STRUČNÁ TYPOLOGIE

Norbert F. Čapek

STRUČNÁ
TYPOLOGIE
(Jak poznávati lidi)

VI. vydání
s 35 obrázky v textu

1948

NAKLADATELSTVÍ EDVARDA FASTRA V PRAZE

 PŘEDMLUVA

Dnešní doba se snaží postavit člověka na pravé místo

podle jeho tělesného i duševního typu, aby dosáhl svého spo­
lečenského poslání a konal pro celek své životní dílo i k vlast­
nímu uspokojení.
Četné poradny pro volbu povolání, pro výzkum pracovního
výkonu, pro měření schopností a sil, a laboratoře výzkumné
při průmyslových podnicích používají poznatků typologic­
kých, jež v jednotě tělesných a duševních znaků určují po­
vahu člověka i jeho pracovní možnosti.
Tato kniha v novém, VI. vydání, vychází ve formě zhuštěné
na základě mých praktických téměř padesátiletých zkuše­
ností a z praxe v oboru typologie. Je psána pro každého:
pro mladého, který stojí na prahu životních zkoušek, i pro
zralého muže a ženu. Poznatky z ní každého obohatí. Chce­
me-li prospět sobě a zapojit se bez zbytečných nárazů do
lidského celku, je zapotřebí nejprve znát člověka, znát sebe.
A vzezření člověka, zejména jeho tvář je nejlepším ukaza­
telem ke všemu, co se dá o něm soudit nebo vytušit. Neboť
člověk zůstává vždy tím, čím je, ať si obleče vojenskou uni­
formu, lékařský plášť, kněžský kolárek nebo dělnickou zástě­
ru; ať má na prsou řády a v ruce diplomy nebo krejčovskou
jehlu, stále je takový, jaký je.
Čím lépe známe sebe a své okolí, tím se dopouštíme méně
omylů, a tím snáze projdeme životním bojem, který klade
na nás stále zvyšované požadavky.
Přihlížel jsem k tomu, aby nové vydání jasným a stručným
slohem odpovídalo dnešnímu životnímu tempu, aby čtenáři
prakticky a názorně odpovědělo na otázky, které ho zvlášť
zajímají.

5
 Tímto svým dílem stavím zrcadlo lidem, aby v něm za­
hlédli tvůrčího ducha, jak se projevuje formou těla a prová­
zím tuto knihu upřímným přáním, aby přispěla k zvýšení
vzájemného pochopení lidí.
Norbert F. Čapek.
V Praze 1. března 1942.

6
 Největším přáním Dr. N. F. Čapka bylo napsat tak
srozumitelnou knihu typologickou, aby byla zrcadlem pro
každého. Těšil se na ni a dával nám četné pokyny ještě ze
žaláře, jak má být kniha vypravena. Pevně doufal, že vyjde
co nejdříve. Bohužel veškeré práce Dr. Čapka byly ve válce
zakázány a speciálně typologie. Němci dobře věděli, jak po­
drobně popsal Čapek již v r. 1924 Hitlera, kdy o něm mnoho
lidí ještě ani nevědělo. Mařili proto každý pokus o vydání
této práce. Mnoho cenných rukopisů Čapkových zničilo gesta­
po. Tento rukopis jsme uchránili. Vychází v té formě jak jej
Dr. Čapek zanechal. Neupravili jsme sami nic. Obsahuje bo­
hatství zkušeností a zůstává populární prací, aby byla pří­
stupna nejširší veřejnosti.
Dr. Čapek byl u nás průkopníkem typologického studia.
Byl si vždy vědom velikosti problému a nesnadnosti metody.
Věděl dobře, že člověk je velmi složitou bytostí a že je za
daných znalostí nemožno určit do podrobností a na sto pro­
cent každý povahový rys. Při každé příležitosti nám, které
zasvěcoval do znalostí typologie, říkal, že nejlepší typolog
je v tomtéž postavení jako lékař. Žádný lékař na světě ne­
může říci, že v každém případě je schopen určiti diagnosu
na sto procent, ale určí-li ji na sedmdesát a zařídí léčebný
postup podle toho, je to vždy lepší než léčení podle metod
mastičkářů. Chodíme k lékařům, vyhledáváme odborníky
i když víme, že ani ti nejlepší nejsou vždy schopni poznati
vše. Ani nejlepší typolog nemůže poznat vše, co je uloženo
v hlubinách lidské bytosti, ale pozná-li jen čtyřicet procent
a podle toho se pro život zařizuje, je to lepší než nevědomost.
Dr. Čapek věřil v základní dobro v každém člověku, zastával,

7
že také většina povahových vlastnosti v člověku je dobrá, ale
i nejlepší vlastnosti a schopnosti na nepravém místě a zneuži­
ty vytvářejí zlo. Záleželo mu na tom, aby lidé sebe poznávali
a své schopnosti uplatňovali tak, aby na světě bylo více
dobrého. Tomuto úsilí zasvětil svůj život a do posledního
okamžiku zůstal svému poslání věrný. My, kteří za něho
odevzdáváme jeho práci veřejnosti, tlumočíme současně jeho
přání, aby kniha pomáhala každému v sebepoznání, aby
lidem dodávala vědomí jaké poklady jsou uloženy v člověku
a posilovala odvahu pěstit a zdokonalovat ony dobré a žá­
doucí vlastnosti, aby člověk byl skutečně člověkem a na své
lidství nikdy nezapomínal.
Dr. K. J. Hašpl.
V Praze 1. října 1947.

8
VŠEOBECNÉ ZÁSADY POZNÁVÁNÍ LIDÍ

Tvary jsou zkrystalisované myšlenky

Kdo chodí po světě s otevřenýma očima a má pochopem

pro stromy, květiny, zvířata a lidi, dospěje k závěru, že
mezi vnějškem, povahou a činností je určitý vztah.
Nelze spojit vášnivost krvelačného tygra s podobou oveč­
ky. Lišácká povaha nemůže míti podobu husí. Kohout a
kachna, jaký rozdíl v povaze — a proto také v podobě.
I člověk, nadaný inteligencí a povolaný k nesmrtelnosti,
nemůže se plaziti po zemi jako hlemýžď; on n u t n ě stojí
vzpřímen, hledí k nebi a nemůže míti podobu jinou.
V celé přírodě odpovídají jisté tvary jen jistým povahám
— jsou jim přiměřeny. A dle tohoto principu rozlišování
rozeznáváme druhy květin, stromů, zvířat, i lidských plemen.
Čím nižší organismus, tím jednodušší je forma a tím stej­
nější je celý druh.
Čím dokonalejší druh, tím větší složitost a rozmanitost
forem a zároveň i větší rozlišení každého jednotlivce.
Protože ssavci patří k zvířatům nejvyvinutějším, jeví se
mezi nimi největší rozmanitost a složitost tvarů a těmto
tvarům odpovídající vlastnosti. Na příklad pes jest psu dosti
podobný a přece, jaký rozdíl mezi pinčlem a bernardýnem,
mezi chrtem a jezevčíkem! Jeden toho nahafá plné uši a ne­
ublíží ani kuřeti, druhý jakoby nic a už máš roztržené kal­
hoty. Jiná podoba, jiná povaha.
Největší rozmanitost jeví se u člověka, byť i sebe méně
vzdělaného. Povšimněme si nahodilé skupiny lidí. Jaká roz­
manitost, jaké protivy! Každý z nich má jinak zformované

9
čelo, jinak utvářená ústa, jinak rostlý nos, jinak modelova­
nou bradu.
Podle toho, jak má kdo odlišnou povahu od jiných, tak se
liší od nich i svou podobou. Někdo je člověkem jen prostřed­
ním: má hlavu i tvář tak všední a bezvýznamnou, že si ho
málokdo všimne a zapamatuje. Tak se to má i s jeho vlast­
nostmi. Jsou všední, nezvláštní, nestojí za řeč. Jiný má tak
nápadný výraz obličeje, tak zvláštní vzezření, že se vyjímá
mezi deseti i stem. Toho si lehko zapamatujete. A přihléd­
nete-li blíže k jeho povaze, shledáte, že má něco buď dobré­
ho, buď špatného, co je tak zvláštní, jako jeho podoba.
Jeden je drobňoučký, druhý hranáč, jeden jako tyčka,
druhý jako džber. Jeden je od nosu až k patě samá kulatost,
druhý samá pichlavost a špičatost. Jeden je pružný, ohebný
a měkký jako gumový, druhý jako kůl v plotě a nedá se ani
ohnout, ani pohnout. Jeden se valí jako deset hromů, druhý
plyne jako tichá voda.
Není-li to jedna z nejjistějších pravd, že každý účinek má
svojí příčinu? Proč by tento zákon neměl míti platnost při
tělesných tvarech člověka? A má-li každá země a každá
krajina svou tvářnost, takže ji zdaleka poznáváme, proč by
člověk — toto zrcadlo božství — měl býti nečitelným pís­
mem? Může si někdo jen na okamžik představiti některého
našeho velikána s blbým vzezřením? Kdo si z vlastního vnitř­
ního popudu vyvolil být dřevorubcem nebo řezníkem, má
jistě docela jiné vzezření než ten, komu se zalíbilo pěstovat
květiny nebo vychovávat mládež.
Nemůžeme si představit, že by obličej Komenského mohl
ukrývat povahu Žižkovu.
Všechny tvary člověka srovnávají se vždy s jeho povahou.
Poměrně málo je přetvářek pokrytce, kterými může zastírati
své nitro hereckým způsobem, a to pouze před nezasvěce­
nými, neboť tvary, o kterých zde mluvíme, nejsou chvilkové,
aby je mohl člověk libovolně měnit. Nikdo si nemůže nasadit

10
místo krátké hlavy dlouhou, místo široké úzkou, místo nízké
vysokou; nikdo nemůže nosit dopoledne nos prohnutý a od­
poledne vystouplý, ráno špičatý a večer kulatý. Jen delším
a ustáleným zvykem může se stát, že jeden přijme podobu
krejčovskou, jiný truhlářskou a třetí farářskou. A ustálí-li
se na př. u faráře jiná povaha nežli kastovně farářská, pak
také podle toho má podobu buď sedláka nebo učence anebo
jen obyčejného smrtelníka.
Náš denní život jest naplněn lidoznaleckým uměním. Jak
často slýcháme rozdurděná slova: „A vypadám já podle toho,
že bych…!“ Tak určitě usuzuje lid, že podoba odpovídá
povaze, že si někoho docela představuje s čertovým kopýt­
kem, které, toť se rozumí, jen někdy povystrčí.
Vyslovená námi zásada lidoznalecká vztahuje se v jisté
míře i na oděv, příbytek a celý způsob života. Podle svého
nitra volí člověk svůj zevnějšek a své okolí.
Znám lidi, kteří nemohou bydlet v městě a jiné, kteří ne­
návidí venkov. Uzavřený člověk mívá i oblek uzavřenější.
Tento princip je tak pronikavý, že působí i opačně. Vysvle­
če-li kdo všední šaty, vysvléká zároveň část svého všedního
smýšlení. Obléká-li soudce talár, obléká zároveň jiný postoj
a náladu. Selský synek u pluhu cítí jinak nežli voják v hu­
sarské uniformě.
Případně praví Lavater: „Z nitra neměl by duch působiti
na tělo a ze zevnějšku tělo na ducha? Otevřené, veselé,
takřka nám vstříc vycházející oko a otevřené, veselé a vstříc
nám tlukoucí srdce měly by se náhodou u tisíce lidí vyskyto­
vati pohromadě, aniž by jedno bylo příčinou druhého?“
„Jak možno“, praví dále, „aby v celé přírodě se dělo vše
podle jistých příčin, pořádků a zákonů, jen u nejušlechtilej­
šího tvora, aby tolik nejrůznějších známek na celém těle a
zvláště v obličeji bylo bez významu, bez příčiny, beze vztahu
k jeho nitru?“
Vždyť každý člověk, i když často nevědomě, ba neúmyslně,

11
zabývá se lidoznalectvím. Kupec, dává-li na úvěr, zkoumá
tvář dlužníkovu; dítě, bývá-li káráno, dívá se pátravě otci
do očí; paní, volí-li pomocnici v domácnosti, měří ji od hlavy
až k patě; soudce nespouští oka s tváře souzeného. Ať malíř,
ať žebrák, ať kdokoliv, každý si více méně podle svého in­
stinktu (nemá-li odborných znalostí) tvoří úsudek o povaze
člověka na základě jeho vzezření. Chceme vidět toho, s kým
máme co činit aneb komu něco chceme svěřit. Ba i šibal vy­
bírá si podle zevnějšku toho, koho by snáze mohl ošidit.
Obchodník, který zná lidi a jedná s každým podle jeho po­
vahy, docílí největšího úspěchu. Kdo zná člověka, nejvíce mu
může prospět a nejlépe mu vyhoví. V praktickém vědění je
moc.
Vědecká typologie se snaží, aby ze zevnějšku člověka
mohla vyčíst jeho vlastní jádro, aby odhalila nejhlubší koře­
ny a příčiny jeho způsobu jednání, jeho přirozené, jemu vro­
zené sklony a vlastnosti.
Poznatky typologie mají však také svou určitou hranici.
Ze zevnějšku člověka nemůžeme souditi na všechny drobné
odstíny jeho charakteru, ty jsou výslednicí pozdější přestav­
by osobnosti, která nastala vlivem prostředí a daných mož­
ností.
Přesné rozlišení člověka na určitý typ není snadné, protože
se vyskytují bezpočetné druhy kombinací, které rozpozná­
vání ztěžují.
Dále se může i stát, že za zvláštních okolností určitý typ
se přemění v jiný, jak po stránce tělesné, tak i duševní.
Proto zdůrazňuji, že při posuzováni člověka je nutno vší­
mati si c e l k u .
Stává se, že výchovou, zvyky a různými příklady může se
způsob jednání člověka měnit, jako je možno natřít dřevo
barvou, že při povrchním pozorování vlastní druh dřeva ne­
rozeznáme. Ale časem nebo nárazem odprýskne i sebe pečli­
věji nanesený nátěr a objeví se vlastní podklad — dřevo

12
zůstane dřevem, jinak sice obarvené, ale v jádru nezměněné
a nedotčené.
Právě tak se zrcadlí ve způsobu jednám člověka základní
vlastnosti jeho osobnosti. Tyto vlastnosti jsou vázány taju­
plnými a neroztržitelnými páskami na formu jeho těla. Tvoří
tak nerozrušitelnou a nerozdělitelnou jednotu. A touto zevní
formou je i vyřčen životní úděl člověka, neboť takovým musí
být. Sobě nikdo nikam neuteče. Žádná moc ani čas neodtrhne
ducha od formy, která se životem vyvíjí.

Celek se zrcadlí v každé své částce

Celek jest v každé částce, jako v přísloví „z palce obra

poznáme“.

13
 Podáme-li na příklad odborníku jen kůstku z některého
zvířete, popíše nám celé zvíře. Má-li botanik jen lísteček z ně­
kterého stromu, pozná v něm ihned celý strom a vylíčí nám
jeho podobu i ovoce.
A poznáme-li podle listu bylinu, podle drápu dravce, podle
křídel ptáka, proč by nemělo být možno poznati podle prstů
celou ruku, podle ruky hlavu a podle hlavy celé tělo? Mnohá
něžná matka, aniž ví, že používá této důležité zásady lidozna­
lecké, hádá z délky a tloušťky prstíčků svého miláčka na
silu a vzrůst příštího muže nebo ženy.
Nejenže je ruka podobna obličeji svou délkou, nýbrž i svým
tvarem; podíváme-li se na ruku, můžeme s určitostí popsat
některé všeobecné známky v obličeji. Proto slovutný fysio­
gnomista Wells právem dí, že „ruka jest ukazovatelem tem­
peramentu a představitelem celého těla.“
Nemusíme ani vidět obličej; vidíme-li kulatou, buclatou
ruku (obr. 1.), můžeme ji směle přiznat majiteli plného obli­
čeje, plných červených rtů, tlustého nosu a živého tempera­
mentu. Zase protáhlá ruka jest nerozlučnou družkou po­
dlouhlého obličeje, stejnoměrných rtů, hezkého nosu, jemné
kůže a inteligentního výrazu ve tváři. Také tvar, délka a
tloušťka prstů, ano i tvar nehtů není bez významu.
Ačkoliv se jeví celé tělo do jisté míry v každém jednotli­
vém údu, přece také každičký jednotlivý úd má zcela svůj
zvláštní symbolický (obrazný) význam.

Velikost a jakost

Měřítkem síly může být především velikost. Tím jest ře­

čeno asi tolik. Čím větší jest hlava, obličej, tělo anebo kte­
rýkoli orgán či jeho část — pokud vše ostatní jest stejno­
měrné — tím větší sílu představuje.
Čím větší plíce, srdce, ledviny, žaludek, tím silněji a inten­
sivněji pracují. Mohutné, ostře rysované svaly atletovy jsou

14
příznakem větší síly než vychrtlé ruce písařovy. Nerv zra­
kový jest u těch zvířat neobyčejně vyvinutý, která se vy­
znamenávají zvláštním bystrozrakem.
A protože mozek je především nástrojem ducha, lze
z útvaru a velikosti mozku a tudíž i hlavy poznati sílu a
mohutnost duševní činnosti — je-li totiž vše ostatní přiměře­
né, stejnorodé.
Pravidlo o velikosti lze v jisté míře pozorovati v mužských
a ženských tvarech těla. U muže bývá horní část trupu po­
měrně větší, srdce a plíce mohutnější — tomu odpovídá jeho
větší energie s mohutnějšími pohyby než u ženy. Naproti
tomu bývá u žen dolní část trupu poměrně vyvinutější —
jsou to jmenovitě orgány, které tvoří a množí krev a život.
Povolání muže jest výbojnější, on musí do víru života,
dobývat a hájit svou existenci a starat se o rodinu — po­
třebuje tudíž víc energie a smělosti; kdežto matka, hospo­
dyně a družka potřebuje více tepla a života, ona rodí a
pěstuje, hostí a hospodaří. V lidové mluvě má veliké srdce
a mužské srdce týž význam, kdežto „ženské srdce“ znamená
menší smělost.
Tím není řečeno, že velikost jest jediným a absolutním
měřítkem síly.
Kdybychom měli na zřeteli jen objem hlavy, pak by vel­
ryba, která má, jak známo ohromnou hlavu, vynikala schop­
nostmi duševními nade všechny živoucí tvory naší planety.
Ve skutečnosti jest však člověk nejnadanějším tvorem, ač
má menší mozek než velryba.
Z toho je patrno, že velikost není jediným a absolutním
měřítkem síly, ale že o síle rozhoduje také jakost.
Jakost mozku poznáváme podle toho, jsou-li vlasy jemné
nebo hrubé; oči lesklé nebo mdlé, čilé nebo líné a vyjevené;
pleť jemná nebo hrubá; tvář oduševnělá nebo zbahnilá; čelo
bělejší tváře; je-li celé vzezření inteligentní nebo blbé; jsou-li
pohyby jemné nebo nemotorné.

15
 O bezvýznamném obličeji řekl kdosi: „Ten obličej jest
hladký, neboť na něm žádná duše nepohrávala.“ Jest žá­
doucno, aby při dostatečné velikosti byla také dobrá jakost.
Záleží také na tom, které části jsou veliké nebo malé.
Podle velikosti těch kterých částí tělesného ústrojí soudíme
na velikost pudů, citů nebo rozumových schopností.
Jest však i dosti blbců, kteří mají jednu nebo několik
schopností vyvinutějších než normální člověk. Dotyčná
schopnost překročila určenou jí hranici, proto se stala ne­
potřebnou, pokazila se. Jest dostatečně známo, že hranice
mezi genialitou a šílenstvím je si blízká.
Bystrozrak pozorovatelův musí právě tak dobře umět vy­
hledávat podobnosti mezi protivami a protivy mezi podob­
nostmi, jako rozlučovat zdánlivou souvislost anebo slučovat
odpory v souladný celek.
Veliká hlava při téže jakosti mozku může bez odporu
mnohem více vykonat nežli hlava malá. Dovede si někdo
představiti muže jako byl Komenský s malou hlavou?
Někdo může být při malé hlavě třeba znamenitým mysli­
telem a kombinátorem; ale kdo má velkou hlavu, umí také
to, o čem přemýšlí, s neúprosnou energií uskutečňovat.

