TAJEM STV Í P O S V Á T N É H O

R Ů Ž E N C E
A M O D E R N Í DOBA

A R N O Š T O L I V A

L. P. 1 9 3 1

VYŠLO V KOMISI N A K L A D A T E L S T V Í
KROPÁČ & KUCHARSKÝ V PRAZE
NIHIL OBSTAT
Can. Dr. J o s e f Čihák
c en so r

I MPRI MATUR
P rag ae, d ie 25. Septem bris 1931
P r a e l. Dr. M. P í c h a
v ic a riu s c ap itu laris

N R . 9 9 5 2
 I.

1. K T E R É H O JSI, PANNO, Z DUCHA

SV A T É H O POČALA.

To je M agnificat, chvalozpěv, velebící

panenství P anny Marie. Slova lidská ne­
dovedou tu to p řednost N eposkvrněné ná­
ležitě vyjádřiti, pozem ské barvy m ají m álo
jasu a krásy p ro tento obraz dokonalé
cudnosti. Milosti plná — P án s tebou —
požehnaná tys mezi ženam i, ta k Nejvyšší
a N ejm ocnější velebí neposkvrněnou čisto­
tu nevěsty D ucha Svatého. Věěný Otec chce
n a svět poslati Syna svého, nezm ěrná láska
Boží chce dáti zemi to nejvyšší, co m á.
A kom u svěřuje B ůh Syna svého? Chudé
panně, k te rá m uže nepoznává! P anně,
k te rá B ohu zaslíbila ustavičné panenství!
C hudičká panna bude m atkou Spasitele.
T ak B ůh ctí dobrovolné panenství. Čistoto
neposkvrněná, m oc tvá je nejvyšší na zem i!
Tvá čest je vznešenější cti královské, ty m áš
účast na cti Boží! Tvé bohatství převáží
všecky poklady světa!
M ilosti plná — Pán s tebou — požehna­
ná tys m ezi ženam i. K do dovede naší době
vštípiti do srdce porozum ění p ro tato slova,
podařilo se m u dílo obrovské, vrátil lidstvu
víru v k rásu duše P . M arie, k tero u obdivuje
sam o nebe.
Všecky dětské duše, všecka křesťanská
srdce m ají býti naplněny velikou úctou

5
k nevěstě D ucha Svatého v dom ku nazaret­
ském . T ato veliká úcta k M arii P an n ě je
nejvyšší uznání neposkvrněné ěistoty.
Celý veřejný i soukrom ý život ve staro­
věku utápěl se v blátě a p rach u tělesnosti.
Nejlepší duchové hledali záchranu, vysvo­
bození, hledali m arně. P řišel K ristus a k ře ­
sťanství postavilo do světa obraz P anny
a napsalo pod n ě j: »Blahoslavení čistého
srdce.« Svět počal čistotu m ilovati, pěsto­
vati, skláněl se v tiché úctě a hlasitém obdi­
vu p řed panictvím .
tJcta Panny působila ve světě divy, d aro­
vala m u panictví, n ejk rásn ější květ na stro­
m u křesťanství, zářící a vonící lilii v za­
h rad ě Boží, nejšlechetnější plod k řesťan ­
ského ducha. Jeho rodištěm je n ep atrn á
světnička v Nazaretě, m atkou a královnou
přesvatá P anna, k te rá počala z D ucha Sva­
tého Syna Božího.
T oto křesťanské panictví jde světem ja ­
ko krásný anděl, m ajestátně jak o královna.
Nadšeně m u holduje katolické kněžství:
Panictví, ty duchu z ducha svaté Panny,
jsi m ou čestnou ozdobou, n ejk rásn ější hvě­
zdou v m é k o ru n ě! — Vezměte katolické­
m u kněžství tuto k o ru n u a béřete m u p ra ­
m en jeho síly a tajem ství jeho důvěry.
Do chvalozpěvu kněží v padají tiché p ří­
b ytky nebeského klidu, sem eniště všeho
v n itřn íh o , vyššího, duchovního života, kde
andělé v těle lidském svému B ohu zasvě­
tili životy v chudobě, čistotě a poslušnosti,
k d e znovu a znovu oživují nejšlechetnější
ideály ženskosti, volající se svatou Anež­

6
k o u : O dstup ode m ne, m ám ť již ženicha
jiného. Jem u jediném u zachovám věrnost!
Co velikého vykonal duch panictví? P ři­
cházejí chudí a p raví: Nás povzneslo, za­
chránilo. Sm utní vyznávají: Nás potěšilo.
I sám h řích m usí doznati: P řík la d tvůj mě
přem ohl.
Tažm e se života, k teré jsou největší a
nejbohatší pram eny nejkrásnějších radostí
v m ládí, a ukáže nám na čistotu v duchu
P anny nazaretské. Hledáme-li v době ne­
šťastných m anželství cestu k rá ji šťastného
života rodinného, ukazuje život oběm a ru ­
kam a na M ariinu neposkvrněnou čistotu.
T ato čistota činí z nevěsty k rálovnu, třeba
byla oděna rouchem žebračky, dává jí cosi
z kouzla anděla, jest n ejk rásn ější roucho
nevěsty, je jí nejkrásnější věneček, její n ej­
cennější věno.
Potřebuje-li naše doba, potřebuje-li svět
h rd in ů , k teří jsou schopní největších obětí,
pak je hledejte je n mezi těm i, k te ří m ilují
M ariina ducha svaté čistoty. T o jsou p ra ­
vé, osvědčené duše h rd in n é , k teré jako je ­
jich učitelka v kom ůrce nazaretské dove­
dou se zbožně m odliti, dovedou také s ní
jíti cestou oběti do Egypta a cestou křížo­
vou na Golgotu, k teré dovedou také stateč­
ně státi u paty kříže. To jsou ti praví h rd i­
nové, k teří se stali velikým i a silným i ve
škole Panny nazaretské.
K terého jsi, Panno, % Ducha Svatého po­
čala. To je večerní a ra n n í m odlitba čistých
duší; sm írn á m odlitba duší kajících; p ro ­
sebná m odlitba duší bojujících; nejm ilejší

7
 m odlitba dobrovolně B obu se zasvěcujících;
záchranná m odlitba ohrožených; stavovská
m odlitba B ohu zasvěcených.
Modlí-li se dítě, k teré b o ju je p rv n í pru d ­
k ý zápas těla s duchem , toto tajem ství rů ­
žence radostného, jest jeh o ctnost zachrá­
něna. Růženec radostný dejm e do ruky
všem jinochům a pannám , bojují-li veliký
hoj o drahokam m ládí, ať se s plnou dů­
věrou u tík a jí k P anně přem ocné. A ztra-
tila-li duše v hodinu pokušení a svádění
tento přek rásn ý drahokam , veď m e ji k P an­
ně nazaretské, aby po k o rn ě a s lítostí v srd­
ci ji prosila, a záchrana a spása není da­
leká. Pom oc P . M arie zmůže m noho. K olik
duší důvěrná denní m odlitba k P anně na­
zaretské zachránila ze tmy k světlu, ze sm rti
k životu, k o lik jich přivedla od ď ábla k Bo­
hu ! K olik ohrožených pod ochranou ne­
věsty D ucha Svatého přem ohlo nebezpečí,
k olik h říšn ík ů nalezlo m ilost, k o lik zoufa­
jících bylo potěšeno p řed jejím obrazem !
P rvní tajem ství radostného růžence volá
do celého světa slova útěšná: Nikdy, nikdy
nezoufat!, M ilostiplná m ůže zachrániti; slo­
va výstražná: Nedejte nikom u zahynouti,
m odlete se k P anně nazaretské, k útočišti
h říšn ík ů ; slova prosebná: M ilujte čistotu,
jeť nejvyšším šlechtictvím.
Naše doba po h rd á svatou čistotou, posm í­
vá se jí. Panictví je prý lží, jeh o k o ru n a ko­
ru n o u falše, jeho chvála chválou pokrytec­
kou. Heslo dne zní: Každý m á právo na
lásku, žíti a vyžiti se.
To je zcela jasné prohlášení b a n k ro tu vů­

