v e d e v p l a m e n i
ohně pomstu na ty, keříž neznají Boha a
k t e ř í ž n e p o s l o u c h a j í e v a n g e l i a j e h o ; oni
p o k u t y v ě č n é t r p ě t i b u d o u v z a h y n u t í od
t v á ř ? P á n ě a od s l á v y moc i j e h o . “ (II. Thes.
1. k., 8. a 9. v.)
Někteří bludaři ovšem v zaslepenosti své tvrdili,
že vyhrožování věčným peklem, jakž se v písmě sva­
tém nachází, jen slovem zůstane a v skutek uve­
deno nebude, neb prý se těmi řečmi lidé jenom
snadněj od hříchů zdržovati mají. Ale dobře proti
takovým zlehčovatelům slova Božího řekl svatý papež
Řehoř veliký: „Jestliže Bůh dal falešné vyhrůžky,
dal také falešné přípovědi.“ Pak by také biblické
 Kap. II. O věčnosti pekelných hříchů. 471

učení o věčném blahoslavenství jen slibem zůstalo»

ale vyplněno nebylo. Ostatně je taková řeč pravým
rouháním se Bohu, neb mu upírá nejvyšší dokona­
losti. Bůh sice může zlé k dobrému nazpět obra­
ceti, ale nikdy nemůže sám něco zlého učiniti, aby
z toho snad něco dobrého pošlo. Kdyžby nás Bůh
falešným vyhrožováním trestů věčných jen strašiti
chtěl a při tom žádného úmyslu nemel slovům svým
dostáti, byl by patrně lhářem. A něco takového o
nejvyšším, nejsvětějším a nejdokonalejším Pánu našem
mysliti, nelze leč šíleností nazvati.
Někteří protivníci chtějí pro sebe svědectví z
výroku svatého Petra bráti, že konečně všickni tvo­
rové spaseni a blaženi budou. Svatý Petr totiž řekl;
„Ježíše Krista zajisté musí pojmouti nebe až do
č a s u n a p r a v e n í všeho.“ (Skut. 3. k. 21. v.) Ale
v té řeči věru není míněné přivedení bezbožných a
zlých duchů do předešlého stavu, nýbrž pouze pro­
měnění a oslavení zevnějšího světa vůbep, čili upra­
vení nového nebe a nové země, jak to v zjevení
svatého Jana (21. k., 2. v.) připovězeno jest.
Také z následujících slov svatého Pavla, kteráž
Kolosenským napsal, někdy se zneužívá k podporo­
vání mylné důměnky o věčnosti: „Zalíbilo se nebe­
skému otci, aby skrze Ježíše Krista smířil s sebou
všecko, v pokoj úvodě skrze krev kříže jeho i co
na zemi, i co na nebi jest.“ (Kolos. 1. k., 19. 20. v.)
Avšak tato slova platí jen o všeobecném vykoupení
člověčenstva, čili o dané možnosti, že každý podíl
na spasení bráti s m í a m ů ž e , nikoliv ale o nutnosti,
jako by onen podíl bráti musel.
Také ústní podání potvrzuje skrze svědectví ze
všech století křesťanské doby čerpaná věčnost pe­
kelných trestů. My jen některé ze starších sv. otců
církve zde na paměť sobě uvedeme.
Y prvním století po Kristu psal svatý Klement:
„Nesmrtelné jsou také duše bezbožných, pro něž
472 Kap. 11. O vičnoití pekelných trestů.

by lépe bylo, nebýti nezrušitelným!; neb ustavičným

trestem a neuhasitelným ohněm trápeny, přece ni­
kterak konec vzíti aneb zahynuti nemohou.“
Svatý mučedlník Justin dí: „Aby žáden namít-
nouti nemohl, že co o mukách bezbožných a věčném
plameni pekelném učíme, jen mamá, nepodstatná řeč
jest, odpovídáme krátce: Jestliže trest není věčný,
nestává žádného na nejvýš moudrého, svatého a spra­
vedlivého Boha, aneb on se nestará o lidi.“
Ireneus, který v druhém století po Kristu z
Asie do krajin nynějšího Francouzska přišel a ja­
kožto biskup v městě Lyoně umřel, zůstavil po sobě
v spisech svých následující vyjádření: „Trest těch,
kteříž nevéří slovu Božímu a jeho příchodem pohr­
dají, bude velmi přísný, a to n e j e n časný, n ý b r ž
v ě č n ý . “ (4. s. pr. nev.)
Tertullian ve spise o duši praví: „Duše dle zá­
sluh budou bud k trýzni aneb k potěšení přivedeny;
oboje pak bude v ě č n ě trvati.
Svatý Cyprián ve spise o chvále mučedlníků d í'
„Pronásledovatele bude oheň, nehynoucí trýzeň sop­
tící jakožto v ě č n á pomsta za nepravosti trápiti.“
Řehoř Nazianzenský v patnácté řeči své toto
pr onesl: „Y pekle nebude ani pokání ani polepšení. ■—
Obzvláště bude zlořečené trápiti, že od Boha zavr­
ženi a na svém svědomí odznak v ě č n é h a n b y no­
siti budou.“ Svatý Augustinus v jeden a osmdesáté
příležitostní řeči tvrdí, že „onen oheň, který v pekle
hořeti bude, bez přestání jednak mučiti, jednak zlo­
řečené zachovávati bude, aby nezahynuli.“
Svatý otec Jarolím ve výkladu písma svatého
má tato slova: „Kdyby peklo nebylo věčné, jaký
rozdíl by byl mezi pannou a nezbednicí? — Měli
by snad, kdyžby také zlí duchové jednou z trestů
vysvobozeni byli, Gabriel a Belzebub sobě rovni býti?
Měli by apoštoli a duchové zlých činů býti jednou
stejní? Měli by býti praví a falešní proroci, mu­
 Kap. 11, O věčností pskelných trestů. 473

čedlníci a mučitelé jejich totéž ? Kdybychom takové

myšlénky připustili; řekli bychom, že budeme spolu­
dědicové zlého ducha v nebi. — Avšak bezbožní
budou zajisté do pekla uvrženi a tam odevzdáni
mukám tak, aby navždy jejich přepych ponížen byl.“
A tak mluví mnoho jiných svatých otců a uči­
telů církve. Ostatně s důsledností podle jiných
článků naší svaté víry také o věčnosti pekelných
trestů souditi musíme Tak stojí nekonečnost muk
v pekle v nejužším spojení s potřebností vykoupení
skrze Ježíše Krista. Bez účastenství v zásluhách
jeho umučení a smrti zůstává vina hříchu nesma­
zána. Spojení však mezi Vykupitelem a tím, který
na vykoupení podíl bere, činí jen toto vezdejší
živobytí možným. Pokud člověk na zemi žije ‚
jest členem celého člověčenstva a protož aspoň větev
onoho stromu, který skrze milost Spasitele, jenž
také člověkem se stal, při životě udržen bývá. Po
smrti však jest bezbožný ulomená suchá větev, k te ­
ráž už z kořene žádné obživující síly bráti nemůže.
Tehdy už není žádného spojení mezi člověkem a
Spasitelem, jestliže skonal s vůlí Bohu protivnou.
Kdožkoli tedy z vlastní viny opomenul účastenství
bráti v spasení, dokud to možné bylo, kdo vstoupil
do věčnosti s těžkým hříchem: ten se odtrhl na
vždy. Proň platí vykonpení tak málo, jako by se
ani nebylo stalo. Vždyť i dušem v očistci se do­
stává proto spasitelné milosti, poněvadž zde na zemi
nevystouply docela ž duchovního spojení s Ježíšem
Kristem, a poněvadž umřeli co přátelé jeho. Že od­
puštění a účastenství v spasení těmi, jenž smrtelnými
hříchy se poskvrnili, nemožné jest, naznačuje Ježíš
sám v následujících slovech evangelia svatého Marka:
„ K d o b y se r o u h a l p r o t i D u c h u s v a t é m u ,
nebude m ít i odptfštění na v ě k y , ale vinen
b u d e v i n o u v ě č n o u . “ (Mark. 3. k. 29. v,) Protož
také ukazuje v příkladu o boháči a Lazarovi, že
474 Kap. 11. O věčnosti pekelných trestů.

mezi zlořečenými a svatými nepřekročitelná hráza

jest, tak že nelze svatým za bezbožné ani orodovati.
V jiném ohledu samo vykoupení nás tušiti ne­
chá, že peklo věčné jest. Ježíš nás totiž neosvobodil
ode všech časných trestů. Tak na př. nejsme osvo­
bozeni od časné smrti. Jelikož tedy nás Ježíš Kri­
stus neosvobodil od časných trestů, musel to učiniti
od věčných; neb jestližeby nebylo věčných trestů,
nedalo by se vysvětliti proč Ježíš za nás tak bo­
lestnou smrť podstoupil. Jenom věčné peklo může
takovou obět učiniti pochopitelnou. V tom smyslu
řekl sv. Tomáš: „Laskavé vykoupení mně dodává
více strachu, nežli přísný 'trest padlých andělů.“ —
„Neb, kdyby tresty pekelné nebyly věčné, nebyl by
nikdy Syn Boží sám smrť na kříži podstoupil, aby
od nich osvobodil.“ dokládá svatý Bernard.
Yšecky námitky, které by se proti věčnému
trvání pekla činiti mohly, jsou liché a nepodstatné.
Jelikož ale velké množství zkažených lidí pomy­
šlením na věčné zatracení velmi nemile dotknuti
bývají, naskytovali 6e dříve a naskytují se teď
mnozí, jenž rozličné důvody proti peklu udávaji.
Avšak, jak jsme řekli, takové důměnky jsou vysta­
vené na písku.
Katolické učení o věčnosti pekla neprotiví se
d o b r o t ě Boží. Nesmíme sobě nejdokonalejší do­
brotu Boží tak představovati, jak asi dobrotu sla­
bého nějakého člověka, který dětem svým všecku
nezbedu promine. Božská dobrota nelze býti od­
loučena od spravedlivosti. V Bohu, poněvadž jediná
jednoduchá bytost jest, jedna toliko dokonalost se
nalézá, v níž všecky vlastnosti, tedy také dobrota a
spravedlnost zahrnuty jsou. Dobrota Boží účinkuje
jenom potud, co svatosti a spravedlnosti jeho žád­
nou újmu nepůsobí; jinek by byla slabostí. „ B ů h
s i c e d o b r o t i v ý j e s t , a l e t a k é správě*
d l i v ý . “ Tak praví žalm 114, Ač dobrota Boží
 Kap. 11. O věčnosti pekelných trestů. 475

nekončená jest, nenásleduje z toho přece, že snad

ustavičně proti sobě jednati nechá a všecku nepo­
slušnost vzdorovitost ‚ potupu a křivdu až do ne.
konečná tiše přijme, nečiníc nic kromě ustavičného
odpouštění. Ostatně připustiti můžeme ‚ že o tom ‚
jak velké množství těch bude, kteříž dobroty Boží
na věky nezkusí, nic určitého v písmech svatých
nenacházíme. Ovšem každý těžký hřích, s nímž
někdo ze světa sejde, přivede za sebou' věčné zahy­
nutí, ale toli smíme očekávati že Bůh při každém
provinění položí na váhu také všecky okolnosti,
které nějak zlobu zmírní aneb omluví. Kdo však
nenávist proti náboženství a pravdám jeho v sobě
chová, kdo určitě bez pokání zůstává, zde na zemi
do posledního dechnutí více zlému duchu než an­
dělu se podobal, ten zajisté ani na věčnosti se ne­
bude hoditi do spolku andělů pří vší dobrotě a las­
kavosti nebeského otce.
Věčnost zatracení neprotiví se m o u d r o s t i
Boží. Ovšem praví mnozí, že trest moudrý má míti
tu vlastnost, aby provinilce polepšil- Jestliže pak
v pekle na věky polepšení možné není, byla by tím
moudrost Boží zastíněna. Ale to je mylná řeč. Po­
lepšení hříšníkovo není ani jediným ani nejhlavněj­
ším účelem trestu Božího. Bůh na věčnosti hlavně
proto trestati bude, že to jeho svatost a spravedli­
vost žádá. Lidský soudce ovšem při ukládání po­
kuty může jen záměr míti, aby provinilec bud po­
lepšen aneb alespoň neškodným učiněn byl; ale Bůh
má neskončené vyšší účely a celý pořádek světa
žádá odloučení a potlačení zlého. Pakli by Bůh
jenom proto trestati měl, aby se hříšník polepšil,
bylo by zatvrzelému nešlechetníku, jenž se naskrz
polepšiti nechce, nejlíp; neboť Bůh vida, že se po­
lepšiti nedá, neměl by marných prostředků užívati.
Někteří mudrují takto: „Mezi proviněním a tre­
stem "má dle spravedlnosti jistý poměr panovati,
 476 Kap, 11. O večno6tí pokelných trestů.

Jestliže však za několik let v hříchu prožitých by

měl následovati věčný trest, nebyl by v tom pravý
poměr.“ —■Na to se ale dá odpověděti: „Nikoliv,
na hříšném činu, byt i sebe ohavnější byl, neleží je­
diná příčina v ě č n é h o zavržení, nýbrž na nekajíc­
nosti, která zůstane-li vždy, vždycky trestána býti
musí. Nesmíme jen na krátký čas, ve kterém hřích
páchán bývá hleděti, nýbrž hlavně zřetel obráceti k
zlé nepolepšitelné mysli. Ostatně se to děje také
při lidských soudech, že čas trestu nestojí v žádném
poměru k času spáchaného zločinu. Tak na příklad
vražda za několik minut učiněná trestána bývá mno­
holetým ukrutným žalářem. Bůh netresce jen pro
čin, ale také hlavně pro mysl od něho odvrácenou,
kterou hříšník na onen svět s sebou přinese. Jakáž
pak mysl bezbožného jest, když na onen svět vstoupí,
vyjádřil nejlépe svatý papež Řehoř, an dí; „Hříšník
tehdy má tu vůli v sobě, aby věčně živ byl, aby
věčně hřešiti mohl.“ A jakož tato vůle zůstává
věčně, tak i podle spravedlnosti trestuhodnost a sku­
tečný trest věčně zůstává.
Řekl bys však, milý čtenáři! že, poněvadž Bůh
na nejvýš milosrdný jest, jemu možné není, aby ubo­
hého hříšníka pro jeden jediný hřích věčně trestal.
Avšak v skutku je to jistá pravda, že člověk, byť i
sebe světější život vedl, jestliže by třeba před samým
odchodém z tohoto světa jediný smrtelný hřích spá­
chal, na věky bez ohledu na ostatní Bvatý život za­
vržen by byl. Tomu se ovšem i král David divil
a též skoro myšlénku připouštěl, že to možné není.
V žalmu šest a sedmdesátém čteme toto: „ Z k o r ­
m o u c e n j s e m, a n i ž m o h u m l u v i t i . P ř e m ý š l í m
o dnech s t a r ý c h a m á m l é t a d á v n á n a my­
sli. A r o z j í m á m v n o c i v s r d c í svém, z d a l i ž
na v ě k y z a v r h n e Bů h ; a n e b z d a l i j i ž n i k d y
v í c e se n e s l i t u j e ? An e b do k o n c e m i l o s r ­
d e n s t v í s v é o d t r h n e ? An e b o z a p o m e n e - l i
 Kap. 11. O věčnosti pekelných trestů. 4??
B ů h s m i l o v a t i se? A n e b z a d r ž í - l i y h n ě v u
svém m i l o s r d e n s t v í s v é ? “ Eihle jak hluboce
rozjímá nábožný žalmista o přísném soudu Božím a
jak téměř v citu svém za nemožné považuje, aby
Bůh ubohého člověka na věky trestal. Že však to
věřil, dosvědčuje v žalmu osm a čtyřicátém, řka:
„Pro jakou příčinu se mám strachovati v den zlý,
když nepravost paty mé obklíčí mne? — Bratr tehdy
nevykoupí, aniž vykoupí jiný člověk, ješto nemůže
dáti Bohu výplaty své, ani ceny za vykoupení duše
své; byť i pracoval o to na věky a živ byl věčné.“
Věčnost pekla není jenom důměnka, nýbrž
pravda od Boha samého mnohočetnými důkazy po­
tvrzená a určité učení církve Bvaté. Věru, ani zře-
telněj tato pravda vyslovena býti nemůže než v šlo­
vích Ježíše Krista, an v soudný den bezbožným
řekne; „ O d e j d ě t e o d e m n e , z l o ř e č e n í , d o
ohně v ě č n é h o . “
Považme jen, kdož onen jest, kterýž tato slova
pronesl! Jest to Syn Boží sám věčná pravda. Kterak
by tedy někdo nejmenší pochybnosti připustiti mohl?
Při tom nesmíme zapoměti, že ten výrok učiní Ježíš
Kristus co nejvyšší soudce živých a mrtvých u pří­
tomnosti všech andělů, lidí a zlých duchů, kteříž
k tomu účelu shromážděni budou. Každý soudný
výrok zajisté co'nejzřetelněj vyřknut býti musí, aby
žádné nedorozumění místa míti nemohlo. To bez
pochyby také věčný soudce zachová, a užije slov
tak, aby žáden jinak jich sobě vykládati nemohl. K
spravedlivým promluví: „Pojdte požehnaní otce mého,
a vládněte královstvím, kteréž vám připraveno jest
od počátku světa.“ A jak v těchto slovech žáden
původu nalézti nemůže, žeby vláda královstvím ne­
beským měla jen do jisté doby trvati, tak tím méně
se domýšleti smíme, že v slovech: „Odejděte do
ohně věčného,“ smysl, jakoby věčnost zde nevyzná-
čovala nekonečný čas, obsažen jest.
478 Káp. 11. O Věčnosti pekelných trestů.

Aby též žáden přednesti nemohl, že sice oheň pe­

kelný věčně hoří, ale zlořečení v něm přece věčně
podrženi nebudou, řekl Ježíš Kristus na jiném místě,
že jsou hříchové, kteříž ani na tomto, ani na onom
světě odpuštěni nebudou. (Mat. 12. k. 32. v.) A
opět na jiném místě evangelia sv. Matouše (25. k.
46. v.) řečeno o bezbožných, že půjdou do trápení
věčného.“ Věčné trápení jest zajisté takové, kteréž
nikdy konec nevezme.
Tak vysvítá z vlastních slov Páně, že tresty pe­
kelné věčně trvati a zlořečení docela žádné naděje
míti nebudou, aby od svých těžkých trápení osvo­
bozeni byli. Kniha přísloví tuto myšlénku pronáší
následujícími slovy; „Umře-li člověk v hříchu, nemá
žádné naděje více.“ (Přísl. 11. k. 7. v.) Tak mluvili
též svatí apoštolové, neb to mnohá místa jejich
spisů dokazují. Jen jednu třeba zde uvedu. Svatý
Jan v zjevení svém o bídných hříšnicích v pekle dí;
„Dým m u k j e j i c h v y s t u p o v a t i b u d e n a v ě k y
věků; nebudouť m íti o d p o č i n u t í ani v e
d n e a n i v n o c i ti, j e n ž se k l a n ě l i š e l mé a
o b r a z u j e j í m u . “ (Zjev. 14. k. 11. v.)
I církev svatá povždy učení toho se přidržela,
že zlořečení nikdy více z muk svých vysvobozeni
nebudou. Jiné učení, tomuto protivné, vždy určitě
zavrhla. Věčné trvání pekelných trestů činí nej­
hroznější článek našeho svatého náboženství a proto
hledají nevěřící a špatní křesťané ro.sličné ony ná­
mitky činiti, o kterých již mluveno bylo. Ovšem
odvolávají se na moudrost, dobrotu, lásku, spravedli­
vost i milosrdenství Boží, ale jak nepodstatné jejich
řeči jsou, dílem už jsme pozorovali, dílem to vyňati
můžeme z rozvážení obzvláštních příčin, proč Bůh
hříšníky, kteříž se před odchodem z tohoto světa
napraviti nechtěli, věčně zatratí. Jsouť pak příčiny
k tomu následující;
 kap. 11. O věčnosti pekelných trestů. 479
P ř e d n ě trestati bude Bůh věčnými mukami,
poněvadž žáden jiný trest by nebyl dostatečný ohledem
na smrtelný hřích. Velikost hříchu se měří podle
velikosti toho, jenž nim uražen jest, a. ten jest Bůh,
neskončená Velebnost. Svatý Bernardin ze Sieny
praví: „Skrze každý smrtelný hřích se působí Bohu
nekonečná urážka a nekonečné toto provinění patří
také bez konce trestati. „Nyní pak žáděn tvor ne­
může nějakou n e k o n e čně v e l k o u a k r u t o u trý­
zeň snésti, jsa tvorem' obmezeným, a protož Bůh
ustanovil, aby neskončeným časem spravedlnosti jeho
zadost se učinilo. Tak učí svatý Tomáš Akvinský.
Jestliže se nám věčný trest nad míru tvrdým býti
zdá, děje se to jedině proto, že sobě úplnou trestu-
hodnost smrtelného hříchu představiti s to nejsme.
Bůh sám ji zná. On pak proto tak přísně zachází,
poněvadž to žádá neskončená spravedlnost jeho.
Za d r u h é nezůstanou ti, jenž těžkým hříchem
obtíženi jsouce z tohoto světa sejdou, proto na věky
v pekle, že se Bůh nad nimi nebude chtít smilovati,
nýbrž za příčinou, že se nad nimi nebude moci smi­
lovati, neb oni se neobrátí k němu. Mohl by si
nejeden pomysliti, že zlořečení v pekle brzy uznají,
že v živobytí svém chybili a následkem toho se o=
bráti; ale každý ‚ kdo by s takovou důměnkou se
zabýval, zapoměl by, že doba, v níž se k Bohu na­
vrátiti a polepšiti lze, jedině vezdejší živobytí jest.
Tu se každému bez výminky dostává času a příleži­
tosti k. tomu; Bůh tu čekává mnoho měsíců, někdy
mnoho let, a povolává hříšníka teprv tenkrát, až
naskrz všecky příležitosti k pokání a polepšení za­
mítnul. V pekle se žáden více obrátiti nebude moci,
poněvadž samými bezbožníky obklopen bude a žá­
dné milosti od Boha nedosáhne. Milost je určena
jen pro vezdejšek. Pak budou zlořečeni tak zatvr­
zelí, že ani lítosti do srdce připustiti, ani proseb za
odpuštění konati nebudou chtěti. Umře-li někdo v
4&0 Kap. i l . O věčností pekelných trestů.

smrtelném hříchu, bude v něm tak zatvrzen, že na

věky od něho upustit nebude moci. Svatý Jarolím
dí o takovém: „Nenasytný jest v hříchu.“ Máť
takovou nenávist proti Bohu, že by mu všelikterou
možnou křivdu a urážku spůsobil, pakli by jen směl
a mohl uškoditi. Nežli-by se ponížil a za odpuštění
prosil, raděj bude v pekle na věky. Tak žije hřích
v hříšníku věčně, a protož podle práva a spravedl­
nosti trest věčný zasluhuje. Svatý Augustin tvrdí
v spise svém o městě Božím, že by zajisté peklo ne­
trvalo věčně, pakli by hřích jej zasluhující také
věčně netrval. — Nečiní tedy Bůh žádnému zlo-
řečenci bezpráví, když věčně tresce; nucena jest k
tomu spravedlnost jeho věčně trvajícím a nikdy ne­
vymazaným hříchem.

Slyšme, co o té věci praví papež Inocenc tře tí!

„ Nechať se ž á d e n n e k l a m e sám, ř k a : B ů h
se n e b u d e v ě č n ě h n ě v a t i , j e h o m i l o s r d e n ­
s t v í j d e n a d e v š e c k o , č l o v ě k h ř e š í v čase,
p r o č e ž ho B ů h t a k é j e n v čase t r e s t a t i bude.
— O z p o z d ilá naději, o lichá dům ěnko! V
p e k l e n e n í ž á d n é h o v y k o u p e n í . Vě č n ě b u d e
se B ů h n a z l o ř e č e n é h n ě v a t i , p o n ě v a d ž
s p r a v e d l i v ý jest. Věčně ne chá t r e s t , neb
věčně hřích nebude smazán.— K d o v p e k le
bude , ač n e b u d e m í t i mo c i k s k u t k ů m j a k o
n a z e m i , p ř e c e z ů s t a n e p ř i zlé v ů l i , j a k o ž
o tom psáno jest: pýcha těch, jenž tebe
Bo ž e n e n á v i d í , v ě č n ě roste. — Z a t r a c e n í
zoufaj í a t r a t í všecku naděj spasení, ale
se n e p o k o ř í , b a z l o s t a n e n á v i s t j e j i c h se
j e š t ě v z m á h á t a k , že i t oho, s k r z e n ě h o ž
se t a k n e s m í r n ě n e š ť a s t n ý m i c í t í , p ř e s e
všecko proklínají. — Takovou tedy měrou
ponese k a ž d ý bezbožník p ř í č i n u trý z n ě
své u s t a v i č n ě s s ebou, a p r o t o j e B ů h d l e
 Kap. 11. O vóčnosti pekelných trestů, 481

s p r a v e d l i v o s t i své be z p ř e s t á n í s t í h a t i
bude.“ —
Za t ř e t í proto Bůh zlé věčně trestati bude,
poněvadž je právě v té míře v nenávisti, jako dobré
v lásce má. Dobré však miluje nad pochopení, tak
že je věčnou blažeností odměňuje; protož se též
souditi dá, že věčnou nenávistí také zlé trestati bude.
Pakli by toho Bůh nečinil, nebylo by rovnováhy v
jeho spravedlnosti. Jak velikou dobrotu při odmě­
ňování, tak velkou zajisté přísnost při trestání je­
viti bude. Jestližeby trest pekelný jednou konec
vzíti měl, a jestliže by se zlořečení potom k blaho­
slavenství ustavičně trvajícímu dostali ‚ byli by
konečně přec oněm rovni, kteříž v milosti na
onen svět přišli; nebe by pak nebylo výhradnou od­
měnou spravedlivých a bylo by jednou stejné, zdaž
někdo pobožně aneb bezbožně živ byl. — Patrně
se to protivuje lidskému rozumu a citu.
Z a č t v r t é Bůh ustanovil pro hříšníky věčný
trest, poněvadž nejmohútnější prostředek jest, člo­
věka od hříchu odstrašiti a zde pořádek a bezpeč
udržeti. Bůh jest Pánem nebes a země, jeljo vůle
jest svatá, a účel všeho stvoření jen tehdy dosažen
býti může, když se vůle Boží děje na nebi jako na
zemi. Bůh musí na tomto svém úmyslu setrvati,
poněvadž by jinak proti sobě samému jednal. Musí
tedy Bůh užiti prostředků, aby lidi od hříchů čili
přestupování zákonů svých všemožně odvrátil. Pakli
by ale jenom časné tresty určil hříšníkům, neužil by
takto nej vydatnějších prostředků a jednal by proti
své moudrosti., Neboť, kdyžby se lidé nemuseli obá­
vati věčných trestů, na časné by tak málo dbali, že
by bez strachu nejhanebnějších nepravostí ^e do­
pouštěli. O tom pronesl církevní spisovatel Tertul­
lián následující slova: „Co by se d ě l o p a k l i - b y
nebyl Bůh v ě č n ý c h t r e s t ů určil? — P o z o ­
r u j e m e t o t e d , že i t ě m i se l i d é s o t v a od
482 Kap. 11. O věčnosti pekelných trestů.

z l ý c h s k u t k ů z d r ž e t dávaj í. — K t e r a k by­
c h o m B o h a m o h l i n a z ý v a t i n e j v y š š í Do­
b r o t o u , p a k l i b y č l o v ě k a n e c h a l s t á t i se
z l ý m s k r z e z a r u č e n o u b e z p e č n o s t ? “ Nechať
tedy pohlédneme kamkoli do spisů církevních uči­
telů, nenalézáme, leč potvrzení jedné a té samé řeči,
že nikterak nespravedlivé aneb příliš nemilosrdně
ukrutné není, když Bůh hřích věčným trestem stí­
hati sobě umínil. Anobrž právě proto, že Bůh na
nejvýš dobrotivý jest, chce lidi, jenž přes příliš k
zlému náchylni jsou, od hříchů zdržeti a od spra­
vedlivého zatracení uchrániti. Svatý Jan Zlatoústý
pravil: „Bůh n á m tím, že p e k l o s t v o ř i l , do­
b r o d i n í p r o u k á z a l ; neb nás z d r ž e t i chce,
abychom nebyli zlí a bezbožní.“
Ovšem by někdo namítnouti mohl toto: „Aby­
chom od zlého zdrženi byli, stačilo by, vyhrožovati
tím, že trýzeň sto aneb tisíc let trvati má. Nemu­
seli by býti tresty věčné.“ — Na to však sluší od­
pověděti: „Dejme tomu, žeby Bůh nekajicnému hříš*
níkovi nehrozil věčnými, nýbrž jenom pouze časnými
tresty, čili takovými, jenžby dřív nebo pozděj konec
brali; zajisté by velmi málo lidí nepravostí se zdr­
želo. Vždyť u mnohých toho nevymůže ani strašlivé
vyhrožování věčnými tresty. Každodenní zkušenost
to potvrzuje. I mnozí z těch, co věří, že pekelné
tresty věčné budou, dají se do smrtelných hříchů
strhnouti. Věru, počet těch, coby spravedlivosti věr­
nými zůstali, byl by ještě mnohem skrovnější, když
by se nebylo jiných trestů co báti, leč takových,
které do zajista jednou přestanou. —
Jestliže se nebere ohled na trvání, jsou muky
očistcové podobné pekelným. A jak malý dojem
činí očistcové bolesti na lidi! často říkají jinak
ctnostní lidé: To jest jen lehký, všední hřích a proň
přijdu jen do očistce. Pakliby tedy jenom dočasné
tresty na věčnosti byly, pouštěli by se mnozí s ta­
 Kap. 11. O věčnosti pekelných trestů. 483

kovou lehkovážností do těžkých čili smrtelných hří­

chů, jak se teď lehkými čili všedními poskvrňují.
Z velkých hříšníků by se sotva který obrátil, když
by ubezpečen byl, že konečně přece k věčnému spa­
sení přijde. Patrné tedy jest, že věčnost pekla ne*
činí žádnou újmu důkazům nejdokonalejší dobroty
a moudrosti Boží.
Nejedni sice věří, že peklo věčně trvati bude;
avšak nemohou toho dobře pochopiti a diví se tomu
velmi, že nejlaskavější Bůh ani nejmenšího slitování
nad zlořečenými nemá. Ale takoví lidé nemají pra­
vého pojmu o Bohu. Věděti mají, že on netrýzní
bezbožné v slepé vášni a v ukrutné nenávisti, ný­
brž v tiché a čisté lásce k spravedlnosti. Jelikož
ví, že takový trest bezbožným náleží, ustanovuje a
nezmění ho více, neb spravedlnost jeho zůstává je*
dnostejná na věky. To již král David řekl v žalmu
sto osmnáctém slovy: „Spravedlnost tvá je sprave­
dlnost věčná.“
Však vzdor tomu všemu, jak se bezbožní lásky
a dobroty Boží nehodnými učinili, polituje jich Bůh
přece, pokud v jejich bídném stavu politováni býti
mohou. Abys si, milý čtenáři představiti mohl, ja ­
kým spůsobem Bůh zlořečených lituje, mysli sobě
soudce člověka, který dobrého přítele svého za zlo­
čin k smrti odsouditi musí. Zajisté si tento přeje,
aby přítel tu vinu na sebe nebyl uvalil; milerád by
ho osvobodil, ale vzdor soucitu srdce musí tvrdý
ortel vyřknouti. Tak zarmucuje Boha bídný los
zatracených; přeje sobě, aby nebyli zhřešili a spra­
vedlnost jeho nutili, jich věčně zatratiti. Více po­
litování však bezbožníci nezasluhují.
Neberme tedy již déle bezbožníky pod ochranu
svou, anobrž držme se pevně následujících dvou zá­
sad: P ř e d n ě nezasluhují zlořečení politování, poně­
vadž, dokud na zemi živi byli, přehojným milosr­
denstvím Božím pohrdali. Za d r u h é spravedlivý
484 Kap. Id. O věčnosti pokelných trestů.

Božský soudce i při zavržení jejich na nejvýš za­

rmoucen jest, tak že by co dobrý Otec rád jim
dobře přál, co ale pró nejdokonalejší spravedlnost
svou toho činiti nemůže.
Mohli bychom též se domnívati, že zatracení
mukám svým konečně přivyknou a jich sobě ani za
tak náramně bolestné pokládati nebudou, ale při
bližším rozvážení musíme si přisyědčiti, že se to
nestane nikdy, neb zlořečení ustavičně trýzně své
stejnou měrou cítiti budou, anižby jim přivyknouti
mohli. Každou sebe pozdnější dobu bude všecko
jako na začátku v první hodině; tisíce tisíců let
mine a přece nikdy a v ničem se nenaskytne něja­
kého ulevení. Ani to se tam nestane, aby někdo,
jako zde na zemi, při nastávající větší bolesti menší
cítiti přestal; tamť dopuštěním Božím nejmenší sou­
žení právě tak patrně znamenáno bude, jako jiné
sebe větší. Proto jsou vskutku zlořečení bídnici a
inemohou neštěstí své ani krvavými slzami dost
oplakati.
Poněvadž pak zatracení dobře věděti budou, že
nikdy z pekla vysvobozeni nebudou, nýbrž navždy
V ukrutném tom vězení zůstávati musí; poněvadž
jim známo bude, že trápení jejich v celé ohromné
věčnosti ani na hodinu nepřestane a jim odpočinutí
ani na okamžení popřáno nebude; poněvadž o tom
přesvědčen budou, že na věky s nimi žádná bytost
soucitu míti nebude: padnou vždy zas a z nova do
zběsilého zoufání a budou všecko proklínati, co Bůh
stvořil a učinil. Avšak toto zoufání jim nejen v
ničem nespomůže, nýbrž ještě trýzeň jejich zvětší.
Vidíme to na člověku, že když v tomto živobytí
zoufá, ďáblu aneb divoké šelmě podobnější jest,
nežli sám sobě. Nedá si řaditi aneb pomoci, nepři­
jímá od žádného útěchy aneb upokojujících přátel­
ských slov. V tváři se docela změní; vzteklost se
mu vyrazí na obličeji. Zuří a hrozí všemu, což vůkol
 Kap, 11. O věčnosti pekelných trestů. 485

něho jest, zkázou a záhubou; sám sobě chce život

bráti. Proklíná vše, co život má. Takovýmto spů-
sobem ale jen svou nehodu, bolest aneb neutěšenost
zvětšuješ
Tak to budou také zlořečení činiti; sami zou­
falosti svou budou se více sužovati, než od dáblů a
jiných hrůz pekelných sužováni budou. Křičeti a
kvíleti, rouhati se a proklínati, běsiti se a zloře-
čiti budou nejinak, než jakoby sami zlí duchové byli.
Jeden bude druhému největším nepřítelem. Vespolek
budou hleděti, co nejvíc možného, sobě uškoditi. —
Ale tím, jak již řečeno jest, sobě v ničem nepomo­
hou, anobrž jen trápení 6vé náramně zvětší.

Kapitola XII.
0 prostředcích proti mukám pekelným.
Bez pochyby každý člověk, který opravdově o
pekelných mukách rozjímá, v srdci svém se zachvěje
a ustrne, jinak by velmi málo víry měl a velmi ne­
tečný aneb v hříchu zatvrzelý byl. Ovšem každý
sobě také pomyslí: Když jenom do pekla nepřijdu,
chci spokojen býti a Bohu nejdobrotivějšímu věčně
děkovati. — Zdaliž pak někdo do pekla odsouzen
bude aneb jemu ujde, záleží na něm samém, neboť
žáden nebude zatracen, leč když se sám do záhuby
vrhne.
Přelaskavý a nade všecko dobrotivý Bůh chce,
aby všickni lidé k poznání pravdy a k spasení svému
přišli. Proto je stvořil a vykoupil, k tomu jim udě­
luje dostatečných prostředků. Tak tomu dosvědčuje
sv. písmo starého zákona, neb prorok Ezechiel uvádí
v osmnácté kapitole následující slova Páně: „ Z d a l i
vůl e má j e s t s m r ť b e z b o ž n é h o a n e , a b y se
o b r á t i l od c e s t s v ý c h a ž i v byl ? Zřetelně tedy
Bůh praví, že to není vůle a tím méně zalíbení jeho, aby
486 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným.

někdo k zahynutí přišel; anobrž věčné přání jeho

jest, aby jedenkaždý, byť i sebe více zbloudil, se
navrátil, polepšil, pokání činil, a k dědictví nebe­
ského království přišel. Tak píše svatý Petr jakožto
první náměstník Ježíše Krista: „ T r p ě l i v ě č eká
B ů h p r o v á s , n e c h t ě by k t e ř í z a h y n u l i ,
ale b y se všickni o b r á t i l i k u p o k á n í . “
(2. Petr. 3. k. 9. v.)
Že pak Bůh. spasení všech opravdově a skutečně
dokonati chce, vyplývá z toho, že všem dostatečných
milostí k tomu propůjčiti hotov jest, a všecko, co
jen k tomu účelu učiněno býti může, bud! již učinil
aneb učiniti vůli má. Jak upřímně Bůh jedná a
jak se jenom vinou lidskou k přísnému trestání po­
hnouti dává, vyplývá z ‚krásného podobenství, v
němž skrze proroka Isaiáše k židovskému lidu pro­
mluvil. čteme v páté kapitole toto: „Vinici u č i ­
n i l s i ' m i l ý můj (Bohu n e j m i l e j š í j e d n o r o ­
z e n ý Syn) n a p a h r b k u t u č n é m , ú r o d n é m .
I o h r a d i l ji, a ka m en í v y b r a l z ní, a štípil
v ý b o r n ý m r éví m, a v y s t a v ě l v ě ž i s t r á ž n o u
u p r o s t ř e d n í , a č e ř e n v z d ě l a l v ní : a oč e ­
k á v a l , a by n e s l a h r o z n y , a p l o d i l a p l a n é
ví no. — Nyní t edy, o b y v a t e l é j e r u s a l é m š t í
a m u ž i j ů d š t í su ď te mezi mnou a v in ic í
mou. Což j e š t ě v í c e j s e m měl u č i n i t i v i n i c i
své, a n e u č i n i l j s e m j á ? P r o č , a n j á o č e k á ­
val, aby nesla h r o z n y , p l o d il a planévín o?
I u k á ž i vám n y n í , co j á u č i n í m v i n i c i své:
odejmu p lo t její, a bude v rozebrání; roz­
bořím h r a d b u její, a bude v pošlapání. A
u č i n í m j i p u s t o u ; ' n e b u d e p o ř e z á v á n a , ani
okopávána: a p o r o s t e hložím a trním; a
oblakům přikáži, aby n e d š t i l i n a nideště.
V i n i c e z aj i Bt é H o s p o d i n a z á s t u p ů d ů m i s r a -
e ls k ý je st‚a m u ž ijů d štíp lo d je h o rozkošný;
a o č e k á v a l j s e m , a b y č i n i l s o u d , a h l e ne­
 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným 487

p r a v o s t ; o č e k á v a l js e m spravedlnost, a hle
k ř i k ! — B ě d a ..
Jediná příčina, pro kťerou někdo zavržen bude,
jest hřích. Hřích však páchati, aneb jeho se zdr­
žeti je každému na vůli ponecháno, jakž to praví
kniha Sirachova v patnácté kapitole: „člověk má
před sebou život a smrt, čeho žádati bude, bude
jemu dáno.“ Od vezdejšího jednání a upotřebení
svobodné vůle závisí budoucí los. Patrně to vysvítá
ze slov svatého apoštola Pavla v listě ke Galatům:
„ Ne my l t e se: B ů h n e b ý v á p o s m í v á n . N e b o
co b u d e č l o v ě k sí t i , b u d e i žít i . N e b o k d o
r o z s í v á v t ě l e svém, z t ě l a i ž í t i b u d e p o ­
r u š e n í ; a l e kdo r o z s í v á v d u c h u , z d u c h a
ž í t i b u d e ž i v o t věčný. “ Kdo tedy slouží smysl­
ným žádostem, bude míti za odměnu věčné zahy­
nutí; kdo se ale dá říditi duchem svatým a podle
přikázaní jeho žije, dosáhne věčné blahoslavenství
v den žní t. soudu Božího. Každému jéstiť volno,
zdaliž smyslný aneb duchovní, bezbožný aneb ná­
božný život vésti chce. Kdožkoli tedy v sobě velký
strach před peklem cítí, chraniž se především hříchu,
který tam vede.
Konečně chci zde, milý čtenáři! udati mocný
prostředek, jenž od pekelných trestů zachrániti může,
pakli se ho náležitě a pilně užívá. Mocný tento
lék, není nic jiného, než časté pamatování na ne­
šťastné zahynutí bezbožných. Svatý Prosper jej udal
slovy: „ J a k o ž o h e ň p r o s t ř e d e k j e s t p r o t i
ohni, t a k je p a m a t o v á n í na plam en p e k e l n ý
silný p r o s t ř e d e k p ro ti skutečnému zkušení
je h o .“ (De vit. contempl. III, 2.) Když se totiž někdo
popálí a ránu k ohni zas přiblíží, zapudí menší
horko zase bolest, která větším spůsobena byla. Tak
podobným spůsobem člověk se zachrání před věčným
upálením v pekle, když se v duchu o něm rozjímaje
tákořka k němu postaví,
488 Kap. 12. O prostředcích proti mukámpekelným.

Někteří lidé o pekle docela nic viděti nechtějí

a namítají, že by jim pomyšlení naň všecku radost
vzalo a život samou hořkostí a ustavičným strachem
naplnilo. Ti však měli by povážiti, že pravé štěstí
a opravdivá spokojenost ‚života nezáleží v hříšných
rozkoších a radostech, nýbrž v poklidu svědomí a
v přízni s Bohem. Rozjímání o pekle však' vypuzuje
jen hříšné radosti a jen hříšníku působí hořkost, ač
dobrou a spasitelnou. Zároveň zakládá v něm ko­
řeny pravých rozkoší, an ho od nepravostí odvracuje
a k pokání přivádí. Nic pak lepšího a spasitelněj­
šího nemůže pro člověka býti.

Někdy říkají něktěří nerozvážliví lidé, že hlubší

rozjímání o pekle by mohlo člověka malomyelným
učiniti. O nikoli, milý čtenáři! pamatování na peklo
neodnímá mysli aneb rozumu, anž to činí nepravosti
a hanebné náruživosti. Ty již mnohé šílenými učipily;
ale naopok dobré rozvažování o budoucnosti mno­
hému zaslepenému duchu vrátilo zrak a pravou
moudrost života. Největším nerozumem ve světě
zajisté nazváno býti zasluhuje, jestliže se někdo do­
cela lehkomyslně do -hříchů pouští a takto k pekel­
ným branám spěchá. Velmi často se přihodilo, že
když nic více nebezpečný běh člověka na cestě zá­
huby zadržeti nemohlo ‚ dobré rozvážení otázky:
„Kam přijdeš?“ to učinilo. Mnohdy se osvědčilo
rozvážení o pekle jakožto jediný prostředek proti
hříchu. Svědectví o tom vydaly mnozí nábožní a
svatí lidé, oniť toho užili za poslední zbraň proti
pokušením k hříchu. Abychom toho též upotřebili,
radí také písmo svaté v knize moudrého Siracha,
řkouc: „Ve v š e c h Bku’t c í c h p a m ě t l i v bud! na
p o s l e d n í v ě c i své, a n a v ě k y n e z h ř e š í š . “
(Sirach 7. k. 40. v.) Tato slova by sobě měl každý
jako zlatými literami do srdce vepsati; zajisté by
nebýval potom Bůh tak často a těžce uražen, roz­
 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným. 489

hněván a nucen, podle spravedlivosti své věčně od­

suzovati.
Tak alespoň Vilém z Paříže, znamenitý učenec,
činil. Onť o sobě vypravuje v zanechaných spisech
toto: „Plameň žádostí v sobě potlačuju plamenem
pekelným. Kdykoliv mne stíhá pokušení k nějaké
nepravosti, odeberu se v duchu na ono strašlivé
místo věčných trestů. Tak ovšem podivně jednati
se zdám: neb abych peklu ušel, přibližuju se myslí
k němu! Avšak zkusil jsem toho, že čím jasněj si
ho představuju ‚ tím více hyne hříšná žádost ve
mně.“
Svatý Augustin nazývá pomyšlení na peklo
v e l k o u m y š l é n k o u . A v skutku jebt ona velká,
poněvadž náramnou působivost a moc v sobě má.
Onať učinila, že mnozí se stali svatými. Ona do­
dala mučedlníkům odvahy, aby vezdejší život v obět
dali, že se mnozí poustevníci světa vzdálili, že mnozí
do klášterů a řeholí vstoupili, ač jim kynuly stolce
královské, bohatství, čest a sláva, rozkoš a potěšení
všeliké.
Tak ku příkladu na blízku řeky Jordánu živ
byl poustevník, jmenem Olympius, v uzounké jeskyni,
kdež ho vose, komáři a mouchy nesnesitelně pchaly.
Když pak jednou tázán byl, jak se mohl odhodlati
k takovým mukám, odpověděl: „Snáším vose, poně­
vadž se bojím nehynoucího červa pekelného; nedbám
na velké horko, poněvadž se bojím věčného ohně
pekelného. — Toto vezdejší soužení vezme konec,
ale budoucí na onom světě by trvalo bez konce.“
Jestliže velká myšlénka o věčnosti svatým těmto
dodala toli sil, že tak těžké a trpké věci na se vzali,
poskytne i tobě, milý čtenáři, té pomoci, abys po­
kušení přemohl a strasti .života trpělivě snesl. Jáť
jsem toho mínění, že když žáden jiný prostředek
nepomůže, tento bez účinku nezůstane. Kde však
490 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným.

ani pomyšlení na peklo nic nepomáhá, tam už sotva

nějak spomoženo býti může.
Jakož velká myšlénka o pekelných mukách od
hříchu zdržuje, tak -ponouká hříšníky, aby se brzy
a náležitě polepšili. Kterak by též možné bylo, aby
člověk, maje smrtelný hřích na svědomí, jen jedinou
noc v pokoji ztráviti mohl ‚ pováží-li, že za svou
nepravost peklo zasloužil? Pomyšlení: Kdybych tak
měl této noci z nenadání umříti, jak se již mnohým
přihodilo, byl bych na věky zatracen, — toto po­
myšlení, pravím, muselo by ho tak trápiti, že by se
na místě odhodlal k pokání a polepšení.
Tak se dělo s svatou Margaritou z Kortony.
Ona, když v osmém roce věku svého matku ztra­
tila, brzy se dostala do tenat hříchů a nepravostí.
Po několika letech ji odvedl jistý mladík šlechtický
z otcovského domu a žil s ní rozmařile devět úpl­
ných let. Casto v té době zaklepal dobrý pastýř,
Ježíš Kristus, na její srdce a'svědomí, ale vazby
smyslnosti ji tak spoutanou držely, že málo dbala
o nebeský tento hlas. Konečně ji však z hříšného
sna vzbudila strašlivá událost. Mladík, s nímž žila,
na cestě, kterou za svým zaměstnáním konal, od
loupežníků přepaden a zavražděn byl. Třetího dne
po vraždě přiběhl pes, jehož onen s sebou vzal,
domů a strašlivým vytím vyzýval Margaritu, aby
šla za ním. Pes běžel před ní až na místo, kde
mrtvola ležela. ■— Pohledem naň se Margarita tak
ulekla, že se na celém těle třásti počala; všecky ne­
pravosti před oči se jí stavěly. S hořkým pláčem
zvolala: „Kde jest duše tvá?“ — A tato myšlénka
ji přivedla k tomu, že okamžitě mysl změnila a tak
přísně kajícný život začala, že nejedla a nepila, leč
suchý chléb a vodu, že nespala jinde, než na holé
zemi, denně se do krvi zmrskala a vždy delší část
noci na modlitbách probděla. Při tom zůstala až
do svaté smrti své. — ó, kéž by všickni hříšníci,
 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným. 491

kteříž jí v nepravostech podobni jsou, také v po­

kání ji následovat chtěli! Ó, kežby sobě jednou
opravdivě představili peklo, jemuž bez pochyby vstříc
jdou, neobrátí-li se záhy.
V knize o duchovním cvičení, jejž kněz Segner
sepsal, vypravuje se, že jednou dábel v posedlé osobě
tázán byl, jak dlouho v pekle zůstati musí, načež
on uhodil rukou posedlého člověka na stůl a zkřikl:
„vždycky, vždycky!“ To přivedlo na přítomné tak
velký strach, že se mnozí na místě k všeobecné
zpovědi a napotomnímu kajícnému životu odhodlali.
Ono kázaní ze dvou toliko slov sestávající cítil každý
z nich tak hluboce, jakoby byl v mnohých knihách
nejlepší pojednání četl aneb mnohá kázaní výtečných
kazatelů slyšel.
Jistá paní, která světu nad míru oddána byla,
dostala od svého zpovědlníka za pokání uloženo,
častěj s pomyšlením na tresty ve věčnosti říkati:
„vždycky, n i k d y . “ — Činila tak , a následkem
toho bylo, že ji všecka marnivost a všecka tužba
po světských radostech úplně opustila, načež se do­
cela horlivé službě Boží odevzdala. Na tyto příklady
by sobě měli všickni, kteříž se něčeho zlého dopou­
štějí, vzpomínati a pomyšlení na peklo nikoliv z
mysli netratiti. Náleží o té věci uposlechnouti radě
svatého Jana Zlatoústého, jenž takto zní: „Mysleme
opravdově na peklo, poněvadž takové pomyšlení nás
zachrání od pádu do něho.“ Věru, kdyby takové
rozpomínání bylo hluboce do všech srdcí vkořeněné,
nemělo by peklo žádné oběti z celého člověčenstva.
Proto je propast zevnitřních temností takovým množ­
stvím nešťastných duší naplněna, že mnozí bud! v
peklo nevěří, aneb naň nepomýšlejí dřív, než se v
něm skutečně octnou.
Mnozí sice věří, že peklo jest a pomýšlejí často
naň ale nebojí se ho dostatečně, jsouce toho mínění,
že jen docela hrozní a zatvrzelí zlosynové do něho
 492 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným.

přijíti mohou. Říkávají: Nezabil jsem žádného, ne*

zapálil jsem, neukradl jsem ničeho a t. p .; —
pročež to se mnou tak zle vypadnouti nemůže. Avšak
takoví se nachází snad ve velkém sebe-klamu aneb
omylu. Některému z nich to vnouká zlý duch sám,
aby je tím snadněj zkořistil.. Svaté zjevení Boží
učí nás docela jinak. Zřetelně praví, že každý, kdo
těžkým hříchem vinen jsa umře ‚ věčně zatracen
bude. Rozmařilý boháč, o němž v svatém evange­
lium se vypravuje, nebyl docela hanebný a zatvrzelý
zlosyn, nýbrž nejinak, než mnozí lidé nyní ve světě
žijící, nemírným kvasům oddaný a nemilosrdný k
chudým; a přece dle slov Ježíše Krista do pekla
odsouzen byl, Není tedy třeba nejhoršíóh a nejoha-
vnějších nepravostí páchati, aby padl do rukou roz­
hněvaného Soudce nebeského. Spasitel řekl, že „an­
dělé oddělí zlé z prostředku dobrých, a uvrhnou je
do peci ohnivé.“ (Mat. 13. k., 49. v.) A svatý
Apoštol Pavel v prvním listě Korintským napsal:
„Vy k ř i v d u č i n í t e a š k o d í t e , a t o b r a t ř í m .
Z d a l i ž n e v í t e , že n e s p r a v e d l i v í n e b u d o u
k r á l o v s t v í m B o ž í m v l á d n o u t i ? N e m y l t e se;
a n i s m i l n í c i , a n i m o d l á ř i , ani c i z o l o ž n í c i ,
ani měkč i , a n i ti, j e n ž s j i n ý m i t é h o ž p o h l a v í
h ř e š í , a n i zl o d ě j i , a n i l a k o m c i , a n i opilci,
a n i z l o l a j c i , ani d r á č i n e b u d o u k r á l o v s t v í m
Božím v l á d n o u t i . “ (I. Kor. 6. k. 8.—10. v.) Vše­
obecný sněm církevní ve Florencii držaný vyřknul
jakožto článek víry, že každý, kdo v smrtelném
hříchu zemře, na věky zavržen bude. Slova dotyčná
jsou určitě tato: „Duše těch, kteříž v skutečném
smrtelném hříchu odtud odcházejí, sestupují hned
do pekla.“ Před Bohem jestiť i to vinou velkou,
jestliže někdo, ačkoli nic bezbožného nečiní, nic ne­
koná, čímž by sobě nebe vydobýti mohl. Tak dle
svatého evangelium byl neužitečný služebník, jenž
netěžil z hřivny, kteráž mu svěřena byla, do zevněj­
ších temností vyvržen. (Math. 25. k., 30. v.)
 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným. 493

Dle toho bychom mohli s ustrnutím zvolati:

Ach, jak mnoho bude vyloučených z dědictví krá­
lovství nebeského! Jak málo jest lidí, jenž o opra-
vdivé napravení a polepšení života svého pečují!
Kolik jest těch, již na věčnost ani nemyslí a o
spasení své ani tím nejmenším se nestarají, neb vše­
cku pilnost, sílu, chytrost a snažnost vynakládají na
věci vezdejší a pominutelné, Ježíš sám to vyřknul,
že cesta k nebi velmi málo ušlapána jest, když na­
pomenul učenníky své: „ Vc h á z e j t e t ě s n o u b r a ­
nou; n e b o š i r o k á b r á n a a p r o s t r a n n á c e s t a
je s t, k t e r á v e d e k z a h y n u t í , a m n o h o j e s t
t ěch, k t e ř í ž v c h á z e j í s k r z e n i.“ (Mat. 7. k.,
13. v.) Totéž můžeme vyňati z následujícího pří­
kladu: V Paříži živ byl před dávným časem učený
kazatel, který tak důtklivě a krásořečně kázal, že
mnozí duchovní i světští jej rádi slýchali. V po­
slední nemoci jeho navštívil ho biskup a v řeči pro­
hodil, aby, jestli to Bůh připustí, po smrti se zjevil
a řekl, jak to na onom světě vypádá. Asi za mě­
síc, když biskup sám na své světnici seděl, vstoupil
skutečně onen kazatel, zahalen dlouhým černým plá­
štěm, a řekl: „Tu jsem, jak jsi poroučel.“ Biskupa
obešel mráz na celém těle, ale vzmuživ se, pravil:
„Nuže, jak se más na věčnosti?“ — „Zle, velmi zle,“
odpověděl duch, „neb jsem zavržen, poněvadž jsem
umění a vědy své neužíval ke cti Boží, ale k vlastní
cti a chloubě. — Jak dlouho jest jíž, že jsem svět
opustil?“ — Biskup na to: „Dnes je třicátý den,
cos umřel.“ — „Běda!“ zkřikl duch, běda, nám bí»
dným se zdá, že již soudný den brzy nastane.“ —
(Trithem. in Chr. Mirs. ad ann. 1160.)
Dočisti se lze také pamětihodné události o ji­
stém ppbožněm mladíku, který seamnáctéhp dne po
smrti důvěrnému příteli se zjevil a řekl, že spasen
jest. Když napotom tázán byl, zdaliž v pravdě tak
málo lidí k spasení přichází, vypravoval, že v ten
494 KaP 12. O prostředcích proti mukám pekelným.

den, když on umřel, pét tisíc lidí na onen svět při­

šlo, z nichž vstoupení do nebe jen třem jiným kromě
něho popřáno bylo.“ (Discip. Prompt. Exempl. V.
Damnati Exempl. IY.)
Široká tedy jest cesta, která k zahynutí vede, a
mnozí kráčejí po ní. Toť pravda tak jistá, že ne­
jen bezbožníci, smilníci, cizoložníci, rouhaví, opilci,
podvodníci, dráči a zlolajci zavrženi budou; nýbrž
že také bezbožní v ustavičném nebezpečenství se
nacházejí. To dokazuje písmo svaté v první epištoli
svatého Petra, neb dí: „ Po n ě v a d ž s p r a v e d l i v ý
l e d v a s p a s e n bude, b e z b o ž n ý a h ř í š n í k k d e ž
se o c t n o u ? “ (I. Petr. 4. k,, 18. v.) Docela zřetrelně
zde písmo svaté praví, že i spravedlivý, jenž opra-
vdivě hříchu vyhýbá a nábožně i ctnostně živu býti
se snaží, v tak velkém nebezpečenství se nachází,
že ledva spasení dojde. Co se pak stane s hříšníky,
již den co den nových nepravosti a nedbanlivosti
se dopouštějí a málo neb z holá nic nedbají na
ctnost a nábožnost? Svatý Bernard praví: „Kdo se
b o j í , t e n s e c h r á n í ; kdo p e k l e m p o h r d á ,
p a d n e do n ě h o . “ Vážná a rozhodná tato slova
nechať utkvějí v srdcích našich. Bojmež se, ale
bázní, která k dobrému povzbuzuje. Takové připo-
věděl Bůh sám dobrý výsledek skrze proroka Mi­
cheáše, řka: „Blaze b u d e t ěm, j enž se boj í
j m é n a mého. *
S p ě c h e j j e d e n k a ž d ý d o b ř e č i n i t i , “ tak
volá svatý Jarolím, n e b b y ť b y s m ěl Š a l o mou»
n o v u m o u d r o s t , A b s o l o n o v u k r á s u , S a m­
s o n o v u sílu: b y ť b y s d o s p ě l s t á ř í E n o -
chova, d o sá h l b o h a ts tv í k rále Kroesa a
mo c C é s a r a , c o ž by t i t o v š e p o m o h l o ,
p a k l i by t ě l o t v é č e r v ů m za p o k r m a duše
t v á o h n i p e k e l n é m u za p o t r a v u se dost al a,
abys s r o z m a ř i l ý m n e m i l o s r d n ý m boháčem,
 Kap. 12. O prostředcích proti mukám pekelným. 495

o n ě m ž s v. e v a n g e l i u m v y p r a v u j e , v ě č n é
tráp en byl?“

Kapitola XIII.

0 pekle jakožto pohnutce k ctnosti.

Jestliže sobě vedle rozmilého přivítání, jež se
spravedlivým u bran nebeských od Boha, Blahosla­
vené Panny Marie a andělů dostane, tresty pekelné,
jež bezbožní očekávati mají, myslíme; musí se nám
zhola nemožným zdáti, aby mysl člověka tak pře*
vrácená a tvrdošíjná byla, že nedbajíc na to, přec
při svém hříchu zůstane. Bohaprázdný, v nepra­
vostech žijící člověk se nemůže těšiti řečí, jako:
„Jsem sice zlý a nespravedlivý; ale což mi z toho
může pojiti? Nebe ovšem nedosáhnu; v tom ale bude
celý můj trest záležeti. Ostatně nemám žádné sta­
rosti; nebudu věčné odměněn, ale jiného trestu také
nedosáhnu,“
Mýlíš se příteli! Tak se věc nemá; neb nutně a
nevyhnutelně jedna z těch dvou věcí státi se musí:
bud budeš na vždy s Bohem kralovati, aneb v ohni
pekelném navždy k společnosti zlořečených připo-
čtěn. Mezi dvojím tímto cílem není žádného třetího.
Předpeklí a očistec leží na cestě a nejsou samy o
sobě cílem.
Tuto pravdu znázornil nám Bůh v krásném
obraze, an prorokovi Jeremiášovi poukázal na dva
koše s fíky před vchodem do chrámu. Y jednom
byli fíky zralé a sladké, v druhém pokažené e trpké,
tak že se nehodili k jídlů. Chtěl tím na rozdíl mezi
lidem upozorniti. Jedni jsou plni sladké milosti ‚
druzí hořké spravedlnosti jeho. Přešťastný jest stav
jedněch, neb lepšího jim nemůže nic uděleno býti;
nejneštastnejší jest žití druhých, neb horšího se jim
496 Kap. 23. O smrti jakožto pohnutce k ctnosti.

nic přihoditi nemůže. Spravedlivé očekává největší

dobro, totiž patření na Boha; zlým ale určeno nej­
větší zlé, totiž věčné zavržení a odloučení od Boha.
Jak hrozné' břímě hříšníci na sebe kladou, měli
by obzvláště ti povážiti, co lehkomyslně sebe těžší
hřích páchají. Yídíváme přece, že nosiči, mají-li
břemeno někám dopraviti, napřed zkoušejí, zdaliž
jejich ramena tomu dostačí; ale nerozumní nepra-
vostníci se nerozmýšlejí, za okamžité upokojení
hříšných chtíčů sebe větší tíži nepravosti převzíti!
Viděli jsme v předešlých kapitolách, že břemeno
smrtelného hříchu převelké jest; že se ním Bůh vše­
mohoucí na nejvýš uráží a k nekonečnému hněvu po­
pouzí ; že Bůh dle nutného požadování nejdokona­
lejší spravedlnosti věčně trestati musí; že neuprosi-
telnou přísnost svou předpověděl; že sama moudrost
jeho takové potrestání vyžaduje.
Viděli jsme také, že vykonávatalem trestů bude
zlý duch' a andělé jeho. Jak ukrutně s těmi zachází,
kteříž jemu do rukou se dostanou, dokázal na po­
božném Jobu, jehož mučil, aniž by nejmenšího slito­
vání [byl [měl. Zdaliž neusmrtil nevinnému trpiteli
tomuto stáda ovcí a pastýře jejich ohněm blesku? —
Zdaliž nepopudil Sabeovce, aby jemu voly a osly
vzali a odehnali? — Zdaliž nepřivedl Chaldejské,
aby velbloudů jeho se zmocnili a čeládku při nich
povraždili? — Zdaliž nezabil syny jeho, zbořiv dům,
v dčluž se byli shromáždili? — Zdaliž nenaplnil
celé tělo jeho od paty do temena ošklivým hnisem
a bolestnými vředy? — Abychom to jedním slovem
řekli, všecko vzal, tak že ubohému trpiteli nezůstalo,
leč smetniště, na němž seděl. Nechal-li mu ženu
a přátele, neučinil toho, aby mu nějaká útěcha zů*
stala, nýbrž aby ho řečmi a předhůzkami jejich
ještě hůře trýznil a duši jeho v nejhlubším nitru
rozerval.
 Kap. 13. O pekle jakožto pohnfltee k ctnosti. 497

Připojiti zde sluší obraz, v kterém svatý Jan

evangelista zlého ducha popisuje. Slova jeho jsou
následující: „Viděl j6em, ana hvězda s nebe spadla
na zemi a dán jest jí klíč od hlubiny propasti; a
vystoupil dým z hlubiny jako dým z peci veliké,
a zatmělo se slunee i povětří dýmem hlubiny, a z
něho vyšli na zemi kobylky a dána jest jim moc,
jakouž máji štírové zemští,; a přikázáno jest jim,
aby neškodily trávě zemské, ani žádné věci zelené,
ani kterému stromoví, než toliko lidem, kteříž ne­
mají znamení Božího na čelích svých, a dáno jest
jim, aby jich nezabíjely, ale aby je trápily; a trá­
pení jejich bylo jako trápení od štíra, když uštkne
člověka. A v těch dnech hledati budou lidé smrti
a nenaleznou ji; a žádati budou zemříti, a smrt
bude od nich utíkati. A podobenství kobylek po­
dobno koňům připraveným k boji, a na hlavách
jejich jako koruny zlatu podobné a tváři jejich jako
tváři lidské. A měly vlasy jako vlasy ženské a zu­
bové jejich byli jako zubové lvů; a měli pancíře
jako pancíře železné á zvuk křídel jejich jako zvuk
vozů koní mnohých, běžících k boji. A měly ocasy
podobné štírům, a žáhadla byla v ocasích jejich. A
měly nad sebou krále, anděla propasti, jemuž jméno
zhoubce.“ (Zjev. 9. k. 1.— 11. v.)
Což mohl duch svatý tímto obrazem jiného
chtěti znázornit, než krutého vykonávatele trestající
spravedlnosti Boží? Jaký mohl míti účel jiný, než
aby hrozným podobenstvím je napomenul, pamato­
vati na hněv Boží a na prostředky jeho trestů, na
trýzeň odsouzených hříšníků a zuřivost protivníků ? —
Hvězda s nebe spadlá, jíž 6e odevzdají klíče pro­
pasti vyznačuje onoho skvělého anděla, který'nejsa
věren úkolu svému, s nebe svržen byl a moc nad
temnostmi obdržel. Jestiť to čřábel. — Kobylky,
které podobně, jako koně k boji obrnění, zemi na­
plnily, jsou jeho společníci, zlí duchové. Tráva a
498 Kap. 13. O pekle jakožto pohnutce k ctnosti.

vše co B6 zelená, a čemu nesmí kobylky uškoditi.

jest obraz spravedlivých, kteří v rose milosti Boži,
rostou v ctnostech, kvetou láskou Boží a nesou
ovoce dobrých skutků. Ti pak, kteříž nemají zna­
mení Boží na čelích, jsou lidé, již nejsou naplněni
Duchem Božím a nepřináleží do počtu věrných přá-
telů Kristových. Zlaté-koruny na hlavách soudruhů
ďáblových vyznačují hrdopyšnost, kterou se s svou
mocí vychloubají; jejich obličeje lidské upozorňují
nás, že se přetvařují a co pouzí lidé s zhoubným
pokušením se přibližují; lví zuby poukazují na
ukrutnou mstu, kterou provádí proti všemu, co jim
po vůli není; železné pancíře jsou odznakem jejich
odvažlivosti a křídla jsou znamením jejich rychlosti.
Konečné byť by se jakkoliv přetvařovali a lží, kla­
mem a podvodem zakrývali, ocas štírový jich zradí
neb naposledý při vší líchotivosti hledí nepoznaně
záhubnou ránu oběti své zasaditi.
Položíme-li tedy místo obrazů holá slova, vy­
rozumíváme z zjevení svatého evangelisty Jana, že
mu bylo dáno, viděti zkázu, kterou dábel a družina
jeho mezi lidmi tropit podnikají. Znějíť pak slova
jeho následujícím spůsobem: „Viděl jsem padlého
anděla a zpozoroval jsem, že jemu bylo pod moc
dáno peklo a co k peklu náchylno jest. On pak se
bez prodlení hotovil takto sužovati všech, jež ne­
chránila milost Boží. Zatémnil pravé a dobré ná­
hledy o věcích jako hustým dýmem lži a klamu a
vyzval všecku družinu svou, aby sé přetvářili a na­
před jako lidskou přívětivou tváří se přibližovali,
by oběť do tenat klamu dostali a pozděj oklamanou
trýznili, by se jevili jako velmoži, jimž nic nemůže
odolati, jako přesilní můžové, jimž nic vzdorovati
nesmí, by konečně jedovatou ranou jako štírové,
koho pod moc dostanou, pohubili.“ Viděl jsem, že zlý
duch lidi tak trápil, že si přáli umříti, ale nemohli,
neb smrť před nimi utíkala.“
 Kap. 13. O pekle jakožto pohnutce k ctnosti. 499

Jestliže svatý Jan tudy ukrutné sužování před­

povídá, přece také lék proti němu poskytuje, vece,
že všemu zlý duch škoditi směl, jen ne těm, kteříž
milostí Boží naplněni byli. Ó, s jakou útěchou se
můžeme těchto slov chopiti! Jest prostředek proti
všem zlobám dláblovým, a sice v milosti Boží, z níž
dobré úmysly, nábožná předsevzetí a záslužné skutky
vzrůstají! čím více nás peklo, když k němu v duchu
blíže popatříme, odstrašuje, tím více musíme vyhle­
dávání a získání milosti Boží sobě oblibovati.
Na bráně pekelné je z venkn nápis: „Ještě je
čas;“ uvnitř: „Již je pozdě,“ Co to znamená? Roz­
liční lidé si ta rozličným spůsobem vykládají. Kdo
k hříchu a nepravosti nakloněn jest, myslí, když někdy
v duchu k branám pekelným přenesen bývá ‚ že
ještě čas k pokání jest. Odkládá tedy s polepšením,
až ho neuprositelná smrt zachvátí a on uvnitř pro­
citnuv čte’ slova: „už je pozdě.“ — Jiní praví:
„Ještě je čas k pokání,“ a berou sobě z toho vý­
strahu před peklem ‚ polepšují se ‚ hledí dobrými
skutky svou duši skrášliti a ponechávají vnitřní
nápis pekelníkům samým. S radostí potom chtějí
sobě na prahu věčnosti říci; „Již je pozdě peklo!
nedostaneš ouklady svými duše m é; jestiť zachráněna
v příbytcích Boha živého.“ —
Do záhuby padá, kdo si nedá záhy v čas říci.
Písmo svaté nám dává mnohé příklady. Tak obsa­
huje devatenáctá kapitola první knihy Mojžíšovy
následující událost: „Když nepravosti Sodomských
nejvyššího stupně dosáhly a Bůh spravedlností svou
nucen byl, jich trestati, a k vykonání soudu Božího
tři andělé k Lotovi posláni byli, uposlechl Lot a
rodina jeho bez prodlení Božímu pokynutí. Ale jeden
z andělů jemu také řekl: „Mášli zde někoho z svých?
zetě, neb syny, neb dcery, všecky, kteříž jsou tvoji,
vyved! z města tohoto; nebť zahladíme místo toto,
proto že se rozmohl křik jejich před Hospodinem.“ A
500 Kap. 13. O pekle jakožto pohnutce k ctnosti.

Lot vyšed, mluvil k zeťům svým, kteříž měli po­

jmouti dcery jeho, a řekl: „Vstaňte vyjděte z místa
tohoto; nebo zahladí Hospodin město toto.“ Avšak
jim se zdálo, jakoby jen žertem mluvil. Proto byli
zároveň s ostatními bezbožnými obyvately Sodom­
skými ohněm s nebe padajícím zhlazeni.
Když Bůh za příčinou, aby se obměkčilo srdce
Faraonovo, předpověděl, že nechá s nebe padati
krupobití takové, jakéhož nebylo v Egyptě ode dne,
jak založen jest, až do toho času, připojil též napo­
menutí: „Protož již nyní pošli a shromáždi hovada
svá a všecko, což máš na poli: nebo lidé i hovada
i všecko, což bude nalezeno vně a nebude shro
mážděno b polí, utlučeno bude krupobitím a umře.“
Na to každý z služebníků Faraónových, kdo se bál
slova Hospodinova, kázal ujiti služebníkům svým a
sehnati hovada domů. Kdo pak zanedbal řeči Ho­
spodinových, nechal služebníků svých i' hovad na
poli. — I ztloukly kroupy ve vší zemi egyptské ,
cokoliv bylo na poli, od člověka až do hovada.“
(Exod. 9. k.)
často napomínal Bůh skrze proroka Jeremiáše jůd-
ského krále Sedeciáše, přelaskavě mu všeliké výstrahy
dával, ale hrdý vladař, nechtěl uposlechnouti. Ko­
nečně v devátém roce panování jeho přišel, jak před-
povězeno bylo Nabuchodonosor, král babylonský k
Jeruzalému a oblehl jej. Po dvou letech byla zed
města prolomena a nepřítel vrazil do města. To
když spatřil Sedeciáš a všeci muži bojovní, utekli:
a vyšliv v noci z města po cestě podle zahrady krá­
lovské v tu stranu, kde byla poušť. I honilo je
vojsko Chaldejských: a postihli Sedeciáše na poli
pouště jerišské, a javše jej přivedli k Nabuchodono»
sorovi, králi babylonskému. I zabil král babylonský
syny Sedeciášovy před očima jeho. Taktéž všecky
šlechtice Jůdské pobil král bábylonský. Potom vy­
loupil Sedeciášovi oči a okoval ho pouty, aby veden
 .Kap. 13. O pekle jakožto pohnutce k ictnost. 501

byl do Babylona. Dům královský a domy obecného

lidu vypálili Chaldejští ohněm a zed jerusalémskou
pobořili. (Jerem. 39. k.)
Z desíti panen, o kterých mluví Ježíš v evan­
gelium svatého Matouše (25. k.), pět nemoudrých
šlo kupovat oleje do lampí svých, když už ženich
a nevěsta přicházeli. Panny, kteréž hotovy byly,
vešly s ženichem na svatbu, i zavříny jsou dvéře. —
Naposledy pak přišly i ty druhé panny, řkouce:
Pane, pane, otevři nám! Ale on odpovídaje řekl:
„Zajisté pravím vám, neznámť vás,“ —
V čtyři a dvacáté kapitole skutků apoštolských
se vypravuje, že když svatý Pavel od židů jat a
vladaři Felixovi v Cesarei odevzdán byl, tento s man­
želkou svou, Drusillou jej žádal o vysvětlení víry v
Ježíše Krista. Svatý Pavel s apoštolskou horlivostí
vyhověl přání jejich. Ale když mluvil o spravedl­
nosti, o čistotě a o budoucím soudu, zachvěl se Folii
a odpověděl: „Tenkráte odejdi, ale v čas příhodný
zavolám tě.“ — Byla to však poslední příležitost,
kterou mu Bůh k obrácení dal; od oné doby více­
krát svatého Pavla mluviti neslyšel. V šest a dva­
cáté kapitole skutků apoštolských obsažena jest roz­
mluva mezi svatým Pavlem a králem Agrippou, v
níž opět s takovou svatou nadšeností řečnil, že
Agrippa jemu pravil: „Málem přemluvíš mne, abych
byl křesťanem.“ A/svatý Pavel na to: „Žádám od
Boha, abyste netoliko málem, ale z cela, netoliko ty,
ale i všickni, kteříž mne slyší, byli dnes takoví,
jakýž já jsem, kromě okovů těchto.“ Avšak místo
coby uposlechli milosti Boží, která začala působiti
v srdci, vstal král i vladař, a kteří s nimi seděli
a odešli. — Byla to poslední rozmluva. Svatý Pavel
byl, poněvadž se odvolal k římskému císaři, dopra­
ven do Říma.
Na konci těchto příkladů opakuji slova: Do
záhuby padá, kdo s i nedá záhy v čas říci. Máme
503 Kap. IS. O pekle jakožto pohnutce k ctnosti.

však také příklady horlivého polepšení-se v písmě

svatém. Tak Manasses, král Jůdský, syn pobožného
Ezechiáše svedl lid, že %felmi zlých věcí se dopouštěl
a podobným se stal národům, kteříž za nepravosti
podvráceni byli. Ale když poznal mocnou ruku Ho­
spodinovu a' v tísni postaven byl, dal se na pokání,
prosil snažně za odpuštění a horlil, aby Hospodin
co jediný pravý Bůh ctěn byl. (Sr. 2. Par., 33. k.)
Ninivité velkou vinu na se uvalili a hněv Boží
vyzývali, ale když slyšeli hlas proroka Jonáše, že
po čtyřiceti dnech Ninive podvráceno bude, obrá­
tili se k Bohu, provolali půst a oblékli se v žíně
od největšího až do nejmenšího, aby odvrácena byla
trestná ruka Páně. (sr. Jon. 3. k,, 4. v.)
Prosil jeden z Fariseův Ježíše, aby jedl s ním.
A aj! žena, kteráž byla v městě hříšnice, jakž zvě­
děla, žeby seděl za stolem v domě Farisea, přinesla
alabastrovou nádobu m asti: a stojíc z zadu u nohou
jeho, počala 6lzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy
své vytírala a líbala nohy jeho a mastí mazala. —
(sv. Luk, 7. k., 37. v.)
Těch tedy sluší následovati. Jakož Ninivité
poznavše, že jich nepravost do blízké propasti za­
hubení vede, hned se obrátili a pokání činili, jakož
žena poznavši, že ji za hříchy Ježíš jakožto nejsvě­
tější soudce zavrhnouti musí, lítosti a horlivému po­
lepšení se oddala: tak i káždému křesťanu má býti
vzpomenutí na bídný konec bezbožníků pohnůtkou
k obratu, pokudž se byl provinil, k následování
ctnosti a spravedlnosti.
Kdož by nechtěl voliti krátké utrpení místo
věčných muk, časné pronásledování místo nekonečné
trýzně; pomíjející bolest místo soužení bez přestání?
Ó á s ť IV.

©b i
 Předběžné poznamenáni,

Blahoslavený Dionis Kartusián, píše (cle 4. Nov.

art. 44.), že svatý Jarolím po smrti svatému Augu­
stinu, an právě knihu o nebeských radostech psáti
zamýšlel, se zjevil a řekl: „Augustine, co chceš či­
niti? Domníváš se, že lze celé moře do malé nádoby
přeliti? Chceš uzříti, co nesmírné, a pochopiti, co
nepochopitelné jest? — Věř mi, snadněj moře do
malé nádobky přeleješ aneb zemi rukama svýma
obejmeš, nežli nejmenší částku nebeských radostí
pochopíš!“ Totéž by mne mohl někdo říci a mne od
psaní dalšího rozjímání zdržeti, neb nebe je nesmírné,
neskončené a nad všecko pochopení vznešené. Po­
něvadž ale tato kniha podle pořádku naznačených
částí toho žádá, aby něco o nebeských odměnách
povězeno bylo, prosím, aby mi to žáden za zlé ne­
pokládal, pak-li dle možnosti o tom psáti začnu,
„co ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, aniž srdce
lidské pojalo;“ neboť toho nečiním s odvážlivostí,
nýbrž z lásky k našemu spasení, abychom totiž tím
větší toužebností po nebeskýeh věcích naplněni byli.
Také nebudu psáti z vlastní vymyšlenosti, nýbrž
sestavovati, co jsem o tom v písmě svatém a v spi*
sích svatých otců našel. Také žáden mysliti nemá,
že Bůh nechce, bychom věděli,-jaké nebe jest; neb
když bychom alespoň poněkud toho neznali, nemohli
bychom po něm toužiti. Avšak Bůh chce, abychom
s největší dychtivostí po nebi toužili, a ppoto právě
 506 Eap. 1. O místnosti nebeské.

v písmě svatém a v spisích svatých otců církve

velmi mnoho krásného a srdce povzbuzujícího nám
poskytnul.
Doufám též od jeho dobroty a žádám od jeho
milosrdenství toho, aby rozum můj ‚osvítiti a mi tako-
vých slov nařknouti ráčil, jimiž bych dojal srdcí
čtoucích a velkou toužebnost po nebeských radostech
vzbuditi mohl.