Výška a šířka

Jako jest velikost měřítkem síly, tak zase výška (štíhlost)

jest znakem (symbolem) živosti, pohyblivosti a napjetí (in­
tensity). Šířka naproti tomu značí chápavost, pevnost (sta­
bilitu), vytrvalost a sílu trvalou (latentní).
Objasním to příklady: Zřídka kdy uvidíme, že by se někdo
malé postavy, široce stavěné a zavalité, ukvapil nebo dokon­
ce splašil. Každý jeho krok je odměřený a činí dojem klid­
ného, reservovaného člověka.
O člověku široké, jakoby smáčknuté postavy lid říká: ten
má „koňskou povahu“. Lidé takoví jsou skutečně houževnatí

16
a nemrhají zbytečně svým zdravím, dočkají se dlouhého
věku. Bývají také dobromyslní, nelekají se práce, vynikají
pilností a vytrvalostí. Jsou stálí a neproměnliví jako žula.
Opakem lidí širokých a zavalitých jsou lidé postavy dlouhé
a štíhlé. Jsou ke všemu rychlí, obratní a hbití. Lidé útlé po­
stavy jsou živé letory, často až příliš ukvapení a nerozmyslili.
Pustí-li se do práce, nevědí, kdy přestat a pracují do úplného
vyčerpání. Podobají se motýlu, který těká s květu na květ,
anebo třtině, větrem se klátící.
Zpravidla nejsou protivy, o nichž je tu řeč, tak ostře od
sebe odděleny. Často jedna druhou proniká a mírní.
Zkušený lidoznalec snadno pozná, který rys povahy pře­
vládá a které protivy se v povaze slučují; také pozná, která
povaha jest harmonicky založená a která ne.

Ostrost a kulatost

U některých lidí jest nápadná ostrost tvarů. Pozorujeme-li

jejich povahu, shledáme, že na venek se projevuje tato
ostrost vznětlivostí a popudlivostí.
Ostře rýsované tahy obličeje prozrazují pronikavého du­
cha, zřídka svědčí jen o chladné vypočítavosti. U koho jsou
tvary tělesné nápadně ostře vyvinuty, ten jest hned s úmys­
lem hotov, hned vyhoupne se do sedla — ale zajíždí v této
své rychlosti často do krajnosti.
Člověk štíhlý a vytáhlý, s převládající soustavou nervovou,
a při tom s ostrými tvary těla, jest velmi citlivý, někdy až
nervosní. Jest nakloněn k žhavému zanícení, chorobné senti­
mentalitě (citlivosti) a předráždění nervů.
Pravým opakem těchto jsou lidé, jejichž tvary jsou ná­
padně kulaté, nejevící ani známky nějaké špičatosti nebo
hranatosti. Převládá-li u „kulatých“ soustava živná, jsou
nehybní, pohodlní a nelámou si zbytečně hlavy s přemýšle­
ním.

17
Zdraví

Celá tělesná konstituce má pro posuzování činnosti dušev­

ních vloh veliký význam. A jsou-li již veliké rozdíly patrny
u lidí zdravých, tím větší jsou u osob nemocných v poměru
ke zdravým. Nebudeme očekávat od člověka chorobného, že
své vlohy v té míře uplatní, jako zdravý. Dr. H. Matějka
praví: „Pokrok žáků od třídy k třídě souvisí se silou (ja­
kostí) těla, neboť nemoc může mládež od návštěvy školní
zdržet, kdežto dobrá tělesná konstituce umožňuje časnější
vstup do školy (od pátého roku) a trvalé zdraví umožňuje
stálý pokrok. Nemocí způsobené zdržení v pokroku, t. j. men­
ší duševní výkonnost, objevuje se při tělesné slabosti, ne­
znamená však ještě menší duševní schopnost.“
Témuž učí nás praxe. Tělesná slabost zmenšuje duševní
sílu. Tělesně slabý hoch započne i namáhavé duševní práce
s chutí, ale má veliké potíže je dokonati. Bývá mnohdy po­
kládán za hloupého nebo lenivého nebo se o něm soudí, že
by mohl, kdyby jen chtěl — ale on nemůže, i když nejlépe
chce. Jeho mozek nemá tolik síly, aby mohl vytrvale praco­
vat, neboť jeho tělo je neschopno dostatečně vyživovat
(mnohdy velký) mozek.

Stáří

O jakosti a síle duševních vloh rozhoduje též stáří. I dítě

má již všechny vlohy (latentně), ale neprobouzí se všechny
najednou. Pozorovací vlohy se probouzejí před rozumovými,
sebezachovací před mravními.
U většiny lidí počínají býti všechny vlohy činny teprve
okolo třicátého roku. Blížícím se stářím opět ochabuje čin­
nost některých vloh, až i zaniká; ale fysiognomické známky
oné činnosti dále zůstávají. U dítěte naopak některé vlohy
jsou již činny, ale známky v obličeji se ještě v té míře neob­
jevují.
Jiné okolnosti

Jsou ještě různé okolnosti, které mívají vliv na povahu

člověka a na silné nebo slabé uplatnění jeho vloh. Uvedeme
jen některé příklady.
Člověk v postavení zabezpečeném, ale odvislém, počíná si
obyčejně ve všem opatrněji než ten, kdo nemá co ztratit.
Lidé, kteří se živí plodinami, bývají mírnější než ti, kteří
se vyživují z větší části masem.
Horké podnebí se zdá být ve spojení s ohnivější povahou
než chladné.
Také lze mluvit v jisté míře o národní povaze a konečně
nesmíme zapomenout na vliv náboženský. Jaký je to veliký
rozdíl mezi protestantským Švýcarskem a katolickými Ty­
roly.
Silné povahy a silné vlohy uplatňují se ovšem za všech
okolností. Ony musí buď nahoru nebo klesnou dolů, ale ne­
mohou vydržet uprostřed. Při slabších povahách jest za to
vliv okolností tím patrnější.
***
Vše plyne. Tělo i povaha člověka se stále mění, i když ně­
kdy jen nepatrně. Nikdo není v stáří tím, čím býval v mládí.
A jak tělesnou soustavu, tak i povahu lze měniti také úmysl­
ně. Každou slabou vlohu lze zesíliti, každou výstřední zmír­
niti. Záleží mnoho na dobrém návodu. K velkému výsledku
postačí často nepatrné prostředky.
Vlivem duševní a tělesné námahy, změnou poměrů a okolí,
změněným stavem zdravotním atd., nastává ve dvou až
třech letech změna některých rysů povahy. Člověk získá
nebo utrpí na schopnostech, charakteru, výkonnosti atd.
Dále jest uvážiti, že některé nálady vznikají vlivem povo­
lání, podnebí, diety, nesouladné společnosti. Je-li na příklad
hybná povaha nucena k povolání sedícímu, vzniká rozmrze­
lost, podrážděnost atd.

19
 Kromě toho nutno pamatovati na rozdíl mezi vrozeným
nadáním a jeho skutečnými projevy. Člověk se nikdy nepro­
jevuje celou svou bytostí najednou, ale uplatňuje za různých
životních okolností různé své schopnosti. Někdo má nadání
všestranné, leč jeho životní poměry, případně vzdělávací po­
můcky byly jen jednostranné, takže všechny skupiny vloh
se ani nemohly plně projevit, a uplatní se teprve za okolností
pro ně příznivých.

Náchylnost k nemocem

V poslední době lékařská věda došla k poznání, že každý

člověk má sklon k určitým chorobám podle svého tělesného
založení a připojila tak ke studiu typologie velmi cenné zku­
šenosti.
Podle nejnovějšího badání má mozkový typ převážně
sklon k chorobám nervovým, nespavosti, k žaludečním potí­
žím jako je nechuť k jídlu, špatné trávení, po případě k zá­
cpám. Dále ke zvýšenému krevnímu tlaku a kornatění tepen.
U žen tohoto typu přechod probíhá s dosti značnými obtížemi.
U mozkového typu je zvlášť nutno dbáti o dobrou a ja­
kostní výživu, lehko stravitelnou, o dostatečný ne však do
únavy jdoucí pohyb na čerstvém vzduchu a náležité rozdě­
lení času pro práci a odpočinek. Tělesná vytrvalost je pod­
průměrná.
Hybný typ má více sklon k chorobám plic, k nachlazení,
ke chřipkám. Dále k rheumatickým onemocněním a k žalu­
dečním vředům.
U hybného typu nemusí býti strava tak zvlášť vybírána
jako u mozkového typu, za to však hodně vydatná. V pří­
padě, že by zaměstnání samo nepřinášelo dostatek pohybu,
je nutno dbáti, aby byl pohyb nahražen ve volném čase,
jinak by docházelo často k depresivním stavům, které mají
svůj kořen v nedostatku pohybu.

20
 Nejvíce nemocem podléhá živný typ, má však velkou vý­
hodu v tom, že se po nemocech nejrychleji zotavuje. U něho
se projevuje větší náchylnost k nakažlivým chorobám; dále
se vyskytují choroby srdce, dýchavičnost, dna, žlučové ka­
ménky, cukrovka. Ve starším věku objevuje se u mužů roz­
šíření prostaty. U žen však probíhá přechod s mnohem
menšími potížemi než u mozkového nebo i hybného typu.
Chuť k jídlu je u živného typu pravidlem. Zde je spíše
dbáti o dietu a přiměřenou dávku určité potravy a zabráníte
tak přejídání a aby tuk, zvláště v pozdějších letech se příliš
neusazoval, neboť tím se jen sklony k různým nemocem
zvyšují a tělesná i duševní pohyblivost klesá.
Kromě tohoto rozdělení nutno přihlížet k tomu, zda jde
o blondýna nebo bruneta.
Blondýni podléhají více akutním a infekčním chorobám,
buď se rychle zotaví nebo rychle zemřou. Blondýn se nemá
vydávat účinkům přílišného slunečního světla. Ono je sice
z počátku podněcuje, potom však vyčerpává, dále působí
degeneračně, až nakonec ničivě. Nejlepším důkazem toho
jsou blondýni v tropech, kde běloši třetí generace dosud ne­
docílili.
Také otázku, být hubený nebo tlustý, není možno zodpo­
vědět podle jedné šablony. Každý typ vyžaduje určitou kon­
cesi a teprve když se tělesná váha příliš uchyluje, ať přes
váhu nebo pod váhu, je nutno zakročiti. Překotné odtučňo­
vací kůry jsou však vždy nezdravé.
Kdo by chtěl proti svému typu svůj vzhled přeměniti a
tím se postavil do cesty přírodě, prohřešuje se sám proti
sobě a musí také na svém těle za to pykat. Takové změny
možno s úspěchem provádět pouze v mezích jeho typu!
Dnešní lékařská věda jde však ještě dále a svým badáním
došla ještě k jiným zajímavým poznatkům. Tak zjistila, že
náklonnost k duševním chorobám je u každého typu jiná.

21
 Rozeznáváme dva základní druhy duševních chorob, a to:
šílenství cirkulární (kruhovité), které se projevuje pravidel­
ným střídáním veselé nálady s melancholickou skleslostí a
dále rozštěpení mysli (schizophrenie), které se projevuje
vnitřní rozervaností.
Zvlášť pečlivým studiem a statistikami bylo prokázáno, že
u mozkového a hybného typu se většinou projevuje rozště­
pení mysli, kdežto živný typ má sklon k cyklusovým dušev­
ním úchylkám.
Nelze ovšem mluvit o nějakých přesných zákonech pří­
rodních, bez jakýchkoliv výjimek, pouze o počtu pravděpo­
dobností.
Další otázkou však je, kde končí normálně duševní stav
člověka a kde začíná šílenství? Na tuto otázku je ovšem
velmi těžko odpovědět, protože duševní velikáni jako byl
Ampère, Schuhmann, Schopenhauer, Nitzsche a jiní, prozra­
zovali mnohdy svým jednáním více méně jasné projevy ne­
normálnosti. Jak jsem již v kapitole o velikosti a jakosti
uvedl, lze toto rozlišování provésti jen v omezené míře, pro­
tože právě u výše uvedených dvou hlavních druhů duševního
onemocnění jsou přechody mezi duševní úchylkou a normál­
ním stavem nenápadné.

22
 STAVBA TĚLA

M o z k o v ý t y p (přemýšlivý, nervový)

Někteří lidé jsou svým založením přemýšlivější než jiní.

Už jako děti měli mnoho zvědavých otázek, vysedali u knihy,
filosofovali. A jestliže nemohli studovat na školách, vzdělá­
vali se soukromě a někteří dokonce vynikli v určitém vědním
oboru.
Povšimněme si jejich ze­
vnějšku a co shledáme? Jejich
hlava v poměru k velikosti a
váze těla je nepoměrná, čelo
mají široké a hluboké (smě­
rem k uším). Horní část obliče­
je vévodí celé tváři. Oči mají
lesklé a výrazné. Jsou, jak se
říká „samý nerv“, a tvář (jde-
li o vyhraněný mozkový typ)
je tvaru hruškovitého, troj­
hranného, se špičkou dolů.
Což je-li při všech ostatních
vlastnostech mozkového typu
tvář více čtyřhranná než trojhranná? Takový mozkový typ
jeví větší dávku výkonnosti a resolutnosti než je obvyklé
u tvarů trojhranných.
Jako povšechné pravidlo pro začátečníka v studiu fy­
siognomie můžeme stanovit tyto míry: Je-li objem hlavy
(měřeno středem čela a prostředkem zadní hlavy) 56 cm a
při tom hloubka čela (měřeno od jedné ušní dírky středem

23
čela, k druhé ušní dírce) nejméně 31 cm a činí-li váha těla
nejvýš 60 kg, můžeme usuzovati na typ mozkový.
Je-li však váha těla větší, musela by při mozkovém typu
býti i hloubka čela a také objem hlavy větší.
Mozkový typ pracuje raději hlavou než rukama, nemiluje
tolik pohyb jako typ „hybný“, a nebývá tak dobrým společ­
níkem jako typ „živný“.
Bývá citlivý až k předrážděnosti, čím vytrvaleji dovede
pracovat duševně, tím více jej namáhá práce tělesná.
Při jednotvárné tělesné práci stává se mozkový typ více
trpitelem nežli spokojeným pracovníkem. Nemá-li pak ve
volné chvíli možnost a podněty i dost síly (je-li fysicky vy­
čerpán) se vzdělávat a svůj mozek zaměstnat, stává se tvo­
rem velmi nešťastným a nespokojeným, ne-li zoufalým.
Manželství, ve kterém jeden je typu mozkového, a druhý
má smysl jen pro zájmy výlučně materiální, s vyloučením
potřeb duševních, bývá zpravidla velmi nešťastné. A je-li
oním mozkovým typem žena, která nemá než denní starosti
a tělesnou námahu a žádnou příležitost k duševnímu osvěžení
a vzdělání, cítí se mučednicí.
Jsou-li oba manželé typu výstředně mozkového, mívají
slabounké děti se sklonem k nervositě.
Velkým požehnáním byly by manželské poradny, vybavené
zkušenými a odborně vzdělanými poradci, se schopností
s lidmi jednat a do jejich problémů se vmýšlet.
Čistě mozkových typů je málo. Většinou potkáváme typy
smíšené.
Kladné vlastnosti mozkového typu jsou sklony intelektu­
ální, filosofické, vědecké, umělecké a literární.
Nežádoucí, avšak dosti často se vyskytující sklony jsou:
slabé tělo, nervosita, podrážděnost, zanedbávání výživy a
pohybu.

24
Hybnýtyp
Každý člověk je nějak hybný, neboť jinak by nemohl žít.
Avšak typicky hybný má ze všeho nejraději pohyb, anebo
aspoň všechno, co s pohybem souvisí a „co se hýbe“. (Každý
člověk má v sobě aspoň zárodečně všechny vlastnosti všech
typů. Rozdíl je pouze v tom, že u každého jsou seskupeny
jinak a v jiné míře.)
Typicky hybnému člověku je trá­
pením, musí-li celý den sedět, „za­
vrtán“ do nějaké nimravé práce. Na
horách, třeba v nepohodě se mu lé­
pe dýchá než u kamen v papučích.
Co pro jiného je nepohodou, jemu
je požitkem.
Hybný typ má rád změnu, vol­
nost, námahu, rychlé a rozhodné
jednání. Je povahy pionýrské, spor­
tovní, objevitelské.
Žák s vlastnostmi hybného typu
zřídka bývá výborným studentem,
zvláště ve škole, kde je málo pohybu, málo názorného vyučo­
vání, a kde je kladen největší důraz na učení z knih a cvičení
paměti. On spíše vynikne ve škole, přizpůsobené jeho typu.
Jsou na světě i takové školy, které se přizpůsobují různým
typům.
Je několik druhů hybného typu: s v a l o v ý typ, který se
vyznačuje velkými a pevnými svaly, a oblibuje si zvláště
fysická cvičení a pohyb venku. Základním rysem jeho pova­
hy je výkonnost, tak jako základním rysem typu mozkového
je přemýšlení, a typu živného společenský rozhovor.
Jestli však místo svalů převládají kosti, velké klouby při
podélném obličeji, vysoké a úzké lícní kosti, soudíme na typ
kosterní.

25
 Tito lidé představují zodpovědnost, autoritu, důstojnost.
Zpravidla je možno na ně spolehnout. Nemilují velkých
změn, mívají sklon k umíněnosti. Základním rysem jejich
povahy je reservovaná energie.
Ještě z jiného hlediska je možno pozorovati dva druhy
hybného typu. Jeden vyniká vysokou postavou, druhý je po­
menší a zavalitý.
Štíhlý a vysoký typ bývá pohyblivější a také bývá větším
přítelem změn.
Zavalitý ponechává si svou velkou energii v reservě k ob­
časnému silnému úderu.
U všech význačně hybných typů bývá střední část obličeje
nejsilněji vyvinuta. Jako u typu mozkového čelo ovládá celý
obličej, tak u hybného nos s okolím, směrem k dolní čelisti
jeví značnou převahu nad čelní a spodní částí tváře.
U velkých lidí hybného typu bývá střední část obličeje
zvláště dlouhá, kdežto u menších, zavalitých vyniká střední
část obličeje více svou šířkou.
Hybný typ s konvexním profilem je hybnější než typ
s profilem rovným nebo dokonce konkávním.

Živný typ

Živný typ jeví se podle zevnějšku kulatostí, měkkostí a

nenamáhavou pohyblivostí. Krk krátký, ramena široká a ku­
latá, prsa klenutá a spodní část trupu objemná. Obličej zvláš­
tě kulatý a tváře „krev a mléko“.
Mozek v poměru k váze těla nevyniká, ale hlava činí do­
jem objemnosti, čehož příčinou je větší množství tuku. Zá­
tylí se dobře uplatňuje, nikoliv však svalově, jako u zápas­
níků, ale přebytkem tuku.
Pohyby bývají ležérní a projevují více pružnosti než pev­
nosti.