8
le m oderní dobou. Je lo sm utné doznání, že
nem ám e vůle, že jsm e otroci p u d ů , že nem á­
m e víry. N ejkrásnější doby víry byly vždy
nejbohatší žní panictví. Je to hrozné dozná­
n í, že nem ám e ideálů, neboť, k d e jsou
ideály, jest oběť a od řík án í, že neznám e
věrnosti, neboť rad ěji m usím ztratit jm ění
a život než drahokam čistoty.
P řes posm ěch a podezřívání světa je pa­
nictví nejlepším šlechtictvím , protože ne­
sm rtelným duchem P anny nazaretské. Lilie
panictví kvetou i v naší době, vydechují p ře ­
k rásn o u vůni, a pokvetou, dokud bu d e k ře ­
sťanství, jeť svatá čistota jeho n e jk rá sn ěj­
ším plodem . S úctou se skláním e p ře d P an­
nou nejčistotnější, chválím e P án a v dílech
jeho! (Použito m yšlenek dp. J. Strobele.)

2. SE K T E R Ý M JSI, PANNO, A LŽBĚTU

N A V ŠT ÍV IL A .

P an n a M aria je m istrovské dílo Boží vše­

m ohoucnosti a lásky, div m ilosti.
M aria je stánek Boží, znovu nalezený rá j,
do kteréh o noha pekelného h ad a nikdy ne­
vstoupila; M aría je i p ro oči andělů veliká,
zcela jedinečná podívaná. — Je královna,
učitelka, vůdkyně v říši ctnosti. Ctnost P .
M arie je život a láska a radost a štěstí. P ři­
tah u je a okouzluje, obětuje se a rozdává,
žehná a občerstvuje. Sam a radost, chce jiné
potěšiti; sam a štěstí, chce i jiné obšťastniti;
Bama bohatství, chce jiné obohatiti.
Cesta P. Marie přes hory k tetě A lžbětě je

9
cesta lásky pom áhající. Lásce je jí tichý do­
m eček nazaretský byl příliš m alým , hledá
větší pole, nechce býti šťastnou je n sam a,
chce i jiné šťastným i učiniti, jd e do dom u
kněze Zachariáše a chce tím říc i: Vaše ra ­
dost m oje radost, vaše štěstí m oje štěstí,
vaše starosti m é starosti.
Živá m onstrance Lásky tělem učiněné
chce jiným zprostředkovat! požehnání této
Lásky. K rálovna m ilosti Božím vyvolením
chce býti zprostředkovatelkou m ilosti p ro
jin é. Svou poslušností dívka P án ě chce býti
služebnicí lidí. Stánek radosti chce býti d ár­
kyní radostí jiným .
K do dovede důstojně vylíčiti pom áhající
lásku P. M arie! Je to láska sdílná, k te rá ze
srdce dobré p řeje, je to láska starostlivá,
k te rá podle sil svých dobré činí, je to láska
sloužící, k te rá ve službě jiných zapom íná
svých starostí.
Návštěva P. Marie u tety A lžběty je první
radostný svátek křesťanské lásky, k te rá dáti
chce a také dává sam a sebe, k te rá se chce
obětovati a také obětuje, je to den triu m fu
m ateřství.
Abychom vylíčili důstojně tu to lásku, m u­
sely by m luviti tiché stěny nazaretského
dom ku, neschůdné cesty judských h o r, dům
kněze Zachariáše, abychom slyšeli, co láska
P . M arie m yslila, m luvila, konala. Návštěva
P . M arie v dom ě Zachariášově je velebný
M agnificat pom áhající lásky, p ři jehož ne­
beských zvucích zaplesalo nem luvňátko v ži­
votě m atky a Alžběta byla n aplněná Du­
chem Svatým.

10
 Dozněl snad tento chvalozpěv ? N edozněl!
Ohlas jeho slyšíme vždycky, kdykoliv se
m odlím e tajem ství radostného růžence: Se
kterým jsi, P anno, Alžbětu navštívila.
K do uvažuje toto tajem ství, slyší vroucí
prosbu P. Marie: Dítě, uvažuj m é cesty, ná­
sleduj m ě, abys došlo spásy; slyší m ateřskou
výstrahu: N ezapom ínejte lásky pom áhající!
K řesťanství je láska a láska je křesťanství.
N ikdo se nenazývej dítkem m ariánským ,
kdo neneseš životem jako drah o k am ducha
M ariiny lásky.
Se k te rý m jsi, Panno, A lžbětu navštívila.
T o je požehnání m ariánské pom áhající lás­
ce, m ariánské kázání o duchu křesťanské
charity, m ariánská škola lásky sloužící a po­
m áhající.
T ohoto ducha M ariiny lásky n u tn ě potře­
buje naše doba, neboť právě doba naše,
doba tělesné a duševní bídy celých zástupů,
úpěnlivě volá zachránce, právě nyní tělesné
a duševní c h řad n u tí ohrožuje m asy více než
kdykoli jindy. Všude stojí bída a volá o po­
m oc, jako p říšera šklebí se n a nás p ři kaž­
dém k ro k u . Dračí sím ě tělesné a duševní
bídy strašně b u jí, bída hlasitěji a hlasitěji
volá křesťanskou charitu a p rosí slovy Isa­
iáše (5 2 , 4 ) : »Rozšiř p ro sto r stanu svého,
n e š e tří« Bude-li bída m arn ě volati o po­
m oc, nepoznal křesťanský lid vážnost chví­
le, nesplnil své nejsvětější povinnosti. D uch
pravého křesťanství je duch z ducha Ma­
riina.
Je n u tno, aby M ariin duch pom áhající
lásky, p ro h řá tý svatým ohněm m ariánské

11
úcty a provázen požehnáním m atky krásné­
ho m ilování, procházel křesťanské země
a těšil sm utné, sytil hladové, vyhledával ne­
m ocné, podepřel klesající, uklidňoval zou­
fající, dával přístřeší nem ajícím kam hla­
vu položit, nahé odíval, hříšníky varoval a
poučoval.
M ariin duch lásky pom áhající! Kéž by
tento duch přes hory spěchající P anny p ro ­
cházel našim i k rajin am i, naším národem
a činil dobro! Tisíce a tisíce ubožáků tělem
i duchem ho volají a budou žehnati jeho
příchodu.
Se kterým , jsi, Panno, A lžbětu navštívila.
L této m odlitby slyšíme úpěnlivé volání ne­
šťastných Magdalen: P om ozte nám ! Ještě
v nás dřím e plam ének dobré vůle, nedejte
m u shasnouti. Kdo rad o u a pom ocí padlou
duši pozvedne z p rach u a bláta h říc h ů a tím
jí v rátí v íru v lidskou důstojnost, vykonal
největší čin lásky. K do h říšn ík a odvrátí od
bludné cesty, vysvobodí duši jeho od sm rti
a p řik ry je m nožství h říchů.
Se k te rý m jsi, Panno, A lžbětu navštívila.
To je spolková m odlitba Vincenciánských
sp o lků ; zásvětná m odlitba m o d ern í p astora­
ce a nádražních m isií; útěšná a požehnání
přinášející m odlitba křesťanské charity; sta­
vovská m odlitba nu tn éh o apoštolátu laické­
ho. »Žeň sice je m nohá, ale dělníků m álo.«
(M t. 9, 3 7 .) M ariin duch lásky pom áhající
m usí poslati dělníky n a vinici, aby »shledá­
vali, co se bylo poztrácelo, zpět přiváděli,
co bylo rozptýleno, obvázali, co bylo polá­
m áno, posilnili, co m dlého, opatrovali, co