Kapitola I.
O místnosti nebeské.
Dokonale spravedlivé a ty , kteříž v očistci
všech skvrn zproštěni budou, očekává věčné, nevý­
slovné blahoslavenství v nebi, jak to dvanáctým člán­
kem víry vyznáváme, řkouce: ‚‚věřím v život věčný.“
— Nebe jest ono místo, kde nejen Bůh a andělé,
nýbrž i pravdivé Tělo Ježíše Krista a pravdivé tělo
blahoslavené Panny Marie přebývají, a kde po sou­
dném dni těla všech svatých přebývati budou. Tento
prostor není roven prostoru nynějšího nad námi vi­
ditelného oblakového aneb hvězdnatého nebe; neb
v zjevení Bvém mluví svatý Jan o novém nebi a
nové zemi. Velikost nebe, jakožto sídla blahoslav
vených přátelů Božích je nesmírná, nepochopitelná,
ba neuvěřitelná. Jistý učený bohovědec praví, že
kdyby Bůh z každého prášku naší země nový celý
svět, podobný tomu, jejž nyní vidíme, utvořil, ovšem
by rozmanitost a velikost všech těch světů velmi
velká byla, ale přece se nevyrovnala tomu, co při­
praveno jest dědicům jeho slávy. Dobře připomíná
prorok Baruch: „O I s r a e l i , j a k v e l i k ý j e s t
dům H osp o d in ů v , j a k rozsáhlý p r o s t o r
m a j i t k u j eho! V e l i k ý j e s t a be z k o n c e ,
v z n e š e n ý a b e z m í r y . “ A Ježíš Kristus určitě
 Kap. 1. O místnosti nebeské. £07

pověděl: „V d o m ě otce m é h o j e s t m n o h o p ř í ­
b y t k ů . “ Aby nám alespoň nějaké ponětí o kráse
a nádhernosti jejich dal, popsal nám svatý Jan v
jedenadvacáté kapitole nebeský Jerusalém takto:
„ P o v z n e s l m n e v d u c h u a n d ě l n a h o r u ve­
l i k o u a v y s o k o u , a u k á z a l mi m ě s t o s v a t é ,
J e r u s a l é m s s t u p u j í c í s n e b e od Boha, m a ­
j í c í j a s n o s t Boží. S v ě t l o s t j e h o p o d o b n á
drahému kameni, ja k o kameni j a s p i s u ,
j a k o k ř i š t á l u . A mě l o z e d v e l i k o u a v y s o ­
kou, m a j í c í d v a n á c t b r a n a n a b r a n á c h
d v a n á c t a n d ě l ů a j m é n a napsaná, j e n ž j s o u
jm é n a d v a n á c t e r a pokolení synů israel-
s kýc h . — Od v ý c h o d u t ř i b r á n y , a od p ů l
noci t ř i b r á n y , a od p o l e d n e t ř i b r á n y , a od
z á p a d u t ř i brány. A zed městská, majíc
z á k l a d ů d v a n á c t é , a na n i c h d v a n á c t e j m e n
d v a n á c t i a p o š t o l ů B e r á n k o v ý c h . A ten,
k t e r ý ž m l u v i l se mn o u , m ě l m í r u t ř t i n o ­
vou z l a t o u , a b y z mě ř i l m ě s t o i b r á n y j e h o
i zed.
A m ě s t o ve č t y r y h r a n y p o s t a v e n o j est ,
a d l o u h o s t j e h o t a k v e l k á j e s t j a k o ž i ši­
r o k o s t ; i z m ě ř i l m ě s t o t ř t i n o u z l a t o u na
d v a n á c t e t isíc h o n ů v ; a d l o u h o s t i v y s o k o s t
i š i r o k o s t z á r o v e ň j sou. I z m ě ř i l z e d j e h o
st o č t y ř i c í t i č t y ř l o k t ů m ě r o u č l o v ě k a . A
bylo s t a v e n í zdi je h o z k a m e n e J a s p i s u ;
s a m o p a k m ě s t o z l a t o či st é, p o d o b n é s k l u
čistému. A z á k la d o v é zdi m ě s t s k é byli
všelikým dr ahým k a m e ním oz dobe ni . Z á ­
k l a d p r v n í j a s p i s , d r u h ý s a f í r , t ř e t í c hal -
c edou, č t v r t ý s m a r a g d , p á t ý s a r d o n i x , š e s t ý
sa rd iu s, sedmý c h r i s o li t , osmý beryl, de­
vátý topas, d e sá tý chrysopras, jed e n ác tý
hyaci nt , d v a n á c t ý a m e t y s t A d v a n á c t e b r an.
d v a n á ‘c t e p e r e l j e s t o k a ž d é z v l á š ť , a j e d n a
508 Kap. 1. O místnosti nebeské.

k a ž d á b r á n a b y l a z j e d n é p e r l y ; a ulice
města byla zlato čisté, jako prohledací
Bkló, A c h r á m u j s e m n e v i d ě l ; n e b o Pá n
Bůh v š e m o h o u cí chrám jeho j e s t a Beránek.
A m ě s t o n e p o t ř e b u j e a ni s l u n c e a n i měsí ce,
a b y s v í t i l y v n ě m; n e b j a s n o s t Boží Osví­
t i l a je a s v í c e j e h o j e s t B e r á n e k . — Nevej-
deť do n ě h o n i c p o s k v r n ě n é h o , a n i čini-
c í h o o h a v n o s t a lež, než t o l i k o , k t e ř í ž n a ­
psá ni j s o u v knize života B e r á n k a .“
O drahých kamenech, kteříž základy s stavení
města Jerusaléma činiti budou, dal Marbod, biskup
Kenneský (f 1125.) následující výklad:
1. Jaspis je drahý kámen zelené barvy a má
význam, že kdo jej nosí, žádným mámením sobě
uškoditi nedá, povědom jsa vyšší moci, kteráž ho
Btřeží. Jaspis tedy má na věčnosti býti odznakem
těch, jenž víru Boží vždy zachovali, nikdy od ní ne­
odstoupili a žádným pokušením dábelským zviklati
se nedali.
2. Safír je barvy modré, nebeské. Kdo jej nosí,
naznačuje, že na zemi přebývaje v nebesích duchepi
svým živ jest, a pohrdaje světskými nepatrnými věc­
mi, celou lásku dědictví Božímu věnuje. Jelikož pak
Boží vůle jest, abychom na této zemi obcházejíce
myslí svou v neb.esíčh živi byli, odmění na věčnosti
těch, co tak činili, na věky pevně založeným a bar­
vou nebes skvějícím se příbytkem. Kamkoli papr-
slek skvostného safíru dorazí ‚ tam bude velebiti
slávu těch, kteříž na zemi nebeský život vedli.
3. Chalcedon se neleskne, dokudž se chová v
uzavřeném bytu, přiúese-li se však na venek, jasně
se zatřpytí. Vzdoruje každému řezu aneb štípání.
Pakli slunečnými paprsky rozhřát jest, přitahuje k
sobě třtiny. — Odznakem jest těch, kteří dobré
skutky skrytě vykonávají. Jestliže takoví lidé při­
nuceni jsou u veřejnosti se Ukázati, zaskvěje se krása
 Kap. 1. O místnosti nebesko. 509

jejich činů a ctnost jejich vyjde na světlo. Li-

chotí-Ii se jim, zůstávají tupí a hluší. Když je Kri­
stus, slunce spravedlnosti, aneb Duch svatý paprsky
svými rozehřeje, přitahují hříšníky k sobě a naklo­
ňují jich, aby podíl brali na ctuosti.
4. Smaragd se leskne barvou velmi jemně ze­
lenou. Tvrdí se, že ho jen v suchoparných pusti­
nách najiti lze. Dle této okolnosti jest odznakem
takových bojovníků Kristových, co nejútlejším spů-
sobem věrnost Bohu zachovávají, ač mezi pohany
aneb bezbožníky žijí, jejichž srdce suchoparná a je­
jichž činy bez úžitku pro nebe jsou. — Bůh takové
klenoty své církve svaté miluje, a ukáže lásku svou
k nim skrze véčnou odměnu na onom svétě.
5. Sardonix má trojí barvu. Ze spodu bývá černý,
v středu bílý a na hoře červený. Vyznačuje ty,
kteří pro Ježíše Krista zármutek trpí. Uvnitř jsou
bílí čili čisti hříchu. Sobě samým zdají se býti černi
čili hříšníci neužiteční a nic platní před Bohem,
červená barva pak jest významem pronásledování
aneb utrpěného mučedlnictví. Bůh, jenž do srdce
lidského vidí, chce takovým uchystati věčnou slav­
nou památku v onom nebeském příbytku, jehož zá­
kladem trojbarevný sardonix bude.
6. Sardis aneb také jiným názvem karneol je
celý červený. Lesknoucí se červená barva znamená
prolitou krev pro víru Kristovu.
7. Chrysolit je žlutý jako zlato a vysílá na
všecky strany ohnivé paprsky. Bere se za znamení
moudrých a milujících, kteříž jiným rádi sdělují to,
co sami mají. Jako zlato převyšuje cenou všecky
ostatní kovy, tak má moudrost a láska přednost
před všemi ostatními cnostmi. Moudrost bohabojnou
a lásku odmění Bůh na věčnosti tak, že jí chce
dáti příbytek utvrzený v slávě bez konce.
8. Beryll vypadá, jako voda, která sluneční žář
odráží, a zahřívá prý dlaň, když se v ruce drží,
510 Kap. 1. O místností nebeské.

Bere se za odznak takových lidí, co sami od přiro­

zenosti své slabí jsou, ale když jich ozáří světlo
Boží dobrými skutky se stkvěji a jiné svou láskou
k horlivostí rozněcují.
9. Topas má dvojí barvu, jedna se skví ryzím
zlatem, druhá je jasnější. Topas je s tíží k nalezení
a proto velmi vzácný, čistotou vyniká nad jiné
drahokamy, pročež se také za jednu z největších
skvostností považuje. Vyznačuje lidi, kteří Boha a
bližního svého opravdově křesťansky milují. S tíží
se takoví nalézají, ale zároveň se také říci musí, že
kdo čistou láskou Boha nade všecka a bližního svého
jako sebe miluje, kdo dvoje přikázaní lásky úplně
zachovává, ten nad jiné leskem ctnosti vyniká.
10. Chrysopras je barvy nachové s zlatoskvou*
čími tečkami a naznačuje povahu lidí takových, co
živobytí své v utrpeních a bolestech tráví, avšak
vždy s láskou Bohu odevzdáni jsou.
11. Hyacint bývá velmi rozličný. Touto vlast­
ností se hodí za odznak těm, kteříž v sobě mají
nezvratný pevný základ pravdy a lásky Boží a, by
jiné pro království nebeské získali, dle sil a vloh
užívají bud moudrosti a učenosti, bud lásky a do­
broty, bud jen dobrým příkladem předcházejí.
12. Ainethyst je červený a vysílá paprsky rů.-
žového světla. Základní barva jeho vyznačuje ve­
zdejší utrpení; paprskové jsou modlitby, které někdo
k Bohu vysílá za své pronásledovatele. Jestiť ctnost
ctností za nepřátele se modliti. Dočítáme se jen o
malém počtě těch, kteříž to činili. Za úhlavní pří­
klad ze starého zákona slouží nám jen Mojžíš a
Samuel, z nového Ježíš Kristus, Pán náš, a svatý
Štěpán mučedlník.
Ačkoli svatý Jan velmi krásně popisuje skvosty
nebeského Jerusálema, musíme přece říci, že jen sla­
boučký obraz poněkud jako příklad aneb vzor před
očima našima rozbaluje. Opravdivé nebe jest tak
 Kap. 1. Ó místností vebeské, 511

krásné a nádherné, že lidskými slovy dokonale po­

psáno býti nemůže. Vše, co nejkrásnějšího a nej­
dokonalejšího Bůh stvořil, nalézá se tam. Neboť
jestliže Bůh slzavé údolí, v němž nyní žijeme s tak
mnohonásobnou krásou a rozkoší ozdobil, čím bo-
hatěj nadal zajisté ono místo, které za odměnu přá­
telům svým určil. Onoť jest sídlem jeho vlastní
slávy, trůnem jeho velebnosti, palác jeho kralování,
ráj rozkoší věčně trvajících.
0 duše má! ty-li bys neměla míti největší touhy,
viděti ono nebeské město a přebývati v něm na
věky? Jaká rozkoš jest, zde na zemi viděti krásné,
ozdobené město! Mnozí vynakládají velké jmění na
to, aby cizí města viděli a pohledem na ně se po­
těšili, Což jsou však města pozemská u přirovnání
k městu nebeskému! Kdybys jen několik okamžení
tam patřiti směla, jak podivuhodných věcí bys spa­
třila! Zajisté bys volala se sv. Davidem: „ J a k
mi l í j s o u s t a n o v é t v o j i , H o s p o d i n e z á ­
st upů! T o u ž í , až i o m d l é v á d u š e m á po sí­
n í c h H o s p o d i n o v ý c h . S r d c e mé a t ě l o mé
plesají k Bohu živému. — B l a h o s l a v e n í
j sou, k t e ř í ž p ř e b ý v a j í v d o m u t v é m H o ­
s p o d i n e ; t i ť na v ě k y v ě k ů c h v á l i t i b u d o u
tebe. — Ne b o ť l e p š í j e s t d e n j e d e n v s í n í c h
t v ý c h n a d t i s í c e d n ů j i n d e . “ (Žalm 83.) Eihle,
duše má! jak pobožný král David rozjímáním o ne­
beském Jerusalémě k touze po něm roznícen byl!
Jak by teprv duše jeho byla po něm dychtila, kdyby
jej vlastníma očima byl spatřil!
Co do vnitřního upravení nebes povážiti sluší,
že nejen ono město nýbrž mnohé jiné věci v sobě
obsahuje ‚ kteréž smysly lidské na nejvíš utě­
šiti mohou. To vyplývá z okolnosti, že Bůh po
soudném dni těla spravedlivých zároveň s dušemi
jejich do nebe přijme. Job pravil s zbožnou před­
tuchou: „V těle svém patřiti budu na Boha svého.“
512 Kap. 1. O místnosti nebeské.

I smysly těla budou míti věci, kteréž jim nejdoko­

nalejších rozkoší spůsobí.
Touha po nebeské vlasti.
O Bož e s r d c e m é h o ! j e n ž j s i n e b e s k ý
J e r u s á l e m p r o t o t a k krásným učinil, aby­
c h o m mi b í d n í č e r v í c i p o z e m š t í t í m snaž-
něj po n ě m t o u ž i l i , p r o s í m t e b e , z a ž h n i ve
mně lásku k t o m u t o sídlu b lahoslavenství.
Ja k velká je slá v a tvá, o převznešený
Bož e ! j a k s k v o s t n á j e ř í še t v é h o m a j e t k u !
A b y s moc a v e l e b n o s t sv o u u k á z a l , z a l o ž i l
jsi ta k o v é s k v o s t n é , v z á c n é a nad pomy­
šlení k r á s n é sídlo; i an d ěl é p ř i po hl ed u
na ň r a d o s t í p l e s a j í a n a d k r á s o u , v e l e b n o ­
s t í a d o b r o t o u t v o u ž as nou.
0 slavné, p ř é n a d h e r n é a n e o c e n it e l n é
m ě s t o Boží ! k d o j e v s t a v u , v š e c k u k r á s u
t v o u v y s l o v i t i a n e b j en p o n ě k u d p o c h o ­
p i t i ? — Duše má t o u ž í , . s r d c e mé d y c h t í po
k r á s e a l í b e z n o s t i tvé!
B l a h o s l a v e n i jsou ti, k t e ř í ž p ř e b ý v a j í
v s t a n e c h t v ý c h , o Pane! na v ě k y v ě k ů
b u d o u t e b e c h v á l i t i . O k é ž by mi t a k é ono
š t ě s t í p o p ř á n o b y l o , b y c h k vyvol enými
těm to p řip o č tě n a věčným svědkem krásy
n e b e s k é b yl ! O m i l í s v a t í a s v ě t i c e Boží!
k t e ř í ž t o již nyní dle ducha v n e b esk ý c h
s í d l e c h p ř e b ý v á t e , p ř e d v á mi p a d á m na
k o l e n a s v á a s e p j a t ý m a r u k a m a vás p r o ­
sím, a b y s t e mně n á p o m o c n i b y l i k d o s a ­
ž e n í t é t o ž v l a s t i v a š í . Ž á d á m vás s s l z í c í m a
o č i m a , aby j s t e mi od B o h a v y p r o s i l i mi­
l o s t i t é , b y c h se h o d n ý m s t á t i m o h l úč a ­
s t e n s t v í v d ě d i c t v í věčném.
O n e j d o b r o t i v ě j š í , n e j l a s k a v ě j š í a pře-
m i l o s r d n ý B o ž e ! vy s l y š m o d l i t b u mo u a
 Kap. 1. O místnosti nebesko. 513
m i l ý c h s v a t ý c h t vých, a b y c h s k r z e z á s l u h y
Syna t v é h o , P á n a a S p a s i t e l e n a š e h o v dě­
d i c t v í t v é s l á v y v e j í t i m ohl. R a č i ž o d v r á ­
t i t i s r d c e mé c h a t r n ý c h p o z e m s k ý c h v ě c í ,
r o z n i ť ve m n e v r o u c n o u t o u h u p o n e p o ­
m i n u t e l n ý c h v ě c í c h n e b e s k ý c h ! Ame n . “

Kapitola II.
0 vlastnostech těla v nebi.
Svatí, jenž v nebi již přebývají, posavad nemají
tam těla svého; budou však ním obdařeni po vše­
obecném z mrtvých vstání. Svatý Pavel dí o tom
v listě k Filipenským: „Ježíš K r i s t u s p r o m ě n í
t ěl o p o n í ž e n í n a š e h o , a b y p ř i p o d o b n ě n o
byl o k t ě l u j a s n o s t i j e h o , p o d l e p ů s o b e n í ,
k t e r ý m ž si m ů ž e p o d m a n i t i v š e c k y v ě c i . “ (Fil.
3. k. 21. v.) Těla svatých budou tedy co do slávy,
krásy a příjemnosti nejsvětějšímu oslavenému tělu Je­
žíše Krista podobná. „Jakož jsme nesli obraz zem­
ského, nesme i obraz nebeského Adama,“ dr tentýž
apoštol Páně. (I. Kor. 15. k. 4S. v.) „ J s o u ť t ě l a
n e b e s k á a t ě l a z e m s k á ; ale j i n á j e s t s l á v a
n e b e s k ý c h a j i n á z e m s k ý c h . “ (I. Kor. 15. k,,
40. v.) Obzvláště pak bude oslavená tělo v nebi míti
čtyry tyto vlastnosti: Věčnou neporušitelnost, jasnost,
největší čilost a subtilnost.“
První vlastnost, totiž neporušitelnost, bude pů­
sobiti, že se žádné utrpení a žádná nehoda nebe­
ského těla nedotkne. Svatý apoštol Pavel poukazuje
na tuto přednost slovy: „Rozsívá se tělo porušitelné,
vstane neporušitelné.“ (I. Kor. k. 42. v.) Nebude
podléhati nemocem a slabostem, nebude chřadnouti
stářím aneb jinak nějakou škodu bráti. Nebude tr­
pěti ani hladu ani žížně, ani horka, ani zimy aneb
jiné jakéžkoli nepohodlnosti. Živly nebudou míti
bii Kap. 2. O vlastnostech těla v nebi.

žádné moci nad ním. Kdyby člověk zde na zemi

tuto vlastnost neporušitelnosti dosáhnouti mohl, dal
by zajisté vše, co má zaň. Jaká radost by však pro
tebe, milý čtenáři, z toho se vyskytla, pakli bys ji
věčně míti směl? Jsou-li zde na zemi rozličné roz*
koše, jsou s nimi též mnohonásobná soužení spojená,
kteráž je s’trpčují. Kde lze najiti člověka, jenžby
nekalenou radost požíval? Jak po přívětivém jasnu
denním následuje tmavá noc, po květuplném jaru
suchoparné leťo, po hojnosti oplývající jeseni krutá
zima: tak přichází v živobytí lidském po radosti
a veselí bolest a zármutek. Tu sužuje hlad a žížeů,
tu nemoc a nedůživost, tu bída a nouze. Jindy zas
pronásledují lidé nepřátelstvím a nevděkem, a opět
jindy Bklíčují ducha starosti a péče. Někdy dopouští
Bůh rožličná neštěstí, ohně, mory, nemoci, války a
mnoho jiného. Pravdu tedy má moudrý Sirach, an píše:
„ T r má c e n í v e l i k é u l o ž e n o j e s t v š e m l idem
a j h o t ěž k é n a s y n y A d a m o v y ode dne narození
až k e dni p o h ř b e n í j ej i ch; m y š l é n k y j e j i c h
a lekání srdce, důměnky budoucích věcí a den
s k o n á n í ; od t o h o , k t e r ý ž s e d í n a stolijci
s l a v n é , až do s n í ž e n é h o na z e m i a v p r a ­
c h u ; od t o h o , k t e r ý ž n o s í h y a c i n t o v ý o d ě v
a k o r u n u až do t oho, k t e r ý ž se o d í v á plá„t*
nem r e ž n ý m : v z t e k , z á v i s t , b o u ř e , v r t k o s t
a s t r a c h smr t i , h n ě v i v o s t n e u s t á l á a s v á r .
I v č a s o d p o č i n u t í na l oži sen n o č n í z n e p o ­
kojuje mysl člověka. Vyděšen bývá v i d ě n í m
s r d c e s v é h o , j a k o , kdo ušel v d e n b o j e , a
k d y ž se v i d í b e z p e č n a , p o v s t á v á a di ví se
svému n ičem ném u strachu. A k to m u smrt
k r v e p r o l i t í , s v á r a meč, u t i s k o v á n í , h l a d
a p o h u b e n í . “ (Sirach 40. k. 1.—9. v.) Z těch
příčin nazývá církev svatá zemi údolím slzavým a
místem nešťástného vyobcování. V nebi budou však
lidé všech těch traplivých věcí sproštěni, a sice na
 Kap. 2. O vlastnostech těla v nebi. 615

vždy. Tam se nebude více střídati den s nocí, jaro

s létem, jesení a] zimou; tamť bude věčný den a
věčné jaro. Svatý Jan v zjevení svém o tom čase
dí: „ Neb u d o u t a m lid é l a č n ě t i , a n i ž í z n i t i
v i c e , n e b u d e b í t i n a ně s l u n c e , a n i ž á d n é
v e d r o . “ (Jan. 1. k. 16. v.) „Tam n e b u d e a n i
s m r t i , a n i z á r m u t k u , ' 1 a n i ž a l o s t i , a n i bo-
l e š t i . “ (21. k. 4. v.) A svatý Augustinus dokládá;
„Tam se dostáném do oné vlasti, kde žádného pří­
tele neztratíme, kde žádného nepřátele báti se nebu-
dem muset; kde se žije bez nedostatku a bez nouze:
kde se žáden nenarodí ani neumře; kde žáden škody
neutrpí a žáden zisku nehledá, kde se požívá ne­
smrtelnost a pravda.“
ó kdožby neměl rád zde na zemi snášeti krátké
soužení, aby onen věčný dar neporušitelnosti dosáhl?
Vždyť dle slov svatého Pavla utrpení tohoto světa
nejsou v žádném poměru k slávě, která se v blaho­
slavených zjeví.
Druhá přednost oslaveného těla bude jasnosi
jeho. Co se té týče, budou se blahoslaveni skvíti
jako slunce. Tak to předpověděl Ježíš Kristus, řk a :
„ Pot om se b u d o u s p r a v e d l i v í s k v í t i j a k o
s l u n c e v k r á l o v s t v í O t c e mé ho. “ (Mat. 31. k.
43. v.) Jakožto za příklad ukázal se sám učenní-
kům svým v takovém proměnění na hoře Tábor.
„Tvář jeho skvěla se jako slunce a roucho jeho
učiněno jest bílé jako snih.“ (Mat. 17. k. 2. v.) Cím
kdo světější bude, tím víc také bude zářiti tělo jeho.
Bohovědci se domnívají, že každé tělo docela prů­
zračné bude, aby bylo lze všecky žily, čivy a vůbec
všecko ústrojí viděti a moudrost Boží v tom s po­
divením poznávati. Všecko na lidech bude nad
míru vznešené, krásné a líbezné. Blíže se o tom
poučujeme z zjevení, které Matička Boží 6vatě Bri­
gitě popřála. V první knize její o tom čteme;
„Svatí stojí před Synem mým jako nesčíslné hvězdy }
51({ Kap. 2. O vlastnostech těla v nebi.

jejichž jaBnoet k žádnému světlu tohoto světa při­

rovnána býti nemůže. Pravímt zajisté ‚ že kdyby
svatí v skvělosťi své viditelni byli, žáden člověk by
pohled na ně vydržeti nemohl, neboť by ztratil moc
k rozeznávání 6větla pozemského.“
Považ jen, milý čtenáři! jaká radost tobě při­
chystána jest. Budeš-li vyvoleným, bude tebe vlastní
tělo a vše, co vůkol něho v nebi bude, velmi vzne­
šeným spůsobem těšiti. Považ to, avšak přiučuj se
napřed zde den co den více tělo v poddanosti a
kázni držeti. Zachovej se čistým a bezúhonným,
neboť nic nečistého do nebeského království vejíti
nemůže. Kdožby se neměl zde rád všeho, co tělo
poskvrňuje, zdržeti, aby na onom světě oslavené tělo
obdržel, z kterého se vše radovati bude!
Třetí přednost těla, kteréž v slávě Boží z mrt­
vých vstane, bude nebeská čilost: „ K o z s í v á se
t ě l o n e m o c n é , v s t a n e mocné , “ dí sv. Pavol.
(I. Kor. 15. k., 43. v.) Zde ňa zemi je tělo s du­
chem spojeno, aby mu sloužilo za dobrý nástroj
aneb prostředek k poslušné poddanosti Boží. Za
příčinou hříchu a poněvadž tělo zde ještě tak do­
konalé není, jak Bůh mu určil býti, nedostojí svému
účelu docela. Ba, „porušitelné jsouc, obtěžuje duši,
a ten zemský příbytek dolů stlačuje mysl mnoho
přemyšlující.“ (Moud. 9. k. 15. v.) Ale v nebi, kde
duše dokonalou se Btane, bude také tělo zdokona­
leno; a jak se tam duše docela Bohu poddá, tak se
pokoří též tělo a poslouchati bude duši ve všem.
Tam se stane tělo dokonalým nástrojem a žádná
překážka se mu více nenaskytne. V tom budo zá­
leželi odměna za ochotnou dobrou vůli, s kterou se
blahoslavení zde na zemi vůli Boží podřizovali. Duše,
jsouc b Bobem v nebi úzce spojená, bude míti po­
někud podíl z jeho moci, pročež zas tělu neuv ěřitel-
nou čilost, sílu a rychlost udělí. Y ten smysl vy­
kládá svatý Jarolím slova proroka Isaiáše, řkc ucího:
 Kap. 2. O vlastnostech těla v nebi. 517
„lido d o u f a j í v H o s p o d i n a , s í l y nabudou,
dostanou perutě jako orlice, poběhnou a
nebudou u m d lé v at i , půjdou a n e u stan o u .“
(Isai. 40. k., 31. v.) Oslavené tělo v nebi bude rychlé
jako myšlení. Žádná překážka jej nebude moci zdr­
žeti. Kdož by sobě nepřál takovou přednost? A
hle, zde na zemi lze ji zasloužiti, tak že na věky
nás neopustí. A komuž bude svěřená? Zajisté tomu,
kdo v živobytí vezdejším je čilý a horlivý u vyko­
nání služeb Božích a toho, co svatá přikázaní žá­
dají. Odložmež tedy rádi všecku zpozdilost a ne­
dbalost a buďme rychle při ruce, kdežkoli se něco
dobrého učiniti dá! Tak se staneme hodnými při­
pravené slávy nebeské.
čtvrtá přednost oslaveného těla lidského bude
subtilná, takměř dochovní povaha jeho. Vlastnost
tato bude záležeti v tom, že tělo s lehkostí pronikne
všecko, jakož nyní myšlením lze věci pronikati.
„Rozsívá se t ěl o z v í ř e cí , v s t a n e d u c h o v n í , “
praví svatý Pavel k Korintům. Na těle Ježíše Krista
ukázala se po vzkříšení patrné tato vlastnost. Vy­
stoupiti z hrobu zavřeného a skrz zavřené dvéře
vstoupil mezi učenníky své. Ovšem zůstane i ne­
beskému tělu všecko, co k bytosti jeho potřebné
jest, ale cokoli by duši mohlo překážky činiti, ode­
bere se a odloučí se od něho.
Tento dar sobě zasloužiti můžeš, milý čtenáři
pakli zde na zemi nepovedeš jenom světský, hmotný
a smyslný, ale také opravdivě duchovní život; pak­
liže nezřízené, hříšné žádosti v sobě potlačíš a sebe
takměř duchem čistým učiníš, jak to svatí dělali.
Uznáváš zajisté, že mrtvení smyslů potřebné jest, an
se v tom pobožní křesťané vždy cvičili a cvičí. Ná­
sleduj jich a div se nekonečné štědrosti Boží, řka:
„0 v š e m o h o u c í Bo ž e ! j a k v e l k á j e s t
laskavá š t ě d r o s t tvá k vyv ol en ým ! Tak
vzácných d a r ů a dobrodiní jim uděluješ,
516 Kap. 2. O vlastnostech téla v nebi.

že všemi s t a t k y s v ě t a z a p l a c e n y b ý t i bv
n e m o h l y . Kdož by t o b ě n e m ě l r á d s l o u ž i t i
a n e c h t ě l o c h o t n ě v š e c k y s t r a s t i a nepři»
j e m n o s t i t r p ě t i , a b y se v ě č n é o d m ě n y ho­
dným s t a l? J a k á radost a r o z k o š musí býti
v nebi! Z d a ž b y c h n e m ě l s o c h o t n o s t í ka-
jic n ý život vésti a vděčně kříže, kteréž
mi p o s í l á š , p ř i j í m a t i , a b y c h j e n k v y v o l e ­
n ý m t v ý m p ř i p o č t e n byl ? — Ano P a n e , ch ci
zde na z e m i b ý t i s t á l ý v p r o t i v e n s t v í , h o r ­
l i v ý V s l u ž b ě tvé, c h c i m r t v i t i ž á d o s t i s my­
slů mých a pak očekávati m ilosrdenství
tvé. O Bože! j e n ž j s i t a k V z n e š e n ý c h d a r ů
p ř i p o v ě d ě l , p o p ř e j mi t é m i l o s t i , b y c h j e
nábožným, umrtveným, kajícným a ctno st­
n ý m ž i v o b y t í m z a s l o u ž i l . Ame n. “

Kapitola III.

0 rozkošech nebeských vůbec.

V nebi se stanou vyvolení Otce nebeského
účastnými blahoslavenství a dobra, jehož nikde jinde
nalézti nelze. Odkud to víme? Svatý Augustinus v
devatenácté knize o městě Božím vypravuje, že velmi
mnozí mudrci starého pohanského světa se zanášeli,
vyhledáváním dostatečné odpovědi na otázku :
„V čem záleží blahoslavenství a dobro, a jak jej
lze dosáhnouti?“ — Markus Varro, jeden z nejuče-
nějšfch Římanů, jenž podporován byv věhlasným
Césarem, nej skvostnější knihy starších mudrců téměř
všech národů měl i skoumal, sestavil z těch spisů
dvě sta osm a osmdesát rozličných důměnek o tom,
kterak lze blaženým býti. Která z těch je pravdivá,
kter§ lze věřiti? — „Žádné,“ dí učený církevní spi»
 Kap.' 3. O rozkošech nebeských vůbec. 519

sovatel Laktantius, „neboť všickni pohanští mudrci

v té věci zbloudili.“ Pravé a čisté blahoslavenství
lze jen tam nalézti, kde Boha se vší slávou a vele­
bností jeho spatřiti lze. Tak nás učí naše svaté
náboženství, a totéž učení je tak jasné a zřetelné,
že jej každý neučený, ba samé dítko v světě ještě
nézkušelé snadně pochopuje. — Vyvolení pak při­
jdou k Bohu a proto jim bude přístupný pramen
všelikého blahoslavenství. To jě víra, toť naděj naše.
Jelikož blaženost v nebi bude dokonalá, dostane
se tam duši i tělu nejrozmanitějších rozkoší. Nuže,
milý čtenáři! chceme se vznésti s myslí svou na zá­
kladě svatého zjevení a učení výtečných mužů církve
vzhůru k těm výšinám, odkud alespoň z daleka po-
patřiti lze na obrazy přichystaných věčných odměn.
Začneme s tím, co očekává na věčnosti zrak lidský,
poněvadž tento smysl nejostřejší a nejšlechetnějši
jest. Přejdeme potom k radostem, které ostatním
smyslům určeny jsou. Pak chceme pojednati jiné
části blaženosti nebeské". Při tom všem ale nechceme
zapoměti, že účel takového našeho rozjímání jest,'
vzbuditi nejvroucnější touhu po dědictví Božím.

Kapitola IV.

0 rozkošech zraku v nebi.

Přirozené povědomí naše praví nám, že světlo
jest věcí náramně příjemnou, obzvláště pak, že světlo
sluneční jednu z největších rozkoší ve světě působí.
Světlo dodává všem viditelným předmětům krásu a
ozdobu. Prostředkem světla se nám ukazuje pří­
roda v nejsličnější spůsobě své. V světle vězí ta­
kořka jakás okouzlující moc. — Noční doba zahaluje
všecko rouchem smutku, přetrhuje naše zaměstnání
520 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

a práce, jakož i čilost životní. Jestiť časem určeným

k spánku, jejž básníci v obrazité mluvě své bratrem
smrti nazývají. Zároveň jest to doba, v které ne­
pravost po cestách zlosti a černé zrády kráčívá a
záhubné záměry své kuje. Jak se peklo významným
spůsobem nazývá místem temností, prostorou věč-
uými stíny a mrákotami smrti naplněnou a příbyt­
kem hrůzy a strachu; tak jest nebe obzvláště říší
světla a života čili krajinou, v níž věčný, žádným
mračínkem nezastíněný den panuje. Žáden černý
oblak, žáden stín nezahaluje tam milokrásný pohled
na věci, již před očima blahoslavených září. Svatí
se vznášejí, jak prorok praví, jako na perutích or­
lových vzhůru k Bohu. Chodí po pahrbcích rájo­
vých a neumdlévají. Vykonávají přikázaní vůle jeho
a neunavují se. Ve dne v noci se stejnou horlivo­
stí spěchají jemu sloužiti; neb tam není ani spánku,
ani seslabení sil, ani temnosti, aniž jakékoliv jiné
překážky. Obydlí blahoslavených je naplněné vším,
co v pravdě štěstím nazváno býti zasluhuje.
Na zemi se vyskytují tomu, kdo rozkoše zraku
požívati chce, mnohonábobné obtíže. Brzy schází
světla, brzy jest příliš ostré. Tu bijí paprsky slu­
neční tak ostře do očí, že místo osvícení zaslepují;
tam zas nevníká žádné denní světlo a proto se stává
pozorování věcí nesnadným.
A přece jest ta nesmírná modrá klenba nebes pro
nás tak krásná. Když žáden mráček jeho čistotu
neruší, když se jafená záře vůkol nás na vše strany
seje, když se tisíceré barvy v nesčíslných předmětech
přírody zatřpytí, když tak rozmanité a pestré věci
před sebou shlédáme: ó, jaká rozkoš naplňuje srdce
naše, jaká radost uhostí se v utěšených očích našich!
— Avšak, rci milý čtenáři, děje se to zde na zemi
skutečně velmi často, že takové potěšení cítíme?
Věru ne, Zachmuřených, mlhavých, bouřlivých a
 Kap. 2. O rozkošech zraku v nebi. 521

nepříjemných dnů je do roku mnohem více, než

krásných.
Světlo v nebi je mnohem jasnější a pěknější,
než světlo našeho slunce v nej pří hodnější době.
Krása a barvitost věcí jest vznešenější, než lesk nej-
bujnějšího rostlinstva a nejpestřejšího kvítí v nejpo­
hodlnějším zeměpásu. Nebe nepotřebuje ani slunce,
ani měsíce, aby svítily v něm; neboť sláva Boží
osvěcuje jej. (Zjev. 21. k.) Jelikož Bůh svou všemo­
houcností tam docela jiné 6vétlo rozžel, světlo totiž,
které dle uvedených slov bezprostředně od trůnu
jeho vychází, neubývá nikdy jasnosti a nezatemní
se nikdy krajina ‚ v nížto blahoslavení přebývají.
Všude jsou paprsky, kde jich třeba, všude jasnost,
kde si jí svatí přejí, neb záře vychází od Boha sa­
mého, který v nevystihlém prameni světla sídlo své
posta\ il.
Svatá Teresie o tom osvícení nebeském násle­
dující krásný popis nám dala: „Není tam lesku ta­
kového, kterýžby oslepoval, nýbrž příjemná záře.
Panuje tam svit, který oku velmi příjemný jest a
jej neunavuje. Světlo nebeské je ode všelikého jiného
světla tak rozdílné, že lesk slunce u přirovnání k
němu jen tmavým stínem nazván býti může. Co
jest čistá voda, která přes kamení, jako křištál prů­
hledné teče, proti kalužině bahnité a smrduté, to
je světlo nebes proti světlu slunce našeho. Co je
den jasný proti záři nějaké svítilny v podzemním
sklepení, to je den věčny proti dni vezdejšímu. V
nebi není žádného slunce; to, kteréž nám zemi osvě­
cuje, bylo by tam jen chatrnou lampou. Nebeské
světlo nehyne nikdy; nebť noci tam nepanuje. Ono
svítí vždy, a nic jemu nepřekáží.“ (ze živ. sv. Ter.)
Tak vypádá onen prostředek, skrze nějž svatí v nebi
věci spatřují.
Vrátíme-li se k spůsobu, jimžto zde na zemi
vidíme, musíme uznati, že byť i velmi velké množ-
522 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

ství příjemných věcí k spatření bylo, poměrná ne­

dokonalost naších očí jakožto nástrojů duše velkou
překážku činívá. Pravil jsem poměrná nedokonalost;
jinak bychom ani pravdivě, ani náležitě uctivě ne­
mluvili před Bohem nejmoudřejším a nejdobrotivěj-
ším Stvořitelem naším, když bychom ústrojí oka
zhola nedokonalým nazývali. Vždyť podivuhodná
skladba jeho ohlašujé zřetelně nekonečnou mou­
drost toho, jenž jej stvořil a k účelu přiměřeně
upravil. Jestliže tedy pravím, že zrak náš zde ne­
dokonalý jest, míním to jen u porovnání s zrakem,
jakýmž blahoslavení na věčnosti obdařeni budou,
aby bez překážky nekonečné krásy ‚ skvostnosti ‚
nádhery a podivuhodnosti prostorů nebeských pře-
hlednouti mohli.
Učenci dokazují, že nevidíme předměty kolem
nás bezprostředně, nýbrž jen obrácené obrazy jejich,
které se pomocí světla v oku jako v nějakém zr­
cadle utvoří. Neznámým jakýms spůsobem musí
tyto obrazy napřed zas převráceny býti, než duše
viděnou věc patřičně pochopí. Při takovém pře­
nášení obrazu snadně se nachází nějaký nepořádek
a obrazy nebývají dokonale jasně vytlačeny aneb
pochopeny, z čehož napotom zas nedokonalá aneb
matná známost věcí, na které se hledělo, následuje.
Za tou příčinou býváme často nuceni, to co vidíme,
ještě jinak než pouze zrakem skoušeti, chceme-li se
o podstatě jeho dobře přesvědčiti.
Oko málokdy je při úplné síle své. Máť jak
každý jiný úd těla své slabosti. U někoho je více
vypouklé, u jiného více ploské. Jeden vidí jenom
z blízka, jiný jenom z daleka dostatečně jasně a-
zřetelně. Velmi málo jest lidí, ktéříž úplnou rozkoš
dokonale zdravého zraku požívati mohou, ač by si
toho zajisté všickni přáli. Dejmež pak tomu, aby­
chom sebe lepší, zdravé a dokonalé oči měli, nic
xnéně přec obzor čili prostor, který prohlédnouti
 Kap. i. O rozkošech zraku v nebi. 523

můžeme, obmezený a malý zůstane. Kdo vidí vůbec

dál než na několik mil, kdo rozeznává všecko zře­
telně u větší odlehlosti, než několika kroků?
V nebi ale budou všecky překážky a nedoko­
nalosti odstraněny. Oku tam bude volno vniknouti
kamkoliv a viděti zřetelně cokoliv. V popise, jejž,
nám prorok Ezechiel o cherubínech dal, čteme to to '
„A všecko tělo jejich, i hrdla i ruce i křídla, i ob­
louky plná byla očí vůkol.“ (Ezech. 10. k. 12. v.) Z
tohoto obrazu sobě vyňati můžeme, že Bůh nebešťa­
nům takovou moc k patření na díla moudrosti své
uděluje, aby jim nic neušlo. Žádná čásť oslaveného
těla nebude v temnosti aneb neznáma s tím, co se
vůkol děje. Oči jejich budou jako tisíc očí, aby
všecko všudy spatřiti mohly. Celý prostor nového
nebe a nové země' se všemi krásami a zázračnými
ozdobami přehlednou, všecko zpozorují i pochopí, a
v udivení nad tím jásati budou. — A teď, an jsme
povahu světla nebeského, kteréž prostředkem bude,
aby svatí všecka díla rukou Božích spatřiti mohli,
poznali a též dokonalost zraku, kterýž s neobme-
zenou volností všecko pronikne, sobě poněkud zře­
telně představili; můžeme s větši jistotou a bezpeč­
ností v skoumání jedné z nejpřednějších rozkoší ne­
beských pokračovati.
První rozkoš způsobí všeobecná dokonalá krása.
Málo jest těch věcí, které tak mocně na srdce lid­
ské účinkují, jako krása. Nejsličnější krásu udělí
Bůh nebeským přátelům svým. Ta nepokvete jako
nějaká bylina na polí, jenž ráno za rosy barevný
kalich svůj otvírá, ale již před západem slunce vadne
a k zemi klesá. Nikoliv ‚ na onom dokonalém
světě nebude žádné změny a ani stínu porušitelnosti.
Jaký kdo bude, zůstane na věky. Jak hvězdy na
nebesích tisíce let v stejném lesku vycházejí a za-
pádají, tak budou Obličeje svatých tisíce tisícerých
524 Kap. 2 O rozkošech zraku v nebi.

věků jednostejní. Písmo svaté to naznačuje slovy;

„Lesknouti se budou jako hvězdy na nebi.“
Krásná postava lidská působí vždy a vždycky
příjemný dojem. Vždyť jen kamená socha, když
sličnou souměrnou podobu lidskou představuje, napl­
ňuje potěšením. Mistrovská díla sochařů vábí jako
kouzlem oči. A přece jest to, co zde vidíváme, bud
jen mrtvý aneb pominntelný předmět. Jestliže tedy
zde pěkná postava tvoru, ač smrtelná a pominutelná
jest, toli příjemností působí, jakáž bude rozkoš při
spatření postav andělů a blahoslavených lidí, kteříž
na věky neumrou a se nezmění!
Lahqdnost patření je největší tehdáž, když očím
naším popřáno viděti, po čem velkou touhu měly,
aneb když sev jim naskytnou věci, které všeobecné
udivení působí. Svaté písmo nám k tomu dává ně­
které příklady. — Když mladý Šalomoun za krále
korunován byl, „vstoupilo všecko množství za ním,
a lid pískaje na píšťalky a vesele se radostí veli­
kou plesal, tak že zavzněla země od křiku jejich.“
(3. král. 1. k. 40. v.)
Tři mudrci, kteříž byli od východu přišli, aby
viděli Spasitele Světa, potěšili se velice, když vychá­
zeje z Jerusaléma opět spatřili hvězdu, která je ze
zemí jejich vyvedla.
Zacheus plesal radostí, když Ježíše viděl, ačkoli
tento chudý a rouchem lidským oděn byl. Mnohem
vice ještě bylo nadšení jeho zvýšeno, když Ježíš k
němu do domu vešel. Všeho se chtěl zbaviti, coby
mu čistou tuto rozkoš nějak kalilo; obzvlážtě pak
chtěl každou křivdu a všelikou nespravedlivost, jíž
se dopustil mnohonásobně nahraditi. (Luk. 19. k.)
S nevýslovnou radostí byli apoštoli svědci slav­
ného proměnění Páné na hoře Tábor. V největším
nadšení řekl sv. Peter k Ježíšovi: Pane! dobréť jest
nám zde býti.“ (Mat. 17. k.)
 ii ap. 2. O rozkošech zraku v nebí. 525

S plamenou toužebností přál sobě svatý Jan

Křtitel viděti Beránka Božího. — Jak šťastnou se
bude tedy cítiti duše, která po Bohu vždy toužila,
až Božskou tvář milovaného Ježíše skutečně bude
viděti! Jakou rozkoší ji naplní skvělá krása nesčí­
slných andělů a svatých přátelů Božích! Dobře praví
svatý Augustin: „O duše má, patřilo by nám, denně
soužení na se bráti, ba, když by tomu Bůh tak chtěl,
bolesti pekelným podobné po dlouhý čas snášeti,
jen když proto se účastnými staneme patření na
tvář Boží; oč více máme trpělivě přijímati malé
kříže a nepříjemnosti tohoto života!“
Bohovědci rozeznávají šest stupňů krásy. Na
nejvyšší z nich staví Boha samého. Potom přichází
dle pořádku andělé a blahoslavení duchové nebeští. —
Ó, jestliže jednou očima svýma, spatřím milliony
oslavených svatých a nesčíslné množtví překrásných
andělů, jaká nekonečná radost,.jaké převznešěné
potěšení bude to pro mne! Vím také, že se nám
každý o to libějším a krásnějším bude zdáti, oč
nám bude dražším. Všickni tito dědicové slávy ne­
beské budou mojí přátelé. Tato rozkoš zajisté za­
sluhuje nějakého namáhání zde na zemi. Ba, chci
slovy svatého apoštola Pavla mluviti: „Všecká utr­
pení tohoto světa nejsou ani k porovnání s slávou
a radostí, která u věčnosti za odměnu dána bude.“
Abychom sobě vznešenou podstatu nebeských
radoBtí zraku ještě lépe představili, musíme povážiti,
že dojem jejich daleko přesahuje nynější síly naše.-
Není člověka, kterýž by jich snésti mohl. Štěstí to
jest nesmírné a nekonečné. — Ovšem by mnozí pra­
vili, žeby nás Bůh více k milování jeho povzbudil,
kdyby nás zřetelně popatříti nechal na odměny
věčné. Ale, jak nerozvážlivá jest taková ře č ! Duchem
a srdcem vždycky je tušiti, ba mnohonásobně o nich
se poučiti můžem; tělesné oči však by teď nesnesly
ani paprsku onoho nevýslovného nebeského lesku,
526 Kap. 4. O rozkošech zraku v nabí.

Jedno jediné rozbřesknutí svitu nebeského by odlou­

čilo okamžitě duši od těla, neboť by se hned láska
k tomuto žití v nivec rozpadla. Duše by opustila
tělo a tělo duši. Musíme napřed tajemným spůsobem
posilněni býti, abychom klidně a s potěšením nebe­
skou zář viděti mohli.
Svaté písmo nám k potvrzení řečených slov
dává příklad v proroku Daniéli o svatém Janu evan­
gelistovi. Tito viděli anděly, jenž takovým leskem
se skvěli, že před nimi k zemi padli. „Nezůstalo ve
mne síly,“ dí prorok Daniel, „ale i tvářnost má
změnila se na mně a uchřadl jsem.“ (Dán. 10. k.
6. v.) A přece nespatřili vlastní podstatnou krásu
andělů, nýbrž jen téla, která za příčinou obzvlášt­
ního poslání na se vzali. Jak náramně se musela
skvěti tvář svatého Štěpána, když všickni, j e n ž v
r a d ě seděl i , p a t ř í c e n a n ě h o , v i d ě l i t v á ř
j e h o j a k o t v á ř a n d ě l a , (skut. 6. k. 15. v.) Svatí
pak v nebi budou jako andělé Boží.
Abatiše jednoho cisterciáckého kláštera ve Flan-
dersku vypravovala jednou biskupskému splnomoc-
níku- následující událost: „Jednou jsem šla k jisté
sestře našeho kláštera, jenž byla ze všech nejpobož­
nější. Po delším hledání našla jsem 'ji konečně v
koutku školní světnice. Jak mile jsem však popa­
třila na tvář její, potkala jsem se s takovou lesklou
záři, že jsem celá omámená a jako bleskem poražena
byla.“ (Thom. Cont. II. de Mir.)
Srovnejme s tím výrok Páně, řkoucího: „Potom
budou se skvěti spravedliví jako slunce v království
otce mého.'“ — Svatý Augustinus dí také: „Pomy­
slete na blahoslavené shromáždění svatých mučedl­
níků. Připomeňte sobě, že na nich ty části těla,
které pro lásku k Ježíši Kristu raněny byly, jasněj­
ším leskem zářiti budou, než kdyby samými dia­
manty byly. Kolik lesku bude tedy vydávati svatý
Štěpán, který tak mnohými kameni usmrcen byl;
 Kap. 4. U rozkošech zraku v nehí. 52?

jak se bude skvěti svatý Petr, Ondřej a Filip, aneb

svatý Bartoloměj, aneb také svatý Tomáš, jehož šípy
usmrtili, a svatý Jakub, jemuž články, jeden za dru­
hým uřezali?“
Jestiť v skutku vznešená radost, z nějakého vy­
výšeného místa na dobře zřízený slavnostní průvod
hleděti. Oko zde na zemi takový výjev nad míru
miluje. Ale což je kteréžkoli slavnostní shromáždění
lidí zde ná ýemi proti slavnému shromáždění an*
dělů a svatých v nebi! Viděti devatero kůrů an­
dělských, nádherné řady patriarchů, proroků, apo­
štolů a mučedlníků, slavné sbory papežů, králů a uči*
telů církevních, množství kněží, vyznavačů, svatých
řeholníků a panen: viděti to vše, pravím, musí ne*
výslovné potěšení působiti. Všickni tito, ač je žáden
člověk nesčítá, mají jedno srdce a takměř jednu duši.
Ostatně též pohled na město, v kterém tito
slavní sborové přebývati budou, zvýší rozkošné po­
patření podivným spůsobem. Mnoho, o čemž tečf
ani pojmu nemáme, bude tam v hojnosti k oblažení
přátelů Božích. Živly a působení jejich vidět budou
v onom moudrém, podivuhodném pořádku, jejž jim
Bůh určil a ustanovil. Od nejmenšího prášku do
největší budovy ohromného prostoru světového bude
všecko zřetelné a pochopitelné.
Představme sobě, že by všecky krásy, ozdoby
a skvostnosti celého světa před námi rozložené byly,
dejme tomu, žebychom všecky krajiny od čarokrás-
ných, nejbujnějším rostlinstvem vynikajících; teplých
zeměpasů až do ledových, křištálovými barvami se
třpytících moří před sebou rozprostřeny měli, žeby­
chom nesčíslné množství těch stotisíců rozličných
bylin a květin, úrodných a užitečných stromů a vše­
cky tvary živočišné, které mezi nimi žijí viděli, že­
bychom na všecka díla z rukou lidských pošlá po­
hlédnouti směli, jakož na všecka města a nejroz­
manitější život v nich, na všecky dědiny, sady, luhy,
52 $ Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

pole, ba na všecky hlubiny a doly, v nichž praco­

vitost a pilnost lidská bohatství své vydobývá; my*
šleme si, žebychom všecko, co jen pěkného a po­
divuhodného kdekoliv vytvořeno a učiněno bylo,
před sebou spatřili: vše by přece ani tisící částečka
toho všeho nebylo, co Bůh připravil těm k spatřo­
vání, kteříž jej milují.
Iídožkoli obtížen jest břemenem strastí a zá=
rmutků, ten nechat se rozpomene na proroka Isaiáše,
řkoucího: „Pozdvihni vůkol očí svých; neb až při­
jde čas věčného králování Ježíše Krista mezi národy,
které odevšad v dědictví svém shromáždí, tehdáž
uzříš a oplývati budeš všelikým bohatstvím nejroz-
manitějších věcí; diviti se bude a rozšíří se srdce
tvé.“ (Isai 60. k., 4. a 5. v.)
Avšak bohužel vzdor všemu tomuto přichysta­
nému blahoslavenství jsme tak váhaví, neteční, zpo­
zdilí a lehkomyslní, jakobychom nebyli leč k něja­
kému chatrnému stolování pozváni, Nejeden z nás
zůstává na poloviční cestě státi! ó, jak bychom
měli spíše volati s Kalebem, když syny Israele na­
pomínal, řka: „Vstupme a vládněme zemí, nebo bu­
deme moci opanovat! ji.“ (4. Mojž. 13. k., 31. v.)
Dva bratři, opat Pémon a opat Anub bývali
spolu v jedné poustevní. Kolikrátkoli matka jejich
přišla, aby jich viděla, zabránili jí přístup. Aby
účelu svého dosáhli, postavili se na cestě, kterou
ona jíti musela, chtěla-li do kostela přijíti. — Jak
mile potom uviděli ženu cestou jíti, vrátili s'e kvap­
ným krokem do své poustevny a zavřeli dvéře. Ma­
tička se pro tuto nešetrnost cítila velmi nešťastnou
a plakala za dveřmi. Tu k ní přišel Pémon a tazal
se: „Odkud přicházíte ženo? proč tak pokřikujete?
— Prosím vás, nerušte zde pokoje,“ Ona však po­
znávajíc hlas syna svého, tím žalostnéj plakati za­
čala. „Což, nejsem já matka vaše? — Já chci syny
své viděti.“ — Pémon jí na to: „Chcete jich viděti
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 529

v tomto aneb na onom světě?“ — „V tomto,“ řekla

matka. Pémon zas namítal toto: „Jestliže tvou žá­
dost a všetečnost očí svých zde poněkud ukrotíš,
uvidíš nás na lepším místě.“ Matka se dala pře­
svědčiti a pověděla: „Jestliže vás opravdu v nebi
zase spatřím, chci sobě ráda tu oběť uložiti a po­
hledu na syny mé se zdržovati.“ — Na to odešla.
(Rufin. L. 3., N. 154.)
Svatý Augustinus vyjádřil se takto: „Chceš-li
býti šťastným, — bud nevinným. Všecisobě přejí šťastni
býti, ale málo kdo dbá o to, aby nevinný byl; a
přece žáden bez nevinnosti onoho cíle dosáhnouti
nemůže.“' (August, k. 117. ž.)
Kolik předmětů, které skrze oko do duše při­
jaty bývají, nezarmucuje a nekazí srdce? Kolik vi­
ditelných věcí nehryze v mysli na kořenu blaženosti?
— S jistotou však může každému řečeno býti, že
když z lásky k Bohu oči své v slušné pokoře udrží
a ode všeho škodlivého 6e odvrátí, tisíceronásobně
větší rozkoš požívati bude.
Svatý Jan Zlatoústý ukazoval rád prstem k nebi
a říkával: „Pozorujte nebe, když žádné mračínko
po jeho klenbě nepřechází, když totiž docela jasné
a čisté jest. A když oko své tím pohledem nějaký
čas obveselíme, pomysleme sobě, že jasný, skvělý a
skvostný pokrov nebes blahoslavených toto viditelné
modré nebe o toli převyšuje, oč klenba zlatá za vzác­
nější považována býti musí než hliněná.“
Cokoli tedy krásného na zemi jest, podobá se
jenom pouhému bezpodstatnému stínu a tmavé noci
u přirovnání k rozkoším nikdy nehynoucím v nebi.
Pohlížejme tedy vzhůru, tamť jest Éím, tamť Jeru­
salém, pro nějž sluší nejen deset let, ale dlouhou
dobu bojovati. Neníť většího štěstí před Bohem,
nežli dosáhnouti jedno z těch věčných obydlí, jejichž
základové nejskvostnější drahokamy jsou.
530 Kap. 4 . -\0 rozkošech zraku v nebí.

Jistá věc jest, že duše vždycky touhu v sobě

cítí; sotva jeden předmět dosáhla, po němž dychtila,
již zas má nové přání a tak by celý viditelný svět
ji nemohl uspokojiti. Jenom nekonečnost jí učiní za
dost. Již dle toho to poznáváme, že rozkošný pocit
má, když věci do nekonečna dočítati aneb nekonečný
prostor, nekonečnou budoucnost sobě. představuje.
Tak na příklad působí stavení, které několik set
roků nehodám časovým vzdorovalo, větší potěšení
při pohlížení naň, nežli podobné stavení nové. Mno­
hem příjemnější dojem činí pohled na budovy, které
již tisíce roků zemi okrášlují, jako zejmena pyramidy
egyptské. — Cestoval-li někdo světem, připomíná si
to tím větší rozkoší, čím 'další byla cesta jeho. —
Pohlédne-li někdo na šírou krajinu, tím radostnější
cit se vzmáhá v něm, čím dále viděti může. Avšak,
kdybychom myslili, že ten kdo sebe delší cestu konal,
sebe starší památné stavby s podivením viděl, sebe
rozsáhlejší krajiny pozoroval, již tak syt jest, že sobě
ničehož více nepřeje, mýlili bychom se velice. Věru,
kdyby člověk nad celou zemí panství obdržel, po­
hlížel by — vzhůru k. nebi, nejsa spokojen s tím,
co má. A za jakou příčinou? — Bez pochyby jen
proto, že jenom nebe, jenom Bůh může uspokojiti
všecky touhy člověka; Bůh a nekonečnost jest cíl
bažení lidského.
Nejvznešenější pohled, který blahoslaveným v
nebi popřán bude, jest pohled na tvář Boží. Bůh
sám tuto věc nade všecko cení. Otevřeme-li tři a
třicátou kapitolu knihy Exodus, nalezneme potvr*
zení toho. „Hospodin mluvíval k Mojžíšovi tváří
ve tvář, jako má obyčej mluviti člověk s přítelem
svým. Mojžíš v tom pádě slyšel hlas mluvícího
Boha, jakoby co člověk a přítel před ním stál, ale
tváře jeho nespatřil. — íiekl pak k Hospodinu:
Velíš abych vyvedl lid tento, a neoznamuješ mi, koho
pošleš se mnou-, ježto jsi řekl: Znám tebe ze jména
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 53Í

a nalezl jsi milost přede mnou. — J e s t l i ž e t e d y

nalezl js e m m i l o s t p ř e d o b l ič e j e m t v ý m ,
uka ž mi t v á ř svou, a b y c h p o z n á 1 1e be a ná­
l eží m i l o s t p ř e d o č i m a t v ý m a ; pohled! na lid
svůj, národ tento. — I řekl Hospodin: T v á ř má
p ů j d e p ř e d t e b o u . — řekl Mojžíš: Jestli ty sám
nás nepředejdeš, nevyvozuj nás z místa tohoto. Nebo
po čem poznati budeme moci, já i lid tvůj, že jsme
naležli milost před obličejem tvým, leč půjdeš-li s
námi, abychom oslaveni byli ode všech lidí, kteříž
bydlí na' zemi? ftekl pak Hospodin k Mojžíšovi:
I slovo toto, které jsi mluvil, učiním; nebo jsi nalezl
milost 'přede mnou, tebe znám ze jména. Opět prosil
Mojžíš: U k a ž mi s l á v u svou. Odpověděl Bůh:
Já ukáži všecko dobré tobě; a smiluji se, nad kým
budu chtíti, a milostiv budu, komu mi se bude lí­
biti. ■ — A le n e b u d e š m o c i v i d ě t i t v á ř i mé:
neboť n e u z ř í mne člo vě k, ab y živ zůstal.
A dále řekl toto: „Hle jest místo u mne, a budeš
státi na skále. A když tudy půjde sláva má, po­
stavím tebe v rozsedlině skálj / a zakryji tě pravicí
svou, dokudž nepřejdu; a pak odejmu ruku svou a
uzřiš hřbet můj čili nějakou částečku slávy mé;
t v á ř i p a k mé v i d ě t i n e b u d e š m o c i . “
0, jak vznešené musí býti popatření na t
Boží, když toho zde na této zemi ani svatému a
důvěrnému příteli svému nepopřeje, ba popříti ne­
může, anižby ho náramnou vnitřní mocí toho výjevu
usmrtil! Bohovědci nazývají patření na tvář Boží
nevýslovným, nekonečným, nevystihlým a nepocho­
pitelným dobrem. Proto, byť bychom jazyky andělů
měli, nebyli bysme přece v stavu, tento' vznešený
předmět dokonale pojednati. Vždyť bychom, jak se
svatý Jan Zlatoústý vyjádřil, jenom o to se pokou­
šeli, abychom to, co nynějšímu obmezenému myšlení
lidskému nepochopitelné jest, skutečně pochopili.
Avšak nic méně přec můžeme se zdržeti při mno­
632 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

hých věcích, které křesťana nad péče, starosti a

marnosti světské vyvyšují a v něm budí žádost, býti
rozloučen s tělem a přijíti k Ježíši Kristu.
Svatý Tomáš Akvinský ubezpečuje nás, že není
a nemůže většího štěstí býti, nežli dosažení patření
na Boží tvář, poněvadž lepšího není nic nad Boha.
Lidské přirozenosti Ježíše Krista nemohlo se více
státi, než dokonalé spojení s Bohem. Blahoslavená
Panna Maria nemohla ničím více vyvýšena býti než
tím, že se 6tala Matkou jednorozeného Syna Božího.
Tak sobě ani my nemůžeme většího a vznešenějšího
štěstí přáti, než povýšení k stupňům Božího trůnu,
odkudž tvář a slávu nebeského Pána našeho budem
moci viděti. Jestliže sobě vůbec něco přáti chceme,
máme zřetel svůj na tuto věc obrátiti. Všecko, co-
bychom nějak za nejlíbeznější věc považovati mohli,
obsaženo jest v patření na Boha.
Svatá Brigitta byla od Boha za hodnou mno­
hých zjevení uznána, aby blahospasně na jiné lidi
účinkovala. Mnohé krásné poučení se tak od ní
dostalo pobožným duším. K lepšímu pochopení a
ctění její povahy chci zde dříve, než na hlavní věc
přejdu nekteré ze zásad jejích uvésti.
„čistá a pravá láska musí Boha za předmět
míti, Boha jediného musí milovati, Boha samého
hledati. Duše nemá proto Bohu věrně a horlivě
sloužiti, aby do ráje na věčnosti přišla, auobrž po
ráji jen proto toužiti, že tam Boha bez pochyby
nalezne.“
„Mezi všemi druhy lásky jest ukřižovaná nej­
vznešenější, poněvadž tato nejčistší, nejméně sobecká
a nejdůstojnější v úšlechtilé duši jest.“
„Opravdově pokorné srdce snaží se vždy, aby
čest Boží ve všech skutcích svých vyvýšovalo.“
„Jedna z nejhlavnějších zásad duchovního živo­
bytí jest, nic ve světě tak vysoce sobě nevážiti, jako
Ježíše a Marii Pannu. Mocně, věrně a vroucně sluší
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 633

jich milovati. — Zlé znamení jest, když člověk nemá

docela žádného pokušení a necítí žádného kříže,
poněvadž Ježíš Kristus zřetelně pravil: „Kdo nenese
denně kříže svého, není mne hoden.“ — Sladkou
příjemnost ctnosti a ráje nelze nikde lépe skusiti,
než v očisťujícím plameni utrpení.“
Sluší jakožto hlavní zásadu hájiti pravdu, že
modlitba opravdovým pokrmem duše jest. Onať
vymůže ‚ aby nám Bůh rosu milosrdenství svého
udělil. — Nenechme se nikdy od modlení zdržeti
asi tím, že nejsme k němu rozpoloženi. I největší su­
choparnost mysli se při modlitbě zvlaží a k dobrým
skutkům nakloní.“
„člověk, který často nějaké chyby se dopouští,
nechať nezoufá a netratí důvěry, nýbrž se pokoří;
neb jen marnost odnímá mysl, pravá pokora však
ji posilňuje a obživuje srdce.“
„Nebe nesmíme posuzovati podle země. Bůh
chce, abychom jemu v skromnosti oddáni byli a
věrně ve všem poslušnost zachovávali. Míra pokory
jest bezpečná míra ctnosti duše.“
„Pravidlo všech pravidel jest: sebe samého
opouštěti a Bohu se docela odevzdati ‚ nepodržeti
ničeho v srdci svém pro vlastní záměry a ve všem
v Boha důvěřovati.“
Tétož svaté, kteráž tak krásně a nábožně smý­
šlela a zajisté ctností svou hodnou byla ‚ aby jí
Bůh obzvláštní odměny poskytnul, řekl v zjevení
Ježíš; ž e b y z d e n a z e m i s r d c e j e j í r a d o s t í
puklo, kdyby měla s p a třiti krásu a n d ě lů ,
jakou totiž v pravdivých nebeských po­
d o b á c h mají.
Svatá Kateřina Sienská dosáhla zde na zemi
toho převelkého štěstí, že srdce její srdcem Ježíšo­
vým vyměněno bylo. V skutku dokázala svou láskou
k Bohu, svou horlivostí pro spasení duší, svým sou­
citem s nemocnými, chudými a bídnými, a svým
534 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi,

slitováním se nad hříšníky, že měla srdce Ježíšovo.

Ona sobě volila trnovou korunu místo zlaté, čili
jinými slovy: věnovala se zcela umrtvení svému.
Ustavičně měla Boha ve své mysli; a to ji dodalo
síly k přemožení všech pokušení. Uvnitř se zabý­
vala rozjímáním o utrpení Ježíše Krista, o trestech
zavržených a o vlastní neplatnosti., Uprostřed vše­
likého protivenství a pronásledování zůstala v Bohu
tichá, klidná a pokojná. Žádné pokušení zlého ducha
nemohlo ji přemoci. Pevně se držela zásady: „Mysli
na Boha a na věčné pravdy, a nemáš se ničeho na
tomto světě co báti.“ — Za to jí Ježíš Kristus po­
přál mnohá přeradostná zjevení. Co do patření jeho
slávy nechal touhu její neukojenou. Pravili k ní:
i,Rozpomeň se, dcero má, že když jsem ti v pobož­
ném zanícení tvém jen na okamžení hroznou sku­
tečnou postavu pekelného hada ukázal, zvolalas, že
bys raděj do soudného dne bosýma nohama po žha­
vém uhlí chodila, než ještě jednou takový pohled
snésti chtěla. — Jak nepřítel Boha a lidí nad míru
ohavný a ošklivý jest, tak že ani pohled naň sne­
sitelný není; tak je naopak Bůh, jakožto původ a
pramen vší krásy tak velebný a vznešený, že od
smrtelného člověka ani patření na ného vydrženo
býti nelze.“ — Jsou příkladové, že se andělé zjevili
a při tom nevýslovných radostí lidem spůsobili. Co
ale učiní krása Boží sama, až posíleni jsouce vše­
mohoucností našeho Stvořitele a budoucího Vzkřísi-
tele, naň budeme směti s moci patřiti? Tušení té
rozkoše bylo u svaté Gertrudy tak silné, že říká­
vala: „Kdyby andělé všecku výřečnost svou sjedno­
tili, nebyli by přece v stavu, duchu našemu pravý
pojem nebeského blahoslavenství vštípiti.“
Patřeni na Boha jest nejpřednější, nejvyšší a
nejdokonalejší blaženost, jíž se člověk účastným státi
může, a největší slast budoucí vlasti naší. Tak učí
nás svatí otcové, tak mluví k nám proroci.
 Kap 4. O rozkošech zraku v nebi. 535

Král David v nadšení svém volá: „ H o s p o d i n e ,

v z b u d i ž moc s v o u a p ř i j d , a b y s p a s e n y
učinil nás. Bože u k a ž t v á ř s v o u : a s p a s e n i
budeme. “ (Žalm 79.) „Opoj eni b u d e m e z h o j ­
n o st i domu tvého! n a p á j e t i nás b u d e š p r o u ­
dem r o z k o š e své; n e b o u t e b e j e s t s t u d n i c e
života, a v s v ě t l e t v é m u z ř í m e s v ě t l o , “
(Žalm 35.)
Ježíš Kristus dle svědectví svatého evangelisty
Matouše pravil: „ B l a h o s l a v e n í b u d o u l i d é či-
s t é h o s r d c e , neb,O ni p a t ř i t i b u d o u na B o h a . “
(Mat. 5. k. 8. v.) A dle evangelia svatého Jana
řekl: „Tentoť, j e s t ž i v o t v ě č n ý ‚ a b y p o y n a l i
l idé t e b e , j e d i n é h o B o h a p r a v é h o , a j e h o ž
j si p o s l a l , J e ž í š e K r i s t a . “ (Jan. 17. k., 3. v.)
Porovnání mezi nynějším pochopením vlastností
Božích a mezi tím, které na onom větě blahoslaven
ným možně bude, učinil svatý apoštol Pavel v prv­
ním listě ke Korintským.řka: „ Nyní v i d í m e s k r z e
zrcadlo v ‚podobenství, ale te h d á ž t v á ř í v
t v á ř ; nyní p o z n á v á m z č á s t k y , a l e t e h d á ž
poz n á m, j a k o ž í p o z n á n j s e m . “ (I. Kor, 13. k.
12. v.)
Tam nebude panovati toliko víra a naděje, ale
skutečné pochopení a požívání dědictví věčného. Až
nás přijme obydlí nebeské, až uvidíme anděle v pří­
bytcích svých; pak od milostí k dárci jejich vzhléd­
neme a u něho úplného upokojení nalezneme. Sku­
tečně spatříme Boha Otce, jehož zde na zemi jen
poněkud z tvorů a činů jeho poznáváme, Boha Syna,
na něhož zde obzvláště jako na trpitele na kříži
hledíme, a Boha Ducha svatého, který se zde jen
skrze udělování milostí svých jeví; první osobu
Božskou v celé dokonalé všemohoucnosti, druhou v
celé velebností slávy a třetí v celé dobrotě neko­
nečné lásky.
536 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

Ne\edomost a mýlky, z nichž zločiny a rozličné

nehody povstávají, nebudou u blahoslavených k na­
lezení. Vše, co dobré, vznešené, svaté a čisté jest
uvidí v tom, jehož trůnu se budou moci přiblížiti.
Všecko, co nejvznešenější city vděčnosti a lásky roz­
nítiti, srdce pozdvihnouti a k úžasu přivésti může,
bude jim v nejhojnější míře popřáno. — Tim bude
jejich převelká svatá láska k tomu, jenž na trůně
sedí, ustavičně udržena, ba víc a více rozmnožována.
Mezi vlastnostmi Božími, jakož jsou věčnost,
všemohoucnost, stálá neproměnlivost, moudrost, spra­
vedlnost a velebnost není krása jeho nejposlednější,
neb óna je skvostným oděvem jeho lásky, a ta jest
nejpřednější a nejhlavnější vlastnost bytosti Božské.
Bůh láska jest a proto nekonečná krása. „Od vý­
c h o d u s l u n c e až do z á p a d u v y c h á z í s t k v ě ­
lo st k r á s y j e h o , “ dí Žalmista. „ P a k l i ž e se
k o c h a j í l i d é v k r á s á c h s vět a, n e c h ť vi dí, že
m n o h e m n a d ně k r á s n ě j š í j e s t P á n j e j i c h ,
nebo‚ť on k r á s y p ů v o d j s a , v š e c k y t y věci
u s t a n o v i l . — P a k l i se diví s k u t k ů m j eho;
m ě l i by z n i c h v y r o z u m ě t i , že k t e r ý ž t y
v ě c i u č i n i l , m o c n ě j š í m je s t n a d n ě ; n e b o
z v e l i k é k r á s y t v o r ů n á l e ži t ě s t v o ř i t e l j e j i c h
s p a t ř e n b ý t i m ů ž e . “ Tak mluví kniha moudro­
sti. (14. k.) „ S l á v y P á n ě p l n é j e s t dí l o j e h o , “
vypravuje kniha moudrého Siracha. (42. k., 16. v.)
Těmto krásám divili se sami pohané. Dočisti
se lze v starých letopisech o tom, že učenníci mu=
drce Pythagora takovou úctu ke krási slunce jevili,
že se pokaždé, když jej vycházeti viděli, k zemi vrhli.
I my, když naň popatříme, můžme si připomenouti,
že velebný a slavný jest Pán, kterýž ho z ničeho
stvořil. — 0 jiném znamenitém muži pohanského
světa, totiž Aristippovi se vypravuje, že když blí­
žící se smrt cítil, od přátelů svých z města se vy-
nesti nechal, aby ještě jednou v posledních okamže-
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 537

nich živobytí svého krásou polí a zapadajícího slunce

se potéšiti mohl. — Pohanský Eudoxus ustavičné
vyslovoval bohům svým přání, žeby rád toho docílil,
aby slunce z blízka viděti mohl; neboť v ní leží
jakás tajemná moc.
A když pohani slunce, měsíc a hvězdy za bohy
měli, jimiž svět řízen jest, když smyslní tito lidé
krásu jejich tak náramně vychvalovali, máme my,
poučeni jsouce lépe skrze zjevení Páně, když se na
ně podíváme, vždycky mysliti, jak nekonečně krá­
snější musí býti původce jejich. Kniha Ekklesiastikus
nás zve k takovému rozvažování. Slunce, které z rána
vychází jako obr, jenž se na cestu vydává, kteréž
o poledni daleké vršiny osvěcuje a světlo se stínem
v nesčíslných proměnách rozsívá; měsíc, který tise
a slavně pouť svou koná a stříbroleské paprsky na
černé roucho noci vylívá; hvězdy, jejichž přenáramné
množství sestaveno jest slovem svatého Pána jejich,
a kteréž nemění místa svá; a duha, jenž co barevná
obruba modrou klenbu nebeskou přepíná, budíc bar­
vami svými naděj a důvěru v člověku: to vše nás
přiměti má k vyvolání slov: „Toto v š e c k o j e s t
j e n o m j i s k r a m o c i Boží. — A, jestliže tak
maličká čásť stvořeného světa tak náramně krásná
jest, jak krásný a vznešený musí býti Stvořitel sám! “
Není slavnějšího rozjímání o tom v písmě sva=
tém, než v řeči moudrého Jesusa, syna Sirachova,
kterouž kdykoliv opakovati budem, stejně krásnou,
vznešenou a utěšenou nalezneme. Zníť takto: „Obloha
výsosti krásou Hospodina jest, ozdoba nebe obraz
slávy jeho. Slunce u východu zjevuje ji, i u západu;
onoť jest nádoba podivná, dílo Nejvyššího. 0 po­
ledni pálí zemi, a proti horkosti jeho kdo bude moci
obstáti ? Pec horkosti chovajíc v působení svém
třikráte na tři strany (u východu, o poledni a u zá­
padu) pálí hory, paprsky ohnivé vypouštějíc a jasnou
září svou oslňuje oči. V e l i k ý j e s t Pán, k t e r ý ž
538 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebí.

j e u č i n i l , n e b k s l o v u j eh o s p ě c h á c e s t o u
svou. I měsíc se všemi proměnami v čase svém
slouží k určení času a na znamení věku. Od
měsíce jest znamení dne svátečního. Světlo jeho po
úplňku ubývá, až zas nový nastane. Mě s í c dle
jména jeho sluje, a divně opět roste až do plna. —
Krásné vojsko jest na výsostech, na obloze nebeské
stkvíc se slavně; ozdobou nebe jest sláva hvězd,
j i m i s v ě t o s v ě c u j e n a v ý s o s t e c h Pán. Na
slova svatého stojí k plnění rozkazu jeho: i neopu­
stí stráže své. Po všecky věky k slovu Božímu vy­
cházejí a zapadají v určitý čas, jako pořádné vojsko
na stráži se střídajíc.
Pohled na duhu, a dobrořeč tomu, kterýž ji
učinil; překrásná jest v lesku svém; obkličuje nebe
obloukem slávy své; ruce Nejvyššího rozpjaly ji.
Itozkazem svým rychle sesílá sníh Hospodin, i náhle
vypouští blesky soudu svého. Týmž rozkazem Páně
otevrou se pokladové vod a jako ptáci vyletují mlhy.
Mocností svou stanoví oblaky: a drobí se jako ka­
mení krupobití. Před obličejem jeho chvějí se hory;
a k vůli jeho věje vítr polední; zvuk hřímání jeho
obráží zemi, bůře půlnoční i vychřice; a jako když
se ptactvo spouští k sedění, sype sněhem, a jako
když kobylky sletují, mete se; pěkné bělosti jeho
diví se oko, a nad přívalem jeho trne srdce. Jíní
jak sůl sype na zem; a když mrzne, působí stře-
chýly jako vrhole bodláčí. Studený vítr půlnoční
věje; i umrzá voda v led; nad každon hmotou vod
ulehne, a jako v pancíř obklíčí vody; i vyžírá hory
a vypaluje poušť, a usušuje pažiť jako ohněm. —
Uléčením toho všeho náhlá mlha a rosa, předchá*
zejíc před horkem nastávajícím. K slovu jeho umlkne
vítr. I pomyšlením ukrotil propast a rozsázel v ní
ostrovy Pán. Kdo se plavil po moři, vypravujtež
nebezpečenství jeho: a slyšíce to ušima svýma po­
divíme se. Tam jsou znamenitá a divná díla jeho;
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 539

všelikých tvorů zvláštní druhy, živočichů i potvorné

obludy. Skrze něho určen jest každému tvoru konec
cesty a k slovu jeho řídí se všecky věci.“
„Mluvme mnoho, až se nám slov nedostává,
konec vší řeči bude: O n j e s t n a d e v š e c k o . Osla­
vujíce jej, co dokážeme? neboť on j e s t v š e m o ­
h o u c í n a d e v š e c k y s k u t k y své. H r o z n ý
j e s t Pán, i v e lik ý velmi, a d iv n á j e s t moc
j eho. O s l a v u j t e ž P á n a , j a k o ž k o l i mo c i bu­
d e t e , v š a k j e š t ě vše cku s l á v u p ř e d č í ; i p ř e ­
d i v n á j e s t v e l e b n o s t j eho. D o b r o ř e č t e P á n u ,
v y v ý š u j t e jej, jakž můžete! n e b e v ě tš í je st
n a d e vše cku c h v á l u . Z v e l e b u j t e ž j e j ze vší
sí l y své,' a n i ž u s t á v e j t e : a v š a k n e p o s t i ­
h n e t e jej. K d o ž u z ř í j e j a v y p r a v í v š e c k y
v l a s tn o s ti jeho? A kdož jej z v el eb í, jak o ž '
j e s t od p o č á t k u ? - M n o h é s k r y t é v ě c i j s o u
větší n a d tyto; nebo málo viděli jsme
sku tk ů jeho. V šec k y pak věci Pán učinil
a p o b o ž n ě č i n í c í m d a l m o u d r o s t . “ (Sir. 43. k.)
„Žasnu udivením,“ řekl svatý Augustinus,„ když
vzhlédnu k nebesům a patřím na krásu hvězd; ale
kdo vypoví teprv krásu andělů, nebeských knižetství
a mocností? Kdo je sto, aby krásu, která v ústrojí
našeho vlastního těla jest, důkladně vyložil? A jest­
liže nás krása tvorů tak dojímá, jak budeme teprv
uchváceni podivným leskem krásy Boha samého?“
Jelikož obyčejná světská krása tu moc do sebe
má, že pohne, pro sebe získá, a k sobě přivabuje;
jak bude s rozkoší vábiti teprv pramen a původ
všeliké krásy! Všecko ostatní jest pouhá černá noc
u přirovnání nejjasnější, nevýslovné, nepochojiitelné
a nevyzpytatelné slávy Boží. Majíce to na mysli,
musíme opět zvolati; „Kterak budem v stavu nepo­
chopitelnou vznešenou bytost Boží pochopiti? Okam­
žitý papršlek jeho Velebnosti by duši s tělem roz­
loučil mocí rozkoše, kterouž by působil. Budeme
540 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

míti na věčnosti zapotřebí, abychom dříve tajemnou

silou světla slávy nebeské posilněni byli, než k blaho-
působnému patření připuštěni budeme.
Z té příčiny spojeno jest patření na Boha s do­
sažením nejvyššího dobra a dokonalé podobnosti k
obrazu Božímu. „Pohledíte, j a k o u l á s k u p r o ­
k á z a l n á m O tec, a b y c h o m s y n o v é Boží s l u l i
a b y l i . “ Tak dí svatý Jan v první epištole své.
Vysvětluje pak slova dále takto: „ Ne j m i l e j š í ,
nyní jsme synové Boží, a č k o l i v pro u t r ­
p e n í k t e r á sn á š í me, a p r o j i n é s l á b o s t i není
z e v n i t ř p a t r n o n a nás, a j e š t ě se n e o k á z a l o ,
co b ude me . Ví meť, že k d y ž o k á ž e se po­
d o b n i j e m u b u d e m e ; n e b o ť v i d ě t i j e j bu=
d e me t a k , j a k o ž j e s t.“ (I. Jan. 3. k., 2. v.)
„Já chci býti Bůh váš a vy budete lidem mým,“
tak mluvil skrze Mojžíše. (III. Mojž. 26. k. 12. v.)
Bůh bude všecko, co jakkoliv svaté přítele jeho
šťastnými a blaženými bude moci učiniti. On bude
všecko, co lidi jakýmkoliv právem budou sobě smét
přáti. On bude život, zdraví, zotavení, sláva, česť,
pokoj a vše jiné potěšení, jehož si čisté srdce lidské
bíide moci žádati. A když Bůh takovým spůsobem
blahoslavené svou krásou přivábí a upoutá, láskou
naplní a oblaží, bude jim dle slov svatého apoštola
„všecko ve všem,“ cíl jejich žádostí. Viděti budou
ho, anižby se nasytili, chváliti anižby ustáli. Bůh
tedy jest pravá vlasť naše, kde nás přivítání oče­
kává nad pochopení radostné. On jest odpočinkem
naším, kdež všecku bázeň složití a sladce zdřim-
nouti můžeme. On jěst v přístupné záři krásná noc,
v které žáden vice nepracuje, anobrž po práci a na­
máhání v věčné slasti od svých trampot odpočine.
On jest krásný, vůněplný večer, v němž při neko­
nečném zapádání slunce zlatoskvoucí lesk pilné a
věrné dělníky obejme, kdežto všecken hlučný ruch
přestane, všecko vzdýcháni a starání-se umlkne,
 Kap. 4. 0 rozkošech zraku v nebi. 541

všecka touha a dychtivost nasycena bude; neb vši­

ckni duchové tehdáž takovým nadšeným, dokonalým,
slávnýín a neporušitelným životem naplněni budou,
že nej vytrvalejší síla na této zemi ohledem na onen
svět jenom smutná mdloba nazvána býti zasluhuje.
Svatý Pavel byl tímto největším štěstím tak
dojat, že každé soužení za malé a nepatrné pova*
žoval; neboť jak v druhé epištole ke Korintským
napsal, vezdejší soužení naše jsouc nyní kratičké a
lehké, působí v nás velikou váhu slávy věčné.“
(II. Kor. 4. k. 17. v.) I jiných k takovému smýšlení
napomínal. V sedmé kapitole prvního listu ke Ko­
rintským dí: „Toto pak pravím, bratři: čas krátký
jest; náleží tehdy, aby kteří tohoto světa požívají,
jakoby nepožívali, neboť pomijí způsoba tohoto světa.“
Dle těch slov jednal skutečně. Plakal, jakoby ne­
plakal; neb největších bolestí nepovažoval za nic v
skvělé věčné naději, kteráž duši jeho radostí napl­
ňovala, ba jej k tomu přiměla, aby se svou slabostí
chlubili Když mnohonásobným spůsobem pronásle­
dován, do vězení uvržen, krutě trýzněn, kamenován
byl a jako mrtvý na zemi ležel; když na moři tonul
a rozličným nebezpečenstvím jak na cestách, tak na
korábech vydán byl; když hlad a žížeň, zimu a na­
hotu trpěl: nedbal na všecky tyto trpké zkoušky,
poněvadž Bilného přesvědčení byl, že mu pojišťují
budoucí odpočinutí a slávu v nebesích. Tak i pro
křesťana, jenž po mocném a živém Bohu touží, jen
jedna věc potřebná, totiž zachránění nesmrtelné duše.
Všecky ostatní věci jsou marnosti, stín, které mizí,
a proto nehodné žádosti srdce.
„Když Boha dosáhneš, dosáhneš všecko ostatní,“
řekl pobožný Ludvik Blosius. „Onť obsahuje všecko,
co naše srdce potěšiti může. On je základ všech
věcí, protož ve všem. Onť nestvořená bytost, která
od věčnosti rozmyslila a rozvážila všecko, co učiniti
chtěla. Všecko co skrze něj se stalo, bylo mu vždy
542 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

známo, žilo ve věčných myšlénkách jeho vždycky a

bude v nich vždy zachováno. Tak jsme my sami
od věčnosti mysli Boží přítomni byli.,Takovým spů*
sobem se nacházejí v Bohu obrazy aneb vzory všech
věcí, které vždycky zůstanou a se neporuší; kdežto
ve vezdejším světě, který jenom pro smysly naše
otevřen jest, takořka jen znamení nalézáme. Zna­
mení pominou časem, ale dok malost Stvořitelova
zůstane věčně stejná. Protož nás napomíná svatý
Augustinus slovy: „Hledejte, cokoliv chcete; skvost­
nějšího, lepšího a vzácnějšího nad něj nenaleznete
ničeho. Hledejte tudíž jeho, an vás stvořil; v něm
a od něho budete všecko míti.“ (Mor. coth. 3.)