26
 Výstředně živný typ bývá nápadně tělnatý, avšak zásadní
vlastnosti tělesné i duševní mohou se jeviti velmi záhy i při
poměrně malé tělnatosti.
Živný typ bývá dobrácký, společenský, otevřený, žoviální,
citový a přátelský. Práci tělesně namáhavou si neoblibuje,
ale protože jinak si oblibuje věci dobré, vyjadřuje sebe ří­
zením záležitostí aneb obchodováním s prací druhých lidí.
Je rozeným obchodníkem a or­
ganisátorem.
Živné typy mají některé zvláště
cenné vlastnosti. Nepřenáhlí a
nerozčílí se tak snadno jako jiní
lidé, a snad proto bývají mezi
nimi úspěšní rozhodčí, odhadci,
soudci a smírčí. Jako spisovatelé
nebo řečníci docházejí obliby pro
svůj humor. Jsou dosti četně za­
stoupeni mezi úspěšnými hostin­
skými, kuchaři, při agenturách
všeho druhu.
Oni patří k těm, kteří takřka O br. 4.
při jakékoli stravě, chudé nebo
bohaté, vydatné nebo skrovné přibírají na váze, kdežto vylo­
ženě hybný typ, i když je velkým jedlíkem, zůstává hubený.
Někteří z typu mozkového a také hybného v pozdních le­
tech přecházejí k živnému typu (cestovatel Vráz).
Význačné přednosti živného typu jsou: praktický úsudek
(zvláště je-li také dolní čelo nad očima dobře vyvinuté),
dobromyslnost, administrativní schopnosti a rychlé se zota­
vování. Slabší stránkou vyskytující se častěji než u ostatních
typů jsou: pohodlnost, přejídání a sklon k ochabování v du­
ševní i tělesné výkonnosti a pohyblivosti.

27
Harmonický typ

U harmonického typu se všechny vlohy a povahové složky

vzájemně vyrovnávají. Muže a ženy tohoto typu najdeme ve
všech povoláních. Mohou se do všeho zapracovat, protože
jejich rozumové, technické i společenské vlohy jsou stejně
dobře vyvinuty. Tím není řečeno, že by v každém povolání
byli šťastni. Některé povolání vyžaduje, aby určité vlohy byly
silně a jiné slabě vyvinuty. Někde
je na příklad puntíčkářská přes­
nost základní podmínkou úspě­
chu, kdežto jinde může být na
závadu.
U harmonického typu se vše­
chny orgány tělesné navzájem
vyrovnávají. Mozek a nervy jsou
v souladu se svaly a kostrou a
s celou soustavou zažívací. U ob­
ličeje nevyniká nápadně ani čelo,
ani nos, ani brada a zátylí. Vše
je souměrné.
Nejčastěji se však potkáváme
Obr. 5. se smíšenými typy. U někoho
mozek a nervy mají přec jen
slabou převahu, u jiného svaly a kosti, u třetího orgány vy­
živovací.
Nejvíce se přibližují harmonickému typu osoby, u kterých
jeden z typů má slabou převahu nad dvěma ostatními. Nej­
více se oddalují, kde jedno silně převládá, druhé je značně
slabší a třetí sotva patrné. Tak na př. vlastnosti mozkového
typu mohou míti převahu a dosti blízko a dobře zastoupeny
jsou vlastnosti a znaky obou druhých typů, hybného i živ­
ného, a tak se blíží typu harmonickému. Jestliže však na
příklad mozkový typ tak silně převládá, že vlastnosti a znaky

28
hybného jen nepatrně se uplatňují, kdežto vlastnosti a
znaky živného typu téměř zanikají, jest takový typ nejdále
od harmonického.
Totéž platí, má-li největší převahu typ hybný nebo živný
a ostatní jsou v podobném poměru, jak bylo naznačeno
u převládajícího typu mozkového.
Souhrnně nutno připomenouti, že mozkový (nervový, pře­
mýšlivý) typ je nejvíce symbolisován čelem; hybný nosem a
hrudníkem; živný ústy, zátylím a břichem.
Pro manželský soulad se spojení dvou výstředních typů
nehodí. Nejlépe když jeden druhého doplňuje, ale tak, aby
jednomu příliš nechybělo, v čem je u druhého přebytek. Je-li
jeden z nich silně typu živného, neporozumí mu plně ten,
kdo této vlastnosti naprosto postrádá. Je-li jeden z obou
manželů výstředně hybný, je nutné, aby u druhého byl hyb­
ný typ na druhém, nikoli na třetím místě.

29
 HLAVY A JEJÍCH TVARY

Poměr hlavy k tělu

Čím je hlava (mozek) v poměru k váze a velikosti těla

větší, tím je člověk tělesně a hlavně duševně čilejší a na­
opak; čím je hlava (mozek) v poměru k váze a velikosti těla
menší, tím je člověk pomalejší v myšlení i konání. Zdá se, že
zejména duševní napjetí se stupňuje neb snižuje tímto po­
měrem mozku k tělu.
Ovšem záleží hodně na jakosti mozku. Tak „vodová“ hla­
va je velká, ale znamená zmenšenou duševní činnost. A také
profil obličeje, zdravotní stav, stáří a podobné nutno bráti
v úvahu.

Tvar hlavy

Studujeme-li hlavu, vycházíme vždy od ušních dírek, pro­

tože ty nám označují základnu mozku. Hlavy můžeme roz­
třídit na 6 skupin. Vysoké, nízké, dlouhé, krátké, úzké,
široké.

Vysoké hlavy

Člověk s vysokou hlavou má snahu dostat se dál a výš,

mívá vznešené ideály a svérázné názory o právu a bezpráví.
Je pozoruhodným faktem, že lidé, kteří dokázali velké věci
a byli podněcováni vzletnými ideály, měli vesměs vysoké
hlavy. V oblastech výchovy najdeme velmi málo osob, jejichž
hlavy by nebyly vysoké.
Chce-li se někdo sblížit s člověkem s vysokou hlavou, ať
obchodně neb jinak, nejsnáze jej získá, když projeví zájem

30
o nějaký ideál, anebo když věc, kterou prodává, popíše s vyš­
šího hlediska. Na příklad mohl by poukázat na to, že dopo­
ručováním určitého zboží podporuje národní průmysl, což by
u člověka s nízkou hlavou nijak nepadalo na váhu, nýbrž
pouze cena toho zboží.
Abychom zjistili, má-li někdo vysokou hlavu, podívejme
se na obraz číslo 6. Měříme od ušní dírky B k vrchu hlavy A.

Tato vzdálenost má se rovnati délce od bodu D dole u brady

až k bodu C mezi obočím. V tom případě je to hlava vysoká
a je-li tato vzdálenost mezi D a C ještě větší, pak jest to
hlava velmi vysoká.

Nízké hlavy

Nízké hlavy netouží po vysokých ideálech. Jejich snažení

směřuje k věcem, které jsou hodně blízko u země. Nejraději
obstarávají hrubší práce, jež slouží především zabezpečení
tělesných potřeb. Nemají smyslu pro risiko a oběti velkého
slohu. Práce jen pro ideu a ideál je nezajímá.
U nízké hlavy vzdálenost od A k B rovná se vzdálenosti
od C k D (obraz č. 7.).

31
Široké hlavy

Široká hlava je výbojná, houževnatá, schopná velkého od­

poru s bořivostí. Široké hlavy, jsou-li zároveň vysoké, mají
velmi žádoucí a potřebné vlastnosti a jsou schopny mnoho
dobrého vykonat. Nedostává-li se však široké hlavě vyšších
vlastností a ideálů, je-li tedy zároveň nízká, jak se dosti často
stává, pak máme co dělat s povahou hrubou, krutou, bez­
ohlednou, která nedbá, jestliže při uskutečňování svých zá­
měrů způsobí někomu trápení a bolest.
Široká hlava je opakem úzké. Libuje si v trvání na svém
odlišném stanovisku, protože je rozeným zápasníkem a ne­
bývá radno se mu stavět bezvýhradně na odpor, zvlášť chce­
me-li mu něco prodat, anebo ho vůbec získat. Tu je nutno
spíše se mu v něčem přizpůsobit.
Všimněme si obr. č. 8. Vzdálenost měřená v přímé linii od
bodu za ušima přes obočí od A k B u široké hlavy má se
rovnati délce mezi vrchem hlavy C až ke špičce nosu D a
je-li to hlava význačně široká, tedy jest tato vzdálenost
ještě větší.

Úzké hlavy

Úzké hlavy nemívají tuhý život, mají sklon k mírnosti a

povolnosti, těžkosti raději obcházejí než aby je překonávaly.
Neoddávají se výbojům anebo dokonce boření. Člověk s úzkou
hlavou, ukazují-li také ostatní znaky k tomu, bývá velmi
opatrný. Nerad riskuje. Nejraději jedná a obchoduje s ně­
kým, kdo dříve získal jeho důvěru. Jednáme-li s ním o čem­
koliv, obchodně nebo jinak, bude třeba se vším souhlasit, co
řekneme, ale pro nic se nerozhodne.
K poznání, je-li některá hlava úzká, poslouží dobře násle­
dující míra (obr. č. 9). Hlava je úzká, když vzdálenost od
místa přímo za ušima a přes obočí, od A k B, rovná se vzdá­

32
lenosti od vrchu hlavy C k prostřed nosu D. Jestliže však
tato čára nedosahuje ani ke středu nosu, je to hlava velmi
úzká.

Dlouhé hlavy
Dlouhé hlavy bývají prozíravé a mají smysl pro dlouho­
dobé plány. Obchodník s dlouhou hlavou spokojí se třeba
s menším, ale jistým a trvalým ziskem, protože mu lépe za­
bezpečuje budoucnost, nežli okamžitý větší zisk bez ohledu,
co bude dál.
Abychom lépe zjistili, která hlava je dlouhá, všimněme si
obrazu č. 10. Měříme v přímé čáře od ušní dírky B dozadu
k A. Tato vzdálenost má býti polovinou vzdálenosti od konce
ušního lalůčku C k temeni hlavy D.

Krátké hlavy
Krátké hlavy mívají lidé „krátkozrací“, ne dost prozíraví.
Zajímají se hlavně o dnešek. V obchodě mají větší zájem
o rychlý obrat a zisk.

33
 K poznáni krátké hlavy poslouží obraz č. 11. Vzdálenost
od ušní dírky B dozadu k A je přibližně táž jako vzdálenost
od brady dole D k hornímu rtu nahoře C.

Kombinace
Je důležité, abychom se také seznámili s různými kombi­
nacemi. Na příklad hlava může býti současně vysoká, dlou­
há a úzká, anebo úzká, krátká a široká, pak máme před sebou
dva výstřední protiklady, dvě povahy, které si velmi těžko
navzájem porozumějí a velmi nesnadno se dohodnou —
aspoň v mnohých věcech.
Povšimněme si některých významnějších kombinací.
Vysoká — dlouhá — úzká hlava.
Má-li někdo tento typ hlavy, bude se zajímat o idealistic­
kou stránku podniku (vysoká hlava). Bude hledět do bu­
doucnosti a zajímat se o dlouhodobé investice aneb nejvyšší
bezpečnost (dlouhá hlava). Bude míti snahu dát druhému za
pravdu, bude mlčenlivý a raději těžkosti obejde než aby se
pouštěl do nějakého zápasu (úzká hlava). Tento typ by se
nehodil k průkopnické práci, k přemáhání velkých překážek
a k energickému potírání zlořádů, ale uplatnil by se dobře
tam, kde je potřebí něco zmírnit, uhladit a urovnat.
Vysoká — dlouhá a široká hlava
Tento typ bude míti zájem o vysoce idealistické dílo, které
jeho společnost nebo podnik zamýšlí provésti (vysoká hla­
va). Bude prozíravě počítat s budoucími výsledky podnikání
(dlouhá hlava). Bude se chtít přesvědčit a bude nakloněn
překonat jakýkoliv odpor (široká hlava).
Nízká — široká — krátká hlava.
Tato kombinace je velmi nežádoucí. Ten člověk nebude
mít žádný zájem o zlidšťování podniku a zlepšování pracovních

34
podmínek (nízká hlava). Často neuzná ani sebevětší sa­
mozřejmost a bude bojovně prosazovat svoje stavisko (širo­
ká hlava). Nebude se příliš starat o následky nebo výhody
v budoucnosti. Jeho bude zajímat hlavně rychlý obrat a
okamžitý zisk (krátká hlava).

Zvláštní upozornění
Mohlo by se namítnout, že je takřka nemožné měřit kaž­
dého, jehož povahu bychom chtěli odhadnout. To také není
zapotřebí. Jedná se pouze o počáteční výcvik oka, abychom
si navykli odhadnout výšku, délku a šířku hlavy od oka a
abychom měli nějaké bezpečné vodítko, co je myšleno výš­
kou, délkou a šířkou hlavy.
Také ostatní návody v této knize podané jsou především
ukázkami, jak se učit odhadovat a kombinovat, jak nejrych­
leji a bez oklik dosáhnout správných úsudků.

Poměr hlavy k obličeji

Přední a zadní rozum.
Známé přísloví: „Přední rozum bez zadního mnoho ve
světě nespraví, zadní bez předního jako kolo bez nápravy.“

35
Považujeme-li ucho za orientační bod, podivíme se, jak různě
mívají lidé hlavu rozdělenou. Jsou ovšem hlavy harmonické,
ale kolik je takových (obr. č. 12)!
Někdo má takřka celou hlavu před ušima a jiný opět za
ušima.
Síla pudovosti (smyslnosti) je beze sporu v zátylí. A pudy
jsou hnací silou lidských činů. Za to síla myšlenková a schop­

nost projevu má své sídlo zpravidla v přední části hlavy,

zvláště v sekci čelní. Něco pudovosti musí ovšem býti za kaž­
dým výraznějším projevem, avšak nejvíce je jí tam, kde
zátylí vyniká objemností.
Má-li člověk nápadně velký obličej, při celkem malé hlavě,
podobá se hodinám s velkým číselníkem a malým strojem.
Tu bychom soudili na větší chuť k výkonu než stačí síly a
výkon se tudíž jeví v projevech, na které stačí méně bojovné
síly, jako na příklad projev hrdinství na jevišti, anebo v po­
dobných zaměstnáních (obr. č. 13). Jako herec bere svoji
úlohu v životě vážně, ale od své role se snadněji „odlepí“ a
oddá se novým dojmům a zážitkům.

36
 Člověk s malým zátylím a velkým obličejem nemívá smysl
pro rodinné a společenské svazky značně vyvinut; zpravidla
bývá na povrch vřelý, ale uvnitř chladný.
Je-li však zátylí mohutné a zakulacené a je-li obličej malý,
avšak projevující vřelost a měkkost (obr. č. 14), možno usu­
zovati na typ, který více prociťuje, nežli umí dáti na jevo.
Je-li zátylí značně velké, obličej však tvrdý a malý, před­
stavuje veliký smysl pro skutečnost, ale nedostává se mu
síly, jako by tu nebylo dost silných paží k uskutečňování
chtěného.

Profil obličeje.
Čelo
Mnoho bylo psáno o čele a jeho fysiognomických znacích;
pro začátečníky v lidoznaleckém umění však příliš podrobné
popisování čela zavádí k hadačství a k nepřesnostem. Proto
jest nejlépe začít se základními a přesně zjištěnými fakty.
Nejdůležitější pro hloubku a obsáhlost myšlení je h l o u b ­
k a čela, to jest objem hlavy, měřeno od jedné ušní dírky
středem čela k druhé dírce. Normální hloubka je 30 cm.
Menší vzdálenost, zvláště při špatné jakosti mozku, jest zna­
kem malé kapacity myšlenkové, větší pak za stejných okol­
ností znakem větší výkonnosti intelektuálních vloh.
Též záleží na šířce čela. Čím širší,
tím více bystrosti a vtipnosti a naopak.
Příliš úzké čelo bývá známkou nechá­
pavosti a nekritičnosti.
Pomalost nebo rychlost myšlení po­
suzujeme podle profilu čela. „Rychlé“
čelo je šikmé (obr. č. 6, 16, 18 a 21),
pomalejší rovné a nejpomalejší je na­
hoře plnější než dole (obr. č. 17, 20).
Nad očima je vpadlé a oči jsou blízko
sebe. Obr. 15.

37
Nos
Na obr. č. 15 rovná linie představuje vyvážený nos. Čár­
kovaná představuje „rychlý“, „energický“ nos. Silná čára
ukazuje nos „pomalý“ a méně smělý.
Je obecně známým faktem, že naše energie závisí také na
množství kyslíku, který plíce přijímají dýcháním. Má-li ně­
kdo „rychlý“ nos a široký obličej, shledáváme, že má také
více energie nežli se jeví u „pomalého“ nosu s úzkým obli­
čejem.
Brada
„Rychlá“ brada — „popudlivé“ srdce, malá vytrvalost,
rychlé rozhodování (obr. č. 17).
„Pomalá“ brada — „pevné“ srdce, správná vytrvalost,
pomalé rozhodování (obr. č. 16).
Lékaři říkají, že má-li člověk srdce náchylné k podráždě­
nosti (popudlivé), že se také rychleji rozhoduje, ale není
zvlášť vytrvalý. Nevíme však dosud, proč majitelé „rychlé“
brady, jakou vidíme na obr. č. 17, mívají zároveň „popudlivé“
srdce, jak o tom svědčí bezpočetná pozorování.
Praktické využití tohoto fysiognomického poznatku si
objasněme s hlediska obchodního. Má-li náš zákazník „rych­
lou“ bradu, dá si obchodník pozor, aby hned na počátku jed­
nání něco neřekl, co by mu dalo příležitost k odmítnutí
nabídky.
Ale pozoruje-li, že zákazník má „pomalou“ bradu, jako na
obr. č. 16 a že tedy jeho rozhodování jest velmi pomalé a
že i tehdy, má-li chuť obchod uzavřít, raději to odsune na
příště, protože chce o tom uvažovat, tu je na místě přijít
s dalšími argumenty a podrobnostmi o přednostech zamýšle­
né koupě a jistou vytrvalostí mu dopomoci k rozhodnutí bez
dalšího odkladu.
Jest ovšem nutno uvážit různé kombinace. Na příklad

38
někdo má „rychlou“ bradu, ale „pomalé“ čelo, anebo má „po­
malou“ bradu a „rychlé“ čelo. Proto je nutno bráti v úvahu,
co je jinde řečeno o ostatních znacích rychlosti a pomalosti.

Rychlé čelo — pomalá brada

Rychlé čelo dává vždy rychlé myšlení (obr. č. 16); je-li
však nos jen málo vystupující a spíše rovný, ukazuje na
střední energii. Vystupuje-li pak brada značně kupředu, tvoří

tím dosti velkou protiváhu svou pomalostí k rychlému čelu,

takže člověk s těmito fysiognomickými vlastnostmi rozhod­
ne se k činu jedině až po značném nátlaku a přemlouvání.
Jinou obměnu ukazuje obr. č. 17. Čelo, které se rádo obírá
detaily, pomalu o všem rozvažuje a dává si se vším na čas.
Nos však svou vystouplostí ukazuje na dobrou energii a prů­
bojnost. Tím však, že si ustupující brada oblibuje rychlou
činnost a rozhodování, dochází u těchto lidí k nerozvážnému
jednání, protože jejich značná energie je nutí k činnosti, kte­
rá není dost dobře promyšlena.

39
 Obraz č. 18 znázorňuje čelo s krajně rychlým myšlením.
U takového člověka platí jen fakta, skutečnost, celek; ne­
obtěžujte ho podrobnostmi. Nos ukazuje na prostřední rych­
lost a dostatečnou energii prosadit svůj plán. Zato brada
je pomalá, ne ovšem tolik jako na obr. č. 16.
Tato kombinace přináší tu výhodu, že ustupující brada
vyrovnává překotné myšlení a snad ukvapené jednání, takže
tito lidé jsou sice brzy rozhodnuti, jednají však až po dosta­
tečném uvážení.

Studie částí tváře en façe.