12
silného a tučného« (Ez. 34, 16.) — hleda­
jíce jed in ě čest Boží a spásu duší nesm rtel­
ných.
K řesťanství jest opovrženo, Církev opou­
štějí m asy svedeného lidu. Jedině M ariin
duch pom áhající lásky m ůže vrátiti křesťan­
ství úctu a C írkvi vážnost. P ro to volám e se
žalm istou: »Ve své kráse a velebě vyjeď ,
úspěšně táh n i vpřed a p a n u j! (Ž. 44, 5.)
Ano, p a n u j! O panuj lidská srdce, opanuj
srdce n á ro d ů ! D uch M ariin pom áhající lás­
ky se táže: Ja k m ohu pom oci jiným ? Jedi­
nou vášní této lásky je přiváděti jas sluneční
do života ubožáků a útěchu do srdcí u trp e ­
ním zkrušených; je jí žaloba zní: K ztrace­
ným dnům počítej všecky, v nichž jsi ničeho
nevykonal ve službě lásky; je jí chloubou
je st: Můžeš býti tře b a posledním n a zemi,
nah o tu svou zakrývat! šatem žebráckým ,
sloužíš-li lásce, jsi králem v očích Božích
a m áš k rásn o u k o ru n u na hlavě své!
M ariin duch lásky pom áhající! Plody své
sklízet! bude p ři posledním soudu, kdy ži­
vot náš bude vážen n a vážkách lásky pom á­
hající. Běda, bude-li nalezen p říliš le h k ý m !
»Pokud jste to učinili jed n o m u z nejm en­
ších těchto b ra tří m ých, m ně jste učin ilh
(M t. 25, 4 0 ).
Jako rozm ilá andělská píseň znělo M agni­
ficat pom áhající lásky v dom ě Zachariášo­
vě. Kéž by ty roztom ilé tóny stále zněly svě­
tem ! Ó, zvučte a zněte dále, zvučte všude
tam , kde jsou křesťanská srdce, k te rá do­
vedou potěšit! a uklidnit!, zvučte všude tam ,
kde jsou k řesťanské oči, k te ré dovedou

13
b ídu viděti, kde křesťanské ruce, k teré do­
vedou dávati a pom áhati. Zněte dále chudo­
bě k blahu, bolesti k útěše, nouzi k radosti,
Církvi ke cti, světu k požehnání. »Nyní
však trvají víra, naděje, láska, tyto tři; ale
největší z nich je láska« (1. K or. 13, 1 3 ).

3. K T E R É H O JSI, PANNO, V BETLEM Ě

PORODILA.

Věěně požehnanou zůstane chvíle zrození

K rista v Betlem ě z Panny. Chvíle ta značí
příchod Spasitele na svět, značí i povzne­
sení ženy, k terou zbavuje hanby a opovrže­
ní a činí ji dítkem Božím. T a chvíle p řek le­
nu je propast, k terá dosud dělila m uže a že­
n u , a prohlašuje slavnostně: Máte stejná
práva, stejné povinnosti, stejnou m ilost. Co
je zakázáno ženě, je zakázáno i m uži, co
zneuctívá ženu, zneuctívá i muže.
Starověk pohrdal ženou, pokládal ji za
otrokyni, evangelium K ristovo ctí ženu, že
je sestrou m atky Boží. Tajem ství zrození
Spasitele z Panny je tajem ství důstojnosti
ženy a jejíh o šlechtictví.
Čím byly ženy ve dvaceti křesťanských
stoletích, za to děkují betlém ském u Dítěti
a jeho m atce. Ženy, k teré dnes staví se do
počtu nep řátel K rista, opouštějí původce
své důstojnosti a velikosti, stanou se opět
otrokyněm i světa pohanského.
N ejkrásnější píseň o důstojnosti ženy a
m atky dovede zpívati jen víra, nejhlasitější

14
chvalozpěv m ateřské důstojnosti je m odlit­
ba : K terého jsi, P anno, v B etlem ě porodila.
V eliká je M aria ve sboru pan en p ři chrá­
m u jerusalem ském , veliká v Nazaretě, když
ji anděl nazývá m ilostiplnou, největší v chlé­
vě betlém ském p ř i zrození K rista, neboť
stává se m atkou toho, kteréh o B ůh nazývá
m ilým Synem svým. Žádná důstojnost ne­
vyrovná se důstojnosti m atky Boží.
Andělé stále p a tří na tv ář Boží, je to ve­
liké vyznam enání, většího dostávalo se dů­
stojností m atky Boží P an n ě M arii, k tero u
nazývají andělé svou k rálovnou! S p a tria r­
chy obcoval B ůh jak o otec s dětm i, sdělo­
val jim svá zaslíbení, s M arií se spojil tak
úzce jako s nikým jiným , učinil ji m atkou
Boží a p ro tuto důstojnost královnou p a tri­
archů. M aria m atka Boží jest i královnou
p ro ro k ů ! Požehnané mezi ženam i s bož­
ským Dítětem v náručí volají nebe i zem ě:
»Tys sláva Jerusalém a, tys rad o st Israelo-
va, ty čest jsi lidu n a šeh o !« (Jud. 15, 10.)
Maria s božským D ítětem v náručí volá
ženám : Veliké věci učinil m i ten , jenž je
m ocný, veliké věci učinil i vám , m á čest
jest i vaší ctí. Zrození Ježíše K rista posvě­
tilo a ozářilo povolání m atky. Svatá noc učí
ctíti m atk u , neboť její povolání je velm i
vznešené. O d okam žiku zrození Ježíšova je
slovo »m atka« svatým slovem , m ám e je
tedy vyslovovati jen s největší úctou, poně­
vadž to slova posvětila ústa Syna Božího.
Na každou m atku dopadají zářivé paprsky
z p řek rá sn é koru n y , k te rá zdobila hlavu
m atky Boží.

15
 D ůstojnost m a tky jest úctyhodná, je to
účast na důstojnosti m atky Boží. M atka,
k terá p ři pohledu n a své dítě nepociťuje
dech Boží, k terá neslyší volání dětské duše
po B ohu a náboženství, je zem í bez slunce,
oltářem bez svící. Spasitel a jeho m atka
jsou pravé m atce vnitřním světlem , které
ozařuje cesty m ateřství.
Láska m ateřská je láska nejsvětější a n ej­
silnější. S vděčností a věrností až do h ro b u
vzpom ínám e lásky m ateřské, k tero u ozářila
láska P . M arie k svému dítěti. M ateřská
láska je láska nejčistší, n ejk rásn ější odlesk
Boží lásky. T ak svatá je láska m ateřská, že
ona jediná m ohla jednorozeného Syna Bo­
žího objím ati oběm a rukam a. Je-li na světě
láska, o k teré praví sv. Pavel: »Všecko sná­
ší, všemu věří, všeho se naděje, všecko pře-
trp ív á, nehledá svého pro sp ěch u « (1. K or.
13, 7 ) — p ak je to láska opravdové m atky.
Slovo m atčino je svaté slovo ja ko slovo
kněžské. M ateřství P . M arie posvětilo slova
m atek. Ke cti m atkám svým m ůžem e a smí­
m e říci p řed m ariánským obrazem — a ti­
síce lidí budou přisvědčovati — co jsm e sly­
šeli ve školách, zapom něli jsm e, co m atka
v tichých chvílích nám vepsala do srdcí jako
nejsvětější pam átku svého života, nezapo­
m enem e nikdy. Z toho viděti, že každá m at­
ka m á před B ohem velikou zodpovědnost.
Každá m atka m á spolupůsobiti na uskuteč­
ňování božských plánů. V dítěti slouží m at­
k a budoucnosti, věčnosti.
Zrození Ježíše v Betlem ě v a ru je : Kdo
m atkou p o h rd á, není hoden, aby ho země