Palladius, horlivý mnich a pozděj poustevník v

čtvrtém století po Kristu, vypravuje ve svém po­
psání slávy mniŠ8kého a pouštěvnického žití za jeho
doby o svatém Makariovi z Alexandrie, jak se pilně
vynasnažoval, aby se v duchu k nebi povznesl. Umí*
nilf si, že do patnácti dnů žádného jiného myšlení
nepřipustí, leč které by patřilo Bohu a se vztaho­
valo na radosti nebeského ráje. Za tou příčinou se
zdržel, pokudž jen možné bylo, jídla, spaní a všeho,
coby jinak ducha jeho svatému zaměstnání odciziti
mohlo. Zavřen v své celi, nedal ani lidem, kteříž
ho venku o radu žádali, odpovědi. Mezi tím, co
tak ode všeho světa odloučen byl, slyšeli ho někteří
tak mluviti: „Ted! vstupujme k nebesům; avšak měj
se na pozoru, abys zas nesestoupil před určeným
časem. ^— Tu máš dost společnosti; jsouť zde an­
dělé a Bůh sám, s těmitož můžeš mluviti. — Tu
můžeš nebeské potěšení míti.“ — Tak ztrávil dva
dni a dvě noci, naplněn sladkostí nebeskou. — Ne­
přítel lidí však, obávaje se užitku, jejž by mohl
svatý ze svého pobožného nadšení míti, ukázal mu
celu jako v ohni a tím zrušil úplné provedení do­
brého úmyslu. Tak odstrašuje podnes chytrý zlo­
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebí. 543

myslník mnohé křesťany rozličnými prostředky od

rozjímání o nebeské vlaBti.
Svatý Makarius plavil se jednou s jistým bra­
trem svým na lodi po řece Nilu. S ním zároveň
cestovali dvá vysoce postavení úředníci s četnou a
nádhernou družinou. Úředníci, vidouce dva mnichy
v jednoduchém obleku na pozadí, 1jdi seděti dobře
zpozorovali poklid a utěšený pokoj, kterýž se na
obličejích jejich jevil, ač patrně též bylo poznati, že
vším čemu se svět diví a co za štěstí považuje,
opovrhují. Nemohli při tom zatajiti uznání šťastného
živobytí jejich, a jeden z nich přistoupil k muichům
a řekl: „Vy zajisté jste oba velmi šťastni, žé tak
nad svět povýšeni jste a jej nohama šlapati dovedete.“
„Mluvíte, jakoby jste prorockým duchem nadšeni
byli,“ odpověděl náš svatý. „Nazýváte nás šťastnými
a jsme to skutečně. I sama jména naše to nazna­
čují. Jmenujemeť se oba Makarius, a to vyznačuje
v řeckém jazyku šťastného. — Avšak jestliže dobrou
příčinu máte k tomu, že nás, ani jsme svět opustili,
bychom se docela Bohu věnovali, šťastnými zvete;
máme zajisté i my nemalou příčinu nazývati váš
stav politování hodným, poněvadž dovolujete světu,
aby s vámi jako s otroky zacházel.“ Tato slova do­
jala úředníka tak hluboce, že přišed domu úřadu se
hned vzdal, jmění své mezi chudé rozdělil, svět opu­
stil a osamotnělému pobožnému žití se odevzdal.
Žádáme-li svědectví člověka, kterýž nebeských
radostí okusil, všimněme si jen zprávu příručího
kněze biskupa z Kamariny. Vypravuje nám násle­
dující událost: „V Brabantsku byla bohatá a vzne­
šená žena zlým duchem posedlá. Prosili mne, abych
k ni zašel. Dal jsem se prosbami několika přátelů
pohnouti, a šel jsem. Nalezl jsem ji docela pokojnou
a jako osobu, která sebe docela mocná jest. Po roz­
ličných otázkách, jimiž jsem zlého ducha v ní oslo­
voval, řekl jsem: „Řekni mně, zdali nebeské město
544 líap 4. O rozkošech zraku v nebí.

krásné a příjemné jest?“ Na to odpověděl duch bez

prodlení „Neskončené krásné, neskončené příjemné.“
Já na to „Chtěl bys se tam vrátiti, kdybys směl?“
„ó ano, chtěl bych se n av rátiti;— kéžby mi to jen
možné bylo! Kád bych pod tou výminkou všecky
muky, jichž jakkoliv vymysliti lze, až do soudného
dne snášel.“
Zlí duchové viděli před pádem svým Boha v
nebesích. Že pak od něho odloučeni a do tmavého
žaláře pekelného uvrženi jsou: toť jejich největší
trápení. „Odejděte ode mne, zlořečení, do ohně věč­
ného“ : tato slova působí zatraceným nejkrutější bo­
lest a zavdávají příčinu k věčnému zoufání. — Od
koho jsou odloučeni? — Od toho zajisté, jenž jest
pramenem všeho dobra. Oniť toho ztratili, kterýž
jediný je mohl věčně blaženými učiniti; ztratili ho
na věky! Bolest nad touto ztrátou jest ustavičná
trýzeň jejich, větší než všecky ostatní dohromady. —
Naopak zas patření na Boha je nejsladší útěchou,
největší slávou a plnou mírou šťestí nebešťanů.
„Y tétož žádosti svatých je poznání, mětí a
radování-se z Boha obsaženo,“ tak tvrdí svatý Tomáš.
Dobře se dá trojí tato věc vysvětliti tak to : Mysleme
si, že se nám dává pěkný obraz od nějakého vý­
tečného mistra do rukou. Zajisté ho přehlédneme,
budeme se diviti jeho výborné skladbě a chváliti
jeho krásu. Tomu se podobá vidění Boha aneb po­
znání jeho. — Mysleme si dále, že se nám takový
obraz, jehož kráse se divíme, daruje; a máme po­
dobenství mětí Boha. — A když napotom obraz na
patřičném místě zavěsíme, a vždy opět a opět naň
hledíce celou pozornost jemu věnujeme, nemohouce se
nasytiti patřením naň; máme nějaký příklad rado­
vání-se z Boha před sebou. Zde na zemi jeden ta­
kový čin následuje pp druhém, v nebi ale jsou zá«
roveň možný. Ze spojení jejich povstává nejvrouc­
nější láska a největší rozkoš.
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 545

Trojí radost pocházející z vidění, mětí a rado-

vání-se z Boha souhlasí s třemi Božskými ctnostmi,
totiž: vírou, nadějí a láskou. Štastná duše v i d í na
věčnosti, več věřila, má, več naděj skládala a r a ­
duje se z toho, co milovala. Tak nezůstane žádná
moc aneb vloha duše prázdná, anižby Bohem napl­
něna byla tak, jako slunce světlou září aneb moře
vodou. Rozum se tam naplní takovým množstvím
poznání, vůle takovou mírou lásky a srdce takovou
hojností sladkého pokoje, žeby více do sebe přijati
ani nemohly. „Tamť jest radost uvnitř a vně, vzhůru
a dolů, vůbec na vše strany.“ Tak mluví svatý
Anselm.
Nebeská radost bývá částečně již zde na zemi
udělena těm, co často o Bohu a nebeském králov­
ství rozjímají. Ona obklopuje duši svatou utěšenou
září, kteráž příjemnější a žádoucnější je6t, než všecky
ostatní rozkoše světa. Příklad k tomu nám dává
jistá panna, jmenem Rosa Ferukci. Dvě léta před
smrtí byla zaslíbená výtečnému právníkovi v Livorně.
Uprostřed radostí, nadějí a slavnostných příprav k
svatbě měla však ustavičně oči své obráceny k Bohu.
Neskončená, nenasytelná touha po dokonalosti byla
panujícím přáním duše její. Vezdejší štěstí její pů­
sobilo, že se jí země zdála krásnou býti, ale tato
krása jí hned připamatovala krásu nebes. Dala-li
se do zpěvu, ’nemohla leč o chvále Boží zpívati.
Některé vyňatky z listů jejích potvrdí předešlá
slova. Psalať ta k to : „Žádná láska, která nemá zá­
klad v Bohu, neučiní nás šťastnými. Buďme o tom
přesvědčeni a věnujme celé živobytí své tomu, jenž
pro nás všecko učinil. Co se mne týče, mám za
to, že jako zevnější sláva při pobožnostech nemá
před Bohem ceny, není-li spojena s v nitřní nábož­
ností, tak i skutky naše milostí nám nezískají, ne»
jsou-li oživeny čistým úmyslem a žádostí, Bohu se
546 Kap. 4. o rozkošech zraku v nebí.

zalíbiti. Tak se musíme vždycky od toho, co zjevné

jest, obraceti k onomu, co uvnitř platí; a tak to
minívám, když ti pravím, že často viditelných věcí
považuji za prostředek, nímž se k neviditelným po­
zdvihnouti mohu. Ye všem totiž, co oko mé zde na
zemi spatřuje, vidím obraz té věčné *krásy, která se
jen rozumu a srdci zjevuje. Takovým spůsobem ne­
zůstává nic pro mne němým. Jak mnoho' mi vy­
pravují hory, hvězdy, moře, stromy, byliny a zvířata!
ó, jak podivuhodná je dobrota Boží, jenž po tak
mnohých cestách duše naše vždy zas k těm myšlén­
kám a svatým citům přivádí, pro které stvořeny byly.
Jako plamen ustavičně vzhůru vyšlehuje, tak
nechať se. vznáší city naše k Bohu, a vrátíme-li se
opět k zemi, nebudeme míti hned pokoje anebo na­
děje štěstí. Ó, jak snadně nás přivádí dle mého
soudu krása nějaké krajiny k lásce Boží! Jak sladké
jest mysliti, že tentýž Bůh, který občerstvující rosu
a ovlažující dešť na zem posílá, který stromy listím
krásně ošacuje a pole úrodou obohacuje, zároveň
onen dobrý otec jest, který nás v ouzkostech těší
a tak sladkým spůsobem zve, abychom k němu při­
šli a u něho odpočinuli!
Dovol, ať s tebou o Bohu mluvím; jáť tak ráda
na něj myslívám.
Jak mnoho může nám viditelný svět říci! Jak
důrazně může k srdci mluviti zvláště o Bohu! Kvě­
tiny, pahrbky, doliny, lesy a pole, země a nebesa,
oč jsou krásnější, když z nich poznáváme krásu
Boží! — Tak jest nám ten pohled užitečný. Vidouce
vždy nové poklady, divíce se vždy novým krásám
snadně přivedeni býti můžeme k myšlénce, že když
země pro člověka stvořena byla, člověk zas stvořen
pro lásku k Bohu. často si povídám: Co bude
nebe, když tato chudobná země toli krás v sobě
chová, kdežto mi spíše jen co poutníci než co sku­
teční obyvatelé žijeme? — Kolikrát si večer, když
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 547

obrátím zraky k lesknoucím se hvězdám, myslívám

na šťastné duše, které tam na hoře jsou, výše než
hvězdy, v blaženém patření a v nejsladší lásce Boží!
Kdyby jen lidé duše své k takovým myšlénkám
obraceli, nemohlo by je nic na této zemi rmoutiti.“

Jen Bůh sám může sebe tak znáti jak skutečný

v bytosti své jest. Tak my smyslné věci jen proto
poznáváme, že smysly svými s nimi v spojení při­
jíti můžeme. Tělem svým se dotýkáme těles tphoto
světa, poněvadž nám co do hmoty příbuzná jsou.
I vyšších sil přírodních jako světla, tepla ap. pozná­
váme proto, že v nás účastenství mají. Podobným
spůsobem máme pojem o rozumu a vůli, poněvadž
rozum a vůle v nás jest. Slovem poznáváme věci
potud, co berem podíl na bytosti jejich. V té míře
pak, co předměty jsou bytosti naší vzdálenější aneb
cizejší, přechází pochopení jejich v pouhé tušení.
Nemůžeme chápati skutečnou povahu ničeho, leč
když s tím nějak příbuzní jsme.
Za tou příčinou se může Bůh jen skrze bytost
svou znáti, jakýž skutečně jest; neb žádná přiroze­
nost nemůže Božství sama o sobě příbuzná býti.
Jestliže tedy Boha viděti máme, musí nám něco dáno
aneb propůjčeno býti, co nám příbuzenství s ním
sdělí. A to jest posvěcující, milost. Může-li tedy
něco nad ni skvostnějšího býti? — Máme ji proto
ouzkostlivě zachovávati a nashromáždovati právě
tak, jako lakomci shromáždují poklady své. Každé
sebe nepatrnější rozmnožení bude míti vliv na věč­
nost. Následkem jejím dosáhneme vždy lepší poznání
Boha a budemé ho vždy vrouciiěj a dokonalej mi­
lovati. Budeme lépe viděti nekonečnou bytost jeho.
Obejmeme Ježíše upřímněj. Budeme bližší blahosla*
vené Panně Marii. Nový stupeň milosti povýší nás
snad do vyššího kruhu andělského. Každým roz­
548 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

množením posvěcující milojsti obdržíme novou b í I u ,

abychom Boha lépe poznali, a nové roznícení, aby»
chom jej vroucněj milovali.
Tímto plamenem čili touto sílou lásky Boží
bude pobožná duše tak dojata, že v okamžení, když
Stvořitele svého tváři ve tvář spatří, nevýslovnou
touhou ponoukána bude, jemu do náručí se vrhnouti.
Jakou radost působí to dětem, když po dlou­
hém rozloučení opět spatří rodiče své! Obzvláště,
když nepanuje žádné chladnosti mezi nimi za pří»
činou dřívějšího špatného chování, když není mezi
nimi žádné rozhořčenosti za příčinou chyb, které
slzemi lítosti zase napraveny jsou, když se žáden
spor nemusí vyrovnávati, žádná bolest léčiti, žádná
památka dřívější nevděčnosti aneb nestálosti odstra­
ňovati; když každý stínek neshody vyjasněn, každá
překážka dokonalého spojení přestála a toliko čistá,
vroucná láska panuje! — Jakéž musí teprv býti
shledání-se otce nebeského, který neskončenou ve­
lebností se stkví, s duší, která se třpytí v Boží mi­
losti a oděna jest jako královna rouchem zlata-
skvoucím a okrášlena rozmanitými ozdobami, umytá
ze vsěch skvrn a bílá jako padlý sníh? — Žáden
otec v tomto slzavém oudolí nemůže míti toli ra­
dosti ze syna, na němž všecky dokonalosti vidí;
žáden umělec nemůže s takovým potěšením patřiti
na dílo rukom svých, ač ho z úplná mistrně provedl;
žáden král nemůže cítiti takovou slast z oblažených
poddaných krajin svých: jako Bůh cítí při pohledu
na duše, které jsou věrné ctnosti a zachovávají po­
slušnost k svatým zákonům, ó jak něžná bude
láska jeho, jak rozkošné přivítání, až doba zkoušky
přestane, obtížná pouť pozemská dokonána a boj
skončen bude! Ó, jak laskavě přijme duši, která
přijde, aby přijala korunu slávy
Sladké jest po dlouhých letech slyšeti opět hlas
milované matky, rozkošné přivinouti se k srdci do­
 Eap. 4. O rozkošech zraku v nebi. 549
brého otce; ale nekonečně sladší bude, viděti Boha ‚
jakožto původ všeho dobra, jehož se nám dostalo,
ó zajisté vyletují duše pobožných po tělesné smrti
jako ohnivé koule k srdci Božímu, aby tam na vždy
plamen lásky své v plameni neskončené lásky jeho
živý udržely. Tak se vypravuje, že svatý Benedikt
viděl, jak duši Germana, biskupa města Kapua, an­
dělé v ohnivé, slunci podobné kouli k nebi vznesli. —
Ó, zajisté tak ti, kteříž duše své neposkvrněné za­
chovali, vyletují k nebeské vlasti na perutích bílé
holubice, jakožto odznaku nevinností, vroucí lásky a
rychlého spěchání do rukou toho, v němž jedině
věčného odpočinutí naleznouti mohou. Tak viděl
tentýž svatý duši své sestry Scholastiky ve způsobě
holubice vzlétati k nebi.
Jistý cisteriácký mnich zjevil se po smrti u ve­
liké slávě druhu, s kterým po celý čas živobytí svého
outlým přátelstvím spojen byl. Na otázku, jak se
na věčnosti má, odpověděl: „Žáden šíp nemůže
rychlej letěti k cíli svému, než duše má, jak mile s
tělem rozloučena byla, k Bohu spěchala.“ — A tomu
se netřeba diviti, dokládá dějepisec této události.
Vždyť čtyřicet let sloužil Bohu a mnohonásobně
účinkoval blahodárně pro spasení bližních. —
Šíp má-li dokonalým býti, musí železným hro­
tem a péřím opatřen býti. Tak i duše musí kromě
základních dobrých skutků také ostrý hrot lítosti
nad hříchy a perutě lásky míti, aby k cíli svému,
k nebeské vlasti dorazila. „Kdož mi dá křídla jako
holubičí, abych vzletěl a odpočinul?“ Tak řekl v
toužebnosti své král David.
I před hrůzami smrti cítili mnozí svatí velkou
dychtivost, vrhnouti se do rukou Božích. Svatý Pol,
biskup Leonský pravil k těm, co obstoupili lože, na
němž smrt očekával: „Uvidím konečně toho, jenž
jest Bůh a Spasitel můj a po němž jsem tak vroucí
touhu míval.-“ — Svatý Martin řekl několik oka­
550 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

mžení před skonáním k onomu učedlníku svému, jenž

ho chtěl na druhou stranu obrátit, aby méně trp ěl:
„Nech mne, raděj chci hleděti na nebe nežli na zem.
Nepřekážej duši mé, aby viděla cestu, kterou bude
muset jíti, aby s Bohem spojena byla.“ — Svatá
Teresie říkávala: „Bud smrt aneb Boží lásku! Ach,
pokudž tento smrtelný život trvati bude, zůstanu
vždycky ještě k zemi připoutaná a budu Boha svého
jen nedokonale milovati.“

Představili jsme posavad mysli své, v čem pa­

tření na Boha pozůstává a jakým spůsobem ono
hlavní rozkoší blahoslavených jest. V dalším rozjí­
mání zbývá nám odpověděti na otázku, jakou měrou
patření na Boha nás učiní Jemu podobnými.
Proměna spravedlivé duše v dokonalý obraz
Boží provede zázrak věčné Boží krásy, jenž jest ne­
ocenitelná. Nic není krásnějšího, aneb příjemnějšího,
než blahoslavená duše, která podobnost Boží dosáhla.
Avšak přikládáme této pravdě vždy patřičnou úpl­
nou víru? — Následující zásada bohoslovců by měla
pozornost naši dokonale poutati: „Krása duše jest
nejvznešenější a nejdokonalejší spojení s Bohem, jejž
jakkoliv blahoslavený duch dosáhnouti může.“ Jako
kapka vody, puštěna do velké nádoby s vínem, hn‚ed
barvu, chuť a přirozenou povahu vína na se béře:
tak se stanou i spravedliví Bohu podobnými. Budou,
jak onen, a oučastnými přirození Božských. (II,Petr
1. k. 4. v.)Mezi Bohem a blahoslavenými panuje tak
ouzké spojení, že každý z nich v Bohu jako v ne­
smírném velmoři pohřížen jest. Moři zajisté se při-
rovnáti dá věčný a přehojný proud radostí, jimiž
svatí naplněni budou.
Nuže teď, an se připraviti máme k onomu lep­
šímu živobytí, ohlédněme se vůkol! Ach, jak zar­
mouceni, jak stísněni bídou, jak poskvrněni hříchem,
 Kap. 4. ‚ O rozkošech zraku v nebi. 551

jak docela ztraceni vypadáme! Jako stíny a mra-

čínka mizíme v tomto světě. Sotva jsme přišli, již
zas spěcháme k smrti a odchodu. A mezi tímto ži*
vobytím a blahoslavenstvím, jejž očekáváme, leží jen
jediné okamžení! — okamžení, které nás povznese
z hlubin zármutků k -hojností nebeských slastí, ke
koruně slávy a k proměně v dokonalý obraz Boží.
Jak se dělo s Kristem, tak se bude díti se svatými
jeho. On vešel s kříže do ráje; z hrobu vstoupil
do nebe. „Bůh t y, k t e r é ž p ř e d z v ě d ě l i p ř e d -
ří di l , a b y b y l i p ř i p o d o b n ě n i o b r a z u S y n a
j e h o , a b y on b y l p r v o r o z e n ý m e z i m n o ­
h ý m i b r a t ř í m i . “ Tak o tom píše svatý Pavel v
epištole k Římanům. (8. k.) „Vímeť p a k , že vše*
ck y věci n a p o m‚ á h aj í k d o b r é m u t ěm, k t e ř í
p o d l e u l o ž e n í p o v o l á n i j s o u s v a t í . “ (k Řím:
8. k. 28. v.) „ Sn a d n éť j e s t v o č í c h H o s p o d i ­
nových, c h u d é h o n e n a d á l e u č in i t i b o h a ­
tým .“ (Ekkles. 11. k. 23. v.) Nechať tedy jakkoliv
stísněni a trápením skormouceni jsme; v okamžení
můžem na královské důstojenství povýšeni a Bohu
skrze patření na neskončenou krásu jeho připodob­
něni býti.
Poslední otázka jest ta to : Co spatříme v Bohu? —
Odpověd je krátká: Všecko. Předně vidí blahosla­
vení v Bohu bytost Božskou a dokonalost její, nej­
větší moudrost, dobrotu, moc, nekonečnost a věč­
nost, milosrdenství, spravedlnost, svatost, krásu, ve­
lebnost a cokoliv krom toho Božské bytosti vlast;
ního jest.
Za druhé vidí rozhalené tajemství nejsvětější
trojice, jak totiž rozličné tři Božské osoby dle by­
tosti jeden Bůh jsou. Spatří Slovo vtělené v lidskou
přirozenost na převznešeném místě. Seznají do po­
drobná všecky bolesti, trýzně a zármutky, jež Spa­
sitel zde na zemi vytrpěl. My jen tuším e; oni ale
vědí všecko s jistotou a bez omylu. Tajemství gva-
552 Kap. 4. O rozkošech zraku- v nebí.

téhó zjevení Božího, smyel proroctví, výklad tem­

nějších slov písma svatého dělá se jim velmi snadně
pochopitelným. Nejpřednější odměnou víry jest, že
vidí v skutku, vec dříve jen věřili. Svatý Augu­
stinus nás těší takto: „Tam budeme viděti a srdce
naše se budou veseliti. Co však spatříme, není po­
dotknuto. Což to může býti jiného, než Bůh? —
Tamť se vyplní slova Spasitele : „Blahoslavení čistého
'srdce, neb oni Boha viděti budou. Všecko štěstí,
jež nyní v slabosti své ani víře podobným nazývati
nemůžeme, tam s udivením spatříme. Zde máme
jen naděj; tam bude vyplnění.“ (0 měst. B. 20.21.)
Za třetí budou blahoslavení celý rozsáhlý pro­
stor nebes a nesčíslné okrasy jejich před sebou míti.
Seznají všecky kůry andělské a všecky řády blaho­
slavených duchů. Budou věděti o každém, jaké dů­
stojenství, jaké zásluhy a jaký obor slávy má. Avšak
i jich budou bezpočetní zástupové nebešťanů znáti.
Za čtvrté spatří dokonale spravedliví celou
krásnou osnovu Boží prozřetelnosti; důvody a příčiny
pro to neb ono řízení světské; účely, pro které spra­
vedliví zármutkem stiženi bývali, kdežto bezbožní
štěstím oplývali a t. d. Těšiti se budou z toho, že
za živobytí svého nechtěli souditi před časem, nýbrž
čekali, až Pán sám přijde, jenž i skryté věci tem»
nosti osvítí a zjeví rady srdcí. (Srov. I- kor. 4. k.,
5. v.) Poznají s nevýslovným potěšením všecky mi­
losti a duchovní pohnůtky, jimiž jich Bůh k sobě a
k službě své vedl; jakými mocnými a spasitelnými
prostředky jejich blaho osnoval; jak je pravicí svou
podporoval a jako pod křídlama svýma chránil, aby
bezpečni byli před zlým duchem. Dějiny všech časů
a národů se jim naskytnou jako na bíledni.
Za páté nevidí blahoslavení v Bohu toliko věci
všeho druhu, jako malý hyzop, který ze zdí vyrůstá,
a veliký cedr, kterýž na libaně své kořeny má, jakož
i všecko ostatní, co mezi oběma jest; ale také yšecky
 Kap. 4. O rozkošech zraku ^ nebi. 553

předměty a bytosti, které od věků stvořeny byly, a

sice tak, jak skutečně vypádaly neb jak budoucně
ještě vypádati budou. Svatí takořka nesmírné, ne­
konečné jeviště před sebou míti budou. Spatří takto,
jak Bůh všecko proniká, a jak všecko od něho
závisí. Cokoliv zvláštního, krásného, užitečného a
podivuhodného každá věc má, bude jim povědomo.
„Svatí budou viděti slovo Boží, a v něm všecky věci,
které od slova učiněny byly. — Nebudou míti za­
potřebí, poznání Stvořitele z tvorů čerpati. Nebude
jim nutné, aby když budou chtíti věci poznati, k
nim se odebírali; neb je v nebi lépe viděti budou,
než tam, kde se skutečně nacházejí.“ Tak nás po­
učuje svatý Bernard.
Nesmíme marného obávání připustiti, žeby snad
tak rozsáhlá a výtečná věda o nesčíslných věcích pro
obmezenou bytost lidskou nemožná byla; neb světlo
slávy posilní zrak takovou měrou, že budeme moci
celý vesmír a všecko, co obsahuje, snadně a bez
namáhání pochopiti, jakož někdo vstoupiv do ma­
lého chrámu všecky okrasy jeho očima přehlednouti
může, tak proniknou svatí celou soustavu světovou.
Nebe samo, osvíceno jsouc slávou Boží jest velko­
lepý chrám.
Prorok Eliseus řekl služebníku Giezimu, když
zapříti chtěl, že od syrského vojevůdce Namana
darů vzal: — „Zdaž nebylo srdce mé při tom, když
se onen muž obrátil ve voze k tobě?“ — Svatý
Augustinus k těmto slovům dokládá: „Jestliže pro­
rok onen' klam srdcem svým spatřil, jsa podivným
spůsobem mocí Boží podporován, čím snadněj budou
oslavení v nebi prostředkem svých zduchovnělých
těl viděti všecky věci, jednak přítomné, jednak ne­
přítomné?“
Svatá Gertruda řekla k jisté svaté panně, která
se jí po smrti zjevila a mnoho o slávě nebeské vy­
právěla: „Jak je to možné, že všecky tyto věci
 554 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi.

znáš, an jsi na zemi tak maličko věděla?“ Na to

dostala za odpovědi: „Kdo Boha spatří, přiučí se
všem věcem.“
Svatý Éehoř píše: „Nemůžeme tomu věřiti, aby
svatí, kteříž v světle Božím všecko vidí, nějakou
věc neznali.“
Svatý Augustinus tvrdí, že „žáden dokonale
šťastným býti nemůže, kdo nemá všecko, čeho si
přeje, aneb kdo něčeho zlého žádá. — Nuže lidský
duch si přeje všecko znáti, a toto přání se vyplní
y nebesích, kde svatí pozváni budou, aby brali po­
díl z bohatství moudrosti a poznání Božího. “Staneť
se jim tak, aby žádosti a touze jejich úplně vyho­
věno bylo.
P r a v d i v á t e d y v ě c j e s t , že v š e c k a u t r ­
pení tohoto sv ě ta le h k á jsou a nehodná,
a b y p ř i r o v n á n a b y l a k n e b e s k é v ě č n é s l ávě,
j i ž n á m B ů h v š e m o h o u c í p ř i p r a v i l . Tedy
ještě kratičkou dobu zachovejme t r p ě l i ­
v o s t a u p o k o j u j m e se. J e š t ě n ě k o l i k k r o k ů
učiníme na d r á z e ž iv o t a našeho, a smrť
nám o t e v ř e b r á n u , s k r z e niž duš e b u d e
m o c i v z l e t ě t i k s r d c i Boží mu, a b y n i k d y
v í c e od n ě h o o d l o u č e n a n e b y l a .
O Bože! m l u v í m j a k o s j i s t o t o u , že t e b e
spatřím. O nejmilostivější Otče nebeský,
č i n í m t o v d ů v ě ř e v t v o u n e s k o n č e n o u do­
b r o t u ; p ř i s p ě j mi j e n s v o u m i l o s t í , a b y c h
d o b r á p ř e d s e v z e t í , j i m i ž se n a p l n i l o s r d c e
mé, t a k é v s k u t e k u v e d l !
ó, j a k r a d o s t n ě z v o l á m n e j i n a k n e ž sle ­
p ý , j e m u ž o t e v ř e n y b u d o u oči: „Zde j e s t
dob ře býti! O Jerusalém ě, o město Boží
k r á s y a s l á v y ! Tedy mne v í r a má ne zkl a*
mal a. Vše, co j s e m k r á s n é h o , l í b e z n é h o a
v z n e š e n é h o v n e b i věři l , v s k u t k u t i s í c k r á t
krásnější, líbeznější a vznešenější jest.
 Kap. 4. O rozkošech zraku v nebi: 555

Ó, j a k p o d i v u h o d n é j s o u s k v o s t n é z á k l a d y
nebeského města! Jak rozkošná voda p ra ­
m e n e r á j s k é h o ! Ó, j a k á . n e v ý s l o v n á n á d h e r a
všude, k a m k o l i p o h l é d n u ! Ž á d n á n o c zde
n e v r h á s t í n y a t e m n o t u , ž á d n á ml h a , ž á d n é
m r a č n o n e z a k r ý v á m i l o k r á s n é ne be. A v š a k
n e v i d ě t a n i s l u n c e a n i měs í ce. Ach, d o b ř e
vím, proč. K č e mu b y zde byl a s l u n e č n í
záře, an B e r á n e k Boží sv ě tle m svým v š e ­
c ko p r o n i k á a o z d o b u j e ? ó s v a t ý p ř í b y t k u !
Ó, j a k š ť a s t n ý jsem, že se t u n a c h á z í m ! “

Kapitola Y.
0 rozkošech sluchu.
Od zraku přistupujeme k sluchu. I proň bude
v nebi obzvláštní rozkoš přichystána jakožto odměna
za potupy a urážky, které s křesťanskou trpělivostí
snešeny byly, pak za horlivé hlásání aneb pošlou*
cháni slova Božího a za rozmnožení chvály Boží,
za nábožné zpěvy a vroucné modlitby. Komu však
lze dostatečně vypověděti, jakou rozkoš bláhoslavení
ze všeho toho pocítí, co k lahodě sluchu připra­
veno bude ? Svatý Jan o tom píše ve svém zjevení
takto: „Když o t e v ř e l a n d ě l k n i h u , s l y š e l
j s e m hlas m n o h ý c h andělů, a p a d l o čtyr-
mecitma starců před Beránkem, majíce je­
d e n k a ž d ý z ni ch harfu, a zpíva li p í s e ň no­
vo u ; j i n d y n e s l ý c h a n o u . “ (Zjev. 5. k., 8. a 9. v.)
Ó, jak lahodně zavznějí hlasy andělů! Devatero
kůrů andělských bude chváliti Boha, a k nim se
přidruží svatí ‚ jichž ústa nemenší chválou Boží
oplývati budou, než srdce jejich úctou před Bohem
naplněno jest. — Víme, že velkou srdečnou radostí
každý člověk k zpěvu pohnut bývá; jakby tedy ne­
 556 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

měli svatí, jsouce plni nejvroucnější lásky k Bohu

a nejsladších radostí nebeských, mocně puzeni býti
k zpěvu a hlučné chvále Boží?
Nábožný starý Tobiáš prorokoval, když se mu
anděl Rafael zjevil, o mnohých věcích. Kromě ji­
ného řekl také toto: „ B r á n y j e r u s a l é m s k é vzdě­
lány budou z sa f í ru a sm aragdu; a všecky
zdi j e h o v ů k o l z k a m e n í s k v o s t n é h o . U l i c e
jeho podláženy budou kamením bílým a
č i s t ý m : a po u l i c í c h j e h o a l l e l u j a z p í v a t i
b u d o u . “ (Tob. 13. k., 22. v.) Těmito slovy chtěl
nábožný tento muž říci: Svatí budou v nebeském
Jerusalémé vesměs a veřejně chválu Boží prozpěvo-
vati. 0 Bože, jaká radost a rozkoš bude tam tedy
panovati! Jak líbezná bývá zde na zemi krásná
hudba s zpěvem; oč líbeznější budou chválozpěvy
svatých!
Svatý Mikuláš Toletánský slýchával v posledních
šesti měsících svého žití, pokaždé, když se k večerní
modlitbě chystal, divokrásný zpěv andělů a byl tím
takovou touhou po nebi naplněn, že bez přestání
opakoval Blova svatého Pavla: „Žádám si rozloučen
býti s tělem a přebývati u Ježíše Krista.“ A když
skutečně smrt se přiblížila, projevil takovou radost,
že se všickni přítomni náramně divili.
Když svatý Martin skonal, slyšeli mnozí a mezi
nimi též svatý Severin biskup Kolínský, jak andělé
zpívali písně tak podivuhodné a krásné, že kdo jich
slyšel, pro úžas a rozkoš ani promluviti nemohl.
Po z mrtvých vstání bude každý zevnější smysl
míti zvláštní odměny a radosti v mnohem vzneše­
nější míře, než zde, poněvadž budeme míti nesmr­
telnost, kdežto nyní smrti podrobeni jsme. A mezi
podivohodnými a převzácnými skutky B ožími budou
tisíceré předměty, které smysly naše baviti a pou-
tati budou.
 Kap. 5. O rozkošech sluchu. 557

Zatracení v pekle trpí, jak jsme viděli, bolesti

v každém smyslu. Hrozné, ošklivé obludy sužují
zrak, zoufanlivý vřesk trápí ucho, nesnesitelný smrad
a puch naplňuje nos, zluó a síra smíšeny jsou s ná­
pojem, hlad a žížeň trýzní chřtán, a neuhasitelný
oheň obklopuje celé tělo. A jak spravedlivé jest,
aby tělo, jež tak mnohonásobným spůsobem příčina
hříchu bylo také mnohonásobnými tresty stíháno
bylo; tak též ono tělo, kteréž mnohonásobným spů*
sobem se pokořovalo a poslušným bylo, dostati má
od Boží spravedlnosti mnohonásobnou odměnu.
Radost," jenž sluchu učiněna bude, dá še roz-
vrhnouti v dvojím ohledu, totiž co zábava a zvuč-
nost. — Každý ví, jak velkou rozkoš působí čistá
duševní zábava. Což by byl nejskvostnější ples a
kvas bez řeči? Tělo by, se při tom nasytilo, ale
duše by zůstala lačná. Pomysleme jen, jakou moc
a působivost má řeč lidská, ač zde v slovech neji­
stých a proměnlivých jaksi nedokonalá zůstává. Jak
pevně nás poutá k onomu místu, kde slyšíme zvuky
její! Jak dychtivě přijímáme do sebe slova nadše­
ného řečníka! Slova krásná jsou zajisté líbeznější
ústům nežli med, a příjemnější sluchu nežli hudba.
Při hovoru minou hodiny jako malé chvíle.
Nyní obraťme pozornost svou k nebeské výřeč­
nosti. Ta převyšuje všecko, co sobě o výmluvnosti
na tomto světě mysliti můžeme. Neznáme ji sice
zevrubně, ale pokud ji z části posouditi můžeme,
jest podivuhodná. Písmo svaté nám to potvrzuje.
Když totiž Bůh vyvolil proroka Isaiáše, aby ozna­
moval lidem nebeské pravdy, omlouval se tento, že
není s to, aby o tak vznešených věcích promluvil.
I přiletěl k němu jeden z serafů, drže v ruce ka­
mének ohnivý, kterýž kleštěmi vzal s oltáře, a do­
tekl se jím úst Isaiášových, načež hned spůsobilým
se stal k ohlašování a vykládání událostí nejvzdále-
nějsích věků budoucnosti, k vylíčení a vysvětlování
558 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

nejhlubších tajemství a k vypravování o nebeské

slávě. Z toho se souditi dá, že řeč blahoslavených
bude nepoměrně plynnější, plná vroucných citů a
nadšených myšlének; neb v shromáždění andělském
bude každý jazyk takovým serafínským ohněm oči­
štěn a k svaté výmluvností požehnán.
Snad by někdo namítnonti mohl, že na onom
světě duch náš k vyjednávání aneb vyměňování my­
šlenek nebude míti zapotřebí řeči obyčejné a že
tudíž naše důměnka o plynnosti, příjemnosti a ’nad-
šenosti jazyka nepravá jest. Snad by se někdo od»
volati mohl ná slova apoštola Páně, řkoucího: „Láska
nikdy nepomíjí, budto že jazykové přestanou, budc‚o
že umění zahyne.“ (I. Kor. 13. k., 8. v.) Avšak to
se dá rozuměti tak, že řečí nebeskou vždy všeliké
vyměňování myšlenek se naznačuje, že ;k tomu bude
člověk uspůsobněn, aby snadně, lehce a bez pře­
kážky s každým se o věcích shodnul, že všeliká roz­
dílnost jazyků přestane zázrakem podobným onomu,
jímž Duch svatý spůsobiJ, že apoštoli mluvící o Kri­
stu a spasení od každého jako ve vlastní řeči sly­
šeni byli, že konečně do oboru řeči potaženo býti
musí všeliké tváření, jímž bez slov city vyjádřiti
lze. Jinak ale snadně každý člověk pochopí, že Bůh
na věčnosti nebude chtíti darů svých umenšiti, ano-
brž zdokonaliti. Nemůžeme pak připustiti, žeby
jazyk měl jediný oud těla být, jenžby odumřev to­
muto světu, věčně mrtvým zůstati měl. Vznešenější
myšlenka jest zajisté ta, že ústrojí jeho bude tak
zdokonalené, aby vše, co duch bude chtěti vyjádřit,
bez překážky, bez přiučování, jasně, zřetelně a sro­
zumitelně poví. Ostatně slyšel svatý Jan a mnozí
jiní, jimž Bůh nějakého zjevení z onoho světa po­
přál, mluviti anděly a svaté. Jakž bychom se mohli
domnívati, že ten krásný dar, jímž zde na zemi člo­
věk nad všecky ostatní bytosti daleko vyniká, na
věčnosti ladem ležeti měl? Zajisté i zde musíme
 Kap. S. O rozkošech sluchu. 559

upotřebitislov svatého apoštola Pavla řkoucího, že

porušitelné se rozsívá, aby neporušitelné povstalo.
Porušitelný jest jazyk náš zde na zemi v -dvojím;
ohledu. Předně vězí v něm, jako v celé bytosti
člověka následkem hříchu nedokonalost, za druhé
je porušitelný slovy nepravostnými. Neporušitelnost
jeho na věčnosti bude pak docílena tím, že jednak
uspůsobněn bude k vyjádření každé myšlenky a kaž­
dého citu, jednak na věky chvále a velebení Božímu
se odevzdá.
Považme nyní, že čím dražší nám jsou osoby,
s nimiž mluvíme, čím příbuzněji a příznivěji se k
nám mají; tím také rozmluva je utěšenější, zábav­
nější a příjemnější. — Jaké nevypravitelné potěšení
bude tedy rozmluva s těmi, co čistou, Božskou láskou
jsouce stejného blahoslavenství s námi v nejužší přá­
telství vstoupí, co svým oslaveným duchem andělům
rovnati Se budou, co z pramene všelikého umění a
z nevyčerpatelné studnice moudrosti Boží píti budou,
co úplnou vědou a poznáním nejhlubších tajemství se
vždy jasnój a jasněj zastkvějí! Nekonečná bude
láska blahoslavených mezi sebou, nekonečné, vždy
nové a dokonalejší poznání věcí a skutků Božích^
nekonečná bude rada všeho toho, co Bůh v nevysti­
žitelné radě své chová: a proto také neskončená
příčina k nejrozkošnějším rozmluvám.
K bližšímu pochopení, jaká neocenitelná odměna
v tom založena bude, chceme si tu věc poněkud
znázorniti. Dejme tomu, abychom v tuto chvíli tak
uspůsobněni byli, že každému člověku v každé řeči
porozumíme. Dejme pak tomu, aby nám každý mile­
rád své vědy, náhledy, důměnky a City sděliti chtěl.
Jaké bohatství by 6e tu otevřelo duchu našemu!
Jeden by rozevřel před námi knihu dějin a událostí
lidských a rozpředl by nám osnovu prozřetelnosti
Boží. Viděli bychom, proč to i ono se dělo tak a
ne jinak, seznali bychom tajné pohnůtky a souvislost
560 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

velkých následků, a jak všecko k dobrému, nejvyš­

šímu cíli vedlo. Jaká rozkoš by byla, naslouchati
takovému člověku, jestliže-bychom úplné přesvědčení
měli, že dokonalou pravdu mluví! — Jiný by činy
všemohoucnosti vykládal. Obrátil‘”by zřetel k ohrom*
ným soustavám světovým, k těm nejvzdálenějším
hvězdám řka, proč tak a ne jinak sestaveny a uspů-
sobněny jsou, a jak všecko odměřeno, odváženo a
odděleno jest, jak to nesmírné slunce s tím nejmen­
ším práškem v spojení stojí, jak jedno bez druhého
býti a obstáti by nemohlo, jak se nic ztratiti ne­
může, jak nekonečný svět vzhůru k nebesům a dolů
do nejmenší části nejmenšího prášku tatež mocná
ruka Páně obsahuje. S jakou radostí bychom při­
jímali takové vysvětlení o silách přírodních, jenž
dle rozkazu všemohoucnosti Boží působí. — A kdyby
opět jiný vykládal jak dobrotivá a štědrá ruka Páně
každému tvoru všecko potřebné poskytuje, jak malé
kvítko rosou živí, jak každému červíčku denní pokrm
uděluje, jak jedno druhým léčí a obživuje, jak otcov­
sky 86 o všecko stará: bylo by v pravdě nebeské
potěšení naslouchati. — Nebeské potěšení, pravím?
— ó, v nebi nekonečné víc očekává blahoslavené.
Tamť mluviti budou vespolek o nesčíslných jiných
předmětech, o nichž zde v obmezeném světě po­
zemském ani zdání míti nemůžeme. Země naše se
nazývá jen oudolím. Jak v oudolí, kolkolem vyso­
kými horami obklopeném arci mnoho pokladů lásky,
všemohoucnosti a moudrosti Boží uloženo býti může,
tak že lidé tamo bydlící mnoho o Nejvyšším Pánu
svém zvěděti mohou, ale přece u přirovnání k těm,
co na šíré kraje světa patřiti mohou, jen chudob­
nými zváti se musí: tak i my, pokud na této zemi
bydlíme, nejsme s to, věděti všecko, co kromě to­
hoto našeho oudolí krásného, podivuhodného a roz­
košného jest. Tušiti můžeme, ale skutečně viděti
nám nelze. Tim však netratí pro nás ceny, anobrž
 Kap. %. O rozkošech bIucKu . 561

ještě -více nabývá výrok Páně: „Ani oko nevidělo,

ani ucho neslyšelo, co připravil Bůh těm, jenž ho
milují,“ Milovati máme a chceme Boha, abychom
toho, o čem jen v písmě čteme a jako vypravováním
z jiného světa doslýcháme, skutečně účastnými se
stali.
Jedna- z těch nejmocnějších věcí, které duši
uchvacují a rozkoší naplňují, jest pěkná skladba
zvuků a zpěvných hlasů. Jak mohútně zvuky á
hlasy působí, vyložil jeden mudrc starého věku ná­
sledujícím porovnáním: „Malíř praví, když krásný
obraz ukazuje: otevři oči, a já tě potěším; učenec
dí: „Věnuj mi pozornost, já tě k radosti tvé po­
učím; hudebník mluví tak: Poslyš mne, a já tebe
docéla podmaním.“ Náruživosti a vášně se upokojí
nejdříve při jemné, lahodné hudbě. Nejvznešenější
city se dají hudbou vzbuditi, čeho nevymohou slova
a jakéžkoli jiné pohnůtky, to dovede hudba. Po­
hlédněme jen, jak se vzmůže udatnost vojínova, když
ho hudba hlučná vede na místo, kde život svůj za
vlast v oběť dáti má, popatřme do vnitřku ‚svého
a zpozorujme, jak při slavných zvucích nábožné
hudby srdce naše pobožností vzplane!
Učenci praví vůbec, že láska a radost zavdá­
vají příčinu k hudbě. Láska je zlatý řetěz, který
s nebe dolu na zem visí a který bytosti pozemské
k Bohu tahnouti má. Ó, kéž by se všickni dali
tímto lehounkým prostředkem k Bohu povznésti!
Badost je pěkný souhlas svědomí a ozvání-se
dobrého srdce při spatření, že čest a sláva Boží
svítězila bud! k blahu našemu aneb bližního našeho.
Jak líbezné musí býti zpěvy blahoslavených,
ani Bohu nejvroucnější láskou oddáni jsou! „Ó, jak
šťastným bych byl,“ tak zvolal svatý Augustinus,
„jak přešťastným bych nazván býti zasluhoval, když-
bych po svlečení smrtelného roucha duše mé za.
hodného uznán byl, slyšeti hlasy zpěvů andělských!
362 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

Ó nekonečně blaženým, nevypravitelně potěšeným

budu, když se připustí duše má k věčnému plesání,
abych Bionskou píseň před králem, Bohem a Spasi­
telem svým zapěl a slávu jeto spatřil!“

Abychom co nejlépe poznali aneb tušiti mohli

rozkoš, která s zpěvy andělů a svatých na onom
světě spojena bnde, obrátíme se k těm příkladům
svatého- písma, které nám jako v podobenství aneb
obrazu chváloplesání v nebesích představují.
Na chválozpěvy spasených upozorňuje nás přede­
vším patnáctá kapitola knihy Exodus. Když totiž
Israelité po mnohých ranách, jimiž Farao a Egypt-
čani od Hospodina trestáni byli, konečně vedeni
jsouce Hospodinem v oblaku předcházejícím a Moj­
žíšem jakožto ustanoveným vůdcem, přešli moře zá*
zračným spůsobem, kdežto stíhající jich Farao s
Egyptskými od vln pohlcen byl j když viděli sebe
vysvobozeny z rukou potlačitelů svých, kteříž jim
ani živobytí nepřáli, a nepřátele vyhozeny mrtvé na
břehách mořských; když spatřili podivuhodnou moc
a slávu Boží: tehdy rozmohla se jednak pobožná
bázeň před Hospodinem, kterýž tak velikých věcí
učinil, jednak víra v něho a důvěra v lásku a mi­
losrdenství, kteréž jim pro budoucnost kynuly; pro­
čež plni radosti zpívali Mojžíš a synové israelští
tuto píseň: „Zpívejme Hospodinu, neboť jest slavně
zveleben, koně i jezdce uvrhl do moře. Síla naše
i chvála naše jest Hospodin, neboť byl nám k spa­
sení: tenť jest Bůh náš, jej oslavovati budeme; onť
jest Bůh otcův našich, jej vyvyšovati chceme. Ho­
spodin jest jako muž bojovník, všemohoucí jméno
jeho.“
„Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle;
pravice tvá, Hospodine, pobila nepřítele. V množ­
 Kap. 5. O rozkošech sluchu. 563

ství slávy své ssadil jsi protivníky své; pustil jsi

bně.v svůj, kterýžto sežral jako oheň strniště.“
„Kdo podobný tobě mezi silnými, Hospodine?
Kdo podobný tobě tak velebný v svatosti, tak hrozný
a chvalitebný, činíci divy ? “
„Vůdce jsi byl v milosrdenství svém lidu, kte­
rýž jsi vykoupil, a nesl jsi jej v síle své ku příbytku
svatému tvému.“
„Povstali sice národové, a hněvali se; avšak
bolesti zachvátily obyvatele filistínské; zkormoucena
jsou knížata edomská; moabské silné podjalo třesení;
ztrnuli všickni obyvatelé chananejští.“
„Lid svůj uvedeš na horu dědictví svého, na
přepevný příbytek svůj, kterýž jsi vzdělal Hospo­
dine, do svatýné tvé Pane, kterouž tvrdily ruce tvé.
Hospodiň kralovati bude na věky věkův.“
Podobnou příčinu k chválozpěvůrn nepoiněrně
vznešenějším a radostnějším budou míti blahoslaveni
v nebesích. Když se ohlédnou v světle spasení svého
nazpět, spatří že také vyvázli z země otroctví a
pronásledování; že též za ně bojovala v slzavém
oudolí pozemském ruka Hospodinova, milost Ducha
svatého a zásluha Ježíše Krista, že též jim před­
cházel Bůh, ač zastřený rouchem jako oblakem se
svatým zákonem svým, že jim podobně, jako Farao
egyptský Israelitům, rozličné ouklady strojil zlý duch;
že jim též moře smrti působilo nevýslovných ouz-
kostí, že již do rukou věčného nepřátele svého hří­
chem tu i onde pádnosti měli, avšak jako zázrač­
ným působením milosti Boží zachráněni a přes hlu­
biny smrti bez ourazu vedeni byli; a že teď, pře­
kročivše smrt věčnou, která ďábla, jich do poslední
chvíle stíhajícího, a soudruhy jeho na věky pohltila
i neškodným učinila, docela bezpečni a v rukou
Božích všeho 6trachu sproštěni jsou.
Pomysleme jen, žebychom my tak na onen svět
přišli, a sebe ode všeho, co nás za mořem smrti
504 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

stíhalo, děsilo, sužovalo, sproštěny viděli: zdaž by­

chom nebyli radostí pohnuti k podobnému chválo-
zpěvu jako Mojžíš a lid jeho ? Zdaliž bychom opo-
menouti mohli, vychvalovati moc, prozřetelnost, do­
brotu, láskavost a spravedlnost Boha, jenž nás ochrá­
nil a k sobě, k věčnému dědictví slávy své a k
svatyni věčných příbytků blahoslavených přivedl?
— Mysli se, milý čtenáři, na místo vysvobozených
Israelitů aneb vazeb zdejšího porušitelného živobytí
sproštěných svatých přátelů Božích, a čti v takovém
rozpoložení ducha onen chválozpěv ještě jednou,
dvakrát i vícekrát a pocítíš v sobě jakous radost a
rozkoš, kterou bys sobě bez pochyby vždy přál.
Ynitřní toto potěšení jest podobno rozkoši, kterou
svatí v nebi při ‚ chválozpěvích svých míti budou.
Avšak jenom tušiti můžeš z toho velikost potěšení
nebeského; dokonale rovného zde na zemi nelze nic
nalézti; neb ucho neslyšelo, čo připravil Bůh těm,
jež miluje. Ale, rci milý čtenáři, potřebujem zde
více než tušení? Není ono dostatečné, aby povzbu­
dilo mysl naši, následovati Ježíše Krista, když nás
předchází co světlá záře v noci av temnostech smy­
slného světa, kd^ž nás volá od hmotného zaměstnání
a vyprostiti chce z otroctví hříchů? Dost zajisté
nám popřál Bůh v tušení věčné'odměny; avšak spě­
chejme, abychom suchou nohou překrjčili moře
smrti, abychom se nedali rozličnými zavazadly zdr­
žeti, až bysme s Faraónem hříchu a s bezbožnou
družinou jeho od moře věčné smrti pohlceni byli!
Éíkejme tedy často s úpřímnou myslí:
„0 H o s p o d i n e n a v ý s o s t e c h , s h l é d n i na
mne v s l z av é m o u do lí tomto! Po v o l e j m ne
m i l o s t í svou, a by ch skrze Syna tv éh o k
v y v o l e n ý m t v ý m p ř i p o č t e n a s p a s e n byl!
V e d m n e z á ř í a s v ě l e m s v a t é v í r y a sva*
tých ta je m s tv í tvých skrze temnost, skrze
p o u š ť a n e p ř á t e l s k é o u k l a d y ! P o d e j mi
 Kap. 5. O rozkošech sluchu. 565

o b z v l á š t ě v č as s k o n á n í a s m r t i mé r uku,
abych n e u to n u l v h ř í c h u a nepravosti! —
Chci t ě p o t o m s r a d o s t í nej s r d e č n ě j š í n a
v ě č n o s t i v ě č n ě c t í t i a c h v á l i t i . Ame n . “
V jedenadvacáté kapitole čtvrté knihy Mojží­
šovy vypravuje se následující událost: Po přemo­
žení chananejského krále Arada, přišli Israelité na
poušť, kdež byl nedostatek vody. Avšak Bůh jim
přislíbil, že dostatečné vody dosáhnou. Kázal ko-
pati, při čemž Mojžíš i přední z lidu pomáhali. I
ukázala se studnice, o kteréž mluvil Hospodin k
Mojžíšovi, řka: „Shromáždi lid, a dám jim vodu.“
Překonání zázrakem a občerstveni z pramene zajá­
sali v hlučné písni: „Aj, vystupiž studnice! studnice,
kterouž kopala knížata a připravili vůdcové lidu s
vydavatelem zákona“ a t. d.
Studnice tato jest znamením pramene nevyčer­
patelné moudrosti a dobroty Boží, z něhož zemdlené,
duše občerstvuje a po pravdě žíznící nasycuje. I
Ježíš u studnice Jakobově řekl samaritánce: „Kazdy,
kdo pije z vody studnice této, žížniti bude opět;
ale kdo se napije vody, kterouž já dám jemu, ne­
bude žížniti na věky; ale voda, kterouž já dám jemu,
bude v něm studnicí vody skákající do života věč­
ného.“ Chtělť těmito slovy říci, že má zásobu mi­
losti, kteréž kdo okusí, k věčnému živobytí nachý­
len bude. Neb jako voda s výšky vedená u vodo-
metu opět vysoko se vznáší, tak milost Boží od Boha
co zřídla pocházející opět k Bohu, k životu věčnému
vede.
I svatý Jan evangelista, jsa povznesen k patření
na nebe, praví: „Ukázal mi anděl potok vody živé,
světlý jako křištál, tekoucí z trůnu Božího a Berán­
kova. S obou stran potoka strom života, nesa dva­
náctero ovoce, na každý měsíc vydávaje ovoce s‚vé,
a listí stromu slouží k zdraví národův,“ (Zjev, 2 2 . k.)
566 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

Jestliže Israelité na pouští splesali, když se jim

ukázala připovězená studnice vody porušitelné k
uhašení žízné tělesné; jestliže my sami při pomyšlení,
jak veliké potěšení jim učiněno bylo, uvnitř jistou
radost cítíme; jak budou se blahoslavení těšiti a
radovati, vidouce pramen vody života věčného před
sebou, kterýž jim na poušti pozemské připovézen
hyl! Kdožby sám neužil úst svých k chválozpěvu
aneb kdoby nebral nejsrdečnějšího potěšení z chválo-
plesání jiných, když nepřebranou hojnost štědrosti
Boží velebí? Věru, jestlibychom tak šťastni býti
měli, aby se nám jednou ukázal v patrné skuteč­
nosti základ a pramen našeho života věčného, zdaliž
bychom lenili s nejvroucnějším chválozpěvem? Já
jsem toho mínění, žeby ústa naše nemohla zůstati
němá, zvláště proto, že Bůh nás stvořil k chvále
své a chce, aby na věky v tvorech svých veleben
byl. Jaké potěšení bude naplúovati všecky blaho*
slavené, když každý z nich na chvále všech ostat­
ních podíl bráti a všickni s každým zvláště plesati
budou! Nesmíme zapoměti, že studnice štědrosti
Boží bude jednak pramen čistý, nesmíšený s žádnou
hořkostí, jednak nevyčerpatelný, an od věků do veku
vždy hojnéj a bohatěj se prýšti ti bude. Zde na
zemi má každá radost nějaký hořký kořen; to ale
na věčnosti přestane býti. Zde není žáden tak bla­
žený, tak štědře dary Božími nadaný, aby sobě ni­
čeho více přáti nemohl; tam ale nebude žádného
nedostatku k spatření. V dómě otce nebeského
bude, byťby všickni tvorové dědictvím poděleni byli
největším, vždycky ještě více zbývati, než rozdáno
bylo. Protož povznesme nábožně .mysli své k Bohu
a rceme:
„Vš e mo h o u c í , v ě č n ý k r á l i n e b e s , Bož e
náš! n e c h e j m n e z d e n a z e m i d a r ů t v é š t ě -
d r o s t i a m ilo s ti tvé n e p ř e b r a n é stu d n ice
dobra ta k užívati, abych n e z t r a t i l naděj
 Kap. 5. O rozkošech sluchu. 567

d o s a ž e n í p o d í l u na v ě č n o s t i . N e p ř i p o u ­
štěj, a b y c h z d e r o z m a ř i l h ř i v n y t v é a p r o t o
n e h o d n ý m se s t a l , p o s t a v e n u b ý t i n a d
m n o h é p o k l a d y v domě t vém. U d r ž v e m n e
ž í z eň p o p r a m e n i v ě č n é h o ž i v o t a , a b y c h
j e d n o u ním n a s y c e n t e b e c h v á l i l a v e l e b i l
na věky. Amen. “
V sedmnácté kapitole první knihy- královské
se vypravuje, že Israelité za časů krále Saula ne­
přátelskými Filistíny sužováni byli. Obzvláště pak
se každý bál ohromného obra Goliáše, jemuž žáden
nezdál se moci odolati, Konečně odhodlal se mladý
David k půtce, i přemohl jej prakem a kamenem.
Písmo svaté to vypravuje následujícími slovy? „Sá-
hnův do mošny, v níž měl pět hladkých kamenů
vyňal jeden z nich a otočiv, hodil z praku, a ude­
řil Filistínského v čelo: tak že uvázl kámen v čele
jeho a on padl tváří svou na zem. Přiběhl pak a
vstoupil na Filistínského, a vzav meč jeho zabil jej,
stav jemu hlavu. Vidouce pak Filistínští, že umřel
nejsilnější jejich, utíkali. — A když se navracoval
David, zabiv Filistínského, vyšly ženy ze všech měst
israelských, zpívajíce a tancujíce vstříc Saulovi králi
a prozpěvovaly hlučnou píseň, řkouce: „Porazilť
Saul tisíc, a David deset tisíc,“ (18. k.)
Podobný výjev vypravuje svatý Jan evangelista
v zjevení svém řka: „Stal se boj veliký na nebi.
Michael a andělé jeho bojovali s drakem, a drak
bojoval i andělé jeho: a nepřemohli, aniž jest nale­
zeno místo jejich více na nebi. I 6vržen jest drak
ten veliký, had starý, jenž sluje dábel a satanáš,
kterýž svodí všechen okres světa a svržen jest na
zemi, i andělé jeho s ním svrženi jsou. I slyšel jsem
hlas veliký na nebi, řkoucí: „Nyní stalo se spasení
a moc i království Boha našeho a moc Kristn jeho;
nebo svržen jest žalobník bratří naších, kterýž ža­
loval na ně před obličejem Boha našeho dnem i
568 Eap. i. O rozkošech sluchu.

nocí. A oni evítězili nad ním pro krev Beráuka a

pro slovo svědectví svého. Protož veselte se nebesa
a kteříž přebýváte v nich, — Potom jsem slyšel
jako hlas zástupů mnohých na nebi řkoucích: Alle­
luja! Spasení i 6láva i moc jest Bohu našemu, neboť
jsou praví a spravedliví soudové jeho. — Alleluja,
že kraluje Pán Bůh náš všemohoucí. Kadujme se a
veselme se a chválu vzdávejme jemu.“ (k. 19.)
Když obě tyto události porovnáme, naskytne se
nemalá podobnost mezi nimi. Nejsilnější obr z ne­
přátelského táboru Filistínského jest velmi podoben
draku, o kterém svatý Jan mluví. Jeden i druhý
jest úhlavní nepřítel vyvolených Páně. Jeden i druhý
se zdál býti nepřemožitelným, A hle, mládenec, ur­
čený aby byl napotom králem lidu Božího, pěti
kameni přemohl Goliáše, jakož Ježíš, jednorozený
Syn nebeského otce a ustanovený král nebes pěti
ranami svými na kříži přemohl ducha zlého, tak že
i družina jeho na věky ztratila moci své. Svatý
Michael svrhl dábla na zemi pro krev Beránka, tak
dí písmo svaté.
Jestliže Israelití tak velkou radostí plesali nad
tím, že padla hlava Goliášova, jestliže nám církev
svatá klade ustavičně do úst chválu Boží za příči­
nou, že Maria, matka Boží skrze Syna svého pekel­
nému hadovi hlavu zdrtila; jak budou plesati nad
tím blahoslavení přátele Boží, ani poznají patrné a
nikoliv jen v obrazi aneb podobenství, že z tohoto
vítězství jejich blaho a spasení pošlo! Kdož by ne­
chválil ústy a srdcem toho, kterýž nás zbavil nej­
většího nepřátele a vraha našeho? Kdožby nehledal
těch nejkrásnějších slov pro věčnou chválu té, skrze
niž se Spasitel světa a přemožitel hada pekelného
narodil? — V čem ono vítězství nad peklem a hří­
chem vlastně záleží, pozná se nejlépe z věčných,
vždy rozkošnějších a blaženějších následků jeho.
Co bychom byli pod jařmem nej krutějšího vraha
 Kap. 5. O rozkošech sluchu. ,569

našeho? Go bychom trpěli, kdyby byl moc nad

námi podržel, a hněv, kterýž proti Bohu má, na nás
vylévati směl podle vůle své?
Nuže tedy spěchejme vstříc obránci ,a zastupi­
teli našemu, Ježíši Kristu! Jestliže ještě někdy nás
nepřítel pokoušeti bude, volejme k němu o pomoc,
aby nevydal dílo rukou svých v zkázu! Bojujme
s ním a pod jeho práporem: a vítězství bude naše.
Jestliže Bůh bude bojovati s námi, kdo nás přemůže?
Nehleďme na tíži boje, nestrachujme se obra
nepravosti, který nám na proti stojí! Jako David
se ozbrojil důvěřujíc ve všemohoucí pomoc Boží
pěti kameni proti Goliášovi a jedním ho porazil,
tak se ozbrojujme krví pěti ran Kristových a zví­
tězíme. čest, chvála a díkůvzdání k našemu potě­
šení následovati bude ve věčnosti, v kruhu blaho­
slavených bratří naších.
Třetí kniha Královská připomíná v první kapi­
tole ustanovení Šalomouna za krále po otci jeho
Davidovi. — „Éeklť král David: Zavolejte mi Sá*
doka kněze a Náthana proroka a Banajáše syna
Jojadova, Kteřížto, když vešli před krále, řekl jim :
Vezmete s sebou služebníky Pána svého, a vsaďte
Šalomouna syna mého na mezkyni mou: a veďte jej
do Gihon (oudolí k západní straně Jerusaléma s
pramenem téhož jména, z něhož teče potok Siloe.)
A ať ho tam pomaže Sádok kněz a Nathan prorok
za krále nad Israelem: a troubiti budete trubou, a
dítě: Živ buď král Šalomoun! — Potom půjdete za
ním a přijde do Jerusaléma, a seděti bude na stolici
mé, a on královati bude místo mne: a jemu přikáži,
aby byl yůdcem nad Israelem i nad Jůdou.
Odpověděl na to Banajáš, syn Jojadův, králi,
řka: „Amen: tak nechať to způsobí také Hospodin
Bůh pána mého krále. Jakož byl Hospodin s pánem
mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž
stolici jeho více nežli stolici pána mého, krále Davida,“
 570 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

Šli tedy Sádok kněz a Náthan prorok a Bana-

jáš syn Jojadův: a vsadili Šalomouna na mezkyni
krále Davida a přivedli ho do Gihon. I vzal Sádok
kněz roh oleje ž e stápku a pomazal Šalomouna;
potom troubili trubou a veškeren lid řekl: Živ bud
král Šalomoun ! I vstoupilo všecko množství za ním,
i lid pískaje na píšťalky a vesele se radostí velikou,
tak že zavzněla země od křiku jejich. — Tak do­
sedl, Šalomoun na stolici královskou. A všedše slu­
žebníci královští dobrořečili králi Davidovi řkouce:
Učiniž slavné Bůh jméno Šalomounovo nad jméno
tvé, a zvelebiž trůn jeho nad trůn tvůj! í poklonil
se král na ložcí svém a řekl: „Požehnaný Hospodin
Bůh israelský, jenž dal dnes toho, kterýžby seděl
na stolici mé, a abych očima svýma na to hleděl!“
V této události nalézáme obraz oslavení sva­
tých v nebi, když jim Bůh dá stolce království věč­
ného, aby královali s ním. ' Povoláť toho, kdo se
věrností, synovskou láskou, oddaností a poslušností
hodným učinil, na trůn slávy, od věčnosti připra­
vený. Sám pak rozmnoží slávu svou skrze to. Jakož
král David poslal Šalomouna do oudolí Gihonského
k potoku Siloe, a jakož Ježíš Kristus ty, které z
malomocenství uzdravěti měli, k tomutéž potoku
odesílal, tak i nás posílá Otec nebeský k pramenu
očištění, k studnici a potoku milosti .své. Pakli
věroý syn jeho očištěn a za hodného uznán bude,
přikáže služebníkům svým, totiž andělům, aby ho
s zvučným chváloplesáním přivedli k trůnu králov­
ství nebeského. Jakož tedy Šalomoun od lidu v
Jerusaléně přivítán byl, tak bude každý spravedlivý
na věčnosti jásáním andělů přivítán.
P ř e d s t a v si m i l ý č t e n á ř i , j a k á s l a v n o s t
p ř i p r a v e n a b y l a n o v é mu , k r á l i Š a l o m o u ­
novi; j a k á r a d o s t a ro zk o š n a p l ň o v a l a je ­
d n a k j e h o , j e d n a k my sl všeho lidu J e r u ­
salemského, a tuš v srd c isv é m n e p o m ě rn ě
 Kap. 5. O rozkošech sluchu. 571

v ě t š í r a d o s t , k t e r á v y p l ý v a t i b u d e z j á-
sání andělů, když t o l i m il o v a n ý c h d ě d i c ů
n e b e s k é h o k r á l o v s t v í na t r ů n y v ě c n é po*
sazeno bude!
V patnácté kapitole první knihy Paralipomenon
máme popsání slavného přenesení archy umluvy z
domu spravedlivého Obededoma do Jerusaléma,' „Řeklť
David, když byl v Jerusalémě vzdělal patřičné místo
pro archu Boží, přednějším z lidu: Vy,‚kteříž jste
knížata čeledí levitských, posvěťte se s bratřími
svými a přineste archu Hospodina Boha na místo,
kteréž jest jí připraveno. Posvětili se tedy kněží a
levitové, aby přinesli archu Hospodina Boha. Potom
řekl David předním z levitů, aby ustanovili z bratří
svých zpěváky s nástroji hudebními, totiž harfami
a loutnami -a cýmbály, aby se rozléhal na výsostech
zvuk veselí. 1 učiněno tak. Jiní pak s líbeznými
písněmi měli předcházeti průvod archy. — Na to
David i všickni israelští šli, aby přenesli archu
umluvy Hospodinovy z domu Obedenova s veselím.
David pak odín byl rouchem kmentovým, tolikéž
všickni levitové, kteříž nesli archu, i zpěváci. A
veškeren Israel provázeli archu umluvy Hospodinovy
s plesáním a zvukem trouby, hrajíce ha harfy a
citary. “ —
Archa umluvy byla svatým rukojemstvím pří-
povědí Božích. Obsahovala v sobě též přikázaní,
jež Bůh na hoře Sinai dal. Míti- to rukojemství u
sebe muselo zajisté pobožnému králi Davidovi a
Jerusalémským nad míru velké potěšení působiti.
Avšak jaký rozdíl panuje mezi stínem a světlem,
mezi obrazem a skutečnosti, mezi nocí hvězdami
osvícenou a dnem jasným: takový též jest mezi po­
těšením zde na zemi a tím, jež blahoslaveni, v nebi
míti budou; neb tam vše, co připovězeno bylo, sku­
tečné vyplněné před sebou míti budou. Protož,
jestliže plesali Jeřusalémští dostávši do města archu
572 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

umluvy, zdaž by neměli 'plesati ti, již vyplněni její

obdrží? Celá osnova moudré a prozřetelné rady Boží
jim bude před očima rozložena*, vše co Bůh jednak
v starém, jednak v novém zákoně nčinil k účelu
našeho oblažení a spasení, bude jim patrné. A že
z toho nevýslovnou radost míti budou, můžeme za
jistou věc pokládati. V tom tedy bude opět nová pří­
čina k chválozpěvům, a tyto radosti nebeské zvětšovati
budou. Mysleme na tu něžnou vděčnost, kterou v
oné době rádi a od srdce Bohu vzdáme, pak-li nám
popřáno bude vyplnění přípovědí v obou zákonech
učiněných očima blaženýma spatřiti. A b y c h o m
v š a k t o h o cí l e došli, m ě j m e v n e j u c t í v ě j š í
v á ž n o s t i p ř i k á z a n í Boží ; p ř i p o m í n e j m e si
k p o s i l e d u š e v n í č a s t o k r á s n é s l i b y a př í -
p o v ě d i našeho nebesk éh o Otce; v z ý v e j m e
t oho, s k r z e n ě j ž v y p l n ě n í r a d y B o ž í se
s t a l o a n a v ě k y s t á t i může; t o t i ž J e ž í š e
K rist a , Sp asi te le našeho, aby nám m i l o s t í
svou n á p o m o c n ý m byl k věrnosti zde a k
d o s a ž e n í b l a h o s l a v e n s t v í onde.
Devět a dvacátá kapitola druhé knihy Parali*
pomenon obsahuje v ustanovení, jež Ezechiáš k služ­
bám v chrámě Hospodinově dal, poněkud též obraz
utěšeného oslavování velebnosti Boží v nebesích.
„Ezechiáš činil, což libého bylo před obličejem Ho­
spodinovým, vedle všech věcí, kteréž činil David
otec jeho. On prvního léta králování svého, měsíce
prvního otevřel dvéře domu Hospodinova, jež byl
před ním panující král Achaz zavřel.. Shromáž­
dil kněze a levity a řekl jim: „Slyšte mne levi­
tové o posvěťte se, vyčisťte dům Hospodina Boha
otců vašich a vyneste všecku nečistotu ze Svatyně.
— Zhřešiliť otcové naši a učinili zlé věci před obli­
čejem Hospodina Boha našeho, opustivše ho; odvrá­
tili tvář svou od stánku Hospodinova, zavřeli dvéře
a zhasili lampy, a kadidlem nekadili a zápalných
obětí neobětovali v svatyni Bohu. — Nyní tedy vidí
 Kap. S. O rozkošech sluchu. 573

sc mi za dobré, abychom vešli v smlouvu s Hospo­

dinem Bohem israelským, ať odvrátí od nás prchli­
vost hněvu svého. Synové moji nezanedbávejte toho;
vás jest vyvolil Hospodin, abyste stáli před ním, a
sloužili jemu a ctili jej, a pálili jemu kadidlo.“
Tedy povstali levitové i shromáždili bratry své,
a posvětivše se, vešli vedle rozkázaní králova a při­
kázaní Hospodinova, aby vyčistili dům Boží.
Kněží také všedše do chrámu Hospodinova, aby
ho posvětili, vynesli všecku nečistotu, kterouž vnitř
nalezli, do síně domu Hospodinova, a vzavše ji levi­
tové, vynesli ji ven ku potoku Cedron.
I vešli k Ezechiášovi králi a řekli jemu: Po­
světili jsme všeho domu Hospodinova, i oltáře zá­
palu, i nádobí jeho: a hle, vystaveny jsou všecky
ty věci před oltář Hospodinův. I vstav na úsvitě
Ezechiáš král, shromáždil všecka knížata města a
vstoupil do domu Hospodinova, a rozkázal obětovati
oběť zápalnou a za hřích. A když konali oběti zá­
palné, počali zpívati chvály Hospodinu a na trouby
troubiti a na rozličné nástroje, kteréž byl zřídil
David král israelský, zvučeti. — I obětovalo všecko
množství oběti a chvály a zápalné oběti myslí ná­
božnou. A veselil se Ezechiáš i veškeren lid z toho,
že služba Boží vyplnila se.“
Tak mluví písmo svaté, a z toho vyjímáme, že
každá šlechetná a dobrá mysl podobně jak král Eze­
chiáš v úctě Boží nejpřednější radost hledá. Jak
mohútně cit pravé pobožnosti duši proniká, může
každý z vlastní zkušenosti posouditi. S uctěním
Božím ale vždycky rozkoš spojena jest, a to čistá,
nebeské rozkoši podobná. Kdo slyší, jak v slavném
zpěvu velké shromáždění pobožného lidu Boha ve­
lebí, kdo přítomen jest, když takořka na křídlech
nábožné hudby mysli vzhůru k nebi se vznášejí, kdo
takové chválení Boha pozorovati může, aniž by sám
v duchu utěšeně pozdvižen a předtuchou nebeského
574 Kap. 5. O rozkošech sluchu.

potěšení naplněn byl, musel by nad míru zatvrze­

lého srdce býti a v sobě takořka lidskou přiroze­
nost zapírati.
Konečně nám vyslovil Zachariáš, otec svatého
Jana křtitele, předchůdce Ježíše Krista, překrásně
rozkoš a slast, kterou blahoslaveni při spatření Je­
žíše, Vykupitele svého v nebesích pocítí; a jak on,
uviděv předchůdce, zde na zemi zplesal, tak budou
oni, jsouce s Spasitelem na věky spojeni, všelikou
příčinu k chváloplesání míti. Církev svatá ráda pří
všelikých příležitostech, které vzbuzují nadéj života
věčného, opakuje chválozpěv Zachariášův. Onť za­
jisté prorockým duchem pronešen byl, a Přihlédne­
me-li blíže k němu, nalezneme v něm podotknuty
věci, které na věky gvaté k velebícím zpěvům, pó-
noukati budou, aby chvála Boží všudy a do neko­
nečna zvěstována byja. — Jakož Zachariášův jazyk
svázán byl němotou, dokavad se zvěstování andělovo
nevyplnilo, tak. jsou takořka vázány jazykové lidí
zde na zemi, tak že v plné míře onen přerozkošný
chválozpěv pronésti nedovedou, ku kterémuž ale tím
více puzeni budou, až se předpovězené nebe před
nimi otevře. Ó, tehdy zvolají s citem, kterému zde
na zemi nic rovného není k nalezení: „ P o ž e h n a n ý
Pá n Bůh, H o s p o d in z ástupův, m ilo stiv ý a
m i l o s r d n ý , že n a v š t í v i l a u č i n i l v y k o u p e n í
l i d u s v é h o ; že v y z d v i h l ' n á m r o h s p a s e n í
v domě Davida, s l u ž e b n í k a svého. (Luk. 1. k.,
68. v.) Neboť tam pochopí celou důležitost spasení
lidského a věčnou cenu vykupující smrti Ježíšovy.
A jakož vždycky jasněj a jasněj v světle Božím své
nekonečné štěstí poznávati tak vždy slastněj a
rozkošněj ona; slova chvály opakovati budou.- Tam
uzří celou osnovu prozřetelnosti Boží a porozumí
do podrobná slovům, j i m ž s l í bi l Bůh s k r z e ú s t a
s v a t ý c h p r o r o k ů svých, k t e ř í ž j s o u od věků,
v y s v o b o z e n í od n e p ř á t e l a z r u k o u vš e c h ,
 Kap. S. O rozkošech sluchu. 575

k t e ř í ž n e n á v i d í d o b r é . Tam budou nablížeti,

jak veliké dobrodiní učinil Bůh, když p r o j e v i l
m i l o s r d e n s t v í své a r o z p o m e n u l s e n a
s m l o u v u svou, n a p ř í s a h u , k t e r ou ž p ři s á h l
Abrahamovi, a b y c h o m beze st r a c h u , z r u k y
n e p ř á t e l n aši ch j s o u c e v y s v o b o z e n i slou­
žili j e m u v s v a t o s t i a s p r a v e d l n o s t i p ř e d
ní m po v š e c k y dny své.
S toužebností proto zvolal Zachariáš: „Osviť
t ě c h , k t e ř i ž ve t mě s e d í á v s t í n u s m r t i : k
z p r a v e n í n o h o u n a š i c h na c e s t u p o k o j e !
Sdílejme tuto toužebnost po nebi s ním srdečně
a rceme častěj:
„O Bo ž e s r d c e m é h o ! j a k v e l i k é m n o ž ­
s t v í s l a d k o s t í j s i p ř i p r a v i l tím, k t e ř í ž v
t e b e d o u f a j í ! Du š e má t o u ž í a d u c h můj
d y c h t í po n e b e s k ý c h r a d o s t e c h . O rado=
sti! o r o z k o š e ! o n e v ý s l o v n á s l a s t i s r d c e
mého! „ B l a h o s l a v e n í j s o u Da ne ti, k t e ř í ž v
domě t v é m p ř e b ý v a j í ; od v ě k ů na v ě k y
c h v á l i t i b u d o u tebe. Svatí p l e s a j í v slávě
a b u d o u se v e s e l i t i v p ř í b y t c í c h svýc h.
C h v á l a Bo ž í b u d e v ú-stéch j e j i c h . “ ó, k d y
budu p ř i p o č t e n k p ř e š ť a s t n ý m zástupům
t ě m t o , a b y c h t e b e s n i mi v ě č n ě o s l a v o v a l ?
Kdy p o v y s t o u p í m , a b y c h s p a t ř i l k r á s u
d o m u t v é h o ? Oči mé u s t a v i č n ě v z h ů r u k
domu t v é m u P a n e pohdížejí, a m y s l m á v n i k á
t o u ž e b n ě b r a n a m i j e h o . Ale p o s a v a d m n e
z d r ž u j e t ě l o n a t é t o z emi . Chc i v š a k t o t o
odloučení s t r p ě l iv o s t í nésti a pouť po­
z e m s k o u sobě o s l a ž o v a t i t u š i v ý m i a c h v á l u
t v o u v y v y š u j í c í m i žal my; „ D o b r o ř e č i t i chci
H o s p o d i n u v k a ž d ý čas; c h v á l a j e h o n e ­
c hať j e s t v ž d y v ú s t e c h mých. A n d ě l é a
svatí z v e l e b u j t e Hospodina, a v y v y š u j t e
jméno jeh o na věky.“
 m Kap. (3. Ó rozkošech íibovune t nebí

Kapitola VI.

0 rozkošech libovůně v nebi.

IVahlédneme-li do písem svatých, nalézáme
mnohé svědectví, že Bůh sám s libovůní spojil své
zalíbení. Tak čteme v osmé kapitole první knihy
Mojžíšovy, že když Noe vyšed s syny svými z archy
„oltář Hospodinu vzdělal a vzav ze všeho dobytka,
a z ptactva čistého, obětoval oběti zápalné, p o v o ­
ně l H o s p o d i n v ů n ě p ř í j e m n é , a ř e k l : Ni­
koli více nebudu zlořečiti zemi pro lidi; nebo smy­
slové i myšlení lidského srdce ke zlému nakloněna
jsou od mladosti jejich: aniž již více bíti budu vše­
liké duše živé, jakož jsem učinil.“ —
Tak i Bohem nadšený praotec Isák vytahoval
při požehnání syna svého Jakuba libovůni na po­
žehnání a zalíbení Boží, řka: „Hle v ů n ě s y n a
mé h o j e s t j a k o v ů n ě p o l e p l n é h o , j e m u ž
p o ž e h n a l H o s p o d i n . Dejž tobě Bůh z rosy ne­
beské a tučnosti zemské, hojnost obilí a vína. A
ať slouží tobě lidé, a klanějí se tobě pokolení: budiž
pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou
synově matky tvé. Kdožby zlořečil tobě, budiž ten
-zlořečený a kdoby dobrořečil tobě, dobrořečenstvím
bud! naplněn.“ (I. Mojž. 27. k.)
Mojžíšovi, dávaje rozkaz k vzdělání stánku a
zařízení obětí libých řekl Bůh: Mluv synům israel-
ským, ať mi vybírají prvotiny: od každého člověka,
jenž dobrovolně obětovati bude, budete je přijímati.
Tyto pak jsou věci, kteréž bráti máte: Zlato a stří­
bro a měď, postavec modrý, a šarlat a červec dva­
krát barvený, a kment, srsti koží a kůže skopců na
červeno barvené, a kůže barvy fialové a dříví Setím:
olej k svícení; v o n n ě v ě c i k m a s t i , a k a d i d l a
d o b r é v ů n ě ; kamení onyxové a drahé kamení k
 Kap. 6. O rozkošech libovfině v nebi. 577

okrášlení roucha kněžského a náprsníku. I u d ě l a j í

mi s v a t y n i ; a b u d u b y d l e t i u p r o s t ř e d n i c h . “
(Exod. 25. k.)
Určitě potom přikázal Mojžíšovi, aby když obě­
tovati bude, přísně znamenané a od Boha vyvolené
věci na oltáři v zápalní obět vzdal, t a k a b y v z e ­
šla vůně nejchutnější před obličejem-Ho­
s p o d i n o v ý m . (Exod. 29. k., 25. v,)
Při ustanovení příjemné Bohuslužby učinil Ho­
spodin hned pří vyvedení Israelitů z Egypta libo-
vonné věci odznakem svatosti. Dalť, jak o tom v
třicáté kapitole druhé knihy Mojžíšovy čteme, ná­
sledující rozkaz vyvolenému vůdci Israelitů: „Vezmi
sobě vonných věcí, přední mirry a výborné pět set
lotů a skořice polovici toho, to jest, dvě stě a pa­
desáte, kasie pak pět set lotů na váhu Svatyně,
oleje olivového míru Hin: a uděláš z toho k poma­
zání olej svatý, mast smíšenou, a pomažeš jím. stánku
svědectví a archy zákona a stolu s. nádobami jeho,
svícnů i nádob jeho a oltářů pro kadění, i pro zá­
palnou. oběť, i všechněch nádob, kteréž k služebnosti
jich přiloží. A p o s v ě t í š v š e c h t ě c h v ě c í a
b u d o u s v a t o s v a t é : k d o se d o t k n e j i c h , p o ­
s vě c e n b u d e .
Arona také a synů jeho pomažeš, a posvětíš
jich, aby ouřad kněžský mi konali. Synům také
Israelským povíš: Tento olej pomazání svatý bude
mi v národech vašich. Tělo člověka nebude mazáno
jím, a podle složení jeho nebudete dělati jiného, nebo
posvěcený jest, a svatý bude vám. Člověk, kterýby
koli takový složil a dal z něho cizímu, vyhlazen
bude z lidu svého.
I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vezmi sobě von­
ných věcí, mirrového gummi a onyxu, galbanu dobré
vůně a kadidla nej světí ejšího: jednostejné váhy bu­
dou všecky ty věci. A uděláš z toho kadidlo slo-
578 Kap. 6. O rozkošech libovůně v nebí.

žené, pilné smíšené a čisté a posvěcení přehodné.