Oči
Z oka je možno čísti téměř všechno, co se děje v lidské du­
ši a přece žádný obraz nemůže plně vystihnouti výraz živého
oka.
J i s k ř i v é oči mívá člověk silné vůle, výkonný, velké
schopnosti nadšení.
M a t n ý , zastřený pohled prozrazuje jednu nebo více
z těchto vlastností: slabost, lenost, těžkomyslnost, tupost, bl­
bost, aneb také vyčerpání následkem příliš velkého pohlav­
ního nebo alkoholického vydráždění nebo (velmi často) ná­
sledky zažívacích poruch.
Hluboce položené oči mívají: bystří pozorovatelé, dobří
střelci, hlubocí myslitelé, hloubalové-šťouralové, lidé mlčenli­
ví, chladní, melancholikové.
Vystouplé oči mívají lidé veselí, živí, povídaví a prchli, ale
také lidé lehkomyslní.
Vyžilý výraz kolem očí mívají nemocní, tělesně vyčerpaní
nebo duševně přepracovaní („prázdný“ pohled).
Tukem zarostlé oko bývá u flegmatiků a u lidí, kteří mají
silně vyvinutý smysl pro jídlo.
Nejlepším studiem očí je jejich pozorování v různých situacích,

40
ať v radosti nebo smutku, při projevech lásky nebo
hněvu, u lidí, o nichž víme, že nemohou klamat, ale i u těch,
kteří zklamali.

Ústa a rty
Ústa jsou tvárnější než kterákoli část obličeje. Z mládí si
pamatujeme, jak těžko bylo ústa ovládnout, když jsme se
chtěli smát nebo plakat, ale jak se postupně stářím víc a více
podřizovala vůli.
Ústa jen pozvolna nabývají navyklého výrazu, který vy­
jadřuje stav, ve kterém po dobu několika let jsme se nejčas­
těji nacházeli.
Člověk nemůže jíti životem s úsměvem, aniž by jeho ústa
nepřijala nádech úsměvu. A právě tak nemůže člověk nosit
bolest v srdci, po léta jíti životem s naříkáním, aniž by jeho
ústa nepřijala výraz bolesti nebo zatrpklosti.
Není tedy divu, že nejlepší způsob pěstění přirozené krásy
úst je ten, že člověk pěstuje takové duševní stavy, které
ústům dodávají krásy.
Nejvíce zohyzďují ústa všechny stavy negativní, jako lito­
vání sebe, ustrašenost, beznadějnost, nenávist, opovržení,
pýcha, sobectví, nestřídmost, plačtivost, naříkavost, cynism,
pomlouvačství, klení.
A právě tak jsou stavy, které ústa činí krásnými jako od­
vaha, sebedůvěra, ovládání se, rozhodnost, laskavost, sympa­
tie, láska, velkodušnost a tomu podobné.
U člověka, jehož rty vystupují nápadně do popředí, pře­
vládají chuti a společenské pocity. Takoví lidé bývají vznět­
liví, citoví, někdy i smyslní (zvláště při velkém objemu v zá­
tylí, kde krk a hlava se spojují).
Čím je ret pevnější, napiatější a tužší, tím více se proje­
vuje pevná vůle, a čím je ret ve své červené části plnější,
měkčí, vlnitější, tím více se projevuje cit.

41
 Pevné, klidné rty svědčí o pevné, hbité a pohyblivé po­
vaze. Sevřené jsou znamením chladné mysli a bedlivosti.
Ze rtů lze mimo jiné dosti určitě poznat pevnost, píli, sou­
středěnost a sebeovládání.
Jsou-li ústa u velké míře pod kontrolou vůle, pak jsou
obrácena dovnitř, anebo jsou rty udržovány v napětí.
Je-li životnost člověka na nízkém stupni, jsou rty tenké
a zvadlé, což svědčí o tom, že jsou také jiné fysické podmín­
ky a duševní stavy, které mají vliv na ústa.
I když rty nejsou tak tvárné a mnohomluvné jako oči,
vyžaduje i jejich studium dlouhého a pečlivého pozorování.

42
 POVAHOVÉ TYPY PODLE TĚLESNÝCH
ZNAKŮ

Hrubý a jemný

Skoro každá povahová vlastnost se může projevovati ně­

kolika odlišnými způsoby podle stupně celkové jemnosti nebo
hrubosti tkáně kožní. Fysiognomicky lze velmi snadno roz­
lišovati mezi velkými kontrasty, to jest mezi velmi hrubou a
nápadně jemnou tkání obličeje.
Při jemné tkáni kůže je celkový výraz obličeje delikátněj­
ší a všechny rysy jsou jemněji modelovány. Člověk s jemnou
tkání má jemné vlasy, tenkou jemnou kůži, jemně modelo­
vané ruce a nohy, jemné nehty a delikátně rostlé tělo.
Mnohým pozorováním bylo zjištěno, že osoby s jemnou
tkání mají jemnější vkus než osoby hrubotkané. Oblibují si
jemnější nástroje a jemnější materiál, s kterým pracují.
Jemnost tkáně projevuje se také větší citlivostí pro dojmy
a vjemy. Jemný typ je také citlivější pro bol i radost a pro
každou změnu v okolí. Dává vždy přednost všemu, co je jem­
né, elegantní, uhlazené, krásné. Tato jemnost bývá člověku
někdy i překážkou a přináší utrpení, zvláště je-li jemnozrnný
člověk upoután na hrubé okolí, hrubé povolání, hrubozrnného
manžela.
Jiné vlastnosti projevují osoby s hrubou tkání. Mají větší
sílu a sebedůvěru, snadněji snášejí nepohodlí a jsou vytrvalí
v tvrdém podnikání. Najdeme je mezi zápasníky, námořníky
nebo cestovateli do neprostupných míst a pod.
Je-li člověk hrubozrnný, současně nervovým (mozkovým)
typem, stává se někdy sociálním reformátorem nebo spiso­
vatelem jadrného slohu nebo malířem bitev, hrubých výjevů
a pod.

43
 Typ zvláště hrubozrnný a k tomu neinteligentní bývá
lhostejný nebo hrubý k svému okolí. Nevkus ho nebolí. Může
obléci cokoliv, bydleti jakkoliv a najísti se čehokoliv.
Mezi hrubou a jemnozrnnou tkání je mnoho odstínů a po­
dle toho se odstiňuje i vkus a celá povaha.
Hrubý typ těžko přemlouvá jemného a naopak jemný ne­
učiní vždy příznivý dojem na hrubozrnného. Ale je možné se
přizpůsobit, umíme-li vystihnout povahu a záliby.

Rychlý a pomalý

Povahové typy se naučíme poznávati nejlépe z protikladů.

Chceme-li tedy poznati zevní znaky, jež charakterisují rych­
lého, vyhledáme člověka, který rychle mluví a rychle jedná
a porovnáme profil jeho obličeje s někým, kdo v řeči i roz­
hodování je nápadně pomalý.
Rychlý typ se s ničím nechce „párat“; co se vleče, to ho
nudí. Je-li prodavačem, není potěšen zákazníkem, který dlou­
ho vybírá. A je-li sám zákazníkem, nerad slyší dlouhé poví­
dání a rozvláčnost je mu protivná.
U rychlého děje se vše ve znamení tempa a pohybu. Má
rychlý postřeh, rychle se rozhoduje a rychle jedná. Není tím
nic pověděno o jeho vytrvalosti a soustředěnosti, ani o hloub­
ce jeho myšlení, ani o bystrosti jeho úsudku. Tyto vlastnosti
může mít, ale nemusí.
Člověka, který rychle myslí a rychle jedná, poznáváme
především podle konvexního profilu, to je podle vypouklosti
obličeje, pozorovaného se strany. To znamená, že od čela na­
hoře a od brady dole vše směřuje dopředu k nosu, který se
pak v obličeji uplatňuje nejnápadněji. Čelo i brada ustupují
dozadu, kdežto střední část obličeje vystupuje dopředu (obr.
č. 21).
Některý profil obličeje je více a jiný méně konvexní, a

44
podle toho můžeme také usuzovati na rychlejší nebo poma­
lejší tempo mluvení a jednání.
Protikladem rychlého je typ pomalý. Poznáme ho na prvý
pohled podle konkávního (vdutého) profilu. To je podle obli­
čeje, který pozorován se strany, je opakem typu konvexního
(vypuklého). U něho se tlačí střední část obličeje jaksi zpět,
kdežto čelo a brada vystupují poněkud dopředu.

Obr. 19.

Pomalý vyznačuje se též jakousi tupostí rysů obličeje

v rozdílu od ostrých rysů rychlého typu. Obličej pomalého
postrádá ostrých hran a bývá zpravidla, ne-li vdutý (kon­
kávní), tedy plochý a podélný. Čelo se uplatňuje více v horní
než v dolní části; zvláště v oblasti obočí je ploché, ne-li vpad­
lé. Nos je tupý. Brada poněkud široká a dole vystouplá (obr.
č. 20).

45
 Konkávní typ vnímá pomaleji, pomaleji se rozhoduje a je
mu nepříjemné, když někdo na něho příliš pospíchá. On se
rád nad věcí zadumá, jako by ji chtěl zvážit, potěžkat, změ­
řit a prozkoumat se všech stran.
Jeho myšlení je tedy pomalejší než u profilu konvexního,
ale proto nemusí býti hlubší ani obsáhlejší. Jeho rozhodování
je váhavé, ale to jej ještě nechrání před omyly. Kdo ho nutí
k rychlému rozhodování, ten si jej odpuzuje. Má sklon k pa­
sivitě a pohodlí, bývá milý v jednání.

Srovnání a kombinace.

Rychlost konvexního a váhavost konkávního profilu bý­

vají zesilovány aneb oslabovány některými dalšími zevními
znaky. Tak rychlost konvexního bývá rychlejší, je-li tělo
štíhlé, trup krátký a nohy dlouhé, zkrátka, má-li současně
znaky typu hybného.
Naproti tomu se stává váhavost konkávního ještě váha­
vější při větší váze a tělnatosti, je-li trup poměrně dlouhý a
končetiny krátké, zkrátka, vyskytují-li se všechny znaky ty­
pu živného.
Rychlý typ bývá zpravidla také typem pohybovým, po
případě sportovním, kdežto váhavý typ si více libuje v povo­
lání sedavém.
Mezi rychlým a pomalým typem je nesnadno docíliti man­
želského souladu. Jeden chce na hory, druhý by raději seděl
doma a tak povstává mezi manželi mnohé nedorozumění.
Je-li profil obličeje rovný, tedy ani konvexní ani konkávní,
není tempo jednání a mluvení ani příliš rychlé ani příliš po­
malé.
(Pokyn pro obchodníky: Je-li více prodavačů ve vašem
závodě, pošlete rychlého k rychlému a k typu konkávnímu
pošlete profil rovný, po případě konkávní — ačkoliv příliš
konkávní zde nejsou žádoucí.)

46
Dumavý a všímavý

Říká se učeně introvert a extrovert. Dumavý žije hlavně

svým myšlenkám a představám a vším tím, co možno pro­
mýšlet a prožívat třeba i po tmě.
Všímavý, na rozdíl od dumavého, podobá se zrcadlu,
v němž se vše odráží, co se kolem děje. On je na prvém místě
pozorovatelem a žije hlavně z dojmů, které dorážejí zvenčí.
Jeho oči jsou nenasytné, jmenovitě v oblasti jeho největších
zájmů.

Dumavý něco viděl, slyšel nebo zažil a ve své fantasii to

prožívá a rozšiřuje jako kuchařka těsto pro jablkový závin.
Jinak člověk všímavý. Ten se jako včelička musí dotknout
mnoha květin než se vrátí do včelínu své mysli.
Jsou povolání, kde je potřebí si rychle povšimnout mnoha
věcí, ale u žádné z nich nepostát zadumán. Tam je na místě
člověk všímavý, který má „oči všude", všeho si všimne a nad
ničím dlouho nedumá.
Jsou však povolání, kde velká všímavost byla by těkáním
a poletováním, po případě zevlováním. Tu je na místě člověk,

47
který se „nerozptyluje“, ale rád a s chutí se „zavrtá“ do úzce
ohraničeného úseku práce a ničím se nedá vyrušit.
Člověk všímavý (visuelní) bývá vybaven odlišným útva­
rem dolního čela (obr. č. 21), zvláště nad očima a mezi nimi.
Pozorujeme-li jej se strany, shledáme, že má čelo poněkud
šikmé a vystouplé směrem k očím. Jmenovitě prostor mezi
očima bývá plnější a širší, někdy dokonce s malými výčnělky
přímo nad očima a mezi nimi.
U typu dumavého (obr. č. 20), často zamyšleného a méně
všímavého, bývá dolní čelo buď úplně ploché nebo dokonce
vpadlé, a jsou-li oči nápadně blízko u sebe a směřuje-li jejich
poloha vnitřními koutky nahoru, možno počítati se zvýšenou
nevšímavostí a chabou místní orientací.
Člověk s čelem dole vystouplým nejraději nabývá svých
vědomostí vlastním pozorováním. Má rád „makavé“ důkazy.
Chceme-li ho přesvědčit, nesmíme dělat mnoho řečí a okolků.
On chce věc vidět a přímo hmatem se přesvědčit.
Zato člověk s horním čelem nápadně vyvinutým na úkor
čela dolního je přístupnější řečem, plánům a představám a
nemusí vše napřed vidět a namakat.
U dumavého bývá větší sklon k zádumčivosti a k trápení
než u všímavého. Umí-li se člověk rychleji od něčeho „odle­
pit“, snadněji se přes všechno nepříjemné přenáší. Ale kde
je sklon k zadumání, tam se trápení a každá nepříjemnost
značně rozrůstá.
Nejsou-li společníci nebo manželé přibližně stejně vší­
maví, bývá mnoho nedorozumění. A jsou-li oba nevšímaví,
mnoho důležitých maličkostí přehlédnou a tím si život
ztrpčují.
Každý obchodník by měl vědět, že zákazníkovi s čelem
všímavým je nutno více ukazovat a méně mluvit. Hloubavý
zákazník rád vyslechne obšírnější popis prodávaného zboží
a není nutné, zvláště u mužů ukazovat příliš mnoho.

48
 Velmi často potkáváme vlastnosti všímavého spojené a
zesílené vlastnostmi rychlého, a naopak vlastnosti dumavé­
ho spojené a zesílené vlastnostmi pomalého.

Opatrný a riskantní

Opatrnost má mnoho odstínů, počínajíc velmi žádoucí

obezřetností, přes pomalé a nerozhodné uvažování o všech
možných výhodách a nevýhodách, ztrátách a ziscích, vý­
hrách a prohrách, až ke skrblení a lakomství ve věcech hmot­
ných, též i újmy ve věcech společenských nebo jiných.
Riskantní typ dlouho se nerozmýšlí, nic dlouho neodkládá,
ztráty a zisky příliš opatrně neodhaduje.

Je mnoho druhů riskantních typů. Někdo riskuje z hlou­

posti, někdo při citovém vzrušení, někdo vlivem své průbojné
energie. Všichni však mají ve fysiognomii obličeje něco spo­
lečného.
Všímejme si nejprve nosu! Čím je nos v poměru k délce
obličeje prodlouženější, a čím více je špička nosu delší a
svislejší, tím více opatrnosti. A naopak. Čím je nos a jmeno­
vitě hřbet nosu v poměru k obličeji kratší, tím méně bývá
zdlouhavé rozvážlivosti a opatrnosti při rozhodování.
Toto fysiognomické pravidlo platí o tolik víc, čím je hřbet
nosu kratší k základně nosu (obr. č. 22).
Je-li krátký nos kromě toho ještě vyhrblý, lebka od ucha

49
k uchu široká a hlava odshora dolů poměrně krátká, může
riskování vyvrcholit v unáhlenost.
Jako může opatrnost býti zesílena vypuklostí lebky v mís­
tech uprostřed mezi temenem a ušima, tak se může sklon
k risiku vystupňovat, je-li zmíněná oblast plochá, anebo jest­
liže se nápadně zúžuje směrem od ucha k temeni.
Je přirozené, že typ riskantní s typem velmi opatrným ne­
tvoří nikdy souladné manželství. Jsou-li však oba buď příliš
riskantní nebo příliš opatrní, také nemají mnoho ze života.
Nejlépe když druh druha poněkud doplňuje, místo aby byl
jeho protikladem.

Výbojný a povolný

Známá jsou lidová úsloví o výbojných a povolných typech.

O někom říkají „ten se nedá“, „ten má široké lokty“; o ji­
ném je známo, že se nechá snadno vytlačit, že je „putička“,
dobrotisko, že rád ustoupí a povolí.
Jsou povahy měkké jako tvaroh a povolné jako sníh na
slunci. Změněné okolí a poměry mění jejich rozhodování a
postoj k životu. Nemají pevnou páteř. Někdo z příbuzných
rozhoduje třeba i o tom, jaké smějí míti přesvědčení. Pra­
vým opakem jsou ti, kteří říkají: „mám-li být buď kladivem
nebo kovadlinou, chci být raději kladivem.“
Jsou arciť výstřednosti na obou koncích, avšak máme-li
na mysli toliko mírné protiklady a pátráme-li po zevních zna­
cích jejich rozdílných povahových vlastností, shledáváme
nejprve, že výbojný může býti profil konvexní i konkávní,
ale konvexní má rozhodně větší sklon k výbojnosti než kon­
kávní.
Dále poznáváme, že vřelým anebo chladným může býti
hranatý (hybný) i kulatý (živný) typ. Ale že hranatý bývá
zpravidla výraznější.
Chceme-li však poznati základní znaky výbojného anebo

50
povolného, všímáme si nejen profilu, ale celé hlavy, zpředu
i se strany a ne naposled stavby celého těla.
Pozorujeme-li člověka výbojného, který nikdy nepřekypu­
je povolností, shledáme, že profil jeho hlavy je v trojím smě­
ru odlišný od profilu člověka povolného a ústupného.
Je to na prvém místě dolní čelist, která u výbojného a hou­
ževnatého je mohutnější, širší a hranatější.
Dalším znakem výbojnosti a uplatňování sebe (ve spojení
s mohutnou čelistí) je, řekl bych, vynikající vršek hlavy smě­
rem dozadu. Vždyť o někom, kdo svoji osobu nápadněji
uplatnil, se říkává, že mu narostl hřebínek. Vznik tohoto úslo­
ví patrně souvisí s pozorováním, že lidé výbojní, po případě
i pánovití, mívají zadní vrch hlavy plnější a vyšší než osoby
povolné a ústupné.
Třetí znak silnějšího sebeuplatňování hledejme ve střední
části obličeje. Nos je buď vyhrblý nebo široký, anebo obojí.
A také tvář v oblasti lícních kostí bývá širší.
Dalším znakem výbojného a energického občana bývá šíř­
ka lebky směrem od ucha k uchu. Rozlišujeme však, dobře,
nejde-li o šířku tuku, načechraných vlasů, anebo o skutečnou
a nápadnou šířku kolem uší vyklenuté lebky.
Všimněme si, že i zvířata výbojná a dravá mají hlavy širší
a kolem uší vypouklejší než zvířátka plachá a bázlivá. Po­
rovnejme lva s laní anebo buldoka s pinčlem!
Srovnávejme pak popsaný útvar hlavy člověka výbojného
s podobou hlavy povolného. Hlava povolného viděna zpředu,
je užší. Dolní čelist je méně vyvinuta. Temeno hlavy je plošší.
Nos je malý, příp. prohnutý nebo úzký. A šířka tváře od jed­
né lícní kosti k druhé je poměrně malá. Ovšem, někdo může
míti nos poměrně dosti dlouhý a přece pro svou velkou opatr­
nost není výbojným, zvláště má-li i ostatní vlastnosti uvede­
né u typu opatrného.
Pro posouzení výbojné energičnosti je dále důležité, aby­
chom si povšimli stavby a stavu celého těla. Široká ramena

51
a klenutý hrudník podporují výbojnost, kdežto úzká ramena
a vpadlý hrudník ji zeslabují. (Pozor na ramena pouze vy­
cpaná!)
Také záleží na dobrém zdraví, neodvislém postavení, na
výchově k samostatnosti, po případě k služebníčkování. Bé­
řeme-li toto vše v úvahu, bude náš úsudek spolehlivější.
Když jsme zhruba vystihli všeobecné rozdíly zevních zna­
ků mezi člověkem výbojným a povolným, pustíme se do
zjišťování jemnějších odstínů. Na příklad někdo má směrem
od ucha nahoru k temeni hlavy značnou výšku, ale chybí
mu ostatní znaky výbojnosti. Tu shledáme, že takový
typ prosazuje svou vůli jemnějšími způsoby. (Zvláště je-li
hlava od ucha k uchu úzká a profil rovný nebo konkávní.)
Narazí-li na silný odpor a na velké překážky, tedy povolí a
hledí uplatnit své záměry později obejitím překážek.
Bylo by omylem se domnívati, že člověk „povolný“ je vždy
a za všech okolností povolný. Tak na příklad silné citové pod­
něty ho mohou „vyprovokovat“ k výbojnosti. Člověku ty­
picky výbojnému postačí však mnohem slabší podněty
k výbojnému vystoupení a podle své úrovně, vzdělanosti a
charakteru stává se při silných podnětech třeba i násilným.
Je možné však i to, že člověk výbojný a nepovolný po těž­
kých životních zkouškách se stává měkčím a povolnějším.
A jestliže jsme se naučili postupně číst i ve vráskách obličeje,
najdeme v takovém případě obojí. Výbojnost s povolností
divně prostoupenou. Dlouhý a marný zápas s velikými pře­
kážkami vede někdy i velmi výbojného k resignaci a pasivitě.
Manželský soulad mezi osobou výbojnou a osobou povol­
nou může býti dobrý. Hůře tomu je, jsou-li oba výbojní,
potom k tomu patří velká inteligence a povahová vyspělost,
mají-li spolu krásně žít.
Zajímavé je pozorování, jak někdy malá slabounká žena
s vysokým temenem hlavy ovládá robustního muže, jehož
„hřebínek“ na hlavě tolik nevyspěl.