16
nosila. Dítě, k teré nectí m atky, je dítě ne­
zdárné, dítě, k teré neposlouchá m atky, je
vyvrhel. »Oko, k teré p o h rd á m atkou, vy­
klu b ají krkavci u vody a m ladí orlové je
snědí« (P ř. 30, 1 7 ).
R odina, nem ající v úctě slova a obraz
m atky, není rodina svatá, je to ro d in a nej­
výš ubohá. N árod, který n ech rán í a nectí
důstojnosti m atek, k terý nežehná m atkám
budoucím , je národem ztraceným . Národ je
tím , co z něho udělají m atky. D obré m atky
vychovávají velikány zítřka; sloupy budouc­
nosti, m ají tedy větší význam než učenci,
um ělci, státníci. Važme si m atek jak o k rá ­
loven z m ilosti Boží! M atka jest úctyhodná
jako kněžka, třeb a nosila šat žebrácky. P ro
jiné trp í, jest obětní b e rá n e k dětí. Važme
si m atky, ctěm e j i !
D uch m atčin vtiskuje ráz přítom nosti,
v ru k o u m atek jsou i osudy budoucnosti.
Jaké m a tky dnes, takový národ zítra.
K terého jsi, Panno, v B etlém ě porodila.
M agnificat m ateřské důstojnosti! Velebí
spolek m atek. Spolky m atek jsou nejpo­
třebnější spolky p řítom né doby. D ejte kaž­
dé fa rn í osadě veliký, dobře vedený spolek
m atek, a nepotřebujete žádných spolků ji­
ných, všecky jsou p ak zbytečné. D ejte nám
dnes svaté m atky a zítra budem e m íti hod­
né jinochy a bezúhonné dívky. D ejte nám
svaté m atky a n á ro d náš bude brzo n á ro ­
dem zbožným, svatým. Jaká m atka, takové
děti; dobré m atky, dobré děti, špatné m at­
ky, špatné děti. Jm enujte m i jediného veli­
k án a světských a církevních dějin, jenž ne­

17
m ěl hodnou m atku nebo ženu! Francký
k rá l Chlodvík vzývá u Ziilpichu B oha Klo-
tildina a m odlí se s celým národem kře­
sťanské Credo.
V eliké jso u m oc a zásluhy žen. Augustin
m odlitbou a p říkladem m atky své stává se
světcem. Ja k m ocná je m odlitba m atky, ja k
m ocný její p řík la d ! Svatá N onna vychovává
Ř ehoře Naziánského, svatá Em ilia svatého
Basilia. Ženy prvních dob křesťanských
velm i svědom itě a věrně plnily své povin­
nosti, m ohly a měly by v tom ohledu býti
vzorem dnešní ženě. Když Chrysostom sám
tak nadšeně m luví o křesťanské výchově
a m ravním vlivu křesťanské ženy, jsou slo­
va jeho jen ozvěna toho, co zvěděl od m at­
ky. Svatá B lanka jest učitelkou svatosti
francouzského k rále Ludvíka. D ejte nám
katolické m atky a budem e m íti katolické
d ěti; dejte nám svaté m atky a budem e m íti
svaté děti.
Vážně churaví ro d in a, vážně churaví
i národ. Co zachrání rodiny i národy?
Úcta k m atce Boží! U držováním a chráně­
ním této úcty, udržujem e a pozvedám e
i úctu k m ateřské důstojnosti. N árod, který
chce udržovati m ateřství státní odm ěnou,
dělá han b u m atkám poctivým. Láska m ateř­
ská je příliš svatá, ta se penězi platiti nedá.
D ůstojnost m atky je příliš cenná, ta se pe­
nězi platiti nedá! Láska m ateřská, povolání
m ateřské žije z oběti, rodinný život z m a­
teřské lásky.
Učme křesťanský lid m odliti se tře tí ta­
jem ství radostného růžence a není třeba

18
státní ochrany m atek. Úcta k m ateřské dů­
stojnosti a povinnosti a m ateřském u právu
je něco sam ozřejm ého.
Náš n á ro d m ůže zachrániti je n živá víra,
rodině vrátiti ztracenou svatost je n úcta
k m atce Boží. D nešní žena nechce býti m at­
ko u , vůli m atkou býti m ůže jí vrátiti jen
úcta k m atce Syna Božího. O bnova rodin,
obnova p o jm ů o m ateřských obětech i po­
vinnostech, m usí vycházeti od jesliček, jen
podivuhodné tajem ství betlem ské m ůže
nadchnouti ženu p ro oběti m ateřství, jen
m atka Boží s děťátkem v náru čí obnoví vy­
bledlé a zmizelé ideály o důstojnosti a po­
volání m atky, jen m atk a Boží p řip o m ín á
ženám obrovskou zodpovědnost m atky.
Chceme-li obnoviti rodiny a národy, m usí­
m e p o k o rn ě poklekat! u jesliček. R odiny a
národy nezachrání osvěta, m aterielní odm ě­
na p ro m atky i děti, zákonodárství, nýbrž
úcta k Bohorodičce s děťátkem v náručí.
K terého jsi, Panno, v B etlém ě porodila.
To je nejk rásn ější m odlitba budoucích m a­
tek, vyjadřuje totiž důstojnost a velikost
m atky. Je to útěšná m odlitba v těžké hodině
m ateřství; je to děkovná m odlitba ve chví­
lích m ateřských rad o stí; je to ra n n í a večer­
ní m odlitba v m ateřských starostech; je to
prosebná m odlitba m ateřské lásky; je to zá-
světná m odlitba spolku křesťanských m a­
tek.
K terého jsi, Panno, v B etlem ě porodila.
K atolické m atky do této m odlitby z a h rn u jí
starosti své i svých drahých, starosti rodiny

19
i dětí, a tím je kladou v nejlepší a nejspo­
lehlivější ruce, v ruce m atky Boží.
T ře tí tajem ství radostného růžence volá:
Ctěte m atky, jsou hodny nejvyšší úcty! Mi­
lu jte m atky, nejsvětější láska je láska m a­
teřská! Mějte ve veliké vážnosti povolání
m ateřské, jeť to účast na božských právech.
To je prosba m atky Boží.

4. K T E R É H O JSI, PANNO, V CHRÁM Ě

O B ĚTO V ALA.