A když v nejdrobnější prach všecko ztlučež, polo­
žíš z něho před stánkem svědectví, n a k t e r é m
mí s t ě b u d u se u k a z o v a t i t obě. S v a t o s v a t é
bude vám to složení kadidla. Takového
s l o ž e n í n e b u d e t e d ě l a t i ku p o t ř e b ě své,
nebo svaté j e s t Hospodinu. Kdobykoli
u d ě l a l c o s i p o d o b n é h o , a b y vůně j e h o po­
ž ív a l, v y h l a z e n b u d e z lidu svého.“
Měla-li oběť, která se Bohu z úcty a k smíření
vzdávala, všecky předepsané vlastnosti, byla-li ko*
nána podle svatosvatého ustanovení jeho, byla-li
přinesena od ustanovených k tomu kněží: nazval ji
Bůh sám oběť vůně nejchutnější, jak se o tom šíře
dočisti lze v prvních kapitolách třetí knihy Mojží­
šovy. Ne jednou, ale víckrát a při každém druhu
oběti zvlášť opakuje Hospodin sám tatéž slova.
Libovůně tedy měla býti odznakem úcty, vděčnosti
a oddanosti jemu prokázané.
Job ve své rozmluvě s třemi přáteli připisuje
vůni obzvláště zotavující a obživující moc. Myšlénku
tuto provádí v krásnem přirovnání'lidského vezdej­
šího živobytí k bylině. „Člověk,“ dí on, krátkého
jsa věku, naplněn bývá mnohými bídami. Jako
květ vychází, a setřín bývá, a utíká jako stín, a
nikdy v témž stavu nezůstává.“ Avšak, dá=li se tak
přirovnati život lidský k bylině a stromu, má v sobě
dále sáhající naděj. „Neboť strom, bývá-li podťat,
zase se zelená a ratolesti jeho pučí se. Sstará-li se
v zemi kořen jeho, a v prachu umře-li peň jeho,
jakž počije vody, opět zpupení se a pustí ratolesti,
jako když poprvé štípen byl.“ — Tak i člověk,
počije-li vody života věčného, opět a opět se vzmůže,
zotaví a obživí k novému žití tak jarému, jako na
začátku. Jest-li taková tajemná síla v přirozenosti,
aby počití vody odumřelé kořeny stromu vzkřísilo
bude tím větší moc v věčnosti, aby člověka nikdy
 Kap. 6. O rozkošeuh libovůné \ nebi. 579

sestárnouti aneb odumírá ti nenechala. Jakýs libý

pocit \ůuě zdravého, čilého, nekonečného žití naplní
každého, kdo pruh věčnosti, vyvolen jsa k věčnému
blahoslavenství, překročí. Jako zde ila zemi vůně
zotavuje a krisí, tak bude tam podobný, avšak nad
pomyšlení vznešenější libý cit čilé zdravoty žití člo­
věka křísiti a udržovati.
S tím, co Bůh k zalíbení 6vému vyhradil, sou­
hlasiti bude bezpochyby, co k líbezné odměně svých
věrných učiní. Anobrž i tvrditi můžeme, že cokoliv
příjemného, milého, líbezného a dokonalého v tvo*
rech jen z části nalézáme, v Bohu v plné míře ne­
konečnosti obsaženo bude. Svatí Otcové a bohovědci
výslovně vypravují tedy také o přelíbezné vůni, která
jakožto odznak vždy z nova obživující moci blaho­
slaveným popřána bude. Bohovědec Snarez praví,
že i těla svatých a místa, na nichž se nalézati bu­
dou, prostomilou vůni vydávati budou. Jestiť to do­
konalost stavu blahoslavených docela přiměřená.
Zdaž nejsou těla zlořečených nad míru nečistá a
smrdutá? Zlí duchové vždy po sobě zůstavili hro­
zný smrad. Naopak tedy těla spravedlivých, kteráž
k stupni nejvyšší dokonalosti dospějí, plni příjemné,
líbezné vůně budou, aby též z toho brali pohnutí,
Bohu vždy radostněj a dokonalej dobrořečiti.
Řečená slova dokazuje také následující věc. Z
dobrých a osvědčených pramenů dějepisných se
dozvídáme, že těla mnohých svatých bud hned po
smrti, aneb též po dlouhé době velmi líbeznou a
příjemnou vůni vydávala. Chci zde několik pří­
kladu uvésti.
Tělo svatého Hilariona bylo, jak sv. Jarolím v
Bpisích svých tvrdí, po desíti měsících nalezeno v
hrobě tak neporušené a. dokonalé, jakoby ještě živé
bylo. Vůně z něho vycházela tak příjemná, jakoby
právě té chvíle vonnými mastmi mazáno bylo.
58Ó Kap. 6. O rozkošech libovůně v nebí.

Svatý ítehoř veliký tvrdí, že při smrti jistého

velmi nábožného mnicha všickni přítomni se nevy­
pravitelné líbezné vůně divili, kteráž místnost, kde
mrtvola ležela, naplnila. Všickni v tom poznali
osvědčení svaté smrti chudého kajícníka. Tarsilla,
příbuzná svatého Éehoře, dosáhla skrze posty a
modlitby své vznešený stupeň svatosti. A když se
k smrti chystala, řekla k těm, co vůkol lože jejího
stáli: „Odstupte, uhněte, Ježíš přichází.“ Nemohla
očí svých odvrátiti od předmětu, na nějž patřila.
Dle všech známek umřela, majíc oči upřené na Je­
žíše, nebeského ženicha svého. Před samou smrtí
naplnila se světnice, v kteréž ležela, vůní, jako z
nejčistčího kadidla. To pak dalo svědectví, že duše
její s pramenem a původem vší sladkosti spojena
byla. (Dial. 1. 4., c. 14.)
Tělo svatého Jarolíma nejen podivný lesk, ale
také nad míru líbeznou vůni vydávalo. Mrtvola
svaté panny, nevěsty Krista Pána, Etelredy, dcery
Annáše, krále výcliodných Anglův, po šestnácti letech
tak neporušená v hrobě nalezena byla, jakoby právě
do něho byla vložena. Z otevřeného hrobu pak
vycházela vůně, jako z čerstvých květin. (Běda
anglosas. histor. 4. kn., 19. k.)
V okamžení, když svatý Martin, biskup města
Tours, život skončoval, začala tvář jeho jasně zářiti
a tělo pak vydávalo líbeznou vůni, z čehož každý
přítomný' přesvědčení bral, že před sebou vidí mrt=
volu muže, kterýž se odebral k nebeskému blaho­
slavenství. (Sulpit. in vit. Mart.)
Tak podobně byla libovůně těl svatého Merku­
ria, mučedlníka Cesarejskélio, sv. Tomáše Akvinského,
sv. Františka z Pauly a bezpočetných jiných sv. přá-
telů a přítelkyň Božích svědectvím jejich blahosla­
vené smrti. Stávalo se také, že těla mučedlníků za
živa v žalářích takovou vůni vydávala, že pohané s
 Kap. 6. O rozkošech libovůně v nebi. 581
podivením se domnívali, že onino skvostnými mastmi
se mazali. (Baronius II. An. 179.)
Jakáž musí teprv býti ona libovůně, již svatí
v kraji blahoslavenství věčného, v kraji života věč­
ného, ze sebe vydávají, když jejich mrtvoly zde na
zemi tak příjemně od mrtvol jiných se liší? Zdaliž
bychom také domnívati se mohli, že rozkoš, kterou
zde na této zemi, v tomto oudolí hořkostí a slzí
poněkud požíváme, tam v sídlech slastí a radostí
nehynoucích chyběti bude?
Církev svatá pěje na důkaz své radosti v čas
velkonoční tyto verše: „Svatí tvojí, o Pane, ať kve­
tou jako lilie, Alleluja! A nechať jsou před obliče­
jem tvým jako vůně balzámová, Alleluja!“ — A
prorok Isaiáš mluví o době, v níž „veseliti se bude
pustá a bezcestná krajina a plesati bude poušť a
kvésti bude jako lilium.“ (Isai. 35. k., 1. v.)
Kdožby se neradoval letního času z libovůně
luk a polí, z zápachu nesčíslných květů, kteříž pole,
sady a lesiny okrášlují? Plinius, starý popisovatel
národů zemi obývajících, jmenuje onen šťastným,
jejž blízko pramenů pověstné, indické řeky nalezl,
an se samými libovonnými pokrmy živil. Tak po­
dobně obyvatelé tak zvané šťastně Arábie nepálili,
leč libovonné dřevo a nejedli, leč pokrmy příjemnou,
vůni vydávající. (Pl. 1. VII.)
Svatá Dorota pocházela rodem z Cesarei, hlav­
ního města kraje Kapadockého, kdež čas trávila
modlitbou a postem, a onu pokoru, opatrnost a
vlídnost sobě získala, kterouž se Bohu a lidem mi­
lou a mučedlnickó koruny hodnou stala, již rodiče
její před ní dosáhli. Když mučena byla, zdála se
mezi samou trýzní podíl bráti na radostech andělů,
kteříž se z hříšníka pokání činícího radují. A když
náměstník rozkázal, aby šťata byla, vyslovila vděč»
nost svou následujícími slovy: „Budiž blahoslaven,
o Pane, milovnice duší, jenž jsi mne pozval do rájo
582 Kap. 6. O rozkošech libovůně v nebi.

a k svatbě své.“ Teofilus, jeden z pronásledovatelů

křesťanů Blyšel tuto modlitbu svatá panny a řekl
uštěpačně, aby mu z toho ráje alespoň několik jablk
a růží poslala. Ona na to: „Chci to učiniti.“ A
sotva že sťata byla, vyplnila přislíbení své. Malé
dítko přišlo k Teofilovi, kterýž posavad ještě s sou­
druhy svými žertoval, zavolalo naň jasným hláskem
a podalo mu v šatce tři krásná jablka a tři růže,
a zmizelo. Teofilus byl celý podivením jat, že dne
šestého února zralá jablka s čerstvými listy a kve­
toucí růže dostal, kdežto celá krajina snihem pokryta
byla; cítil v sobě obzvláštní pohnutí mysli a vyznal
hned veřejně Ježíše Krista jakožto pravého Boha.
Za to byl i on bez prodlení mučen a sice tak, že
mu maso z těla klištémi trhali, rány pochodněmi
vypalovali a konečně i jeho stali.
V nebi panuje ustavičné jaro, jež nikdy zima
neruší; — jaro, v němž každý druh květin roste a
všeliký líbezný zápach vydává. Svatý olej v starém
zákoně pozůstával, jak jsme nahoře viděli, z mirry,
onyxu, galbanu, kasie olivového oleje a kadidla nej*
světlejšího. Žádnému nebylo povoleno, něco podo­
bného učiniti k svému vlastnímu užívání. Bůh si
to vyhradil pro sebe a svatostánek svůj k odznaku
líbeznosti, kterou vyvolení obyvatelé věčného stánku
nebeského požívati měli a kteréž nic se vyrovnati
nemůže. „Jak veliká jest Pane, hojnost tvé líbezno*
sti, kterouž jsi skryl pro ty, již tebe se bojí; kte­
rouž jsi připravil těm, již v tebe doufají před obli­
čejem synů lidských!“ Tak volá v svatém tušení
žalmista Páně.
Na zemi je mnoho nelibé vůně, která netěší
smysl náš. Musíme se ozbrojiti trpělivostí a dych­
tivou toužebností po libovůni ráje nebeského tyto
nepříjemnosti přemáhati. „Trpělivosti jest vám za*
potřebí,“ dí svatý apoštol Pavel, „abyste plněním
vůle Boží přípovědi dosáhli.“ (Žid, 10. k., 36. v.)
 Kapv 6. O rozkošech libovůně v nebi. 583

Toho si byla povědomá hraběnka Salisburská, když

k rozkazu krále Jindřicha "Vlil. na popraviště vedena
byla, a zvolala: „Jak kratičká je cesta k nebesům!
Za několik hodin budu slunce a hvězdy pod nohama
míti.“ Tak smýšlel svatý Vincenc, slavný mučedlník
z Saragosy, neboť když od tyrana Daciána na skři­
pec vytažen a ukrutně mučen byl, usmíval se při
trýzni své. A když se ho proto tázali, jakou pomoc
má a kde se nacházeti domnívá, odpověděl: „Jsem
na hoře a mohu na vás dole patřiti, pohrdaje vámi.“
Když se mu ještě většími mukami vyhrožovalo, řekl í
„Toho sobě přeju, abych nebi ještě více přiblížen
byl.“ Když ho tedy posadili na ohniště s žhavým
uhlím a rozpáleným železem jeho boky pálili, zvo­
lal radostně: „Věřte, tato ukrutná hra není křesťanu
nepříjemná, neb on má za to radosti nebeské k
očekávání.“
V podobném smyslu řekl svatý Mennas Egypt­
ský katanům svým: „Řežte, palte, sužujte mne;
nikdy mne nečinníte nevěrným Kristu Pánu. Všecky
tyto muky nejsou ničím u přirovnání k radostem
ráje.“
R. 344. za panování perského krále Sapores a
byli dva bratři, jmenem Jonáš a Barachisius pro
víru křesťanskou ukrutně mučeni. Jonáše nechali
spoutaného celou jednu noc na zamrzlém jezeře se­
děti. Z rána se ho tázali Magové, jak se mu vede ?
„Věru, neměla příjemného noclehu,“ řekli někteří
z nich. „Mýlíte se,“ odvětil Jonáš, „od té doby,
co jsem přišel na svět,, neměl jsem příjemnější noci,
neb mne pamatování ná~ umučení Ježíšovo nad míru
zotavilo a těšilo.“ Mágové však mu dávali napo­
menutí: „Měj se na pozoru, abys docela nepřišel v
záhubu, opuštěn jsa od Boha a od lidí.“ On n a t o :
„Sudte sami, zdaliž není lepší sklízeti, nežli seti.
Naše žití podobá se setí, aby se na onom světě zase
zkřísilo; tamť bude nesmrtelným světlem Ježíše Kr i-
584 Kap. 6. O rozkošech libovůně v nebi

sta obnoveno.“ Po této řeči rozkázal soudce, aby

mu prsty na rukou a nohou článek po článku uře­
zány a na všecky strany rozházeny byly. Když se
tak bylo stalo, řekli nepřátele k svatému trpiteli:
„Nuže, tedy očekávej čas žní, abys z této setby jiné
prsty dostal,“ „Jiných prstů sobě nežádám,“ odpově­
děl svatý; „Bůh, který stvořil tělo mé, přítomen
jest; on mi udělí nových sil a nahradí mi hojně,
čehož jsem pro něho ztratil.“ Když ještě mnohých
jiných muk vytrpěl, odešel z tohoto světa, aby ko­
runu nebeské slávy dosáhnul.
Po smrti Jonášové pravilo se bratru jeho Bara-
chisiovi, aby tělo své ušetřil od podobných muk.
On ale řekl: „Já jsem toto tělo neučinil; nechci jej
také zrušiti. Bůh, Stvořitel všech věcí ‚ obživí a
napraví jej zas; a ten nebude toliko mne, ale také
vašeho krále souditi.“ Při vší ukrutnosti, kterou
trpěti musel, říkal neustále: „Nebe toho zasluhuje,
abych toto proň snesl.“
A proč takovému mučení a trýznění se podro­
bovali svatí ? Odpovědi je snadná, Aby byli libo-
vonnou obětí před očima Hospodina; líbeznější a
libovonnější než oběti zápalné v starém zákoně.
Zde se rozsívá, a tam se bude žíti; tuto pravdu
vyznávají [křesťané, když hroby bratrů svých libo-
vonnými květinami ozdobují. Nad každým brobem,
který zakrývá tělo blahoslaveného trpitele na této
zemi, vzrůstá ráj věčný a nevadnoucích květů plný.
Až přijde doba ‚ že křehké smrtelné tělo obleče
6Ílu a nesmrtelnost a vystoupí nad hrob, nalézati
se bude v krajině živých, nikdy nehynoucí vůní napl­
něné. Jestli nás zde těšívá, choditi v sadech kvě-
toucích, musíme pozdvihovati očí svých vzhůru k
sadům nebeským, kde z každého hořkého kořínku
utrpení vyroste květ. Jakož zde v zimě čekati mu­
síme jara, abychom z ukrytých v zemi kořenů milo-
krásný květ vyrůstat! viděli, tak budíme též v du­
 Kap. 6. O rozkošech libovůně v nebi. 685

chovním ohledu trpěliví, jestliže při ctnosti nevidíme

hned líbezného výsledku, Přijdeť den odplaty, přijde
jaro věčné.
Tehdy se ledová kůra země otevře a každé
zaseté dobré símě bude ratolesti vyháněti, bude
kvésti a ovoce života věčného vydávati. Jak zde
na zemi ani zrníčko před Bohem není ztraceno, tak
v duchovním světě ani nejmenší dobrý skutek není
jemu tajný. I my jednou budeme moci patřiti na
toto tajemství Boží, jak s prozřetelností svou lidi
vedl k tomu, aby trpké kořeny zármutku, žalosti,
utrpení a bolestí sázeli, by se těšiti mohli z květů
v slávě nebeské. Přičiňme se věrně, aby také nám
půda, kterouž nám Bůh vykázal, nebyla nedbale, ný­
brž pilně zpracována, bychom se s blahoslavenými
u věčnosti radovati směli!

Kapitola VIL
0 nebeských radostech chuti.
1 chuti bude v nebi obzvláštní odměna při­
chystána, neboť ona bude ukojena- neuvěřitelnou
líbeznosti. Jestiť všeobečné mínění, že blahoslaveni
žádných takových pokrmů bráti nebudou, jak se zde
na zemi děje; avšak skrze všemohoucnost tak sladce
syceni budou, že se všeliká žádost smyslu chuti v
plné míře ukojí. Král David to vyslovuje v žalmu
35., řka prorockým duchem: „ S y n o v é l i d š t í ,
Pan e, k t e ř í ž v s t í n u k ř í d e l t v ý c h doufají,
opojeni budou z hojnosti domu tvého; a
p r o u d e m r o z k o š e své n a p á j e t i je budeš.“
I kdyžbychom myslili, že oslaveným tělům lidí
bude poskytnut pokrm, o v š e m j i m p ř í s l u š n ý ,
nemohli bychom obvinování býti z nerozumu; neboť
Ježíš Kristus sám, když při poslední večeři veliko­
586 Kap. 7. O nebeských radostech chuti.

nočního beránka s učeníky svými jedl, řekl: „S

to u ž e b n o s tí žádal jsem tohoto berá n k a
j í s t i s v á m i , p r v é n e ž t r p ě t i budu. Neboť
p r a vjm vám, že j i ž v í c e n e b u d u ho j í s t i , až
se n a p l n í v k r á l o v s t v í Bo ž í m . “ (Luk. 22, k.,
15.— 16. v.) A podle svědectví evangelia sv. Matouše
mluvil i toto: „ P r a v í mť vám: N e b u d u od t é t o
chvíle p í t i z t o h o to p l o d u vinného kořene,
až d j o n o h o dne, k d y ž j ej p í t i b u d u s v á m i
n o v ý v k r á l o v s t v í O t c e m é h o . “ (Mat. 26. k.,
29. v.) A svatý Jan v zjevení svém má toto místo:
„I u k á z a l mi a n d ě l v m ě s t ě Bož í m p o t o k
v o d y živér, s v ě t l ý j a k o k ř i š ť á l , t e k o u c í z
t r ů n u B o ž í h o a B e r á n k o v a , U p r o s t ř e d ulice
jeho a z obou s t ra n p o to k a stro m života,
n e s a d v a n á c t e r o ovoce, na k a ž d ý m ě s í c v y -
d á v a j e o v o c e své, a l i s t í s t r o m u s l o u ž í k
z d r a v í n á r o d ů . (Zjev. 22. k. 1. a 2. v.)
Bereme-li tato slova jen v smyslu duchovním,
vý 6vítá z nich nicméně jasně a zřetelně, že chuť
blahoslavených nejskvostnějším spůsobem skrze vše­
mohoucího Boha nasycena bude. Vždyť v tom právě
záležeti může odměna za hlad a žížeň, za umrtvo­
vání smyslů a posty, jimiž svatí zde na zemi Bohu
tak radostně a utěšené sloužili. Dle svatého Lukáše
připovězeno jest, že tam budou lační dobrem na­
plněni a bohatí po prázdnu necháni.“ (Luk. 1. k.,
53. v.)
U židovského národu, kterýž zastupoval při­
pravování k království Božímu, pozůstávala blaže­
nost jen v pomíjejících věcích. Úrodná pole, pože­
hnané vinohrady, plné stodoly, četné potomstvo, bez­
pečnost před nepřátely — toť bylo, čehož sobě židé
žádali. Neštěstí a nehoda jejich byla ztráta těch
věcí. Neúrodná pole, vyschlé sady, pochyba na obilí,
nemoci, morové rány, vojny — toť byly jejich nej­
větší zkázy. Bůh podivuhodným řízením svým těch
 Kap. 7. O nebeských radostech chuti. 587

odměn a trestů podle náklonností jejich přiměřeně

užil. Židé byli docela nevědomi ohledem na nebe­
ské věci, ba ani s to nebyli, pochopiti, čeho nevi­
děli a nemakali. Modloslužebníci, kteříž mnohem
méně vzděláni byli, poznávali a viděli vlastníma
očima, že Bůh israelský nad míru dobrotivý a milostivý
byl, an národ svůj vsím opatřil, čeho potřeboval.
Když ale Ježíš Kristus, věcná Moudrost Boží, s
nebe sstoupil, nepředstavil nám hojné dary této zemi
ale poklady nebeské jakožto předměty podivení
našeho. Proto se v řečích jeho nebe přirovnává k
skvostné perli, k velkému pokladu, k hodům sva­
tebním. Za tou příčinou se sluší, abychom se du­
chem svým k nebi vznášeli. Nemáme nechati dole
duši svou něčím stvořeným spoutanou. Myt jsme k
vyššímu cíli povoláni, a proto nemáme plýtvati s
silami svými pro něco pomíjejícího, alebrž dychtiti
po tom, co nemine a porušení nebere.
Svatý Klement Alexandrinský velmi důtklivě
nás napomíná, abychom měli bedra svá vždy opá­
saná k pouti do lepšího a věčného živobytí. (Lib. I.
Paed. c. 12.) Tak i Teodoret mluví, řka: „Židé se
plazili po zemi; nám však se ukazuje nebe, abychom
k němu po vystupovali.“ Hlad, nemoc a chudoba
nám dodávají toliko křídla k tomuto vzletu a po­
vznášejí nás. Židé žádali poklady zaslíbené země
za odměnu svého namáhání; my žádáme bytost vše­
mohoucího Boha samého za odplatu vynasnažování
našeho. Hlad, žízeň, nemoci, potupení a jiué zlé
věci života lidského jsou toliko přípravou k lepšímu
a šťastnějšímu žití. Posty a umrtvení nám připra­
vují vyšší radosti a rozkoše při hodování nebeském,
o němž zde dále rozjímati chceme.
Pro odměnu při stole Beránka u věčnosti při*
jímají mezi námi mnozí dobrovolně nouzi, nedostatek,
hlad a žížeň, postíce se ve jménu Páně a to za do­
brou příčinou. Nebeské hodování nekonečnou mírou
588 Kap. 7. O nebeských radostech chuti.

převyšují rozkoše stolování nej skvostnějšího zde

na zemi.
Při hodech, kteréž od králů a vladařů této zemi
chystány bývají, obzvláště patero věcí zvětšuje blaho-
cifc a rozkoš hostů: — síň aneb místnost, kde se
slavnost koná; zlaté a stříbrné nádobí, které za
okrasu slouží; hledanost pokrmů a nápojů, jichž se
hostům naskytuje; pozornost, kterou hostitel a slu*
žebníci jeho každému, kdož pozván byl, věnují; a
konečně počet dnů, v nichž uhostění trvá.
Popatříme-li blíže k jednotlivým těmto částem
rozkoší, nalézáme, že předně jídelna zaujímá jednu
z nejpřednějších místností v palácích. Klenby její
bývají vkusně zlatem a živými barvami ozdobeny;
na stěnách visí skvostné obrazy, mistrovská uměle­
cká díla; nářadí bývá drahocenné a z hledaných
látek zhotovené; osvícení děje se mnohočetnými
barevnými svítilnami a t. d.
času letního dávají mnozí přednost stolování
na venku v stínu mohútného stromu před hodami
v sebe skvostnější jídelní. Krásný den sám v sobě
působí rozkoš. Mnohý vznešený muž se vyjádřil,
že raděj na venku pod stínem stromu, než v nád­
herné komnatě nejkrásnějšího paláce hoduje.
Kniha Esther dává nám popis skvostných hodů,
které král Asverus ustrojil. Ne bez příčiny, nechal
Duch svatý, kterýž vůbec pisatele písem svatých
řídil, ono stolování do podrobná popsati a nejpo-
zdnějším věkům zachovati. (Esther. I. k.) Dí o tom
tedy písmo svaté následující:
„Za dnů krále Asvéra, kterýž kraloval od Indie
až k mouřenínské zemi nad sto a sedmecitma kra­
jinami, bylo Susan hlavním městem království jeho.
Třetího pak léta kralování svého učinil u sebe veliké
hody všechněm knížatům a služebníkům svým, nej­
znamenitějším perským a slovůtným mužům méd-
ským, a vladařům nad krajinami za mnohý'čas, totiž
 Kap. 7. O nebeských radostech chutí. 58Í)

za sto osmdesáte dní, aby ukázal slavné bohatství

království svého, i velikost a chloubu moci své. A
když se vyplnili dnové hodů, sezval veškeren lid,
což ho koli bylo v Susan, od největšího až do nej­
menšího: a rozkázal za sedm dní hody strojiti v
síni zahrady a háje, kterýž královským dílem a rukou
vysázen byl. A zavěšeny byly se všech stran ča­
louny blankytné barvy, a zelené a hyacintové na
provázcích kmentových a šarlatových, kteréžto byly
provlečeny skrze kroužky z slonových kostí, a k
sloupům mramorovým byly přivázaný. Lůžka také
zlatá a stříbrná spořádaná byla na podlaze, jenž
byla smaragdovým a páriovým kamenem podlážděna
a rozličným malováním podivně ozdobena. Ti pak,
kteříž pozváni byli, pili z zlatých koflíků, a krmě
vždy na jiných a jiných nádobách nošeny byly. Víno
také, jakž slušelo na velebnost královskou, v hojnosti
a výborné předkládáno bylo. Aniž byl, ješto byl
nutil ku pití nechtějících, ale jakož byl král zřídil,
u každého stolu ustanoviv jednoho z knížat svých,
aby požíval jedenkaždý, co by chtěl.
Také i královna Yasthi učinila hody ženám v
domu královském, kdežto král Asvérus měl obyčej
zůstávati.
Ne bez příčiny nechal Duch svatý popis slav­
ných hodů perských do písem svatých vřaditi. My
se můžeme odtud k nebeským hodům Beránka Božího
.povznésti. Jestliže byla nadhera a pohostinnost
mocného perskéko vladaře tak velká, jaká bude teprv
skvostnost a sláva onoho hodování, kterež král nad
králi, všemohoucí Pán nebes i země při uvítání duší
spravedlivých do rájských příbytků připraví? Onať
slavnost se bude odbývati ne v jedné komnatě, v je ­
dnom paláci, aneb v jediném jako královském sadě,
ale celou šíř a délku nebes naplňovati. Neboť ač­
koliv Ježíš Kristus apoštolům svým pravil, že v
dómě otce jeho mnoho příbytků jest, (Jan. 14. k,,
590 K^p. 7. O nebeských radostech chutí.

2. v.) přece mluvě o stolování, dí o jednom: „Já

způsobuji vám, jakož mně způsobil Otec můj, krá­
lovství, abyste jedli a pili za s t o l e m m ý m v krá­
lovství mém.“ (Luk. 22. k., 29. v.) A na jiném
místě: „Blahoslavený, kdo jísti bude chléb v krá­
lovství Božím.“ (Luk. 14. k., 15. v.) Tak bude slav­
nostní stůl ve všech končinách nebes přichystaný.
Svatí budou se sytiti pod stínem stromu života, na
břehu potoka křištálového, který ustavičně od trůnu
Boha a Beránka vychází. Jak skvostný je palác
Boha živého v nekonečných rozměrech svých! Jak
líbezná místa, která vyvolí, až svou pohostinnost přá­
telům svým bude chtěti dokazovat!

Hodování krále Asvéra s zlatými koflíky, již se

skvěli s rukou hostů, s rozmanitými nádobami, s
drahocenným zlatem a stříbrem protkanými lóžemi,
muselo zajisté obyvatelům města Šusy velmi nádher­
ným se zdáti. Avšak pohlédněme do popisu nebes,
jejž nám svatý Jan v zjevení poskytuje, a nalezneme,
že tam nejskvostnější a nejvzácnější věcí tohoto světa
jenom ‚ za podnoží slouží. Ulice města nebeského
jsou dlážděny zlatem, průhledným jako křištál; a
kameně, jichž se zde na zemi považuje za nejdraž­
ších (st. 1. k.), slouží tam za základy zdí příbytků.
Jaká záře bude tudíž vycházeti z věčného štola Páně
samého! Ne z zlata a stříbra, ne z slonové kosti
aneb mramoru budou lože, na nichž hosté Boží od­
počívati‘ budou, ale z skvostů a květů nevadnoucích,
které všelikou formu a všelikou barevností k šťast­
nému požívání věčných radostí vzývati budou. Proč
z květů? — V květech panuje obzvláštní kouzlo.
Ony jako lidé brzy mizí a listy své zemi vracejí,
odkudž vzaty jsou. Od nepamátných dob s jakousi
předtuchou věnčívali a okrášlovali lidé sebe a ná­
doby při plesu a hodování. I mučedlníky jakožto
 Kftp. f. O nebeských radostech chutí. 5di

předchůdce do nebeské vlasti ozdobovali první kře­

sťané květinami. Stůl večeře Páně, oltář svatý, po­
dnes při slavných službách Božích libovonnými
květinami krášlen bývá. Ye světě bereme květy a
barvy jejích za odznaky citů našich: naděj vyzna­
čujeme zelenem, nevinnost bílým květem, radost čer­
veném a t. d.
Na nebesích nebude zapotřebí zvláštních svítilen;
neboť Beránek Boží, jak slíbeno v písmě svatém,
nehasnoucí září svou osvítí všecko. Nevystihlé světlo,
ve kterém Bůh přebývá ‚ obejme nevypravitelným
leskem všecko ode všech 6tran, aby žádného stínu
aneb zatemnění nepanovalo nikde. Pozvání k ne­
beské hostině zní v ten smysl, aby vyvolení seděli
6 Spasitelem svým na,témž trůně'v bezpečném po­
koji a v svaté radosti. On jest pramen světla a v
jeho světle budou všeliké světlo spatřovati. Světlo
Kristovo lépe pronikne všecky věci, nežli papršlek
sluneční nejjasnější křišťál. To světlo jim bude po-
skytovati nevýslovně sladký pokrm, kterýž jich ob­
divovati, těšiti a radostí nade všecko vznešenou na-
plňovati bude. Krom něho tíebudou míti žádných
jiných potřeb. Syceni budou ním tak, aby věčná
mladost zůstala v oudech blahoslaveného těla jejich.

O jednom perském králi se vypravuje, že kaž­

dému, kdo by mu nějakou novou rozkoš vynalezl,
velkou odměnu přislíbil. Avšak nejen on, ale mnozí
jiní vladaři a velmoži obdařili takové lidi, kteří
novým spůsobem smyslné chuti lahoditi věděli, vel­
kými odměnami Asvérus zajisté všecko ‚ co ou-
rodné a bohaté ponebí perské poskytovalo, hostům
svým předložil. Dočítáme se toho však i jinde, že
v starém věku skutečně takové kvasy strojeny byly,
kteréž co do nádhery, drahocennosti a hledanosti
skoro neuvěřitelnými zváti by se mohly. Dějepisci
59á Kap. 7. O nebeských radostech chutí.

římští vypravují, že Kleopatra, královna egyptská,

při hostině k poctě Antonína dané perlu převelké
ceny v octě rozpustila a vypila, nevědouc skvost­
nějšího nápoje nalézti. Ji následovali v tom někteří
římští císařové. — Jistý velmi bohatý občan města
Agrigentum pozval k sdavkám dcery své dvacet
tisíc hostů ke stQlu. Bratr římského císaře Vitellia
dal přistrojiti hostinu, při níž víc než dva tisíce
vzácných ryb a sedm tisíc cizozemských ptáků na
stůl postaveno bylo. O Vitelliovi samém vypravují
dějepisci římští zhola neuvěřitelných věcí. Při sva=
tební hostině prince Richarda Vestminstěrského s
Cincií, sestrou Jindřicha z Vinšestru bylo pokrmů
na třiceti tisících mísách přichystáno. —
A když králové a velmožni tohoto světa s tako­
vou štědrostí přátele své častují, co učiní král nebes,
Stvořitel všech tě‚ch věcí, jemuž vše možné, a všecko
při ruce jest, co tvorům milé, libé a rozkošné býti
může? Že všecko, co naše pochopení převyšuje,
vyvolencům svým poskytovati bude, můžeme zajisté
pokládati, neboť písmo svaté tvrdí, že je zve, aby
podíl brali na jeho vlastní Blávě a blaženosti. Když
na to pomyslil žalmista král David, zplesal radostně
v duchu svém, volaje: „ K t e r a k s r o z m n o ž i l mi ­
l o s r d e n s t v í své Bože! — S y n o v é l i d š t í
o p o j e n i b u d o u h o j n o s t í domu t v é h o ; a
p r o u d e m r o z k o š e své n a p á j e t i je budeš.
Ne bo u t e b e j e s t u d n i c e ž i v o t a : a v Bvětl e
t v é m u z ř í m e s v ě t l o . “ (Žalm 35.)
Ježíš Kristus, který v Kaně galilejské vodu v
víno proměnil, bude pořadatel nebeské hostiny; Ježíš
Kristus pravím, jakožto největší přítel spravedlivých.
Ó, tenť poskytne každému, čeho srdce a ústa žádati
budou, nic nepozadrží, neboť největší radost jeho
jest a bude na věky, býti s syny lidskými, jež tak
bolestně na kříži vykoupil. Skrze něho tedy budou
syceni vší nebeskou sladkostí od věků na věky.
 Kap. 7. O nebeských radostech chutí. 593

Na zemi se života uděluje jenom v jisté a to

velmi skrovné míře. Někteří obdrží dvacet, třicet,
jiní čtyřicet neb padesát, a jen málokteří sedmdesát
a více let. Tak skrovná je míra vezdejšího přebý­
vání ! A v tomto slzavém oudolí neteče pramen
života velmi hojně. JestiC jen potůček, který brzy
vysychá. V nebi ale prýští se pramen života velmi
hojně a bohatě, proudy jeho nikde a nikdy nezani­
knou. Poslyšme jen, co o tom praví sv. evangelista
Jan: „Vi děl j s e m z á s t u p v e l i ký, j e h o ž ž á d e n
p ř e č í s t i n e m o h l , ze v š e c h n á r o d ů v a p o k o ­
l e n í a l i d í a j a z y k ů . — A řekl mi jeden z star­
cův před trůnem Božím: To jsou ti, jenž přišli z
velikého soužení a umyli roucho -své a zbělili je v
krvi Beránkově; protož jsou před trůnem Božím a
slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho, a ten, kte­
rýž sedí na trůnu, přebývati budě nad nimi; ne-
b u d o u ť l a č n ě t i , ani ž í ž n i t i více, a n e b u d e '
bíti n a ně s l u n c e a n i ž á d n é v e d r o ; n e b o
Beránek, k terý ž jest u p ro střed trůnu,
ř í d i t i je b u d e a d o v e d e j e k s t u d n i c í m v o d
ž i v o t a , a setře Bůh všelikou slzu z očí jejich.“
(Zjev. 7. k.)
To vše bude vyvoleným dáno, aby bez všeliké
hořkosti, bez stínu starosti aneb zármutku všecko
dobré v domě otce svého požívali. Zde je život
smrtelný, tam bude nesmrtelný. Zde se mnohý po­
sadí za stůl, maje úsměch na tváři, ale hlodavého
červa strachu a starosti v srdci, ó, jak rozdílné
je od toho stolování svatých v hojnosti domu nebe­
ského otce!
Rozkoš, kterou zde na zemi požívati se domní­
váme, podává se nám jen v malých a porušitelných
nádobkách. Neuhašuje žízeň, ale ještě více ji roz­
něcuje. Mnohdy se před samýma ústama číše roz­
drtí a rozkoš odebírá. Nejednou následuje po
jediné jedné hodině radosti mnoho set jiných, plných
m Kap, 7. O nebeských radostech chutí.

zármutku a žalosti. Za jednu kapku útěchy musíme

tisíceré koflíky hořkostí naplněných vyprázdniti.
Jak docela jinak se dařiti bude blahoslaveným přá­
telům Božím! Oniť odpočívati budou v utěšeném
poklidu a radost jejich nebude ničím menšena neb
rušena.
V ‚této krajině našeho vyhnanství musí nás do-
provázeti hlad k stoln, jinak bychom ani těch nej­
vzácnějších a nejskvostnějších pokrmů požívati ne­
mohli. Žížeň musí pití pro vázeti, aby příjemné bylo.
Protož může čas hodování pozemského vždy jen
kratičký býti. Ti ale, kteříž jísti budou z chleba
andělského, nebudou-nikdy lačněti, a ti, kteříž píti
budou z pramene života věčného, nebudou nikdy
žížniti. „Ó, jak velká jest ta rozkoš, ana vždy trvá,
vždycky sytí, nikdy se neomrzí, vždycky toužebně
očekávána bude a nikdy ani na okamžení chybovati
nebude!“ Tak zvolal při pomýšlení na nebe svatý
Augustin.
Nemoc je podíl přirozenosti naší. Protož zde
poráží rozkoše chuti vždycky nějaká hořkost. Jistý
znamenitý muž řekl, že, když nádhernou hostinu
vidí, vždycky za misami celá hejna nemocí vidívá;
ba že se mu zdá, jakoby nemoci samy těch skvost­
ných pokrmů hodujícím podávaly.
i

Ale onen pokrm, kterýž andělé přátelům svým

v nebi podávati budou, nezkazí se nikdy a nenakazí
žádným neduhem; neboť věčná moudrost dí: „Mé
ovoce je skvostnější nad zlato a drahé kamení; mé
květiny jsou vzácnější nad vybrané stříbro.“
Mnohonásobně nás zve písmo svaté k oněm
hodům nebeským. Ovšem chléb pozemský a víno
a všeliké pokrmy a lahůdky vezdejší tam poskyto­
vány nebudou; avšak nicméně přec tvrditi můžeme,
že chuť svatých nezůstane bez lahody. Ježíš Kri­
stus první, kterýž po svém z mrtvých vstání v osla­
 Kap. 7. O nebeských radostech chuti. 595

veném těle se objevil, byl, jak sv. evangelium tvrdí,

s to bráti pokrmů.
Nesmíme se pozastaviti na tom, že svatý Jan
při nadšeném popisování nebeských slastí pravil, že
se svatým za nápoj jen voda poskytovati bude.
Slova jeho jsou určitě tato: „Ukázal mi anděl po­
tok vody živé, světlý jako křištál tekoucí z trůnu
Božího a Beránkova.“ Připomenouti sobě musíme,
že slovy svými patrně míní vodu života věčného,
kteráž bezpochyby nekonečně lepší vlastnosti má,
než všeliký nápoj pozemský. Pramen jeho teče
ustavičné z trůnu Božího. „Z obou stran potoka je
strom života, nesa dvanáctero ovoce, na každý měsíc
vydávaje ovoce své, a listí stromu tohoto slouží k
zdraví národů.“ Počet dvanáctera ovoce stojí místo
všeho druhu. V písmě svatém se častěj počtu to*
hoto místo slova „všechen“ užívá. Na každý měsíc
vydává strom ovoce, aby vždy čerstvé, vždycky pří­
jemné a líbezné bylo., I samo listí stromu slouží
k zdraví národů a propůjčuje sílu nesmrtelnosti.
Jestliže o slovech sv. Jana duchovní výklad
míti chceme, můžeme užiti následujících slov slo*
vdtného bohovědce: „Svatí pijí vodu života, a to
znamená v duchovním účinku, že „berou do sebe z
pramene moudrosti.“ Oni jedí ovoce stromu, kterýž
uprostřed ulice města Božího stojí, to je s t: oni při­
jímají do sebe rozeznání dobrého a zlého- Protož
čerpajíce z pramene, který jako křištál z trůnu
Božího teče, berou podíl na věčné a nevypravitelné
moudrosti Jeho; skrze ovoce stromu života dosahují
nové .žití a nové poznání a stávají só oučast-
nými lásky Boží, jenž pramenem všeho dobra jest.“
(Bel. de Fel. ad Sanct.)

Sotva nějaká jiná věc více dojímá pozvaných

hostů, nežli pozornost hostitele. Srdečné přivítání,
5&6 Kap. 7. Ó nebeských radostech chutí.

častější všímání, příležitostné porozprávění, přívětivé

vyhovění projevné vůle: to vše působí, přesvěd­
čení, že z přízně a nikoliv jen z chladné přístojností
pozváni jsou. Pák jest při tom zároveň potěšení
ducha i těla.
Nuže tedy, Božská pravda dí: „ B l a h o s l a v e n i
s l u ž e b n í c i ti, k t e r é ž k d yž přijd e Pán, na­
lezne, a n i b d í : Z a j i s t é p r a v í m vám, že p ř e ­
p á š e sě a p ř i k á ž e j i m s e d n o u t i , a c h o d ě
b u d e j i m s l o u ž i t i . “ (Luk. 12. k., 37. v.) Přitom
se prokáže pozvaným zajisté nepomyšlená pozornost.
Neboť služebníci budou zváni k věčné slavnosti, kte­
rouž jim Pán připraví. Jak výmluvně nám to uka­
zuje čest, kterou Bůh blahoslaveným na věčnosti
popřeje! S jakou laskavou pečlivostí vyhoví žádo­
stem jejich! A jestliže vidíme, jak se Pán poníží,
■aby hostům přisluhoval, považme také, že on sám
nejhojnějším pokrmem jejich bude. On jest chléb
života, studnice moudrosti, skrytá manna, jejížto
vlastnosti žáden nepochopí, leč až mu Bůh sám tuto
sladkost udělí.

Dům hostiny a dům zármutku bývají na zemi,

v tomto kraji vyhnanství často sousedně vedle sebe.
Hostina krále Asvéra zajisté nebyla za těch sto a
osmdesáti dnů trvání svého bez truchlivých změn.
Žáden nesmí v vezdejším živobytí říci: já chci zítřek
v úplné bezpečnosti a v štěstí ztráviti.
O jistém vladaři Etiopie, jmenem Segedovi, do­
zvídáme se, že pro sebe na ostrovu rozsáhlého jezera
Dembeovského „dům potěšení“ připraviti kázal. Řfeklť:
„Chci se na deset dní od hluku dvorského a všech
starostí vzdáliti a docela pro sebe žíti. Dlouhý po­
koj arci nebývá vladařům popřán, ale deset dnů
volnosti mi nemůže býti zabráněných. Smím si
snad té krátké chvíle přáti a všeliké bázni, nepokoj-
 Kap. 7. O nebeských radostech chuti. 597

'• nosti, péči a starosti zhola výhost dáti. Chci vše,

co by mne znepokojiti mohlo, od příbytku svého
odstraniti a z mysli vyraziti všecko, co by tichý
klid rušiti aneb příjemnost těchto dnů zmenšiti
mohlo. Ducha svého chci naplniti radostí, pokudž
jen stačiti bude, a uvidím, co to znamená, žíti, anižby
sobě v nějakém přání meze položil.“
Na to řekl u večeru prvního ďne: „Tak je sebe
delší den našeho pozemského žití; dříve, nežli ho
dokonale, poznáme, uplyne.“ Desátého dne umřela
mu sestra, a zklamaný panovník napsal událost svou
budoucím pokolením,, s moudrým poučením, aby
žáden se neopovažoval říci, že mu nastávající některý
den do. zajista šťastným bude.
Ohledem na vezdejšek řekl i král David: „Ho­
spodine, dokavadž budeš krmiti nás chlebem slz a
napájeti nás slzami, v plné míře?“ (ž. 76. 6. v.)
Bůh nám podle neskončené dobroty své vyměřuje
naše strasti a zármutky skrovně, ale odměnu v ne­
besích chce dávati bez míry, bez mezí a konce.
Svatí mají opojeni býti hojností slasti v domě nebe­
ského otce svého. Majíť býti jako v moři radosti
na věky. Nebe vůbec- se nazývá mořem blahosla­
venství.
Kdyby všemohoucí Bůh s námi smlouvu uza­
vřití chtěl pod následujícími výminkami: Chci těm,
kteříž mně třicet let věrně sloužiti budou, slavnost
tisícletou připraviti, při níž ničeho chyběti nemá,
co by k potěšení hostů sloužiti mohlo, — zdaliž
bychom takových výminek nepřijali se vší ochotností?
Avšak eihle, on nám připověděl mnohem více: tisíce
tisícletí, po věky věků dávati chce všelikého blaho­
slavenství těm, kteříž mu slouží zde na zemi. Zdaliž
tedy nezasluhuje politování hodným nazván býti za­
slepence, jenž si tétož Boží přípovědi nevšímá?
Z toho tedy vyplývá zajisté blahopůsobivé na­
učení: Snášej, co snadně k snesení jest aneb kra*
598 Kap. 7. O nebeských radostech chuti.

tičký čas trvá! Drž své žádosti na uzdě; přemoz

svou smyslnost; bud střídmý a zdrženlivý v jidle a
pití, neboť jsme na cestě k nebeským věčným hodům.
Tam nám dá Bůh všeho dobra; tam budeme píti z
pramene věčného potěšení jeho.

Kapitola VIII.
0 blahocitu svatých.
Jako v pekelných prostorách zevnějšímu citu
neuhasitelným plamenem, který, jak jsme viděli,
mnohonásobně účinkuje, největší bolesti působeny
budou, tak naopak citu těla v nebesích mnohoná=
Bobného blaha se dostane. Bohovědci jsou vesměs
toho mínění, že všeobecný blahocit svatým bude
pramenem nových a opět nových odměn. Tělu se
jich dostane, poněvadž ono za mnohou bolestnou
oběť věčnou náhradu obdrží a skutečně v nebesích
se octne, a blahocitu přístupné bude. Ježíš Kristus
sám po svém z mrtvých vstání řekl apoštolům: „Co
se d ě s í t e ? p r o č v s t u p u j í t a k o v á m y š i e n í
n a s r d c e v a š e ? P r o č se d o m n í v á t e , že ( Jí c ha
v i d í t e ? — V i z t e r u c e mé i nohy, ž e ť j á j s e m ;
d o t ý k e j t e se a v i z t e : n e b o d u c h n e m á
t ě l a a k o s t í , j a k o v i d í t e , že j á mám. “ (Luk.
24. k., 39. v.)
Nic nečistého nevejde do království nebeského.
Proto také nic nízkého a nedokonalého nebude v
onom citu. Budouť dle svědectví Ježíše Krista lidé
jako andělé Boží v nebesích. (Mat. 22. k., 30. v.)
K blahocitu nebeskému přičísti musíme předně úplné,
neporušitelné zdraví, sproštěnost od všelikého ne­
duhu a onemocnění, vybavení z všelikého strachu
smrti. To vyplývá bezprostředně z slov svatého
Pavla k Korintům: „Rozsívá se tělo porušitelné,
vstane neporušitelné, rozsívá se nesličné, vstane
 Kap. 8. O blahocitu svatých. 599

oslavené; rozsívá se nemocné, vstane m ocaé; rozsívá

se tělo živočišné, vstane tělo duchovní.» (1. kor. 1.5. k.,
42. v j Svatý Pavel jmenuje tělo duchovným, ne snad
proto, že bude bez masa a kostí, ale za příčinou, že
bude dokonale podřízeno duchu, aby bez prodlévání
a namáhání bylo jemu po vůli. Pro takovéto tělo ne­
bude žádná hora nepřekročitelná, žádné zavazadlo
neodstranitelné, žádná překážka nepřemožitelná, ne­
bude žádných mezí a žádného konce. Zde jsou naše
těla těžkopádná a stojí k tomu ještě pod nátlakem
těžkého vzduchu. Chceme-li někam vystoupiti, musíme
6e znamenitě namáhati, unavujeme se a slábneme.
Těla svatých ale tak lehce a snadně sektám obrátí
a vyšinou, kamž duch bude chtěti přijíti, že se po-
dobati budou šípu, který k cíli svému doráží. Ted!
jen duch myšlénkami v kratičké chvíli zde neb
onde, u menší neb větší vzdáleností, u výšce aneb
v hloubce octnouti se může; myšlením pravím: tam
ale skutečně ani pro něho, ani pro tělo s ním spo­
jené nebude stávati žádných obtíží, aby se na vzdá­
lených místech takřka v okamžení nalézal. Kam
duch bude žádati, tam bude moci tělo přijíti. Jakou
rozkoš by nám to působilo v našem nynějším stavu,
kdybychom za kratičkou chvíli k obdivovanému slunci
vznésti se mohli! Anaxagoras, řecký mudrc starého
světa sobě dychtivě přál, slunce na blízku spatřiti a
jeho se dotknouti, byť i na místě umříti měl. Ten
příklad sloužíž nám jenom za důkaz, že lidé skutečně
mnohá přání mají, kterým zde nikterak vyhověti
nemohou, kterýmž ale snadně se vyhoví oslaveným
vzkříšeným tělem. Budeť, opakuji slova svá, jednou
z nejrozkošnějších vlastností těla nebeského, že se
z lehká a bez namáhání kamkoliv přenésti bude moci.

Žáden jiný smysl není toli chorobám podroben

jako cit. Hlad a žížeň, zima a horko, rány, nemoci
a neduhy pevypočítatelných druhů dotýkají se jeho
600 Kap. 8. O blahocitu svatých.

bolestně, čím trpělivěj ted vše to snášíme, tím větší

potěšení budeme míti, až takovým zlobám podrobeni
nebudeme.
Coby nedal mnohý bohatý člověk za to, aby
celé živobytí své bez nemoci aneb nějaké bolesti
ztráviti __mohl! V nebi dokonalá zdravota odráží
každou bolest a všecken neduh. Kdo několik týdnů
neb měsíců v nemoci na loži ztrávil, ví se zajisté
dobře upamatovati, s jakou radostí uvítal návrat
pokoje a zdraví v ztýraném těle svém. Nemoc po­
kořuje nejpevnější mysl, poráží nejhrdější srdce a
působí, že těm, kteříž sebe větší lásku k tomuto
světu mají, živobytí se omrzí. Dlouho trvající bolest
činí život, zevně sebe skvělejší, trpkým a nesnesi­
telným, Ona je příčinou, že z rána voláme: „Kéžby
už byl večer!“ a u večer.* „kéžby už bylo ráno!“
Dlouhá, nesmírně dlouhá je chvíle, když v kruté
bolesti žádné změny a žádného ulevení se neukazuje.
Y svatém písmě to vyslovil trpitel-Job takto: „Jako
služebník touží po stínu a jako nádenník očekává
Bkonání díla svého: tak i já měl jsem měsíce prázdné,
a noci traplivé počítal jsem sobé. Jdu-li spát, říkám:
kdy vstanu? a opět očekávám večera, a naplněn
jsem bolestmi až do tmy. ’Odíno jest tělo mé hni­
sem a poskvrnami prachu, kůže má usvadla a svras-
kala se.“ (Job. 7. k.)
Oč jsou tedy lepší příbytkové Boží a svatých
Jeho nad toto, slzavé oudolí! „Tam setře Bůh vše­
likou slzu s očí jejich; smrti nebude více, ani zá­
rmutku, ani stížnosti, ani bolesti; neboť první věci
pro tu dobu pominuly jsou,“ (zjev. 21. k., 4. v.)
Pominuly budou pro nebe všecky ty věci, kteréž
bud! tělo aneb duši sužovati mohou; ba i ty, kteréž
nejmenší slabost aneb nedostatečnost způsobí; všeliká
bolest a všeliký neduh.
Jestliže nějaký blabocit zde na zemi máme,
Bůh poskytne nepoměrně větší a dokonalejší v nebi.
 Kap. 8. O blahocitu svatých. 601

Kdožby též tak nerozumným býti mohl, aby se do­

mýšlel, že zvířata na poli k lepším radostem stvo*
řeny jsou nežli člověk, který přátelem Božím býti
má? — Zajisté tak velký jest rozdíl mezi pominu-
telnými rozkošemi pozemskými a radostmi nebeskými,
jako mezi tělem a duší, mezi přirozeností a milostí,
mezi časem a věčností, mezi tvorem a Stvořitelem.
V tomto kraji vyhnanství našeho právě ty končiny,
kde nebe nejjasněj se klene, kde vzduch nejčistší a
zdraví lidskému obyčejně nejpříznivější jest, kde
příroda své nejkrásnější skvosty a dary uděluje, kde
nejbohatší ouroda bývá: ty končiny, pravím, bývají
nejčastěj ukrutným morem pronásledovány. Nejvíce
zuřívá smrt v krajinách indických, ač nejpěknějšími
a nej bohatšími ze všech krajin světa právem nazvány
býti zasluhují. Zdá se tedy, jakoby země s úsměš­
kem lidské hrdosti právě -tam, kde takořka ráj po­
zemský jest, také smrt v ráji zaviněnou připomínati
chtěla.
Učenci praví, že ve světě žádná věc druhé do­
konale rovná není, pročež každé připodobnění jen
nedostatečný, slabý obraz věcí, která se objasniti
má, dává. Jestliže se tedy óheň pekelný, čili původ
všech na cit působících trestů přirovnává k oněm
žhavým spoustám, které se sopkami z vnitřku na
povrh země vyhazují, máme v tom jen velmi nedo­
statečný obraz. Řekneme-li, že se pekelný oheň k
přirozenému našemu má, jako skutečný k malova­
nému, neni ani takovéto přirovnání dostatečné. A
protož ovšem vždycky mnohem více tušiti, nežli z
nějakého, na pohled sebe lepšího a důvtipnějšího
přirovnání poučiti se můžeme. Skutečná radost v
nebi převyšuje pak každé tušení a očekávání.
Jistá rekovná matka v spartánském národě po­
sílala syna svého, který se poněkud choulostivým
býti zdál, do boje. Provázejíc ho kus cesty, dala
mu na rozloučenou toto naučení; „Synu můj, při
602 Kap. 8. O blahocitu svatých.

každém kroku svém bud pamětliv zmužilosti a udat­

nosti. Musíš bud vítěziti aneb umříti.“ Tak i my
křesťané musíme ohledem na cit těla našeho zmuži­
losti pamětlivi býti. Nebe máme míti před očima.
Jestliže nás něco bolí, pálí aneb jinak znepokojuje,
pomýšlejme na blahoslavenství v nebi, kde lidské
tělo nic více boleti, páliti aneb znepokojovati ne­
bude; kdež nebude ani té nejmenší obtíže! Nesmíme
tedy choulostivě vyhýbati boji svému na této zemi.
I k nám se vztahuje napomenutí: Bud zvítěziti aneb
umříti. — Bud život věčný, aneb smrt věčná oče­
kává ná6. Zmužile tedy máme kročiti vstříc nebe­
zpečnému nepříteli, jenž by nás rád přivedl k stromu
zapovězenému, abychom z jeho zkázonosného ovoce
jedli a zahynuli. Dotknouti se toho, co nesprave­
dlivé, nepočestné a škodlivé jest, je již krok udělaný
k smrti; zdrženlivost zas je krok k životu věčnému.
Abychom však té zmužilosti v čas pokušení
měli,-máme též zapotřebí čistoty srdce. Ten, jehož
ruce čisté jsou, snadně se zdrží zlého i pro budouc­
nost, Bylo v starém zákoně pořekadlem: „Otcové
jedli hrozen trpký, a syriové jejich mají laskominy.“
(Ezech. 18. k., 2. v.) Trpký hrozen vyznačuje dle
výkladu svatého Řehoře velikého rozkoše tohoto
světa; neb ten, jenž se jimi nasytiti chce, žádá v ne-
rozvážlivosti ovoce jísti, kteréž ještě zralé není.
Protož by se také dalo velmi vhodně říci, že vy­
hledávání nějaké zapovězené rozkoše krádež jest na
věčnosti spáchaná.
Jestliže tedy nějaké nedovolené potěšení naši
pozornost poutati se opováží, aby nás k zalíbení,
utrhnutí a jedení zapovězeného ovoce přilákalo,
mysleme na trpký hrozen, a budme opatrni, aby
pozdě zuby naše nedostaly laskominy. Přimějme
se láskou k věčnému blahoslavenství k tomu, aby­
chom se všeliké rozkoše vzdali, dokavád nevejdeme
do království nebeského. Tamť bude lze, zralými
 Kap. 8. O blahocitu svatých. 603

a sladkými hrozny se sytiti. Tam bude rozkoš, kte*

rou sobě nyní odepíráme, tisíceronásóbným spůsobem
oplacena.
Mnohem více, než se nám tu radí, podnikali
svatí ohledem na věčnou odměnu v nebesích. Oni
brali na se nejtěžší práce, snášeli nejkrutější pro­
následování, ba i smrt. Potřebujeme jen knihy životů
svatých otevříti, abychom téměř na každém listě
několik vzácných důkazů toho nalezli. Netřeba vy­
učovati, co svatý apoštol Pavel podstoupil; jediná
slova jeho jsou obzvláště znamenité svědectví toho,
co na hoře řečeno. Píšeť v listě k Éímanům: „Mám
za to, že utrpení tohoto času nejsou rovna budoucí
slávě, kteráž se zjeví v nás.“ (Ěím. 8. k., 18. v.)
Když svatý Apoštol Ondřej po mnohém strast-
ném putování v Achajsku, kde četných vyznavačů
víry svaté církvi získal, jat a od prokonsula k smrti
na kříži odsouzen byl, odpověděl zmužile: „Jsem
služebníkem kříže Kristova; pro mne nemá kříž nic
strašlivého na sobě, jestiť znamení vítězství nad ne-
přátely blaha.“ A když křesťané žalář jeho obstou­
pili a s mocí svého pastýře vysvoboditi chtěli, na­
pomenul jich takto: „Nechtějte, děti mé! tichý po*
kojný život svůj, jejž Kristus tak miloval, obrátiti v
hanebnou vzpouru. On sám, jsa Syn Boží, s nej­
větší trpělivostí mukám se podrobil, když nepřáte­
lům svým byl vydán; nezlořečil jim, Budte tedy
tiši; zachovejte mír a pokoj, a neprotivte se mé
mučedlnické sm rti! Připravujte se sami k boji,
abyste všecka soužení, jež by na vás padnouti mohly,
zmužile snesli! — A když konečně k smrti veden
byl a z daleka kříž spatřil, zvolal: „Vítej mi, slavný
kříži, jenž jsi skrze tělo Boha mého posvěcen a oudy
jeho jako skvostnými drahokámy ozdoben byl. Jdu
k tobě s blaženou radostí; ó, přijmiž mne do ná­
ručí svého! O kříži, posvěcený skrze smrt Spasitele
mého, jak vroucně jsem tebe miloval, jak toužebné
604 Kap. 8. O blaho citu svatých

jsem po tobě dychtil! Konečně se vyplnilo přání

mé, O vznes mne z středu lidí a přived! mne k
Mistra mému, kterýž mne skrze tebe vykoupil!“
Proč s takovým potěšením k" kříži kráčel, vy­
slovil umíraje, řka:- „Přijmiž nyní Ježíši Kriste, duši
mou v pokoji a nepřipusť, abych s kříže sdélán byl,
dokavadž nebudu s tebou sjednocen.“ Žádaje tedy
býti sloučen s Kristem, pramenem všeho dobra a
spasení, volil s radostí kříž a smrt, jakožto cestu k
němu. Jak mnoho poučného má jeho příklad pro
nás! Jak velice povzbuzuje nás, abychom v utrpení
myslívali, že Ježíš -trpěl před námi, a že utrpení
tohoto světa jsou jen hořké kořeny, z nichž věčný
blahocit vzrůstati a kvésti má. Pohlížejme na kvě­
tiny, žádná z nich nemá tak barevný kořen, jako
jest květ; avšak také žádná z nich nekvete bez
spojení s kořenem. Tak nebude blahé odměny, leč
když předcházela zásluha's prácí spojená. Nechtějme
též vytrhati z života svého kořeně, jež ruka Páně
v něj sází, neboť až přejde zima smrti a hrobu,
vzkvete z nich milé a blahé jaro na věčnosti.
Roku 340. za čačů perského krále Saporá II.
povstalo kruté pronásledování křesťanů. Sapor byl
osobně největší nepřítel církve Kristovy. Mezi mno­
hými jinými byl mu také svatý biskup Simon před­
veden. S zdánlivě přívětivou tváří promluvil k němu
král: „Šimone, buď přesvědčen, dobře to míním s
tebou. Klaněj se slunci jako já, a bude dobře s
tebou. Rozmysli se, budeš-li obětovati slunci, k,
němuž přece každý s uctivostí pohlíží, dostaneš ode
mne cti, bohatství a nejvyšších úřadů v mé říši.“
Svatý Šimon ale odpověděl takto: „Králi, nemáš
pravého pojmu o Ježíši Kristu. On je Stvořitel lidí
a Pán nad sluncem, jež se při smrti jeho v smutek
zahalilo. S božskou mocí vstal z hrobu a vstoupil
na nebe. Cti a odměny, které mi slibuješ, nelákají
mne; neb jiných odměn mi připravil Bůh, a ty jsou
 Kap. 8. O bíahocitu svatých. (j$5

mnohem vznešenější a šlechetnější.“ Na to odvětil

zas panovník: „Setr’ žití svého a svých poddaných,
kteřížto všickni zahynou, zůstaneš-li tvrdošíjně při
svém.“ Svatý na to: „Jestliže se takové nepravosti
dopustíš, vězíž, žé Ohromnou velikost viny své cítiti
budeš v' onen hrozný den, až před nejvyšším soud­
cem živých i mrtvých účty z svých skutků skládati
budeš museti. Co se mne týče, s radostí ti ode­
vzdávám zbytek chatrného žití svého.“ Rozhněvaný
král po takové řeči biskupově zvolal: „Nuže, padni!
Ale tvých následovatelů jest mi opravdu líto. Proto
tě dám tak .ukrutně naučiti, aby se oni, vidouce
trýzeň tvou, odstrašiti dali od nerozumného počí­
nání svého.“ Opět řekl Simon: „ Z k u š e n o s t t ě (
p o u č í o t o m, že k ř e s ť a n é n e d a j í n i k t e r a k
č a s n é m u ž i v o b y t í p ř e d n o s t p ř e d věčným.
Ani t v é k r á l o v s t v í by n e c h t ě l i v y m ě n i t i
za n e s m r t e l n é j m é n o , k t e r é ž j i m d a l Jte ž íš
K r i s t u s . “ K vzíěku přiveden, zkřikl král: „Ne­
budeš-li se klaněti u přítomnosti mé a nejvyšších
ouředníků mých slunci jakožto' Bohu v celém vý­
chodním kraji světa ctěnému, dám tě zítra mrskati
a sličný obličej tvůj nechám ohavně zhyzditi. Svatý
více neřekl, než: „Stavíš se slunci rovným a slunce
uznáváš za Boha, ač sám mnohem větší a vzneše­
nější jsi nežli ono. — O s t a t n ě z h y z d í š - l i t ě l o
mé , n e b u d u na t o d b á t i ; ne boť j s e m p ř e ­
s v ě d č e n , že t e n , k t e r ý ž mně ho d a l, k d y s i
m n o h e m d o k o n a l e j mi ho n a v r á t í . “
Sapor přesvědčen jsa, že ničím nebude moci
zlomiti stálou mysl ušlechtilého biskupa, vyřknul
nad ním ortel smrti. Pozorujeme-li jednání svatého
mučedlníka, spatřujeme v něm krásné osvědčení
naděje, že skrze utrpení v tomto živobytí sobě za­
slouží oslavené tělo na onom světě. Silná tato víra
roznítila také jako jiskra v jiných studených srdcích
plamen lásky Boží. K svědectví jeho přidružilo se
 606 iřap. 8. O bíahooitu svátých.

ještě jiné. Když svatý Šimon branou za město na

popráviště veden byl, stál tam stařičký muž, jmenem
Usthazan, první z dvořenínů Saporových. Byl dů­
věrníkem krále a přiznával se dříve k křesťanskému
náboženství; ale od té doby, co pronásledování po­
čalo, .obětoval slunci, nechtěje se znelíbiti králi. Vida
tedy spoutaného svatého biskupa, cítil bolestné po*
hnutí srdce svého a pln úcty^ k němu vrhl se na
kolena a pozdravil ho; svatý Šimon ale odvrátil od
něho očí, aby ho pokáral za odpadlictví jeho. Dvo­
řením pojat studem a lítostí začal na to volati s
pláčem: „ó já nešťastný! když mi toto vyjádření
nespokojenosti mého pastýře tak bolestné jest, kte­
rak budu moci snésti hněv Boha, jehož jsem tak
hanebně zapřel?“ Pohroužen v tuto hroznou my­
šlénku spěchal domů, oblékl černé roucho a postavil
se opět k bráně královského paláce. Sapor zvě­
děv o počínání důvěrníka svého, tázal se hned po
příčinách, a jelikož mu donesená odpověd neposta­
čovala, kázal onomu samému přijíti. „Což posedl tě
zlý duch?“ oslovil příchozího. „Nikoliv králi!“ zněla
odpověd!. „Ale kdo má větší příčiny k smutku nežli
já? Těžce jsem se prohřešil proti Bohu, klaně se
slunci, a též proti tobě jsem se provinil, an jsem
zevně modloslužbu konal, již v srdci zavrhuji. „Snadně
se domysliti můžeme, jakým hněvem překvapený
král vzplanul. „Starý blázne! to tě může zarmou-
titi?“ zkřikl. „Ale já tě přivedu na lepší cestu,
pakli tu myšlénku z hlavy nevypudíš.“ — „Ne,“
odpověděl dvořenín, „Boha, Pána nebes i země beru
za svědka, že ti v té věci déle poslušen býti ne­
mohu a více toho zločinu se nedopustím, jehož z
celého srdce lituji. Jsem křesťan a co takový pra*
vím tobě, že již nikdy více nechci býti z lásky k
lidem Bohu nevěrným.“ Dlouho váhal král ortel
smrti nad ním vyřknouti. Konečně na zelený čtvr­
tek ho předvolal a opět vyzýval, aby od víry kře-
 ííap. 8. O biahocitu svátých. (J()7

sťanské upustil, dokládaje naposledy, že jenom staro­

dávná přízeň ho přiměla, aby posavád tak shoví­
vavým a dobrotivým byl. Usthazan ale odpověděl:
„Upusť králi od toho, abys mne přívětivými slovy
od Ježíše, Spasitele mého odvrátil. Neodkládej,
eihle! stůl jest připravený a já spěchám, abych podíl
bral z svatého hodování, k němuž mne Pán zve.“
— I v tomto příkladu vidíme, jak sobě pravý ná­
sledovník Ježíše Krista nedbá na bolesti, ale kráčeje
samé smrti vstříc, před sebou vidí blahoslavenství,
kteréž všecky bolesti a zármutky vyhojí, ba každou
slíbenou rozkoš pozemskou tisíceronásobným spůso-
bem převýší.
K předešlým příkladům toho, jak věrní křesťané
silnou naději óblažení těla v nebesích mají, řadí se
příklad čtyřiceti svatých mučedlníků, jejichžto sla­
vnost padá na desátý březen. Žili za doby císaře
Lucinia, který z prvu křesťanům vlídně nakloněn
byl, ale pozděj celému hněvu pohanskému se oddal
a všemi prostředky víru potlačiti si umínil. Tak
poslal i Agrikolovi, náměstníku Arménskému, rozkaz
proti křesťanům znějící. Sotva jej čtyřicet mužů
obzvláště vyznamenaného sboru vojinského uslyšeli,
hned vystoupli a vyslovili, že se ani nejkrutějšími
mukami k zapření víry své nedají přivésti.. Naměst-
ník byl tím nad míru překvapen a nevěděl hned,
má-li s dobrotou aneb přísností začíti. Konečně v
něm zvítězila naděje, že jich sobě získá lichocením.
Proto jim představoval, aby svou tvrdošíjností se
nechtěli nepřipraviti o mladistvý život. Sliboval jim
bohatství a ouřady, pakli se odřeknou křesťanství*
Vyznavači však odpovídali srdnatě: „Nepříteli pra­
vého Boha, nadarmo se snažíš přípovědmi svými
odvrátiti nás od svaté víry naší. Domníváš se snad,
že nám toli dáti můžeš, jako vzíti chceš? Máš v
úmyslu, učiniti nás přátely smrtelného krále, ale s
nejvyšším Pánem naším, Ježíšem Kristém, nás roz-
 G08 Kap. 8. O blahocitu svatých.

loučiti. Všemi poklady pozemskými, jež nám slibuješ

a kterýchž za něco velkého považuješ, pohrdáme;
jenom jednu korunu si žádáme, totiž korunu spra­
vedlnosti. Jenom jedna starost naplňuje srdce naše,
totiž starost o blahoslavenství věčného žití. Ostatně
tvé vyhrůžky nás neděsí. Máš jen nad tělesným
živobytím naším moc, a to jsme jakožto vojíni bez
toho v oběť dáti hotovi; duše naše nejsou však žádné
lidské moci podrobeny.“

Cím méně náměstník takovou srdnatou a roz­

hodnou mluvu očekával, tím více ní byl k hněvu
popuzen. Dal je ukrutně bičovati a pak do žaláře
vrhnouti. Zatím si vymyslil poznenáhlý a velmi
bolestný spůsob smrti pro ně. Byla právě zima a
severní vítr v Arménsku tak ostrý, žo pronikal kosti.
Nechal tedy mučedlníky do naha vysléci a celou noc
na zamrzlém jezeře dlíti, při čemž nedaleko k lá­
kání teplou lázeň přichystati kázal, aby snad onen,
jenž by se odřekl víry v Ježíše Krista, hned ohřátí
se mohl. Jak mile svatí mučedlníci zvěděli o soudu,
spěchali bez prodlení k, onomu jezeru, svlékli šaty
a pomodlili se jednohlasně takto: „Pane! čtyřicet
nás počalo boj; posilniž nás, aby také čtyřicet vítě­
zilo.“ „S šatem, pravili,“ vyslékáme starého člověka,
který hříchem porušen byl. I Ježíš Kristas byl oděvu
svého zbaven. Proč by nám služebníkům mělo býti
obtížným, totéž trpěti, co mistr náš trpěl? Vojíni
to byli, kteříž Krista vysvlékli; my to chceme utr­
pením svým napraviti. T u h á s i c e j e s t zi ma a
ostrý m r áz , ale u t r p e n í j e d n é noc i bude
n á m n e h y n o u c í m bl a h o c i t e m na v ě č n o s t i
n a h r a ž e n o , Kolik soudruhů našich umřelo v službě
krále smrtelného, a my bychom neměli rádi svému
věčnému, nesmrtelnému králi život svůj v oběť klásti ?
Bratři, buďme stálí! Bože, rač milostivě tuto oběť
naši přijati.“
 Káp. 8. O blahocitu svatých. 60&
Strážci neopomenuli čas po čase napomenouti
trpitele, aby uposlechli rozkazům císaře a teplou
lázeň vyměnili za ukrutné Boužení na ledě. A na*
stojte, jeden z nich se dal přemluviti a vběhl do
teplého příbytku; avšak sotva se tam dostal, zemřel.
Ostatní velmi truchlili nad nevěrností a věčně ne­
šťastným losem jeho. Brzy ale zázrakem potěšeni
byli. Jeden z pohanských strážců měl najednou
toto vidění: Zdálo se mu, jakoby anděl s nebe se­
stoupil a každému z mučedlníků palmu podával.
Jedna, totiž ta, kterou odpadlíku dáti chtěl, zbývala.
Vida to pohanský strážce, svlékl spěšně oděv svůj
a přidružil se devětatřicetím věrným křesťanům, vy­
znávaje s nimi jméno Ježíše Krista.
Tak ztrávili celou noc na ledě, a když ráno
slunce vzešlo, nechal jich náměstník na vůz naložiti
a k ohni dovézti, aby spáleni byli. Všickni byli
docela skřehlí, jen nejmladší z nich setrval při úplné
síle. Aby se však nedál odstrašiti, promluvila matka
jeho k němu takto: „Synu můj ! D o k o n č i p o u ť
svou s s o u d r u h y svými . N e z ů s t á v e j z p á t k y ,
aby^s n e b y l z b a v e n p a t ř e n í na Bož í t v á ř . “
Ta slova řekla, anižby slzu prolila, a doprovodila
syna svého k hranici.
K rozkazu náměstníka byl popel svatých těchto
mučedlníků do vody vhozen. Nicméně však dostalo
se několik částek do rukou křestanů, kteří je co
drahé pozůstatky velmi nábožně ctili. Bera ohled
na utrpení takové, zvolal svatý Efrem: „ J a k se
o m l u v í m e k d y s i p ř e d s o u d n o u s t o l i c í Boží,
a ni j s m e b e z p e č n i p ř e d p r o n á s l e d o v á n í m
opomenuli, Boha m ilovati a o b lah o duše
své se s t a r a t i ? J a k ý r o z d í l m e z i n i m i a
námi ! Z j e d n é s t r a n y v i d í m m u č e d l n í k y ,
kteříž i při nejkrutějších t r ý z n í c h věrné
Bohu o d d á n i j s o u ; z d r u h é s t r a n y v e l k é
mno ž s t v í k ř e s ť a n ů , k t e ř í ž i v č as p o k o j e
610 Kap. 8. O fclahocitu BVátýck.

od B o h a se o d v r a c u j í , č í m se v y k á ž e m e
my v o n e n v e l k ý den, k d y ž m u č e d l n í c i b u ­
dou u k a z o v a t i r á n y své, jež pro B o h a a
s v a t o u víru svou ob d rže li? Budeme snad
m o c i b o ž s k é m u S o u d c i ž i v o u v í r u , upři-
m nou l á s k u , d o sa že n é v í t ě z s t v í n ad náru-
ž i v o s t m i , č i s t o u d u š i , m í r u m i l o v n é po­
k o j n é sr dce, d o b r o d i n í c h u d ý m p r o u k á z a n á ,
m o d litb y a slzy ukázati? B lahoslav en ý
č l o v ě k , jeho‚ž t a k o v é s k u t k y do v ě č n o s t i
sprovodí!“
Ne jinak nás poučuje život svatého mučedlníka
Kvirina. Ten v krajinách nynějšího Štýrska a Ko-
rutanska s velikou horlivostí víru svatou hlásal, aby
rozmnožil počet těch, jichž duše i těla nebeského
blahoslavenství dosáhnouti mají. Dlouho pracoval
s apoštolskou horlivostí, až rozkaz římského císaře
Diokleciana proti křesťanům vydaný poslední oběť
od něho žádal. Předveden před náměstníka Maxi-
mina vyznal veřejně toto: „Moje zákony mi přísně
zakazují, falešným a vymyšleným bohům obětovati.
Bůh, jemuž já se klaním, naplňuje celé nebe a celou
zemi. On jest vyvýšen nade všecko a zaujímá v
sobě všecko; skrze něho má každá bytost život a
trvání.“ Pohanského soudce ta řeč popudila tak,
že Kvirinovi nejkrutějšími mukami a nejohavnější
smrtí vyhrožoval, pakli nebude modlám obětovati.
Svatý biskup ale na to všecko odpověděl takto:
„ V š e c k y t r ý z n ě a b o l e s t i , k t e r ý m m n e po­
d r o b í š , b u d o u mi t o l i k o k s l á v ě s l o u ž i t i .
Sa m a s m r t mne p ř i v e d e k věčnému, b l a h o ­
s l a v e n é m u ž i v o b y t í . — Nikdy mne k tomu ne­
přinutíš, abych modlám tvým kadidlo zapálil, neb
jsem přesvědčen, žeť jen zlí duchové v nich vězí.“
Nato způsobili pohané divoký pokřik, a ná-
městník rozkázal, aby svatý biskup bolestně bičo­
ván byl. Mezi tím, co se to dělo, říkal neustále:
 Kap. 8. O blahocitu svatých. 61Í
„Šetř těló své a uznej všemohoucí bohy tyto, jimž
celý Bvět se klání. Poslechni a já tě jmenuji na
místě nejvyšším knězem boha Joviše.“ Kvirinus na
to: „V tomtoť okamžení jsem pravý kněz, poněvadž
sebe samého Bohu živému v oběť vzdávám. Netrpím
žádných bolestí, ač mi je způsobiti chceš; jsem
hotov největších trýzní trpěti, abych těm, jimž jsem
jakožto učitel a pastýř představen byl, ukázal cestu,
která k nebi vede.“
Na celém těle jedna rána, byl svatý mučedlník
vhozen do žaláře. Octna se tam, modlil se ta k to :
„Velebím tebe, Pane a Bože můj! žes mne za hod­
ného uznal, abych pro jméno tvé potupení a ponížení
trpěl. Ukaž moc a slávu svou, převznešený, nej­
světější Pane! aby všickni, kteříž se v žaláři při
mně nalézají tebe, jediného pravého Boha, poznali
a zvěděli, že není Boha kromě tebe.“
Bůh sám osvědčil, že s tímto smýšlením sva­
tého služebníka svého dokonale souhlasí. Neboť o
půl noci osvítila velebná žáře celé sklepení žaláře.
Strážce celý poděšen a hluboce dojat tímto výjevem
přiběhl k svatému trpiteli, vrhl se jemu k nohoum
a volal: „Svatý muži, pros za mne Boha! neb já
věřím z celého srdce svého, že není Boha kromě
toho, jemuž ty se klaníš.“ Kvirinus ho poučil o
nejhiavnějších článcích svaté víry a udělil mu po­
tom svátost křtu a biřmování.
Po třech dnech poslal Maximin Kvirina náměst-
níku krajiny Pannonské (Uherska), jmenem Amanti-
ovi. Ten přečet dopis Maximinův, řekl: „Bylo by
mi velmi líto, kdybych měl nucen býti, proti tobě,
ctihodný starče, násilí užívati; uposlechni tedy, po­
kloň se bohům podle rozkazu císařova, a prožij po*
slední dny v cti, pokoji a poklidu.“ Kvirinovi ale
nebylo lze, tento návrh přijati; on naň odpověděl
takto: „Soudče! nepečuj o mé stáří. Má víra a
láska k Bohu mne sílí dostatečně, abych všecko
(jJ2 Kap. 8. O biahocitu svatých.

snesl; a ani. tvé skřipce, ani láska k životu mne

nepřivedou k tomu, abych se odřekl Ježíše Krista,
Spasitele svého. Amantius hrozil; Kvirinus ale zůstal
nezvratný a mluvil jen takto: „Vyhrůžky tvé mohou
sice na nevěřící, kteříž toto živobytí nade všecko
kladou, dojem činiti; mně však přikazuje svaté ná*
boženství mé, jenom po věčném živobytí toužiti, jež
teprv po smrti začátek svůj vezme. S radostí a
pokojně tedy hledím smrti vstříc, opovrhuji všemi
mukami a zachovám přikázaní Boha svého, jejž jsem
věřícím neunaveně hlásal. *
Za to byl sv. biskup v řece utopen. Opět ale
ukázal Bůh, že on pravdu měl a zastával, neboť ač
mu těžký kámen na krk uvázán byl, zůstal tak
dlouho na povrchu vody, až se pomodlil a stojícím
na mostě v krátké řeči vyznávání víry svaté a stá­
lost v ní odporučil.
Mnoho poučného ohledem na naše rozjímání ob­
sahuje život svatého biskupa Ludvíka. Již v outlém
mládí miloval všecko, co se na Boha a čest jeho
vztahovalo. Nic nedojímalo ušlechtilé srdce jeho tak,
jako v ě č n o s t . — Roku '1284. měl první větší pří­
ležitost, Bohu znamenitou oběť přinésti. Otec jeho,
král neapolitánský byl v námořském boji od krále
arragonského zajat, a po čtyřech letech teprv pro­
puštěn pod výminkou, aby padesát šlechticů a tři
jeho synové, mezi nimiž i Ludvík se dostavili za
rukojmě. Ludvíkovi bylo tehdáž teprv čtrnáct let.
Y zajetí zacházelo se s ním velmi surově. Ale vzdor
tomu všemu neztratil poklid duše své a povzbuzoval
s jakous vnitřní veselostí své soudruhy, říkávaje:
„Protivenství jsou velmi užitečná pro ty, co slíbili
a takořka se obzvláště zavázali Bohu sloužiti. Bůh
nám ted dává příležitosti, abychom se v trpělivosti,
pokoře a odevzdanosti do vůle jeho cvičili; tak
abychom pro budoucí věk svůj k vykonání dobrého
lépe připraveni byli. Hojnost zaslepuje a unavuje
 Kap. 8. O blahocitu svatých. 613

slabé duše, a činí, že lehkomyslně na Boha a na

sebe zapomínají, činí nás pyšnými, dodává ohni
náruživostí naších vždy nové potravy a udržuje v
nás samolásku nezřízenou.“
Svatý Ludvík nebyL spokojen s tím, že obtíže
zajetí trpělivě snášel, ale krom nich ještě obzvlášt­
ních kajícných skutků sobě ukládal. Postil se ně­
kolik dnů v týdni a odepřel si každé marné potě*
šení. Navštěvoval nemocné, a přebíral na sebe
mnohých jiných obtížností. Vybaven jsa ze zajetí,
odřekl se všech výhod svého vznešeného rodu a
připravoval se k kněžskému stavu. Brzy potom byl
zvolen za biskupa Tulonského. Byl-li dříve k tomu
nakloněn, aby všemožným přísným jednáním proti
•sobě na cestě ctnosti zůstal, zvětšil přísnost svou
jakožto biskup v znamenité míře. Když pak viděl,
že se mu přibližuje smrt, řekl: „Nuže, nyní jsem
přišel k bráně, po které jsem tak toužebně dychtil.“
Na světě tomto živ býti, zdálo se mu, jako by
venku dlel, vyobcovaný z příbytku blahoslavených.
Kajícné skutky považoval za oběť Bohu vzdanou,
aby hodným byl puštěn býti do stánku věčné radosti.
Všecky předešlé p ř í k l a d y , k nimž by nesčísl­
ných jiných připojiti lze bylo, potvrzují tu pravdu,
že svatí nepovažovali vezdejšek za cíl Bvůj, ale u
věčnosti hledali blaženost svou. Všickni byli pře­
svědčeni, že jen nebesa mohou v pravdě místem
blahobytu nazvána býti. Všickni vyslovují obzvláště
tu naděj, že co zde trpěli, Bůh na věčnosti v nej­
dokonalejší míře nahradí. Všickni podrobovali tělo
své duchu s důvěrou, že rány, jež zde na zemi
vytrpí, tamo na věčnosti koruny blahocitu budou.
Všickni volají na nás: „ K r á č e j t e s r d n a t ě j k
p ř e d u ! N e b e m u s í n á s i l n ě d o b y t o b ýt i .
N e p o d d á v e j t e se n i k d y s k ř e h l o s t i a n e b
u n a v e n o s t i mysl i. Mějte s r d c e a o č i p o v ž d y
up řen y n a slavnou odměnu v nebesích.
614 K ap. B. O b lahocitu svatých.