52
 Člověk výbojný je krajně nešťastný, je-li nucen k povolání,
jež vyžaduje velké pasivity a jednotvárné práce bez vlastního
rozhodování. A naopak tam, kde se vyžaduje energie a vý­
boj, povolný a pasivní člověk není na svém místě.
Žáci výbojného typu často ve škole propadají, ale v životě
se mohou velmi dobře uplatnit. A naopak povolný typ ve
škole, zvláště u některých učitelů, má samé „výborné“, ale
v životním zápase snadno podlehne.

Optimista a pesimista
Optimismus a pesimismus, jasný a pochmurný postoj k ži­
votu, má své kořeny v krvi, žlázách, v trávení, také však
v životním názoru a v návyku obracet pozornost záměrně
buď na světlé nebo temné stránky života.

Obr. 23. Obr. 24.

Není možno, aby se někdo trvale tak přetvářel, že by jeho

tvář neprozradila, na jakou tóninu bývá naladěna nejčastěji:
bývá-li ozářena paprsky úsměvů, anebo pokryta stíny po­
chmurných nálad.

53
 Je nesporné, že škarohlídství právě tak jako optimismus ne­
jsou jen výsledkem příznivých či nepříznivých okolností.
Vždyť někteří lidé neztrácejí humor ani při nejtěžších zkouš­
kách, kdežto jiní naříkají při sebemenších nezdarech a ne­
hodách.
A je-li někdo chronickým, trvalým mrzoutem, potom je
s to i za nejkrásnější pohody vytknouti sluníčku, že má také
skvrny, anebo že pořád svítit nebude.
Skoro každý ví aspoň tolik o fysiognomii tváře, že vrásky
v obličeji, které směřují nahoru, prozrazují optimistu, který
kráčí životem s úsměvem v očích a s humorem na rtech (obr.
č. 23). Jestliže však vrásky kolem očí a kolem úst směřují
od shora dolů (obr. č. 24), poznáváme v nich člověka, který
se často mračí a často naříká.
Je dost hubených lidí, kteří jsou „samý humor“, avšak
vzato průměrem, nelze popřít, že větší dávka tuku bývá spo­
jena s veselejší náladou. Ovšem nesmí toho tuku býti tolik,
že je přítěží. Celkem vzato dobré trávení, normální činnost
jater a žlučníku podporují značně životní optimismus a pomá­
hají zahánět chmury pesimismu.
Můžeme však poukázati ještě na jeden málo známý znak,
který prozrazuje, „rozumí-li někdo žertu“. A to je šířka hor­
ního čela.
Až dosud jsem nepoznal člověka, který při uzounkém hor­
ním čele „sršel vtipy“. Jednou jsem slyšel o ženě, která měla
pověst, že žádnému žertu nerozumí a má sklon k zádumči­
vosti. Všichni kolem se smáli a ona se divila, proč se smějí.
Přímluvou některých osob podařilo se mi pod jakousi zámin­
kou podrobně měřit a prostudovat fysiognomii jejího obli­
čeje. Shledal jsem, že horní čelo, pokud bylo rovné, měřilo
pouhé 3 cm. Soudím, že její špatný oběh krve (mívala často
nohy studené) — rovněž přispíval k jejímu pesimismu.

54
Vřelý a chladný

Jsou povahy gejsírové, s výbušnou vřelosti a jsou někteří

studení jako rampouch.
Někteří lidé mají to jaksi v krvi, že mohou takřka vždy
a za každých okolností dávat na jevo mnohem více vřelosti
a přívětivosti než jiní, a to i tenkrát, když jim to nejde od
srdce.
Na druhém konci povahového naladění jsou osoby, které
se ani zdaleka tak snadno nerozplývají vřelostí, jako jejich
citoví „protinožci“. Jejich citová hladina potřebuje silnějších
podnětů, aby se znatelně zvlnila.
Jaké zevní znaky nutno studovat, abychom tyto povahové
rozdíly poznali na prvý pohled?
Základním znakem osob citově a společensky založených
jest kulatost tvarů, jmenovitě pozorujeme-li hlavu z pro­
filu. Osoby, citově „tvrdší“ bývají nadány větší h r a n a ­
t o s t í tvarů, jmenovitě hlavy pozorované z profilu.
Je všeobecně známo, že ženy jsou zpravidla citovější než
muži. Proto také převládá u nich všeobecná kulatost tvarů.
U dobrých matek, chův, ošetřovatelek a těch, které si berou
cizí děti za vlastní, vyniká zvláště kulatost, jmenovitě zadní
části hlavy.
K porovnáni si vyhledejme profily osob povahově stro­
hých, citově chladných, osob jejichž úsměv bývá vzácný a
které neoplývají nápadnou srdečností. Brzy shledáme, že
u nich převládají hranaté a rovné obrysy nad kulatými,
jmenovitě bývá to nápadné, pozorujeme-li hlavu z profilu
směrem od ucha dozadu. Matky, které se s lehkým srdcem
zbavují svých dítek, mívají zpravidla zadní část hlavy plo­
chou.
Tytéž rozdíly mezi kulatostí citovou a hranatostí chladněj­
ších povah můžeme pozorovati v obličeji, zvláště kolem očí
a rtů. P r o j e v o v á citovost vytváří kulatější obrysy očních

55
víček, též plnější a měkčí, případně vlnitější výraz rtů. Ci­
tovost slaběji projevovaná, reservovaná a značně ovládaná
bývá symbolisována tenšími, rovnějšími, případně i bledšími
rty a rovnějšími horními víčky očí.
Jsou ještě některé druhotné znaky, které stojí za povšim­
nutí. Na příklad tělnatý člověk (kulatost!) mívá zpravidla
větší míru společenské vřelosti nežli osoba vyzáblá a štíhlá.
Občan s dobrým trávením bývá přívětivější než ten, komu
nechutná. Jsou-li játra nebo ledviny v nepořádku, také nála­
da ke společenským zdvořilostem je chabější.
Vřelý typ je velmi příbuzný s typem živným.
Ještě nutno podotknout, že někdo může být citově hlouba­
vý, ale protože je nemluva, činí dojem chladného člověka.
A naopak někdo může býti citově mělký, ale při dobré vý­
řečnosti činí dojem člověka citovějšího než jakým je ve
skutečnosti.
Poněkud vycvičenějšímu pozorovateli nepřipadne však za
těžko rozeznati „dutá“ slova od slov, kterými mluví srdce.
Mezi osobou „vřelou“ a typem „chladným“ lze těžko vy­
tvořit manželský soulad. Jeden druhému nerozumí, vřelý
patří k vřelému a chladný má si vyhledat osobu aspoň zčásti
vřelejší a snažit se jí přizpůsobit a porozumět. Dva chladní
manželé se navzájem mnoho nezahřejí a jsou jen k politování.
Chladný typ se nehodí k povoláním, kde úspěch závisí na
styku s lidmi.
K měkkým, zaokrouhleným tělesným formám patří citu­
plné, jemné chování, jehož křivka probíhá v povlovných vl­
nách, ne jako u hubeného, hranatého člověka, jehož podivu­
hodně těkavá mysl zároveň s citově chladným a předráždě­
ným způsobem jednání vybíhá do náhlých ostrých hran.
U hubených lidí, ať patří k typu mozkovému nebo hybnému
— kosternímu či svalovému, setkáváme se s neproniknutel­
ností jejich duše, s podivuhodným nedostatkem citovosti a

56
hřejivosti, s velkou dávkou nepřístupnosti a se stálým noře­
ním se do vlastního nitra.
Tento způsob myšlení jeví se u lidí tohoto tělesného zalo­
žení, ať již u nich převládá fantasie nebo rozum. Mohlo by
se říci, že žijí jen zcela pro sebe. Takový člověk není velký
přítel družnosti a společnosti. On si zcela postačí sám, proto­
že neustále žije v jiném, ve svém myšlenkovém světě, do
kterého však nikomu nedá nahlédnout. Neustálé zaměstná­
vání se vlastními myšlenkami je také příčinou, že mozkový
resp. hybný typ nemá ani kdy, aby se staral o city druhých.
On se také nikomu nesvěřuje a vše uzavírá v sobě.
To je ovšem příčinou, že se nemůže zbavit svého břímě,
vnitřně se neustále zžírá, až konečně hrozný výbuch rozvlní
zdánlivě klidnou hladinu. V názorech, v posudcích a ve způso­
bu jednání schází mu všechno, co vyrovnává a zprostředkuje
překlenutí protiv. Tu se ovšem projevuje také předrážděnost,
spojená často se svéhlavostí až zarputilostí.
Podle způsobu myšlení možno rozděliti tyto lidi na
k r a s o c i t n é e s t é t y , kteří se vyžívají ve zjemnělých
vnějších formách,
f a n t a s t y a f a n a t i k y , kteří žijí jen pro svou myšlen­
ku a je jim úplně jedno, jak vypadají, jaký je jejich zevněj­
šek. Z jejich řad vycházejí asketi, mučedníci, snílkové, zvěs­
tovatelé nových filosofií nebo názorů na svět a pod.
A konečně patří sem vyschlí, nevrlí a bručiví p e d a n t i ,
kteří svou vnitřní odumřelost skrývají za maskou nudné,
kousavé korektnosti.
Tito všichni svádějí boj sami se sebou, který nikdy nevede
ke konci. Klíčem k jejich povaze je: buď — anebo. Vzhledem
ke sklonu k pedanterii vyhovuje jejich povaze záliba pro
strohé schema a předpisy. Také u nich ponejvíce se vyskytuje
ruka čtvercová.
U hybného typu svalového shledáváme, že ho ovládá
chladná houževnatá vůle, vůle k moci, spojená s neutuchající

57
činností, která se před ničím nezastaví. Tito lidé usilují
proniknout za každou cenu vždy dále a dále, neboť úsilí je
vlastním kořenem jejich bytí. S dosaženým cílem se však
nespokojují.
Pro tyto lidi neplatí také žádný cit, pro ně je směrodatný
pouze čin. Ve sportu lámou rekordy, v obchodu jsou podni­
kaví a průbojní. Pohyb a závodění, chladné a rozumové uva­
žování a účtování je jim vrozeno, holé odvažování vlastních
výhod, bez jakéhokoliv citového zatížení. Tyto vlastnosti,
dosti často spojené s dobrým hereckým talentem, předsta­
vují nám člověka činu v jeho čisté formě.
Takovýto typ stojí oběma nohama na pevné půdě skuteč­
nosti. Vnější život je jeho svět, drží jej pevně ve svých sval­
natých rukou a — ovládá ho. Nejvíce se u nich vyskytuje
ruka lopatovitá.
Z řad tohoto typu vycházejí velcí vojevůdcové, průmysloví
podnikatelé a organisátoři, chladně počítající velkoobchod­
níci, finančníci jako ocel a politikové velkého stylu; dále
badatelé a neklidní cestovatelé, objevitelé nových zemí a
možností.
Zcela jinak si počíná člověk kulatých tvarů. U něho myš­
lenky plynou v klidném toku, žádné ostré křivky nebo hrany.
Vše přechází povlovně z jednoho do druhého. Ve všem se
projevuje vyrovnaná míra. Žádný řezavý chlad ani mimoso­
vitá přecitlivělost, ale upřímné a srdečné vmýšlení se a vcí­
tění do způsobu jednání druhého.
Jeho duševní pochody plynou zcela jiným způsobem; on
také na nervové a duševní podněty jinak odpovídá a je zpra­
covává. Jemu schází sklon k velikému duševnímu přepínání.
Je celým svým založením naladěn na pokojnou, klidnou, zla­
tou střední cestu, čímž ovšem není řečeno, že by byl méně
inteligentní.
Miluje život v plné jeho sytosti a barvitosti. Rád zasedne
v klidu s dobrými přáteli ke stolu a dovede ocenit dary pří­

58
rody. Ne jako hubený, který jen v chvatu do sebe jídlo
nahází, třeba v stoje, s určitou dávkou zlosti, že se s podob­
nými věcmi musí zdržovat; neví co jí, ani jak co chutná.
Kulatý člověk má smysl pro upřímný humor a vtip, u něho
nehledejme kousavou ironii hubeného. Život je pro něho po­
žitkem.
I když má rád klidnou pohodu, nesmíme si představovat,
že nikdy nevybuchne. Ale pak hromobití přejde, dlouho se
tím netrápí a nevrací se k němu. Vypořádá se se vším na
ráz a jde vesele dál.
Když tento typ má konvexní profil obličeje, dovede být
milý a trpělivý vůči lidem, pln zdravého lidského rozumu a
pochopení. Kypí nápady a životodárným optimismem.
Ve svém nejvyšším vývinu může býti právě tak dobrým
organisátorem velkého stylu a hrdinou jako člověk činu. Je
odvážný, ale rozvážný. A při tom nezapře ani na vrcholku
kariery své citové založení, kterým překlenuje různé proti­
chůdné světy. Toto citové založení a hřejivé, příjemné jednání
s lidmi činí tyto lidi velmi oblíbenými.
Jiné povahové zabarvení najdeme u tohoto typu, má-li
profil konkávní. U něho se jeví větší sklon všechno trápení
si více připouštět; je měkký, tichý, nálady více pokleslé,
těžko se pro něco rozhoduje, nemá dostatek důvěry v sebe,
ze všeho si dělá starosti a když tělesná tloušťka je značná,
může se stát úplným flegmatikem.
***
Také při vědecké práci najdeme tento typ. Bude se však
obírati věcmi, které se zabývají po praktické stránce s lidmi
nebo přírodou, neoblibuje si dlouhé a jen ve vzduchu se vzná­
šející theorie.
Na uměleckém poli poznáme ho v malířství sytostí barev,
kdežto štíhlý, hubený umělec věnuje spíš svůj postřeh liniím
a pohybu. Rovněž v písemnictví, ať již v básnictví nebo v próze,

59
představuje nám život v celé jeho barvitosti, s láskou a
vroucností. Nejvíce jim odpovídá ruka, kde se ukazují prvky
ruky konické a smíšené.

Blondýni a bruneti

Čistých brunetů a čistých blondýnů je čím dál méně. Nej­

více je typů smíšených, krásně kaštanových.
Oba typy mají vlastnosti příznivé i méně příznivé, takže
nelze dávat všeobecně přednost před druhým. Tu podáváme
jen výsledek nestranného pozorování a zkušeností, které ale
snesou další ověřování.
Brunet má ve své povaze prvky, které jeho pradávní před­
kové vyvinuli v horkém, jižním podnebí. Blondýni jsou po­
tomky obyvatelů drsných severských krajů.
Malý stupeň pigmentace čili převaha světlosti vyskytuje
se u osob velmi pohyblivých a výbojně snaživých, sanguinic­
kých a energických. Tito lidé si své bližní snadno podmaňují,
mívají v životě úspěch a zaujímají čelná místa. Je příznačné,
že mezi lidmi těžce pracujícími, ale také mezi hlasateli ná­
boženství oddanosti a resignace mají převahu osoby tmavší.
Tak možno celkem říci, že mužové činu mají sklon k světlosti
a mužové myšlenky ukazují jistou tendenci k tmavosti.
B l o n d ý n . Čistý typ blondýna má světlé vlasy, modré
oči, světlou pleť, vysokou postavu, široká ramena, vysokou,
dlouhou, prostředně širokou lebku a konvexní, anebo nahoře
konvexní a dole konkávní profil obličeje.
Je tvůrčí, vynalézavý, umí si poradit. Rád plánuje, rád za­
číná, ale nerad provádí do detailů a nerad dokončuje, co
začal. Bývá optimistický a nebojácný. Rád riskuje a vždy
vyhledává nové možnosti a příležitosti.
Miluje změnu a dobrodružství a v příliš klidných poměrech
a pracích bývá neklidný, až netrpělivý.

60
 Rád jedná a rozhoduje o velkých věcech a jeho zájem je
rozšířen na velký počet životních vztahů.
Bývá dobrým společníkem a snadno se seznamuje s růz­
nými lidmi.
Snadno své síly přeceňuje a jeho troufalost dosahuje ně­
kdy až k hranicím šílené odvahy. Bývá typickým spekulan­
tem a hráčem.

Jedná-li se o smíšené blondýny, takové, kteří mají jen

některé znaky typických blondýnů, postupujeme asi násle­
dovně:
Světlé zabarvení zesiluje positivní a výkonné vlastnosti
vyznačené při profilu, útvaru hlavy a při ostatních znacích
různých typů.
Na příklad konvexní profil znamená vždy rychlejší pozo­
rování a rozhodování, světlé zabarvení tento positivní znak
zvyšuje. Podobně vyvinuté temeno hlavy znamená sebevědo­
mí, světlé zabarvení tuto vlastnost zvyšuje atd.
Není-li však v zabarvení jednotnost, takže třeba vlasy jsou
tmavé, ale oči světlé, anebo vlasy světlé a oči tmavé — je
barva očí nejlepším vodítkem. A tak, má-li někdo tmavé kaš­
tanové vlasy a modré oči, usuzujeme, že jeví některé vlast­
nosti brunetů a některé blondýnů, avšak vlastnosti blondýnů
převládají. A opačně, má-li někdo světlé vlasy a hnědé oči,
převládají vlastnosti bruneta.
Tyto poznatky nutno spojovati se vším, co je jinde pově­
děno u ostatních typů. Je tím řečeno, že na příklad blondýn
je za stejných okolností výbojně snaživější než brunet. Jestli­
že však potkáme bruneta s vlastnostmi popsanými u typicky
průbojného typu (konvex, mohutná čelist, vysoký zadní vrch
hlavy, šířka lebky od ucha k uchu, široká ramena a mohutná
prsa), tedy usoudíme, že jest tento brunet průbojnější než
blondýn, který má vlastnosti „povolného“. Avšak Srovnáme-
li dvě osoby se všemi ostatními znaky průbojnosti, z nichž

61
jedna je blondýn a druhá brunet, tedy usoudíme, že brunet
je průbojnější.
B r u n e t . Brunet je fysicky pasivnější než blondýn. A pro­
tože nevydává svou energii tak rychle, je vytrvalejší. Ne­
onemocní tak rychle, ale podléhá více chronickým nemocem.
Brunet bývá za stejných okolností méně výbojný a ha­
zardní, zato však konservativnější než blondýn.
Brunet je tedy stálejší, nelibuje si v tolika změnách jako
blondýn, nemívá tolik rozmanitých zájmů, je spíše nakloněn
se soustředit, specialisovat a dát si záležet na podrobnostech.
Zpravidla dává brunet přednost několika málo oddaným
přátelům a tichému domovu; také jeho způsob zábavy a
vzrušení je odlišný od blondýnů.
Brunet má větší sklon k zahloubání, k mysticismu a k du­
chovní činnosti. To je asi příčinou, že pět velikých nábožen­
ství světa se zrodilo mezi brunety.
Kdežto blondýn libuje si ve vládnutí, brunet je poddajnější.
Žádná rasa blondýnů nebyla trvale v porobě, aniž se dali
hladce podrobit cizí rase.
Zaměstnavatel brzy pozná, že s blondýny lépe pochodí při
propagaci, vynalézání, tvoření nových plánů, objevování no­
vých trhů. Brunet naproti tomu je spokojenější v povolání,
které vyžaduje trpělivosti, pečlivé obsluhování a udržování
zákazníka, ve vytrvalém prodávání těchže věcí znovu a
znovu.
Kdežto blondýn se dobře uplatňuje v exekutivním postave­
ní, brunet bývá zpravidla lepším administrátorem. Tam, kde
je žádoucí výbojnost, aby se získal nový obchod, prospívá
blondýn, ale brunet bývá schopnější zboží dodat, spravovat
zásoby i získané peníze.
Některé z nejúspěšnějších podniků, které jsem měl mož­
nost pozorovat, byly vždy ty, kde v čele byl jeden blondýn a
druhý brunet a kde každý podle svých silnějších sklonů a
schopností hrál druhému do ruky.