Čím by byl svět bez lásky? Láska je život,

nenávist sm rt. Láska světlo a teplo, nenávist
tm a a studeno. Láska radost a m ír, nená­
vist sm utek a boj. Láska harm o n ie a p o řá ­
dek, nenávist chaos a nepořádek. O dstraňte
lásku a život na zemi nem á ceny. V ypuďte
z ro d in věrnou lásku m anželskou, vděčnou
lásku dětskou, nesm rtelnou lásku rodičů —
a peklo vybuduje svůj stánek tam , kde m á
vládnouti rajský m ír. Vyžeňte z n á ro d ů lá­
sku sm ířlivou, zapom ínající, sjednocující —
a nejp říšern ější dém oni pekla budou tu
prováděti svou vše ničící h ru .
Lásku vyhnala třídní, stranická a národní
nenávist. Kéž by se brzo k nám v rá tila ! Kéž
bychom se cítili a byli opravdovým i dětm i
jednoho Otce, společně se rm outili, společ­
ně radovali! Kéž by se p robudila v nás lás­
k a k oběti, odříkání, u trp e n í! Láska žije
z oběti, život z lásky, bez obětí m usí ze­
m říti. Kdy nastane ta toužebná chvíle? Až

20
se up latn í víra, k te rá m luví o požehnání
kříže, až bude lidstvo radostně a ochotně
zpívati chvalozpěv lásce obětavé!
K terého jsi, Panno, v chrám ě obětovala.
P a tří toto tajem ství do růžence radostného ?
Není to dissonance v radostné písni Panny
a m atky m ilostiplné? Nevylučují se radost
a obět’ jak o Ano a Ne, jak o život a sm rt?
Nevylučují, neboť bez obětí není pravé ra ­
dosti. N ejplodnější m a tko u radosti jest
ochota a vůle přinášeti oběti. Není růže bez
trn í, m usí býti noc, m ají-li zářiti hvězdy.
P ravá radost je vykupována obětm i. M aria,
příčina naší radosti, nebyla by m atkou Bo­
ží, kdyby nebyla schopná a ochotná p řin á ­
šeti největší oběti. V chrám ě jerusalem ­
ském je posvěcena slavnostně n a kněžku,
učitelku obětí.
M aria, m atka m ilostiplná, nem usela se
podrobiti zákonu očisty, je jí roucho je bě-
lejší sněhu libanonského a je jí duše světější
svatyně na Sionu, k plnění zákona p u d í ji
duch obětavosti. K rálovna duší obětavých
v chrám ě jerusalem ském klade m lčky bož­
ské Dítě do loktů Simeonových, aby jí tento
ctihodný služebník Boží p řed řík áv al velice
dojem nou m odlitbu ob ětn í: »T ento jest
ustanoven k u p ád u a k u povstání m nohých
v Israeli a na znam ení, jem už bu d o u odpí­
rati, a tvou vlastní duši p ro n ik n e meč«
(L k.2, 3 4 ).
K terého jsi, Panno, v chrám ě obětovala.
Vznešená chvíle obětování Syna Božího
v chrám ě jerusalem ském jest otřásající pře-

21
drážka k Stabat m ater, p rorocký výhled na
kalvárský kříž. T ento jest ustanoven k u pá­
du a k u povstání m nohých a tvou vlastní
duši pro n ik n e meč. Syn a m atka jsou jm e­
nováni v jednom dechu. V u trp e n í a spolu-
u trp e n í m ají býti spojeni jak o dva trám y
kříže. Na jednom obětním o ltáři m ají státi
jak o kněz a přislu h u jící levita. O bětování
v chrám ě je p rvní oběť v životě P . M arie,
od tě doby je životní cesta je jí cestou obě­
tí, k te rá se končí u paty kříže.
Duše P . M arie jest obětní o ltá ř, n a něm ž
čistě a jasně h o ří svatý plam en obětavé lás­
ky. K o ru n a a dokonalost velikosti P. M arie
jest je jí vůle k oběti, tato vůle jest i m atka
a královna všech její ctností.
O bdivujm e je jí andělskou čistotu a volej­
m e p ln í údivu: »Ó, ja k k rásn é jest čistotné
plém ě v skvělosti! N esm rtelná jest jeho pa-
m átka« (M oud. 4, 1 ).
Duch Boží sám m luví s plným údivem :
»Všecka jsi k rásn á, m á p řítelk o , poskvrny
na tobě není* (V elepíseň 4, 7 ) .
Čistota m atky a královny jest obětavá lá­
ska — bez obětavé lásky n en í čistoty.
Velebme všemi jazyky světa p o k o ru P .
Marie, k te rá v okam žiku nejvyšší pocty na­
zývá se dívkou P á n ě ; po k o ra m atky jest
obětavá láska. Bez ducha obětavosti není
pokory.
Velebí duše m á H ospodina — původ a
posvěcení zbožnosti jest obětavá láska; bez
obětí není pravé zbožnosti.

22
 P ře d obrazem královny dusí obětavých
pravím : Zbožností není cit a nálada, není
m odlitba, není denní svaté p řijím á n í, nýbrž
vůle k oběti. Ř ekněte m i, k o lik m áte vůle
k obětem a já vám řek n u , ja k veliká a hlu­
boká je vaše zbožnost. Duch M ariin je duch
obětí.
P ři pašijových h rác h v O beram ergau táže
se P án p ři odchodu z dom ku nazaretského
své m atky, jak o u odm ěnu žádá za všecku
lásku m ateřskou a za všecky m ateřské sta­
rosti. M aria odpovídá: Abych s tebou, Pane,
m ohla trpěti. To je duch M arie Panny,
duch obětí.
K terého jsi, Panno, v chrám ě obětovala.
To je chvalozpěv obětavé lásky, škola obětí.
V této škole učily se nesčetné duše svatém u
um ěn í: Milovati oběti a cvičiti se v nich.
V m ariánské škole radostné obětavosti stá­
vá se dítě h rd in o u , jinoch silákem jako
Sam son, p an n a zm užilou jak o D ebora, k ře ­
sťanská m atka tak ochotnou přinášeti oběti
jako h rd in n á m atka m akkabejská. Z m ari­
ánské školy obětavé lásky vycházejí nesm r­
telní hrdinové, k te ří k o n ají divy ve službě
B oha a bližního. D uch obětavé lásky stavěl
nem ocnice a asyly p ro chudé a opuštěné
a m rzáky všeho d ru h u ; M ariin duch obě­
tavé lásky nadchnul sv. Vincence z Pauly
tráviti život se zajatci v nezdravých p rosto­
rách, obětovati se p ro ně a za ně, ze sv.
P e tra K laverského udělal o tro k a otroků.
Dějiny křesťanské charity jsou p řek rásn ý
M agnificat obětavé lásky.

23
 T ato svatá láska navštěvovala nešťastníky
všeho d ru h u v nevlídných světničkách jako
anděl světla, aby je těšila, a obšťastňovala.
Vyhledávala chudé, opuštěné, nem ocné a
starala se o ně.
Nebude-li srdce naše p ro n ik n u to svatým
plam enem obětavé lásky, m usím e vyhnati
ze světa všecky starosti a všecka u trp en í.
K do m ůže a bude trp ě ti, nežije-li láska
k obětem ? K do bude snášeti b řím ě chudo­
by, nežije-li láska k obětem ? Nebude-li
v našem náro d ě lásky k obětem , zahyne,
zvoňte m u um íráčkem , neboť naší době
m ůže přinésti záchranu a spásu je n veliká
láska k obětem .
K terého jsi, Panno, v chrám ě obětovala.
To je m odlitba duší obětavých, nosičů k ří­
žů, k teří p o třeb u jí vytrvalosti a zářícího
p řík la d u ; je to m odlitba lidí bolestm i a sta­
rostm i obtížených, k te ří n u tn ě p o tře b u jí
útěchy a vedení chránící ru k y ; je to m odlit­
b a pravých následovníků K ristových, k teří
hledají cestu dokonalosti.
Zachránci národa a proroci lepších dob
nejsou ti, k te ří pod heslem svoboda odstra­
ň u jí zákony a povinnosti. Jako tvůrce lepší­
ho zítřk u , ja ko vůdce ze tm y a bídy ke svět-'
lu a k lid u clím e ty, kteří dovedou nad-
chnouti m asy pro požehnání obětí. Spása
a zlepšení spočívají v největším rozšíření
M ariina ducha obětavé lásky v životě jed­
notlivců, ro d in , národů. Jako svůdců bojte
se těch, kdo slibují rá j na zemi. Od té chví­
le, kdy kletba Boží stihla zemi, je rá j zemí