S t r a ň t e se v š e h o , co z l é a š k o d l i v é j e s t ;
n e sá h e j te r u k o u po t r p k é m n e z r a l é m h ro ­
z nu; o p o v r h u j t e z a p o v ě z e n ý m i r o z k o š e m i .
Neboť j e d i n á b e z p e č n á c e s t a k n e b i j est,
m in o u ti všecko pom inutelné a kráčeti b
p ra v o u ctností ku předu.“

Kapitola IX.
0 blaženosti rozumu, vůle a paměti.
Svatý Anselm praví, že po třech stupních lze
do nebe vejíti. Stupně ty jsou: Rozum, vůle a paměť.
Jsouť to ony vlohy duševní, jimiž Boha poznati,
milovati a službou svou ctíti můžeme. Tenť jest
moudrý, kdo Boha poznává; ten je spravedlivý, kdo
jej opravdivě miluje; ten je šťastný, kdo mu upřímně
slouží. Kdybychom toho mínění byli, že rozum nám
dán jest, abychom to, co svět nám předkládá, po­
znali, že vůle naše sloužiti má jen k dobře zřízenému
užívání těch věcí, a paměť k zachování dobrých
aneb zlých dojmů jejich, zůstala by v duchu našem
nesmírná mezera nevyplněná; vždy jsme s to, větších
a vznešenějších věcí do sebe přijmouti, nežli všecka
díla viditelného stvoření. Duše naše nemůže ničím
dokonale uspokojena býti, leč Bohem samým, nej­
vyšším Dobrem. „Nasycen budu, až tvá velebnost
přijde,“ řekl král David. A svatý Augustin v nad­
šení zvolal: „Tys, Bože, stvořil nás pro sebe, a srdce
mé nebude pokojné, dokavadž neodpočine v tobě.“
Stvořitel je pravá vlast tvoru.; ani anděl, aniž duše
člověka nenalezne pokoje kromě Boha.
Svatí v nebi skrze rozum, vůli a paměť co nej­
úže s Bohem spojeni jsou. Berou podíl z jeho ra­
dostí; nalézají dokonalý a věčný pokoj vněm. Jako
železo v ohni žáhou tak proniknuto bývá, že samým
 Kap. 9. O blaženosti rozumu, v&la a paměti. 615

plamenem se býti zdá, tak se stávají svatí v nebi

oučastnými dokonalé blaženosti Boží. Žijí a trvají
z cela v Bohu, jenž jich a všecky vlastnosti jejich
proniká, ovládá a dokonalými činí. Božská krása
se v nich leskne; božská dobrota v nich září; ne­
znát na nich jiné touhy a žádosti, leč býti s Bohem
úplně jedné mysli, jedné vůle. V ničem se od něho
neuchylují. V nich se uskutečňuje tedy dokonale
úmysl, jejž Bůh při stvoření člověka vyřknul, aby
totiž byl podle obrazu jeho učiněn. Dokonalý obraz
Boží obsahují blahoslavení přátelé jeho v nebi.
Z úplného spojení s Bohem následuje, že žádná
vloha aneb síla nezůstává ladem ležeti. V každém
ohledu jsou Boha plní tak, jako slunce světla, moře
vody. Duch jest tak plný poznání, vůle tak plná
lásky, srdce tak plno pokoje svatého, jak to přiro­
zenost jejich snésti může. Šťastná duše vidí tam,
več věřila, má, več naděj skládala a požívá, co mi­
lovala.
Proskoumáme-li city duše naší zde na zemi, na­
lezneme zajisté vždy, že nejčistší cit jest obdivování.
Avšak obdivování pozemské bývá vždy s jakous sla­
bostí spojeno a smíšeno, ať již ta nedostatečnost
leží bud v obdivující osobě aneb obdivované věci. My*
šleme si však bytost dokonalou, původ všech byto­
stí, v němž se všecko jasně, zřejmě a dokonale ob­
jevuje, co bylo, jest a bude; mysleme si zároveň
duši prostou vší závisti aneb nějakého nedostatku,
jenž by nezměnitelná, nepodvratná a ustavičné po­
zornosti schopná byla; mysléme si dále, že tato
duše neustále na onu všemohoucí bytost patří, vždy
nové vlastnosti a dokonalosti na ní nachází a od
jednoho stupně obdivování k druhému výš a výše
postupuje; představme sobě Božství jakožto největší
krásu, jakožto všeobecný pramen lásky; považme, že
všecka přátelství tohoto světa tam se v jedno slu­
čují a jako kapka v moři téměř ztrácí, tak že bia-
616 Kap. 9. O blaženosti rozumu, vůle a paměti.

hoslavená duše celá v lásce k Bohu se rozplývá,

anižby však přestala, přátele milovati, jež na zemi
ctila a sobě vážila: — pak obdržíme poněkud po­
jem o blaženosti svatých v nebi, pak též bobře
pochopíme, proč sbor spasených bez přestání volati
může a žádá slova: „Svatý, svatý, svatý jest Bůh náš!“
Svatým se dostane v nebesích nekonečného po­
znání vždy nových a podivuhodných předmětů, a
radost z něho vyplývající bude nevypravitelná. „Ten­
toť jest život věčný, aby tebe poznali, jediného pra­
vého Boha, a jehož jsi poslal, Ježíše Krista,“ tak
řekl Ježíš Kristus dle svědectví svatého evangelisty
Jana. (Jan 17. k. 3. v,) Duch lidský spatří neko­
nečnou rozmanitost všech stvořených věcí v Bohu.
člověk má rozum k skoumání, a zvědavost ho pudí
k poučování svému. Pozorujeme-li sebe samy, se­
známe lehce, že každá nová pravda, o níž zvíme,
takořka ducha našeho povyšuje a jistou radostí na­
plňuje. Poněkud jen ukojená zvědavost působí velké
potěšení. Poněkud jen nasycená, pravím; neboť kdož
může tvrditi, že když sebe lepší pilnost k poučování
svému vynaložil, sebe bedlivěj pravdu vyhledával a
do sebe přijímal, sebe šťastněj vesměsná díla rukou
Božích a všeliké výjevy člověčenstva skoumal: do­
konale nasycen byl v zvědavosti své a nic více ne*
žádal, po ničem více netoužil?
Obdivujeme mnohé věci, které nám svět před­
kládá, stromy, květiny, potoky, řeky, neméně svět
živých bytostí, pak slunce, měsíc a hvězdy na obloze,
ale všecky tyto věci známe jen povrchně a částečně;
mnohé vlastnosti jejich jsou nám docela nepovědomé;
ani látka, ani sestrojení aneb skladba jejich není
nám docela patrná, Vidíme jenom části jejich; mnohý
maličký červíček, mnohý květ, mnohý podivuhodný
prášek uchází docela zrakům naším. Nejlepší schop­
nosti, nejbedlívější skoumání nejsou s to, mnohou
roušku tajemně ukrytých věcí odhaliti, Nejedna věc
 Kap. 9. O blaženosti rozumu, vůle a paměti. 617

je posavad z holá nepochopitelná. Rozum náš, ač

ním mnoho zvéděti a k potěšení svému poznati mů­
žeme, jest ještě mdlý, slabý v zkoušení, nejistý a
pochyblivý v posuzování ‚ nedokonalý v všem, co
podniká. Jedna pochybnost se za druhou namítá.
Nelze mu všude hned pravdě přijíti na kořen. Tak
pomocí ‘jeho jen pomalu a jenom kratičkou cestu v
poznáváni věcí vykonati můžeme. Mnohému nelze
ani myšlením svým toho pochopiti, co mnozí z vr-
stevníků jasně a zřetelně vědí, dobře vyskoumali a
poznali.
Tak to ale nebude v krajinách blahoslavenství
věčného. Tam, jak se nám předpovídá, odpadne
všeliká nedokonalost. Tam nebude duch schránkou
těla zakryt a zatemněn, rušen, znepokojován aneb
marnými, lichými a neužitečnými náruživostmi od svých
dobrých záměrů odveden; pročež v vznešenějším
patření, v dokonalejším jednání a neomylném počí­
nání nalezne radost a potěšení, jehož si jakkoliv
přáti bude moci. Rouška neproniknutelného stínu,
která tak dlouho před očima našima zavěšena byla,
bude odstraněna, a mrákota, kteráž až do té doby
nade vším vůkol nás dlela, bude vyjasněna u věčné
slávě. Nic nepozůstane, co by pokroku k pravé
moudrosti překáželo aneb jakkoliv maličko závad­
ným bylo. Duše v tom poměru, v jakém obydlí
nebeské tento vezdejší příbytek náš předčí, dokona­
lejšími vlohami obdařena a tudiž převznešenou svatou
vědou naplněna bude. Yždy víc a více se přibližo­
vati bude k pramenu, jejž nápodobňovati a jemuž s
úctou klaněti se určena jest, a bude se vždy doko-
nalej novým osvícením milostí, moudrosti a slávy
Boží obohacovati.
Tak přijdou svatí k vědomí všeho, co dobré,
velké, vznešené a svaté je st v onom, k jehož pod*
noži trůnu přistoupiti, pozváni jsou. Yše go nej*
618 Kap. 9. O blaženosti rozumu, vůle a paměti.

vroucnější city vděčnosti a lásky roznítiti, vše, co

srdce šlechtiti a vzdělati může, bude rozhaleno před
zrakem jejich.
Jak velké potěšení z poznání tajně skrytých
věcí vyplývati může, ukazuje nám příklad Archimeda,
učence starého věku. Tenť dlouho k libosti krále
svého se namáhal, aby co nejpřísněj vypočítal hodnotu
a množství zlata, jehožby k zhotovení koruny jisté
velikosti zapotřebí bylo, by se žáden podvod státi
nemohl; a když konečně svou úlohu po mnohých
marných pokusích rozluštil, takovým potěšením dojat
byl, že po ulicích vyvolával: „Nalezl jsem — nalezl
jsem.“
Jakáž bude teprv radost svatých, až při vkročení
na práh věčné blaženosti nejtajnější věci a nejukry­
tější tajemství přirozeného světa jako na bíledni
spatří! Jak se budou těšiti z toho, když mysl je­
jich uprostřed všeho možného a skutečného stvoření
dlíti, jejich rozum s nekonečným množstvím rozma­
nitých pravd snadně a bez namáhání se zabývati,
jejich srdce pak ustavičně při tom v sladkém roz­
nícení k onomu lnouti bude, který je tak vznešenými,
četnými a podivuhodnými důkazy své lásky obklopil!
Lidé touží po zvědění pravdy. Mnozí při tom
napínají sil svých s takovou obětavostí, že ani
zdraví, ani pohodlí svého nešetří. Připomeňme si
na důkaz toho jen královnu z Saby; jak dalekou
nebezpečnou cestu konala, jak ochotně opustila pa­
novnický stolec svůj a všeliké pohodlí svého domova,
aby se poučila z moudrosti krále Šalomouna!
Ačkoliv Bůh tomuto nejslavnějšímu mudrci z
všech lidí popřál známost všech věcí, ód maloučkého
hyzopu, který na zdi vzrůstá až do ohromného cedru,
který mezi skaly Libánských hor své kořeny vpouští;
zvědí přece svatí mnohem více, nežli jemu v nej­
skvělejší době znáti dáno bylo. Zvědí také více,
nežli Adam a Eva věděli v šťastné době prvotného
 Kap- 9. O blaženosti rozumu, vůle a pamětí. 619

přebývání v ráji aneb proroci působením a pomocí

Božího vnuknutí. Po čas svého pobytí na zemi bylo
jim popřáno, milost k milosti, zásluhu k zásluze
získati, protož na věčnosti obdaření budou „duchem
života;“ každý pohled, jejž vrhnou na převznešené
divy nebes, dodá jím nějaké vznešené, nové a po­
svátné přesvědčení, nějakou novou jistotu o věcích,
kteréž jim potud tajné zůstaly, nějakou novou svatou
pravdu, kteráž bohatství jejich věd rozmnoží a no­
vými důvody vroucnost jejich úcty k Bohu zvětší.
Všemohoucí Pán nebes a země sám vyloží jim ta­
jemství nejsvětější Trojice a vtělení Syna Jeho, kte=
rýžto stejné bytosti s Otcem od věčnosti, Bůh z
Boha, pravdivé světlo z pravdivého světla a jak
Duch svatý z Otce i Syna vycházeje skrze sva­
zek lásky jeden Bůh s nimi jest. Bůh jim sám
ukáže záměry své věčné rady, rozloží jim tajné cesty
prozřetelnosti své a vysvětlí jim proč tak a ne jinak
při zármutkách a pokušeních jejich se choval, proč
tak a ne jinak každý boj, který na zemi podstupo­
vali, řídil, a jakými vlivy na ně působil, aby je pro
sebe vychoval a věčného blahoslavenství schopnými
učinil.
Sám o sobě není duch lidský v stavu, ani té
nejmenší části toho všeho pochopiti. Sám král
David vyznal v dva a sedmdesátém žalmu: „Pře­
mýšlel jsem, abych poznal příčinu nerovnosti osudu
lidského, ale pracné jest mi to : leč až jsem vešel
do svatyně Boží: tu srozuměl jsem poslední věci
jejich. (Žalm 72., v. 16. 17.) Kterak by neměl
duch vytržen býti podivením, láskou a vděčností,
když se jemu povolí, z přehojného pramene pravdy
píti a svou svatost k dokonalosti přivésti, an v ouzké
spojení s předměty nekonečné čistoty, svatosti, vzne­
šenosti a dokonalosti vstoupí! Věru, Bůh daruje
svým svatým skryté poklady a uschované klenoty
y nebeském paláci svém, aby jej věčně chválili a
620 Kap. 9. O blaženosti rozumu, vůle a paměti.

velebili, an jich jmenem zavolal a vyvolil před stvo­

řením Bvěta, aby byli lidem jeho. (Isai, 45. k., 3. v.)

Yůle nalézá potěšení své hlavně v těch věcích,

jež sluší nazvati přívlastky její, totiž v lásce a spra­
vedlnosti. Láska blahoslavených, jak vespolek k sobě,
tak k Bohu, jest nekonečně vroucná a trvalá. Smírněji
nazývati medem nebes', ne ze sedmerých aneb sedmi
sterých, ale z tisícerých sladkostí sestávající. Avšak
vůle nenalézá potěšení jenom v lásce, ale též v spra­
vedlnosti. Neboť svatí mají z toho přenáramnou
radost, že se vidí bez všeliké poškvmy, spravedlivými
a svatými, jakož i milovanými od Boha a svatých
jeho. Kdyby věrný sluha věděl, že všecky jeho činy
od Pána jeho na nejvýš chváleny budou, jak by ho
to těšilo, jak by sobě toho štěstí vážil! Nuže, bla­
hoslavení jsou dokonale přesvědčeni, že všecko co
činí a podnikají, libé a milé v očích Božích jest, a
to jim tedy působí převelkou radost. Jsou z cela
krásní, z holá prosti nejmenších hříchů a nedokona­
lostí. Bohu se klanějí jakožto prameni všeho dobra
s nejuctivější pokorou. Pro sebe samé nežádají ničeho
zvláštního, nechtějí se odrazit od ustanovení vůle
Boží; sami sobě nepřipisují ani žádných zásluh, ale
všecky dary a milosti, jichž požívají, vztahují na jeho
božskou dobrotu a chovají se vždy poslušně k nej-
menšímu pokynutí jeho. Vždy jsou následující slova
na rtech jejich: „Ano, Otče; nebo tak vždy bylo
libé před tebou.“ (Srov. Mat. 11. k., 13. v.) Tak
mají vděčná srdce, jež se vždy s živým potěšením
na předešlá dobrodiní upamatují.

Byli jednou dva bratři, synové jistého kupce;

jednomu bylo Isaiáš, druhému Paesius. Po smrti
otcově rozdělili velké zděděné jmění náležitě a v
dobrém srozumění mezi sebou. Dlouho přemýšleli
 Kap. 9. O blaženosti rozumu, vůle a pamětí.

o tom, co nyní začíti. Po mnohém rozvažování

usnesli se na závěrce této: „Proč bychom jmění
své takovýmto spůsobem, jako otec náš, vynakládali?
Zaměstnání kupcovo není právě nejpohodlnější. Mnohé
podniknutí se nezdaří; bez mála každé je více méně
nejisté a nebezpečné. Máme-li se nechati mořem sem
tam zmítati, máme-li putovati pustinami asiátskými,
máme-li podnikati dlouhé a nebezpečné cesty do
vzdálených indickýkh krajů, máme-li obcházeti s
lidem všeho druhu: je to vše nepříjemné, nebezpečné
a mnohdy svůdné, abychom se nějaké nespravedl­
nosti dopustili. Kolikrát bývá při jednání peněž-
ném svědomí v nebezpečí? Na každý pád chceme
o svou duši pečovati, byt bychom i nějakou škodu
na svém jmění utrpěli. Což by nám též pomohlo
bohatství, kdybychom neměli žádné ctnosti? Mů*
žeme dědictví svého užiti opatrným, dobrým a po­
čestným spůsobem. Dobře víme, jak snadně skrze
bohatství na bezcestí přivedeni bychom mohli býti,
pakliže bychom pokušením patřičně nevzdorovali.
Je to pravé neštěstí, když peníze vládnou srdcem
člověka. Zdaliž nemáme býti páni a jmění jen slu­
žebníkem naším? Dosáhne-li jednou zlato vládu, již
tak snadně obdržené panování neopustí. Nuže,
máme-li býti svobodní, aneb otroci mamona? Jest­
liže toužíme po nebi, musíme zemí pohrdati. Protož
volme duchovní stav. Podniknutí to jest arci velmi
těžké, ale jen z počátku a pro nezvyklé. S radostí
na se vzíti břemeno takové, ovšem se přirozenosti
protiví; takové zprotivení se ale brzy přestane.
Odřekněme se našeho statku! Chudoba ovšem těžká
k snešení, avšak byla by v tomto pádě zajisté velmi
prospěšná duším naším. Vímeť zajisté, jak blízko
je od bohatství k nepravostem. Zdaliž jsme nesly­
šeli hrozný onen výrok: „Snázeť jest velbloudu skrze
ucho jehelní projiti, nežli bohatému vjíti do králov­
ství nebeského.“ (Mat, 19, k,, 24, v.) Protož chceme
 622 Kap. 9. O blaženosti rozumů, vůíe a pamětí.

chudobu jakožto tichý přístav voliti před nejistým a

nebezpečným vlnobitím moře bohatství,“
V řeči té se shodli oba, ale každý z nich vy­
konal úmysl svůj jiným spůsobem. Paesius rozdal
své peníze klášterům, kostelům, vězením a nemóc-
nicem; a počal, vzdav se všeho, vezdejší chléb ru­
kama vydělávati. Isaiáš vystavěl dům, žil v něm s
několika soudruhy, přijímal pohostinsky pocestné,
ošetřoval nemocné ulevoval v bídě chudým a chystal
stoly pro chudé cizince.
Po smrti obou bratrů hádali se jejich obdivo­
vatelé o místo, které jeden i druhý z nich v nebi
zaujímá ‚ poněvadž živobytí jejich tak rozličné bylo.
Jedni chválili Paesia, druzí Izaiáše. Otázka, kdo z
nich druhého předčil, byla předložena opatovi,jme­
nem Pambovi. Ten pak rozhodl ta k to : „Oba jsou
spravedliví a dokonalí před obličejem Božím. Izaiáš
následoval Abrahama pohostinstvím; Paesius ale Eli*
áše konáním modlitby.“
Ale žádná z obou těch stran nechtěla připustiti,
aby tak nestejným zásluhám stejné odměny se do­
stati mohlo. Obdivovatelé Paesiovi pravili, že tento
slova svatého evangelia dokonale zachoval, an vše­
cko, což měl, prodal a výtěžek mezi chudé rozdal.
Přátelé Isaiášovi naproti tomu tvrdili, že tento právě
pozdržením jmění svého měl prostředek, z důchodů
svých cizí pod střechu svou přijímati, nemocné oše­
třovali, osud chudých lepšiti atd.
Na to řekl Pambo: „Proč lichotiti pýše? Opa­
kuji vám, oba jsou u Boha. Chcete čekati, až Bůh
sám úsudek svůj o těchto dvou bratřích pronese?“
„Ano,“ byla jednohlasná odpověd.
Po několika dnech přišli zase, aby uslyšeli, zda­
liž opat své mínění nezměnil? „Nikoliv,“ tvrdil
tento; „oba jsem viděl před Pánem v ráji státi; oba
jsou spravedliví.“ (Palladius c. 15. a 16.) Tim chtěl
říci: „Ovšem budou stupně blahoslavenství v nebi,
 Kap. 9. O blažeností rozumu, vúía a p&mětí. (J28

ale my nejsme s to , o těch stupních ohledem na

jednotlivé svaté rozhodovati. Nám lze toliko říci
vůbec: všickni jsou u Boha, všickni jsou spravedliví.
V jakém stavu se blahoslavení nachází, s jistotou
určiti nelze, dokavad nevejdeme do svatyně Boha
našeho.“ (Žalm 72. v. 16. 17.) O tom ale můžeme
býti dokonale přesvědčeni, že po ouzké dráze, po
které bratři onino kráčeli, k tétéž spravedlnosti při­
jíti budeme moci, kteráž obzvláštní radost dobré
vůli spůsobí.

Paměť bohatými a dobře spořádanými poklady

zkušenosti naplněna je studnice nevyvážitelného po­
těšení. Již stará průpověd dí: Léta ubíhají, ale dnové
baví rádi dlouho. 0 těch, cp nejvíce potěšení z té-
tož vlohy duševní berou, můžeme říci, že nejdelší
živobytí mají; neboť jednu čásť přežitého věku své­
ho nazpět zavdávají.
Seneka, mudrc starého světa podobně tvrdí, že
onen vlastně dlouho živ jest, kdo pamětí svou vše­
cky doby života jako v jedno spojiti a před sebou
vždy udržeti s to jest; naopak zas, že jen příliš
kratičké žití přisuzovati smíme takovým, co na mi­
nulost zapomenou, přítomnost zanedbávají a jenom
o budoucnost pečují.
Rádi si vzpomínáme na mladost a příjemné dny
její, jak totiž oudy naše silné a ohebné byly, jak
krev prudce žilami našimi probíhala a jak jsme bez
péče a starostí svobody užívali. Mnohý z paměti své
arci říci může: tenkrát jsem byl dítkem pravého
štěstí, neboť každé přání se mi hned vyplnilo. Avšak
všecky takové radosti, jež z paměti vyplývají, bývají
trpkým kořenem opatřené, jako vůbec všecky lidské
věci. Tak řekl Job: „Ó, bych byl jako za měsíců
předešlých, jako za dnů, v nichžto Bůh mne ostří­
hal.“ Když svítila svíce jeho nade hlavou mou, a
624 Kap. 9. O blaženosti rozumu, vůle a pamětí.

při světle jeho chodil jsem po nebezpečných cestách

života. Ó bych byl jako za dnů mladosti své, kdyžto
tajně byl Bůh v stánku mém! Když byl Všemohoucí
se mnou, a vůkol mne dítky mé. Když jsem umýval
nohy své máslem a skála vylévala mi potoky oleje,
když jsem měl všeho v hojnosti! Když jsem chodí*
val k bráně města a na ulici připravovali mi stolici;
spatřovali mne mládenci a skrývali se choulostivostí
přede mnou, studem a vážností ke mně; starci přede
mnou vstávali. Knížata přestávali mluviti a kladli
prst na ústa svá. Ucho slyšíc blahoslavilo mne, a
oko vidouc posvědčovalo mi; protože jsem vysvo­
bozoval chudého volajícího a sirotka, kterýž neměl
spomocníka. Požehnání zahynouti majícího přicházelo
na mne a srdce vdovy potěšoval jsem. V spravedl­
nost jsem se obláčel; a jako rouchem a korunou
odíval jsem se soudem svým. Oko byl jsem slepému
a noha kulhavému. Otec byl jsem chudých; a na při,
jíž jsem nebyl přítomen, velmi pilně jsem se vyptá­
val. Stíral jsem čelisti nešlechetníka a z zubů jeho
vyrážel jsem loupež. A říkával jsem: V hnízdě svém
umru pokorně,, a jako palma rozmnožím dny své.
Kořen můj rozloží se při vodách a rosa přebývati
bude na žni mé. Sláva má vždycky obnovovati se
bude a síla má nechábne, ale mladiti se bude. —
Kteří mne slýchávali očekávali ode mne vyřčení, a
pozorujíce mlčívali k radě mé. K slovům mým nic
nesměli přidati, a na mě dštila výmluvnost má. Oče­
kávali mne jako deště a ústa svá otvírali jako pří­
valu večerníůiu, jeuž ovlažujíc pole neourodu a blad
zamezuje. Usmál-li jsem se kdy na ně, nevěřili ani,
že bych se byl zasmál, tolik byli uvykli na mé
vážné jednání. Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem
na předním místě; a ačkoli jsem seděl jako král,
když stojí okolo něho vojsko, býval jsem smutných
potěšitel. Nyní pak posmívají se' mi mladší v letech
(Job. 29. k.) Jako v tomto jediném příkladu,
 Kap- 9- O blaženosti rozumu, vůle a paměti. 625

tak v tisícerých jiných k utěšenému připamatování

minulých věcí přidružuje se hořké a trpké rozčílení.
Máť tato věc tak úplně všeobecného uznání, že ne­
třeba déle o ní slov šířiti.
Y nebi ale každý docela jiným zrakem na svou
minulost hleděti bude; spatří jej, jakoby na jediné
místo shrnuto bylo. Z řady přežitých událostí do­
konale poznají zmotané dráhy, kterýmiž se pohy­
bovali; proniknou okem svým každé temno, jimž
obklopeni byli. Ani to jich nebude tajno, jak často
službu Boží zanedbali a v povinnostech svých nevěr­
nými byli. A přece se Všemohoucí k nim tak sklonil,
že je za přátely své přijal. Proto pamatováním na
předešlý věk svůj radostné svědectví o milosrdenství
Božím vydávati budou. Budou při tom říkati: „Kolik
milostí jsi mi udělil, Pane! Milostivým a milosrdným
jsi byl jak duši tak tělu mému. Kolikterým nebez­
pečenstvím jsem byl podroben! Avšak ouklady
byly zrušeny, a já vysvobozen. Casto jsem se pod
tíží smrtelného hříchu přiblížil k samé propasti
pekelné tak, že mne jeden jediný krok na věky ne­
šťastným učiniti m ohl; ale skrze milost tvou ušel
jsem nebezpečenství svému. — Bůh mne skrze ne-
obmezenou dobrotu svou sprostil všech strastí mých.
Vůkol na vše strany mne chránila dokonalá, účin-
livá, nevyzpytatelná, nekonečná otcovská láska jeho.
Pracoval-li jsem ve dne, činil jsem to při světle jeho
milosti; spal-li jsem v noci, byl jsem pod stínem
tétéž milosti jeho.“
Zpomenutí na to na všecko bude svatým po­
divuhodnou slastí, bohatým pramenem rozkoší. Kromě
všeho toho, co se jejich vlastní osoby týče, budou
blahoslavení potěšeni dějinami minulých věků, vidě­
ním vyniknutí a- zaniknutí mnohých velkých věcí v
člověčenstvu, patřením na tajemné cesty prozřetel­
nosti, kteréž my zde ani pochopiti, ba ani v doko­
nalý poměr k spravedlivosti jeho přivésti neumíme.
626 Kap. 9. O blaženosti rozumu, vůle a pamětí.

Nám ee zdá zakročení všemohoucnosti Boží brzy na

velmi pozdní dobu odloženým, brzy velmi kvapným,
brzy přes příliš vlídným, brzy tuze ostrým a přísným.
Ale na věčnosti bude v tom ohledu jenom jeden
jediný hlas: „ó h l u b o k o s t i b o h a t s t v í m o u ­
d r o s t i i v ě d o m o s t i Boží! J a k j s o u n e v y ­
zpytatelní soudové její a nevystižitelné
cesty její! Nebo kdo p o z n al sm ysl Páně?
An e b o k d o r á d c e m b y l j e h o ? A n e b o k d o
p r v é dal j e m u : a b u d e mu z a s e o d p l a c e n o ?
N e b o ť z n ě h o a s k r z e ně ho a v ně m j s o u
v š e c k y vě ci ; j e m u s l á v a na v ě k y ! “ (Ěíra. 11. k.
3 3 .-3 6 . v.)
V nebi dozvíme úplně, proč připustil Bůh pád!
prvních lidí; proč milosrdenství jeho pyšné anděly
věčné zkázi odevzdal, kdežto neposlušné lidi spasil,
proč devět a devadesát ovcí opustil, aby jedno jediné
ztracené jehně na poušti našel, ačkoli snad nejméně
ceny z celého stáda mělo; proč dal přednost umí­
rajícímu s Ježíšem lotru na kříži před mnohými
vznešenými, vzácnými a vysoce slavenými' muži v
Jerusalémě, jichž k sobě přivésti mohl. Co ted při
své velké nevědomosti všech věcí říci smíme a mů­
žeme jest, že ani délku, ani šířku, ani výši, ani hlu»
bokost oné lásky neznáme, jenž všecko pochopení
převyšuje a kteráž spravedlivým na věčnosti všecko
zachová, co by rádi před zapomenutím zachráněno
měli.
M á m e v š a k z t o h o č e r p a t i pohn‚ůt ku, t ř í
t ě c h t o m o c n o s t í d u š e v n í c h : r o z u m u , vůl e
a p a m ě t i u s t a v i č n ě v t ř e c h B o ž s k ý c h ctno-
st ecb, ve ví ř e, n a d ě j i a l ás ce c v i č i t i . Neboť
v í r a dí: „ J s o u na n e b e s í c h p o k l a d o v é , jichž
s r d c e l i d s k é p o c h o p i t i n e můž e. “ Naděj
ř í k á : „Tyt o p o k l a d y j s o u mně z a c h o v á n y . “
A L á s k a h o r l i v ě d o k l á d á : „Chci sobě pospí-
š i t i , a b y c h j e d o s á h l a v ě č n ě u ž í v a t i mohl , “
 Kap. 10. O společnosti svatých. 627

Kapitola X.
0 společnosti svatých,
Pod nebem není snad utěšenějšího pohledu
aneb šťastnějšího obcování, nežli kde se naskytují
rodiny, více svazkem lásky než příbuzenstvím spo­
jené a v pokojný shodě žijící. Štěstí jednoho zvy­
šuje srdečné oučastenství ostatních. Každý blahý
cit nalézá ohlasu v jiných a účinkuje takto ještě
rozkošněj. U přímnost, jenž mezi všemi panuje, a
vynasnažování, aby sobě na vzájem dobrotu a vlíd­
nost proukazovali, dodává radosti vyšší ceny a la­
hodnosti. Sami andělé se spouštějí s nebe, aby
takovou blaženost spatřiti a obdivovati mohli; bia*
ženost pravím rodiny, která po spolu pod stínem
palmy míru žije, kdežto vůkol bouře náruživost!,
hněvu, sváru, žárlivosti a řevnivosti trvá.

člověk je bytost k společnosti zrozená, a proto

nemůže nikdy úplné šťastným se nazývati, leč ten­
krát, když se v společnosti stejně smýšlejících na­
chází. Seneka, slavný mudrc starého Říma tvrdil,
že žádné dobro bez společníka dokonale těšiti ne­
může. (Senec. list. 6.) Je to také skušeností potvr­
zená pravda. Dejme člověku byt v nejskvostnějším
paláci, předložme jemu nej vzácnější plody země, po­
přejme mu všecko, co srdce jeho žádati může, kromě
společníka, jenžby podíl bral v radosti jeho: a on se
umoří neutěšenosti v odloučeném, osamotnělém žití
svém. Archýtas Tarentinský, slovútný učenec sta­
rého věku řekl: „Kdyby někdo k nebi se vznésti a
odtamtud všecko, co svět krásného v sobě odsahuje,
viděti směl a potom na zem se vrátil a žádného
nenalezl, jemuž by to, co zkusil, sděliti mohl: ne­
měl by ze svého povýšení pražádné radosti, anobrž
těch nejkrutějších muk.“
628 Kap. 10. O společnosti svatých.

Ovšem bývali vždycky takoví nábožní a ctnostní

lidé, jenž se společnosti lidské vzdalovali, vědouce,
že ona s mnohonásobným zlem spojena bývá, a chtě­
jíce se důkladněj k společnosti svatých a andělů v
nebi připraviti. Světoznámý Kardanes se vyslovil
takto: „Cítím na sobě, že se nedobře do společnosti
hodím. Předně proto, že osamotnělost miluji, pak
i proto, že v společnosti nejsem více přítomen těm,
jež miluji, nežli když o samotě dlím. — Miluji Boha,
dobrého Ducha. Jsemli sám, rozjímám o nekoneč­
ném Dobru, ó věčné Moudrosti, o Původci světla,
o Stvořiteli všech věcí, o pravdivé Radosti, o Pra­
meni všeliké pravdy, o Tom, jenž sám v sobě bla­
žený a cílem vší žádosti jest. Kterého jiného ducha
mohl bych tak milovati, jako jeho? Který duch je
upřímnější, vznešenější, věrnější nad Boha? — Kni­
hovny sice jsou plny knih, ale duchové lidí jsou
samou učeností pokaženi: lidé jen opisují, ale ne­
píšou. Čeho tedy se mohu nadíti z společnosti lidí,
anižto žvastaví, skoupí, lakotní, klamaví a hrdopyšní
jsou?“ (Card. de vit. prop. 153. c.)
Avšak proto, že se někteří vzdávají radostí ze
společenského žití vznikajících za příčinou, aby k
nějaké škodě nepřišli, nesvlékají docela svou spole­
čenskou povahu. Ani takové řády, kteréž svým
členům ustavičné přísné mlčení ukládají, nezapírají
tím, že v svatém společenském obcování velké utě­
šení založeno jest. Poněvadž ale totož na zemi ne­
obstojí, anižby se k nému mnoho marného aneb do­
cela hříšného přidružilo, odříkávají se té radosti
pro vezdejšek, aby jí užili v nekonečné věčnosti
úplně a dokonale. Věru muži, kteříž sobě mlčení
ukládají v tichém klášteře, nejsou za příčinou tpho
na nějakém bezcestí. Všecko, co podnikají, má ná­
ležitý, rozumný důvod svůj. Práce jejich opatřuje
jich potřebnými věcmi, ona nemůže býti opomenuta
a obdrží též svou odměnu. Modlitba jich připravuje
 Kap. 10. O společnosti svatých. 629

k lepšímu živobytí a připomíná jim příchod jeho,

kdežto se toho skrze ni hodnými stávají, čas jejich
je pravidelně rozdělený; jedna povinnost stíhá dru­
hou, tak že se nenalézají v nebezpečenství nezří­
zené volby věcí aneb lenosti. V každý příhodný
čas musí býti jistá práce vykonána; a oni s radostí
podnikají obtížné zaměstknání, poněvadž to za skutek
nábožný považují, skrze nějž se vždy více k ne­
konečnému blahoslavenství připravují. — Zásada,
která na hoře vyslovena byla, není tedy příklady
mlčenlivosti a odloučenósti vyvrácena, nýbrž více
stvrzena.
Bůh, jenž sám v sobě dokonale blažený jest,
chtěl v společnosti býti. „Radost má byla, býti mezi
syny lidskými.“ Tak mluví v písmě svatém. (Přís.
8. k,, 31. v.) Nechtěl sám v nebi přebývati, ale
přivolal k sobě anděly a lidi, aby v společnosti jeho
žili. Protož i chtěl, aby nebe nebylo bez společ­
nosti příjemné, ale právě skrze množství těch, kteříž
v něm účastenství míti budou, nad míru radostnějším
se stávalo.
A z jakých osob bude tato od Boha samého
připravená a založená společnost sestávati? — Ježíš
Kristus, Spasitel světa, sedí na pravici Otce svého
v plné velebnosti své. Na blízku božského Syna
svého nalézá se blahoslavená matka jeho, Panna
Maria s vším nádherným skvostem, jímž ji láska
Boží ozdobila. Vůkol osob těchto se nalézají sbory
andělů, cherubínů, serafínů, trůnů, panství, knížat-
ství, sil, mocnosti, archandělů a andělů, a tisíce
tisíců těch, kteříž jemu slouží, a desatero tisící sto-
tisíců těch, jenž před ním stojí; všickni záříce v
nebeských rouchách a každý krásnější, než nejhez-
čejší z synů lidských. Před trůnem budou se shro-
máždovati nesčíslná množství lidu všech národů,
jazyků, zemí a krajů světa, apoštolové, proroci, mu­
čedlníci, vyznavači a panny, v rouchu běloskvoucím
C30 Kap. 10. O společnosti svatých.

s palmou vítězství v ruce; všickni vyslovovati budou

slávu a radost svou v chválozpěvích, k nimž nic na
této zemi přirovnati se nedá. Který jazyk je s to,
dostatečně vypravovati o štěstí, jež povstane z spo­
lečnosti, přízně a srdečného svatého obcování těchto
blažených? Jestliže jediné slunce zemi tak jasně
osvítiti může, jaké paprsky světla duchovního, jaká
podivuhodná záře bude od těchto svatých vycházeti
na vše strany a ke všem, anižto se skvíti bude
každý jako slunce!
V nekonečně příjemném obcování svatých ne­
vyskytne se ani nejmenší stínek závisti, ačkoliv ne
všickni z téhož rovného stupně oslavení těšiti se
budou. Ó, nekonečně ctihodná bude ona společnost,
v níž se takové množství nacházeti bude bez zmatku,
tolikterá velikost bez žárlivosti, tak mnohonásobná
rozmanitost bez hádky a sváru, tak patrná nestej­
nost bez nepřátelství, tak převelká zásoba lásky bez
lecjaké ujmy aneb křivdy. Tam nebude žádné ře­
vnivosti, žádného rozbroje, žádného rozhněvání, žádné
nenávisti, žádného rušení pokoje. Jsouť zde na zemi
zlé věci, které k nejlepší radosti vždycky svou hoř-
činu přimíšejí a nejkrásnější ráj pozemský v místo
trápení proměňují. Jeden si přeje učenějším, vzne­
šenějším, bohatším, mocnějším a chytřejším nad dru­
hého býti. Z toho pochází tolikterá zlá vůle, ne­
přízeň, nenávist a rozhořčenost. Málokde se' nalézá
upřímná věrnost aneb pokoj. V nebi ale při vší
rozdílnosti odměny podle zásluh udělené nepanuje
nikde ani žárlivost, ani neupřímnost, aniž nějaká
zlá vůle.
Příklady nám to blíže vysvětlí. Jistý otec měl
deset synů rozličné velikosti. Všecky odíval hedbáv-
nými šaty, aby je tím stejnou měrou co své dítky
vyznačoval. Nejmladší nezáviděl nejstaršímu širší a
delší roucho, dokonalej upravené. Každý z nich byl
spokojen s tím, co mu dle velikosti a věku slušelo.
 Kap. 10. O spoleřnosti svatých. 631

Takový poměr panovati bude též v nebi. Každý z

blahoslavených bude úplně spokojen s údělenou a
náležitou odměnou.
Naplrííme-li několik nádob rozličné velikosti
toutéž látkou, bude zajisté z nich jedna více, druhá
méně v sobě obsahovati; ale v tom se shodnou, že
všecky budou plné. Tak budou odměny nebeské
přiděleny svatým podle jejich schopností; avšak
všeci budou v plné míře zásobeni.
Harfa má rozličné struny nestejné délky, avšak
právě tato nestejnost dává zvukům jejich příjemný
lad. „Tak budou svatí rozdílnými spůsoby vynikati,
a‚však souhlasně a ne jeden druhému na překážku,
k ladu a příjemnému celku, tak že jeden druhému
nebude v ničem naproti;“ dí sv. Augustinus. „Jak
jedna hvězda rozdílná jest od druhé v lesku, tak to
bude též při vzkříšení těla;“ píše sv. Pavel. (I. Kor.
41. k-, 42. v.)
Pozorujeme-li samo tělo lidské, vidíme na něm
úplnou shodu částí jednotlivých. Prstu se nechce
to činiti, co oku přináleží; nohy nechtějí práci rukou
konati a t. d. Světlo očí hlídá výkony ostatních
oudů; a všecky ostatní části těla oku jsou poslušné.
Poznají-li oči nějaké nebezpečenství, celé tělo jemu
bez prodlení uhýbá. Tak sdělují svatí své vlastní
štěstí všem ostatním, takovým též spůsobem je to,
co jeden má, statkem všech jiných. Neméně než
ve vlastním, nalézají v blahu každého společníka své
potěšení.
Věc, jíž se ovšem velmi diviti musíme, jest, že
se všickni vespolek dokonale znají nejdůvěrnější
obcování mezi sebou mají, a proto nejsilnějším svaz­
kem přátelství vespolek spojeni jsou. Jsou povoláni
k jedinému stolu Beránka; pijí z jednoho pramene
tekoucího z trůnu Božího. Bůh je pozval, aby vešli
v radost Jeho. V něm jediném potkávají se veškerá
632 Kap. 10. O společnosti svatých.

přání jejich. Všemi ovládá jediné světlo božské

radosti.
V úplném květů se nalezne na věcnosti bratr­
ská láska. Samoláska je úzounký potok, jenž vždy
jen k svému pramenu se vrací; bratrská svatá láska
ale je řeka velká a' hojná, jenž mnohými krajinami
protéká a nepřehlednou ourodu působí. „Eihle,“
praví svatý Bernard, „podivná je to povaha lásky,
že všecko krade, aniž by někomu něco vzala. Kdo
totiž jiného miluje, osvojuje si všecko, co onomu
přináleží. Miluj bližního svého, a všecko, co má,
bude tvým, anižbys jej o to připravil. Tak si můžeš
radosti milionů andělů a svatých osvojiti. An Krista
Ježíše a blahoslavenou matku jeho, mnoho tisíc an­
dělů a svatých upřímně a z celého srdce miluji,
vím, že oni mne také tak milovati budou; jsem
přesvědčen, že v té lásce nic nepatřičného, nesluš­
ného aneb zlého není; neboť milování takové jest
ctnost. Ó, té moci vzájemné lásky, která toli jasných
plamenů v duši rozžíhá, kteráž každému svatému
toli radosti poskytuje, kolik má v pravé a věčné
vlasti společníků!“
Proč ale t a k málo p e čliv í jsme, ab y ­
chom duši svou těm i c t n o s t m i ozdobili,
jež nás k b r a t r s k é sp o l e č n o s ti andělů a
s v a t ý c h u s p ů s o b n i t i s to jsou? Ro zm lou­
v á ní n a š e v s p o l e č n o s t i m á l o k d y o n e n
p ř e d m ě t , o němž bychom vlastn ě ro zp rá-
v ě t i m ě l i , o b s a h u j e . Z ř í d k a k d y se z a b ý ­
v á m e s v ě c m i n a v ý s o s t i , k d e ž J e ž í š Kr i ­
s t u s na p r a v i c i Ot c e s v é h o s e d í a n á m po
u k o n č e n í v e z d e j š í p o u t i v ě č n ý t r ů n př i -
c h y s t a t i chce. N u ž e t edy, n e c h t ě j m e déle
c i z i n c i a o d l o u č e n c i b ý t i o h l e d e m n a nebe,
a l e b r ž s n a ž m e se, b y c h o m b y l i s p o l u o b č a n é
s v a tých a v y v o l e n ý c h P á ně skrze oprav-
 Kap. 10. O společnosti svatých. 633

d i v é v s t o u p e n í do s l e p ě j i a s k r z e n á s l e d o ­
v á n í s l a v n ý c h a v z n e š e n ý c h p ř í k l a d ů j e j i c h!

Kapitola XI.

O svatém pokoji v nebi.

Svatý Augustinus řekl: „Jestliže Bůh v těchto
temných krajinách stínů smrti tak mnoho pro nás
učinil, co neučiní teprv v nebeském paláci svém?
Jestliže nám toli potěšení poskytuje v čas vyhnan­
ství a zármutku našeho, jak blaženými nás učiní v
oné době, až k svatebním stolům nebeským zase­
dneme ? Z milostí, které nám zde na zemi prouka-
zuje, můžeme sobě slabé ponětí učiniti o převelkých
budoucích milodarech jeho; z tohoto zdejšího Vidi­
telného požehnání můžeme souditi na neviditelné a
věčné.“ (Ang. solil. c. 21.)
Skrze proroka Isaiáše oznámil Bůh: „ Bude
ú č in e k s p r a v e d l n o s t i pokoj a u ž i t e k s p r a ­
v e d l n o s t i o d p o č i n u t í a b e z p e č n o s t až n a
v ě k y ; a s e d ě t i b u d e l i d můj v u t ě š e n é m
pokoji a v stáncích bezpečných a v odpo­
č í v á n í h o j n é m . “ (Isai. 32. k., 17. a 18. v.) Při*
slibuje tedy bezpečnost a odpočinutí. Seděti bude
lid v utěšeném pokojí. Zde na zemi není povoleno
poseděti v pokoji. Věru, sedí-li někdo dlouho tiše
na témž místě, i sedění se mu zmrzí. Náš vezdejší
život sestává z ustavičného pohybování, jež se jen
smrtí ukončuje. Zde jest nám státi a bojovati. V
nebi jenom lze seděti v krásném příjemném pokoji.
A ten pokoj je nekonečně líbezný, poněvadž doko­
nalým a vším dobrým sprovázen jest. Bude pak
možno, v bezpečných příbytcích jeho požívati.
Pokud Israelité na pouští dleli, přebývali v
stáncích. Avšak to nebyli příbytkové bezpečnosti,
634 Kap. 11. O svatém pokoji v nebi.

nýbrž starostí a nepokojů, neboť s mečem v rukou

museli sobě průchod nepřátelskými sbory vydobyti.
Staví-li tedy prorok přípověd! o budoucím pokoji
naproti upomínce na stánky Isrselitů na poušti, chce
tím bez pochyby říci: V nebi není žádného nepří­
tele, žádného nebezpečenství; neboť příbytkové sva»
tých jsou vystaveny v bezpečnosti a nezrušitelném
míru. Nemají toliko, čeho sobě přejí, ale mnohem
více. Vždyť jeden, jak jsme viděli, má účastenství
ve všem, co jiní mají. Tam je pokoj dokonalý,
neboť odpočívají v Bohu. Bohatství jejich jest hoj­
nost domu a pramen radosti jeho.
Popatříme-li na tento vezdejší svět, nalezneme
snadně větu odůvodněnou, že každá věc má v sou­
sedství svém nepřítele. Což jest líbeznějšího nad
ctnost? A přece jí poblízku trvá ustavičně nepřá­
telská nepravost. Vždy bývá nedaleko růže trn.
Naproti moudrosti povstává nerozum, naproti zdraví
nemoc, naproti životu smrt. Kde máme něco tak
čistého, aby podle sebe zlého nemělo? Stín a tem­
nota zápasí s světlem, hořkost s sladkostí, zlé s
dobrým vůbec. Byť i Bůh na tomto světě příhod­
ným spůsobem o potěšení a blaho lidí se staral,
bývá přece veliká radost nehodami a zlovůlí kalena.
Obloha, jenž se ted! docela jasně a bez mráčku nad
námi klene a hned na to černými bouřlivými mraky
pokrývá, je dobrý obraz nestálosti lidského potěšení.
Kde se člověk nalézá, tamž jsou též slzy. Nechať
se mu daří jakkoliv dobře a blaze, vždy se pod-
loudí nějaká trpkost a starost, člověk v sobě a
podle sebe má prameny zlého, jenž se bez přestání
do pramenů dobra vlévají. Zevní okolnosti aneb
vnitřní slabosti -a nedostatky se ustavičně dobrým
Úmyslům jeho na odpor staví aneb zmenšují jeho
radost. Jestiť také pravidlem zdejšího života, že
kázní tříben a skoušen býti musí; pročež v nejskvě-
lejsí době své není bez nedostatku, bez překážek a
 Kap. 11. O svatém pokoji v nebi, 635

pokušení, jichž stačí, aby štěstí jeho nedokonalým,

anobrž í velmi skrovným učinily.
Tak bývá někdo mnohými důstojenstvími ob­
sypán, ale není dostatečné zámožným. Jiný jest
bohat dosti, ale schází mu vznešenější rod aneb dů­
stojnost. Jeden je velkomyslný, ale svéhlavý a ne­
opatrný. Druhý moudrý, ale ostýchavý. Ten má
znamenité vědomosti, ale bývá ustavičně nemocným;
onen je zdráv a silen, ale nedostává se mu slovút-
nosti. Náman assyrský byl proslulým vojevůdcem,
ale malomocenství ožíralo tělo jeho. Na slovo vzatý
král Alexander umřel v plném květů svého mládí,
dříve než z výsledků svého podniknutí se těšiti mohl.
Podivně jsou radosti a bolesti v světě Biníšeny.
Jedni se smějí, ani druzí pláčou; jiní se radují,
anižto opět jiní zármutkem hynou. Lehké a těžké
srdce mnohdy vedle sebe kráčí. Stává se nejednou,
že pod toutéž střechou se zároveň tu prostírá ubrus
na stůl lc slavnostní hostině, tam klade pohřební po-
krov na rakev. Tak to vypádá s lichými statky
tohoto světa! A při tom to trvá dlouho, nežli jich
dosáhneme. Přináší s sebou mnoho trampot duše­
vních. A jen okamžení zůstávají při nás.
Musíme býti lační, má-li nám chutnati jídlo.
Jen žížnivého může nápoj těšiti. K zdravému spánku
je zapotřebí prací a namáháním se připraviti. A tak
nám vždy něco k úplnému štěstí schází. — Studnice
nebeské blaženosti ale je ustavičně jasná jako křiš-
tál a nemá žádného přimíšeného zákalu. „Tam,“
praví svatý Bernard, „nalezneme všecko, čeho si
přejeme, a nic, čehož si nepřejeme. Starost, pečli­
vost a klam v nebi nepřebývají. Tam následuje po
měnivosti a nestálosti vezdejší úplná stálost a bez­
pečnost; po rozkošech, kteréž ustavičně so ruší, ne­
zrušitelná radost; po nevědomosti vědomí; po tem­
nosti světlo; po slabosti čest a sláva; po otroctví
tohoto světa svoboda Syna Božího, po smrtelném
63G Kap. 11. O svatém pokoji v nebí.

žití život nesmrtelný; po obrazích, které nám víra

a naděj předstírají, pravá skutečnost království Bo­
žího.“ Jaká spokojenost musí s tím vším spojena
býti!
Odpočinutí v nebesích bude odměnou za obtíže
na pouti pozemské. Církevní spisovatel Jan Herold
to odůvodňuje příkladem. Jistá svatá panna z řádu
svatého Dominika zápasila sedm dní s smrtí, tak že
ji všickni přítomní velice litovali. Po smrti se však
zjevila abatiši své a řek la: „Nekonečně dobrotivý
Bůh náš odměnil všecky, i nejmenší skutky, jež jsem
ke cti a chvále jeho vykonala, tak hojně, že
bych se ráda, pakli by to možné bylo, hned zas do
těla svého vrátila a ještě jiných sedm dní smrtel­
ných ouzkostí a bolestí snesla. Neboť nejnepatrnější
věc, jež pro Boha se činí, získá nevypravitelné, ne­
konečné odplaty.“
Tak sklízí spravedlivý v nebi při věčném po­
těšení a pokoji vše, co na zemi při kratičkých stra*
stech rozsel. Není žádného nábožného myšlení, žádného
okamžení modlitby, anižby z něho na věčnosti dů­
kladnější poznání převznešené velebnosti Boží ne*
následovalo. Každý skutek odříkavosti, pokory a
poníženosti pro Boha vykonaný zvýší tam trůn
slávy o stupeň, a rozmnoží korunu blahoslavenství
o jeden klenot. Chudoba, již někdo na se bere,
zvětší statek jeho na věčnosti. Slovem, není činu
pro Boha podniknutého, s nimž by nebylo spojené
odměny na věčnosti. Přihlédneme-li ale ke všem
činům takovým zde na zemi, spatřujeme v nich na­
máhání aneb práci nějakou. Má-li tedy odměna pří*
slušná nastati, musí zajisté, nechať jinak jakéžkoli
vlastnosti má, s svatým, ničím nerušeným, pokojem
spojena býti.
Jak velký ten pokoj bude, lze poznati z slov
svatého Vavřince Justiniána, patriarchy Benátského,
anžto ustavičným vzdycháním na bránu nebeskou
 Kap. 11. O svatém pokoji v nebi. 637
tloukl, volaje: „O b y v ě d ě l i lidé, j a k v e l k ý c h
r a d o s t í v pokoji věčném dojiti mohou!
ó, by m o h l i o k u s i t i , co B ů h p ř i p r a v i l t ěm,
j e n ž ho m i l u j í ! O p u s t i l i by v š e c k u l i k n a ­
vost a lhostejnost, a k rá č e li by s velkou
s i l o u a s r d n a t o s t i po d r á z e s p a s e n í ku
předu.“
P r o t o ž chočřme n o h a m a po zemi, a l e
n e z d r ž u j m e se z d e s ž á d o s t m i s v ý mi , k t e ­
réž k k ra jin á m posledního cíle našeho
v z n á š e t i se ma j í !
Zde na zemi volal král David k Bohu ta k to :
„Já jsem nuzný a chudý: Bože spomoziž mi. Spo­
mocník můj a vysvoboditel můj jsi ty: Hospodine
neprodlívej.“ (Žalm 69. v. 6.) Ohledem na svůj sta­
tek vezdejší nemohl tak mluviti; neboť kraloval nad
Israelskem a Jůdskou zemí. A přece byl chudý,
takže všecky poklady tohoto světa nemohly touže-
bnost duše jeho upokojiti. „Tehdy budu spokojen,“
volal, „až mne naplníš radostí před tváří tvou, Ho­
spodine; rozkoše po pravici tvé budou až do konce.“
(Žalm 15.)
Syn jeho, Šalomoun, měl ještě více bohatství,
slávy a všelikého dobra. Ničehož nebylo, čeho by
vymyšlení lidské žádati mohlo, anižby toho byl ne»
měl. Kalich radostí pozemských byl mu do překy­
pění naplněn. A přece při tom všem byl nuzný a
chudý. Jeho paláce vykládané cedrovým dřevem a
slonovou kostí, jeho nádherný trůn, jeho zlaté ná­
dobí, jeho skvosty a klenoty, zahrady a nesčíslné
jiné věci byly toliko marnosti nad marností, čili
jinými slovy nic v poměru k prázdnotě, která jeho
duši zaujímala.
S nasycením se dostavuje v vezdejším světě omr-
zelost. Rozkoš každá ztrácí skrze časté užívání pů-
vabnost svou. Jinak se vyslovuje svatý Řehoř o ra=
dostech nebeských. „Svatí v ráji budou potěšením
638 Kap. 11. O svatém pokoji v nebí.

nasyceni, alevšak pořád žádati, a žádajíce pořád sy­

cení.“ Tato dvojí vlastnost, jenž v tomto slzavém
oudolí jedna druhé na odpor stojí, bude v nebi v
jedno splývati, tak že z příjemného toužení dosažení,
a z dosažení opětné toužení pocházeti bude.
Nadějí tou kojen volal svatý František z Asissi
při svých bolestech: „Toli slávy mne očekává, že
mi každá bolest rozkoší se stává. Postění se, mrtvení
těla, ležení na holé zemi, noční bdění a modlení,
potupení a snižování je pro mne pravým potěšením
a počítám to za dobrodiní. Každinká bolest mi pů­
sobí radost, an mne za to u věčném pokoji toli
slávy a blaženosti očekává.“
V čem ale bude obzvláště pokoj na věčnosti
záležeti ? — Pravím: v uproštění z všelikého hříchu.
Z nebe všeliká nepravost jakožto nepřátelkyně dobra
a blaha bude vyobcována. Hřích je pramen všeho
zlého a vší bídy, jížto zde podléháme od narození
svého až do smrti. Jenom branou nebeskou mu nelze
prolézt! ‚ neboť ji střeží anděl plamenným mečem.
Jedovaté dechnutí jebo nepřenáší se přes hrázu a
převysoké zdi slavného nebeského města.
Každý z svatých je vytříbený jako zlato v ohni,
sproštěn všech nedostatků pozemských a očištěn
sedmkrát. (Žalm 11. v. 7.) Nenalézá se žádné vý­
mínky u žádného z nich. Ten, kdo jasnější a šťast*
néjší dráhou nevinnosti kráčel, podoben onomu, jenž
bolestnou cestou pokání jíti musel. Na žádné duši
v nebi není skvrny, na žádném místě nespočívá zlo­
řečení. Dědictví nebešťanů v tom smyslu dle slov
svatého Petra je neporušitelné, nepoškvrněné a neva­
dnoucí. (I. Petr. 1. k. 4. v.) Neporušitelné jest, a
proto nemůže blahoslaveným ujiti aneb se ztratiti,
Nepoškvrněné jest, a tudiž nemůže něco nečistého
na sobě míti. Nevadnoucí jest, a proto nemůže žádné
částky své čilosti aneb krásy pozbyti. „Nic n e č i ­
s t é h o n e v e j d e do o n o h o m ě s t a , “ dí svatý Jan,
 Kap. 11. O svatém pokoji v nebi. 639

„aniž co č i n í o h a v n o s t a lež, n ež t o l i k o ti,

k t e ř í ž n a p s á n i j s o u v k n i z e ž i v o t a Be­
r á n k a . “ (Zjev. 21. k., 27. v.) Z tétož příčiny bu­
dou radosti nebeské docela bezpečné.
Tři přátelé se jednou usnesli s stejně utěšenou
ochotností na tom, že všech o trpělivě přijmou, co­
koliv jim přisouzeno bude. Vydali se pak na cesty.
Bylo jim jíti lesem. Překonání jeho slavným tichem
mlčeli také a bavili se každý o sobě zvláště krásami
přírody. Přišedše konečně na kraj, vyměnili my­
šlénky své. Jeden z nich řekl:
„Zdá se jakobychom byli pozbyli řeči? Odkud
to přichází, že tak neobyčejným spůsobem tiše vedle
sebe kráčíme?“ Na to odpověděl druhý: „Rozkošné
výjevy na cestě, již jsme právě konali, bavily ducha
mého tak, že se mi zdálo, jakobych v nebi byl.“ „Tak
mi bylo též,“ doložil třetí: „Věřte mi, tato myšlénka,
jenž se nás v tu chvíli zároveň zmocnila, nepovstala
náhodou. Že všickni nebe na mysli máme, toť dobré
znamení; neboť nás Bůh tam zve. Proč bychom
jeho pozvání nepřijali? Král nebes je nesmírně bo­
hatý a má přehojných odměn pro všecky přátele
své. Byťbychom světu sebe věrněj sloužili, jakou
za to budeme míti odplatu? Co dávají svět a zlý
duch obyčejně přívržencům a následovatelům svým?
Zdaliž bychom se ve světské službě nestali oklama­
nými rybáři? Já jsem nejlepší čásť věku svého,
zdraví své, jmění a, musím se pro Bůh vyznati, síly
duše Své dvorskému žití obětoval, a jak se zdá, ani
toho malého uznání, jež jsem si žádal, nedosáhnu.
Dobře víte, že úsměv vznešených se podobá paprsku
slunečnímu, kterýž v okamžení vzniká a v okamžení
zaniká. Odřekněme se tedy posavadní glužby své
a vstupme do služby toho krále, jemuž žáden ne­
slouží, anižby spravedlivé odplaty obdržel.“
Druzí tuto řeč schvalovali, a všickni tři vstou­
pili do kláštera, kde se jim nějaký čas vše podle
640 Kap. 11. O svatém pokojí v nebí.

přání dařilo. Pozděj ale se poddali onino dva, jež

třetí starší přemluvil, myšlénce, že klášterní život,
jemuž se odevzdali, příliš přísný jest a dobře zmír­
něn býti může. Den ode dne pozbývali více mysli.
Nevědouce sobě rady, vyhledali sobě třetího sou­
druha, kterýž, uslyšev o jejich zármutku, pravil:
„Nejdražší přátelé, nezaměstnáváte se náležitě; nej­
přednější následek toho jest zádumčivost, a ta vás
sužuje, užírajíc vám síl^ a života. Co se mne týče,
necítím, Bohu chvála, dlouhé chvíle, neb žiji tak,
že nikdy bez práce nejsem.“ Divili se tomu, že
člověku, kterýž nebyl více učený a cvičený, nežli
oni sami, čas tak příjemně uplynuje. Zpozorovav
to, mluvil takto dále: Dobře víte, že nejsem učenější,
nežli vy sami. Ale učitel můj naučil mne dobrým
třem slovům, jichž si dobře pamatovati chci. Slova
tato jsou: Hřích, utrpení, odměna. Poručil mi první
napsati inkoustem, druhé červenou barvou, třetí
zlatem. Z tří těchto napsaných slov čerpám jako
z nevyvážitelného pramene všeliké umění své. Ona
jsou knihami, v nichž pilně čítávám. Z toho stano­
viska mne považujte za učeného. Studování těchto
slov činí mně všecky modlitby a všecky obtížné
skutky libými a snadnými; oslazuje mi všecko, co
trpké a ošklivé jest, a dodává mi k nejpernější práci
chuti. Tak se mi žádná chvíle nezdá dlouhou býti.
Nemám věru nikdy zapotřebí, vyslati poslů, aby mi
nazvali hostů, jenž by bavením čas krátili. Z slov
těch jsem se také naučil trpělivě kříž nésti a mi­
nulosti náležitě si připomínati. Slyšte, jak jich
užívám!
1. Hřích je psán inkoustem, černidlem. Při­
pomínám si, patře na toto slovo, smrt, již jsem v
sobě nosil, živ jsa podle světa a žádostí jeho. Lítost
skličuje srdce mé, když zpomenu, jakých hříchů a
nepravostí jsem se dopouštěl; jak těžce jsem Boha
urážel. Svět mne opravdu zklamal; černá brána
 Kap. 11. O svatém pokoji v nebí. 641

pekelná byla na široko rozevřená. Pokud jsem ve

tmách kráčel, přibližoval jsem se vždy víc a více
k propasti záhuby mé. Přemýšlívám o tom oby­
čejně v čase přede dnem, kdežto mne podotud tr ­
vající stíny noční výřečně na temnotu, kteráž v duši
mé panovala, upozorňují.
2. Utrpení Ježíše Krista psáno červenou barvou.
Tajemství života a smrti Ježíše Krista poskytují mi
celou řadu spasitelných rozjímání. Nemohu jich
hloubku vyskoumati aniž jich dokončiti.
3. Nebeská odměna psána jest zlatem. Ona mi
dává příležitost k rozjímání o nekonečných radostech
blahoslavených. Jelikož ale tento předmět nekonečný
jest, nalézám, čím více se do něho pouštím, tím více
látky k rozvažování. Nemohu nikdy říci: tu je
konec, dále nemůže duch můj pokročiti. A tak mi
den mine,
Protož se chopte, prosím vás těchto něko­
lika slov. Předmítejte jich v duchu, kolikrát se vám
líbiti bude. Nikdy nevyčerpáte všecko, co v nich
obsaženo jest.“ — Klášterníci si dali říci, a nikdy
více nedopouštěli se vrtkavosti v voleném stavu
svém.
Jedenkaždý, kdo ztrácí mysli při boji o své
věčné spasení, nechať si připomíná Blova Spasitele,
řkoucího k učedlníkům svým: „Vy s i c e n y n í zá­
r m u t e k m á t e ; ale o p ě t v á s u z ř í m a r a d o ­
v a t i se b u d e s r d c e v a š e , a r a d o s t i v a š í
ž á d e n n e o d e j m e od v á s.“ (Jan. 16. k., 22. v.)
Nechať také zpomene na slova Isaiáše proroka, anžto
dí: „Ti, k t e ř í ž j s o u v y k o u p e n i Hos podi ne m,
n a v r á t í se a p ř i j d o u na S i o n s c h v á l o z p ě -
vem: a v e s e l í v ě č n é b u d e n a h l a v ě j e j i c h ;
r a d o s t i a v e s e l í doj dou, i p o m i n e b o l e s t a
úpění. (Isai. 35. k,, 10. v.)
Ó nebeský J e r u s a lé m e , slávo vyvole­
ných, k t e r é s r d c e by n e c h t ě l o , s l y š í c o ne-
642 Kap. 11. O svatém pokojí v nebi.

v y s t í ž i t e l n ý c h v ý t e č n o s t e c h t v ý c h , t ebe
m i l o v a t i a p o t o b ě t o u ž i t i ? — J a k o zlato-
sk v o u c í r o z b ř e s k b u d o u c n o s t i vidím tebe
j i ž n y n í s k r z e v í r u svou. A byť by t ě l o
mé z ů s t á v a l o n a z e m i , d u c h můj v z l é t á k
t o b ě , d o k a v a d mne s m r t n e r o z l o u č í , a b y c h
p o t o m zas v t o b ě odp o č i n o u t i m o h l s t ě l e m
i s duší po v z k ř í š e n í u vě čnosti.

Kapitola XII.
0 věčném trvání blahoslavenství.
K dokonalosti odměn nebeských náleží bez po­
chyby věčné trvání jejích; neboť, jestližeby jen ně­
jaký čas trvaly, museli bychom jich nazvati krát­
kými radostmi a tudíž nedokonalými. Všeliký čas
je v poměru k věčnosti jen krátkou, ba kratičkou
dobou; méně nežli kapka vody v moři, méně nežli
zrno písku na břehu mořském. Toť všeobecně
uznaná pravda. Ústa neomylné moudrosti ji vyřkly
a lidské svědectví je potvrzuje. Když se Spasitel
s učedlníky svými rozloučiti měl, připověděl jim, že
toto rozloučení jen „maličkou chvíli“ trvati bude,
ačkoliv jim znamenitě dlouhá doba mezi opouštěním
a opětným spatřením Ježíše uplynula. „ Mal i čko, “
ř e k l P á n , „a j i ž n e u z ř í t e mne, a o p ě t ma­
l i č k o , a u z ř í t e mn e : n e b j d u k O t c i . “ Praví
nám pak písmo svaté, že apoštoli za příčinou krát­
kého tohoto odloučení zarmouceni byli; kterak by
nezastihl zármutek nepoměrně větší srdce jejich,
kdyby měla přijíti chvíle, v kterou by patření na
Boha konec vzíti mělo a Ježíš by řekl: „Nyní,
přátelé moji, kteříž jste tak mnoho ‚tisíc let v bla­
ženosti mé pohostinu, ba domácími mými a tak li­
bými spoludědicemi byli, odejděte ode mne; jáť
 Eap. 12. O věčném trvání blahoslavenství. 643

skryji tvář svou na věky před vámi, nikdy více mne

nespatříte!“ Rci, milý čtenáři, zdaliž by mohl takové
nebe skutečně nebem jméno váti? Nebylo-li by usta­
vičné děsivé pomýšlení na to, že již chvíle rozlou­
čení s Bohem přichází, pravým mučením ? — Avšak
Ježíš Kristus připovidá učedlníkům svým, „že jeho
opět uzří a pak zármutek jejich v radost se pro­
mění.“ (Jan 16. k., 20. v.) Jakouž tedy mohl radost
předpovídati, ne-li věčnou? Jinak by jim jen větší
žalost z opětného odloučení na věky způsobil. Radost
nebeská nemůže a nesmí tedy, má-li dokonalou býti,
jenom nějaký čas trvati.
Každá sebe delší doba může jen krátkou chvílí
nazvána býti. „Ovšem,“ dí bvatý Augustinus, zdá
se nám některá doba velmi dlouhou, avšak jen potud,
co neminula; jak mile se ale na konci jejím octneme
a nazpět pohlédneme, zmizí délka její a pozůstává
toliko pojem krátkosti.“
Naše žití je krátké, toť všeobecné přísloví. Ale
nejen naše, nýbrž i žití praotců v starém zákoně,
o němž se dočítáme, že několik století trvalo, nesmí
jinak, než krátkou chvílí nazváno býti. Jak důt-
klivě nás na to upozorňuje písmo svaté samo! Ote-
vřemedi pátou kapitolu první knihy Mojžíšovi, po­
tkáváme se s tak kratičkým posouzením onoho dlou­
hého věku patriarchů, že nad tím ustrnouti musíme.
0 nejdelším věku lidském nemluví písmo svaté jinak,
leč: živ byl toli a toli set let a umřel. Zdá se, že
zřejmě před oči nám staviti chce pravdu, že mnoho
dnů vezdejšího žití před Bohem jest pouhá maličkost.
Avšak i před námi celé ony dlouhé doby ne*
jsou víc, než minulá okamžení. Zmizely jako mlha
v paprsku slunečním. V knize moudrosti přirovnává
se život lidský k stínu, který přes povrch země pře­
bíhá, k poslu, který kvapem cestou spěchá, k lodi,
která vlnami mořskými prochází, anižby zůstavila
stopy po sobě, k ' ptáku, který povětřím proletuje,
644 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství.

anižby dráhu po něm bylo lze určiti, k šípu, který

vystřelen byv z luku k cíli doráží.
Jak patriarchové sami o dlouhém vezdejším žití
soudili, lze poznati obzvláště z sedm a čtyřicáté
kapitoly první knihy Mojžíšovy. „Když za Josefem
egyptským stařičký otec jeho Jakob a bratři byli
přišli, všed Josef oznámil Faraonovi, řka: Otec můj
i bratři moji, s ovcemi svými a skoty a se vším,
což mají, přišli z země chananejské: a hle zastavili
se v zemi Gessen. — f„ekl tedy král k Josefovi:
Země egyptská před tebou jest; v nejlepším kraji
kaž jim bydliti a dej jim zemi Gessen. — Potom
uvedl Jozef otce svého před krále a postavil ho
před ním. Tázal se pak Farao Jakoba: Kolik jest
l e t života tvého? I odpověděl Jakob: „Dnův pu­
to v án í mého j e s t sto t ř i c e t i let k rátk ý c h
a zlých.“
Ještě tuplivěj mluvil nábožný Job o žití svém,
řka v šesté kapitole: „Dnové moji rychleji pomi­
nuly, nežli od tkladlce plátno odstřiženo bývá.“ —
„Pominuli jako lodí, jako orlice letící na pastvu.“
(9. k.) Poučně pak se vyslovil takto: „Člověk na­
rozen z ženy, krátkého jest věku. Jako květ vy­
chází a setřín bývá, a utíká jako stín, a nikdy v
témž stavu nezůstává.“ (14. k., 1. a 2. v.)
Lidé se jen na povrchu země vyskytují; zůstá­
vají jenom chvíli zde, a tratí se opět. Kdo na břehu
rozsáhlé vody na hru vln popatří, uvidí zajisté, jak
častokrát jedna vlna skořepinu na písek vyhodí a
druhá ji hned na to zase nazpět bere a pohlcuje.
Toť ohraz našeho žití. Z nesmírného moře věčnosti
vyhazuje jedna vlna času člověka na zem, druhá již
za ní ho nazpět bere a v sobě potápí. První vlna
je hodina narození, druhá okamžení smrti.
Rychle a kvapně, jakoby o závod běželi, při­
c h á z í a odcházejí lidé, každý z nich vztahuje ruku,
aby uchopil pochodeň života a to jak mile ji v ruce
 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství. 645

má, již zbásíná. Jistý pohanský básník nazval krátké

živobytí lidské stínem stínu. Jiný mluví o času a
žití lidském takto: čas podobá se tiché řece. Z lehká
a z volna plyne tato v nedohlednon dálku. Pod
průhlednými vlnami svými ukazuje radosti. Srdce
lidské plaví se po vrchu jejím. Vidí skvosty na dně,
spatřuje na břehách rozmanité rozkoše. K oněm jej
táhne ustavičná touha, avšak nemůže se ani na témž
místě zdržeti ani tak hluboko se ponořiti, aby na
dno dosáhnouti mohlo. S pouhým klamavým po­
hledem musí býti spokojeno. A podaří-li se mu
zachytiti jednu z těch květin na dně, již se tato
také utrhne a čilost svou ztrácí. Pohlédne-li na
břehy, tam vše budí v něm naději, ale žádné věci
oučastným se státi, při žádné Be zastaviti nemůže.
Přiblíží-li se k jednomu předmětu naděje své, hned
ho láká jiný vzdálenější více; a tak opouští jednu
touhu druhou, anižby přišlo k nasycení.“
„Žití lidské podobá se rosné kapce kteráž jén
hodinu v slunci se třpytí. Ovšem mnohé barvy se
Bkvějí v ní, ale žádná není podstatná. Y okamžení
jedna vzniká, druhá zaniká. Nejjemnější dechnutí
větru zatřásá listem, na němž všecka ta krása spo­
čívá, a promění světlou záři, v níž se zdálo celé
nebe jako v zrcadle obsaženo býti, v tmavý neou-
hledný stínek aneb třesoucí se mihot všech barev,
tak že jednu od druhé rozeznati nelze. Jeden je­
diný, poněkud ostřejší paprsek slunce vypije celou
kapku, ona seschne a tak zmizí všecka nadhera její.“
Věru,“ praví Job v šestnácté kapitole, „ k r á t k á
l é t a m í j e j í , a c e s t o u, k t e r o u se z p ě t n e n a ­
vr át í m, ‚ j iž se b e r u . — D u c h můj z e m d l e n
bude, d n o v é m o j i u k r á c e n y b u d o u , a t o l i k o
mi h r o b p o z ů s t á v á . “
S takovým citem zajisté nemůže žáden k rado­
stem tohoto světa obrátiti touhy své, a při tom za-
poměti na věčné blahoslavenství. A proč? — Od^
646 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství.

poved jest snadná: poněvadž nestálost vezdejšího

štěstí nikterak touhy duše nasytiti nemůže. Dobře
zajisté měl onen, kdo se vyslovil tak to : „Já se
nemohu těšiti, leč z toho štěstí, jež mi dni jako
okamžení uplývati nechá, kdežto okamžení cenu
6toletí v 6obé obsahují.“ (Agath.) Na první pohled
se v slovech těchto zdá býti neshoda. Jakž mohou
dnové ubíhati jako okamžení, a okamžení míti cenu
6toletí ? Při bližším popatření nalézáme však ve
výroku tomto povahu věčného blahoslavenství. Tam
uplynou dnové jako okamžení, neb Bůh sám do­
svědčuje. v písmě svatém, že jest před ním tisíc let
jako den jediný; tam uplynou dnové, pravím v bla­
ženosti ducha úplně uspokojující jako okamžení;
kdežto sladkost každého okamžení bude, tak velká
že se vyrovná stoletím v rozkoších této zemi.
Kdyby takových nekonečných a všecko převy­
šujících radostí se nám nedostalo, zůstala by touha
po blaženosti neukojená, čas je příliš kratičký pro
nás také z té příčiny, že jen okamžení z něho užiti
můžeme. Jen přítomnost jest naše. A ani totož
okamžení není nikterak bez hořkosti. Mění-li se
přítomnost, obsahuje chvíle následující v 6obě hrob
předešlé. Žití už ubývá, když člověk ještě roste.
Již na kolébce se přikolóbává každý k smrti. S
narozením těla narodila se zároveň smrť jeho. Žití
ubývá nejinak, než svíce, jak mile se rozžhne. V
okamžení, co svit vyniká, jí uhořívá.
Svatý Jarolím potvrzuje tuto myšlénku násle­
dujícími slovy: „Denně umíráme a měníme se, ač­
koliv se nám zdá, že nesmrtelní jsme. I to, co v
tomto okamžení mluvím, co nyní se ňapisuje, co
přečítám a přehlížím, toli času, kolik k tomu po­
třebuji, ujímá době, kterouž ještě žíti mám. Každé
nové pomyšlení ubírá mi času žití mého,“ (Listy k
Heliodorovi.)
 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství. 647

Aby náležitě znázornil, že zde jenom stíny a

nikoliv skutečné radosti čas vyplňují, podotknul
dobrý znatel srdce lidského, jistý básník starého
věku, že na každých slunečných hodinách, dle nichž
se ostatní zpravují, stín rychle ztravuje hodiny a
dny, anižby se víckrát vrátili.
Svatý Augustinus dí ohledem na krátké trvání
lidského živobytí‘. „Ten, kdo dnes po zemi chodí,
zítra v ní snad pochován bude; a ten, jemuž včera
snad celá země stačiti nemohla, spí dnes docela po»
kojně na šesti stopách půdy.“
Snažil jsem se, krátké trvání lidského živobytí
obzvláště zřetelným spůsobem oku představiti, aby
tím dokonalej milost Boží, jenž nás za tak maličké
namáhání nekonečně a věčně odměniti chce, patrna
byla. Velmi krásné myšlénky o tom vyslovil svatý
Augustinus, řka: „Bůh nabízí nebe ke kupování.
Tážete se po ceně? Cena sestává z vašeho namá­
hání. Bůh nežádá vašeho zlata, ale vaší práce.
Odpočinutí bude věčné; radost přetrvá bezpočetná
století; potěšení nebude míti konce. Dosáhnete tedy
věčný život a ustavičně trvající pokoj za práci svou.
Jakáž ale práce zasluhuje věčného uznání? Pakliže
po právu soudíte, musíte vyznati, že věčný ‚pokoj
má býti věčno n prací vydobytý. Avšak nestra­
chujte se; neboť Bůh jest nad míru milostivý a
milosrdný. Kdybyste zde od věků byli pracovali,
nebyli byste přece pokoje nalezli. A rcete, kdy
byste zde toho dosáhli, co věčného namáhání hodno
jest? — A eihle, Bůh dí: „Co já dám, nebude míti
konce.“ Ó! jak převelká jest štědrost jeho. On
žádá, abyste pracovali, ale ne milliony let, ne tisíc
aneb pět set let, nýbrž jen tu krátkou dobu pozem­
ského putování vašeho. Po něm má po čiti odpo­
činutí, jež žáden čas ke konci nepřivede. Nuže
vidte, jak maličko platiti máme, takořka jedno zrnko
za bezpočetné poklady, jeden prášek za nesmírný
648 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství.

statek ‚ okamžité zarmoucení za věčnou slávu a

radost.“ (Vykl. k žalm. 118.) Tak se smí člověk,
jenž zde na zemi ani okamžení pánem není, jenž
slabý jako polní květ a nestálý jako van větru jest,
chlubiti s věčností, kteráž vše, co moc Boží posky­
tnouti může, obsahuje!
Z toho pak můžeme se naučiti, vážiti sobě ne­
konečnou cenu času, který nám k vykonání práce
svěřen jest, jížto k koupení nebes potřebujeme.
Bereme-li ohled na tento výsledek, můžeme i nás
vezdejsek okrom všeho napřed řečeného nazývati
věčností, neb v sobě obsahuje kořen ke všemu, co
u věčnosti zraje. Na vezdejšku zakládá se vše, co
nás andělům připodobniti aneb znamením zavržení
opatřiti může! Každé okamžení dobře vynaložené
může kupní cenou věčného štěstí nazváno býti. Pro-
marníme-li čas nerozumně, ztratíme nároky na věčné
království Boží. Necháme-li čas po prázdnu uply­
nouti, nečinímedi totiž ničeho k zasloužení našeho
blaha, zahazujeme koruny, jichž andělé nosí, a opou*
štíme paláce, abychom pod chatrným stánkem v
širém poli bydleli.
N e v y p ó u š t ě j m e t e d y čas z r u k o u s v ý c h
j i n ý m s p ů s o b e m , než j a k o p e n í z e za něco,
j e ž s t e j n o u c e n u má. N e c h t ě j m e s č a s e m
j i n a k n a k l á d a t i , než z ž i v o t e m s v ý m; ne­
d á v e j m e j e j o d s e b e , leč s n e c h u t í a bolem,
to lik o ohledem na krásnější budoucnost
n a v ě č n o u n e d ě l i , j a k o ž t o s l a v n ý den po­
k o j e a o d p o č i n u t í v P á n ě , a v p o z ř e n í na
c t n o s t a to b l a h o s l a v e n s t v í , j ež l e s k u svého
n i k d y pozbýt i n e mů ž e ! V y n a k l á d e j m e k a ž d ý
den, jehož nám Bůh p r o p ů j č u j e , j a k o ž t o
čas p i l n ý c h žní, a by cho m b o h a to u ú ro du
s o b ě n a s h r o m á ž d i l i , ne p r o t u t o z e mi , al e
p r o n e b e . P o s p í c h e j m e , j a k o v d o b ě t rhu,
 Kap. 12. O věčném trváni blahoslavenství. 649
k t e r ý se v í c k r á t n e v r á t í . Budíme p i l n í , j a k o
b y c h o m p r a c o v a l i v z l a t é m dole, n a n ě j a ­
kou dobu nám k užívání svěřeném !