62
 Je-li někdo silným blondýnem, ale malé postavy, konkáv­
ního profilu, mozkově živné soustavy tělesné, s vysokou, ši­
rokou, ale krátkou hlavou, snadno vystihneme, v kterém
směru se liší od čistého typu blondýna. Je méně aktivní, méně
impulsivní, méně dobrodružný, méně praktický, méně spole­
čenský a více dumavý a váhavý než typ čistý.
Podobně, je-li někdo silným brunetem, ale má profil nahoře
konvexní a dole konkávní, dále, je-li mozkově hybné soustavy
tělesné s vysokou, prostředně širokou a dlouhou hlavou, bude
míti hodně trpělivosti, vážnosti a stálosti bruneta s aktivitou,
praktičností, ambicemi a společenskostí čistého typu blon­
dýna.
To je ukázka, jak tvořit další kombinace.

63
 RUCE

Jak se dívat na ruce

Co svět světem stojí, jsou ruce nejlepším pomocníkem lid­

ského rozumu. Co by byl platný nejlepší vynález, kdyby
nebylo rukou? Jak by se mohl uskutečnit, kdyby mu ruce
nepomohly k životu!
Studiu ruky bylo od pradávna věnováno mnoho zájmu.
Časem však upadlo v nevážnost a teprve v poslední době
se mu věnuje náležitá pozornost, obdobně jako v lékařství
léčivým bylinám. Jako v každém oboru typologie, musíme
nejprve cvičiti oko, aby správně vidělo formy a určovalo růz­
né vztahy mezi nimi, krátce řečeno, učilo se správně vidět;
stejným způsobem nutno postupovat v studiu ruky.
Typy rukou jsou rozmanitější než typy tváří a ukazují
přesněji povahové zabarvení člověka. Chceme-li proto míti
jasný obrázek povahy, nesmíme zapomenout na ruce a písmo.
Je zajímavé sledovat, že u mozkového typu můžeme najiti
ruce idealistické, filosofické, čtvercové i lopatovité a podle
toho můžeme určiti směr jeho zájmů.
U hybného typu těžko najdeme ruce idealistické, více mu
odpovídají ruce lopatovité, čtvercové, výjimečně filosofické.
Záleží právě, v jakém poměru jsou u něho zastoupeny ostat­
ní soustavy.
Ruka je nám důležitou pomůckou tam, kde těžko určuje­
me základní typ. Zvláště u žen, kde jemné rysy obličeje činí
začátečníku značné potíže pro poznání povahy a sklonů, jsou
ruce bezpečným ukazatelem. Často něžná tvářička ukazující
podle zběžného úsudku na andělskou bytost, ruka však značí
na vrozené rysy povahy, které nelze ničím přikrášlit.

64
 A ještě na jednu okolnost musíme zvlášť důrazně upozor­
nit: Z předešlých kapitol bylo možno vyčíst, že ten, kdo vážně
studuje typologii, změnil jistě v mnohém svůj názor na to,
co je krásné podle dosavadních běžných norem, a to ještě ve
zvětšené míře platí též o ruce.
Za výklady kadeřnických závodů bývá vyložena vosková
vypěstovaná ruka jako vzor krásy, ale jak málo krásných
vlastností skrývá. A proto při volbě životního druha, než
„svěříte svůj život do jeho rukou“, nebo než ji „požádáte
o ruku“, dobře si ty ruce prohlédněte!
Dříve než přistoupím k vlastnímu popisu různých typů
ruky, uvedu některé povšechné vlastnosti.
Při podání ruky můžete ihned zjistit, je-li tvrdá nebo měk­
ká. Tvrdá si oblibuje činnost a právě na stupni její tvrdosti
poznáme, do jaké míry dokáže být její majitel činným.
Čím měkčí a bělejší ruka, tím je činnosti méně a přechází
až k lenosti. Nepočítejte nikdy s lenochem i když je pln ocho­
ty a laskavosti něco udělat. On třeba slíbí, ale nedodrží, když
mu vstoupí do cesty sebemenší překážka.
Takové lidi získáte, v čas potřeby, ukážete-li jim, jak jste
sami výkonní. Líní lidé milují lidi činu, schopné vykonat pro
ně úkoly, které sami zanedbávají.
Zajímavá je kresba kůže. Kde uvidíte kresbu pravidelnou,
jemnou podobnou pavučince, tam můžete počítat s laskavostí
a citlivostí.
V základu můžeme ruce rozděliti na dva druhy.
Ruce tvrdé, kde jsou jasně viditelné kosti na hřbetě ruky
a klouby u prstů; prsty jsou spíše krátké než dlouhé.
Opakem prvé je ruka měkká, hladká, bez zjevných kloubů,
s prsty spíše dlouhými.
Ruce s viditelnou kostrou mají zálibu v pořádku, v činnosti,
v přemýšlení a rozumování. Tyto ruce se nebojí práce a při­
pravují pokrok. Jdou věci na kloub a dovedou brát život při­
rozeně.

65
 Ruce hladké oblibují si vše krásné, dobré, snadněji se
nadchnou a tíže snášejí rozdíl mezi ideálem a skutečností.
Těžko se jim také žije v neutěšených poměrech. Potřebují
někoho, kdo by je chránil a bránil. Dovedou však více a lépe
dát najevo své city než ruka tvrdá, kostnatá.
A nyní přikročím k vlastnímu popisu ruky.

Primitivní ruka

Čistý typ najdeme jen u národů, kteří dosud žijí na nízkém

kulturním stupni, a to ještě jen u mužů, nikdy ne u ženy.
Dlaň je velká, silná, tvrdá. Prsty krátké, rovné, dosti silné,
palec krátký, bez zvláštního tvaru, rovný, od ruky odstávající.
Lidé s těmito rukama oblibují rolnictví a podobné namá­
havé práce, pro které je zapotřebí velké tělesné síly, ale málo
duševní námahy. Jsou nenároční.

L o p a t o v i t á r u k a (praktická ruka) obr. 25.

Prostředně velká, až velká. Charakteristickým znakem pro

ni jsou konečky prstů, které mají značné masité rozšíření
prvního článku, podobné paličkám. Palec bývá obyčejně pro­
střední, až velký.
Majitelé těchto rukou jsou velmi činní, pohybliví, energičtí,
houževnatí, vynalézaví, pilní, snaživí, rozhodní a mají důvěru
v sebe.
Je-li ruka kostnatá s význačnými klouby, pak se shora uve­
dené vlastnosti stupňují; v případě však, že je měkká, mnoho
z těchto vlastností se oslabuje a více se ukazuje touha po
požitku.
Tato ruka se hodí a oblibuje si přesnou, jemnou práci.
Velké obchodní podniky, ohromné stavby, pionýrská práce
je pro ně jako stvořena. Také v umění jsou to mistři velké
umělecké intuice a tvůrčí schopnosti. Dovedou všechno ma­

66
teriálně využiti a prakticky zhodnotiti. Jsou rádi samostatní,
neodvislí. Milují cestování, sport a podobné zábavy. Nemají
sklon k romantismu, k filosofování, básnictví. Nejsou úzko­
prsí. Tuto ruku najdeme ponejvíce v severských zemích.

Č t v e r c o v á r u k a (užitečná ruka) obr. 28.

Je prostředně velká, až velká. Prsty rovné, na konci končí­

cí do čtverce. Celá ruka ve své pravidelnosti dělá dojem pra­
voúhelníku. Palec je prostřední až velký.

O br. 25. O br. 26. O br. 27.

Majitel této ruky je klidný, velice svědomitý a dbalý všech

povinností. U něho rozhoduje více rozum než cit, proto se
také snadněji ovládne. Miluje pořádek, metodu, systém a je
obyčejně pedant. Lpí na starých zvycích a názorech a je těž­
ko přístupný novotám. Má rád všechno předepsáno a nesnáší
volnost v myšlení a jednání. Dovede být šetrný.
Nejlépe se uplatní v povoláních, ve kterých je nutná přes­
nost, smysl pro pořádek a povinnost a korektní vystupování.
Pro ně je vhodné úřednické povolání, zvláště pokladníků,
bilančních a kalkulačních úředníků, geometrů, správců, sklad­
níků, knihovníků a pod. Jsou vždy velmi spolehlivými pra­
covníky.

67
F i l o s o f i c k á r u k u obr. 27.
Tuto ruku nelze zaměnit se žádným jiným tvarem. Jejím
karakteristickým znakem jsou zvlášť silně vyvinuté klouby,
jak u druhého článku prstů, tak i u prvého (nesmí se ovšem
zaměňovati s otoky dny). Ruka je prostředně velká nebo
malá, palec bývá harmonicky vyvinut a dosti silný. Na vzhled
to není nejkrásnější ruka, ale její majitel mívá nejlepší po­
vahové vlastnosti.
Lidé s tímto tvarem ruky milují neodvislost v jednání
i myšlení. Milují pravdu, spravedlnost a jsou hluboce eticky
a nábožensky založeni. Dovedou správně spojit citový život
s rozumovým a podle toho jednat. Nedají se nikdy vést pou­
hou vírou nebo láskou a soucitem. V jejich jednání poznáme
poctivost a cit pro povinnost, méně ctižádost a puntíčkářství.
Jsou spíše velkorysí v každém směru.
Nejlépe se hodí pro povolání, kde je zapotřebí duševní
vyspělosti, jako učitelé, duševní poradci, psychologové; také
v umění výtvarném a spisovatelství vynikají. Pro úplně prak­
tické zaměstnání, kde je zapotřebí velké a vytrvalé námahy,
se nehodí, neb tělesným vysilováním ztrácejí na svých vnitř­
ních hodnotách.

K o n i c k á r u k a obr. 28.
Tato ruka má krásnou formu, dole bývá širší a zužuje se
ke konečkům prstů; tento druh ruky bývá malý, poddajný,
s úzkým palcem. Jiný druh téže formy má velkou, silnou
ruku s právě takovým palcem. Kůže bývá u obou druhů zpra­
vidla jemná a tenká.
Menší konická ruka oblibuje si všechno krásné, zvláště,
co se týká vnější formy. Velká konická ruka touží po bo­
hatství a nádheře a dovede mnohdy jednat prospěchářsky.
Oba dva druhy konické ruky mají to společné, že u nich pře­
vládá obyčejně citový život před rozumovým.

68
 Lidé s těmito rukama lpí silně na zevních věcech a podle
toho posuzují ostatní, i když často nesprávně. Jsou přívrženci
svobodomyslnějších ideí, mají rádi změnu v povolání, pobytu
neb osobách, a tím i v lásce. Jsou závislí na svých náladách.
Pro fysickou nebo mechanickou práci se nehodí, protože
jednak jejich tělesná konstituce tomu neodpovídá, jednak
nemají dostatek vnitřního klidu. Hodí se proto k lehčím pracím,

O br. 28. O br. 29. O br. 30.

při kterých je častá změna a mnohostrannost a které

jsou nějak ve spojení s krásou nebo s činností citovou a
vkusem. Divadlo, móda, vnitřní architektura je jejich vlast­
ním oborem. Také jemné řemeslné a umělecké práce.
V obchodním životě se nejlépe hodí pro korespondenci nebo
jednání s lidmi. Dovedou však dobře theoreticky a instinktiv­
ně uhodnout, jak a kde by se dal obchod uzavřít, ale k pro­
vedení tohoto plánu nestačí.
Jsou velmi ctižádostiví a pokud se spolehlivosti týče, nesmí
se všemu, co slíbí, věřit. Dovedou jednat diplomaticky.

I d e á l n í r u k a obr. 29.
Ruka čistého mozkového typu. Štíhlá, jemná, nápadně
krásná, s dlouhými prsty a palci. Je to vyšší druh ruky, která
se zřídka vyskytuje.

69
 Jako se živná ruka přidržuje materiálního světa, tak ide­
ální ruka obrací svou pozornost čistě k duchovním hodno­
tám. Tito lidé horují pro vše vznešené, krásné, čisté a ideální.
Mají mnoho tvůrčí fantasie a kombinačního talentu. Přesto,
že nemají smysl pro praktický život, mívají dostatečně silnou
vůli bojovat za své ideály. Jim je zapotřebí, aby měli u sebe
druha, který by je v životním boji bránil před podvodem a
využitím.
Protože mívají obzvlášť jemný vkus, mohou se nejlépe
uplatnit v podávání návrhů; také v dramatickém umění vy­
nikají. V případě, že prsty jsou poněkud čtvercovitě zakon­
čeny, mohou se věnovat výtvarnému umění a vědeckým
pracím.

R u k a s m í š e n á obr. 30.

Vyskytuje se nejčastěji a ukazuje na mnohostrannost a

přizpůsobivost majitele. Často se stává, že každý prst je ji­
ného typu. Bývají ponejvíce praktického založení.
Při studiu této ruky musíme velmi pečlivě odhadnouti, na
kolik je který prvek zastoupen, abychom správně stanovili
diagnosu.

Prsty
Do konečků prstů ústí více nervů než do kterékoli jiné
části těla. Střední prst budiž nám východiskem pro měření
délky ostatních prstů. Ukazovák je symbolem výkonnosti.
Je-li normálně dlouhý, dosahuje střednímu prstu až tam, kde
začíná nehet.
V tom případě jeví jen mírnou zálibu v řízení práce dru­
hých a ještě jen, pokud jde o vlastní osobní záležitosti. Ta­
kový člověk netouží po ovládání druhých lidí.
Je-li však ukazovák delší než uvedený normál, snaha a
často i schopnost řídit práce druhých se stupňuje.

70
 Má-li současně „rychlou“ bradu a dlouhou hlavu, uplatní
se zpravidla dobře ve vedoucím postavení.
Je-li ukazovák kratší než shora označený normál (viz obr.
č. 31), počítejme s malou schopností pro vedoucí (exekutivní)
místo. Tomuto typu bude se lépe dýchat v povolání, kde má
svůj vyměřený úsek práce než kde musí druhým určovat
jejich práci a mít na ně dohled. Jemu je milejší, když roz­
hodují jiní o jeho činnosti než aby jiné poháněl do práce a
k odpovědnosti.
Třetí prst, prsteník, je-li normálně
dlouhý, dosahuje doprostřed nehtu
středního prstu (viz obr. č. 1). V tom
případě možno usoudit, že jeho majitel
při svém podnikání se nebojí risika.
A je-li prsteník delší než uvedený nor­
mál, ukazuje to na sklony k většímu
risiku a k spekulaci a na zálibu v ne­
bezpečném podnikání, v cestování
plném risika a dobrodružství.
Jako při každém jiném zevním znaku, také v tomto pří­
padě je nutné brát zřetel na všechny ostatní zevní znaky po­
vahové. Tak na příklad, má-li dotyčný krátký palec (viz jinde,
co řečeno o palci!), bude jeho riskování zabarveno citově.
Nabízi-li mu někdo nové, dosud nevyzkoušené zboží, odhodlá
se ho zavésti, když je mu navrhovatel sympatický; při nej­
menším se dá snadněji přemluvit.
Je-li však třetí prst, prsteník, stejně dlouhý jako prostřed­
ník, možno usoudit, že chuť k risiku, k sázce, k spekulaci na
dlouhou dobu dopředu je značná, zvláště když okolnosti a
vyhlídky jsou příznivé.
Je-li prsteník kratší než normál (viz obr. č. 31), bývá jeho
majitel zvlášť opatrný, pokud se týká risika, a čím kratší
tento prst, tím bývá v podnikání opatrnější. Jako obchodník

71
oblibuje si nejvíc „běžné“ zboží, které jde vždy na odbyt, při
němž není risika.
Čtvrtý prst, malíček, mohl by býti nazván prstem přizpů­
sobivosti. Je-li normálně dlouhý, dosahuje k počátku kloubu
třetího prstu (viz obr. č. 31). V tom případě potkáváme se
u tohoto typu se značnou mírou taktu a trpělivosti vůči li­
dem. A je-li malíček delší než normál, zpravidla shledáváme,
že se jeho majitel velmi snadno sbližuje s lidmi, snadno získá­
vá přátele a stává se oblíbeným.
Je-li však malíček kratší než normál, mají převahu vlast­
nosti opačné. Tíž se s lidmi sbližuje, má méně vrozeného
taktu a také méně trpělivosti s lidmi. Má-li nad to ještě „po­
malé“ čelo a „rychlou“ bradu, bývá jeho schopnost v půso­
bení na jiné osoby nedostatečná.
Když je malíček nápadně krátký, mívá dotyčný potíže
v získávání důvěry, anebo také sám bývá dost nedůvěřivý.
Má vlastnosti, které na příklad v obchodním jednání vedou
snadno k neúspěchu.
Uvidíte-li prsty velmi dlouhé, tenké, bez zřejmých kloubů
a špičaté, pak jejich majitel se zabývá více myšlenkami mimo
svět a nezajímá ho tento svět se zábavami a starostmi.
Jsou-li prsty velmi špičaté, nevěřte všemu, co povídá, má
disposice ke lhaní; narazíte na afektovanost a vypočítaný
půvab. Majitel vykazuje často smysl i dovednost pro umělec­
kou práci, nikdy to však nebude činnost tvůrčí.
Hladké prsty (bez zjevných kloubů) ukazují na rychlou
chápavost a vnímavost. Takové lidi získáte, budete-li mluvit
málo; nevysvětlujte, jste chápáni.
Lidé, kteří mají třetí článek u prstů tlustý, mají lásku ke
komfortu, labužnictví, mnohdy jsou sobci. Jsou-li v tom pří­
padě prsty ještě špičaté, pak se setkáváme s krajní smysl­
ností.
Dlouhé prsty mají sklon k detailům — ve všech směrech
— ve štítkách, v množství zásuvek, v roztřiďování poznámek,

72
patří lidem nedůtklivým, kteří bezděky zkoumají zevněj­
šek druhých. U takových lidí získáte, budete-li dbát na svůj
zevnějšek, věnujete-li péči svým nehtům, kravatě, účesu.
Krátké prsty naproti tomu vidí jen celek, ne jednotlivce;
nenávidí detaily. Zde můžete být v chování nedbalejší, také
ústroj nemusí být prvotřídní. Buďte však struční, vyložte
svou věc slovy.
Ošklivé, zkroucené prsty, krátké nehty, první článek u pal­
ce jako palice — ukazuje na nebezpečného člověka. Zde je
nejlepší nedělat nic a zachránit se co nejrychleji.
***
Ještě stojí za zmínku, že také bývá rozdíl v délce prstů
u pravé a levé ruky. Je-li někdo pravičákem a ukazovák jeho
pravé ruky na příklad je kratší než ukazovák levé ruky, je
to znamením, že své exekutivní schopnosti dosud plně nevy­
užil. A čím více užívá této exekutivní schopnosti, tím více
ukazovák pravé ruky se prodlužuje.
Je nutné upozornit, že člověk nemá exekutivní schopnosti,
protože jeho ukazovák je dlouhý, ale naopak, jeho ukazovák
je dlouhý proto, že má dobrou exekutivní schopnost. A tento
výklad platí také o všech ostatních znacích. Jinými slovy,
prsty jsou jen zevním ukazatelem, co se děje v mysli člověka,
jak se vyjadřuje, projevuje a podobně. Jeho prsty rostou
nebo zakrňují podle toho, co se děje v jeho mozku a mysli.