24
navždy ztracenou. Od křížové cesty našeho
Spasitele je každá pravá cesta jednotlivců
i n á ro d ů cestou o b ě tí!
Lepší chvíle m ůže způsobiti jen duch Ma­
riiny obětavé lásky. D ejte každé farn o sti le­
gii obětavých duší, duší nežistných, slouží­
cích je n p ro čest Boží, velikých i v m alič­
kostech, tichých v u trp e n í, příkladných
v od řík án í, vždy veselých — a p a k čekejte
lepší rán o národa. T o jsou velikáni doby,
vůdci k výšinám , kněží a králové zároveň,
to jsou žáci z m ariánské školy obětavé lás­
ky; ti zm ohou všecko: C hudobu žehnají,
práci ctí, u trp e n í vítězně p řem áh ají, nená­
vist odzbrojují, k říž líbají, sm rt vítají.
Ve 13. století způsobili Albigenští v jižní
F rancii hrozné spousty ve všech oborech
lidského života. Kostely byly vypleněny,
udělování svátostí zakázáno, božské i lid­
ské zákony zneuctěny, usp o k o jen í všech
chtíčů za dovolené prohlášeno. Všecky tre ­
sty státní i církevní vrchnosti m arný. Co ne­
dokázaly m oc a hrozby, dokázal sv. D om i­
n ik svým růžencem . S M ariiným duchem
nejvznešenější lásky obětavé šel m ezi po­
štvaný lid, získal a nadchnul jej p ro P.
M arii a m odlitbu růžence a nem ožné bylo
m ožným , neuvěřitelné pravdou, nastal klid
a pokoj.
D uch A lbigenských šíří se v našem lidu.
K do přivede jej k pokoji a k lid u ? Násilí
toho nedokáže, zákony toho nedokáží, to
dokáže jen M ariin duch obětavé lásky.| Skrze
M arii k Ježíšovi, skrze Ježíše k věčné blaže­
nosti.

25
5. K TE R É H O JSI, PANNO, V CHRÁMĚ
NALEZLA.

Poslední prosba P . M arie tím to tajem ­

stvím vyjádřená z n í: Zachovejte věrnost
S yn u m é m u jak o jsem m u ji zachovala já.
Tato prosba je zároveň výstražné napom e­
n u tí: Běda člověku, jenž není K ristu věren!
T oto tajem ství je M agnificat věrnosti ke
K ristu. ^
»Synu, proč jsi nám tak učinil? H le, otec
tvůj a já s bolestí hledali jsm e tebe« (Lk.
2, 4 8 ). To jest obsah pátého tajem ství ra ­
dostného růžence, je to text k chvalozpěvu
věrnosti ke K ristu.
K olik bolestí a starostí m ateřského srdce
obsahují 6lova ta! K olik v nich žhavé touhy
po K ristu! T ři dni byla M aria bez K rista,
byly to chvíle m učivé bolesti a strašlivé sta­
rosti, úzkostlivé chvíle m ateřské věrnosti.
Byla to anticipace Velikého p átk u . Do této
scény v chrám ě jerusalem ském sahají stíny
krize.
T ři dni odloučenosti od K rista, tři dni bez
K rista, zranily duši P . M arie až k sm rti.
Duše její chvěje se strachem , úzkostí a h rů ­
zou, kde je světlo očí, kde útěcha života.
K ristus, je jí život, je-li ztracen, co jí m ůže
život dáti? K ristus je jí radost, je-li ztracen,
kdo ji m ůže potěšiti? K ristova p řítom nost
je jí štěstí, vzdálenost největší neštěstí.
Synu, proč jsi nám tak učinil? T ak n a ří­
k á a táže se věrnost P. M arie k e K ristu. T en
n á ře k a ta otázka m luví celém u sv ětu :

26
V blízkosti K rista je m ír a spokojenost, za­
chovejte m u věrnost! K ristus je život; K ri­
sta ztratiti znam ená sm rt, zachovejte m u te­
dy věrnost! K ristus je světlo, bez K rista
tm a, K ristus pravda, bez něho táp án í v b lu ­
du a tm ě, zachovejte m u tedy věrnost!
Je tře b a dokazovati toto tvrzení? Jako
nejlepší důkaz jistě stačí rozpory a hádky
těch, k te ří ztroskotali ve víře v K rista-B oha.
Nejsou nejlepším důkazem fanatická zášť
a nenávist renegátů a odpadlíků ? Není nej­
lepším důkazem zoufání ta k m nohých, k te­
ř í opustili a ztratili víru svého m lád í? Jidáš
je vede a ten m usí doznati: Zhřešil jsem
zradiv krev spravedlivou. Za ním jd e celá
řad a těch, k te ří m usí doznati s V oltairem :
Jsm e opuštěni Bohem a lidm i, k te ří s n ad ­
člověkem Nietschem končí šílenstvím .
Všichni ti, k te ří přísahali K ristu věrnost,
p a k jej opustili a zapřeli, m usí dosvědčit!,
že nevěrnost ke K ristu je počátek pekla,
stálý nepokoj, stálé hoře.
S tará pověst vypravuje: V dobách křižá­
ckých výprav přišel jeden šlechtic do tu re ­
ckého m ěsta Sm yrny. N etáhl s křižáky dále,
neboť Fatim a, sličná dcera sultánova, jej
zdržovala a půvab turecké princezny byl tak
m ocný, že ry tíř zapom něl na víru i vlast.
P ře d m oham edánským knězem odpřisáhl
křesťanství a jako paša usadil se v pohád­
kovém paláci Fatim y. Ale štěstí se tu ne­
usadilo! Jako příšery trápily ho vzpom ínky
na dobu křesťanství, dobu věrnosti k e K ri­
stu. T u se hlásila sm rt — p ru d k á horečka
v rh la pašu na sm rtelné lůžko — m nohem

27
více trápily výčitky svědomí. Ve snu slyšel
vyzvánět zvony dom oviny, viděl se v b rn ěn í
p řed oltářem zdvihati m eě a přisaliati K ri­
stu věrnost. V těch chvílích k řičel: Fatim ó,
Fatim o, co jsem ztratil, když jsem tě získal!
Jednou přišel posel s hlášením , že nový
tran sp o rt zajatých k řesťan ů byl sem dopra­
ven a mezi nim i je stařičký, ctihodný m nich.
Poslední slabý p ap rsek naděje p ro n ik á do
duše um írajícího paši. Dává si m nicha za­
volat! a táže se, zda je nějaký h řích , který
nem ůže býti odpuštěn. Není h říc h u tak těž­
kého, odpovídá m nich, neboť Syn člověka
přišel hledat a spasit, co zahynulo. Paša se
uklidňuje, ale jen na chvilku. Výčitky svě­
dom í nedají m u k lid u : »Můj zločin je větší,
než abych zasluhoval odpuštění« (1. Moj.
4, 1 3 ). Nevěrný K ristu, ztratil víru i naději,
na sm rtelné posteli nechce se jim učiti, um í­
rá jako oběť zoufalství.
T ato pověst praví jasně a hlasitě: Na ce­
stách nevěry ke K ristu, nerostou květy
štěstí, nehledejte tu pokoj a spokojenost, tu
roste nepokoj a zoufalství. Svědkem toho
p řítom nost K ristem pohrdající. Z její tváře
to vyčteme, z jejího n á řk u slyšíme, že K ri­
stus nedá se beztrestně Zapírati. K letba ne­
věrnosti ke K ristu je K ainův duch neklidu
m oderního světa, který nenalézá nikde od­
počinku.
K d y nastane zlepšení? M usím e hledati
K rista, býti p ro n ik n u ti duchem tohoto ta­
jem ství radostného růžence! K do chce zle­
pšení bez K rista, pozná velm i brzo svou
bezm ocnost. K do vidí zlepšení v nep řátel­