Takto nemůžeme sice upříti, že toto vezdejší

žití přece nějakou vzácnost do sebe má. „Avšak,“
dokládá svatý Augustinus, vůdce náš v tomto vzne­
šeném vzletu myšlének, „buďme pamětlivi toho, že,
když nás pomijející poklady tohoto 6věta těší, když
věci, které samy o sobě dobré nejsou, nám rozkoše
spůsobují, mnohem vznešenějším a líbeznějším spů-
sobem na ono dobro patřiti budeme, kteréž 6tálé a
neproměnlivé jest, jehož převznešený duch žádné
minulosti nezná a žádné budoucnosti neznamená!
Vezdejší věci, jež dobrými se zvou a nám potěšení
působí, mohou jen potud skutečně a opravdivě do­
brými býti, pokudž od toho přicházejí, jenž nejvýš*
sím dobrem jest.“ (Výkl. k žalm. 26.)
Svatý Eucharius psal příteli svému Valeriánovi:
„Ohledem na lásku k tomuto živobytí mluvím teď
s strany Boží takto k tobě: Jestliže tak velkou slad­
kost v tomto bídném a pominutelném žití nalézáš,
neměl bys tím více váben býti tím ‚ jež věčně bla­
ženým bude? - Rci, zdaliž byB sobě nepřál, aby
se to, co ti tak mnoho rozkoší působí, věčným
stalo? Zdaliž by pak nebyla právě účinkem pro­
dloužení každá radost ztisícnásobněna?“
Berem-li tedy vezdejší žití v ohledu na příjem­
nosti jeho, musíme opět vyznati, že v sobě dokona­
losti neobsahuje, alevšak k dokonalosti dospěti může,
pak-li by místo času nastoupila v něm věčnost.
Chtějíce účastnými býti dokonalosti, vztahují se
všickni o té věci rozjímající lidé k věčnosti. Tak
píše svatý Bernard u výkladu následujících slov de*
vadesátého žalmu: „Dlouhostí dnů naplním spra­
vedlivého, a ukáži jemu spasení své,“ toto: „Což
650 Kap. 12, O věčném trvání blahoslavenství.

jest tak dlouhé, jak ono, co konce nemá? Dobrý

konec je život věčný; dobrý konec jest ten, který
sám konce nemá. Pravý den je ten, který nemá
západu slunce a večera. Proto žijí jen ti v pravém
smyslu slova dlouho, kteříž nikdy neumírají.“
Bůh sám dokonalost spojuje s věčností a tako­
vým spůsobem bude založena radost blahoslavených;

1. V zachování věčné úmluvy Boží.

čteme v sedmnácté kapitole první knihy Moj­

žíšovy následující slova: „Když Abram v devadesáti
a devíti letech býti počal, ukázal se mu Hospodin,
a řekl k němu: Jáť Bůh všemohoucí, chodiž přede
mnou a budiž dokonalým. (Jako služebník před
pánem, učedník před mistrem, vojín před vůdcem
a syn před otcem, chod přede ranou, abych tě vždy
na očích měl, bud věrný, pilný a snaž se vůli mou
vyplniti. Budiž blahoslaveným, neboť blahoslaven
jest, kdo vždy na přítomného Boha pamatuje. —
Tak vykládá sv. Efrem tato slova.) A učiním smlovu
svou mezi sebou a tebou, a rozmnožím tebe velice.
I padl Abram s největší úctou před Hospodinem na
tvář. I řekl jemu Bůh: Ustanovím úmluvu svou
mezi sebou a tebou, a mezi potomky tvými po ro­
dech jejich za úmluvu věčnou, abych byl Bohem
tvým i semene tvého po tobě, A dám tobě i se­
meni tvému zemi putování tvého, všecku zemi cha-
nanejskou k vladařství věčnému, a budu Bohem po­
tomků tvých.“ Slova tato patrně nejen Abrama a
potomků jeho dle těla, nýbrž i pozdních národů z
semena připraveného království Božího na dobrou
úrodu] vzrůstajících se týče. Semeno království
Božího připraveno v starém, seto bylo a vzrůstá
v novém zákoně a dospěje žní v věčnosti. Obsah
úmluvy pro starý zákon jest svěření země cha-
nanejské (zaslíbené) k časnému panování nad ní;
 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství. 651

v novém zákoně -ale poukazují tato slova zároveň

na zaslíbené místo v nebesích, a tím nabývají úpl­
ného smyslu, neb jen tam lze najiti kralování věčné,
anžto na zemi, co časem vzniklo, časem také, jak
vidíme, zaniká. Hospodin připojil k tomu, že tak
učiní, aby se objevil jakožto Bůh. Kdež se ale ukáže
vznešenějším spůsobem jakožto Bůh, ne-li v nebi?
Ó, jak tedy plesati budou svatí, majíce ú m l u v u
v ě č n o u na své straně, úmluvu Boba tak věrného
v vyplnění přípovědí svých, že dříve nebe a země
by pohynuly, nežliby se nejmenší slovo jeho ztratilo!
Těšiti bude blahoslavené
2. Věčné bezprostřední kralování Boží.
„ Ho s p o d i n k r a l o v a t i bude na věky věků,“
tak plesá král David již zde na zemi při pouhém
pohledu do budoucnosti. V pravdě mají tato slova
velmi mnoho potěšitelného v sobě, stavíme-li naproti
bezprostřednímu kralování Božímu to, co se zde na
zemi děje. Jak to král David spatřoval za doby
jeho, tak to vidíme za naších časů. Hospodin kra­
lovati bude, a ne lidé zlému nakloněni, a co to
znamená, pochopíme nejlépe z popisu jednání po­
zemského, jak jej Bohem osvícený žalmista v devá­
tém žalmu poskytuje. Pravíť: „Zde honosí se hříš­
ník v libostech duše své a nešlechetný dobrořečí
sobě. Hříšník hněvá Hospodina, pro množství hříchů
nedbá na nic. Není Boha před očima jeho; zprz­
něné jsou cesty jeho každého času. Soudové Boží
vzdáleni jsou od něho; nade všemi nepřátely svými
hrdě si počíná. Ústa jeho jsou plná zlořečení a
hořkosti a lsti, pod jazykem jeho těžkost a bolest.
Sedí v zálohách b bohatci skrytě, aby zabil nevin­
ného. Oči jeho po chudém vzhlédají; číhá skrytě
jako lev v jeskyni své. Číhá, aby uchvátil chudého,
ješto osidlem přitahuje ho.“ — Odvracuje oči od
takového panování nepravosti na zemi, pozdvihuje
652 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství.

se David k nebi a praví s srdečnou utěšeností:

„Hospodin královati bude věčně a na věky věků.
Ten pak bude souditi okršlek země, čili shromáždění
všech lidí, v pravosti, souditi bude národy v spra­
vedlnosti. Hospodin bude outočištěm chudému, spo­
mocníkem v čas příhodný, v soužení, a neopustí
hledajících jeho.“
V svatém řízení svém nebude trpěti Bůh ani
křivdy nějaké, ani uškození aneb potlačování, jimž
by hřích a nepravost nad ctností zvítězily aneb
panovaly. Bůh bude outočiště chudých a pronásle­
dovaných, čili jeho ruce budou silnou obranou proti
všemu zlému. Nic škodlivého se nebude moci při­
blížiti, dokavad Bůh ochranu svou poskytovati bude,
tudíž věčně, ó, jaká srdečná radost uhostí se z
toho mezi všemi blahoslavenými, že se nikdy, nikdy
více nebudou museti obávat nájezdů a ouskoků ne­
přátelských, klamu, podvodu, obelstění, křivého svě­
dectví, pomluvy, utiskování a potlačování! Bezpro­
středné kralování Boží bude tak dokonale zřízené,
že vše, čehož si srdce lidské přáti bude, převýší.
Tam bude slabý silným, ale nevynaloží sil svých k
uškození jiným; tam bude sprostý moudrým, ale
neužije chytrosti zvé k úskokům proti bližním svým;
tam neznámý znamenitým, ale nebude chtíti při po­
výšení svém pýchou urážeti bratří svých; tam bude
málomluvný výřečným, ale nedá jazyku svému ublí­
žiti cti a dobré pověsti soudruhů svých. Věčná
ruka Páné, nezměnitelná a neunavená takový stav
věčně udrží. Y každém okamžení budou blahosla­
veni dobro takového kralování tisiceronásobně sobě
zvětšovati přesvědčeností, že na věky od nich od­
ňato nebude. Pomysleme k posouzení onoho blaho-
citu, jak nás zde na zemi těší ochrana a outočiště
kratičkého trvání! Jaká slast bude tedy spojená s
ochranou dobrého řízení v věčném království Božím!
Potěšení bráti budou pak blahoslavení.
 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství. 65S
3. Z věčného přebývání v domě Otce nebeského.
Veliké věci očekávají svaté v městě Božím. Již
v starém zákoně to vyslovil prorockým duchem
tlumočník vůle a chvály Boží, král David. „Veliký
jest Hospodin“ praví, „a velmi chvály hodný v městě
Boha našeho, na hoře svaté jeho. K plesání vší
země založena jest hora Sion, město krále velikého.“
Dle toho, co jsme v rozjímání o nebeské vlasti po­
savad zpozorovali, rádi přisvědčíme slovům těmto.
Veliký zajisté jest Bůh obzvláště na svaté hoře ne­
beského města. Tam nelze, leč s svatým úžasem
pozdvihnouti očí svých. Avšak žalmista praví dále:
„Bůh v domích jeho poznán bude, když pod ochranu
přijme spravedlivé.“ Jak potěšitelné je přebývání
v pevných, bezpečných a nádherných domech této
zemi! Praví se o vznešených osobách a obzvláště
panovnících, že mají šťastné a rozkošné přebývání
na zemi. Ale ačkoli by se vše, co země krásného,
nádherného a rozkošného poskytuje, v jedno sebralo,
v jednom paláci nashromáždilo, nebyl by přece ani
dost málo k přirovnání k domu Otce nebeského.
Udává se nám v dějepise, že skutečně králové mnohdy
vše, co k potěšení a rozkoši sloužiti může, sbíra­
li, sestavovali, z dalekých krajin země shledávali,
na lodích přes moře připravovali a na odiv světu
ukazovali; avšak nic neprovedli, coby poněkud jen
městu Božímu rovnati se mohlo. Král David sám
o tom mluví takto: „Králové země shromáždili se,
a sešli se v jedno, -ale uzřevše město Boží divili se,
předěšeni a pohnuti jsou. — J a k j s m e s l ý c h a l i ,
ř k o u , t a k j s me t o s p a t ř i l i v m ě š t ě H o s p o ­
d i n a m o c n o s t í , v m ě s t ě Bo h a n a š e h o : B ů h
z a l o ž i l j ej na věky.“ Co nemůže zde na zemi žáden
král poskytnouti ‚ to přidělil Bůh domu svému:
v ě č n é t r v á n í . Nejtvrdší kámen, nejstálejší
křištál ‚ nejlepší zlato: vše ztýří časem. Nic
nemůže dlouho obstáti před porušením, jež jako
654 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství.

Bmrť živé, tak podobně bezživotné věci ztravuje.

Kdoby všeho byl na této zemi užil ‚ kdoby sje­
dnotil království všech králů, nenalezl by přec
při pohledu na příbytek svatých, jenž se tak jed­
noduše a skromně jen domem nazývá, jiného slova,
než vykřiknuti úžasu a největšího podivení, ó jaká
slast obejme tedy ty, již v onom domě budou moci
říc i: ‚Přijali jsme Bože milosrdenství tvé u prostřed
chrámu tvého. Jakož jméno tvé, tak i chvála tvá
nechat se roznáší po všech končinách. Pravice tvá
plna jest spravedlnosti.“ Zdaž by byla dokonalá ra­
dost, kdyby někdo toliko na chvíli, na sto, na tisíc,
na deset tisíc a více let v nejskvostnějším paláci
přebývati'směl, a při tom přesvědčen byl, že jej
jednou opustiti musí, aby napotom v chatrné chýši
přebýval? Nevidíváme-li to zde častokrát, že právě
naopak loučení bolestnější jest, když jsme déle na
tomtéž místě trvali, nežli když jsme se tam jen
kratičký čas zdrželi? Nechce zajisté Bůh věrným
přátelům svým takového zármutku připraviti. Věčné,
příjemné a vždy líbeznější bude přebývání v nebe­
sích. Dokonalost blaženosti toho vyžaduje, a bytost
Boží sama bude nejskvostnější okrasou jeho, aby ti,
jež za přátele své vyvolí, věčné přízně požívali. I
byť by sebe déle někdo u Boha byl, nalezne vždy,
že ještě nevyčerpatelné zásoby dokonalostí v něm
skryty jsou, tak že čím více věků uplyne, tím tou-
žebněj po poznání Božím dychtiti musí. Protož i
v svatě předtuše volá žalmista: „Veselte se, obej­
děte tento Sion, obstupte jej; přiložte srdce svá k
uvažování stálosti jeho a sčítejte domy jeho, abyste
vypravovali o tom pokolení potomnímu, že Bůh,
kterýž jej připravil, Bůh jest na věky i na věky
věků, a že nás spravovati bude na věky.“ Kdožby
nechtěl souhlasiti s pobožným tímto přátelem Božím?
Kdožby nechtěl rád myšlení své k nebeským těm
bytům povznášeti, aby k skutkům ctnosti a spra­
 Kap. 12. O věžném trvání blahoslavenství. 655

vedlnosti nakloněn byl? Kdožby nechtěl volati s

ním: Veselte se, dobývejte Sionu, snažte se dosáh­
nouti přístupu do věčných příbytků Božích! Vždyť
nás tam očekává
4. Věčné přátelské obcování s Bohem.
To osvědčuje kniha moudrého Jesusa, syna Si­
rachova, řkouc: „Kdož se bojí Boha, a činiti bude
dobré, a kdož se přidržuje spravedlnosti, dosáhne,
že vyjde jemu vstříc jako matka počestná a jako
panenská nevěsta příjme ho. Krmiti jej bude chle­
bem života a rozumu, a vodou moudrosti spasitelné
napojí je j: a utvrzena bude v něm spravedlnost, a
zdrží ho, a nebude zahanben, a povýší ho u bliž­
ních jeh o ; a u prostřed shromáždění otevře ústa
jeho, a naplní ho duchem moudrosti a rozumu, a
rouchem slávy oděje ho; radost a veselí shromáždí
naň, a j m e n e m v ě č n ý m d ě d i č n ě o b d a ř í ho.“
(Sir. 15. k. 6, v.) Jak outlé lásky plné jest toto
přijetí!
Jisto jest, že i zde na zemi Bůh nám na blízku
prodlévá, avšak zde jest čas práce a zasluhování,
protož má každý den své břemeno, svou obtíž. Ji­
nak ale to bude vypadati v nebi. Tam bude bu­
doucnost a přítomnost jedna. Blahoslavenství sva­
tých nebude ničím rušeno aneb přetrženo. Po desíti
tisících letech právě tak znamenité bude, jako na
začátku. Svatým se nenaskytnou nikdy ani péče,
ani starosti, aniž jaké nepříjemnosti.
Naučme se tedy milovati život věčný! Jak
mnoho bychom měli proň učiniti, anžto vídíváme,
jak úsilovně a obětavě mnozí pro zachování tohoto
pominutelného živobytí činnými jsou ! Svatý Jan
Zlatoústý v tom ohledu dí k posluchačům řečí jeho :
„Jakýchžkoli prácí byste podstoupili, jakýchžkoli
zármutků byste trpěti m ěli: za nic vám jich sluší
pokládati u přirovnání k životu věčnému.“ — Po-
 (J56 Kap. 12. O věčném trván! blahoslavenství.

znáti to lze též z převelkého namáhání, jakýmž zlý

duch lidem překážeti chce, aby nevystoupili na výši
slávy, s které on svržen byl. Za ráj pozemský sli­
boval prvním lidem jen jablko; za nebe nabízí li­
dem celou zemi se všemi poklady. — Považte jak
mnoho štěstí a blaha duši očekává, kterážto usta­
vičně, bez změny a překážky v dobrém postupuje,
kteráž žití v sobě má, jež konce nevezme, jež pro*
sté všeho nebezpečenství, nepodrobené starostem,
zármutkům, bolestem, z všelikého blaha a štěstí se
těší! ó zajisté, abychom takového stavu došli, rádi
nepřátelům odpustíme. Těžká to věc je s t; ale po-
patřte jen na odplatu ! Věru nebudem leniví v umrt­
vování těla svého, abychom jej duchu podřídili.
Ovšem trpká to věc jest; ale pohlédněte na od­
měnu ! Nebudem váhati s trpělivostí všecky nehody
snášeti, jichž se nám do kalichu našeho dostane.
Hořké to pití je s t; ale popatřte na sladkost, která
následovati bude 1 — Věru, nesmí nám býti žáden
čas příliš dlouhý, žádné namáhání příliš velké, žádné
utrpení příliš odporné; neboť Bůh namnoží dnů
svým svatým, poskytne století misto roků a popřeje,
by přebývali věčně před tváří jeho.“
„Buďme toho pamětlivi, že tento vezdejší život
jen jitřena našeho pravdivého žití jest. Viditelné a
dočasné věci nechať nasycují žádosti nižších tvorů,
naše duše ale nechať se povznesou z tohotn nízkého
obmezeného světa vzhůru k nekonečnosti, k nesmr­
telnosti, kde zlaté ovoce spravedlivým zraje; k ži­
vobytí, které, když století pominou, nebude ukon­
čené, k budoucnosti, která vždy zůstane! Žáden ja­
zyk nemůže dokonale pojem vysvětliti, který v
jediném slově „nesmrtelnost“ obsažen jest-
Skrze toto slovo ustupuje před duší daleko na­
zpět celá země se vším skvostem jejím a mizí v
nivec, neb nemá trvání bez konce, není nesmrtelná.
 Kap. 12. O věčném trvání blahoslavenství. 657

Slovo „nesmrtelnost“ přeniká všecku česť a slávu

tohoto světa.“
„Století a o p ě t s t o l e t í u to n o u v ne­
s m í r n ý c h h l u b i n á c h v ě č n o s t i ; l es k z e v n ě j ­
ších p ř e d n o s t í z b l e d n e ; h l a s v š e l i k é svějt-
ské v ý m l u v n o s t i o n ě mí ; z á m ě r y l i d s k é mou­
d r o s t i dojdou konce svého; u č e n o s t v ě h l a s ­
n ý c h m u ž ů p ř i j d e v z a p o m e n u t í ; ř í š e se
z b o ř í ; h o r y se r o z s y p o u ; z e m ě s a m a r o z ­
p a d n e se v p o p e l a p r a c h : a l e d u š e člověka
n e p ř e s t a n e žíti. D u c h o v é s p r a v e d l i v ý c h
budou viděti zboření a zahynu tí světů a
b u d o u b l a ž e n i v oné říši, o d k u d ž s m r ť v y ­
l o u č e n a j e s t a k d e se n e v í a n i o h ř í c h u
ani o b o l e s t i . “

Kapitola XIII.
0 přípovědích života věčného,
v p í s m e c h sv. n o v é h o z á k o n a o b s a ž e n ý c h .

Nejsladší a nejkrásnější slova pronesl Ježíš

Kristus sám o životě věčném. Při každé příležitosti
obracel naň pozornost a mluvil tak, že snadně po­
znati lze, že vůle Boží ohledem na nás hlavně k
tomu směřuje, abychom tohoto vznešeného cíle, t.
života věčného, dosáhli. Jest nám tudíž pozastaviti
se při slovech jeho.
Nikodemovi pravil Ježíš, že povolání člověka k
životu věčnému je účinek největší lásky nebeského
Otce, řka: „Jako Mojžíš povýšil hada na poušti,
tak musí povýšen býti Syn člověka; aby žádný, kdo
věří v něho nezahynul, ale měl život věčný. Nebo
tak miloval Bůh svět, že Syna svého jednorozeného
dal, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl
život věčný.“ (Jan 3. k,, 14.—16. v.)
658 Kap. 13. O pnpovědieli života věčného.

Jindy tvrdil určitě, že dosažení života věčného

závisí od zachovávání zákona Božího. Dotyčná slova
svatého evangelium jsou: „Toho času, když Ježíš
učeníky své po dvou rozesílal, vstal jeden v zákoně
učený a pokoušeje ho, řekl: Mistře, co čině život
věčný obdržím? — A on řekl jemu: V zákoně co
jest psáno? kterak čteš? On odpověděv, řekl: Mi­
lovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého
a z celé duše své a ze vší síly své i ze vší mysli
své: a bližního svého jako sebe samého. I řekl
mu: Právě jsi odpověděl: to čiň a živ budeš.“
(Luk. 10. k. 25.—28. v.)
Opět jindy v podobenství nás poučuje, že dobré
vynakládání vezdejšího pomíjejícího statku život
věčný skrze přímluvu a orodování těch, jimž se
vlastně z majítku Božího dobrodiní proukázalo, získá.
Mluvilť takto k učedlníkům svým: „Člověk jeden
byl bohatý a ten měl vladaře, a ten obžalován jest
před ním, jakoby byl rozmrhal statek jeho.“ Bo»
hatému člověku podoben je Bůh, otec nebeský, jenž
tomu i onomu svěřuje pokladů dobroty své. Chce,
aby se jimi vládlo náležité podle vůle jeho. Ale
nastojte, přečasto se jimi vládne marnotratně a k
špatným účelům! V tom pádě činí Hospodin Bůh
podobně, jak onen člověk bohatý, kterýž „povolal
nespravedlivého vladaře a řekl jemu: Což to slyším
o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již ne­
budeš moci vládnouti.“ I Bůh hlasem slova svého
připomíná soud věčný, v němžto jeden každý účty
skládati bude muset z toho, co pod správu svou
byl obdržel. Blaze tomu, kdo se dá napomenouti
záhy v čas, a opatrným se stane; opatrným, pravím,
chvalitebným spůsobem podobně ‚ jakož vladař v
podobenství od Ježíše Krista vypravovaném chytrým
toliko, ale ne chvalitebným spůsobem opatrným se
stal. „Mluvilť sám u sebe: Co činím, nebo Pán
můj odejímá ode mne vladařství? Kopati nemohu,
 Kap. 13. O prípovědích života věčného. 659

žebrati se stydím. Vím, co učiním, aby mne při*

jali 4° domů svých, když budu ssazen s vladařství.
— Zavolav tedy jednoho každého dlužníka pána
svého, řekí prvnímu: Jak mnoho jsi dlužen pánu
mému? A on řekl: Sto tun oleje; I řekl jemu:
Vezmi listinu svou a šedna rychle napiš padesáte.
Potom jinému řekl: Ty pak, jak mnoho jsi dlužen?
Kterýž řekl sto korců pšenice. Dí jemu; Vezmi
zápis svůj a napiš osmdesáte.“ — Chvalitebným spů-
sobem se to dá provésti v království Božím zajisté
takto: Vidíme-li chudého, bídného, nemocného, ne­
šťastného, pronásledovaného člověka, Brníme ovšem
souditi, že Bůh to zlé podle nevystižitelné moudro­
sti a rady své dopustil a že sklíčený spolubratr náš
Bohu dlužen jest trpělivosti, oddanosti, pokory a
poslušnosti; avšak, popatříme-li iia sebe, zpozoru­
jeme spolu, že nám zde dána příležitost, abychom
z darů Božích, nám svěřených, vděčnost trpících
bližních naších získali. Ulevujme jim v chudobě,
bučíme jim při ruce v bídě a neštěstí, ošetřujme
jich v nemoci, slovem: zmírňujme utrpení čili dluh
jejich před Bohem; a budeme míti jednou, až Pán
nás k skládání oučtů povolá, přímluvače a pomoc­
níky v nebesích. Neboť kdožkoli dluh svůj zde na
zemi svatou trpělivostí, oddaností od vůle Boží, pó-
korou a poslušností Bohu splatí, vejde v příbytek
jeho a bude moci promlouvati se za nás. — O vla­
daři v podobenství řekl Ježíš dále: „Pochválil (po­
zemsky smýšlející) pán vladaře nepravého, že opa­
trně učinil.“ Oč více chváliti bude Pán nebes i
země toho, kdo šlechetným a poctivým spůsobem
sobě přimlouvatele a přátele v království Božím
učiniti hledí! Jleklť Ježíš, skončiv podobenství po­
zdviženým hlasem: „čiňte sobě přátele z mamoně
nepravosti (pomíjejícího vezdejšího statku, vlastně
ne vám, ale Bohu přináležícího); ať p ř i j m o u v á s
do s t a n ů v ě č n ý c h , až d o k o n á t e . “ (Luk. 16. k.)
660 Kap. 1Š. O přípovéďich života věčného.

Při příležitosti, když člověka osm a třicet let

nemocného v sobotu byl uzdravil a židé mu to za
zlé měli, připověděl Ježíš, že jsa jedné bytosti s
Otcem nebeským, ještě mnohem větších věcí učiní.
„ Z a j i s t é , z a j i s t é p r a v í m v á m “ řekl, „že kdo
s l y š í s l o v o mé a v ě ř í t o m u , k t e r ý ž mne
p o s l a l , má ž i v o t v ě č n ý . “ (Jan 5. k,, 24. v.)
Pozděj mluvil takto: „Tato jest vůle Otce mého,
kterýž mne poslal, aby každý, kdo vidí Syna a věří
v něho, měl život věčný, a já ho vzkřísím v nej­
poslednější den.“ (Jan 6. k., 40. v.)
Dále pak: „Zajisté, zajisté pravím vám: Kdo
věří ve mne, má život věčný.“ (Jan 6. k., 47. v.)
Avšak nejen od víry, ale též od hodného při­
jímání nejsvětější Svátosti oltářní činil Ježíš Kristus
život věčný odvislým, řka: „Snažte se ne o pokrm,
kterýž hyne, ale kterýž zůstává k životu věčnému,
jejž Syn člověka dá vám. — Jáť jsem chléb života,
kdo přichází ke mně, nebude lačněti, a kdo věří ve
mne, nebude žížniti nikdy. — Jáť jsem chléb živý,
jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti z chleba
tohoto, živ bude na věky. Chléb, kterýž já dám,
tělo mé jest za život světa. — Zajisté, zajisté pra­
vím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti
jeho krve, nebudete míti života v sobě. Kdo jí mé
tělo a pije mou krev, má život věčný: a já ho
vzkřísím v nejposlednější den.“ (Jan, 6, k.)
Nazývaje a okazuje se pastýřem dobrým, který
dává život za ovce své, řekl: „Ovce mé hlas můj
slyší a jáť je znám, a následují mne. A já život
věčný dávám jim a nezhynou na věky, aniž je kdo
vytrhne z ruky mé.“ (Jan 10. k., 27. a 28. v.)
Brzy po vzkříšení Lazara mluvě k učedlníkům,
tvrdil, že sebe zapírání a sobě odříkání v tomto
žití dává základ živobytí věčnému, řka: „Zajisté,
zajisté pravím vám: Zrno pšeničné padši v zemi,
neumře-li, samotné zůstane; pak-li umře, mnoho
 Kap. 13. O přípovědích života věčného. 661

užitku přinese. Kdo miluje duši svou, ztratit jí; a

kdo nenávidí duše své na tomto světě, k životu věč­
nému ostříhá ji.“ (Jan 12. k., 24. a 22. v.)
Svatý Matouš nám vypravuje v devatenácté ka­
pitole svého evangelium následující příběh; „Při=
stoupil k Ježíši jistý mládenec řka; Mistře dobrý,
co budu dobrého činiti, abych měl život věcný? —
Ježíš pak mu odpověděl; Chceš-li vjíti do života
ostříhej přikázaní. Dí jemu onen; Kterých? A Ježíš
řekl: Nezabiješ, necizoložíš, nepokradeš, nepromlu­
víš křivého svědectví; cti otce svého i matku svou;
a milovati budeš bližního svého jako sebe samého,
Dí jemu mládenec: Yšeho toho jsem ostříhal od
své mladosti; čeho se mi ještě nedostává? Řekl
jemu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdi, prodej co
máš, a rozdej chudým a budeš míti poklad v nebi,
a pojd následuj mne.“
Konečně předpovívaje poslední soud, řekl Ježíš:
„Dí v onen den Syn člověka těm, kteříž na pravici
jeho budou: Pojdte, požehnaní Otce mého, vládněte
křálovstvím vám připraveným od ustanovení světa.
— I půjdou tito do života věčného.“ (Mat. 25. k.,
34. a 46. v.)

Kapitola XIV.

0 svatosti a její stupních,

Svatost s nebem nerozlučitelně spojena jest, a
poněvadž tam jeden bere podíl na svatosti druhého,
teše se z ní, slušno je, abychom tu věc za předmět
obzvláštního rozjímání vyvolili. — Na prvním místě
mezi a nad všemi svatými stojí Bůh sám. Zeptáme-li
se však, která z vlastností Božích přede všemi jinými
a nejvíc Boha oslavuje, odpoví nám svatý Dionys,
jenž nejvznešenějším spůsobem o vlastnostech Božích
662 Kap. li. O svatosti a její stupních.

psal, že to činí s v a t o s t , řka: „S obzvláštním, vše

jiné přenikajícím vyznamenáním nazývá se Bůh
Svatým svatých.“ Když říkáme, že Bůh svatý, aneb
Svatý svatých jest, chválíme a zvelebujeme těmi
slovy přednost jeho, která každou jinou přednost a
výtečnou vlastnost převyšuje. I slavný učitel církve
svaté, bv. Ambrož tvrdí, že „njčeho lepšího a vzne­
šenějšího najeznouti nemůžeme k chvále a zvelebo­
vání Boha, nežli když ho nazýváme svatým; nebot
VŠe ostatní je málo a nedostatečné pro Boha, pro
Pána našeho.“ Jen když Boha. jmenujeme svatým,
vyslovujeme to, co skutečně sám za nejpřednější,
ode všeho ostatního lišící vlastnost svou udal. V
starém věku byl všemohoucí Stvořitel nebe a země
jen v Judsku jakožto pravý Bůh ctěn; ostatní země
měly mnoho modej čili jen tak zvaných bohů, jimž
zvláště ustanoveni kněží oběti vzdávali. A co činil
pravý Bůh, aby se od falešných bohů rozlišoval ? —
Naporučil, aby nejvyšší kněz jeho na čele nosil zlatý
štítec s vyryjbýnií slovy: „ Sv a t é H o s p o d i n u . “
(Exod. 28. k., 26. v.) Tim naznačiti chtěl, že sva­
tost obzvláště jemu a tudíž i výhradně jeho službě
přináleží, čili jinými slovy: jen onen Bůh, jehož
úhlavní vlastností svatost je, jest pravý Bůh.
Ještě více činili proroci. Ti, když o Bohu mlu­
vili, vynechali častp slovo Bůh a vyměňovali zaň
název: „Svatý.“ Třeba toliko nahlédnouti do písma
proroka Isaiáše. Čtyři a dvacetkrát nazývá Boha
„Svatým Israele.“ Tak podobně u jiných se nenachází
žádného napomenuti aneb pokárání, v němžby neužili
slov, že mluví ve jménu „Svatého Israele.“ A kdož
jesjb onen Svatý? Jest to snad Abraham, Isák aneb
Jakob? Je to snad Mojžíš, Josue aneb David? Snad
Eliáš neb Eliseus? Nikoliv. Svatý Israele není žáden
jiný, leč — Bůh sám. A jestliže Boha míní slovy
svými, proč jej nenazývají Bohem aneb Bohem Isra­
ele, ale Svatým Israele? Příčina toho není jiná,
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 663
nežli ta, že za oné doby mnoho modloslužebníků v
Israeli bylo, kteříž 6e klaněli falešným pohanským
Bohům. Aby tedy rozlišovali mezi pravým Bohem
a falešnými, mezi živým Stvořitelem a Ěíditelem
světa a domnělými, nemohli lepšího a příhodnějšího
spůsobu najiti, nežli, když onoho naproti těmto na­
zývali „Svatým.“ — Svatost byla nejhlavnější vlast­
ností, která ho dělila od pohanských bohů, jímžto
6e jinak dobrota, spravedlnost a j. též přikládaly.
Svatost tudíž v Bohu nad míru významná, důležitá,
vznešená věc jest, k níž se jiného nic přirovnati
nedá.
Mohlo by se namítnouti, proč as proroci, chtě­
jíce pravého Boha od falešných oddělovati, nezaklá­
dali rozdíl na p r a v d ě , nýbrž na svatosti? Proč
jej nenazývali „Pravdivým Israele?“ Nemůže toho
jiná příčina býti leč ta, že ačkoliv pravdivost bez­
prostředně naproti nepravdivosti a falešnosti stojí,
přece Božství více skrze vlastnost svatosti nežli
skrze onu pravdivosti přede vším jiným se vyzna­
čuje. Pohlédněme jen na to, jak veliký důraz Bůh
sám na to kladl, že svatým jest! Králi Davidovi
připověděl, že rod jeho na věky zůstane, poněvadž
z něho vyjde Vykupitel světa. A jakými slovy pro­
nesl přípověd svou? Žalm 88, nám opakuje slova
jeho takto: „ J e d n o u ť j s e m p ř i s á h l s k r z e
s v a t o s t svou, zdal iž sklárnám D a v id o v i?
t o t i ž ž e sí mě j e h o na v ě k y t r v a t i b u d e , a
trůn jeho bude jako sluncepředobličejem
mým a j a k o m ěs íc u t v r z e n na věky: a ten
s v ě d e k na n e b i j e s t v ě r n ý . “ (Ž. 88., v. 36.)
Vímeř pak, že se přisáhá vždy skrze to, co se na
nejvýš ctí a za nejvážnější a nejvznešenější pokládá.
Přisáháme skrze Boha, poněvadž on jest, k němuž
největší úctu máme. Kromě Boha přisáhají lidé též
skrze život a duši svou, jelikož i život i duši za
největší majitek svůj zde na zemi považují. Tak i
664 Kap. 14. O svatosti a její stupních.

Bůh, jelikož kromě sebe ničehož nenalézá dosti dů­

stojného pro přísahu svou, skrze sebe samého, a
především skrze svatost svou přisahá. Svatost nade
všecko cení; svatost svou, jestližé užijeme 6lov lid­
ských, takořka nejvíce v uctivosti má. Mohlo by
se očekávat, že Bůh volí skrze pravdivost svou při*
sáhati; a hle, on přisáhl skrze s v a t o s t , jakoby
přísaha skrze ni jistější byla, nežli skrze samu pravdu!
— Avšak i my říkáme: svatá pravda, má-li ona ne-
vývratné dokonalé jistoty dosáhnouti. — V Bohu
ovšem je všecko stejné; onť tak pravdivý jako mou­
drý, tak svatý jako pravdivý jest, ale přece, hledá-li
sám pro zevnější svět výrazu nej vážnějšího a nej­
vznešenějšího, užívá slova: „svatý.“
Takovým spůsobem ukázal Bůh všeobecně, jak
důležitou a vznešenou vécí svatost je; a totéž do­
kázala každá z tří Božských osob příklady, jež ne­
méně podivné jsou. Za příčinou vtělení se Syna
poslal Otec archanděla Gabriele, a přikázal mu, aby
svaté Panně zvěstoval, že Syn Boží, jehož porodí,
s v a t ý bude, (Sr. Luk. 1. k., 35. v.) Tak byl onen
dar, jejž věčný Otec, jehož vůle byla, aby Syn jemu
jakožto Bůh ve všem rovný, — skrze narození na
tento svět také člověkem byl, tomutéž Synu svému
udělil a matce jeho přislíbil — svatost. „Což se
narodí z tebe svatého, slouti bude Syn Boží,“ řekl
anděl. Dobře sobě rozvažme slova tato. Nedal
Otec nebeský Synu svému bohatství, neb jej učinil
též synem chudé matky; -nedal mu světskou čest a
chválu, neb jej nechal naroditi se v nízkém stavu;
nedal mu světskou moc a světské panování, neb ač­
koli pocházela Maria, matka jeho z rodu královského,
vyměněny byly koruny a žezla během času za ná­
bytek chudého tesaře, jemuž zasnoubena byla. Nic
z toho všeho mu nedal na nejvýš bohatý, ctí a
chválou nebes a země oplývající, mocí a panováním
věčným opatřený Otec; ale dal mu s v a t o s t .
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 665

Arci se tomu diviti musíme, že všemohoucí Otec

nedal synu svému ničeho jiného. Otcové dávajíť
synům všecko, co mají, všecko, co dáti mohou, a to
tím více, je-li syn prvorozený aneb jediný, jako
Kristus byl. Nuže tedy, prvorozenému Synovi vše­
mohoucí Otec nic více nedává, než svatost? — Ne­
dává, a sice z následující příčiny: Prvorozenému a
jedinému Synovi věčného Otce patří dědictví všeho
statku a všech pokladů otcovských; alevšak všecko,
co Otec má, všecko, co poskytnouti může, směřuje
jen k tomu, aby člověka svatým učinil; jiné nemá
u něho ceny a může ji jenom nabýti — posvěcením.
Jakožto dědici po matce náležel Ježíši Kristu trůn
Davidův, jejž mu též Otec nebeský připověděl, nechav
skrze anděla Panně Marii zvěstovati, že syn, jehož
porodí „Syn N e j v y š š í h o s l o u t i b u d e a dá mu
P á n Bůh s t o l i c i D a v i d a , o t c e j e h o , a k r á -
lo v at i bude v domě J a k u b o v ě na v ěky , a
k r á l o v s t v í j e h o n e b u d e k o n c e . “ (Luk. 1. k,,
32. a 33. v.) Dům Jakubův a trůn Davidův ale mu
dal takovým „spůsobem, že je v dům a trůn duchovní
proměnil, aby vše na něm dyšilo svatost a on v
každém ohledu svatý byl.
O tom vydávají svědectví ti, kteříž jednoroze­
ného Syna nebeského Otce vlastníma očima viděli.
Dí v tom ohledu sv. Jan evangelista: „ Sl ovo t ě ­
lem učiněno j e s t a p ř e b ý v a l o mezi námi :
i viděli jsm e slá v u je h o , slávu j a k o ž t o j e ­
d n o r o z e n é h o o d Ot ce, p l n é h o m i l o s t i a
p r a v d y . “ (Jan. 1. k., 14. v.) V čem pozůstávala
dle tohoto svědectví sláva Syna Božího? — V tom
zajisté, že byl plný milosti a pravdy. Milost působí
svatost, milost činí svatým. Protož celá sláva, celá
velebnost a vznešenost jednorozeného dědice Boží
slávy sestávala z plné míry milosti. Tážeme-li se
po příčině, proč právě jen milost a pravda obsahují
celé bohatství Boží, odpoví nám hlubší rozvažování,
 666 Kap. 14. O svatosti a její stupních.

že vše co není Boží milostí a svatostí, lží nazváno

býti zasluhuje. Lež a klam obsahuje v sobě bohat­
ství samo, marnost a klam čest a chvála samy, li­
chost a klam moc a panování samo; jen přebývání
v tétéž milosti — a v tom pozůstává svatost —
toť pravda. Tak tedy dal Otec nebeský Synu svému
svatost, aby se z toho poučili lidé, jak zde na zemi
o své dítky starati se mají. Všecko snažení rodičů
máť směřovati k tomu, aby děti svatostí obdařili;
neboť takovým spůeobem jim poskytnou největší
čest a chválu, největší štěstí, nejlepší dědictví.
Ježíš Kristus, Syn Boží sstoupil na tuto zem,
aby lidi vyučoval. A čemu je učil? Věru, snadně
lze poznati, že slova jeho směřovala jen k svatosti.
Jednání jeho bylo již v pradávném věku Jakobovi v
podobenství řebříka ukázáno, neb tento se vztaho­
val jakožto obraz na vtělení-se Syna Božího. Na
hoře stál Bůh, kloně se dolů, a to proukazovalo, že
jedna z Božských osob sstoupí na zem; pod žebří­
kem byl Jakob jakožto člověk, zastupující veškerě
člověčenstvo. Spůsob, nímžto druhá Božská osoba
na zem sstoupila, záležel v tom, že člověčenství na
se vzala a člověkem se stala. Éebřík sáhal od zemi
až k nebi, a tím se předpodobňovalo, že účel vtě­
lení se Syna Božího čili sstoupení jeho s nebe byl,
aby je poučil a jim ukázal, jak od zemi k nebi po-
vstupovati mají.
A co učil Bůh, jenž na zem sstoupil a člověkem
se stal, co učilo Slovo čili Božská moudrost Jakoba
aneb člověka vůbec z ohledu na vstupování do nebe,
jež po tu dobu docela neznámé bylo? — Slovo, jež
tělem učiněno jest, samo o Jakobu mluvíc, to vy­
pravuje takto: „ M o u d r o s t s p r a v e d l i v é h o J a ­
koba , u t í k a j í c í h o p ř e d h n ě v e m braj t ra, p r o ­
v e d l a c e s t a m i p ř í m ý m i a u k á z a l a mu k r á ­
l o v s t v í B o ž í a d a l a mu z n á m o s t s v a t ý c h
vě c í . “ (Moudr, 10. k,, 10. v.) Moudrost Boží v
 Kap. 14. O svatosti a její stupnici). 667

osobě Syna sstoupila na zem, aby byla uěitelkyní

lidí, a umění, které v nově. zřízené škole světa před­
nášela, sestávalo jedině z poučování o svatosti čili
v poukazování, jak se lidé svatými a následovně
spasenými státi mohou i z pomáhání k tomu.
Ve všech vědách zajisté nalézá se mnoho chyb,
z nichž rozličné důměnky povstávají; ve všech obo­
rech umění jsou věci, kterých učenci, jak se sami
přiznávají, pochopiti a jimž porozuměti nemohou.
Když tedy Boží moudrost do tohoto světa sstoupila,
proč nepřinesla s sebou světla k osvícení a objas­
nění tmy takových mýlek vědy, proč nezakročila
proti nevědomosti lidské v oněch těžko pochopitel­
ných oborech umění světského? — Věru příčina
není žádná jiná, nežli ta, že nic na tom před Bohem
nezáleží, zdaliž Be v světské vědě chybuje aneb
pravá cesta nastupuje, zdaliž po čas nějaká bludná
důměnka aneb jistá pravda panuje. Na čem ale
všecko záleží, toť jest umění spasení, v čemž žáden
blud, žádná mýlka panovati nesmí, toť poučení o
tom, jak k svatosti přijíti lze. Z tétož tedy vele­
důležité příčiny sstoupil k nám Syn Boží s pravice
nebeského Otce. Protož nepoučoval učence o se­
stavení těles světových, neukazoval rolníku pořádek
v střídání počasí, nevypravoval mu o bilinách, které
by proň k setí nejužitečnější byly; neříkal lékařům
o tajných silách zelin polních, o působení rozličných
hmot zemských; nemluvil s hvězdáři o počtu, o
velikosti, o dráhách a jakostech hvězd; alebrž učil
nás se vší bíIou a vytrvalostí býti pokornými, či­
stými, lakomství prostými; ukazoval, jak křivdy od­
pouštěti, pronásledování trpěti, i nepřátele milovati
máme; mluvil často a mnoho o tom, jak hříchy a
nepravosti litovati, jich se sprošťovati, ctnost milo*
váti a spravedlnost následovati máme! slovem jednal
toliko o tom, jak k svatosti přijíti můžeme. Toť
jest tedy ono umění, pro které Slovo na svět přišlo.
G68 Kap. 14. O svatosti a její stupních.

Žeť i D u c h s v a t ý k tomutéž účelu z Otce i Syna

vycházeje mezi lidmi na zemi s svou milostí pře­
bývá, ukazuje již pouhé jméno jeho.
A tak bude Bůh na věky nad blahoslavenými
přátely svými dlíti, aby je vždy výše povznášel, vždy
novými výjevy své svatosti povzbuzoval a těšil. Jeho
svatost vlévati a sdíleti se bude jim tou měrou, co
věky za věkoma uplynou.
Za nejsvětější Trojicí následuje v svatosti dcera
Otce, matka Syna a nevěsta Ducha svatého — blaho­
slavená Panna Maria. Onať jsouc nejčistší mezi
všemi čistými tvory, lépe než kdokoliv jiný nám
pověděti může, jak převelké dobro v svatosti obsa­
ženo jest. Sama nám vypravuje, jak jí Bůh, jenž
ji za příbytek svůj vyvolil, vše jakožto dědictví na­
bídnul, co lidu Israelskému jakožto dědici svému
přiřknul. „Ve všem h l e d a l a j s e m o d p o č i n u t í
a v d ě d i c t v í P á n ě p ř e b ý v a t i budu- T e h d y
p ř i k á z a l a ř e k l mi S t v o ř i t e l v š e c h vě c í ; a
k t e r ý ž s t v o ř i l mne , o d p o č i n u l v s t á n k u
mé m, a ř e k l mi: V J a k o b u p ř e b ý v e j a v
I s r a e l i měj d ě d i c t v í . “ (Ekkles. 24. k., 11. a 12. v.)
A co myslíš, milý čtenáři? čeho si vybrala a podr­
žela svatá panna ze všech přirozených a nadpřiro­
zených pokladů nesmírného dědictví toho? — Niče­
hož nepřijala, jediné co svaté bylo. Z všeho, co ne­
bylo svaté, byť jinak sebe skvostnější a drahocen*
nější bylo, ničeho nechtěla, jelikož všecko nesvaté
liché a marné jest. Poslyšme jen, co sama pravila.
Co do místa, vyvolila si svaté město a svatý
příbytek, aby tam bez jiné pečlivosti Bohu sloužila.
Prorok napsal její slova o tom takto: „V p ř í ­
bytku svatém přéd Bohem posluhovala
j se m. Y m ě s t ě p o s v ě c e n é m p o d o b n ě o d p o ­
č í v a l a j s e m a v J e r u s a l é m ě j e s t i moc má.
V čá st c e Boha mého, j e ž t o j e s t d ě di c tv í
jeho, a v shrom á ždě n í sv atý ch j e s t z d r ž o ­
 Kap. 14. O svatostí a její stupních. 669

v á n í m é.“ (Ekkles. 24. k.) Tamť ji vedla touha

její, tam musela přebývati; tam odtud se nemohla
odloučiti.
Slovy Božími: v Israeli měj dědictví, vysloveno,
že jí Bůh předložil k volbě všecko, co v Israelském
národě za vznešené, skvostné a drahocenné se po­
važovalo. Tak viděla blahoslavená panna před sebou
přednosti, na nichž si Sára a královna Michol toli
zakládaly; avšak ji nepoutal lesk přednostního vy­
znamenání, toť naň nečinilo pražádného dojmu, toť
neznepokojovalo srdce její. — Ona viděla před sebou
krásu obdivované Kachel a ctěné Abigail; avšak
krása jí nedostačovala, neměla ji ani za hodnou, aby
naň obzvlášť zřetel obracela. — Ona měla před
sebou utěšenou plodnost Liinu; avšak nechtěla čet­
ným potomstvem zde na zemi znamenitou se státi.
— Ona spatřovala před sebou bohatství Rebeky a
královské poklady Sulamithy; ale ji nevábila touha
po bohatství, neboť srdce její zatoužilo po jiných
pokladech. — Ona měla před sebou skvostné okrasy
Jezabeliny a všecky drahocenné ozdoby východních
krajin, jakýchž královně Esther se dostalo; avšak
ona si nevšímala tělesných okras, jelikož jen o to
pečovati chtěla, aby okrášlila duši. — Ona věděla
o vítězství a vítězoslávě Debory a Judithy; ale ne­
chtěla pozemským vítězstvím vydobýti sobě chvály
a slávy. Její touha se vznášela výše k onomu trůnu,
který nade všecky trůny postaven jest, k oné koruně,
která všecky jiné v sobě obsahuje. Rozvažujíce o
takovém jednání jejím, musíme zvolati: 0 Panno!
jestliže všecky tyto poklady přírody a štěstí, jestliže
všeliká nadhera a vznešenost, všeliká radost a utě-
šenost, jížto si lidé tak vysoce cení a kteréžto sobě
tak závidí, ani porůznu, ani vespolek tvé oko ne­
vábila; jestli žes vše to minula, a nic dostatečné
nebylo, tebe alespoň na chvíli pouta ti a baviti: cos
viděla líbeznějšího a vábivějšího? Při čemž se za­
670 Kap 14. O svatosti a její stupních.

stavila, k čemuž naklonilas celou touhu svou? —

„Viděla jsem,“ odpoví blahoslavená panna, „pokoru;
spatřila jsem sebezapření a potupení světa: shlédla
jsem tichý, skromný pokoj, čistotu srdce, mírnost a
trpělivost, mrtvení smyslných žádostí, odříkání se
vlastní vůle; spozorovala jsem lásku k Bohu a bliž­
nímu, ctnosti a milosti; poznala jsem konečně nade
vším svatost: a při té jsem se zastavila, v shromáž­
dění svatém volila jsem přebývání své.“
Tak mluvila a na věky mluviti bude blahosla­
vená Panna Maria, a poněvadž tak od počátku sou­
dila a ze všeho, co nebeský Otec poskytoval, tak
šťastně volila, vyvolil ji také Bůh, aby byla Matkou
svatého Syna jeho.
Tak podobně svatí andělé, jenž třetí stupeň
svatosti zaujímají, jak slovem tak i příkladem svým
nás poučují o tom, jak převznešené dobro svatost
jest. Zaměstnání andělů v nebi pozůstává v usta­
vičném chválení a velebení Boha. My nemůžeme
Boha tak oslavovati, jak jemu přináleží, poněvadž
ho nespatřujeme; jen andělé, kteřížto jej bez pře­
stání vidí, vychvalují velebnost jeho, jak ona toho
zasluhuje. Avšak jakou chválu prozpěvují andělé?
Prorok Isaiáš, jemuž popřáno bylo slyšeti chválo-
plesání jejich, vypravuje to to : „Léta, kteréhož umřel
král Oziáš (759 př. k.), viděl jsem Pána sedícího na
trůnu vysokém a vyzdviženém, a co pod ním samým
bylo, naplňovalo chrám. Serafové stáli nad ním:
šest křídel měl jeden, šest křídel i druhý; dvěma
zastírali tvář svou, a dvěma zastírali nohy své, a
dvěma létali. A volali jeden k druhému a říkali:
Svatý, svatý, svatý, Hospodin Bůh zástupův, plná jest
všecka země slávy jeho.“ (Isai. 6. k.) Po osmi stech
letech totéž slyšel svatý Jan evangelista, neb vy­
pravuje o zjevení andělů, kteříž „neměli Odpočinutí
ve dne i v noci říkajíce: Svatý, svatý Pán Bůh
všemohoucí, kterýž byl a kterýž jest a kterýž při­
 Kap. 14. O svatostí a její stupních. 671

jíti má.“ (Zjev. 4. k., 8, v.) Kdyby to v starém a

novém zákoně tak důrazně povězeno nebylo, kdo
by tomu uvěřil? Zdaž není Bůh nekonečný? Zdaž
není velikost a velebnost Boží nevystižitelná? Zda­
liž nejsou andělé, jenž naň patří, u vznešené míře
moudří a rozumní? Proč tedy nemění nikdy hlas
velebení svého ? Proč nevychvalují a neoslavují podle
pořádku jiných vlastností a dokonalostí Božích? -
Příčina toho zajisté jest ta, že Boha v bytosti jeho
pravé a pravdivé vidí a tudíž chtějíce ho patřičně
a náležitě chváliti, svatost přede vším a bez konce
zvelebovati musí. Svatost Boží předchází všem ostat­
ním vlastnostem a tutéž, chválíce Boha, na sobě zá­
roveň zvelebují.
Kdo chválu vypravuje, říká vše, co dobrého
říci může, a mluví o tom, co se mu nejlépe líbí.
Nejvznešenější věc, kterou v Bohu chváliti možno,
a nejlibější předmět, zvelebování jeho jest — svatost.
Protož zpívá první sbor: svatý! druhý opakuje pro­
volání jeho, řk a: svatý jest Bůh na výsostech! A
tak volají bez ‚přestání a budou volati na věky.
Neboť když už jednou vyřkli, že Bůh svatý, anobrž
i nejsvětější jest, nezůstává serafínům nebeským žádné
jiné lepší a vznešenější chvály.
Bůh jest věčný, nekonočný, všemohoucí, nade
všecko dobrý, ale tyto vlastnosti nabývají úplné
dokonalosti skrze svatost, s kterou úzce epojeny
jsou. Kdyby nebyl svatý, nedostávalo by se jim
nejvyšší možné dokonalosti. Protož má Bůh v sobě
dokonalost věčnosti ‚ poněvadž věčně svatý jest,
proto má dokonalost nekonečnosti poněvadž neko­
nečně svatým nazván býti musí; proto je dokonalost
všemohoucnosti a dobroty v něm, poněvadž svatě
všemohoucí a dobrý jest.
O Bohu tedy vychvalují andělé obzvláště sva­
tost. A co zvelebují na sobě samých? — Co vši­
ckni andělé, kteříž v nebi zůstali a toto sídlo blaho-
672 Kap. 14. O svatosti a její stupních.

slavenatví neztratili, o sobě říci mohou a musí, jest,

že celá blaženost jejich pozůstává v svatosti jejich.
Dobře ti známo, milý čtenáři! že v nebi povstal boj
mezi anděly. Jeden z těch, kteříž stáli před Bohem
a kterýž jmenem Lucifera čili světlonositele vyzna­
čen bývá, povstal s mnohými jinými, jichž se pýcha
zmocnila proti Bohu. Archanděl Michael s ostatními
pokornými anděly bojoval proti ním a zvítězil. A
čeho nabyli vítězové? čeho ztratili poražení? Věru
přede vsím jiným svatost. Dobří získali svatost,
neboť zůstali v milosti, zlým byla milost a násle­
dovně i svatost odňata. Ostatní vlastnosti jim zůstaly.
„Tys o cherube,“ tak provolává prorok Ezechiel
k pyšnému andělu, „byl největší z andělů, jenž ostatní
křídlama svýma zakrýval.“ „Svatého jsem tě stvo­
řil,“ dí Hospodin, „a v milosti postavil jsem tě na
nebesích. Byl jsi v počtě serafínů, kdežto jsi volně
v čele jejich kráčel. Ode dne stvoření tvého byl
jsi dokonalý, dokavadž hříchu a nepravosti na tobě
nalezeno nebylo.“ — S nebe svržený cherub zůstal
andělem co do vědění svého, jako dříve; andělem co
do moci, andělem co do velikosti, andělem co zna-
menitosti své; jenom milosti a svatosti pozbyl, an
v ní setrvati nechtěl vinou a zlostí svou.
Avšak, povstane-li nějaký poddaný proti králi
svému, seberou se mu všecky statky jeho. Jelikož
tedy Lucifer proti Bohu povstal, proč mu byla toliko
milost a svatost odňata, proč jiné mu zůstalo? Pří­
činu toho zajisté hledati dlužno v tom, že jen mi­
lost a svatost jsou základy všeho pravého jmění
ducha, kdežto vše ostatní bez milosti a svatosti dříve
zlem než dobrem nazváno býti zasluhuje. Umění
bez svatosti je holá — nevědomost; krása bez sva*
tosti je — ohyzdnost; moc bez svatosti— slabost;
vznešenost bez svatosti — bídný stav. Proto při
všem ostatním, co padlým andělům zůstalo, jsou
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 673

nejbídnější nejnešťastnější tvorové, jakož naopak

andělé dobří nejšťastnějšími bytostmi nazváni býti
zasluhují pro milost a svatost, již sobě zachovali.
Jakou cenu má svatost lidí v nebi? Na tuto
otázku nechci odpověděti z písma, nechci připomí­
nati slova ale skutky. Každá věc se posuzuje dle
ceny, za kterou stojí. Nuže, vše co Bvatí činili a
trpěli, podstupovali pro svatost. Všeho dlouhého a
vytrvalého čekání patriarchů, všeliké důvěry a tr­
pělivosti proroků, celé horlivosti apoštolů, všelikte-
rého pokání vyznavačů, vší čistoty panen — kořen
a pramen byla svatost. Ale předmět tento není
takový, abychom o něm jen všeobecně promluvili a
jenom mdlý nějaký obraz vystavili ‚ pročež při­
hlédneme ke každému sboru svatých zvláště, aby­
chom viděli, jak sé o to zasazovali, aby svatého
jména sobě vydobyli!
Popatřme předně na patriarchy! Tu vidíme
Isáka na dřevě položeného, obnaženého, aby hroznou
smrtelnou ránu rukou otce svého obdržel — a v
zápalnou oběť vydán byl; tu spatřujeme Abrahama
s mečem v ruce jedné, s ohněm v ruce druhé, aby
synu život vzal a jeho v popele oltáře pochoval.
Zdaž si můžeme větší obětavosti jednak z strany
syna, jednak z strany otce mysliti? Zdaliž lze na-
leznouti mezi lidem větší poslušnosti k Bohu, nežli
ji měl Abraham? — Ovšem, když právě ruku na­
přáhl k usmrcující ráně, zadržel ji anděl, ale vůle
obětování zůstala. Máme však v bibli svaté ještě
jiný příklad neméně trpké a bolestné oběti, kterou
Bůh nezamezil, ale sobě vzdáti nechal. „Za časů
soudců israelských živ byl Jefte, muž silný a velmi
udatný, I bojovali v těch dnech Ammonitští proti
Israelovi. A když ostře na něj dotírali, šli starší z
Galaad, aby vzali sobě na pomoci Jeftého, u vyhnan­
ství v zemi Tob žijícího. Jefte pak přijal nabídnutí
jejich a Duch Hospodinův sstoupil naň. On však
674 Kap. 14. O svatosti a její stupních.

učinil slib'Hospodinu, řka: „Jestliže dáš v ruce mé

syny Ammonovy, kdožkoli první vyjde ze dveří domu
mého, a půjde mi vstříc, když se budu navracovati
s pokojem od synů Ammonových, tohoť obětovati
budu Hospodinu v obět zápalnou.“ — I přitáhl Jefte
na syny Ammonovy, aby «bojoval proti nim: a dal
je Hospodin v ruce jeho. A pobil je od Aroer, až
kudy se jde d‚o Mennith, dvaceti měst, a až do Abel,
kteréž jest vinicemi osázené, porážkou velikou ná­
ramně; i sníženi jsou synové Ammon od synů isra-
elských. —
Když se pak navracoval Jefte do Masfa, do
domu svého, vyšla jemu vstříc jednorozená dcera
jeho s bubny a zástupy plesajících, nebo neměl ji­
ných dětí. I když ji uzřel, roztrhl roucha svá, a
řek l: Běda mně, dcero má, oklamala jsi mne a sama
jsi oklamána; nebo jsem otevřel ústa svá k Hospo­
dinu a jinak nebudu moci učiniti. Ona pak mu
odpověděla: Otče můj, jestliže jsi otevřel ústa svá
k Hospodinu, učiň mně, cožkoli jsi slíbil, když jen
tobě dána jest pomsta a vítězství nad nepřátely
tvými. I řekla otci: Tohoto mi toliko propůjč,
zač prosím: Nech mne, ať za dva měsíce obcházím
hory a opláči panenského věku svého s družkami
svými. Otec jí na to řekl: Jdi. — I propustil ji
na dva měsíce. A když odešla s tovaryškami a dru­
žičkami svými, plakala panenství svého na horách.
A když se vyplnily dva měsíce, navrátila se k
otci svému, a učinil jí, jakož byl slíbil.“ (Soud. 11. k.)
A proč medle tito dva mužové, jakožto otcové
jediných dítek, takový" čin vykonali, jehož se lidská
přirozenost zhrožuje ? Abraham se odhodlal k němu
proto, že nechtěl býti neposlušným, Jefte pak za
příčinou, že nechtěl rušiti slib svůj; oba měli před
očima svatost. Abraham ovšem pochybovati mohl,
zdaliž ono nové a neslýchané přikázaní, jež mu Bůh
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 675

dal, dříve učiněné přípovědí se neprotivuje? Jefte

měl důvodů dosti k domnívání-se, že ho slib v tomto
pádě neváže, poněvadž mu takováto náhoda ani na
mysl přijíti nemohla. A přece zůstali oba na bez­
pečnější, ač nad míru trpké cestě věrnosti, aby sva­
tost úmyslu svých nerušili.

Nejinak než patriarchové, chovali se proroci a

apoštolové Páně. Dočítáme se toho, že Isaiáš byl
pilou na poli rozřezán, Daniel do jamy lvové vho­
zen, Jonáš, cítiv lítost nad předchozí nevěrností svou,
do moře vhozen a od velryby pohlcen; z apoštolů
pak sv. Petr, Ondřej a Filip ukřižován, sv. Pavel
sťat, sv. Bartoloměj z kůže vysvlečen, sv. Matouš a
Tomáš šípy usmrcen, sv. Simon a Tadeáš na kusy
rozsekán: a to vše se stalo, aby se pravdě Boží
skvělého svědectví dostalo, aby pak nejen onino
mužové sami svatí byli, ale také jiné k svatosti
přivedli. A co teprv máme říci o sboru svatých
mučedlníků, jejichž počet nesčíslný a jichž trýzně
nevypravitelné jsou? Přeneseme-li se v duchu jen
na jedno místo, na amfitheater čili veřejné obvese-
liště pohanských Římanů; co tam spatřujeme? Před­
hozeny vidíme lidi, jichžto jak svatý apoštol Pavel
dobře pravil, ani svět hoden nebyl, dravým zvířa­
tům, anobrž ještě více krutým tyranům, jakož byli
Nero, Decius, Dioklecián, Troján, jižto divočejší byli
nad krvelačnou zvěř. Mnohým z svatých trpitelů
nechtěli ani lvové, medvědi a tygři na životě uško-
diti, s žádným ale neměl útrpnosti tyran člověk,
který vždy nových trýzní a muk vyhledával. Uka­
menování, jakéž se dostalo sv. Štěpánu, usmrcení
vystřílenými šípy, jakéž přisouzeno bylo sv. Šebesti­
ánovi, upálení, jakým o život připraven byl svatý
Vavřinec a Vincenc; toť byly jen obyčejné spůsoby
umučení. Ach, jakých ohavných, bolestných a ne­
vypravitelně traplivých spůsobů vynacházela podlost
676 Kap. 14. O svatostí a její stupních.

a pyšná hrdost lidská, aby na věky památnou zkou­

šku ctnosti učinila!
Některé z svatých mučedlníků věšeli zuřivci za
vlasy, aneb o jedné i o obou nohách, ba jen za
palce, a bičovali je mrskovkami, na koncích těžkými
olověnými koulemi aneb ostrými železnými trny a
háky opatřenými, tak dlouho, až nic více k ubíjení
a trhání nepozůstalo. Jiné natahovali na skřipce,
řezali a trhali oudy jejich železnými háky, jež škor-
piony nazývali; mnohé kladli mezi mlýnské kameně
a vytlačovali z nich krev, zmleli též a zdrtili těla
jejich tak, že nebyla k poznání, ba ani tělu podobná.
Opět jiné polívali smolou, pryskyřicí aneb sirou a
rozžíhali je, aby před modlami v čas slavností hořeli
a svítili. Některým ta trýzeň zvětšena byla vlívá-
ním roztaveného olovo do úst.
Někteří byli v nejkrutější zimě na led postaveni
aneb položeni, any na blízku teplé lázně přichystány
byly, aby pohledem na ně bud! mučení duševně zvět­
šeno, aneb stálé a věrné vytrvání zlomeno bylo.
Jiní zas s psi a hady zašiti byly v žoky a do moře
vhozeni, avšak s tím úmyslem, aby dříve jedovatým
uštknutím a bolestným kousáním psů umučeni, nežli
vlnami moře pohlceni byli. Tu se některým ote­
vřela prsa, aby se jim za živa srdce vyrvalo; tam
zas přivázáni byli jíní k čtyřem s mocí ohnutým
panohám stromů, aby když se ony spustí, mrštěním
jejich ubozí trpitelé na čtyry kusy roztrženi byli.
Pak vymyslila lidská ukrutnost tu trýzeň, že posu­
zovala mučedlníky na do řeřava rozpálená železná
sedadla, aneb nechala jich po řeřavém železném
dláždění choditi, aneb kázala jich db kotlů, vřelým
olejem a roztopenou smolou naplněných vrhati, aneb,
mělo-li se poněkud mírněj zacházeti, dala ubohé
oběti do rozpálených pecí m etati!
A to vše trpěli a snášeli udatní vojínové Kri­
stovy nejen tiše, pokojně a s obětavou odhodlaností,
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 677

ale s radostí a veselými výkřiky. A proč? — Jedině

proto, aby sobě pojistili [svatost v věčnosti podle
slov církve svaté, provolávající: „Svatí všickni tr<
pěli muky a snášeli jich proto, aby bezpečně k palmě
mučedlnictví dospěli.“
Svatí učitelové církve, — slavně korunovaný
sbor Bohu milých lidí, — nečinili méně a nezůstá­
vali v obětavostí zpět, a to jen za příčinou — sva­
tosti. Byli „světlem světa“ a „solí země.“ Jako
svíce hoříc sama sebe zničuje, a jak sůl sama se
rozplývá, aby jiné hmoty neporušené zachovala,
tak obětovali svatí učitelové nejlepších sil svých k
osvícení, poučení a zachování jiných. Oni nejen
život svůj ničili, aby temnosti světa rozsvítili a víru
v úplné čistotě zachovali, ale vylévali takořka duše
své po kapkách. Yšecky ty podivuhodné spisy sv.
Basilia, sv. Jarolíma, sv. Augustina, sv. Ěehoře Veli­
kého, sv. Tomáše Akvinského, sv. Bonaventury; vše­
cky vznešené Bpisy sv. Hilaria, sv. Cypriána, sv.
Fulgencia, sv. Epifania, sv. Isidora, sv. Cyrilla; vše­
cky hlubokomyslné knihy nejstarších otců sv. církve,
jako sv. Klementa Římského, sv. Dyonisa, sv. Justina,
sv. Ěehoře divotvorce, sv. Klementa Alexandrinského,
Laktancia a mnohých jiných: vše ty spisy, plny
božské a nebeské moudrosti a učenosti, což jsou
jiného, nežli duše oněch svatých, nežli květové ducha
jejich?
V spisích těchto spatřujeme bludné náhledy a
důměnky starých pohanských mudrců poraženy; nej­
větší tajemství víry svaté vysvětlena a dokázána;
ústní podání apoštolské zachováno; snešení všeobec­
ných a zvláštních sněmů popsána; těmnější a k po­
chopení těžší slova písma svatého vysvětlena a vy»
ložena; shodu svatých písem starého a nového zá­
kona potvrzenu; nejdůležitější otázky bohovědy ob­
jasněny ; hádky a pochybnosti o věcích náboženských
odstraněny; pravdu co pravdu, klam a blud co klam
678 Kap. 14. O svatosti a její stupních.

a blud, pochybné co pochybené vysloveno a vše

rozhodnuto, tak že všecky důmenky protivníků a
kacířů poraženy a učení svatého náboženství v úplné
čistotě udrženo shledáme. Zpozorujeme též, jak zlo­
řády se vylučovaly a pravá ctnost i křesťanská do­
konalost k patřičnému místu se dostaly.
Jakého velkého umění, jak důkladné známosti
všech Božských a světských věcí bylo k tomu za­
potřebí? Jak dobře museli svatí mužové skoumati
dějiny světa, čas, národy a jejich ducha? Jak dů­
kladně museli znáti práva, mravy a obyčeje lidí?
Jak zevrubně museli si osvojiti známost jazyků k
dokonalému probádání svatých písem potřebných,
jakož jazyka latinského, řeckého, hebrejského,, chal-
dejského, syrského a j.? A jaké pilnosti, jakého
namáhání, jaké vytrvalosti k osvojení tak velké uče*
nosti bylo od nich požádáno, ačkoli jejich přirozené
duševní vlohy podporovány a povýšeny byly usta­
vičnou modlitbou, posílanou k nebi, odkudž pravé
světlo pochází? Nebyly to doly v zemi, v nichž
pilní a užiteční pracovníci kopali a pot těla svého
vylévali; ale byly to hlubiny moudrosti tajemství
Božích, z nichž neocenitelné poklady vyráběli, a do
církve svaté odevzdávali. Spisy jejich nebyly svět­
ské zbraně a štíty, jimiž opatřili nepřemožitelnou
věži Davidovou; ale byli to zbraně duchovní, jimiž
lze při každé naskytující-se příležitosti nové nájezdy
nepřátelské přemoci.
Aby těch výsledků docílili, vynaložili všech duše­
vních a tělesných sil; nepopřáli sobě spánku, seslabovali
se duchovní prací tak, že ani necítili a nevěděli, co
jedli aneb pili, jakž se to přihodilo svatému Tomáši
Akvinskému. A k čemu to všecko? — Účel nebyl
jiný, leč že sami dobře vědouce, jak veliký poklad
svatost jest, s celou silou a mocí se snažili, aby i
jiné k tomutéž poznání a milování svatosti přivedli.
Protož jim Bůh na výsostech popřeje věčného po­
 Kap. 14, O svatontí a její stupních. 679

žívání toho, čeho tak upřímně, náležitě a obětavě

na zemi hledali. A zároveň všickni jiní svatí se z
ovoce jejich prací těšiti budou.
Jiným, od tohoto rozdílným spůsobem hleděli
si svatí poustevníci svatosti vydobýti. Odlučovali
se od společnosti lidské a vybrali sobě bydlení v
nepřístupných pustinách. Avšak ani tam jim ne­
scházelo bojů, poněvadž proti sobě samým brániti se
museli, aniž vítězství, poněvadž jich Bůh podporo­
val. Jako palmy vzrůstali na pouštích Palestiny,
Egyptu a jiných krajin k nebi. Bůh je tam sázel.
Sv. Pavel, sv. Hilarion, sv. Arsenius, sv. Pachomius,
sv,- Makařius a j. byli tam živi jako andělé, ukrý­
vajíce se a činíce se neviditelnými před lidmi tohoto
světa. Mnohých z nich nebylo viděti dlouhá léta, někteří
se do konce živobytí svého neukázali mezi lidem.
Byli mezi nimi starcové, z nichž ten devadesát,
onen sto, jiný zas sto a dvacet let počítal Půst a
zdrženlivost jim prodloužily žití, jež bujnost a po*
hodlí mařívá. Bývali v jeskyních a chatrných chý­
ších, a když vycházeli na venek, podobali Be více
mrtvým nežli živým. Ruce svatého Petra z Alkan-
tary stály se, jak sv. Theresie praví, takořka kořeny,
a totéž by se dalo v oněch nábožných starcích říci.
Avšak právě tehdáž, když jejich pokáním se-
slabeného těla nejmohútnější duch vzrůstal, ozbrojilo
se proti nim peklo, závidíc jim svatost jejich a pro­
měnilo pouště jejich v pravé krvavé bojiště. Někdý
je jim zjevovali pekelní duchové v podobách hadů,
dravých zvířat a rozličných ohavných oblud, chtějí­
cích je pohltiti, jak se to přiházelo sv. poustevníků
Antonínovi; jindy jich strašili hrozným zemětřesením,
blesky a hromobitím tak, že se zdálo, jakoby se
hory rozpadnouti a jejich jeskyně Bsutinami svými
pohrobiti chtěli. Nejednou jim při rozmilém jasnu
nebeském zas předváděli podoby oněch lidí, před
nimiž se byli ukryli, aby v nich vzbudili lásku k
680 Kap. li. O svatosti a Její stupních.

světu. A to zajisté byli nejmocnější a nejnebezpe*

ěnější pokusy. Ale co činili onino přeudatní rekové,
když se jim zdálo, že jich železný řetěz, jimž se
byli opásali a kterýž je k pustině poutati měl, dost
pevně neváže? Ledem, trním i ohněm přemáhali
tělo, když po světě smyslném zatoužilo. Zvítězili,
poněvadž Bůh jim pomáhal pomocí svou a poněvadž
ustavičně skrze modlitbu a rozjímání u Boha bývali.
Někteří upotřebili k počítání času své modlitby
obzvláštních slunečných hodin. Začali se modliti
po denní práci, když slunce zapadlo, a přestali, když
zas vycházelo. Ještě více učinil sv. Šimon, příjmím
Stilita, jehož vším právem poustevníkem v povětří
nazvati smíme. Ten trávil živobytí své na sloupu,
pět a třicet stop vysokém, do osmdesáti let při
všedi vedru slunečném a při všeliké zimě, při dešti,,
bouři- a vichru, ve dne a v noci. Jídal jen jednou
za týden a modlíval se bez přestání. Spával jen
velmi málo. — A k čemu všecky tyto věci, jimž
se skrz na skrz diviti musíme? — Z žádného ji­
ného úmyslu toho nepodnikali poustevníci, leč aby
dospěli k svatosti, již za nejhlavnější a nejžadouc-
nějěí věc považovali. A Bůh ji popřeje skutečně
těm, kteříž věrně vytrvali do konce, avšak spojenou
s radostí nebeskou a nikoliv s bolestnou toužebností,
kterou na zemi, dychtíce po ní, měli. Zároveň nám
příkladem svým dávají svědectví, jak velkou cenu
svatost pro lidi vůbec má.
Neméně důtklivě, než předešlé sbory, povznáší
mezi svatými Bvaté panny hlasu svého. I ony nás
přesvědčiti chtějí příkladem svým o převelké důle­
žitosti svatosti, jakož samy o ní naskrz přesvědčeny
byly. Považme jen, jak svaté panny vše, co lze
bylo, pro svatost svou učinili! Jak mužně bojovali!
Jak přísné, ba tvrdé byly k' sobě samým! Jak po­
hrdaly leskem, pohodlím, radostmi a rozkošemi světa,
bohatstvím, nádherou a štěstím jeho! Jak odhod­
 Kap. 14. O 6vato6ti a její stupních. 681

laně odmítaly všeliké, sebe skvělejší sňatky, aby

panenskou čistotu, jižto nebeskému ženichu svému,
Ježíši Kristu zaslíbily, věrně neposkvrněnou zacho­
valy!
Svatá Edita, královská princezna anglická, stala
66 po smrti otce a jediného bratra svého dědici trůnu;
a jakkoliv lid a celý dvůr královský jí přimlouvali,
aby si manžela vyvolila, přece ani láska k králov­
skému paláci, v němž se narodila, ani dědictví tak
vznešené, ani panjátka otcova aneb bratrova, kteráž
s ní odumříti měla, nemohly ji přiměti k tomu, aby
posavadní pevný úmysl svůj zrušila a z kláštera,
kde kajičné roucho nosila, vystoupla.
Svatá Eufrosina, pocházející z vznešeného rodu
Alexandrinského, nemohouc jiným spůsobem Bohu
zaslíbenou čistotu zachovati a otcem jí vnucenému
zasnoubení se Vyhnouti, uprchla, změnila šat a jméno,
a vstoupila docela neznámá v cizině do kláštera,
kdežto Smaragdem zvána osma třicet let v malé
celi, z níž nikdy nevyšla ven, Bohu modlitbou sloužila.
Svatá Petronilla, zaslíbivši věčnou čistotu Kri­
stu Pánu, nemohouc se chrániti před Flakkem, řím­
ským vojevůdcem, kterýž ji vší mocí za manželku
pojati chtěl, vyžadala si tři dni lhůty, a v tom čase
bez ustání prosila Ježíše Krista, aby ji k sobě po­
volal. Třetího dno se vyplnila vroucná prosba její;
umřela jakožto panna.
Stejně odhodlaně si počínala svatá Maxelende,
která za své panenství krev svou vylila. Otec její
ji chtěl provdati za Harduina, mocného a bohatého
knížete. Již byly všecky přípravy k svatbě učiněny.
Svatou pannu ale mocí museli přivésti k Harduinovi.
Ten vida její odhodlané protivení se sňatku, zahan­
ben a prchlivostí jat, mečem ji probodnul.
A co říci o tom, když jiné svaté panny zimou,
přísností a nelítostným nakládáním s sebou tělo své
mrtvily? Ó, jaký přísný život, jak trpké pokání
 Kap. 14. O svatosti a její stupních.

na sé vzala svatá Klára! — Svatá Azella obrátila

si podle vypravování svatého Jarolima nejlidnatější
město v pouhou poušť; holá země byla ložem a
klekátkem jejím. Žila při ustavičném přísném postě;
chléb a voda byly jediným pokrmem, jehož si po­
přála, a to s takovou mírností, že nikdy hlad a
žížeň neukojila docela; žádného člověka neviděla,
a od žádného viděna nebyla, kromě když hroby
svatých mučedlníků navštěvovala. Jedinou sestru
měla, milovala ji, ale nepohlédla naň. — Věru ta­
kovým spůsobem učinily sobě tyto zbožné duše více,
nežli krutí tyranové mučedlníkům.
Z toho všeho lze nám obzvláště dvojí hlavní
závěrku učiniti a sice:
1. V pravdě a bez pochyby jest to velká věc,
svatým býti. Neboť, když Bůh sám z nekonečně
dokonalých vlastností svých svatost nade všecko
cení; když všecky tři Božské osoby, anebo nejsvě­
tější Trojice, a každá zvláště vznešených příkladů a
důkazů tohotož největšího ocenění poskytují; když
ze všech statků země a nebes žáden oči blahosla­
vené panny Marie na sebe neobracel, žáden ji při
sobě nepozastavil a nepozadržel, leč jediná svatost,
v níž ji též Syn její nade všecky ostatní přátele své
povýšil; když chválozpěv, jimž andělé a Serafíni
stojící před trůnem Božím, velebnost a slávu Páně
vychvalují, nezní leč věčně: Svatý, svatý, svatý;
když přednost, v níž Hospodin sám dobré a poslušné
anděly utvrdil a jížto zlé a neposlušné zbavil, v
svatosti pozůstávala; když všecky sbory svatých,
patriarchové; proroci, apoštolové, mučedlníci, vyzna­
vači a panny tak mnoho učinili a tak mnoho trpěli,
aby k svatosti dospěli: zajisté nikterak pochybno
býti nemůže, že svatost vznešenou, všecko převyšu­
jící věcí jest.
2. Přihlédneme-li blíže, poznáme pravdu, že
snadné jest, nějaký stupeň svatosti dosáhnouti, ač
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 683
na první povrchný pohled žití a konání svatých
tak těžkým, tak protivným lidské přirozenosti, tak
nepoměrně velkým u přirovnání k slabým silám
lidským býti se zdá, že nás zbavuje naděje, žeby-
chom též k svatosti přijíti mohli, neb nám to před*
stavuje jako něco nemožného.
Avšak přihlédněme blíže! Netracejme mysli!
Všecko, co svatí činili, aby svatými se stali, bylo
dobře upotřebeno, a přece — málo u porovnání s
svatostí samou, neb ta má nekonečně větší cenu.
Svatí tedy nedali rovijé za rovné; mnohem méně
žádá Bůh.
Není zapotřebí, v ustavičné panenské čistotě
žíti, neb dovolený jest stav manželský, v němž Adam
a Eva, Zachariae a Alžběta, Joachim a Anna sva*
tými se stali. — Není zapotřebí, na pouště jíti a
ode vší lidské společnosti se odloučiti; neb lze v
přebývání mezi Iidem svatým býti, jako Josef, Sa­
muel, David, kteříž zemřeli v domech svých. —
Není zapotřebí, velikou učenost míti aneb oko v
samých písmech kaziti; neboť dostačuje věděti články
sv. učení víry a ctností, jako je věděli sv. Pavel
sprostný, sv. Juniperus, sv. Herman a všickni ti, o
nichž sv. Augustin pronesl pamětihodná slova: „Eihle,
neučení povstávají a odebírají učeným království
Boží!“ — Není zapotřebí, jakožto mučedlník ze­
mříti, neb i v tom pádě, když by se někdo před
pronásledováním ukryl, může svatým se státi, jako
sv. Athanasius, sv. Felix, sv. Silvester a j. — Není
zapotřebí, býti apoštolem, prorokem, patriarchou;
neb čas těchto úřadů a důstojenství minul. A přece
může každý k svatosti pokročiti, čeho tedy jest
zapotřebí k tomuto Účelu? —
Jedna jediná věc, a ta je každému snadně při
ruce, — d o b r é s v ě d o m í a n e b č i s t o t a s r d c e ,
Eihle, jak Bůh cestu k nebi a k svatosti snadnou
učinil, an ji položil do toho, co každý člověk; má,
684 Kap 14. O svatosti a její stupních.

do srdce. Jakož srdce sídlem života, tak jest i

sídlem svatosti; a jakož 6rdce samo stačí, aby člo­
věka při životě zachovalo, byť by i ostatní oudy
scházely, tak stačí zas čistota jeho k svatosti, byť
i v jiném ohledu nedostatek se zdánlivě ukazoval.
Kdyby svatost zaviBela od zraku, nebyl by k ní To­
biáš dospěl, jsa slepý, kdyby svatost závisela od
nohou, nebyl by Jakob, jsa chromý, svatým; kdyby
svatost nevyhnutelně vyžadovala zdravost těla, nebyl
by k ní přišel Job, jsa na celém těle málomocný a
jedna rána. I byťby někomu jazyk scházel, mohl
by svatým býti, jako sv. Kristina, která, když jí
jazyk vyřezán byl, — srdcem Boha velebila. A hlas
srdce jejího byl tak mocný, že nejen andělé v nebi,
ale také okolo ní stojící lidé na zemi porozuměli
slovům jejím. Tak nepotřebuje člověk kromě sebe
samého nic k svatosti; ba ani Bebe samého nepo­
třebuje celého, dostačujeť jedna část, ta totiž, která
ponejprv v člověku obživne a na posledy umírá,
kteráž i tu vlastnost má, že když sama přestane žíti,
život všech ostatních údů přestane: — s r d c e .