Prsty — souhrn

První článek u prstů představuje svět myšlenek. První

kloub značí zálibu v pořádání myšlenek. Druhý kloub pouka­
zuje na smysl pro pořádek věcí hmotného světla: počty,
hospodaření, urovnávání.
Krátké prsty vyjadřují zájem pro synthesu, smysl pro
celek.

73
 Dlouhé prsty naproti tomu směřují k analyse, mají zájem
o detail.
Tvrdé ruce značí činnost.
Měkké ruce pohodlnost, ba lenost.
Špičaté prsty prozrazují zájem o nadhmotné, o ideály, bás­
nictví a podobné. V krajním případě pomatenost a sklon ke
lhaní.
Čtvercové prsty naznačují rozvažování, pořádek, ba pun­
tíčkářství.
Lopatovité prsty vyjadřují činnost, pohyb, tělesnou práci.
Hladké prsty podléhají více náladám i vnuknutím.
Prsty s význačnými klouby ukazují na rozumové uvažo­
vání, kalkulování, v krajním případě na sobeckost.
Všechny vlastnosti tu uvedené jsou mírněny nebo i měně­
ny formou palce. Palec ztělesňuje životní síly a současně náš
postoj k životu.

Palec

Člověk v rozdílu od zvířete je zvláště charakterisován svým

palcem. Některá zvířata mají ruce, ale málokterá aspoň ja­
kousi podobnost palce. Nejblíž lidskému palci se přibližuje
prst na končetinách šimpanze.
Položíme-li ruku a dáme palec těsně k prstům, pak dosa­
huje normální palec asi 8 mm pod druhý kloub (obr. č. 32).
Je známým faktem, že děti od narození blbé mívají velmi
nepatrné palce. Byly zkoumány 3000 takových dětí, ani jed­
no nemělo normální palec. Z toho možno usoudit, že čím delší
palec, tím více převládají intelektuální vlohy. Osoby s malý­
mi nebo krátkými palci bývají ovládány svým srdcem, totiž
svými emocemi. A lépe se cítí doma v ovzduší citovém než
rozumovém. Je také známo, že zvířata jednají z popudů
svých citů a emocí, bez jakéhokoliv omezování. A na druhé

74
straně osoby s dlouhými palci bývají
ovládány hlavou (rozumem a logikou)
a jednají teprve po uvážení.
Dosahuje-li palec až k druhému klou­
bu, možno jej označiti jako dlouhý, pře­
sahuje-li kloub, je velmi dlouhý.
Normálně dlouhý palec naznačuje, že
jeho majitel jeví od narození rovnováhu
mezi rozumem a citem. Je třeba veden
rozumem ve svých obchodních záleži­
tostech a podnicích, a citem v jednání
s přáteli a v rodině.

Velmi dlouhý palec.

Je-li palec dlouhý, možno počítat se zvětšenou duševní
schopností a větší sebevládou. Jeho citovost musí být podlo­
žena mnohem větší dávkou důvodů a rozvahy.
Čím delší palec, tím více bývá jeho majitel ovládán roz­
umem a tím méně citovostí. Možno mu dokonce někdy vy­
tknout nedostatek sympatií a nezájmu o city druhých. Kdo
by na něj chtěl působiti, nepořídí útočením na city, může ho
získat jen pádnými rozumovými důvody.
Jestliže první článek u palce (kde je nehet) je velmi dlou­
hý, vyznačuje nám despotism a nesmírnou pýchu. Takového
člověka získáte, skloníte-li se před ním a dovedete-li ho za­
hrnout velkou chválou.
Jestliže tentýž článek je středně velký, dovede jeho majitel
klásti značný odpor, sám však výbojný nebude.
A je-li první článek spíše krátký než dlouhý v poměru
k druhému článku, podlehne jeho majitel více vlivu druhých
osob. V takovém případě trvejte na svém a nepovolte.
Je-li první článek více široký než druhý, připravte se, že
jednáte s člověkem pevné vůle; když je tento článek příliš
široký, narazíte až na umíněnost.

75
 V tomto případě pořídíte s ním, jen když se pokusíte o to,
aby vaše myšlenky byly považovány za jeho vlastní.
Když má první článek formu palice — jednejte velmi
opatrně. Máte před sebou prudkou povahu, kde se setkáváte
buď podle ostatních znaků inteligence s nepřemožitelnou umí­
něností, vystupňovanou až k zuřivosti, v krajním případě
projevující se násilím.
Musíte-li jednat s takovým člověkem, buďte trpěliví, nech­
te přejít bouřku. Když zlost dostupuje vrcholu — vzdalte se
na chvíli, ale vraťte se. Konec konců palec je příliš krátký.
Všimněte si také polohy palce u otevřené ruky. Když se
obrací nazpět, značí nám šlechetnou povahu. Předložíme-li
svou žádost jemným způsobem, jistě nebude zamítnuta.
Obrací-li se však palec příliš ven, zvláště jeho první článek,
máte před sebou člověka marnotratného. Zde můžete žádati
bez okolků a bez ostychu.
Uvidíte-li, že druhý článek palce je silný a dlouhý, jeho
majitel dobře o všem uvažuje a přemýšlí. Chcete-li u něho
pořídit, buďte především jasní.
Velmi nešťastnou povahu prozrazuje palec, jehož první
článek je velmi dlouhý, ale druhý krátký a tenký. Zde vítězí
vůle nad logikou. Takový člověk provede, co si jednou usmys­
lí, i kdyby to byl sebevětší nesmysl. Můžete žádati sebene­
rozumější věc, podaří se vám to.

Krátké palce.
Jejich majitel jedná zpravidla více pod vlivem citu než roz­
umu. Jeho získáme snadněji, když se odvoláme na jeho sym­
patie než na rozumové důvody. Zpravidla se tyto city obrací
k rodině, nejbližším osobám, které si přeje mít dobře za­
opatřeny.
Máme-li co jednat s manželi, kde žena má delší palec a
delší ukazovák než její manžel, je nutné získat napřed ji,
protože ona rozhoduje.

76
 Velmi krátké palce.
Ukazují na velmi citový typ. Více jej zaujmou historky,
které probudí jeho city a emoce, ne rozumové důvody, (na
př. že je koupě výhodnější).

Nehty
Nehty nám velmi dobře povědí, jaký je celkový zdravotní
stav, také jaký je sklon k různým chorobám.
Dlouhé nehty ukazují na povahu klidnější, ideálnější, ně­
kdy i resignovanější. Pokud se týká zdraví, vyskytuje se tu
více sklon k plicním chorobám.
Krátké nehty prozrazují snadnou chápavost, ale také vel­
mi často podrážděnost, hádavost, kritičnost. Mnohdy je dost
těžko s těmito lidmi vyjít. Zde nejvíce pomáhá trpělivost a
sebeovládání.
Tvrdé nehty jsou znamením pro dobrou tělesnou odolnost
a pevnou kostru.
Měkké nebo tenké nehty jsou opakem tvrdých nehtů i je­
jich vlastnosti. Lidé s těmito nehty nejsou výbojní.

77
 PÍSMO — ZNAK POVAHY

Každá činnost člověka prozrazuje jeho vlohy a charakter,

zvlášť písmo odhaluje nám bezpečně jeho nitro.
Čteme-li na příklad dopis, může k nám mluvit dvojí řečí.
Jednak tím, co je v něm napsáno a pak tím, jak je psán.
Mnohdy můžeme na první pohled uhodnouti jeho obsah, aniž
jsme jej dříve četli, zda pisatel byl v náladě dobré nebo špat­
né, je-li založen citově nebo rozhoduje-li u něho pouze chlad­
ný rozum.
Řeč písma je velmi zajímavá: I když zde nebudu zabíhat
do podrobností, ukáži na některé hlavní rysy povahové, jak
se jeví v písmu.
Nejdříve můžeme posuzovat písmo podle rozdělení délek.
Každý si dovede představit základní rozdělení velikosti pís­
men, jak se učil psát ve škole a v případě, že horní délky
jsou větší než normál, možno zde mluvit o člověku s duševní­
mi zájmy, o idealistovi, zvlášť odpovídá-li také tomu výška
čela a hlavy.
Opakem tohoto člověka je ten, kdo prodlužuje dolní délky.
Lpí na hmotných zájmech, vysloveně tělesných, zvlášť má-li
silně vyvinuté zátylí a dolní část obličeje.
Vyrovnané délky horní i dolní ukazují na člověka, který
rád volí zlatou střední cestu, nevybočuje z naučených kon­
vencí a proto nikde nenaráží.
Jinou pomůckou pro určení povahy je písmo ležaté a písmo
stojaté (obr. č. 33a). Čím více citu má člověk, čím víc ná­
klonosti má ke druhému, tím více se také jeho písmo naklá­
ní doprava.
Když se však úhel sklonu zvětšuje, až k písmu stojatému,
máme před sebou člověka, který bude vždy zachovávat odstup

78
k lidem a nedá se uchvacovat svými city (obr. č. 33b).
Vidíme-li však, že písmo se příliš naklání doprava (obr.
č. 33c), soudíme, že zde převládá úplně citový život nad roz­
umovým a možno mluvit o negativních vlastnostech v tom
směru.
Také se setkáváme s písmem, které se naklání doleva (obr.
č. 33d). Tu jde o vysloveně nepřirozené písmo, kde obyčej­
ně pisatel chce udělat dojem nějakou vnější věcí.

O br. 33.

Rovněž písmo rozházené, jehož tahy neustále mění směr

(obr. č. 33e), ukazuje na nedostatek sebekázně, na těkavost
a nedostatek spolehlivosti (nutno bráti v úvahu úroveň
písma).
Písmo kulaté nasvědčuje tomu, že jeho pisatel je ovládán
více citem, kdežto ostřejší písmo s energickými tahy mluví
o člověku s pevnou vůlí. Také v obličeji pisatele najdeme
určitou hranatost a ostrost.
Píli a praktičnost nelze hledati v písmu, kde je příliš mno­
ho odpočívání. (Zvětšovací sklo je nám dobrou pomůckou
při studiu písma.)
Kdo svůj zájem při psaní obrací k ozdobám písma, které
nemají ani účelu ani krásy a zanedbává při tom snadnou či­
telnost a jasnost písma, jistě chce udělat velký dojem, ale
přeceňuje se, chce imponovat, aniž má k tomu podklad.
Šetrnost bývá znatelna podle toho, jak zachází kdo s mís­
tem. Píše-li těsně od kraje až na druhý konec, husté řádky,

79
drobounké písmo, dejme si pozor, zda nemáme před sebou
lakomce.
Dostane-li se nám do rukou dopis, kde je napsáno deset
slov na všech čtyřech stranách, tu není třeba ani podotýkat,
že se tu projevuje vlastnost opačná.
Písmo mnoho povídá. Ukazuje na osobitost nebo nedosta­
tek svéráznosti. Kde není dost originality, vlastní iniciativy,
drží se pisatel přesně naučených školských předloh.
Zkušenějšímu oku nebude za těžko rozeznat rychlé písmo
od pomalého. Rychlé písmo bývá většinou kulaté. Objeví-li
se v rychlém písmu ostré úhly, je to bezpečný znak nějaké
vnitřní překážky, silné houževnatosti nebo odporu.
Rychlé písmo, kulaté a nakloněné vpravo, bývá znakem
citové příchylnosti a otevřenosti.
Najdeme-li písmo pomalé a hranaté, můžeme v mnoha pří­
padech soudit na předstíranou důležitost.

Rovné řádky ukazují na klidnou, vy­

rovnanou náladu v době, kdy bylo
psáno.

Řádky stoupající naznačují přede­

vším spěch, ale také sebedůvěru, ve­
selou náladu, optimismus.

Skleslost nálady, melancholie, ztrá­

ta zmužilosti, strach.

Obratnost, takt, náladovost jeví se

v písmu vedením řádek.

Stejně tak nepříjemný začátek a

dobrý konec nebo nadšení a ochabnutí.
Obr. 34.

80
 Kdo píše pomalu a okrouhle, bývá obyčejně velmi pohodlný
pán.
Konečně si všimněme i vedení řádek (obr. č. 34). Musíme
ovšem předpokládat, že bylo psáno bez podložky.
Tam, kde však řádky klesají, můžeme bezpečně soudit, že
životní energie poklesla, mnohdy až k bezradnosti, ba zou­
falství.
Ostatní rozbor písma spadá již do vlastní grafologie a vy­
žaduje velmi bedlivého studia, abychom se o někom neunáhli-
li ve svém úsudku.

81
 MUŽ A ŽENA

Manželská shoda

Co přispívá k manželskému souladu, bylo naznačeno zčásti

téměř v každé předchozí kapitole.
Manželská shoda je vzácná květinka, roste jen v některých
zahrádkách. A proč? Inu srdce si vyšlo na procházku a za­
pomnělo rozum doma.
Hochovi se na děvčátku líbí postava, vlasy, úsměv — dí­
vence jeho široká ramena, chlubná řeč, rozvláté gesto. Žijí
v růžovém opojení, a když jednoho dne vyprchá a nastane
všední, střízlivý den, diví se, kdo je vlastně ten muž, co při­
chází, on zase marně hledá něžné děvčátko, které vídal ve
svých snech.
Tedy přechodné sympatie nestačí pro manželský život.
K němu je zapotřebí mnoho a mnoho lásky, obětavosti, trpě­
livosti, dobré vůle si vyjít vstříc, snášet chyby druhého a
každý krásný okamžik umět zhodnotit, aby vzpomínky na
společný život byly stužkou krásných korálků, kterých den­
ně přibývá.
Je jistě těžké říci mladým lidem, že musí napřed uvažovat
rozumem a teprve pak dáti svolení srdci.
Jak jen toho pravého najít? Kde hledat dívenku svého
srdce?
Už ve škole by se mělo vhodně učit, jak poznávat lidi, jak
s nimi jednat a vycházet. V budoucnosti jistě k tomu dojde,
že kromě poraden pro volbu povolání budou zřízeny i porad­
ny pro volbu manželů.
A co se bude v manželských poradnách řešit a zkoumat?
Předně zjistit vlastnosti tělesné, založení duševní, souladnost

82
povah, je-li dostatečná vzájemná přitažlivost, jaká je
oboustranná láska k dětem, jak to vypadá s pohlavní ná­
klonností a snubností.
Zda je shoda ve vlohách sebezáchovných, čímž jsou mí­
něny také hospodářské poměry budoucí rodiny.
Záleží také na tom, kdo bude skutečnou hlavou rodiny a
jak to která strana ponese.
Důležitou, ale dosti opomíjenou stránkou dobré shody
v manželství bývá shodné náboženské přesvědčení.

Zvlášť, kde oba manželé pracují ve společném vlastním

podniku, je nutné správné doplnění povah a láska k společ­
nému povolání.
Aby si manželé lépe rozuměli, nesmí se také podceňovat
stupeň vzdělání.
Málo dosud jsou známy vlivy životního magnetismu, které
dovedou trvale poutat k sobě dvě osoby.
Na charakter ovšem nesmíme v prvé řadě zapomenout.
A konečně dobrou základnou pro spokojené manželství je
potřeba hodně společných zájmů, styčných bodů.

83
 Nutno zkoumat dále manželskou schopnost u každého jed­
notlivého manžela; jejich vzájemné doplnění mužských a
ženských vlastností. A jaká je shoda:
1. ve sklonech a zájmech,
2. v duševním založení a stupni citovosti,
3. ve zvycích a způsobu života (vystupování, společenské
chování a pod.),
4. ve stupni smyslnosti,
5. a do jisté míry nutno dbát i rasových rozdílů.
Z uvedeného je patrno, že podmínky manželské shody
jsou četné.
Nejlepším zkušebním kamenem pro shodu a trvalost man­
želství je zkoumání vlastního nitra, zda ten, koho chceme
pojmouti za chotě, je nám tak milý a blízký, že bychom si ho
vzali i bez těch časových příkras, jako je tělesná krása, ma­
jetkové poměry, společenské postavení a pod. Tuto otázku
by si měli klást všichni, kdo míří do přístavu manželského,
aby si zůstali dobrými kamarády i v těžkém životním boji,
když je příboj života zažene na osamělý ostrůvek v moři lidí.
Čím více bude těch, kteří se těmito směrnicemi budou ří­
dit, tím více bude klidnějších a spokojenějších rodin a radost­
ných domovů.

Životní síla a manželství

Má-li býti manželská shoda dokonalá, nutno nejen dbáti,

shodují-li se duševní a povahové vlastnosti, ale také zda je
soulad po stránce tělesné, zvláště pokud se týká životní a
pohlavní síly.
Pozorováním četných nešťastných manželských dvojic bylo
konstatováno, že zvláště často a velmi brzo dostavuje se roz­
ladění a nespokojenost, když jeden z manželů má spodní par­
tii hlavy (obr. č. 10, 11, 35) v profilu širokou a druhý úzkou.

84
 Tato nešťastná neshoda může býti ještě zesílena tím, že
partner úzké základny je tělesně slabý, smutný, se špatným
trávením a když jeho protějšek oplývá životností, tělesnou
zdatností a dobrým trávením.
Je-li žena onou tělesně slabší polovičkou a musí zastat
hodně práce při malém oddechu, místo aby si pohověla —
a jestliže muž si může anebo chce více hovět při malé námaze
v zaměstnání a při svém odporu k ohýbání a sportu — po­
tom se manželská tragedie rychle vyvrcholuje.
Je tedy dbáti toho, aby tyto fysické základny manželského
souladu nebyly příliš rozdílné.

Chlapská žena — zženštilý muž

Jsou ženské ženy a chlapští muži. Ale jsou také chlapské

ženy a zženštilí mužové. A protože chceme začátečníka v li­
doznaleckém studiu učit na nápadných protikladech, volíme
k popsání toho, co běžně platí za typ mužský a co za ženský,
chlapskou ženu a zženštilého muže. Každý se pak může dal­
ším studiem cvičit v rozlišování a zjišťování toho, co je na
muži mužského a na ženě ženského.
Tělo chlapské ženy je v ramenech širší (pozor na krejčov­
ské vycpávky) a v bocích něco užší, anebo stejné. Muž typu
ženského, má tělo v ramenech poměrně úzké a v bocích a
pasu znatelně vyvinutější.
Mužský typ je hranatější a svalnatější, ženský kulatější a
jemněji modelovaný. Záda chlapská jsou skoro rovná a plo­
chá, ženská páteř prohnutá. Mužské končetiny hrubší, ruce
i chodidla velká s větším uplatněním kostry. Hrubší vlasy,
hrubší kůže a hrubší rysy obličeje. Postava větší, zavalitější,
pohyby méně ladné.
Ženská hlava a také postava bývá menší, obočí jemnější a
poddajnější, břicho větší a oblé.