28
ství ke K ristu, p řip ra v u je zříceniny. Kdo
vidí zlepšení ve spojení s K ristem , tom u
věřm e, to je tvůrce nové, lepší doby. Zlepše­
ní nastane, vyznáme-li veřejně p ře d celým
světem , že jsm e lidem katolickým , že záko­
ny K ristovy jsou nám nedotknutelným i, že
K ristova Církev je božským zřízením .
Do parlam en tů m usím e volati hlasem
hrom ovým : U držujte křesťanský život lidu,
nevěra ke K ristu je h ro b n áro d a! Do škol­
ních m ístností m usím e stále a stále volati:
Duch a požehnání školy je věrnost ke K ri­
stu, nevěrnost jest neštěstí a kletba školy!
R odinám m usím e důrazně p řip o m ín a ti:
Chcete-li býti zdravým k o řen em n áro d a,
m usíte K ristu zůstat v ě rn é ! Jako drahokam
chraňte křesťanské zásady o povinnostech
rodiny, m anželství, o požehnání dětí, jejich
právech a povinnostech. Vaše záhuba ne­
věrnost ke K ristu.
B yli jsm e K ristu věrní? Nazýváme h o Mi­
strem a netážem e se h o ; světlem a nejdem e
za ním a k něm u ; pravdou a nevěřím e m u ;
cestou a nejdem e po n í; životem a netouží­
m e po něm !
Jsm e K ristu věrní? Vzpom eňm e n a p rvní
svaté p řijím á n í a sliby učiněné, vzpom eňm e
na d o b rá předsevzetí p ři každé svaté zpově­
di, vzpom eňm e na sliby p ři svatém b iřm o ­
vání, kdy jsm e se stali bojovníky K rista,
vzpom eňm e na p řísah u věrnosti p ři sváto­
sti stavu m anželského! A spočítejte, můžete-
li, ty nevěrníky! Jsou jich celé legie! B ude­
m e nad nim i volati B ěda? Nikdy a nikdy
ne! Duch lásky křesťanské nám toho nedo­

29
voluje. Pláčem e n ad ztraceným i sestram i
a bratry , n ad ztraceným i syny a dceram i,
ale neodsuzujem e jich, jsou to nešťastníci,
m ám e s nim i soucit, m odlím e se za ně. Kdy­
bychom m ěli nesvědom ité rodiče, k te ří více
hledí na prospěch hm otný než duševní bla­
ho, rodiče ve víře lhostejné, necitelné^ zlo­
m yslné, m ožno, že bychom klesli ještě hlou­
běji. B udem e nešťastníky ty vyhledávati a
získávati je láskou a dobrým příkladem . Na
ně budem e pam atovati p ř i m odlitbě posled­
ního tajem ství radostného růžence.
K terého jsi, Panno, v chrám ě nalezla. To
je důvěrná m odlitba duchovních správců,
k teří s pláčem hledají ovečky ztracené; to
je prosebná m odlitba rodičů, k te ří oplaká­
vají nevěru synů a d cer; to je m odlitba
ohrožených ve v íře; to je plam enná m odlit­
ba K ristu věrných.
N ejlepší ochránkyně věrnosti ke K ristu je
P. Maria. K do ji ctí, ctí i jejího Syna. Ma­
riánská úcta je základ úcty ke K ristu, láska
k M arii vede i ke K ristu, věrnost M arii jest
i věrností ke K ristu. K de vym írá láska
k m atce, vym írá i láska k synovi. Růženec
v ruce katolíka je doklad jeho věrnosti a lá­
sky ke K ristu. Važme si m odlitby svatého
růžence, dbejm e, aby se i dom ácí m odlili
s nám i, dejm e růženec do ru k y již dětem ,
a bude více věrnosti ke K ristu a více lásky
k něm u, a tím i více lásky k bližním u, více
lásky ve světě!

30
 II.

1. K T E R Ý SE P R O MAS K R V Í P O TIL.

Tajem ství růžence bolestného jso u d o je m ­

né M iserere lásky sm írné, lásky zneuctěné,
lásky trn ím korunované, lásky nesoucí těž­
ký kříž a lásky ukřižované,
i. K terý se pro nás k rv í potil. P ro č se potí
Spasitel k rv í? Za hříchy všeho lidstva! T ak
oh ro m n á je zloba a tíh a h řích u . M ůžeme
se h řích u zbavit? Ano! A čím ? P okáním !
P okání! P okání! T ak volá královna svatého
růžence, tak volá a p rosí K ristus, když se
m odlím e toto tajem ství.
Jaký je následek h říc h u ? O dpověď dal
B ůh v rá ji, když požehnání zm ěněno v klet­
bu, světlo ve tm u, radost zm ěněna v bolest
a život zm ěněn ve sm rt; odpověď dává K ri­
stus svým potem krvavým v zahradě getse-
m anské.
V G etsem ani je noc, je to tem ná noc
sm rtelné úzkosti, teskná noc největšího du­
ševního u trp e n í, přebolestná noc opuštěno­
sti, hrozně tíživá noc h řích ů . Všude noc,
jen v srdci toho, k terý se p ro nás krví potil,
svítí jasné světlo, v jeho srdci plápolají
svaté ohně lásky, lásky široké jak o svět,
hluboké jako m oře, vysoké jako nebe, lásky
sahající až k b ran ám pekla — je to oheň
sm írné lásky. T ato sm írná láska božského
Srdce je láskou nejvyšší, k te rá trp í a k rv á­
cí p ro jin é ; je láskou nejm ocnější, usmi-

31
řu je Boží spravedlnost; je to láska, k terá
svět vykupuje a lidstvo s Bohem sm iřuje.
Vážná otázka Boha v rá ji: »Adame, kde
jsi?« (Gen. 3, 9.) žádající od prvního člo­
věka zadostiučinění za p rv n í h řích , zůstá­
vala nezodpověděnou až do této chvíle. Ni­
kdo nepřicházel zadostiučiniti a nikdo ta­
ké nem ohl uraženého B oha náležitě usm í­
řiti. T eď se zjevuje d ruhý Adam , jenž p ři­
chází dáti dostatečné zadostiučinění. »Hle,
tu jsem !« (Ž. 39, 8 .) Činí pok án í za nás,
po k án í hrozné!
V Getsemani sešly se hříchy celého světa.
Jakou ošklivost budí v srdci Světce Božího,
Syna Božího! »Počal se rm o u titi a teskliv
býti«. (M r. 14, 33.) Jak ho ty hříchy m učí!
»Sm utná je duše m á až k sm rti; zůstaňte
tuto a bděte«. (M r. 14, 3 4 .) Ja k jsou ty
hříchy těžké! K zemi klesá a m odlí se:
»Otěe, všecko je m ožné tobě, odejm i ten­
to kalich ode m ne, ale ne co já chci, nýbrž
co ty«. (M r. 14, 36.)
K terý se pro nás k rv í potil — K ristus dá­
vá zadostiučinění nadlidské. Všecky naše
útrapy, hořkosti, bolesti jsou je n stín jeho
hořkosti, sm utku a úzkosti. H říchy světa
jako dém onická obluda stojí p řed ním a
šklebí se m u necitelně do oěí, vidí je vše­
cky, cítí jejich tíh u , pociťuje jejich zlobu*
krvavý pot řin e se m u s čela a barví kletbou
stiženou zemi. Sm rt stojí p řed ním v hroz­
né postavě, stojí tu i peklo a s posm ěchem
a jásotem ukazuje na m iliony těch, k teří
i p ři jeho sm rtelné úzkosti, p ři jeho prolité
krvi, při jeho p řeh o řk ém u trp e n í i sm rti,