Kdo čisté srdce má, tomu všecko ostatní může

chybiti aneb v přeplné míře dáno býti, ani nedosta­
tek ani přehojnost mu nezabrání svatým býti. Šalo­
moun prosil, aby mu Bůh ani bohatství nedával, ani
chudoby nepřipouštěl, (sr. přísl. 30. k., 8. v.) poně­
vadž se obával, že v tom i onom pádě svatost za­
chovávati nebude s to; avšak život svatých poučuje
nás o jiném. Bud si kdokoliv bohatým anebo chu­
dým, k drahocenné perle, k svatosti přijíti může.
Kdo bohatý jest a almužnu dávati může, čiň to, a
bude svatým, jako sv. Jan štědrý; koho postavil
Bůh v takové chudobě, že o almužnu prositi při­
nucen jest, nechať prosí podle Vůle Boží, a při tom
může svatým býti, jako sv. Alexiús žebrák; a kdo
tak docela opuštěný jest, že ani žádného nenalézá,
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 685

jenž by mu almužny dal, mějž trpělivost, aby svatým

byl, jako Lazar.
Tertullián, spisovatel starého věku, byl toho
mínění, že králové a panovníci nemohou k svatosti
přijíti, ale v tom chybil jinak slovútný učenec tento.
Byliť: svatý Ludvík králem Francouzké zemi; svatý
Eduard králem Anglicka; svatý Kanut králem Dán­
ska; sv. Kazimír, sv. Yácslav, sv. Štěpán, sv. Leo­
pold známými králi a panovníky. Mají-li vznešené
takové osoby více příležitosti a pohnutek k hříchu,
dán jest jim z druhé strany širší obor k dobročin­
nosti. Totéž můžeme říci o církevních důstojen­
stvích. Y soudný den se objeví někteří svatí v rouše
biskupů, kardinálů a s korunou papežskou, a jiní
tytéž odznaky budou míti u nohou svých. A proč?
— Jedni proto, že se odřekli lesku a slávy důsto-
jonství, druzí z té příčiny, že břemeno jich nesli;
jedni proto, že nebezpečenství znali, druzí pak, že
v práci a obětavosti vytrvali: ale jedni jako druzí
budou svatí. Svatý Řehoř neméně svatým se stal
při nošení koruny papežské, než svatý Celestin,
který se jí vzdal. Neméně zůstal svatý Augustin
přátelem Božím, když biskupské důstojenství přijal,
než sv. Tomáš Akvinský, když ho v pokoře přijati
nechtěl. Tak sv. Karel Borromejský Bohu dokonale
sloužil v rouchu kardinála, sv. František Borgias
neméně, nechtěje takové důstojenství přijati na sebe.
Ten jest a bude v každém stavu nejsvětější,
kdo v něm žije a žíti bude s srdcem nejčistším.
Projdi, milý čtenáři! všecky stavy, nalezneš mezi
nimi i svůj vlastní a poznáš, že i v něm předchůdce
svatého máš a tudíž také svatým se státi můžeš.
Jen abych některé příklady udal, nacházíme kromě
stavů, o nichž na hoře řeč vedena byla, také: sv.
Leodegara co nejvyššího hofmistra, sv. Hyacinta co
komorníka, sv. Mauranea co polesného, sv. Sebasti­
ána co hetmana tělesné stráže, sv. Anastasia co ta­
686 Kap. 14 O svatostí a její stupních.

jemníka, sv. Jana Damascena, sv. Germann, sv. Mea-

nia co dvorní rady. — Pak sv. Ferreola co soudce,
sv. Aproniana a Basilida co pochopy, ba i sv, Cy-
riaka a Stratonika co zastavatele opovržené služby
kata; b v . Jindřicha z Treviso co nádenníka, sv. Be*
nezeta, sv. Drogona, sv. Temistokla co pastýře, sv.
Blandinu, sv. Máři, sv. Radegundu co dívky, sv. Se-
rapiona Sidonitu co služebníka, sv. Arnolda co hu­
debníka, sv. Ampelia co kováře, sv. Jindřicha Mi­
chaele co obuvníka, sv. Maxima co kupce, sv, Theo-
dota co hospodského a tak mnoho jiných. Nuže
tedy lze v každém stavu k onomu vznešenému
stupni přijíti, jehož základ, jak řečeno bylo, čistota
srdce jest.
Jak si čistotu srdce zaopatřiti? — čistota srdce
pozůstává v sproštěnosti od hříchů, a není žádného
hříšníka, kterýžby takpvé čistoty srdce dosáhnouti
nemohl.— M a l o m o c n ý p ř i š e l k J e ž í š i a řekl,
n a k o l e n a p a d a j e : „ Pa ne , c h c e š - l i m ů ž e š
mne o č i s t i t i . “ A P á n o d p o v ě d ě l : „Chci, bud
čist.“ I v tom samém okamžení byl onen
n e šťa stn ík sp ro š tě n t a k hnusného a oškli­
v é h o n e d u h u . (Mat. 8. k.‚ 3. v.) Zdaž lze my­
sliti rychlejší pomoci, než tato byla? Bez hlubšího
rozvážení ne. Avšak při bedlivějším rozjímání mu­
síme tvrditi, že čistota srdce ještě mnohem rychlej
a snadněj dosažena býti může, pakli toho srdce žádá.
Malomocenství srdce, jež mnohem hnusnější a oškli­
vější jest, nežli malomocenství těla, je — h ř í c h .
Přihlédněme pak k tomu, jak rychle malomocenství
toto odstraněno býti může!
Srdce Davidovo bylo jistého času malomocné.
Nebylo to žádné jiné srdce, léč ono, o kterémž sám
tak mluvil: „Srdce čisté utvoř ve mně, o Pane!“
(Žalm 50.) A ono bylo neduhem hříchu tak pro­
niknuto, že již úplný rok v něm uplynul. Tehdy ho
napomenul prorok Nathan, poslán jsa od Boha, aby
 Kap. 14. O svatosti a její stupních. 687

nešťastný stav svědomí svého sobě rozvážil a k Bohu

se obrátil, na něhož v této době choroby srdce do­
cela byl zapoměl. David to učinil. A jak? — On
řekl: „ Z h ř e š i l j s e m . “ A sotva toto slovo vy­
řknul, již mu vpadl prorok do řeči, a oznámil mu
ve jménu Hospodina, že mu hřích odpuštěn a dři*
vější stav milosti navrácen jest. „ H o s p o d i n t a k é
p r o m í j í h ř í c h t v ů j , “ byla slova jeho. Eihle, tak
se okázalo v skvělém příkladu, že malomocenství
srdce rychlej odstraněno býti může, nežli malomo­
cenství těla. Porovnejme jen, co malomocný před
Ježíšem a co David před Nathanem učinil. Malo­
mocný vrhl se na kolena, David toho neučinil; ma­
lomocný mluvil prosebných několik slov, David vy­
řknul jediné „zhřešil jsem,“ — A tak byl z malo­
mocenství srdce snadnéj a rychlej očištěn, než onen
z neduhu tělesného.
A pakliže v čistotě srdce svatost se zakládá,
pakliže tétož čistoty tak snadně — pouhým hnutím
srdce dosáhnouti lze; které srdce by tak 6labé a
studené býti mělo, aby po svatosti nechtělo toužiti?
— Mojžíš naporučil, Boha z celého srdce milovati a
tak končil řeč svou: „ P ř i k á z a n í t o h o , k t e r é ž
j á d n e s p ř i k a z u j i t o b ě , n e n í n a d t ebou,
a n i v z d á l e n o od t e b e . Není na n e b i p o s t a ­
ve no , a b y m o h l ř í c i : „Kdo z nás m ů ž e
v s t o u p i t i do n e b e , aby s n e s l j e k ná m, a
abychom slyšeli je a s k u tk e m naplnili?
a ni ž j e s t za moř em, aby se v y m l o u v a l a
ř ekl : Kdo z n á s b u d e m o c i p ř e p l a v i t i se
za mo ř e , a je až k n á m d o n é s t i , a b y c h o m
m o h l i s l y š e t i a č i n i t i , což p ř i k á z á n o j e s t ,
a l e velmi b l í z k o t e b e j e s t , s l o v o t o j e s t v
ú s t e c h t v ý c h a v s r d c i t v é m , abys č i n i l
je .“ (Deut. 30 k., 11.— 14. v.) Protož rceme s sv.
Bernardem k povzbuzení srdce svého: „K t o b ě
P a n e v o l á s r d c e mé! N i č e h o ž n e ž á d á m ,
C88 Kap. 14. O svatostí a její stupních.

kromě tebe viděti tváří v tvář; jinéhof

p r o m n e n e n í n i c t a k d ů l e ž i t é h o a n i na
n e b i a n i n a zemi. N e c h a ť j e n t o u ž í s r d c e
m é po t o b ě , k t e r ý ž t o j e d i n ý , B o ž e s r d c e
m é h o , n e j v y š š í m d o b r e m j s i , j e n ž t u dych­
t i v o s t u k o j i t i mů ž e š . K d y p ř i j d e t a ho­
dina, v ní žto p o p ř á n í m p a t ř e n í na t e b e
t o t o ž o č e k á v á n í se v y p l n í ! “ —

Kapitola XT.
Poučné příklady a podobenství o nebí.
Hierokles, spisovatel starého věku v Řecku,
vypravuje nám, že jistý muž slabého rozumu, chtěje
dům svůj prodati, nosil jeden kámen z něho jakožto
vzor a důkaz jeho důkladnosti na ukážku. Takovým
spůsobem ovšem nedocílil jiného, leč že lidé krčeli
ramena. Kdyby ale byl pozornost obecenstva obrátil
na nějaký velký, ozdobně vypracovaný kámen, a
řekl, že všecky ostatní, z nichž dům sestává, jemu
jsou podobní, aneb kdyby byl vypravoval, že střecha
jeho zlatem pokryta jest a9Í tak, jako stavení sta­
rého kapitolu v Řimě, nebylby tak pošetile jednal.
Nejen diváků ale i kupců by si byl přilákal.
Dá se tohoto příběhu užíti při rozvažování o
nebi. „Nebe je k koupení,“ praví sv. Augustinus.
Příbytek nebeský je k zjednání. Ale jak vypádá, o
tom nelze leč ma‚lounko poskytnouti, neb vše, co o
nebi jazykem lidským povezeno býti může, jest pouhá
maličkost u přirovnání k skutečnosti. Avšak poně­
vadž k získání nebes Bůh obzvláště důvěru v něho
a pravdivé přípovědi jeho žádá a tudíž nám hned
zde na zemi úplný přehled budoucí odměny nepo­
skytuje, nesmíme se jak onino řekové s pokrčováním
ramenou odvraceti, ale bedlivě zkoušeti, jakou cenu
 Kap 15. Poučné příklady a podobenství o nebí. 68&

t y malé částky nebeské slávy, jichž se nám nasky­

tuje, v sobě obsahují. Spatříme-li pak, že ony již
drahocenné jsou, musíme tím více očekávati o nebi
celém a tím mocněj k získání jeho pohnout se ne-
chávati.
* #
*
Nesmíme se diviti tomu, že Ježíš Kristus, tak
málo o vlastnostech nebe pověděl, a téměř všecko,
co o nich k lidu mluvil, v podobenstvích vyprávěl;
neb tento svět neposkytuje žádných pojmů a před­
stavení, které podstatu nebeského štěstí úplně vy­
jádřiti mohou. Protož užíval obrazů, odvozovaných
od našich nynějších pocitů radosti a rozkoše. Někdy
připodobňoval nebe svatební slavnosti, poněvadž
tato obyčejně bezstarostná, veselosti a radosti vě­
novaná doba žití vezdejšího bývá. Jindy mluvě o
nebi, mluvíval o moci a důstojenství, o korunách a
žezlech královských, o nichž lidé vůbec rádi mlu­
vívají. Ačkoli tedy vlastně dokonalý pojem o nebi
sobě učiniti, aneb, co ono skutečně jest, sobě my­
sliti nemůžeme, víme přece, že jest velikým blahem
a štěstím, hodami, které ustavičně začínají a nikdy
se nekončí, královstvím bez konce, korunou, která
nikdy se neruší.
Zdaliž pak lze nalézti člověka, kterýby dal
přednost chatrnému stolu před slavným a radostným
hodováním? Kdož by považoval trní za skvostnější
nežli věnec nevadnoucích růží? Komu by byla chýše
pustá milejší než nádherný palác?
Nesmíme upouštěťi od bažení po nebi proto,
že nám nelze popatřiti z tétož zemi na divy a okrasy
jeho. Musíme za dostatečný důvod pokládati po­
vzbuzení, jež nám Ježíš sám co nejvěrnější svědek
nebeské slávy dává. — Demades, athénský řečník
a výslanec při dvoře macedonského krále Filipa,
tak živý a krásný obraz rodiště svého slovy vylíčil,
690 «ap- 15. Poučné příklady a podobenství o nebi.

že král zvolal: „To město musí mi patřiti, ať již

ho za peníze koupiti aneb mečem vydobyti musím.“
I nedal si skutečně pokoje, dokavad přání vyplněno
a město Athény v moci jeho nebylo. Nám jest ohle­
dem na nebe stejnou vůli míti, a ono nám bude
náležeti. Mámeť zlato lásky a meč ducha v moci
své. Takovými prostředky lze nebeského města
dobýti,
* * *.

Kdyby byla opona, jenž našemu zraku nebeské

vlasti zakrývá, odstraněná, stali bychom se neschop­
nými pro toto žití v zkouškách a protivenstvích.
Znázorňuje nám to následující, ač slabý příklad:
„Když jsem se na lodi vracel do Francouzka,“ tak
píše jistý učenec, „zpozoroval jsem, že námořníci,
téměř všickni pozbyli chuti a síly k práci, jak mile
břehy otčiny své spatřili. Jedni tu stáli a hleděli
na ty modré hory v dálce, k nimž jsme doráželi,
tak upřeně, že na vše vůkol sebe zapoměli; jiní
oblékali nejlepší šaty své, jakoby již loď v přístavu
stála a oni na pevnou půdu vystoupiti mohli j opět
jiní mluvili sami s sebou a někteří z nich plakali,
čím více jsme se blížili, tím víc přibývalo zmatku.
Jelikož několik roků od otčiny vzdáleni byli, ne­
mohli se dost nahleděti na vystupující zelené po­
hoří, na lesy, pole, ba i na omšené úskalí v moři,
jakoby jim to nové a nevídané věci byly. Kaž­
dou kostelní věž, kterou tu i tam vyčnívati viděli,
zvláště vychvalovali. Každý z nich ukazoval dru­
hým v tu stranu, kde jeho rodiště bylo. A když
jsme konečně přistáli a oni na břehu zočili přátele
své, otce, matku, ženu a děti, ani k nim vztahovali
ruce, tu bylo zhola nemožné, jednoho z nich na lodi
zadržeti, až by potřebná práce vykonána byla.“ —
Jak by to bylo teprv s námi, kdybychom před sebou
spatřili břehy věčného ráje, kde všecko jest a od-
 Kap. 15. Poučné příklady a podobenství o nebi. §91

kudž všechno kyne, co nám nejdražším a nejslast-

nějším býti může!
Zpomeňme sobě jen, že svatý Petr v tom oka*
mžení, když svého mistra proměněného před sebou
viděl s obličejem nad slunce jasnějším a v rouchu
nad sníh bělejším, pln radosti zvolal: „Pane, zde
jest nám dobře býti.“ I žádal sobě, aby na onom
místě stále přebývati směl, nechtěje se víc vrátiti
mezi lidi k apoštolskému dílu svému.
* *
*

Pró krátkost vezdejšího žití sluší se nám sice

považovati se ohledem na zem za vyhnané a vypo­
vězené, avšak nikoli ohledem na nebe. „Nejste
cizinci a příchozí; ale jste spoluobčané svatých a
domácí Boží.“ Tak píše sv. apoštol Pavel Efeským.
Nač tedy nejvíce mysliti máme? K čemu máme
pozdvihovati ducha a srdce svého? Jestliže jsme
domácími Božími, jakéž službě máme nejhlavnější
pozornost svou věnovati? Když jsme skrze povolání
naše ke křesťanské víře přišli k hoře Sion, k městu
živého Boha, kdež má býti celá touha naše a veškeré
dychtění srdce, ne-li v onom kraji, kde máme právo
občanské nezrušitelné, v onom městě, do něhož co
volní a, ctihodní občani povoláni jsme? Jestliže
jsme skrze přízeň s'Ježíšem Kristem obdrželi pravo,
přijatu býti do společnosti mnoha tisíc andělů a do
shromáždění prvorozených, kteříž do knihy života
zapsáni jsou, zdaž bychom se neměli s největší pil­
ností. připravovati, aby se duše naše těmi vlastnostmi
okrášlila, které ž k tak vznešené důstojnosti přísluší ?
Jakého spůsobu mají naše všední činy a vše naše
myšlení býti? — Otázky tyto jsou dostatečně důt­
klivým napomenutím, aby srdce naše přebývalo v nebi.
* *
*
692 Kap. 15. Poučné příklady a podobenství o nebi.

Stará pověst Peršanů vypravuje, že vody s hor

do všech krajin proto ubíhají, aby nalezli Pána země,
a že plamen, jak mile se skrze jiskru vzbudí, ne­
hledí na zem ale na nebe, poněvadž po nebes Pánu
touží,“ Nuže, nám se nesluší nápodobňovati vody,
které zemi se přidržují a vždy hlouběj do krajin
sestupují ‚ ale máme následovati plameny ‚ vzhůru
plápolající a Pána věčné slávy hledající. Jak krásná
slova měl proto král David, řka: „Jak líbezní jsou
příbytkové tvojí, Pane zástupů! Touží, až i omdlévá
duše má po síních tvých.“ (Ž. 83., v. 2.)
Tak toužebně dychtil nábožný tento muž po
nebi, že se duše jeho téměř v plamenném bažení roz­
plynula. A odkud! přišla mu taková živá láska k
nebi? — Odtud zajisté, že dnem i nocí naň myslil.
Srdce jeho, svatým plamenem rozníceno, jento jedno
chtělo a zemi se všemi skvosty jejími za nic nepo­
važovalo.
Pakliže obraznost svou na svobodu pouštíme,
nemůžeme v nebeských a božských věcích nalézati
potěšení, neb to se dostavuje jen' tehdáž, když v
hloubí srdce svého o nich rozjímáme a rozvažujeme.
Komuž oči seslábly pohlížením na rozmanité věci
pozemské, ten nesnese pohledu na nebeské slunce
bez bolesti. Mudrc Aristoteles docela dobře po­
dotknul, že jako noční ptactvo nemůže jasna den­
ního dlouho snésti, tak i duch lidský ani nejjasněj­
ších věcí tohoto světa dlouho skoumati nedo­
vede. A jestliže ohledem na tuto zem tak mdlí
jsme, kterak bychom byli dosti mocnými, pochopiti
nadpřirozených a věčných věcí? ČJím vznešenější
předmět jest, na nějž patřiti chceme, tím opatrněj
se musíme k tomu schopnými učiniti. Toho mů*
žeme býti jisti ‚ že čím častěj o nebi rozjímati
budeme, tím větší touha po něm v nás povstane.
* *
*
 Kap. 15. Poučné příklady a podobenství o nebi 693

Anaxogoras, jeden z nejznamenitějších učenců

starého pohanského věku, bohatstvím a vznešeným
rodem svým slynoucí, dal úplnou přednost učenosti
před poklady a uměním před statky. To však bylo
příčinou, že svůj majitek docela zanedbal a čas trá­
vil na cestách po cizích zemích. Když pak jednou
tázán byl, proč tak málo dbá o statek a vlast svou,
ukázal prstem na oblohu a řekl: „Toť onen kraj,
jemuž úplnou pečlivost svou věnuji. Narodilť jsem
se, abych na oblaka patřil.“ A když pohlížení na smy­
slné krásy oblohy srdce mudrcovo tak úplně od
zemi odraziti a potěšením tak mohútným naplniti
s to bylo, tak že na všecko jiné zapoměl; oč víc
působiti může pohlížení křesťana k nebesům
pravým, k sídlu blaženosti a věčného štěstí! Ptej*
me se, co obrátilo mučedlníkům lože bolestné v lože
takořka růže plné ? — nebe: co proměnilo poustev*
níkům nejhroznější pustiny v pravý ráj? — nebe;
co přimělo mladé a vznešeného rodu panny, aby se
odebraly do osamotnělojti klášterní a odřekly se
korun a paláců královských? — nebe. Protož vstu-
pujž ráda každá duše za nimi v rozjímání o nebi,
jež tak mocně působí, a nezapomínejž nikdy, že
tam za tím modrým blankytem jest pravá vlast
tvoje, ana jsi zrozena, abys na nebe patřila!
* *
*
Obraťme pozornost svou k Esauovi. Když una­
vený a zemdlený z lovu se vracel, prodal za krmi
šocoviční právo prvorozenství svého. Tak velká jest
sila pokažených chtíčů, že se nejen ducha zmocní,
nýbrž ho celého naplní a hluchým i tupým pro hlas
rozumu činí. S Esauem říkají mnozí: „Umru přece,
co mi pomůže právo prvorozenství?“ A z té pří*
činy musí zkažená žádost svou vůli vyplněnu míti,
nechať z toho následuje cokoliv. „Žití naše mine,“
tak mluvívají, „jako dráha za mračnem a rozplyne
694 Kap. 15. Poučné příklady a podobonsíví o nebi.

se jako mlha. Protož jdeme a užijme dobrého, jež

nám posud trvá, važme sobě věku svého. Květ
času nechať nám neuchází.“ (Moudr. 2. k.) Ale
bohužel právě nerozsuzují. Mohli by mluviti takto:
„Květy tyto vadnou a mizí. Radosti se tudíž musí
kvapem užiti dříve, nežli na vždy se rozplynou.
Ale jak málo rceny má do sebe ona radost, která
jen okamžení trvá! Jenom v nebi nezvadne a ne­
zahyne žáden květ. Tam netratí potěšení nikdy
moci a půvabnosti své. Nemoudře tedy jedná zde
ten, jenž jí, pije a se těší s takovou lehkovážností,
že při tom zaprodá právo věčného dědictví,“
* **
Jsou mezi lidmi někteří, jichž velmi těžko jest
rozveseliti. Nejeden vždy smutně a zamhouřilo před
Bebe se dívá. Kdo-by toho podnikal, aby jeho obličej
vyjasnil, učinil by jej" jenom ještě temnějším. „Vy­
pravování povídky v nečas jest jako hudba v době
zármutku,“ dí moudrý Sirach. (22. k., 6. v.) Co
by někdo chtěl s takovým člověkem začíti? Snad
by počal ho těšiti? — Slovy svými by ho ještě
více obtížil a zarmucoval. Řeklť by s Davidem:
„Duše má se nechce dáti rozveseliti.“ (Ž. 76., v. 3.)
Aneb s Jobem: „Obtížní těšitelé jste mi všickni.“
(Job. 16. k., 2. v.) Slova vaše jsou hořká co aloe,
a nikoliv, jak se domníváte, sladká jako med. Jakými
prostředky lze tedy takového povzbuditi?
Mohl by se potěšiti, pakli by jen chtěl. Bylo
by mu toliko za potřebí, říci s žalmistou Páně:
„Pomýšlím na tebe Hospodine: a těším se.“ (Žalm
76., v. 4.). „Bývám vždy roztržitý a smutný,“ řekl
jistý nábožný muž, „a zármutek ode mne odstupuje
toliko tehdy, když na nebe myslím, kdež na Boha
patřiti budeme. V takové době se všecka zasmu=
šilost má obrací v potěšení.“ Kéžby Bůh každé
zarmoucené duši popřál takového pohlédnutí na nebe,
 Kap. 15. Poučné příklady a podobenství o nebi. 695

zapoměla by hned na všecku starost a bídu svou!

Ti, kteříž vždycky nebeské blaženosti pamětlivi jsou,
požívají takového potěšitelného pohledu na nebeský
Sion. Nábožný Job ztratil děti své, byl oloupen,
oheň spálil ostatní majetek jeho, žena se jemu po*
smívala, tělo škaredým hnisem pokryté nesmírných
bolestí mu spůsobilo, opuštěn ležel na smetišti a
přece v duchu patřil na radosti nebeské a zůstal
klidně potěšeným v takové bídě své. Mluvili ta k to :
„Vím, že Vykupitel můj živ jest, a že v poslední
den z země vstanu a zase oblečen budu kůží svou
a v těle Bvém uzřím Boha svého. A tohož uzřím
já sám a oči mé spatří jej, a ne jiný.“ (Job. 19. k.,
2 5 .-2 7 . v.)
Velkého svatého Antonína bylo" lze z tisíců
mnichů vynajiti. Jeho obličej se neustále slavným
potěšením skvěl, což bylo dle slov sv. Athanasia
znamením, že myšlení svá ustavičně k nebi obrá­
cená měl.
Když opat Apollo někoho zasmušilého viděl,
říkával: „Proč necháš nad sebou nepotřebných
péčí a starostí vítěziti? Nech ty býti zarmouce­
nými, kteříž pro nezřízenou náchylnost k tomuto
světu naděj věčného živobytí ztratili. Nám jest
blahoslavenství od Ježíše samého připovězeno. Naše
naděj není klamná. Naše cesta nevede temností a
bludištěm. Nikoliv, my putujeme pravou cestou k
kraji spasených. Proč bychom tedy měli býti za­
rmoucení?“ (Pallad. Hist. 2. 52.)
* *
*

Kdo svým strastem a zármutkům podléhá, má

málo víry a důvěry v nebe. To jest kamínek, na
němž jedenkaždý nechať zlato svého myšlení zkouší.
Kdo se práce bojí, strasti v nenávisti má, a přímou
pohodlnou cestu sobě vyvoluje, ten nebude zajisté
nikdy k obětavosti nakloněn,
696 Kap. 15. Poučné příklady a podobenství o nebi.

Takový jest vojín bázlivec; k nebi se obrací

zády, místo, aby jej dobýval, Licbá jest takového
malomyslného křesťana víra, lichá důvěra. Jinak
by se neděsil obtížností, anobrž zmužilé by kráčel
záslužnému boji vstříc.
Ctihodný praotec Jakob dlouhá léta oplakával
syna svého, an věřil, že ho krvelačné zvíře roztr­
halo; avšak sotva zvěděl, že miláček jeho živ jest,
ihned utřel slze své a stal se docela utěšeným, neb
duch jeho obživěl zase v něm, jak písmo svaté vy­
pravuje. Věru i my bychom měli přestati sobě
stěžovat, jelikož víme, že Ježíš Kristus, král nebe­
ský živ jest a nad svými svatými kraluje, a že nás
s skvělými sbory svých průvodců v říši Otce svého
očekává. Kterýž duch by při tak radostné zprávě
neqbživnul ?
$ $
*
Ze všech věcí, kteréž na zemi jsou, není zajisté
žádná žádoucnější nežli nebe. Naše žití se zde na­
zývá obyčejně poutí v slzavém oudolí. Když jsme
na zemi dalekou cestu, ba sebe další vykonali, ne­
zbývá nám, leč opět vrátiti se. Naše žití podobá
-se plavbě po moři. Čím dál se plavíme, tím blíže
přicházíme na zeměkouli opět onomu přístavu ‚ z
něhož jsme se na cestu vydali. A kdož jest, an se
v bouři plaví, aby netoužil po tichém břehu? Mnohý
člověk ale bohužel se plaví skutečně mezi samými
skalami, po moři lupiči přeplněném, na loďce malé
a křehké, nemá ani dosti šikovného vesláře: a přece
na břehy a přístav ani nepomýšlí!
Touhu po přirozeném a vlastním bydlišti mají
sama plachá zvířata. Milujíť stinné lesy a doupata,
v nichž se zrodila. I stromům se nedaří tam, kamž
přesazeny byly, tak dobře, jako na přirozené půdě
jejich, kdež vznikly. Jen člověk, ač vyhnaný a vy­
loučený, nechce toužiti po pravé vlčeti své. My
 Kap. 15. Poučné příklady a podobenství o nebi. 697

pozemčané zrozeni jsme pro nebe a málokdy věnu­

jeme jemu upřímné myšlénky!
A jak málo na nebe myslíme, tak též málo o
něm mluvíváme. Poněvadž nám není popřáno, do-
tknouti se ústy svými číše nebeských radostí, necí­
tíme žádosti po něm v sobě žádné. Podobáme se
v tomto pádě sokolu s zastřenýma očima, kterýž
potud! tiše na ruce nosiče svého sedí, pokud jemu
závoj s očí není sňat a on kořisti nevidí; avšak
mocně do povětří se vznáší, jak mile mu jasný roz­
hled se popřává.
I svatý Pavel tak jednal. Jemu bylo popřáno,
vyhfiru povznésti se k ráji nebeskému a slyšeti tajná
slova, jichž mluviti člověku není možno. Vrátil se
na zem opět s zastřenýma očima a byl vázaný k
svému apoštolskému ouřadu. Avšak usiloval, aby
ta. rouška vezdejšího žití s očí jeho sňata byla.
Toužil po výsostech a žádal sobě rozloučen býti s
tělem ‚ aby s Kristem v nebesích přebývati mohl.
Neměl pokoje více; viděl nebeské slasti a okusil
jich. Z té příčiny tedy pouta svá jen neřád nesl.
Žádal si umříti, aby opět a na vždy blahoslavených
rozkoší oučastným se stal.
My sice nejsme oučastr.i toho štěstí, jehož se
dostalo velkému apoštolu Páně, my jsme nebyli po-
vznešení k třetímu nebi; ale nechceme si dáti za-
stříti oči rouškou od nepřítele duší naších. Jestliže
někdo povystoupí na vršinu, aby dosáhl rozhledu
po vícerých a vzdálenějších předmětech, vidívá je
napřed jenom nejasně; pozděj ale tou měrou, co se
zrak jeho silí, zřetelněj si jich představuje, až do­
cela jasný obraz do mysli vtiskne. Tak patříme i
my dle slov sv. apoštola na věci v nebi jen jako
skrz zrcadlo. — Napřed jsou nám nejasné a nezře­
telné, stávají se ale jasnějšími a zřetelnějšími, když
déle na ně hledíme. Konečně okouzlují duši naši
698 Kap 15, Poučné příklady a podobenství o nebí.

tak, že s svatým apoštolem sobě přejeme rozloučeni

6 tělem a spojeni s Kristem býti.
# *
*
Když král Alexander Veliký slyšel vypravování
o bohatství Indie, rozdal štědře všecku dříve nashro­
mážděnou kořist mezi vojíni a přátelě své. A když
se jistý Hofestion nad tímto počínáním jeho divil,
řekl mu k rá l: „Nediv se tomu, neboť se takto
hotovujeme k dobývání říší, které zlata na zbyt
mají.“
Tak podobně lidé, jenž sobě za cíl bažení svého
obrali nebe, nikterak si nevšímají a neváží pokladů
pozemských. Proto můžeme také s jakous jistotou
souditi, že touha po nebi též znamením určení pro
nebe jest. Jak plamen, uchvátiv na ohništi dřevo
neupoušfcí, dokavad něco ještě k spálení nalézá, ač
vlastně vzhůru se vypíná a od dřeva prchá; tak
podobně lidé, jenž toužebně po věčném blahoslaven­
ství dychtí, žijí ovšem v těle, dokudž ono úplně a
zcela nezhyne, ale vlastně z něho uprchají a vzhůru
se vznášejí k věčným bytům blahoslaveným. Spa­
třují budoucí vlast svou, jakoby již přítomná před
očima jejich byla, a zakouší velkého štěstí umí­
rání v milosti Boží a s čistým svědomím.
* *'
*
Tak jest nebe nad míru důležitou a příjemnou
věcí pro každého křesťana. Jak se plavci řídí stálou
hvězdou polární, anaž své místo jediná nikdy ne­
opouští, kdežto jiné všecky se proměňují; tak se
řídí ctnostný pohledem na nebe, ono stálé, neproměnné
a vždy trvající světlo. Chudým a zarmouceným
kyne nebe pramenem nejsladšího potěšení. Když na
nebe pomýšlejí, rozjasňuje se před nimi temno v
světlou záři, oslablá naděje se proměňuje v pevnou
 Kap. ]5. Poučně příklady a podobenství o nebí. 699
důvěru a oni kráčí š radostnou zmužilostí dále na
pouti své. Nebe povzbuzuje mladší, aby záhy srdce
své Bohu obětovali a takovým spůsobem plníce zá­
kony jeho korunu věčného života dosáhli. Starší
napomíná k větší opatrnosti a tužší práci, an jim v
té míře, co 6e k cíli svému přibližují, vždy zřetelněj
a zřetelněj jitřenu věčného dne ukazuje.

Kapitola XVI.
Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti.
Přebohatá odměna, kterou ctnostní a spraved­
liví k očekávání mají, musí zajisté velmi znamenitou
pohnůtkou k ctnosti a spravedlnosti býti. Zastavíme
6e tedy s rozjímáním u tohoto předmětu. Dvojí věc
obzvláště pŮBobí a vůlí hne, totiž krása a sláva ne­
beského ráje samého a velikost i vznešenost Krále
nebes, jenž tam s vyvolenými svými trůní.
Viděli jsme v předešlých kapitolách, že ačkoliv
žáden lidský jazyk dostatečně všecko, co nebe krás­
ného a rozkošného v sobě obsahuje, vysloviti s to
není, přece rozumným posouzením byť i slabé ponětí
o tom učiniti sobě můžeme. Jen když na účel po­
hlédneme, jejž ono místo blahoslavenství má, již z
něho domýšleti se lze o leckteré jakosti jeho. Když
Bůh nebe připravoval, neměl zajisté jiného úmyslu,
leč toho, aby se v něm sláva a velebnost jeho uká­
zala. Byťby i byl všecky věci podle slov Šalomou­
nových k tomu účelu utvořil, aby jeho chválu pro­
volávaly, přece se zdá, že obzvláště nebe k oslavení
svému určil; nebo v něm se září celá nekonečná
důstojnost, velikost, krása a velebnost jeho nepo­
měrně vznešenějším světlem než kdekoliv jinde.
Jako mocný král Ahasverus, jehož říše sáhala-
od Indie až k krajinám mouřenínským a kterýž nad
700 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

sto a sedm a dvaceti kraji panoval, knížatům a nej­

vyšším úředníkům svým v městě Susi, velikou hostinu
připravil, trvající sto osmdesát dnů, a při ní
všemožnou nádheru na jevo dal, aby poddaným svým
velikost, moc a slávu říše své, jakož i nesmírné
bohatství, jímž vládnul, ukázal; tak uzavřel nejvyšší
král, že v nebi hostinu připraví, jež nejen čas nějaký,
ale věčně trvati má, aby se tak nesmírná, nekonečná
moudrost, štědrost a dobrota jeho objevila. Toť
budou ony hody, o nichž prorok Isaiáš v pět a
dvacáté kapitole proroctví svého mluví, řka: „I
učiní Hospodin všem národům na hoře hody skvostné,
hody z vína nejvýbornějšího a z tučných věcí.“ A
pakliže Bůh tuto hostinu k zvelebení jména svého
zařídí, musí ona již pro to nade vše slavnou a nád­
hernou býti.
To nejen věřili, ale také dle toho se řídili
mnozí svatí, neboť chtějíce podíl bráti z věčných
hodů nebeských, sami zde na zemi sobě ukládali posty
ke cti a chvále Boží jakož i proto, aby bujnému
tělu nenechali škodlivou smyslnou nadvládu nad du­
chem, a povzbuzovali spolu nás, abychom neopome­
nuli, touž cestou, totiž přemáháním žádostí těla k
ctnosti schopnějšími se činiti.
Svatému [Makariovi Egyptskému již v outlém
mládí dobří a nábožní rodičové obzvláště lásku k
nábožnosti a velebení Boha čistým srdcem vštípili.
A když vyrostl, nechtěje ztratiti drahocenný klenot
tento, odloučil se od světa, odebral se na poušť a
počal tam o samotě srdečné rozjímání o Bohu a
modlení se k němu. Ustavičně na mysli měl více
nebe, nežli zemi, anobrž na tuto by rád byl docela
zapoměl. Domníváš se snad, milý čtenáři, že tam
byl docela bez překážky, bez nepřítele? Mýlil bys
se, tělo šlo s ním na poušť a svatý náš viděl se
nucena, s tělem svým bojovati, aby nepřišel v ne­
čistém rouchu na věčnost, k oné svatební hostině,
 Kftp. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti. 701

jež král nebeský synu svému připraví. Zbraní jeho

byl půst. A jaký půst! Nepožíval jiných pokrmů,
leč kořínků a zelin planých. V čas čtyřicetidenního
postu chtěl dle možnosti půst Ježíše Krista násle-
dováti, nejídalť kromě v neděli. — A co bylo ná­
sledkem takového rekovného sebezapírání? Bůh vy­
slal anděly své, aby ho z cesty života tohoto přivedli
do skvělého a věčného paláce svého na nebi.
K podobné odříkavosti hnulo nebe svatou pannu
Eufrasii, která v svém žití obzvláště uskutečnila
slova Ježíše Krista: „Když se, postíte, nebývejtež
jako pokrytci s mut ni neboť pošmuřují tváří svých,
aby vědomo bylo lidem, že se postí. Ty však, když
se postíš, pomaž hlavy své a tvář svou uměj, aby
nebylo zjevno lidem, že se postíš, ale Otci tvému,
kterýž jest v skrytě; a Otec tvůj, kterýž vidí v
skrytě, odplatí tobě.“ (Mat. 6. kap., 16. v.) — Za
časů císaře Theodosia mladšího žil v Konstantinopoli
muž jmenem Antigonus, jenž za příčinou příbuzenství
s rodem císařským k jednomu z nejvyšších důsto­
jenství povolán a pro velké umění a šlechetnou
nábožnou mysl svou velmi ctěn byl. Neméně ctnost­
ná byla manželka jeho Eufrasia. Avšak nejskvě­
lejším klenotem rodiny byla dcera stejného jména
s matkou. Hned po narození jejím prosili nábožní
rodičové Boha za milost, aby toto dítě své pro nebe
vychovati mohli. Se vší pilnosti hleděli mu vštípiti
bázeň Boží jakožto základ ke všem ctnostem. Sv.
Eufrasia byla sotva pátého roku dožila, když jí smrt
vzala otce. Matce pak přimlouvali všickni, aby se
opět vdala. Ta ale nemohouc se k tomu odhodlati,
odebrala se raděj s dceruškou svou na statky do
Egypta. Tam žila osamotněle a věnovala se docela
nábožnému vychování dítěte svého. Nejraděj navště­
vovala četné kláštery a dávala hojné almužny.
Seznámila se tak s pobožnými pannami, kteréž na
blízku klášter měly a velmi přísný život vedly. Ty
 702 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti.

nejídaly leč jednou za den chleb a něco zelin, ně­

které z nich i dva neb tři dni trvaly bez pokrmu.
Spávaly na holé zemi a konaly velmi těžké práce.
Onemocnila-li některá z nich, děkovala Bohu za to
jako za dobrodiní a milost. Pohnuta jsouc jejich
chudobou, chtěla jim Enfrasia jisté roční důchody
darovati ‚ začež by za zemřelého manžela jejího
denně modlívati se měly; ale představená děkovala
a pravila: „My jsme se všech vezdejších statků a
pohodlností odřekly, abychom za to království Boží
dědily. My jsme chudobné a chceme také v chu­
době umříti; ostatně se za manžela vašeho denně
modliti budeme.“ Vzdor všemu přimlouvání nepři*
jato též ničeho kromě trochy oleje do lampy, která
v kostele hořela.

Obcováním s těmito nábožnými ženami byla

vdova Eufrasia vždy více povzbuzena. Casto tam
chodívala a bírala s sebou svatou dceru svou, aby
outló srdce její proti všem marnostem světským
ozbrojila. Představená kláštera milovala mladou
Eufrasii velmi a dala jí již v sedmém roce otázku,
zdaliž by nechtěla v klášteře zůstati. „Velmi ráda,“
odpovědělo nábožné dítě, „pakli s tím matka má
spokojena bude.“ Matka pak plakala od radosti,
když takový účinek,milosti Boží v dítku svém spa­
třila. Svolila k její žádosti a přivedla ji po někte­
rém čase do kláštera, kdež jí představená obraz
Spasitele do rukou dala. Uctivě ho políbila sv. Eu­
frasia a řekla: „Slibuji, že se celá Ježíši obětovati
chci.“ Potom ji zavedla matka před jiný obraz
Ukřižovaného, vrhla se na kolena, pozdvihla oči a
ruce vzhůru k nebi a řekla: „Přijmiž, o Pane, toto
nevinné dítě pod ochranu svou! Ono miluje a hledá
jen tebe a chce jen tobě samojedinému náležeti.“
Obrátivši se k dceři pravila ještě: „Nechať Bůh,
který hory na pevných základech založil, tebe vždy
 Kap. lG. Nebe jakožto pohnutka k ctností. 703
v bázni svého svatého jména zachová!“ A po těch
slovech odevzdala ji do rukou představené.
Matka Eufrasia oddala se od toho času sama
nejpř‘snějšímu pokání a snažila se skrze modlitbu,
posty a dobročinnost vždy dokonalejší býti. Všecky
chudé a bídné v okolí živila a šatila. Po několika
letech zemřela a dala dítku svému na smrtelném
loži ještě toto napomenutí: „Boj se Boha, cti sestry
své a považuj sebe za jejích služebnici. Nemysli
nikdy na to, čím jsi byla ve světě a že pocházíš z
rodiny císařské. Bud! pokorná a chudobná na tomto
světě, abys jednou účastná býti mohla království
nebeského.“ Usnula pak v Páně a pověst o svato­
sti její se tak náhle rozšířila, že její památku vůbec
brzy po smrti jedenáctého ledna slavívali. Když
zpráva o tom přišla do Konstantinopole, napsal císař
Theodosius mladé Eufrasii list, napomenul ji, aby
teď vyplnila vůli rodičů svých, anižto ji slíbili v
dětinském věku jistému Senátorovi za manželku.
Ale svatá panna odpověděla: „Já patřím Ježíši
Kristu a nemohu se tedy žádnému jinému odevzdati.
Jediná touha má jest, aby svět na mne zapoměl.
Jen za tu milost prosím, aby císař statky, jež na
blízku Konstantinopole mám, mezi chudé a sirotky
rozdělil, všem nevolným svobodu daroval, a všem
nájemníkům dlužné peníze ponechal, abych sproštěna
všech vezdejších starostí Bohu bez překážky sloužiti
mohla.“
Císař Theodosius čta list tento v radě, nemohl
se ubrániti slzím, avšak i radili byli pohnuti a zvo­
lali: „Věru, totě hodná dcera Antigona a Eufrasie;
okrasou jest rodu toho, svatá \ětěv svatého kořenu."
Theodosius pak vyplnil přání svaté řeholnice.
Od té doby pokračovala Eufrasia vždy více
v dokonalosti. Úplně se odevzdala pokoře, sebeza­
pření a mrtvení smyslů. Měla při tom mnoho těž­
kých pokušení, nad nimiž ale skrze víru Ježíše Krista
704 Kap. 1G. Nebe jakožto pohnutka k.ctnosti.

^vítězila a skrze něj se v ctnosti vždy více sílila,

Jak mile nějakou obtíž na sobě cítila, hned zašla
k představené a prosila o radu, čímž nejen dobrého
poučení ale také příležitosti k pokoření svému do­
sáhla. Ačkoli nejobtížnější a nejsprostší práci v
klášteře na se bírala, a při tom si těžkých postů
ukládala ‚ vyhlížela přece velmi dobře a zdravě.
Některé z sester považovaly to za zázrak. Jiné však
záviděly svaté Eufrasii ctnosti a pronásledovaly ji.
Tak jí jistého dne trpkými slovy vyčítala jedna
klášterní služka pokrytství a pýchu, že jen jednou
za týden jídá, aby všecky ostatní sestry předčila,
any tak přísného postu vydržeti nemohou. Laskavě
odpověděla na to: „Naše představená poručila nám,
abychom každá pracovaly a postily se podle sil
svých, činím tedy, seč jsem.“ A tak věnovala sku­
tečně v pokoře duševní a v zdrženlivosti od jídla
tělesný půst Bohu. Byla za to již zde na zemi
vyznačená dary zázračnými, tím víc ale nalezla v
skutečném příbytku Otce nebeského. Jestiť jedna
z těch, co k hostině svatební pozvány byly a se ne-
vymlouvaly svým zaměstnáním vezdejším, ale vše
opustily a Ježíše samého vyhledávaly. Diviti se
musíme právem tak velké obětavosti, ale dokudž
ona přichází? — Odtud zajisté, že kyne na věčno­
sti potěšení v Bohu, k němuž přirovnáno, všecko
na tomto světě v nivec se rozpadá. Na převeleb-
nou krásu nebe obrací naše myšlení obzvláště vše­
mohoucnost Boží; všemohoucnost totiž, mocí které
skrze jediné slovo podivuhodnou stavbu světa vidi­
telného z ničeho vyvolal, a mocí, které ji zas jedi­
ným slovem v nic obrátiti může. Ne jeden ale
milliony světů takových byl by s to vyvolati a opět
jediným jedním dechnutím úst svých zničiti! A co
Bůh nekonečný činí, to činí bez všeho namáhání;
neboť tak snadně, jako nejmenšího červíčka tvoří,
vzbudil též nejdokonalejšího anděla. Jemu prove-
 Kap. 16 . Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti. 705

dění nekonečných věcí žádných obtíží nedělá; jeho

netíží celá slunce více nežli zrna drobného prachu.
Chtění a moci učiniti jest u něho jedno a totéž.
Jeho pomyšlení stačí, aby nevypravitelné bylo.
A když moc Boží tak nevýslovně velká jest a
sláva jeho nejsvětějšího slova všecko převyšuje, co
jazyka vyřknouti aneb mysl naše pochopiti může,
když jeho láska pře velká a jeho dobrota nade vše­
cko jest; musí zajisté též obydlí, kteréž tuto veleb­
nost v sobě obsahuje a stoljvání, kteréž ona při­
pravuje, nade všecko nádherné a skvostné býti!
Což může také dílu tomuto scházeti, an z každého
ohledu dokonalost jeviti má? Co se týká síly a
moci, nemůže nižádného nedostatku panovati, jelikož
stavitel jeho všemohoucí jest; co do patřičného a
moudrého uspořádání, nemůže tam nějaké chyby
nalezeno býti ‚ poněvadž pořadatel nejdokonalejší
moudrost sama jest; co by se dobré vůle k spŮBO-
bení největší dokonalosti týkalo, zajisté nic neschází,
proto že ten, který nebe připravil, nekonečně do­
brotivý jest. Jemu nescházelo prostředků, neb jest
sám o sobě úplnost všech pokladů a základ všech
věcí. Jakéž musí tudíž ono stavení býti, jemuž k
dokonalosti nic nedostávati se nemůže? Jak musí
to dílo vypádati, kteréž zhotoveno bylo tím spůso-
bem, že všemohoucnost Otce, moudrost Syna a do­
brota Ducha svatého k připravení jeho se spolčily?
Jakéž musí nebe býti, když v něm všecko k nale­
zení jest, co dobrota a láska chce, co moudrost vy­
myslí a nařídí, co všemohoucnost vykonává?
Bůh nejen skrze všemohoucnost svou nebe zbu­
doval, ale i těch, kteříž v něj upřímně doufali, k
dosažení jeho zázračně podporoval. Důkazem toho,
jest život svatého mučedlníka Venancia. Ten vida
skutky 'všemohoucího Boha na této zemi, zahořel
s velikou láskou k tomutož vznešenému Pánu, koje
se nadějí, že když jemu v svaté službě a ctnosti
706 Kap. 16. Nebe jakožto poknútka k ctnosti.

věrným bude, mnohem vznešenějších díl rukou jeho

svědkem se stane. Odtud pocházela jeho neohro­
ženost, že v době nejkrutějšího pronásledování bez
bázně do shromáždění křesťanů a na místa služeb
Božích přicházel. Stalo se pak, že již. v patnáctém
roce věku svého jakožto křesťan u náměstníka cí­
saře Decia, jmenem Antiocha, obžalován a před soud
povolán byl. Zmužile předstoupil a, že Ježíše Krista
vyznává, pověděl. Antiochus, maje soucit s mladostí
jeho, snažil se ho všemožným lichocením a přislibo-
váním k modloslužbě nakloniti; ale mládenec zůstal
při pevném přesvědčení svém a odvětil: „Já se
klaním jen jedinému pravému Bohu a opovrhuji
vašemi modlami.“ A když ani vyhrůžky nezpomohly,
kázal jej náměstník spoutati a do tmavého žaláře
vrhnouti.
x Venancius přijal pouta s radostí a děkoval
Bohu, že za hodného uznán byl, pro jméno Ježíše
trpěti. Toliko za sílu a vytrvalost prosil, aby na­
stávající mučení s trpělivostí podstoupil. A když
se tak modlil, zjevil se mu anděl, nesa jemu potě­
šení a posilu k mukám. Již nazejtří po tom nechal
Antiochus mladíka opět před sebe vésti a vida, že
v ničem mysl svou nezměnil, dolů hlavoii pověsiti
nad ohněm, aby ho kouřem mořil. Venancius ale
jenom Boha chválil a hlasitě Ježíše Krista vzýval.
To přivedlo soudce k pravé zběsilosti. Poručil tedy,
aby svatému trpiteli, který ustavičně Boží moc se
vší důvěrou velebil, zuby vytrhány, pak skráně roz­
trženy, a konečně všecky oudy zmrzačeny byly.
Nemoha však přemoci ducha jeho, přikázal, aby
opět na čas do žaláře odveden byl. Nastala noc a
do rána všemohoucí Bůh uzdravil docela tělo svého
rekovného vyznavače.
Vida to strážný žaláře, nemálo se divil a bez
prodlení spěchal k náměstníku, aby mu o tom zprávu
dal. Náměstník se šel sám očitě o zázraku pře*
 Kap. 16. Nebe jakožto pohn&tka k ctnosti. 707

svědčiti, ale místo, aby Boha v tom skutku poznal

a velebiti počal, tázal se mládence, jakým kouzlem
se vyléčil. Ten zmužilej než dříve odpověděl: „Toť
jest sila a zázračná působivost všemohoucího Boha,
před nímž ty svým kamenným a dřevěným Bohům
přednost dáváš.“ Zahanben přivolal Antiochus katy,
aby divoká zvířata na Venancia pustili a tato po­
trestala tupitele bohů.
Svatý mučedlník náš byl tudíž lvům předhozen;
ale nastojte, hladové šelmy se položily jako krotká
jehňata k nohoum křesťana, kterýž užil té příleži­
tosti k slavnému velebení moci Boží a k poučo­
vání přítomných o víře v Ježíše Krista. Po druhé
tedy ukázal Bůh, že dobře měl, když v všemohouc­
nost jeho tak silnou důvěru skládal. Divoká zvířata
neměla býti mstitely opovržených pohanských bohů
ale svědky všemohoucnosti jediného pravého Pána
nebe i země. Anastasius, jeden z velitelů vojenských
a několik sluhů z domu náměstníka samého byli
zázrakem tím tak dojati, že se hued k víře křesťan­
ské přiznávati počali.
Na Venanciovi byl zkoušen ještě jiný prostředek,
Antiochus, přikázal, aby s hradeb městských dolů
svržen byl, a eihle, dolů zůstal neporušený, jakoby
ho andělé snesli, aby neurazil o kamen nohy své.
Tim však byla zkouška svatého mučedlníka ukou=
čena. Déle mu Bůh nenechal zavřenou bránu nebe,
po kterém toužil, Dostatečně již dokázal, že hoden
jest, vejíti mezi přátele jeho.
Antiochus kázal Venancia stíti. Sotva hlava
jeho padla na zem, zamračilo se náhle nebe a země­
třesení počalo zároveň s hrozným hromobitím děsiti
celé město, a Antiochus po několika dnech ohavnou
smrtí sešel s tohoto světa.
V pravdě Bůh dokázal takto, že dobré jest
důvěřovati v jeho všemohoucí moc a sílu, neb ona
nikdy ctitele své neopustí, anobrž se z cela jejich
708 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

věčnému potěšení věnovati bude. Dobře a moudře

jedná ten, kdo se všemohoucností Boží k následo­
vání a vytrvání v ctnosti odhodlá.
Souditi můžeme, že krása nebe převelebná bude,
také z toho, že jej Bůh nestvořil toliko, aby svou
slávu zjevil, ale též slávu svatých přátelů svých
známu učinil. Považme jen, jak si Bůh na tom zá-
ležeti nechává, aby ty, jenž ho milují, oslavil! Ježíš
Kristus sám řekl: „Kdo mně sloužiti bude, toho
poctí Otec můj.“ (Jan 12. k., 26. v.) Vidiváme, že
již zde na zemi tato přípověd vyplněna bývá, neb
začasté uděluje Bůh nábožným ctitelům svým moc
nade všemi tvory. Tak nám zachovalo písmo svaté
památku, že k rozkazu Josuovu slunce na nebi za­
stavilo běh svůj, neboť, jak písmo praví, Pán byl
po vůli hlasu člověka. (Josue 10. k., 14. v.) Stejnou
mocí obdařen byl prorok Isaiáš, jak to dokazuje
následující příběh v čtvrté knize královské za zname­
naný: „Král Ezechiáš roznemohl se až k smrti, i
přišel k němu Isaiáš, syn Amosův, prorok, a řekl
jemu: Toto praví Hospodin Bůh: „Zřičf dům svůj,
nebo umřeš a nebudeš živ.“ — Král pak obrátil
tvář svou k stěně a modlil se Hospodinu řka: Pro­
sím Hospodine, rozpomeň se medle, kterak, jsem
chodil před tebou v pravdě a v srdci dokonalém,
a což jest libého před tebou, činil jsem. I plakal
Ezechiáš pláčem velikým. A prvé, než vyšel Isaiáš
do půl síně, stala se řeč Hospodinova k němu,
řkoucí: Navrať se a rci Ezecliiášovi, vůdci lidu
mého: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého:
Slyšelť jsem modlitbu tvou a viděl jsem slzy tv é :
a aj uzdravím tebe, třetího dne vstoupíš do chrámu
Hospodinova. A přidám ke dnům tvým patnácte
le t; ale i z ruky krále assyrského vysvobodím tě,
i město toto, a chrániti budu města tohoto pro sebe
a pro Davida, služebníka svého. — I řekl Isaiáš:
Přineste hrudu fíků. Kterouž, když přiúesli a při­
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti. 709

ložili na vřed Ezechiáše, uzdraven jest. Řekl pak

Ezechiáš k Isaiášovi: Jaké bude znamení toho, že
mne uzdraví Hospodin, a že půjdu třetího dne do
chrámu Hospodinova? I odpověděl mu Isaiáš: Toto
bude znamení od Hospodina, že učiní Hospodin věc,
kterouž mluvil: Chcešli, aby postoupil dále stín o
deset čárek na slunečných hodinách, čili aby se
vrátil zpátkem o tolikéž stupňů? I řekl Ezechiáš:
Snadnéť jest stínurůsti o deset čárek, aniž tomu chci,
aby se to stalo, ale nechť zase postoupil zpátkem
o deset stupňův.
Vol al t e d y I s a i áš p r o r o k k H o s p o d i n u
a v r á t i l s t í n p o č á r k á c h , po n i c h ž j i ž byl
sešel na h o d i n á c h s l u n e č n ý c h Ac h a z o v ý c h
z p á t k e m o d e s e t s t u p ň ů v . (IV. král 20. k.)
Nemenší mocí nad přírodou oslavil Bůh pro­
roka Eliáše, když rozkázati směl mračnům, aby se
zavřely a kapky vody na zem nespouštěly, a opět
jim naporučiti mohl, aby se shlukly v jedno a hoj­
ným deštěm vyprahlou zem zvlažili. (III. král 17. k.
1. v., a 18. k. 45. v.)
Avšak nejen za živa ctil Bůh takto vyvolené
své, anobrž i kostem jejich po smrti udělil zázrač­
nou moc. ótemeť v třinácté kapitole třetí knihy
královské, že kosti proroka Elisea, když se jich
jiný zemřelý, do hrobu k němu vržený, dotknul,
tomutož život vrátily.
. Tak i v novém zákoně oslavoval Bůh svaté vy­
znavače své okázalým spůsobem. Životopisy svatých
jsou plny důkazů toho. Na osamotnělých, tichých,
od lidského hluku vzdálených hrobech svatých ne-,
méně než v nejlidnatějších místech ozařuje Bůh své
vyvolené 6lávou svou. Tak chová hlučný Paříž při
vši své světské roztržitosti velkou úctu k pozůstat­
kům svaté Genovefy, kteráž tam r. 512, po Kristu
v devět a osmdesátém roce věku svého v Bohu
zemřela. Její tělo bylo pochováno v kostele k sv.
710 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

apoštotům vedle krále Klodovea ‚ kterýž asi pět

neděl před ní svět tento opustil. Jméno kostela
samého jí k úctě proměněno. Vedle krále tedy
našla chudá, mnohonásobně pronásledovaná světice
místo odpočinutí svého. Vedle náhrobku Klodovea
lhostejně kráčí lidé, u jejího vsak s nábožnou úctou
se zastavují a prosí za přímluvu její. Tak jest slabá
památka velikosti světské, tak veliká ale sláva těch,
kteříž s Kristem živi byli!
Brzy po smrti byly svaté pozůstatky její z
hrobu vybrány a v skvostné skříni, štědrostí králů
a královen francouzkých zbudované, chovány. Mnoho
zázraků se stalo skrze vzývání její pomoci, a pro­
tož ji město Paříž volilo za patronku svou. Ob­
zvláště pak okázalý jest zázrak následující: R. 1130.
zuřila v Paříži hrozná nemoc, která jako vnitřním
ohněm mnoho tisíc lidí trápila a usmrcovala. Žáden
lék nepomáhal. Proto nařídil biskup Pařížský vše­
obecné modlení a pokání, aby se tak vyprosila po­
moc od Boha. Avšak nemoci neubývalo, anobrž
zdálo se, že zuřivost její co den se rozmáhá. V té
bídě se konečně obrátili všickni k svaté Genovefě.
Schránka s pozůstatky jejími přenešena v slavném
průvodu do hlavního chrámu, aby tam všemu množ»
ství lidu přístupná byla. A eihle, sotva průvod
přišel do hlavního chrámu, uzdravěli všickni ne»
mocní, počtem čtrnáct tisíců, jak dějiny vypravují.
V celém křesťanstvu se ctí, jak známo, pouta
svatého Petra. Z toho se dá souditi, jakou slávu
tělo jeho před Bohem míti musí, an chce, aby ná­
stroje hanby a potupení, jež se jeho dotkly, křesťa­
nům vzácné a ctihodné byly.
Avšak jaké udivení musí zachvátiti nás, když
pomyslíme, že nejen tělo a jiné pozůstatky svatého
Petra,, ale i stín jeho mocí Boží oslaven byl. Kniha
skutků apoštolských vypravuje nám, že když svatý
Petr s apoštolem Janem jdouc do chrámu, u dveří
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti. 711

chromého žebráka ve jménu Ježíše Krista byl uzdra­

vil a pak mnohým jiným vysvobození od neduhů
jinak nezhojitelných vyprosil ‚ lidé vynášeli ne -
mocné na ulice a kladli na ložcích i nosidlech, aby
alespoň stín okolo jdoucího svatého Petra na ně
padl a jim zpomohl. (Skut. 5. k., 14. a 16. v.)
Ó nekonečně podivuhodný Bože! tak musíme
zvolati, jak velká jest dobrota tvá, an jsi člověku
propůjčil, čehos ani pro sebe samého užiti nechtěl!
Nikde totiž se nedočítáme toho, že by byl stín
Ježíše Krista některého nemocného uzdravil, kdežto
o svatém Petru neomylné písmo svaté jednoduchými
ale zřetelnými slovy takové zázraky vypravuje.
Jestliže se tedy Bůh tak blahosklonným ukazuje
k svatým v době, v níž nejsou ustanoveni k obdr­
žení odměn ale k snášení obtíží a protivenství;' jak
veliká bude teprv sláva jejich v oné době, až se
jim dostane úplné odměny a on v jejich dokonalém
ctění sám bude chtěti ctěn býti! A když ten, kte­
rýž sobě tak velíce přeje, aby věrní jeho přátele
oslaveni byli, v nekonečné míře všecko učiniti může;
jak nevypravitelná, jak vznešená bude odměna jejich!
Jak neobmezená je štědrá láska Boží ke všem, jenž
mu poslušni jsou! Naporučil Abrahamovi, aby mu
jediného syna svého obětoval, a když tento se hoto­
vil, aby z poslušnosti tak učinil, promluvil k němu
zřetelným hlasem s nebe takto: „Že jsi učinil tu
věc a neodpustil jsi synu svému jednorozenému pro
mne: požehnám tobě a rozmnožím símě tvé jako
hvězdy nebeské a jako písek, kterýž jest na břehu
mořském; vládnouti bude símě tvé branami nepřá­
tel svých. A požehnáni budou v seméni tvém vši»
ckni národové země, že jsi uposlechl hlasu mého.“
(Gen. 22. k.)
Tak odplácí Bůh svým věrným, a taková odplata
jest Boha všemohoucího zajisté důstojná. Bůh zů­
712 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti.

stává Bohem jak při odměňování tak při trestání.

Když si David jednou v noci zpomenul, že sám v domě
z cedrového dřeva přebývá, archa Boží ale jen plachtami
stanu přikryta jest, zmocnila se ho myšlénka, aby
vystavěl Bohu náležitý chrám. Té samé noci však
též stalo se slovo Hospodinovo k Nathanu proroku,
řkoucí: „Jdi a mluv k služebníku mému Davidovi:
Toto praví Hospodin: Zdaliž ty mi vystavíš dům,
v kterémžbych přebýval? Neb jsem nebydlil v domě
od onoho dne, jakž jsem vyvedl syny Israelské z
země egyptské, až do dne tohoto: ale chodil jsem
v stánku a příbytku po všech místech, kudyž jsem
chodil se všemi syny Israelskými, Zdaliž jsem jedno
slovo řekl některému z pokolení Israelských, které­
muž jsem přikázal pásti lid svůj Israelský, řk a : Proč
jste mi neustavěli domu cedrového? A nyní toto
díš služebníku mému Davidovi: Totoť praví Ho­
spodin zástupů: Já jsem vzal tebe z pastvy, když
jsi chodil za stádem, abys byl vůdcem lidu mého, a
byl jsem s tebou všudy, kdekoliv jsi chodil, a pobil
jsem všecky nepř^tely tvé před tváří tvou: a učinil
jsem tobě jméno veliké, jako jméno vznešených na
zemi. Dám tobě odpočinutí přede všemi nepřátely:
a přes to oznamuje tobě Hospodin, že on sám tobě
dům vzdělá, čině rod tvůj stálý a trvanlivý. A když
se vyplní dnové tvoji a usneš s otci svými, vzbudím
símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a
utvrdím království jeho. Tenť ustaví dům jménu
mému, a já upevním království jeho až na věky.
Já budu jemu za otce a on mi bude za syna; kte­
rýž jestliže co nepravého učiní, trestati ho budu
metlou lidskou, a to ranami synů lidských. Ale
milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem
je odjal od Saule, kteréhož jsem zavrhl od tváři
své. I bude stálý dům tvůj, i království tvé až na
věky před tváří tvou, trůn tvůj bude pevný ústa*
vičně.“ (2. král. 7. k.)
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti. 713

Tak mluvil Bůh a vyplnil skutečně přípověd!

svou, neb až do příchodu Ježíše Krista panovali v
Jůdsku králové z kméne Davidova, odtud! pak Ježíš
Kristus, jehož království konce míti nebude.
Tak bude držeti slib svůj učiněný jednomu
každému a dá přebývání v věčném ráji tomu, kdož
se hotovuje, aby tam, náležitě čist jsa na duchu,
vstoupil. Máme již zde na zemi skvělé důkazy, že
Bůh, co slíbil, štědře vyplnil; můžeme tedy tím jistěj
očekávati vyplnění přípovědí jeho, týkajících se věč­
ného žití.
A co žádá Bůh od těch ‚ kteříž tam vejíti
chtějí? — Po pádu prvních lidí ustanovil, aby žáden
nevstoupil, leč skrze krev Ježíše Krista. Tedy jen
za smrt Syna Božího propůjčen jest věčný život
člověku, jenom za umučení, kteréž on podstoupil,
jest nám možno, nebeských radostí účastnými se
stati! Proto, že se on tak snížil, •že na zemi mezi
dvěma lotry na kříž přibiti se dal, lze smrtelnému
tvoru vystoupiti na nebe a přebývati mezi anděly!
Můžeš, milý čtenáři, velikost a cenu onoho do­
bra pochopiti, pro jehož dosažení za tebe Syn Boží
sám krví se potil, jako zločinec jat, svázán, mrskán,
tupen, trním korunován a ukrutně ukřižován byl?
Jakéž to musí dobro býti, když všemohoucí Bůh při
vší štědrosti své tak převelikou cenu zaň žádal!
I od člověka žádá Bůh to nejvyšší, co učiniti
a obětovati v stavu jest, totiž aby kříž svůj na se
vzal a trpělivě do skonání nosil; aby oko pravé
vyloupnul a odhodil, pakli ho pohoršuje; aby otce
i matku na zemi opustil, pakli by mu k něčemu
proti zákonům Božím radili; aby se, když všecko
učinil, co v moci měl a předepsáno bylo, přece jen
za neužitečného služebníka považoval, jelikož Bůh
chce, aby se jedině jemu všeliká sláva připisovala
a všecko dobré, jež se děje, jen za účinek milosti
jeho považovalo. To řekl skrze ústa svatého Jana,
714 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k etnosti.

řka: „Jáť jsem počátek i konec. Jáť dám žížnivému

z studnice vody života zdarma.“ (Zjev. 21. k., 6. v.)
Tak byl pravou obětí pro království nebeské,
abychom jen jedním příkladem věc sobě objasnili,
svatý Řehoř Nazianzenský. Pocházeje z vznešeného
rodu, věnoval se hned v outlém mládí vědám a
uměním. Odebral se do nejznamenitějších škol v
Cesarei a Alexandrii, kdež ducha svého řečnickým
uměním velmi obohatil, pozděj navštívil též město
Athény, sídlo všech věd, a takovým spůsobem pro»
spíval, že se podnes mezi největší učence Řecka po­
čítá. Avšak při tom první oběť přinesl Bohu, neb
vše co věděl, uměl a znal, jen k zvelebení Boha a
vznešených činů jeho věnoval. Odřekl se již co mla­
dík všech výhod, které mu skvěle nadaný a vzdě­
laný duch jeho přisliboval. Nehledal jiné cti, kromě
té, Bohu se zalíbiti. Proč? — Proto že se seznámil
s svatým Basiliem, který ducha jeho, jak toho za­
sluhoval, od zemi k nebi povznesl a jemu ukázal,
jak koruna žití člověka vlastně na věčnosti se na­
chází, Nebylo svatému Řehoři těžké, vzdáti se ve­
zdejší cti, an před sebou s dokonalou důvěrou spa­
třoval věčnou.
Seznámení-se s svatým Basiliem mělo ten účinek,
že se stranil bedlivě všech nebezpečných společností,
velmi přísný k sobě samému ač velmi vlídný a
dobrotivý k jiným, obzvláště k chudým byl, a čas
svůj bud! učení aneb cvičení-se v bohabojnosti a po­
božnosti věnoval. Totě byla druhá řada obětí, kte­
rou sv. Řehoř Bohu vzdával. Málo neb docela nic
nejmenoval svým vlastnictvím, vše dal chudým ohle­
dem na Ježíše, kterýž za to stonásobnou odměnu v
nebesích přislíbil.
Po pěti letech, r. 355, vrátil se sv. Řehoř do
Nazianze, kdež s sv. Basiliem sobě umínili, na poušť
se odebrati a službě Boží docela věnovati. „Vše,“
pravil, „chci dáti tomu, od něhož jsem to obdržel j
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti. 715

jeho samého jsem vyvolil za dědictví své, jemuž

chci věnovati statky své, čest, zdraví, řeč a schop­
nosti. Nejlepší užitek ze všeho toho jest milost,
abych je směl upotřebiti s lásky k Ježíši.“ Takovým
duchem naplněn odebral se skutečně po třech letech
na poušť, kdež s nejlepším přítelem Bvým sv. BaBÍ-
liem postem, bděním nočním a čtením písem svatých
ducha k dokonalostem, a pak pilnou prací tělo k
přinášení dalších obětí silil. A to činil s velikým
vnitřním potěšením, neb se i v pozdním věku svém
s radostí rozpomínal na tyto dni mladosti své.
A proč sobě ukládal vzdálení od lidské společ­
nosti, proč na poušti přebývati chtěl? Zajisté ne­
máme jiné odpovědi, kromě té, že všecken svět za
nic nepovažoval u přirovnání k ráji na věčnosti, o
němž Ježíš pravil, že v něj vejde, kdožkoli zde na
zemi všecko opustil a Jeho následuje. — Proč se
týral postěním a bděním nočním? Věru, neměl k
tomu důvodů jiných, leč aby přinesl v odříkavosti
své Bohu oběť za dosažení onoho dobra, k němuž
u přirovnání není žádné ceny příliš velké, žádné
oběti příliš těžké. — Proč čítal při tom tak pilně
v písmě svatém? To nám vysvětluje jeho toužeb-
nost, znáti přípověd Boží a pozdvihnouti ducha
Bvého k stupňům onoho trůnu, u něhož si přál sla­
viti věčnou velebnost nekončící chválou.
Ačkoli však, jak praveno bylo, velké potěšení
v osamotnělém tom živobytí ‚ jedině duchovnímu
cvičení věnovaném, nalézal, přece když Bůh jinou
a pro něho tehdáž přetěžkou oběť žádal, bez pro­
dlení hotov byl, ji přinésti. Vzmohloť se toho času
velmi škodlivé učení ariánské mezi křesťany, kteréž
zapíralo Ježíši Božství. Tisíce lidí odpadlo od pravé
víry svaté. K těm náležel též otec sv. Řehoře,
kmet osmdesátiletý a biskup Nazianzenský, ač to
učinil jen z přenáhlení, jak se pozděj ukázalo.
Avšak neblahá roztržka mezi lidem křesťanským za
716 Eap. 16. Nebe jakožto pohn&tka k ctnosti.

příčinou toho povstala. Mniši v klášterách držíce

se pravé sv. víry vypověděli poslušnost pastýři svému
a přemlouvali velké množství lidu, aby podobně
učinili. Sotva tedy byl b v . Řehoř na poušti o tom
zvěděl, když bez meškání poznal, že proň teď jiná
zkouška nastává, a že Bůh od něho žádá, aby poušť
opustil a mezi lidmi veřejně k blahu církve účin­
koval. Spěchal tedy do Nazianze, aby roztržky ná=
boženské hned na. počátku udusil a plameni jejich
vzniknouti nedal. Napřed ukázal otci, jak velmi
zbloudil, nechav se od ariánů přemluviti; pak horlil
v veřejných přednáškách a kázáních ustavičně pro
víru svatou. A Duch Boží byl s nim, žehnaje u-
přímné svaté namáhání jeho. Lid poznal, kde v
ariánském učení chyba vězí, zavrhl jej a vrátil se
s díkůčiněním nazpět do pravého ovčince Kristova.
Sv. Řehoř byl pak téměř nucen, aby jistou část
biskupského úřadování od otce svého převzal, pro­
čež i na kněžství posvěcen byl. Ovšem k tomu
neměl velké vlastní vůle, mnohem raděj by byl o
samotě na poušti rozjímáním o věcích nebeských se
obíral, ale volání Boží mu šlo nade všecko; bylť
toho silného přesvědčení, že takovou obětavou po­
slušností odměnu věčnou získati bude moci. S hlu­
bokou pokorou považoval se za nehodného tak vzne­
šeného stavu, ale jak mile posvěcení byl obdržel,
zastával kněžský ouřad svůj s nemenší uctivostí než
horlivostí. Obzvláště mnoho dobrého svým mírným
avšak duchaplným kázáním spůsobil, ctnost a dobré
mravy mezi lidem siřil, klátící se ve víře upevňoval
a blud i nevěru mužně porážel. Tak to trvalo až
do r. 374; kteréhož času bishup Nazianzenský umřel
a tudíž i úřad pomocníka přestal.
Další přebývání v veřejnosti nebylo by, jak se
sv. Řehoř domníval, obětí Bohu vzdanoú. Domní­
val se, žeby zůstávaje přes čas největší potřeby v
úřadě, více sebe než Boha hledati se zdál. Protož
 Eap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti. 717

po smrti otce svého, za nímž i brzy nábožná

matka Nonna odešla, odebral se sv. Řehoř do Se-
leucie a vyhledal si v klášteře sv. Thekly osamotnělý
byt, kdež opět jenom duchovním cvičením a kajíc­
nými skutky čas trávil. Pět let uplynulo tak z
dalšího věku jeho, Tu zemřel také císař Valens,
který ariánům nadržovol, a po něm nastoupil Gra-
tian, kterýž jsa přítelem katolické církve, z vyhnan­
ství nazpět přivolal všechny biskupy a jim stolce,
jichž vlivem ariánů opustiti museli, navrátil. Tu
Evagrius, bývalý arcibiskup Konstantinopolitanský
zemřel y cizině, pročež několik biskupů a lid vše­
obecně sv. Řehoře prosili, aby do vyvolení nového
arcibiskupa nejvyšší duchovní správu v Konstanti-
nopoli řídil. Dlouho se tomu osamotnělostí a vni=
třního zabývání s Bohem milovný svatý kněz pro-
tivoval, poznávaje ale v ustavičném naléhání hlas
Boží, uposlechl a přišed do Konstantinopole počal
s novou trpělivostí a horlivostí tentýž úkol vyko*
návati, který v Nazianzi provedl. Při svém příchodu
do hlavního města východního císařství římského
nalezl; že skrze čtyřicetileté pronásledování ariánské
katolická víra bez mála docela vytlačena byla.
Vždyť již katolíci v tom ohromně velkém městě již
ani vlastního kostela neměli. Sv. Řehoř se ubytoval
u jistého příbuzného a tam se shromažďovali katolíci
k službám Božím. Dovedl to neunavený pracovatel
pro Boha tak daleko, že po nějakém čase onen dům
proměněn byl v kostel, jmenovaný Anastasia, čili
podle jazyka našeho Vzkříšení, poněvadž v něm
vzkříšena byla víra pravá dříve potlačená. S velkou
neunavenou horlivostí zastával v tom malém koste*
líčku úřad nejvyššího duchovního správce a kázal
tak důkladně, že se počet posluchačů denně množil,
an též bludaři přicházeli rádi k kázáním jeho a
následkem toho k pravé víře se vraceli.
Ačkoli měl již sv. Řehoř krásnou řadu obětí
za sebou, nebylo přece na tom dosti. Opět nové a
718 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

jiné zkoušky musel přestáti. Výsledky jeho kázaní

rozhořčili náramně ariány, tak že v své zlosti se
chopili nectné zbraně pomluvy a jistého dne v čas
konaných služeb Božích do kostela vrazili.
Kromě mnohého jiného násilí spáchaného chtěli
obz\láště sv. Řehoře ukamenovati. Podařilo se pří­
tomným konečně pokoj zjednati, načež sv, pastýř
na kazatelnu vystoupil, a shromážděné věřící k trpě­
livosti a modlitbě za nepřátely povzbuzoval. Končil
pak řeč svou slovy: „Lají-li nám, žehnejme jim,
pronásledovat budou-li nás, trpme, tupiti budou-li
nás, modleme se za ně.“
I to sneBl svatý muž s klidnou myslí, a proč?
Odpověd zas nemůže jinák zněti, leč že měl v srdci
svém psána slova Ježíše Krista, že blaho bude těm
na věčnosti, kteříž pronásledování trpí pro jméno
Jeho, žeť i měl před sebou příklad svatých apoštolů
Páně, kteříž vycházeli z rady židovské s radostí,
že za hodny uznáni byli trpěti za své věrné vyzná­
vání víry v Syna Božího, že mu nevyšlo z paměti
utrpení sv. Štěpána a při něm obzvláště ta okolnost,
že viděl, když pod kamením na zem klesal, nebe
otevřené a Ježíše sedícího na pravici Otce nebeského,
an přijati chtěl duši jeho; že konečně jemu dobře
známé byli příklady svatých mučedlníků církve v
třech minulých stoletích, za nimiž nechtěl zůstati
pozadu. Nebe, ono krásné nebe sílilo ho při
vší hořkosti ‚ kterou z kalicha utrpení na zemi
píti měl.
Jinak vedl sv. Řehoř kromě veřejného úřadování
svého velmi přísný soukromý život. Spojoval tak-
měř, co za první doby svého mužského věku na
pouští konal, s tím co při veřejném vystupování
v Nazianzi podnikal, tehdáž v jedno. Celé noci
probděl na modlitbách a ve dne ho bylo vidět, jak
celé hodiny na tváři své na zemi ležel, plakal a
Boha prosil, aby nezapoměl církev svou k blahu
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti. 719
říditi. Mnoho času věnoval navštěvování chudých
a nemocných, jichž trpkosti slovem i skutkem léčil.
Při tak namáhavém zaměstnání nebylo divu, že tělo
jeho nad míru sesláblo, a přece neulevil sobě, ano-
brž přitížil v kajícných skutcích svých. Obyčejným
pokrmem jeho byl chléb a něco zelenin, které pod
mírou požíval. Všem návštěvám v vznešených do­
mech se vyhnul, čas, který mu při tom ještě zbý­
val, upotřebil k sepsání výtečných spisů, v nichž s
podivuhodnou zřetelností největší tajemství svaté
víry, obzvláště pak nejsvětější trojici vysvětloval.
Také patřičným spůsobem vyložil všecka místa písma
svatého, na něž se odvolávali bludaři a jichž k odů­
vodňování svého učení zneužívali V tom tak vý­
tečně účinkoval, že obdržel jméno „Bohovědec.“
Ode dne ke dni působila s ním více milost
Boží, nebo kázaní jeho bývaly vždy horlivěj jak od
věřících tak od nevěřivých navštěvovány. I pohani,
kteříž z prvu jen všetečností do kostela vedeni byli,
aby tak výtečného a proslulého kazatele slyšeli,
otevřeli poznenáhla srdce své pravdě a obrátili se
na víru svatou.
Jestliže však z té strany jemu největší radost
a utěšenost kynuly, byly při tom přece zase z druhé
strany nad míru zkormucující a trudné příběhy,
které i tento čas svatému Řehoři nad míru ztrpčo­
valy. Sídlo arcibiskupa Konstantinopolského bylo,
jak řečeno, uprázdněno. Chtěl jej pak s mocí míti
jistý Maximus, který všemu lidu velké pohoršení
dával. Bylť zcela ariánům oddaný a dal se tajně
od egyptských ariánských biskupů vysvětiti; a byť
volení a svěcení jeho všeobecně za neplatné uznáno
a od papeže tehdejšího Damasa ani potvrzeno ne­
bylo, přece zaujal vznešený stolec a ukázal celou
příznivost k aríanským, jichž pomocí se arcibisku­
pem stal.
720 Kap. 19. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

Při tom přestalo svatému Řehoři úřadování

prozatímně, a tudíž si umínil brzy s těžkým srdcem
město opustiti. Jak mile 'o tom zvědělo shromáž­
dění věrných, povstalo všeobecné bědování. Zatím
ale přišel císař Theodosius do Konstantinopole. Bez
prodlení odstranil vetřelého arcibiskupa arianského,
chopil sv. Řehoře za ruku a zavedl ho do kostela
sv. Žofie, kdež velké množství křesťanského lidu
shromážděného bylo, odevzdal mu nejen tento ale
všecky ostatní kostely pod zprávu a jmenoval ho
arcibiskupem na žádost lidu.
V máji r. 381. svolal císař biskupy východních
krajin na sněm do hlavního města, aby opět mír
a pokoj v církvi svaté zjednán byl. Nejpřednější
věc, kterou se shromáždění biskupové obírali, bylo
vyřízení záležitostí církve v Konstantinopoli. Svatý
Řehoř se vždy ještě protivoval tomu, aby trvale
arcibiskupství řídil. Sněm ho ale k tomu takměř
donutil. Poněvadž ale volba a ustanovení toto ně­
kterým egyptským biskupům se nezdálo býti nále­
žitým a v shromáždění samém různice povstati hro­
zily, vstal svatý Řehoř a promluvil tak to : „Pakliby
tato volba nějakou rozhorčenost aneb dokonce roz­
tržky způsobiti měla, říkám s Jonášem: Chopte
se mne a vržte mne do moře, aby se bouře ztišila,
již jsem Však já nezavinil. Nechtěl jsem a nepřál
jsem si toho nikdy, abych se stal biskupem, a jsem-li
zaň ustanoven, stalo se to proti vůli a přání mému,
Zdá-li se vám to býti příhodnějším, abych se od­
stranil, propusťte mne a já budu spěchati do libé
osamotnělosti své. Sešlý věkem, slabý a nemocný,
jakýž jsem, toužím po pokoji. Postarejte se jenom
o nástupce takového ‚ jenžby s horlivostí víru
svatou zastával.“ Tak promluviv v sněmu, odebral
se k císaři, aby propuštění svého vymohl a měl na
rozloučenou v kostele sv. Žofie u přítomnosti všech
sněmujících biskupů a převelkého množství lidu řeč
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnfltka k ctnosti. 721

tak důtklivou, že všemi spasitelně pohnul a v nich

dobrou vůli vzbudil k věrnému setrvání při pravé
víře.
Provázen slzemi všech věřících vrátil se sv. Řehoř
z Konstantinopole do Nazianze, kdež svých posled*
nich sedm let v společnosti několika řeholníků v
přísné odloučenosti od světa ztrávil. Poslední tam
přinesl Bohu oběť jednak v kajícných skutcích, jež
na se vzal, jednak a to zvláště v trpělivém snášení
bolestí tělesných, které mu nemoc působila. Zemřel
pak v Páně r. 389. co kmet velkého stáří.
V Páně zemřel, t. j. vstoupil do onoho slast­
ného ráje, pln zásluh, do kterého si po čas celého
žití svého přijíti přál, tak že všelikou oběť zaň
vzdal a všeliké obtížnosti zaň na se vzal, dávaje
tím příklad věkověčný, že nebe zasluhuje, abychom
bažení po něm nejlepších sil svých věnovali. Jest­
liže vůbec něco býti může, což k ctnosti čili k
prvnímu základu vší nábožné obětavosti pohnouti
lze, jest to nebe, neboť ono ustavičným připovídá-
ním nekonečných odměn mysl tuží, klesající sílu po*
zdvihuje a ducha v šlechetném snažení podporuje.
Sám se přiznává svatý Řehoř v spisích svých,
že ho k následování ctnosti především přimělo ne­
beské vidění, jehož se mu za mládí dostalo. „Byl
jsem ještě mladík,“ tak vypravuje, „když jsem měl
podivný sen. Zdálo se mi totiž, že vidím dvě paní
překrásné postavy. Jedna se jmenovala čistota,
druhá Střídmost. T y .se ke mně měly velmi laskavě
a zvaly mne, abych jich následoval. Pojď s námi,
pravily, a my tě pozdvihneme až k světlu nejsvě­
tější a věčné trojice. — Od onoho okamžení jsem
se Bohu zaslíbil a nepřestal jsem skutkem dokazo­
vati, co čistota a střídmost žádají.“
Což tedy vzbudilo v svatém Řehoři pevnou a
odhodlanou vůli k následování ctnosti?— Věru nic
jiného, nežli nebe, jež pro každého největší půvab-
722 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k Ctnosti.

nosti míti musí. Aby pozdvižen byl k světlu nej­

světější a věčné trojice, toť bylo heslem vznešených
a obětavých skutků a podniknutí jeho.
Bůh jest tak štědrý, že již zde na této zemi
nad pomyšleuí mnohonásobných darů připravil a
tvory nebes i země člověku k službě ustanovil. Co
do pozemských věcí, víme že žádná není, která by
lidem k zužitkování zakázána byla, ba dobří jako
zlí, šlechetní i nešlechetní mohou je upotřebiti. Co
do nebeských bytostí, jsou andělé k stráži a pomoci
lidské ustanoveni. A to, jak řečeno bylo, týká se
jednak dobrých, jednak zlých. Kdož by tedy mohl
pochybovati, že ty věci, které dobrým za odměnu
přichystal, nekonečně vzácnější a dokonalejší budou!
Kde lze najiti člověka, jenžby jiným tak velikých
statků dal, an by jim ničeho dlužen nebyl? Oč víc
tedy dobrotivý Otec nebeský udělí těm, jimž sebe
samého dlužníkem nazval? Jestliže zde na zemi
zdarma tak velikých věcí poskytuje, dá zajisté tím
více tam, kde se o to jednati bude, aby dané pří»
povědi vyplnil. Věru schází slov k vylíčení slávy a
vznešenosti, kterou své věrné korunovati bude, když
pomyslíme, jak velké a bohaté ty dary jsou, jichž
poskytuje nevděčníkům.
Nebe se nazývá v písmě svatém krásným jme­
nem krajinou živých, a tím má býti naznačeno, že
tato země, na níž bydlíme, krajinou smrti nazvána
býti zasluhuje. Avšak jestliže nás již zde v krajině
smrti krása a vznešenost stvořených věcí podivením
naplňuje, oč krásnější a vznešenější bude tvorstvo
v onom kraji věčného života. Kamkoliv zde po­
hlédneme. všude se nám naskytuje krása a rozma­
nitost! Jak milokrásně se nad námi klene obloha!
Jak velebně se stkví slunce! Jak čarokrásné se
leskne měsíc s hvězdami! A žerné, na nížto stojíme,
jak mnohonásobných okras na sobě chová! Kdo
vypočítá všecky milé vlastnosti bylin aneb kdo vy­
 Kap. 16 Nebe jakožto pohnůtka k ctností. 723

řkne všecky rozmanité tvary a spůsoby zvířat? Jak

radostně to dojímá srdce, když jdeme bohatými
ourodami polními, aneb květinatými loukami, aneb
vystupujeme na hory, aneb sestupujeme do stinných,
tichých oudolí, aneb pohlížíme na proudy potoků,
řek, jezer a moří? Jak pěkný pohled se nám na­
skytuje, když hladiny vod jako v zrcadle celé nebe
nám malují! Jak slavná jest noc, když na jasném
nebi nespocítatelná světélka hvězd se kmitají! A
což říci o pokladech, které země v lůně svém chová?
O bohatých žilách ryzého zlata, čistého stříbra a
rozmanitě podivných jiných kovů; o překrásném
lesku drahých kamenů? A kdož by se nedal k
udivení pohnouti pohledem na tisíceronásobné barvy
ptáků, brouků, ba těch nejmenších červíčků a květin?
A jestliže k tomu, co příroda poskytuje, přidáme to,
co umění lidské vytvařuje, musí se zajisté podivení
zdvojnásobniti. Kdo zná všecko, co věda a umění
z látek přírodních zhotoviti může? Jaké překrásné
podoby povstávají pod rukou malíře anebo sochaře!
Jak příjemně působí souměrné, dobře provedené
stavby kostelů, paláců a jiných velkých domů s
okrasami sloupů, soch a jiných ozdob!