85
 Chlapský profil obličeje bývá zpravidla konvexní, ženský
buď rovný nebo konkávní.
Hlas u muže bývá drsnější, mohutnější, u ženského typu
(a také u feminálních mužů) vyšší, měkčí a melodičtější.
Chlapská žena je resolutnější, pánovitější než „ženský“
muž. On pak je naproti chlapské ženě měkčí, jemnější, ohle­
duplnější, citlivější.
Ona se dosti nevyžije v domácnosti a lépe jí svědčí nějaké
samostatné povolání, po případě nějaká zodpovědná činnost
mimo dům. On naproti tomu, nemá-li dokonce sklon k vaře­
ní a vedení domácnosti, libuje si více v postavení zabezpeče­
ném a klidném, bez velkého vzrušování, necítí nutnost něko­
mu poroučet.

Které sňatky mají největší vyhlídku na

šťastné manželství

Otázka, kterého druha máme voliti pro společnou cestu

životem, patří k nejtěžším otázkám vůbec, neboť zasahují
nejhlouběji a nejrozhodněji do celého bytí člověka.
Proč je tolik nešťastných manželství? Proč si manželé ne­
rozumějí? Proč nastává u nich nepřekonatelný odpor? Pro­
tože ve většině případů nastávající manželé neměli ani ponětí
o nejzákladnějších sklonech povahy, o nejvlastnějších koře­
nech bytí svého budoucího druha. A v tomto směru jsou
právě poznatky typologie velmi důležitým ukazatelem, aby
se předešlo mnohému neštěstí a bylo ušetřeno mnohé těžké
zklamání.
Musíme si nejprve uvědomit, jaké vlastnosti má člověk
kulatý, jaké typ vysoký, hubený.
Protože ženu ve svém nejvlastnějším typu představíme si
spíše kyprých forem, je této ženě nejblíže býti především
ženou, obšťastniti muže, míti děti. To je její největší štěstí.
Přítulnost a přizpůsobivost, přirozené jednání, žádné dramatické

86
tické scény, radost z přírody a nevyumělkované vlohy užívati
všech příjemných stránek života — to jsou její povahové
vlastnosti.
Vnitřně je vyrovnaná, klidně harmonická — ovšem dušev­
ně se nijak nepřepíná. Těší se ze života, udělá radost kde
může, jsou-li překážky na cestě, odstraní je, jsou-li příliš
velké, obejde je, tak najde každý den něco, z čeho může míti
radost.
Zcela jinak počíná si žena štíhlých, ne-li docela hubených
forem. Schází jí ve většině případů ona vnitřní vyrovnanost.
Proto se setkává s konflikty, které velmi často mají svůj
původ v tom, že nemívá porozumění mezi potřebami těla a
ducha. Na vyšších stupních vývoje usiluje tato žena o přá­
telství duší, při čemž ovšem vlastní ženská bytost přichází
zkrátka.
Na druhé straně však předčí štíhlá žena svou baculatou
sestru v tom, že má více intelektuálních zájmů, duševní po­
hyblivosti a hbitosti. Obyčejně rychle chápe, překvapuje
svými úsudky, říznými odpověďmi i duchaplnou ironii.
Tyto vlastnosti jí dávají vyniknouti ve společnosti, kde je
obdivována a obletována. Je zajímavá, avšak nepochopena.
Je možno říci o ní, že zapaluje a oslňuje, ale její kulatější
sestra za to hřeje.
Život se ženou kulatých vlastností je v každém případě
jednodušší, pohodlnější, stejnoměrnější a bez velkého tření
ostrých hran. Kdo dává přednost takovému životu, vyhledá
si ženu kypřejších forem.
Kdo však potřebuje pohyb, kdo raději má neustálý slovní
souboj, rád řeší konflikty, prodělává duševní napětí, pro toho
se lépe hodí žena štíhlá. Kdo si oblibuje neočekávané obraty
a cítí se při tom dosti silným a vytrvalým, aby se mohl neu­
stále obírat kolísavými povahami a kdo se nebojí náhlých
změn nálad, kdo se chce konečně se svou ženou ve společnosti
stkvít a cítí, že jí v duchaplné ironii dorostl, může i u vyslo­

87
veně štíhlé družky dobýt svého úspěchu, jak to zajímavě líčí
Shakespeare ve „Zkrocení zlé ženy“.
Jinak to ovšem vypadá v manželství, kde muž patří ke
kulatému — živnému typu a žena ke štíhlému. Přesto, že
tento muž může míti nejlepší vlastnosti pravé mužnosti, stá­
vá se, že v takovém manželství získává žena duševní převahu.
Je-li muž s tímto stavem spokojen, je i takové manželství
šťastné. Přesto však i pro takového muže není život s neustá­
lými vnitřními konflikty lehkým, i když věnuje ženě celou
svou trpělivost, dobromyslnost plnou ohledu a rozumně vy­
chází vstříc jejím zvláštnostem.
Jedině tyto vzácné vlastnosti živného člověka pomáhají
překlenout rozdíly jejich duševního postoje.
Také manželé, kde oba patří typu, který má spíše sklon
k duševní rozháranosti, nemají to ve společném životě lehké.
Oba lpí tvrdohlavě a neústupně na svých ideálech a myšlen­
kách, které zastávají. Nedají si navzájem nahlédnout do své­
ho nitra a když — poodhrnou jen cípeček. Neznají, co a jak
lze přiblížit nebo dokonce lze-li přistoupit na návrhy druhého.
Oběma manželům je úplně cizí vzájemné přizpůsobování a
upřímná vůle chtít porozumět druh druhu. Každý žije v prvé
řadě ve svém vlastním světě a neustále strká to svoje vlastní
já do popředí.
Jiné nebezpečí skýtá však manželství, kde oba manželé
patří k vysloveně živnému typu. Tam se není třeba obávat
o klidnou pohodu. Tam je spíše nutno bojovat proti velkému
klidu a — nudě.
Snad na těchto několika málo příkladech bylo možno zhru­
ba naznačit velká i menší úskalí, která ohrožují klidnou a
bezpečnou plavbu životem a jimž je možno se včas vyhnout.

88
 O VOLBĚ POVOLÁNÍ

Správná volba povolání je velkou výhrou pro život. Dříve

se této otázce věnovala malá pozornost. Děti se musely po­
drobiti přání rodičů, ať se jim zaměstnání, jež bylo pro ně
zvoleno, líbilo nebo ne.
Dnešní doba přihlíží stále víc a více k tomuto problému a
práce poraden pro volbu povolání nese již své ovoce.
Každý typ potřebuje jiné zaměstnání, aby se plně uplatnil
a také radostně žil. Jedná se především o to, aby každý byl
na svém místě. Povaha vůdcovská ať vede, pionýrská ať ji­
ným upraví cesty, člověk hybného typu ať má možnost se
pohybovat a obchodní obchodovat, mozkový jiné učit a psát
atd.
Znám celou řadu osob, které z nemocí nevycházejí, a to
jen proto, že byly vnuceny do nevhodného pro ně povolání.
Člověk, který je vtělený pohyb, je nucen celý den vysedět
v kanceláři. Jiný krajně samostatný, který by dělal divy,
kdyby měl nějakou zodpovědnou práci a mohl také podle
svého něco dělat, je v úplně podružném postavení, kde se ani
na vlas nesmí uhnout od předepsané šablony — a zase člověk
šablonovitý stůně v povolání, kde všechno volá po iniciativě
a samostatném rozhodování.
Někdy člověk s velkou vrozenou inteligenci je v povolání,
které vyžaduje jen malé inteligence — a lidé nechápou, proč
nemá úspěch, když lidé hloupější úspěch mají. Je-li totiž člo­
věk s velkou inteligencí v povolání, které vyžaduje malé inte­
ligence, je pro takové povolání právě tak neschopný, jako
ten, který s malou vrozenou inteligencí je postaven tam, kde
je podmínkou úspěchu velká inteligence.
Některý člověk je nespolečenský, nemluvný a málo rozumí

89
tomu, čemu se říká společenský takt. A přece tak často,
zvláště u nás, bývají na místa, kde jmenované vlastnosti od­
puzují a způsobují podrážděnost a odcizení, postaveni ne­
vhodní lidé.
Je přirozené, že takoví lidé, protože jsou na nevhodných
místech, nejen činí druhé nervosními, ale především také
sami sebe. Nejen že mají neúspěch a způsobují škodu, ale
ještě k tomu propadají melancholii nebo zuřivosti nebo jiným
chorobám, tělesným i duševním.
Blahobyt národa nikdy neroste tím, že se chrání neschop­
nost, ale tím, že se podněcuje podnikavost a snaha vítězit
dokonalejším výrobkem, úspornější metodou, úspěšnější or­
ganisací, větší přičinlivostí.
Budu na to vždy hrdým, že jsem byl u nás prvým, který
zařídil poradnu pro volbu povolání. Až do světové války byl
jsem také jediným na veřejnosti známým poradcem. Velmi
mne těší, že dnes máme státem udržované poradny.
U dětí nekladu tak velký důraz na okamžitou schopnost,
kterou umějí uplatnit v době, kdy se porada koná. Moje me­
toda hledí k vystižení vrozeného a potenciálně přítomného,
dosud však plně nerozvinutého nadání dítěte. A jde-li o stu­
die, zkoumám, zdali mozek, nervy, vitalita a vše ostatní, co
nutno uvážit, dávají naději, že vystuduje pro celý život a ni­
koli pro sanatoř.
Svoji diagnostickou metodu, která vznikala v době téměř
50letých studií a zkušeností lidoznaleckých, považuji nejmé­
ně v 75 procentech za úplně spolehlivou. V mnoha případech
výsledek byl překvapující a není znám ani jeden případ, kde
by byla úplně selhala.
Nejen u dětí, ale také u dospělých kladu větší důraz na
to, ve kterém směru by někdo mohl nejspíše nalézti celoži­
votní zálibu, uspokojení a úspěch, nežli na to, co přítomně
nejlépe umí vykonat. Škoda jen, že se tak těžko přesedlává

90
dospělým lidem, kteří byli kdysi vehnáni do povolání, které
neodpovídá jejich nejsilnějším vlohám a sklonům.
Člověk není šťastným v konání toho, co dovede, nýbrž
v tom, v čem sebe nejlépe vyjadřuje a v čem může míti trva­
lou zálibu. Mnozí, kteří vynikali v povolání a přece chtěli pře­
sedlat, byli u mne na poradě, protože své zaměstnání nená­
viděli.
Nejlepší je to řešení, kde schopnost a záliba se snoubí. Po­
dle směrnic, uvedených v této knize lze dospěti k hlubšímu
porozumění hlavních zásad pro volbu povolání.
Určení všeobecného směru jest věcí nejzávažnější, protože
je-li tento volen správně, nelze již v podrobnostech tuze chy­
bovati.
Je nutno vždy přihlížeti k tomu, zda-li doba učení, studií,
praxe je delší nebo kratší, zda převládá pohyb venku, sedění,
střídání obojího, zda práce je převážně tělesná, duševní nebo
střídavě mozkem a svaly, zda je nutna k úspěchu samostat­
nost, poddajnost, dovednost nebo síla, vymýšlivost nebo na­
podobení, zdali je třeba energického rozhodování, zda jsou
příjmy pevné nebo nestálé.
Zjistíme tudíž, jaké jsou základní vlohy a sklony člověka
a jakých vloh a zálib určité povolání vyžaduje. Srovnáme
jedno s druhým a opatrně tvoříme závěry.
Při volbě povolání jest dále dbáti váhy, objemu, jakosti a
složení mozku a celého těla, dále vzájemného poměru jednotli­
vých ústrojí tělesných a zvláště útvaru mozku. Pak jest hle­
děti k povolání samému, jakých schopností a jakého nákladu
ono vyžaduje.
Všeobecný směr smí se voliti jen podle schopností, ve vol­
bě pak určitého povolání budiž dáno místo zálibě.
V práci ponejvíce tělesné uplatní se nejlépe lidé s velkými
pozorovacími vlohami a širší hlavou, měřeno od ucha k uchu.
Pro práci více duševní jest žádoucno, aby horní část těla
byla plná a hranatá.

91
 Pro obchod volme lidi se širokými a kulatými hlavami,
výmluvnýma očima a velkou prozíravostí.
Dozorci potřebují široké a v temeni vysoké hlavy. Pro
práci uměleckou jsou horní spánky a dolní čelo hlavní pod­
mínkou. Při vychovatelích a chůvách nezapomínejme na zad­
ní část hlavy.
Je nutné, aby lidé volili svá povolání tak, aby jejich čin­
ností se zvýšil blahobyt, aby se množily duchovní a kulturní
statky.
Při volbě povolání má býti brán hlavni zřetel na povahu
a vrozené nadání. Jestliže však charakter většiny vyžaduje
povolání méně riskantního a co možná nejpohodlnějšího, po­
tom nezbývá než měnit povahu, vlastně volit povahu a uko­
vat si ji.
Souhrnem možno uvésti, že pro myslivý (mozkový) typ
jsou vhodná povolání:
Vyučování jazykům, literatuře, umění, dějepisu filosofie
a všechna práce hlavou, zvlášť kde se uplatňuje tvůrčí myš­
lení, plánování. Dále účetnictví, bilancování, knihovnictví;
řemesla taková, kde není tělesného vysilování.
Typ hybný oblibuje si práci s věcmi, spojenou s pohybem,
na příklad studium přírodních věd, techniku, stavitelství,
zeměměřičství, zemědělství, cestování, tělocvik, orchestrální
hudbu.
Pro živný typ je vhodná práce s lidmi, informační služba,
sociální péče, pěstounství, ošetřovatelství. Dále se dobře
uplatní v obchodě při prodeji, vyjednávání, jejich oborem je
také hostitelství.
***

Lidoznalecké porady se doporučují počínajíc třetím rokem.

U dítek každé dva až tři roky, u dospělých ve 4 až 6 letech.
Zvláště pak před volbou studií nebo povolání, při volbě dru­
ha, respektive družky pro život. Dále v případech, kde se

92
člověk cítí nevolný, mrzutý, nešťastný, nemocný — aniž je
nějaká nemoc zjevná — doporučuje se lidoznalecká, po pří­
padě psychologická porada.
Otázka správné volby povolání a studií vyžaduje bedlivého
uvažování, neboť životní úspěch a rozvinutí osobnosti jsou
cílem tohoto snažení.

DOSLOV

Doufám, že moje studie o zevní formě člověka, kterou

jsem podal s nejrůznějších hledisek, objasnila dostatečně
mnohou otázku a mnohé proč.
Dosud věnují lidé studiu zvířat, květin, průzkumu půdy
dosti času, aby věděli, co se kde nejlépe daří, jak pěstovat
různé druhy plodin, aby vydaly největší užitek. Studují život
zvířat, hmyzu, rostlin — jen člověk zůstává stále neprozkou­
manou pevninou. Kde komu se nejlépe daří, k čemu se hodí,
jak s kým jednat — o tyto poznatky se probouzí teprve
zájem.
Poznat sebe je největší moudrost lidská a jednou cestou
k ní jsou poznatky lidoznalecké. Je to objevení sama sebe.
A kdo sám sobě rozumí, řídí uvědoměle svůj život, aby slou­
žil svým bližním, aby se svět lepšil a zdokonaloval. Je to
správná cesta sebevlády.
Přeji si upřímně, aby znalosti, myšlenky a popudy ulože­
né v této knize, přešly do života, aby daly čtenáři chuť a
vůli se zušlechťovat. Mnoho lze napravit, zlepšit v povaze,
jen když víme, kde tkví kořen a máme-li upřímnou vůli se
změnit.
Je pravda, že činnost žláz s vnitřní sekrecí má nesmírnou
důležitost a na její harmonické souhře zakládá se naše zdra­
ví, veselá mysl — kdo si může přát víc? — Co všechno sou­
visí s tím, mít trochu víc nebo méně tuku, být hubený nebo
zavalitý? Jak mnoho lidského osudu je s tím spiato!

93
 A přesto, že by se mohlo někomu zdát, že tělesná forma
určuje náš charakter a jednání, zdůrazňuji, že naopak duše
a duch jsou vždy nadřaděny hmotě. Je-li někdo dobrý nebo
zlý, poctivý nebo nepoctivý, slušný nebo hrubý, štědrý nebo
lakomý, to nemá s tělem nebo s činností žláz nic co dělat.
A tak zůstávají vždy duše a duch jedinými a hlavními či­
niteli, kteří vtiskují ráz a cenu osobnosti, a ty vytvářejí hod­
notu člověka.

LITERATURA:
K. M . B l a c k f o r d : Charakter Analysis.
L. H. McCormick: Student's course in Characterology.
Friedrich Märker: Symbolik der Gesichtsformen.
H. H. Balkin: The new science of analyzing charakter.
G. F. Fosbroke: Charakter Reading.
M. O. Stanton: Encyklopedia of Face and Form Reading.
Karl Hutter: Menschenkenntnis.
A. Fronfeld: Lehrbuch der Charakterkunde.
A. Leuz: Grundriss der Kriminalbiologie.
E. Kretschmer: Körperbau und Charakter.
E. Huntington: The Charakter of Races.
A. Koerber: Anthropology.
G. A. Allport a P. B. Vernon: Studies in Expressive Movement.
E. Reich: Gestalt des Menschen.
E. Peters: Menschengestalt und Charakter.
J. A. Fowler: Practical Physiognomy.
H. A. Merton: How to choose the right vocation.
N. N. Riddell: Human Nature Explained.
T. Q. Dumont: Character Reading.
J. A. Sikorsky: Physiognomika (rus.).
A. Debarolles: Le mystère de la main.
Revélations completes.
M. Naval: Die Hand als Charakterspiegel.
R. Saudek: Vědecká grafologie.
Experimentální grafologie.
Brooks-Meloun: Příručka experimentální grafologie.
Klages: Die Probleme der Graphologie.
H. Tiefrenger: Graphologische Charakterforschung.
 OBSAH

P ře d m lu v a 5
V Š E O B E C N É Z Á S A D Y P O Z N Á V Á N Í L ID Í 9
Tvary jsou zkrystalisované myšlenky. Celek se zrcadlí v každé
svojí částce. Velikost a jakost. Výška a šířka. Ostrost a kulatost.
Zdraví. Stáří. Jiné okolnosti. Náchylnost k nemocem.

STAV BA TĚLA 23
Typ mozkový. Typ hybný. Typ živný. Typ harmonický.

H L A V Y A JE JIC H Ú T V A R Y 30
Poměr hlavy k tělu. Hlavy: vysoké — nízké, široké — úzké,
dlouhé — krátké. Poměr hlavy k obličeji. Přední a zadní rozum.
Profil obličeje: Čelo, nos, brada. Studie části tváře en façe: Oči,
ústa a rty.

PO V A H O V É TY PY PO D LE TĚLESN Ý CH ZN A K Ů 43
Hrubý — jemný. Rychlý — pomalý. Dumavý — všímavý. Opatrný —
riskantní. Výbojný — povolný. Optimista — pesimista. Vřelý — chlad­
ný. Blondýn — brunet.

RUCE 64
Primitivní. Lopatovitá. Čtvercová. Filosofická. Konická. Ideální.
Smíšená. Prsty. Palec. Nehty.

P ÍS M O — znak povahy 78
M UŽ A ŽENA 82
Manželská shoda. Životní síla a manželství. Chlapská žena —
zženštilý muž. Které sňatky mají největší vyhlídku na šťastné
manželství.

O V O LBĚ PO V O LÁ N Í 89
Doslov 93
L ite r a tu r a 94
 Norbert F. Čapek
STRUČNÁ TYPOLOGIE
(Jak poznávati lidi)
VI. vydáni — V nákladu 5000 výtisků pro nakladatelství
Edvarda Fastra v Praze vytiskly Grafické závody
Pour o spol. v Praze roku 1947
Cena brož. výt. 48 Kčs