A jestliže tedy zde, v tomto oudolí, jak se naše

země zve, tolikteré věci svou půvabností, krásou a
vznešeností v tak znamenité míře nám radost a po­
těšení způsobují; oč bohatější a skvělejší věci musí
býti nalezeny tam, kde nad vším nízkým a pomíje­
jícím vznešené a nepominntelné nebe se nachází?
Když mimo toho povážíme, že slunce, měsíc a hvězdy,
jež našemu oku viditelné jsou, všecko září) sílou,
krásou a trvalostí předčí, co zde na blízku spatřu­
jeme; můžeme směle souditi, že mnohem skvělejší,
silnější, krásnější a trvalejší jsou předměty, jichž
oko smrtelné spatřiti nemůže, a kteréž jenom očím
nesmrtelným viditelné jsou. Jak vznešené a nad-
724 Kup. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctností.

herné jsou, toho zajisté žáden duch lidský pochopiti

nemůže.
Ohledem na tyto vlastnosti nebe řekl Ježíš
Kristus k učedlníkům: „Radujte se, že jsou jména
vaše psána v nebesích.“ Těch slov pak si k spa­
sení svému všimli mnozí věrní následovníci Kristovy,
jichž jediná péče k tomu obrácena byla, aby oné
radosti učedlníků oučastnými se stali. Výtečný pří­
klad dávají sv. Julian a sv. Basilissa. Svatý Julian
byl poslední z vznešeného a velmi ctěného rodu, a
protož rodičové jeho důtklivě mu přimlouvali, aby
se oženil. Jeho mysl ale považovala stav man*
želský za obtiž a překážku v zletu ducha k nebe­
ským a věčným věcem. Konečně přivolil k zasnou­
bení s nábožnou pannou, jmenem Basilissa; avšak
nalezl v ní skutečně manželku stejných citů a stejné
povahy. I ona vlastně po tom toužila, aby s pan-
nenskou čistotou jedině Bohu sloužila a o Božských
věcích rozjímala. Mladí manželé tudíž se shodli,
že touhám duší svých dají přednost před přáním
rodičů svých, aby skrze ně rod slavný na této zemi
udržen byl. Usnesli se zůstati při pannenské čistotě
Bvé. Nežádali, aby jméno rodiny slavné a četně na
potomky přešlo, a tudíž i památka jejich na této
zemi dlouho zachována byla; neb nejpřednějším
přáním jejich bylo, aby jména svá měli napsána v
nebesích.
Touha jejích přijíti k tak vznešenému daru
milosti Boží co den mocnější se stala. Brzy se
usnesli na tom, že u větší odloučenosti toho zaslou­
žiti budou hleděti. Sotva, že rodičové jejich umřeli,
založil Julian klášter pro mužské, Basilissa pro žen-
Bké. Mnozí nábožní křesťané shromáždili se okolo
sv. Juliana, aby u něho modlitbou a pokáním v od­
loučenosti žití své skončili; k Basilissi přicházely z
světa mnohé šlechtické panny a sloužily Bohu ‚ po­
vzbuzeny a řízeny jsouce příkladem jejím, věrně a
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti. 726

svatě. Tak si chtěli sv. Julian a Basilissa též ohle­

dem jiných radost získati, že jména jejich psána
budou v nebesích.
Radost, kterou při pomýšlení na nebe v sobě
cítili, měla se však též v celé moci své osvědčiti.
Měla dokázati světu, že jest mocnější, nežli všeliké
potěšení světské, anobrž že ani kruté bolesti mučírny
nejsou s to, ji přemoci.
Několik let žili shromáždění svatí služebníci
Boží v úplném pokoji a v slasti, kterou předtucha
nebeské blaženosti působí. Tu však vypuklo ukrutné
pronásledování křesťanů, jež císařové Dioklecian a
Maximinus způsobili. Kdo se neklaněl modlám, mu­
sel dáti krev svou a život svůj v oběť surovosti.
Strachem a hrůzou naplnily předcházející pověsti o
ukrutnosti onoho pronásledování veškerou církev
svatou. Ale sv. Basilissa chopila se té věci z druhé
strany. Nehledajíc radosti na tomto světě a majíc
na zřeteli jediné to, aby jméno její v nebesích psáno
bylo, myslila, že ted se naskytne příležitost, aby
vyplnění přání svého náležitě zasloužila. Přála si
rozloučena býti s tělem, aby s Kristem k životu věč­
nému přijíti mohla. Vrhla se s svými nábožnými
sestrami před oltářem na tvář svou, a prosila dnem
i nocí takto: „O Ježíši, vezmiž nevěsty své z to­
hoto oudolí bídného a nevydávej jich do rukou ne*
přátel tvých.“ Bůh vyslyšel modlitbu její. Dříve
nežli pohani klášter přepadli, dostalo se nábožným
pannám nebeského zjevení, a mezi tím všecky chvá­
líce a velebíce Boha, v Páně usnuly. Andělé Boží
vynesly jejich čisté duše vzhůru k trůnu věčné slávy.
Svatou radostí z tohoto důkazu Boží milosti k Ba-
silissi a sestrám jejím naplněn pochoval sv. Julián
tiše mrtvá těla jejich.
Toho času přišel římský náměstník Marcián do
Antiochie, kdež sv. Julián Bvůj klášter měl, a roze­
stavěl pohanské modly s rozkazem, aby všickni oby­
726 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

vatelé bez prodlení jim obětovali, nechtějí-li mučeni

a o život připraveni býti. Skrze sluhu svého sdělil
to nařízení také sv. Juliánovi a řeholníkům jeho.
Ti vsak měli jiné heslo, nežli lpěti vší touhou a žá­
dostí na této zemi a těšiti se z vezdejšího žití. Jich
duše naplnila slova Spasitele řkoucího: Badujte se,
že jména vaše napsána jsou v nebesích.“ Protož
dal sv. Julián následující odpověd: „Považuji císaře
za vrchnost ustanovenou od Boha nade mnou, ale
nemohu přikázáním jeho uposlechnouti, když proti
přikázáním Božím čelí.“ S touto odpovědí vrátil se po­
sel k pohanskému náměstníku, a ten se z toho tak po­
horšil, že hned rozkaz dal, aby Julián jakožto pro­
tivník císařův do vězení dán byl a všickni ostatní
mniši do jednoho pokoje se zavřeli, načež klášter
zapáliti a je za živa upáliti nechal.

Nelidští kati spěchali do kláštera, jali nábož­

ného představeného, spoutali ruce a nohy těžkými
pouty a odvlekli ho do tmavého podzemního skle­
pení. Jiní podpálili klášter na mnoha místech zá­
roveň, a tak přešli skrze plamen všickni obyvatelé
jeho za krátkou dobu na věčnost. Za nimi však
nezůstal zármutek na zemi ‚ anobrž Bůh ukázal
zjevně na nich, že přijatu býti mezi oslavené v nebi
s radostí spojeno jest jak pro blažené tak pro přá­
tele jejich na zemi žijící. Od času k času oslavil
Bůh ukrutnou smrť těchto mučedlníků mnohými
zázraky. Nesčíslní nemocní, kteří s pevnou důvěrou
spáleniště kláštera, kteréž spolu hrobem svatých
řeholníků zůstalo, navštěvovali, slýchali jich, jakoby
srdečným hlasem žalmy k chvále Boží zpívali, a
byli sproštěni neduhů svých. Dlouhá léta se to
místo navštěvovalo od křesťanů s nábožnou úctou,
neb se tam vroucně klaněli Bohu, kterýž tak vý­
tečným spůsobem smrt svých svatých vyznavačů
oslavil.
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti. 727

Nazejtří řpo upálení mnichů nechal náměstník

veřejně na náměstí soudnou stolici svou postaviti,
aby před vším lidem žluč svou na svatém Juliánovi
vylil a konečně výrok smrti jeho učinil. Sotva se
byl posadil, již vedli před něho vojáci nábožného
vyznavače našeho. Strachem se chvěly srdce pří­
tomných věřících, s zvědavostí čekali pohané na to,
jak svatý muž za víru bojovati bude. Tu se obořil
naň soudce slovy: „Tys tedy ten protivník císařův
a tvrdošíjný opovrhovatel bohů? Tys tedy ten bíd-
dník, jenž svými kouzly to li nevinných lidí podvedl
a o mysl i rozum přivedl, tak že se již ani bohům
klaněti nechtějí?" Julián mu neodpověděl, pročež
onen takto pokračoval: „Tvůj zločin jest dokázaný,
neb se ani slovem omluviti uemůžeš.“ Na to řekl
svatý: „Nikdy jsem nebyl protivník císaře, aniž
jsem se bezbožnosti oddal; vždy jsem poslušnost k
svatým zákonům Božím zachoval. Že jsem ti ne­
odpověděl na předhůzky tvé, tomu se nesmíš diviti;
neb vidím, že nikterak pravdu zvěděti nežádáš.“
Po té řeči se snažil náměstník mírným hlasem a
skvělými přípovědmi nakloniti svatého Juliána k
odpadlictví; avšak tento nechtěl o modlách nic vě­
děti, nýbrž jen živého Boha vyznával, jemuž jedinému
obět a poklona náleží. V přípovědích náměstníka
nenalézal ničeho, z čehož by se radovati mohl, neb
jedinou radost a největšího potěšení očekával jen v
Bohu. A aby toho blaha oučastným Be stal, poklá­
dal zachovanou věrnost za nejpřednější podmínku.
Ode všeho, čím ho světsky smýšlející soudce lákati
chtěl, popatřil k nebi, a to dostačilo ctnosti jeho
dáti novou sílu a novou nezvratnou stálost.
Když mírností svou ničeho nevyřídil, vrátil se
náměstník opět k násilí. Nechal svatého Juliána
přivázati k sloupu a nemilosrdně zmrskati. Kati ho
trýznili s takovou zběsilostí, že by již tenkrát byl
musel umříti, kdvby ho Bůh nebyl silil a pro větší
728 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

oslavení jména svého mezi pohany na živě udržel,

chtěje spolu dokázati, jakých obětí nebe hodno jest.
Hned při prvním tomto mučení zastihl trest
Boží jednoho z katů, jemuž náměstník nad míru
přízniv byl. Pozbyl, mrskaje nelítostně svatého muže,
oko. Tato věc rozvzteklila náměstníka ještě \íce,
avšak sv. Julián odpověděl: „Jak se můžeš z toho
horšiti? Potřebuješ jen své modloslužebníky vůkol
sebe shromážditi a jim naporučiti, aby u svých bohů
pomoc tvému sluhovi vyprosili. A když se potom
přesvědčíš, že oni pomoci nemohou, začnu já se
modliti k Bohu živému, aby nešťastnému nejen světlo
zraku ale i světlo duše podle nekonečného milosr­
denství svého popřál.“
Na tu řeč rozkázal Marcián hned aby kněží modlo­
služebníci prosili u model za osleplého a bohům hoj­
ných obětí vzdali. Avšak při vykonávání těchto ob*
řadů bylo ranou slyšeti temný hlas, řkoucí: „Odstupte
od nás, jsme zatraceni.“ Svatý Julián porozuměl
dobře významu těchto slov a řekl náměstníku: „Mar­
ciane, jdi do chrámu, bohové tvoji tě volají.“ Sku­
tečně spěchal Marcián do chrámu, ale tam nalezl
všecky modly roztříštěny na zemi. Tim pohledem
nad míru pobouřen a při tom též v starosti o to,
jak by se příteli jeho pomoci mohlo, vrátil se a
řekl Juliánovi: „Bohové, jichž jsi čary svými tak
velice zkormoutil, mají mnoho trpělivosti s tebou.
Za to ale ted vyplníš přislíbení své a vrátíš příteli
mému zrak. Osvědč nyní, co Bůh tvůj může; abys
toho však opět kouzly svými nedovedl, musí napřed
tělo tvé vodou očištěno býti.“ Na pokynutí vlada­
řovo přistoupili služebníci a umyli tělo sv. Juliána,
načež ten k osleplému přistoupil, očí svých k nebi
pozdvihl, jméno Ježíše vzýval a znamení kříže sva­
tého nad nešťastníkem udělal. Slepému té chvíle
se zrak ouplně vrátil. Převelkou radostí z toho
naplněn, zvolal pak tento: „Bůh křesťanů jediný
 liap 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti. 729

jest pravý a mocný Bůh, jemuž se klaněti máme;

jiní bohové nejsou leč klam a podvod." Od samého
hněvu nenechal ho náměstník domluviti. Vlastním
mečem ho probodnul. Duše jeho očištěna křtem
krvavým vznesla se do slávy Boží. Tak bylo zázra*
kem na této zemi dokázáno, že doufání a důvěřo­
vání v Boha není klamné aneb neužitečné. V pří­
hodný čas již zde na zemi jest plný dobroty k svým
věrným přátelům, oč více takový bude na nebeské
výšině. A jestliže zde zázračně svou náchylnost k
nim osvědčuje, jak bude jednati na věčnosti?» Opět
tedy máme před sebou povzbuzující příklad, že se
radovati bude moci věčně ten, kdo ctnost volí a jí
věrným zůstane.

Po usmrcení nového křesťana nechal Marcián

opět sv. Juliána těžkými okovami spoutati a hapo-
tom skrze všecky ulice města vésti, při čemž vyvo­
láváno: „Tak tresce císař ty, kteříž bohy opovr­
hují a jemu se protiví.“ A když sv. Julián přivé»
den byl k škole, kdež i Marcianův malý syn se na­
cházel, začal tento maně křičeti: „ó, jaká krása,
jaký zázrak!“ A když tázán byl, kde zázrak vidí,
aneb nad čím se tak velice diví, odpověděl: „Vidím
u tohoto křesťana mnoho, přemnoho mládenců odě­
ných bílými rouchy, kteří ho neustále k vytrvalosti
povzbuzují a jemu drahocennou korunu z zlata a
lesklých kamenů na hlavu posadili, ó, jak rád bych
chtěl trpěti muka tohoto muže, kdyby Bůh křesťanů
také byl Bohem mým!“ Učitel se na celém těle
zachvěl nad takovou řečí hocha a pohaněl ho pří­
snými slovy, aby mlčel. Ten ale vyskočil, odhodil
knihy a pláštík svůj, aby rychlej běžeti mohl a spě­
chal na místo, kde svatý vyznavač k potěšení po­
hanů znova mučen byl. Stalo se to na velkém ná­
městí, aby takto všickni ostatní křesťané odstrašeni
byli.
730 Kap. 16. Nebe jakožto poknůtka k ctností.

Když pak Celsus, onen hoch, mezi davem lidu

sv. Juliána spatřil, přiběhl k němu, vrhl se mu k
nohoum a prosil s pozdviženýma rukama, aby se ho
zaujal a budoucně jeho otcem byl. To1 vzbudilo
všeobecné udivení, z celého města přibíhali lidi, aby
konec té věci spatřili. Celsus se přivinul k prsoum
sv. Juliána a líbal s vroucností jeho rány, vyznávaje
při tom hlasitě víru v Ježíše Krista.
Zatím byla též k rodičům o tétož události
zpráva donešena, a Marcián přikázal, aby chlapce
násilně od Juliána odtrhli a odvedli. Avšak všickni,
kteří se o to pokusili, museli toho těžce pykati.
Pokaždé, když synáčka uchopiti chtěli, udeřily ne­
viditelné raný na ruce a nohy jejich. Ruce jim
zdřevěněly křečem a nohy ochromly. V zoufalosti
pozbyl náměstník bez mála smyslů svých. Již ne­
věděl, co v té věci počíti měl, anaž se vždy víc a
více k zahanbení pohanů rozvíjela. Konečně při­
kázal Juliána i s chlapcem přivésti, koje se nadějí,
že snad otcovským přimlouváním toho dovede, že
hoch od sv. vyznavače upustí a k poslušnosti jeho
se navrátí. Avšak všecko přimlouvání bylo a zůstalo
marným. Celsus neopustil svatého, anobrž naopak
napomínal svého otce, aby se falešných bohů odřekl
a křesťanskou víru přijal. Krom toho vyznával, že
hotov jest pro Krista krev svou a život svůj obě­
tovati. Tak působilo nebeské vidění na dítě po­
hanské. Krása a velebnost nebeských bytostí na­
plnily jej nezvratnou touhou po nebi a po ctnostném
vyznání Ježíše Krista jakožto prostředku k dosažení
jeho. Opět tedy máme o tom důkaz před sebou,
že nebe mocnou pohnutkou k ctnosti jest, pakliže se
naň patří s nepředpojatým, upřímným a důvéryplným
zrakem. Vše co tento svět slibuje u přirovnání k
nebi nemůže za nic jiného leč marnou věc považo­
váno býti. Místo otce pozemského nalezne tam i
dítě Otce všemohoucího a na nejvýš dobrotivého,
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti. 731

místo přítele smrtelného Ježíše Krista věcného, a

místo pokladu pomíjejících bohatství věčné.
A přece mnoho jest lidí, kteřížby raděj nebe
za zemi, nežli zemi za nebe obětovali. Mezi takové
patřil i otec Celsův. Chtěje dle náhledů svých še­
třiti syna svého a získati času k rozvážení o tom,
co by činiti měl, nechal sv. Juliána i se synem svým
vlastním do tmavého, žoužele plného sklepení uvr-
hnouti. Avšak jakmile oba vyznavači do hrozného
sklepení vstoupili, proměnila se okamžitě tma v jasné
světlo a hnusný puch se obrátil v líbeznou vůni.
Ten zázrak měl takový účinek, že se dvacet pohan­
ských vojáků, kteříž byli na stráži při vězení, obrátili
na víru svatou. Vrhli .se před sv. Juliánem na ko­
lena a vyznali Ježíše Krista. Nevýslovná touha se
jich zmocnila po spatření onoho Pána, jehož moci
okamžitě tma ustoupí a světlo povůli jest.
Když o tom zvěděl Marcián, zmohla se ho velká
trudnomyslnost. Nejsurovější a nejtvrdší muže poslal
na stráž k vězení, do něhož vstoupiti žádnému po­
voleno nebylo.
Žilo téhož času v Antiochii sedm bratrů, po­
cházejících z císařské rodiny, a ti měli křesťanského
kněze za učitele, kterýž je k dokonale ctnostnému
žití naváděl. Těm se podařilo v noci přece do vě­
zení přijíti, při kteréž příležitosti Celsovi a dvaceti
vojínům svatý křest udělen byl. Stráže to oznámila
náměstníkovi a ten skrze rychlé posly císaři, kterýž
pak na to rozkázal sedm bratrů i s učitelem po-
praviti.
Nazejtří po obdržení listu císařského nechal
Marcián opět soudnou stolici na veřejném místě po­
staviti a nábožné křesťany před sebe vésti. I právě
když se tito dostavovali, byla okolo mrtvola nešena
k pohřbu. Vida ji, promluvil Marcián s posměchem
k křesťanům takto: „Proslýchá, že Kristus, jehož
tak velice ctíte a kterýž vaše náboženství založil,
732 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

vícero mrtvých k životu vzkřísil. Máte-li, jak pra­

víte, pravou víru, vzbuďte tohoto člověka, aby opět
živ byl.“ Zároveň pokynul nosičům, aby s mrtvým
tělem postáli. Sv. Julián krátkou modlitbou vzdechl
k Bohu a potom zašel k mrtvému a řekl: „Ve
jménu Ježíše pravím ti, vstaň.“ A mrtvý vstal a
velebil před vším shromážděném lidu Boha a pro­
hlásil křesťanskou víru za jediné spasitelné nábožen­
ství. Pohané tímto opětným zázrakem byli na novo
poraženi, a náměstník, obávaje se vzbouření lidu,
nechal jak svaté vyznavače tak vzkříšeného člověka
zase do vězení odvésti.
Trpělivě to všecko snášeli svatí mužové, a co
jim dodalo tak veliké síly duševní, že nikteraká
trýzeň nebyla s to, jich přemoci a k pohanství
světskými výhodami lichotícímu nakloniti ? — Nebyla
to žádná jiná věc kromě nebe a milost jeho, anaž
nevypravitelně potěšuje ty, jichž jména v knize ži­
vota zapsána jsou. Dobro toto oslazuje tu nejhořčí
trýzeň, již člověk v těle podstoupiti může.
Nejblíže příštího dne soudu byli svatí mučedl­
níci opět veřejně předvedeni. Na cestě zpívali s
utěšeným srdcem žalmy. Mnozí, okolo nichž šli,
byli pohledem na ně velmi pohnuti a plakali lítostí.
Z nenadání povstal mezi lidem takový křik, že ne=
bylo lze slovu porozuměti. Jak mile se hlasy po­
někud ztišily, snažil se náměstník napřed syna svého
odstrašiti, aby potom s ostatními tím tvrděj zachá­
zeti mohl. Jelikož se domníval, že hoch hrůzami
vězení dost zkormoucen byl, počal lichotivými slovy
mluviti k němu, aby od křesťanů odstoupil a po­
slušně k otci se vrátil, Taková slova však nečinila
již žádný dojem na srdce mladičkého vyznavače.
Neohroženě odpověděl otci svému a prosil toliko,
aby když mu oheň k trýzni jeho zapálený neuškodí,
tři dni s milou matkou svou bez překážky obcovati
směl. Marcian přivolil a naporučil zároveň, aby sv.
 Kap. 16 Nebe jakožto pohnutka k ctností. 733

mučedlníci do beden smolou a sirou naplněných byli

posazeni a potom vůkol nich hořavé ty látky se
zapálily. Sám se zhrozil své ukrutnosti a nechtěje na
vykonání takového mučení hleděti, odešel. Avšak
mezi tím, co plameny vysoko vzhůru vyšlehovali a
svaté docela obklopovaly, zpívali tito nadšeně chválo-
zpěvy k poctě Boží. Svatý Julián kromě toho měl
jadrnou a důtklivou řeč z prostředku ohně k shro­
mážděným lidem. Opětně se ukázala takto v nich
sila důvěry v Boha a jakou radost i uprostřed hrůz
smrti působí přesvědčení o náležení do počtu vy­
volených Páně. A když plamen zhasl vyšli z spá­
leniště bez úrazu k největšímu udivení shromáždě­
ných lidí.
Protož byli zas do vězeni odvedeni. Tam se
k nim přidružila manželka náměstníkova a zůstala
při synu s nadějí, že ho od křesťanství odvrátí. Ale
neodolatelná moc nevinnosti dítěte svého a milost
Boží dojaly ji tak, že se docela na mysli změnila,
sama v křesťanské víře vyučovati se dala a již tře­
tího dne křest svatý přijala.
Zvědav, co matka s synem vyřídila, nechal Mar-
cián Celsa předvolati a těšil se, že snad mysl svou
změnil, a že ho zas k srdci svému bude moci při-
vinouti. Ale jako bleskem poražený oněměl, když
mu hošík v sprostnosti své s potěšením vypravoval,
že dobrá máti přijala křesťanskou víru a již po­
křtěna jest. Hned chtěl syna s manželkou katům k
popravě odevzdati, ale rozmyslil se, a uzavřel jich
k větším mukám zachovati. Jen těch dvacet na víru
svatou obrácených vojínů bylo sťato, a sedm svatých
bratrů z rodiny císařské nechal za živa upáliti.
S ostatními křesťany chtěl Marcián ještě jednou
dobrotou Bvého cíle dojiti, Umínil si všecko, co jen
možného bylo, jim slibovati a tak pohanství vítěz­
ství dobýti. Zároveň kojil se nadějí, že manželku svou
a syna od hanebné smrti zachrání. Za tou příčinou
734 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

nařídil, aby pohanští kněží chrám boha Perůna co

nejskvělej, jako k veliké slavnosti ozdobili, Marcián
pak v skvělém rouchu nejvyšších úředníků císařských
uprostřed velkého množství lidí tam vešel a křesťany
předvesti nechal. Pak k ním měl řeč, v nížto se
namáhal jich přemluviti, aby od nerozumného smý­
šlení svého upustili, své vlastní štěstí nohama ne­
šlapali, dobrotou jeho déle nepohrdali a tudíž nej­
vyššímu bohu Perunu obětovali.
Svatí vyznavači po té řeči padli na kolena svá
a vyznávali hlasitě jediného pravého Boha a Syna
jeho Ježíše Krista. Mezi tím, co křesťané vyznání
víry činili, sřítily se modly s oltářů, celý chrám se
v základech svých otřásl, částečné se sbořil a mnoho
kněží pohanských, kteříž vyhnouti nemohli, zabil.
Tato událost způsobila velké pohnutí mezi Iidem a
náramný strach mezi modloslužebníky. Mnozí z nich
strachem se klonili k víře křesťanské. Sám Marcián
nevěděl sobě rady.
Jelikož záměry náměstníkovy se nepodařily, byli
opět a naposledy svatí mučedlníci do žaláře odve*
děni. Již věděli, že příští den jejich posledním bude,
pročež celou noc trvali na modlitbách, aby sobě
vyprosili dostatečné Bily k poslednímu boji. Tu se
nenadále rozlila překrásná záře po sklepení, v němž
dleli, a sv. Basilissa s svými pannami se objevila a
brzké dosažení nebeských radostí zvěstovala.
Skutečně se hned nazejtří posadil Marcián opět
na soudný stolec, a odsoudil všecky křesťany k tomu,
aby těla jejich obvinuta byla plachtami v oleji a
sádlu namočenými a potom se zapálila. Stalo se.
Avšak oheň ztrávil jenom plachty a mučedlníky
nechal bez ourazu. V největším rozpaku a zběsilém
hněvu naporučil tedy Marcián, aby svatému Juliánovi
a Celsovi kůži s hlavy svlékli, vzkříšenému z m rt­
vých a knězi Antonínovi pak oči vyloupli. I to
bylo vykonáno. A když i manželku Marciánovu
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctností. 735

naučiti chtěli, oslepli kati, tak že ji viděti a jati ne­

mohli. 1 b v . Julián s Celsem byli mezi tím opět­
ným zázrakem docela uzdraveni. Ani té nejmenší
stopy po vytrpěných ranách nezůstalo.
Na to vyznal Marcián veřejně, že přemožen jest
a v zoufalosti kázal hladové šelmy na hřesťany
pustiti. I když ani tyto nechtěly svatým ublížiti,
přikázal konečně, aby bylí státi, — Velká bouře
provázela smrtelné rány svatých mučedlníků. Ná-
městník sám v tu chvíli onemocněl a začal oškli­
vým neduhem hynouti.
Svatí mučedlníci tím dokázali, co svatá láska
k Bohu může, a jak velkou cenu nevinnost a čistota
srdce u Boha má. Bůh miluje všecky lidi ta k , že
jich věčně spasiti chce. Proto jim dal svého Syna,
aby jich o cestě do nebe poučoval, proto dal jim
svá přikázaní, ustanovil sv. svátosti a propůjčuje
tolikterých milostí, ó, jak velice nás věčná Dobrota
povinnými činí k vděčnosti! Jak mnoho prostředků
jsi nám dal, Bože náš, k spasení našemu! — Děko­
vali jsme ti za dary tvé? Užili jsme jich náležitým
spůsobem? Pracovali jsme pro své věčné blaho?
Jaký rozdíl jest mezi obyvately této zemi a
mezi obyvately nebeskými? Země jest plna hříšníků,
nebe je obydlím dokonale spravedlivých; na zemi
nalézáme jen lidi, v nebi se nachází andělé; zde
vidíme toliko kající, tam ale lze spatřiti takové,
jimžto veškera vina odpuštěna jest; zde se zdržují
bojující, tam vítězoslavní; zde jsou přátelé i nepřá­
telé vesměs pohromadě, tam ale jsou toliko ‚přátelé
a vyvolení.
A přece všecko posavad řečené jen nepodstat­
nou slávu nebes činí; nejvyšší, kteráž k ničemu
přirovnána býti nemůže, a tudíž podstatná sláva
nebes jest, pozůstává v patření na Boba, o němž svatý
Augustinus řekl: „Odměnou ctnosti bude tentýž
sám, kterýž ctnost propůjčoval, na něhož patřiti lze
736 Kap, 16, Nebe jakožto pohnutka k ctností.

bez přestání, jehož milovati možno bez omrzení,

jehož chváliti slastné jest bez unavení.“ Odměna,
kteráž ctnost očekává, pozůstžvá v tom nejvyšším,
což myšleno býti může. Neb není to ani nebe, ani
země, ani moře aneb cokoliv z stvořených věcí,
nýbrž Stvořitel sám, Pán všech bytostí, jenž zároveň
jediné a všecho jiné v sobě obsahující dobro jest.
Totě jeden z největších zázraků v Božské bytosti,
že ačkoli sama o sobě jednoduchá jest, přece všecky
dokonalosti všech jiných věcí a bytostí v nekonečně
větší míře, nežli se kdekoliv nacházejí, v sobě uza=
vírá. Neboť poněvadž Bůh Stvořitelem a Původcem
všech věcí jest a každou z nich k cíli jejímu a k
dokonalosti vede; musí také nutným spůsobem ťo.
sám měti, co jiným dává a uděluje, neb nemůže
v něm býti nedostatek, když ze svého jiným daruje.
Odtud pochází, že blahoslavení v Bohu všecky věci
pohromadě spatřují; každý z nich ale podle Stupně
a míry své vlastní slávy, k nížto dospěl. Tam tedy
bude Bůh společné dobro všech svatých, jejich nej­
větší blaženost, vyplnění všech přání jejich! Tam
bude Bůh očim svatých souhrn vší krásy, uším
všeliká líbeznost, jazyku nejsladší chuť a čichu nej­
líbeznější libovůně. Tam všecko pospolu bude, co
smysly utěšiti a síly i vlohy duše uspokojiti může.
„Tam bude,“ jak sv. Bernard praví. Bůh pro náš
rozum jasnost světla, pro vůli a žádost všeliký
pokoj a všecka blaženost a pro paměť věčnost.
Šalamounova moudrost bude jenom nevědomostí,
Absalonova krá‚sa a sličnost jen nesličností, Samso­
nova sila jen slabostí; dlouhý život prvních lidí,
kteříž hned po stvoření světa žili, bude tam jenom
jako odumírání, a všecky poklady králů a knížat
jako nábytek největší chudoby.“
A když to všechno nepochybně jisté jest, proč
žádáme se vší toužebností déle přebývati zde jako
v Egyptě, krajině to temnosti? Jak to přichází, že
 Kap. 16. Nebe jakožto pohnutka k ctností. 737

pijeme vodu z mnohých kalužných pramenů a se ne*

obracíme k prameni čisté blaženosti, ž něhož se živá
voda prýští? Proč chceme zde žehnati o to, čehož
se nám jen v malé míře dostati může, kdežto tam
nalezneme toho hojnost, pakliže jen chtěti budeme?
Kdožkoli sobě žádáš potěšení a radost, pozdvihni
srdce své a viz, jak bohatou rozkoš v sobě obsahuje
ono Dobro, jež v své podstatě všechno blaho a
blahoslavenství zjednocuje! Komu se tento život
zdejší líbí, ten nechať pomní, že může najiti mnohem
utěšenější život v Tom, z něhož všecky stvořené
věci počátek vzaly. Raduje-li se někdo z zdraví
svého, — nechať si uvádí na mysl, jak by ho teprv
způvodu a pramenu všeho žití a všech sil těšil? Komu
je přebývání mezi tvory božími milé a příjemné, —
nechať pomyslí, jaká slasť vyplývati musí z obcování
s Bohem, Stvořitelem samým! Jestliže někoho baví
krása vezdejší, — nechať se povznese k oněm vý­
šinám ráje nebeského, kde lesk věcí samu záři slu­
neční převyšuje! Baží-li někdo po cti a slávě. —
nechať spěchá k původu vší slávy a vznešenosti!
Což může blaženějšího myšleno býti nad pře­
bývání v životě takovém, kterýž vší starosti a všeho
zlého zbaven jest? Víme, že v nebi není žádné
bázně před chudobou a že žádná nemoc tělo nevy-
siluje! Tam se žádnému neděje křivda, a tudíž se
žáden nerozhněvá; tam nezávidí jeden druhému,
tam netrápí ctižádost; tam se nebojí žáden oukladů
a pronásledování zlého ducha, tam odtud odstraněn
všecken strach před peklem a mukami jeho, tam
neděsí žádná smrt ani tělo, ani duši; žalosti a roz­
tržky tam nemají místa, neb jen souhlas a láska
panují v příbytcích blahoslavených. Mír, pokoj,
radost a utěšenost naplňují všecko, jako zde sluneční
světlo.
K tomu všemu přidruží se přerozkošné obco­
vání s anděly, se všemi svatými a shledání se s
788 kap. 19. Nebe jakožto pohnůtka k ctnoatí.

svými příbuznými! ó, slast a štěstí jest, vše to a

nad to všecko Boha samého míti! Kdožby nechtěl
Boha jednou spatřiti tváří ve tvář v slávě jeho a
požívati štěstí onoho, jež přátelům svým přichystal?
Což tedy divu, že se svatí k takovým bolestným
obětem odhodlali, aby jen Krista získali. Zdáž by
neměla i v nás, když si nebeské slasti na mysl při­
vádíme, vůle se zmoci, žití z cela ctnosti věnovati?
„ó duše m á!“ tak zvolal svatý Augustin, „kdyby­
chom denně měli trýzně mučedlníků snášeti, ba kdy*
bychom po nějaký čas trápení pekelné trpěti měli,
abychom napotom Krista spatřili v slávě a k sva­
tým jeho byli připočtěni, zdaž by nebylo slušné, vše
to na se vzíti, abychom jednou věčné blaženosti
účastnými se stali? Protož nechať mne zlý nepřítel
pronásleduje, nechať rozličných pokušení vymyslí,
nechať posty mé tělo seslabují, kajícné skutky mé
smysly obtěžují, práce mne sužuje a bdění noční
mne unavuje; nechať ten mne okřikuje, onen zne­
pokojuje, nechať mne zima aneb horko trápí, nechať
celý život můj v bolestech plyne: jen když jednou
naleznu pokoj na hoře a budu směti vystoupiti k
množství vyvolených! Jak veliká bude sláva spra­
vedlivých a jak vznešená radost svatých, když je­
dnomu každému tváře skvěti se bude jako slunce!“
(Aug. Man. 15.)
Když tedy ono dobro nekonečně velké jest,
jak šťastni, blaženi a slávy plni musí tudíž býti ti,
jichž očím takového popatření popřáno bude! Jaké
blaho je založeno ve vidění města nebeského, v slávě
jeho obyvatelů, v tváři Stvořitele, v bohatství věč­
ného paláce jeho, v rozkoši po vší nekonečné vlasti
rozložené! Jaká vznešená radost plyne z spatření
sborů blahoslavených duchů! Jak příjemné a lahodné
bude slyšení hlasů andělských, když z jich Ú6t za-
vzní dokonale pochopená a porozuměná slova: „Do­
b r o ř e č e n í a j a s n o s t a m o u d r o s t a d í k ů či-
 Kap. 16. Nebe jekoíto pohnutka k ctposti. 739

není, čeBt a moc i s í l a Bohu n a š e m u n a v ě k y

věků. Ame n . “ (Zjev. 7. k., 12. v.)
Nuže, milý čtenáři, porovnej sebe s těmi, kteříž
příkladem tobě předcházeli! Taž, sebe samého: Zdaž
by mne netěšilo nade všecko, když bych jednou na
prahu věčnosti zvěděl, že i moje jméno psáno v
knize života? Zdaž by mi jinak nebylo líto, že jsem
toli obětí přinesl světu a tak málo Bohu? — Pak­
liže odměna, kterou nám víra naše připovídá, tak
nevypravitelně slastná bude, kdož by mohl slepým,
tupým a lhostejným zůstati, a nechtěti ze vší síly
po tak vznešené odplatě dychtiti! K povzbuzení
chladného srdce říkej, milý čtenáři, následující slova:
Srdečné toužení po Bohu.

ó n e k o n e č n á kráso! O n e k o n e č n á s l a s t i !
O n e k o n e č n á d o b r o t o ! Bož e a S t v o ř i t e l i
můj ! R o z p l y n u l b y c h se v o b d i v o v á n í t v é
n e k o n e č n o s t i a s r d c e mé h o ř í t o u ž e b n o s t í
po t obě. „ J a k o j e l e n d y c h t í po s t u d n i c í c h
v o d , t a k d y c h t í d u š e má po t o b ě , ó Bož e .
— Ž i ž n í d u š e má po Bohu, po B o h u s i l n é m ,
živém, ř í k a j í c : k d y ž e p ř i j d u a u k á ž i se
p ř e d t v á ř í B o ž í ! “, O Bože, v ě č n á l ás ko,
věčná k r á s o , věčná slasti! Z dal iž budu
j e d n o u t a k š ť a s t n ý m , a b y c h t ě v i d ě l a za
s v é h o p o k l á d a l ? ó, o č e k á v á m t o o d n e k o -
n e č n é d o b ro ty tvé. J a k šťastným b u d u
skrze tebe!
O Bo ž e m ů j , j a k má m z a č í t i , co m á m
č i n i t i , abych se t o h o n e b e s k é h o š t ě s t í
o u č a s t n ý m st al? — E i h l e , P a n e m ů j , j s e m
h o t o v v š e c h n o u č i n i t i , c o ž k o l i mi b u d e
možného. J s e m p ř i p r a v e n t r p ě t i , co má
s l a b á p ř i r o z e n o s t snese. Chci se p o t u d s v ě t ­
s k ý c h v ě c í o d ř í c i , p o k u d mi t o s t a v můj
740 Kap 16. Nebe jakožto pohnutka k ctnosti.

d o v o l u j e . Mám p e v n ý úmys l , t o b ě ve dne

v n o c i s l o u ž i t i , a b y c h ti l ásku s vou osvědčil.
O Bože, n e c h c i t ě j e n p r o t o m i l o v a t i ,
a b y s mn e v ě č n ě s p a s i l , n e b t ě mi l uj i ,
p o n ě v a d ž n e k o n e č n á k r á s a a n e k o n ’ě čné
D o b r o jsi, k t e r é ž vš eck u l á s k u zasluhuje.
S t a k o v o u m y s l í c h c i živ b ý t i a umř í t i .
V o l á m k t o m u v š e c k y a n d ě l e a s v a t é za
svědky. P a n e , p r o p ů j č j e n s vé m i l o s t i ,
abych t o t o ť předsevzetí vždycky věrně
plnil. O Maria, m a t k o milá, p ř i s p ě j chu­
d ému a s l a b é m u d í tk u svému k pomoci,
a b y c h z d e v b o j i n e p a d n u l , a l e š ť a s t n ě ví­
t ě z s t v í d o b y l a k d y s i s t e b o u na B o h a p a ­
t ř i t i a v něm v ě č n o u r a d o s t svou n a j i t i
moh l . Amen.

Kapitola XVII.
O malém počtu blahoslavených.
V předešlých kapitolách jsme se s rozkoší za­
stavili při tom, jak krásné nebe jest a jakých pře-
vznešených radostí vyvolení požívati budou. Bez
pochyby vzbudí takové rozjímání u každého velkou
touhu po nebi a po oučastenství v potěšeních jeho.
Mnohý si myslí, že nebe proň přichystané jest a že
nepochybně do něho přijde. Obávám se však, že
se bohužel nejeden klame a na věky z nebes vy­
loučen bude, což v této kapitole obšírněj dokázati
a vysvětliti chci. Prosím ale každého, kdožkoli to
čísti bude, aby proto nepřipouštěl malomyslnosti do
sebe, nýbrž jenom onu pokoru a pobožnou bázeň
zachoval, která povzbuzuje abychom tím horlivěj
se snažili blahoslavenství dojiti, čím nesnadněj ono
dosaženo býti lze. V tomť jediná příčina vězí, proč
 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených. 741

tuto kapitolu píšu, abych leckomu oči otevřel a ne­

bezpečenství zřetelně ukázal. Kdybych toho nečinil,
šel by na bezcestí dále a nepozoroval by, že k peklu
spěchá, leč až by se mu při smrti oči otevřely.
Domnívám se tedy, že když mnohého na jinou cestu,
než po které posavad kráčel, upozorním, tím jenom
také laskavou službu prou kážu. Opětuje však prosbu
svou, milý čtenáři, netrať mysli a důvěry, ale mysli
tak: J e s t l i ž e m á l o l i d í k b l a h o s l a v e n s t v í
p ř i j d e , c h c i se l é p e v y n a s n a ž o v a t i , ne ž
posud, a b y c h n e b e dosáhl.
Co míníš, kolik asi lidí z těch všech, kteříž teď žijí,
věčně spaseno bude? — Polovice snad? — Snad tře­
tina? — Snad přece čtvrtina? — Ach já se obávám
velice, že se jich méně onoho nevýslovného štěstí
účastnými stane. Nečiním toho bez důvodů. Neboť
tak mluví a učí všickni svatí otcové, učí a praví to
písmo svaté, učí a předpovídá to Ježíš Kristus, věčná
pravda, slovy: „Mnoho j e s t p o v o l a n ý c h a l e
m á l o v y v o l e n ý c h . “ (Mat. 20. k. 16. v.) Mluvě
o bezbožném člověku, jemuž král, nevida ho oble­
čeného rouchem svatebním, ruce a nohy svázati ne­
chal a jehož do zevnitřních temností vyvrhnouti
kázal, opětoval vážná slova: Mnoho jest povolaných
ale málo vyvolených. Kdyby v celém svatém písmě
jiného svědectví nebylo, musel by již pro tato slova
každý trnouti. Avšak ještě mnoho jiných svědectví
se naskytuje, a k těm chci nyní pozornost obrátiti.
V sedmé kapitole evangelia svatého Lukáše
dává Ježíš učedlníkům svým vážné napomenutí, řka:
„ V c h á z e j t e t ě s n o u b r a n o u : ne b o š i r o k á
br ána a p r o s t r a n n á c e st a jest, k t e r á vede
k z a h y n u t í , a m n o h o j e s t těch, k t e ř í ž v c h á ­
zej í s k r z e ni. J a k t ě s n á b r á n a a ú z k á c e s t a
jest, k t e r á ž vede k živo tu : a málo j e s t těch,
k t e ř í ž j i n a l é z a j í ! “ Aby stvrdil slova svá při­
742 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených.

pojuje pak toto: „Pilně se v a r u j t e f a l e š n ý c h

p r o r o k ů , k t e ř í ž p ř i c h á z e j í k vám v rouše
o v č í m , v n i t ř p a k j s o u vl ci h l t a v í . Po ovoci
j e j i c h p o z n á t e je. K a ž d ý d o b r ý s t r o m nese
d o b r é o v o c e ; zlý p a k s t r o m zlé o v o c e nese.
N e m ů ž e ť d o b r ý s t r o m z l é a zlý o v o c e dobré*
ho p l o d i t i . A v š e l i k ý s t r o m , k t e r ý ž n e n e s e
ovoce d o b r é h o , v y ť a t b u d e a na oheň u v r ­
žen. “ Jinými slovy by smysl těchto slov zněl:
Varujte se těch, kteříž přichází k vám s lichocením,
řkouce, že pře velká dobrotivost Boží žádného od­
souditi nemůže a že milosrdenství Boží pro každého
nějaké dobro na věčnosti přichystá. Kdo by tak
mluvil, byl by falešným prorokem, byl by dravím
vlkem, kterýž kazí a zničuje v srdci kořen dobrého
snažení a tudíž i dobrých 'skutků. Jaký kořen,
takové bude ovoce na věčnosti. Dobrý strom po­
nese dobré a zlý zlé ovoce. Kdožby jinak Boudil
a pravil, že také zlý strom na věčnosti dobré ovoce
ponese, kdoby tedy chtěl z trní sbírati hrozny, mlu­
vil by tak bud z nerozumu aneb zlé vůle. „Varujte
se takových proroků!“ volá Ježíš důraznými slovy.
Cožby mohlo hroznějšího řečeno býti aneb od­
kud bychom mohli bráti zřetelnějšího svědectví, že
málo blahoslavených a mnoho zavržených bude, nežli
ze slov Páně: „Vcházejte těsnou branou“ á t. d.
Kdyby tak mluvil jen některý z církevních učitelů
aneb z svatých otců, neměla by tato slova tak velké
váhy. Jelikož ale je pronesla ústa věčné Pravdy
sama, nesmíme a nemůžeme jim popírati úplnou
pravdivost. Vždyť Kristus nemůže mluviti nepravdu
aneb klamati, anobrž vše, co z úst jeho vychází je
tak jisté a neomylné, jako Bůh sám. A tudíž ne­
můžeme a nesmíme jinak uzavírati, leč že mnoho
zavržených a málo vyvolených i spasených bude.
Abychom smyslu těch slov ještě lépe porozu­
měli, považme, že Ježíš v těch málo slovích neřekl,
 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených. 743

že málo těch jest, kteříž jdou po cestě k nebi, ale

výslovně propověděl, že málo lidí ji nalézají. „Jak
těsná brána a úzká cesta jest, kteráž vede k životu;
a málo jest těch, kteříž ji nalézají! „Tak sobě vzdechl,
jakoby říci chtěl: cesta k nebi je tak úzká, tak
noschodná, porostlá a skrytá, že ji mnozí po čas
celého živobytí svého nenalézají, a jestliže ji někteří
naleznou, zas snadně bloudívají a s ní scházívají z
nenadání, neb sotva že oko s ní spustí a jinam
obrátí, již také se mine noha s pravou stopou. Tak
vykládá svatý Jarolím hořejší slova Páně. Někteří
opouštějí též dobrovolně tuto úzkou cestu, když po
ní některým časem byli kráčeli, poněvadž se jím
obtížnou a neschůznou býti zdá. Mnozí též bývají
svedeni od zlých duchů, klame ma podvodem, načež,
anižby toho zaslepenýma očima svýma zpozorovali,
rychle k pvopasti bezedného pekla se přibližují. Z
toho všeho následuje, že ač málo jest těch, kteříž
cestu k životu nalézají, ještě mnohem menší počet
takových se udati nechá, kteříž na oné ceBtě do
konce vytrvají a po ní skutečně život věčný nalézají.
Jelikož pak Ježíš dobře věděl, že zřetelná slova
jeho jak od věřících některých tak od nevěřících
vůbec dobře pochopena nebudou, aneb že se jim
patřičné důležitosti nepřiřkne, aneb konečně, že se
zúmyslně překrucovati budou, tedy si umínil, aby
slova svá potvrdil, ještě jasněj a zřetelněj o skrov­
ném počtu vyvolených promluviti. Naskytla se k
tomu příležitost, když na otázku, čemu podobno
jest království Boží, odpověděl: „Podobno jest zrnu
hořčičnému, kteréžto vezma člověk, vrhl do zahrady
své: i rostlo a učiněno jest stromem velikým, a
ptáci nebeští odpočívali na ratolestech jeho.“ Ěeklť
mu jeden: „Pane, zdali málo jest těch, kteříž spa­
seni budou?“ Na to pak odvětil: „Snažte se ve­
jíti těsnou branou, neboť pravím vám, mnozí usilo­
vati budou vejíti a nebudou moci.“ (Luk. 13. k.,
m Kap 17. O malém počtu blahoslavených.

18—24. v.). Toť věru hrozebné slovo, jehož by se

každé srdce lidské báti, a před nímž by se každý
třásti měl! Ježíš dí, abychom usilovali těsnou branou
vejíti. Těsná brána sama působí jakési úzkosti, ale
ty musí přejíti zrovna v velkou bázeň, když slyšíme
též vyhrůžku, že mnozí budou chtěti vejíti, a ne­
budou moci. O Bože můj, jestliže ti nepřijdou vši­
ckni do nebe, kteříž hledí, aby se tam dostali, ach
kam přijdou ti, kteří lehkovážně živi jsou a docela
žádné horlivosti a žádného opravdivého snažení po
spasení na sobě nejeví, kteřížto nejméně na své blaho
a nejvíce na smyslný vezdejšek myslívají!
Totoť jest trojí svědectví, jež Kristus pravdo»
mluvnýma ústama svýma propověděl a jímž nám se
vší pravdivostí ukázal nebezpečenství, v němž se
nacházíme, tak že jen málo z nás k blahoslavenství
přijde. Poněvadž ale věděl, že sobě té důležité věci
nebudeme vážiti s náležitou pozorností, ještě jinými
důtklivějšími slovy o ní promluvil. Při příležitosti,
když ale evangelium sv. Marka (10. k., 23. v.) ji­
stému boháči řekl: „Jednoho se ti nedostává: jdi,
prodej, cožkoliv máš, a dej chudým a budeš míti
poklad v nebi, a pojď, následuj mne“ — zarmoutil
se tento a odešel; Ježíš pak pohleděv vůkol pro­
mluvil takto k učedlníkům svým: „Jak nesnadně,
kdož peníze mají, vejdou do království Božího!“
Učedlníci pak se užasli nad slovy jeho. Ale Ježíš
opět odpověděv, dí jim : „Synáčkové jak nesnadně
jest těm, kteříž doufají v peníze, do království
Božího vjíti! Snázeť jest velbloudu skrze jehelní
ucho projiti ‚ nežli bohatému vjíti do království
Božího.“ Oni pak více se divili, řkouce mezi sebou:
„I kdož může spasen býti?“ A pohleděv na ně Ježíš
řekl: „U lidí jest to nemožné, ale ne u Boha, nebo
u Boha jest všecko možné.“
Nábožný křesťane! otevři uši své a slyš, co Bůh
tvůj mluví. On dí, že získání věčné hlaženosti tak
 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených. 745

těžké a 6 tolikterým nebezpečenstvím a tak mno­

hými překážkami spojené dílo jest, že převyšuje sily
lidské. Zřetelnými slovy praví, že člověku nemožné
jest, svými vlastními silami do nebe přijíti; dosáhne-li
pak někdo onoho vznešeného cíle, jest to dílem
Božím. Je to téměř divém, když člověk ujde peklu
a k blahoslavenství dojde, jakož by asi zázrakem
bylo, když by jeden jediný muž celý tábor vojska pře­
mohl a k útěku přinutil. Vždyť celý tábor zlých
duchů se zapřisáhal proti člověku, tak že mu ve
dne v noci úklady strojiti a jeho bez ustání pro­
následovati sobě umínil. Všech prostředků užívají
čřáblové, aby člověka přivedli k pádu a zavržení.
Tak podobné veškeren svět a všickni synové svět­
ští se proti každinkému zvláště sřekli, že ho lákáním,
lichocením, potupením a pronásledováním tak dlouho
sužovati budou, až ho konečně od pobožnosti jeho
k smyslnému světskému žití přivedou. Naše vlastní
tělo, našich pět smyslů, naši vlastní přirozenost máme
proti sobě, usilujíť dnem i nocí proti nám bojovat,
aby nás převedly s cesti ctnosti na cestu nepravosti
a od přísného živobytí k nedbanlivosti. Ba též
naše duše sama v sobě chová spory, nižší vlastnosti
a síly její odporují vyšším. Mnohdy duše sama
takovým spůsobem mnohem hůře sebe trápí, nežli
by to svět veškeren i všickni zlí duchové pospolu
učiniti mohli.
A když nábožný člověk všecky tyto nepřátele
své přemůže a konečně zvítězuje, zdaliž to není
pravým zázrakem? Není-liž to nad všecky přirozené
síly, a nemusíme-li vyznati, že Bůh takovému člo­
věku obzvláštně pomáhal, anžto by jinak zhola ne­
možné bylo, aby všecky nepřátele, kteříž se proti
němu zřekli, přemohl? Z toho pak vidíme též, jak
přemnoho práce a usilování zapotřebí jest k získání
nebe. Z toho také vyrozumíme, co vlastně Ježíš
říci chtěl, když mluvil o tom, že nebe trpí násilí,
746 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených.

a ti, kteříž násilí činí, uchvacují je. (Mat. 11. k., 12. v.)
Věru, nedbanlivostí a lenivostí se nedostane žáden
do nebe, jestiť k tomu naopak mnohé a veliké peč­
livosti, mnohonásobného přemáhání sebe a úsilovného
vynasnažování zapotřebí.
Věz však, milý křesťane, že ačkoli mnoho ne-
přátelů blaha lidského se naskytuje, přátelů ještě
více jest, a můžeme mluviti k sobě, jako prorok
ElÍ3eus k služebníku svému: „Neboj se, nebo těch,
kteříž s námi jsou, jest více, nežli těch, kteříž jsou
proti nám.“ Tak i my máme své sv. anděly strážné,
ba všecky anděly k pomoci své, z nichžto jeden jediný
všemu zlému odolati sto jest. Máme přímluvu blaho­
slavené Matky Boží, silu svatých svátostí, přehojné
pomoci mše svaté, zásluhy umučení Páně, osvícení
Ducha svatého a ochrannou ruku všemohoucího Otce
nebeského. Pakliže někdo jen těch mocných pro­
středků užívá a Boha dobrotivého věrně a upřímně
za pomoc žádá, dostane se jemu potřebného posil­
nění, aby nepřátely své přemoci mohl. Kdo však
těch prostředků pilně užiti nechce a lhostejně v
úplné netečnosti živ jest, ten arci nesmí žádnému
jinému kromě sebe samého připisovati největší vinu
při zavržení svém.
Z uvedených slov písma svatého můžeme se
dokonale poučiti, že Ježíš Kristus nikoliv jen jednou
ale víckrát ráznými slovy vyřknul, že málo lidí spa­
sených bude a že cesta do nebe ouzká a obtížná
jest. A přece mnoho jest těch, jenž tato slova sobě
falešně vykládají a praví: Kristus za nás netrpěl
na darmo; nebe není otevřeno pro němou, nerozum­
nou tvář; kdyby nás Bůh nechtěl spasiti, nebyl by
nás stvořil. Těch a podobných slov užívají synové
světa a chtějí jimi dokázati, že do nebe přijíti snadné
jest. A nejen slovy tak mluví, ale též skutky svými
se podle toho řídí. Jdou širokou cestou smyslnosti,
pečují o pohodlí těla, hledají rozkoše a kratochvíle
 Kap. 17, O malém počtu blahoslavených. .747

a žijí tak bez starosti, jakoby nebe jisté měli. Že

se však klamou a skutečně na cestě k zahynutí
svému kráčí, dokazuje písmo svaté ne jednou ale
Btokrát; celé svaté evangelium tvrdí právé opak a
hrozí věčnou smrtí těm, jenž bez starostí duchovních
živi jsou a především smyslům svým slouží. Po­
slyšme, co Ježíš Kristus sám takovým zaslepencům
dí: „Běda vám bohatým, nebo máte potěšení své
zde na zemi; běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo
lačněti budete; běda vám, kteříž Be nyní smějete,
nebo kvíliti a plakati budete.“ (Luk. 6. k.) Zdaliž
to není strašlivá vyhrůžka? Zdaž to není nad míru
přísná řeč z úst Ježíšových? Bohatým, nasyceným,
veselým a od lidí chváleným býti, nepovažuje žáden
člověk ve světě za zlou věc, a přece takovým lidem
hrozí Ježíš smrtí věčnou a provolává k nim: „běda!“
Z těch a podobných výňatků z písma svatého
vyrozuměti můžeme, že Bůh mnohem přísnější jest,
nežli sobě toho představujeme. Protož zajisté ne­
smíme všecku péči pustit mimo sebe, alebrž vždy
v takovém strachu a v té bázni trvati, o nížto sv.
apoštol Pavel k Filipenským píše takto: „S bázní
a třesením spasení své konejte.“ (Fil. 2. k., 12. v.)
Neboť tak to činili svatí, bojíce se bez přestání Boží
přísné spravedlnosti. Bezbožným ale nenadělala tatož
spravedlnost žádných starostí; neboť říkávali, jak
posavád mnozí: „Bůh jest milosrdný, on nás neza-
tratí.“ Písmo svaté ale tvrdí opak toho, vece‘.
„Neříkej: smilování Páně veliké jest, smiluje se nad
množstvím hříchů mých. Neboť i milosrdenství, i
hněv rychle přichází od něho, a na hříšníky doléhá
hněv jeho.“ (Sirach 5. k., 6. a 7. v.) Svatá Kateřina
Sienská o tom' dí: „O vy bídní hříšníci! nespolé­
hejte se na to, že milosrdenství Boží velké jest,
alebrž buďte přesvědčeni, že tím blouběj padnete do
zavržení, jelikož dobrotivého a milosrdného Boha
tak lehkomyslně urážíte!“
748. Kap. 17. O malém počtu blahoslavených.

Jest sice pravdivé, že v milosrdenství Boží dů-

věřovati máme, ale jak se to státi má, o tom nás
poučuje svatý Řehoř, řka: „Činí-li někdo dobře,
pokudž k tomu sil má, nechať pevně důvěřuje v
milosrdenství Boží. Pakli žeby ale někdo nečinil
podle možnosti své dobře a chtěl doufati od Boha
milosrdenství, bylo by to hříšné spoléhání. Neboť
víme z učení svaté víry své, že nejen skrze milosr­
denství Boží samo k spasení přijdeme, nýbrž i podle
sil svých dobré konati musíme, jak svatý Petr na­
pomíná v první kapitole druhého listu svého, ř k a :
„Snažte se bratři, abyste skrze dobré skutky jisté
učinili své povolání a vyvolení.“
Pro bližší vysvětlení té věci chci zde ještě ně­
kolik podobenství z písma svatého udati. V Arše,
jižto Noe na rozkaz Boží zhotovil, toliko osm lidí
na živě zůstalo a od všeobecné potopy zachráněno
bylo. Všickni ostatní, ačkoli jich mnoho set millionů
bylo, utopili se a zahynuli bídně. Podobně tedy,
jako těch osm lidí v poměru k ostatním všem téměř
v nivec mizí, tak bude počet blahoslavených v po­
měru k těm, co blahoslavenství nedojdou, velmi
skrovný.
Při podvrácení měst Sodomy a Gomorhy jen
čtyry osoby vyšly za brány, totiž Lot, manželka jeho
a dvě dcery; ostatní všickni, ač jich v pěti městech
a vůkolních dědinách bylo mnoho tisíc, byli ohněm
s nebe padajícím a z země vyšlehujícím potřeni.
Když Israelité od Boha samého voláni a do
zaslíbené zemi z Egypta vyvedeni byli, počítalo se
jich šestkrát stotisíc mužů kromě žen a dětí; avšak
z nich ze všech velmi málo přišlo do země Kanaan;
co pravím, málo? Jediní dva překročili Jordán a
ostatní všickni pohřbeni byli na poušti.
Jistého času mezi syny israelskými byl jediný
Tobiáš nábožný a šel do Jerusaléma, aby oběť vy­
konal, všickni ostatní z desíti pokolení byli bezbožní
 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených. 749

a klaněli se v nevěře pohanským modlám, jak to

kniha Tobiášova v první kapitole popisuje. Mezi
dětmi Ezauovými byl Job samojediný spravedlivý
a věřil v jediného pravého Boha, ostatní všickni v
celé zemi klaněli se modlám a zlým duchům v nich.
Z Chaldejských byli toliko Daniel a tři mládenci
poctěni mezi vyvolené a protivili se Nabuchodono-
soru, když se modle jeho klaněti přikazoval; všickni
ostatní, jak židi tak pohané klaněli se soše a báli
se smrti v ohnivé peci.
Svatí otcové často upozorňují v spisích svých
na tyto příklady z písma svého a odůvodňují tím
své mínění, že počet vyvolených k slávě nebeské
velmi malý bude. Píšou též o té věci tak strašlivě,
že nejednou člověka čtoucího v písmech jejich bá­
zeň uchvátiti musí. Poslyš, milý čtenáři, jak jednou
svatý Jan Zlatoústý v Antiochii kázal! „Co myslíte,“
tak mluvil k posluchačům svým a zanechal nám
slova svá v písmě, „kolik asi z města tohoto snad
bude spasených? — Je to sice hrozné, co řeknu,
avšak přece o tom mluviti musím. Z celého města,
ačkoliv v něm mnoho tisíc lidí žije, nebude moci
ani několik set k blaženosti věčné přijíti. A o tomto
skrovném počtě ještě pochybuji, — neb jaká leni­
vost panuje zde mezi starými, jaká zlost mezi mla­
dými, jaká nespravedlnost v veškerém lidu!“ Zdaž
to nejsou strašlivá slova? Zdaž to není řeč, jizby
snad žáden neuvěřil, kdyby ji nebyl pronesl svatý
učitel církve? A když v prvních dobách křesťan­
stva, v šestém století po Kristu, ač v té době vůbec
více horlivosti a nábožnosti bylo než pozděj a nyní,
tak málo spasených se počítalo, ach Bože, co se
bude díti s naším nešťastným věkem, v němžto ne­
slyšet, leč o hříchu a nepravosti?
Že málo bude vyvolených, dokazují též některé
pravdivé příběhy, jichž zde za příklady položím.
Dočítáme se v letopisech řádu kapucínů (ad ann. 1566),
750 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených.

že blahoslavený kněz Pacificus Fanonský jednou, čta

mši svatou v hlavním kostele Fanonském, viděním
tak dojat byl, že na zem jako mrtvý padl. Lidé
myslili, že omdlel a přiběhli, aby ho vynesli a k
paměti přivedli. Tělo kněze mělo však takovou
tíži nepřirozenou, že ho ani několik mužů pozdvi­
hnouti nemohlo. Protož ho nechali ležeti, až sám
z vidění procitnul. Jak mile Be to stalo a tázán
byl, co mu bylo, odpověděl s velkým pláčem: „Mně
bylo poskytnuto zjevení Boží, že toli mužských i
ženských do pekla uvrženo bylo, jakoby tamo pršeli.
Mezi nimiž bylo též mnoho duchovních osob, které
stav svůj věrně nezachovávaly. Do nebe jsem vidél
ale tak málo duší vystupovati, že jsem nad tím
velice trnul.“ Pozděj několikkrát totéž vypravoval,
nikdy však bez velkého pláče. Tímtéž viděním sám
tak pohnut byl, že od oné doby bezpříkladně přísné
živobytí začal, tak že tělo jeho nebylo, leč kůže a
kosti.
Něco podobného vypravují titéž letopisové o
nábožném bratru Františkovi z Maceratu (ad ann.
1568), kterýž dle všeobecného mínění r. 1565 Bvatou
smrtí zemřel. Ten rozjímal jednou v čas moru o
výroku Ježíše Krista: „Mnoho jest povolaných ale
málo vyvolených.“ Při tom viděl dopuštěním Bo­
žím, jak mnoho lidí právě zemřelo a k zavržení
přišlo, kdežto jen tři duše do nebe přijaty byly.
Vidění toho se tak ulekl, že se do své smrti ne­
přestal báti, že zavržen bude. Téměř bez přestání
se modlil, oplakávaje hříchy své, a prosil každého
b nimž mluvil, aby se za něho modlil.
Jelikož docela pravdivé jest, že blahoslavených
poměrné málo jest, snaž se nábožný křesťane, ze
vší síly své, abys do toho malého počtu náležel,
čiň bedlivě a pilně všecko, co se duševního blaha
tvého týká. Abys však k tomu náležitě pohnut byl,
přemítej na mysli často a horlivě následující věci;
 Kap 17. O malém počtu blahoslavenýoli. 751

1. Měj vždycky na paměti, že b l a h o d u š e

n e j d ů l e ž i t ě j š í v ě c í p r o t e b e j es t . Není za­
potřebí, abys byl bohatý, ctěný a vznešený, ani toho,
abys byl zdravý, silný a hezký; ale abys spasen byl,
to jest první a nejdůležitější potřebou tvou. Jinak
bys byl věčně nešťastným. Pamatuj si k tomu účelu
slova, jimiž Spasitel Marthu oslovil: „Martho!
Martho! pečlivá jsi a rmoutíš se p ř i m n o h ý c h
v ě c e c h : a l e j e d n o h o ť j e s t p o t ř e b í . “ Zdaliž
nejednáš podobně, když o vezdejší věci tak velice
pečuješ a při tom duševní blaho zanedbáváš aneb
dokonce jen za vedlejší nepatrnou věc považuješ?

2. Připomínej sobě, že b l a h o d u š e t v ý m
n e j v ě t š í m z i s k e m b u d e . “ Což by prospělo
člověku, kdyby celý svět získal, ale na duši své
škodu utrpěl;“ tak mluvil Ježíš Kristus. Nic ne-
zpomohou poklady, česť a sláva ve světě, rozkoše
a radosti celého okršlku země, pakliže duše škodu
trpí. Raděj můžeme všecko jiné nežli blaho duše
ztratiti. Jen proto jsi na světě, abys duši svou
k spasení věčnému připravil; neboť bys místo své
na světě na darmo zaujímal, pakli bys duši svou
zanedbal. „Boha se boj a přikázaní jeho ostříhej:
nebo to jest celý člověk dokonalý.“ Tak mluvil
Duch svatý skrze pisatele knihy Eklesiastes. (12. k.,
13. v.)
3. Věz, že co p ro b l a h o d u š e k o n á š , sám
p r o s e b e činíš. Nebudeš-li se sám o věčné blaho
starati, jiný toho neučiní. Tvůj vlastní zisk to bude,
budešli věčně spaseným; tvá škoda, příjdešli k zavr­
žení. Při ostatních prácech svých nevíš, pro koho
pracuješ. Písmo svaté to velmi krátce, ale rázně
praví slovy: „Jiný jest, kterýž rozsívá, a jiný, kte­
rýž žne.“ (Jan. 4. k,, 37. v.) Ty se namáháš a na­
pínáš všecky síly své, ač při tom duše tvá trpí a
jiný snad přijde a bude požívati ovoce prací tvých.
752 Kap. 1?. O malém počtu blahoslavených.

V duševních záležitostech ale pracuješ vždycky sám

pro sebe a budeš také ovoce práce své požívati.
4. Považ konečně, že p ů s o b e n í p r o b l a
d u š e p ř e t ě ž k o u a n e s n a d n o u v ě c í j e s t . Ono
se nezdaří jako náhodou, nýbrž požaduje největší
obezřetnosti a opatrnosti. Proto řekl Ježíš: „Usi­
lujte vjíti těsnou branou, k te rá ž vede k
ž i v o t u . “ Kdo ti tedy cestu k nebi představuje
jakožto snadnou a příjemnou, ten tě klame, poně­
vadž se protivuje slovům a příkladu Ježíše Krista.
Uč se od Syna Božího samého, jakou pečlivost na
své spasení vynakládati máš. Onť všeliké muky a
konečně nejhořčí smrt trpěl, aby spasil duši tvou.
Můžeš snad něčím příliš mnoho v té véci učiniti?
Uč se od svatých mučedlníků, kteříž raděj všeliké
trýzně snášeli, než by se dali od svaté víry odvrá­
titi a duši ztratili. Uč se pravému oceňování blaha
duše své od kajícných svatých vyznavačů, kteříž
tak mnohonásobným spůsobem tělo své křižovali a
všeho ve světě se odříkali, aby jen duši zachránili.
Uč se tomu též od toli nábožných, kteříž Bohu tak
velikých obětí přinesli, a ani bázní před lidmi, ani
slibováním a připovídáním, aniž vyhrožováním a pro­
následováním se nedali od horlivého pečování pro
blaho duše své odvrátiti.
Zdá-li se ti někdy obtížným býti, Bohu věrně
sloužiti, hříchů se varovati a při tom rozličné pro­
tivenství trpěti, zpomeň si jen, že sloužíš Pánu, který
všechno hojně odplatí. Bůh odmění i nejmenší služ­
bičku a nezapomene na nic, co jsi ke cti jeho uči­
nil. A při tom jest nejnižší stupeň blahoslavenství
nekonečnou měrou vzácnější, nežli všecky skvosty a
nádhery celé země. Jestliže tedy lidi tak mnoho
činívají pro blaho vezdejší, nesmíš věru za obtížné
sobě pokládati, něco pro nebe učiniti anebo trpěti.
Lekáš-li se práce, 'pomysli na odměnu, dí sv. Augu-
 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených. 753
stiň. Brzy bude tvé práci konec, ale štěstí a radost
napotom konce bráti nebudou.
Jeden svatý mučedlník se povzbuzoval vždycky,
když příliš obtížen byl, slovy: „Pracuji pro nebe.“
Tatéž myšlénka dodala mučedlníkům a svatým vůbec
síly a zmužilosti, tak že rádi trýzniti a mučíti se
nechali.
Když jistého času svatý František z Assisi těžce
nemocen byl a takové bolení hlavy měl, že myslil,
že ho dlouho snésti nebude moci, zaslechl hlas s
nebe, řkoucí: „Františku! kdyby země samo zlato,
moře nejskvostnějším balšamem ‚ hory a pahrbky
drahými kameny byly, a ty vše to získati měl;
zdaliž bys netrpěl rád?“ Sv. František odpověděl:
„Pane, takového pokladu nejsem hoden.“ Na to hlas:
„Věz Františku! život věčný jest takový poklad,
jejž pro tebe přichystaný mám a bolestmi, jichž ted
trpíš, můžeš ho zasloužiti.“ Sv. František pak při
ustavičném pomýšlení na nebe snesl bolesti nemoci
své s největší trpělivostí.
Svatá Felicitas byla za příčinou, že pohanským
modlám obětovati nechtěla, s sedmi syny svými k
smrti mučedlnické odsouzena. Když jí přimlouval
soudce, aby se slitovala nad Bvým a svých synů
životem, odpověděla: „Tvůj soucit, jejž mi takto vy­
slovuješ, jest ukrutností.“ Obrátivší se k synů svým,
pravila: „Pohlédněte k nebi, tam vás očekává Kri­
stus s svatými svými.“ Řečí touto se skutečně dali
synové náležitě k zmužilosti povzbuditi a podstou­
pili smrt s potěšením.
Ciň také tak a pohlížej při všeliké bídě a sta­
rosti, při všem utrpení, usilování a pracování k nebi,
věda že Ježíš a svatí ria tebe hledí a tebe očeká­
vají, aby ti korunu blahoslavenství věcného podali,
pak-li věrný zůstaneš.
Uposlechni radě sv. Anselína: „Chceš-li jistým
býti, že do počtu vyvolených náležeti budeš, usiluj,
754 Kap. 17. O malém počtu blahoslavených.

abys mezi nečetnými lidmi pobožnými se nalézal;

chceš-li býti nejjistější, snaž se, abys do počtu nej­
menšího sboru nejnábožnějších duší vřaděn byl.“
Smysl těch slov jest: Nenásleduj množství těch,
kteříž širokou, pro tělo pohodlnou cestou kráčí, ale
vol cestu užší, neschodnou, trním posetou, kteráž
však vede k jedinému dobrému cíli, k městu Božímu.
Následuj malý počet nábožných, kteří se světa od­
řekli a Bohu obětovali, majíce dnem i nocí blaho
duše své na paměti. Dojdeš tak i ty cíle svého.

Z á v ě r e k .
Konče spis a louče se s tebou, milý čtenáři, vy­
slovuji toliko přání, aby čtení, jež jsem tobě do
rukou dal, bylo tím, co býti má, totiž blahopůsobící
připomínkou vážné budoucnosti. Budoucnost leží
v rukou všemohoucího Boha našeho, protož i nej*
přednější základ tvoří slova jeho, jak nám je písmo
svaté poskytuje. Jsou to slova přísného a zároveň
nejláskavějšího otce, který jedině blaho dítek svých
na zřeteli má. Jsou to slova věčné pravdy, jichž
ani nebe ani země zrušiti nemůže. Nebe i země
pominou, ale slova má nepominou, dí Kristus Pán.
Dobře rozuměti slovům Otce našeho nebeského musí
býti horlivou snahou naší. Máme však pomocníky
k tomu, Bvaté otce církevní, kteříž jednak co bližší
přátele Boží, jednak co bratři naši zde na zemi nám
vysvětlují jasně a zřetelně, co Bůh slovy svými říci
chtěl. Jim záleží na tom, aby ta láska k Bohu,
která v nich povstala při rozjímání o tajemstvích
víry svaté, také v nás roznícena byla. A tak jsem
učinil výroky svatých otců druhým základem roz­
jímání o posledních věcích člověka. Záleží pak na
nás, abychom těm pravdám, jež jsme pochopili, po­
přáli půdy v srdci svém a je pěstovali, jako dobré
 Závérek. 755

semeno na ourodném poli, aby nás jednou bohatá

žeň těšila. Dobré zrno nezroste bez práce, dobrý
konec žádá namáhání. Avšak máme před sebou
příklady svatých, a když ti obětovali toli blahu
duše své, máme my snad zůstati docela po zadu?
Mám za to, že příklady svatých jsou lepší pohnut­
kou pro nás, nežli slova, a tudíž jsem jich volil za
třetí základ spisu svého. A proč jsem mluvil k tobě
o posledních věcích? — Proto, že k nim jako k
cíli vezdejší naše pout vede. Máme věděti kam jdeme a
co s sebou přinésti máme. Lépe zajisté kráčí ten,
kdo na cestu před sebou a na cíl, kamž doraziti
má, hledí, nežli onen, který jen před nohy své se
dívá a nejpohodlnější místa vybírá, na něž by stoupl,
nedbaje na to, zdaž se tím k cíli přibližuje aneb
od něho vzdaluje. Nuže, milý čtenáři, maje zrak
upřený na budoucnost, uprav přítomnost svou tak,
abys z šťastně vykonané pouti své věčně se rado­
vati mohl. Dejž toho Bůh tobě i mně. — S Bohem.

K o n e c .
 Obsah

Strana
Předm luva............................................................................ 3
Část' I. O smrti.
Kapitola! Jak je smrt strašlivá.................................... 7
Pokorné p řip ovězen í.................................... 11
„ II. O pokušeních při s m r t i ....................................... 12
Modlitba proti pokušením při smrti . . . 16
„ III. O pozření na zlé d u ch y ................................ 18
„ IV. O strachu před p e k le m ...................................... 20
„ V. O bázni před s o u d e m .......................................25
., VI. Užitečné čtení o smrti z písma svatého . 32
1. O lidech, kterýmž Bůh skrze proroky
náhlou, trestnou aneb zvláštní smrt před­
pověděl ....................................................................32
2. Slova písma svatého o tom, co činí, aby
člověk dlouho a šťastně živ byl na tomto
s v ě t ě .................................................................... 38
3. O spravedlivých, kteříž sobě přáli umříti 41
4. Jak se dnové naši v písmě svatém při­
rovnávají k v ě č n o s ti.......................................... 43
5. O věcích, kteréž člověku život zkracují 44
„ VII. O smrti, jakožto pohnutce k ctnosti . . 58
„ VIII, O první přednosti, kteráž duši ctnostnou v
tomto živobytí k dobrému konci provází
t. o prozřetelné ochraně' B o ž í........................... 75
Věneček slov z písma svatého . . . . 76
IX. O druhé přednosti spravedlivých, t. o mi­
losti Ducha s v a t é h o .......................................... 80
„ X. O třetí přednosti spravedlivých, č. o vnitř­
ním osvícení a nadpřirozeném poučení . . 84
758 Obsah.

S tra n a
Kapitola XI. O čtvrté přednosti spravedlivých, č. jaká
útěcha provází ctnostného člověka . . 89
„ XTI- O páté přednosti, č. o průvodu dobrého
s v ě d o m í................................................. 96
XIII. O naději a důvěře v milosrdenství Boží 98
Úvahy sv. Bernarda............................. 102
„ XIV. O sedmé přednosti spravedlivých, č. o
pravé svobodě, v kteréž se naproti
vazbám hříchu nalézají............................. 103
P řík la d y ......................................................106
Ctnostní se těší z veliké svobody . . 109
Svoboda spravedlivé duše se jeví ob­
zvláště dvojím sp ů so b em ........................ 111
„ XV. O osmé přednosti spravedlivých, č. že
prosby jejich vyslyšeny bývají . . . 113
r XVI. O deváté přednosti spravedlivých, t. o
sladkém míru a vnitřním pokoji . . 120
„ XVII. O prostředcích proti hříchům . . . . 125
Boj mezi hříchem a ctností dle svat.
A u g u s tin a ................................................ 126
XVIII. Pečování o duši jest nejdůležitější věc 135
„ XIX. O příkladném připravování-se svatých
k s m r t i ..................................................... 149
O předsevzetí, budoucně nic nečiniti,
což by smrtelným hříchem bylo . . . 164
,, XX. Poučné dodatky ze životů a pozůstalostí
s v a t ý c h ..................................................... 168
Příkladná poslední vůle křesťanského
o t c e .......................................................... 168
Řeč umírajícího o p a t a ............................. 170
Příklad do smrti věrné kajícnosti . . 171
Svědectví o marnosti světa . . . . 173
Porovnání života s plavbou . . . . 173
Prosba k Bohu za život a za smrt . 174
Osvícená naděj při s m r t i........................ 175
Smrt uznána za pozvání do domu Otce
n e b e s k é h o ................................................ 177
Spravedlivý kráčí smrti s útěchou a
klidností v stříc............................................177
Příklad dokonalého vítězství nad po­
kušeními při s m r t i ......................... 179
O dvou světlech, kteréž se člověku při
smrti rozžhnou............................................ 184
 Obsah, 759

S tra n a
O pokání na dobu nemoci odloženém . 185
Úsudek o dvojím stavu člověka před
smrtí, t. přátelském a nepřátelském k
B o h u ...........................................................188
Ú vaha........................................... 190
Závěrek................................................................................... 191
Část II. O soudu.
Kapitola I. O soudu, jakožto pohnůtce k ctnosti . 195
„ II. čtení z písma sv. o probuzení mrtvých
k ž iv o tu ..................................................... 200
„ III. Předpovědi, podobenství a přirovnání,
kteráž Kristus Pán o posledním soudu
p r o n e s l ..................................................... 203
„ IV. O znameních, která před posledním sou­
dem předcházeti budou............................. 207
V. O očekávání všeobecného z mrtvých
v s tá n í.......................................................... 223
„ VI. O skutečném z mrtvých vstání a věcích,
které se při něm díti budou . . .231
,, VII. O tom, jak spravedliví i nespravedliví'
k soudné stolici Boží vedeni budou . 244
„ VIII. Jak všickni příchod Ježíše v oudolí
Josafatském očekávati hudon . . . . 254
„ IX. O popatření na míru spravedlné přísno­
sti a milosrdenství B ožího........................ 259
„ X. O představení kříže svatého . . . . 300
„ XI. O příchodu S o u d c e .................................. 307
„ XII. Jak Kristus k soudu zasedne . . . . 313
„ XIII. O tíži smrtelného hříchu; č. proč Ježíš
v den soudný tak přísným bude . . 320
„ XIV. Jak se všeobecný soud začne . . . 329
„ XV. Jak dlouho poslední soud trvati bude . 337
„ XVI. Jak bezbožní souzeni budou . . . . 342
., XVII. O všeobecném výroku Ježíše Krista . 350
„ XVIII. Jak zlořečení odstraněni budou . . . 355
XIX. Jak blahoslaveni po skončeném soudu
k nebi povzneseni b u d o u ....................358
Část’ III. O pekle.
Kapitola I. Kde a jaké peklo j e s t ..............................367
„ II. Jak mnohonásobné trýzně pekelné jsou 374
„ III. O velikosti muk pekelných........................ 382
M odlitba................................................. 392
760 Obsah.

Strana
Kapitola 0I V . pekelném ohni . . . . . . . 393
!) V. 0 významu slov: „červ jejich neumře.“ 401
55 VI. 0 hladu a žízni v p e k l e .................... 409
5) V 0I L trestech očí, slechu a čichu . . . 418
55 VIII. 0 společnosti v p e k l e ........................ 429
» IX. 0 ztrátě patření na B o h a .................... 442
n X. 0 výčitkách svědom í............................. 450
n XI. 0 věčnosti pekelných trestů . . . . 466
:> XII. 0 prostředcích proti mukám pekelným . 485
5) XIII. 0 pekle jakožto pohnůtce k ctnosti . . 495
Část’ IV. 0 nebi.
Předběžné poznamenání................................................. 505
Kapitola 0 místnosti n ebeské.............................
I . 506
Touha po nebeské v l a s t i .................... 512
II. 0 vlastnostech těla v nebi . . . . 513
III. 0 rozkošech nebeských vůbec . . . 518
IV. 0 rozkošech zraku v nebi . . . . 519
0 rozkošech s lu c h u .............................
v . 555
VI. 0 rozkošech libovůně v nebi . . . . 576
VII. 0 nebeských radostech chuti . . . . 585
» VIII. 0 blahocitu svatých .............................. 598
IX. 0 blaženosti rozumu, vůle a paměti . 614
5) X. 0 společnosti s v a t ý c h ......................... 627
0 svatém pokoji v n eb i........................
X I . 633
XII. 0 věčném trvání blahoslavenství . . . 6 4 2

1. 0 věčném zachování úmluvy . . . 650

2. 0 věčném kralování Božím . . . 651
3. 0 věčném přebývání v domě Otce
nebeského ............................................ 653
4. 0 věčném přátelském obcování s Bohem 655
XIII. 0 přípovědích života věčného v pís-
mech sv. nového zákona obsažených 657
XIV. 0 svatosti a její stupních.................... 661
XV. Poučné příklady a podobenství o nebi 688
XVI. Nebe jakožto pohnůtka k ctnosti . . 699
Srdečné toužení po Bohu .................... 739
„ XVII. 0 malém počtu blahoslavených . . . 740
Závěrek 754