32
p ro p ad n o u věčné záhubě. Stojí tu i nená­
vist5 světa a p řip o m ín á m u svou zlobu.
Jsou tu i apoštolové, ale ti spí. K ristus b d í;
láska bdí, krvácí a usm iřuje.
K éž by tato veliká láska Spasitelova vzbu­
dila v srdcích našich vděčnost a věrnost a
báseň p řed hříchem a p e k le m ! Kéž by nás
vedla k následování K rista P á n a ! Pravé
následování K rista znam ená dosti činiti,
usm iřovati B oha m odlitbou, p rací, u trp e ­
ním a sm rtí. Následování K rista je svaté
a velkom yslné »Boliu díky,« že sm ím trp ě ­
ti, liladověti, m říti, obětovati se za jiné.
K terý se p ro nás k rv í potU. Slyším tu
prosbu P. M arte: N eopouštějte m ého Syna
v Getsem ani, p o jď te sadostčiniti s n ím ! —
Celý svět leží ve zlobohu, p rav í svatý Jan
(1. Ja n 5, 1 9 ). Pravý život skutečného k ře­
sťana m usí býti stálou sm írnou obětí. V do­
bě, k te rá h říc h jak o vodu p ije a doporuču­
je užívati radosti a všeho, dokud je čas,
m usí život katolického k řesťan a býti hořící
svící obětní, k terá se stravuje p ro své i cizí
h řích y ; m usí býti věčnou lam pou, k te rá
shasne v blahém pocitu, že žila a dostičinila
za jin é ; m usí býti h a rfo u , k te rá ve dne
v noci h ra je píseň sm íru a dostiučinění.
Každý den m usí býti dnem sm íru, každá
oběť obětí sm írnou, každé svaté p řijím á n í
přijím án ím sm írným . Největší dobrodinci
lidstva, zachránci n á ro d ů jsou ti, k te ří se
učí duchu sm iřlivosti u K rista k rv í se potí­
cího. Budem e-li m arn ě volati k práci lásku
sm írnou, nezabráním e zkáze, svět bude zrá-
ti k zániku.

33
 S m ír je sOa a pokoj, rad o st a útěcha, lá­
ska a život, zjev a p ro jev svatosti. K ristus
se k rví potil p ro nás, snažm e se přinášeti
oběti i p ro jin é, kati se za sebe i jin é, do-
6tiěiniti za sebe i jiné. K onejm e rá d i a
ochotně skutky sm írné lásky, žijm e a jed­
nejm e v duchu K ristově. Ne ten, kdo m i
řík á Pane, nýbrž kdo ěiní vůli Otce m ého,
vejde do království Božího. Vůle naše m usí
odpovídati vůli Boží, m usí s n í ve všent
souhlasiti!

2. K T E R Ý P R O N ÁS BIČO VÁN B Y L .

Pravá radost prohlásila bankrot. Stále

vyhledávají nové a nové radosti a zábavy,
a svět stále n a řík á , že ho nem ůže nic uspo­
kojiti. Naše doba volá radost, hledá radost
— m arn á práce! Svět nem ůže dáti pravé
radosti, poněvadž nezná lásky. M atkou p ra ­
vé radosti m ůže býti jen láska.
K terý p ro nás bičován byl. T oto tajem ství
bolestného růžence ukazuje svatou zemi nej­
čistší a nejšlechetnější radosti, Boží zemi
převeliké lásky vykupitelské, zem i, kde lá­
sk a k lásce se pojí.
K terý p ro nás bičován byl. Nebe i země
žasnou nad obrovským ponížením Syna Bo­
žího z lásky k nám ! Láska zneuctěná!
K rál David, p říte l a m iláček Boží, těžce
zhřešil. K rálovská k o ru n a jeh o ztratila
nadzem ský lesk, k o ru n a m ilosti spadla s
hlavy jeho. Tm a zakryla duši dříve tak
k rásn ě zářící. Z rozkazu Božího přichází

34
k e k ráli p ro ro k N atan a vytýká m u hřích
jeh o . Srdce královo, zahřáté pap rsk em m i­
losti, m odlí se M iserere. Davidovo M iserere
stává se m odlitbou kajícníků.
Ve d ruhém tajem ství bolestného růžen­
ce slyšíme docela jiné M iserere, M iserere
zneuctěné lásky Syna B ožího, když stojí
u sloupu p okryt hříchy celého světa. Bož­
ský Spasitel je bičován p ro nás. K rev sva­
tá řin e se z ran , h rů za nás jím á. Bičování
bylo tre6t p ro vyvrhele člověčenstva, p ro
otroky a lupiče. Bičovaný byl navždy zne­
uctěn, p rstem na něho ukazovali jako na
zločince. Apoštol Pavel ohražoval se p ro ti
bičování jako občan řím ský, K ristus z lá­
sky k nám dává se bičovati. K terý p ro nás
bičován byl. To je M iserere zneuctěné lá­
sky. T oto M iserere zní z m oře potupy,
z p ro p asti bolesti a hanby. Šatů zbaven stojí
Boží Syn u sloupu. Andělé nebeští nejsou
h o d n í hleděti m u do očí, tady je nahý vysa­
zen pohledům zevlounů. Ani jediná ru k a
se nepohnula, aby ho chránila a zakryla ve
chvíli největší potupy! Již nežije cit vděč­
n o sti? K de jsou všichni, k te ří dne6 zneuctě­
nou lásku dříve ctili a m ilovali? O panovala
nevděčnost p o le? K de je Lazar, k terém u
nedávno život v rátil, k d e P e tr, skála jeho
Církve, kde Jan , m iláček jeh o ? Již zem řel
duch sam aritána? »Podoby nem ěl n i k rá ­
sy, povržen byl a nejposlednčjším z lidí,
m užem bolesti, tu p en byl« (Is. 53, 2-3).
To m usely býti viny obrovské, k teré odpy­
kává Syn Boží u sloupu zneuctěn, opovr­
žen, zapom enut, opuštěn!

35
 K terý pro nás bičován byl. To je pláč
n ad duchem Sodomy, p říše rn é pokání za
hříchy nem ravnosti, Boží výstrahy p ro
sm ilníky. Spasitel u sloupu bičovaný p ro ­
sí: Nesesmilníš! A ja k odpovídá svět n a tu­
to p ro sb u Spasitele? Svědom í lid u spí, ne­
chce protestovati p ro ti dém onu nem rav­
nosti, který řá d í hrozněji než m o r a válka.
Hlas apoštolův volá spícím : »Nemylte se,
B ůh nenechá se posmívati*: (G al. 6, 7 ) .
Zneuctěná láska p ro sí: ^N apom ínám vás,
b ra tři, skrze m ilosrdenství Boží, abyste vy­
dali tělo své v obět živou, svatou, B ohu m i­
lou*: (ftím . 12, 1 ).
H řích bídné činí národy. Svědkem jsou
dějiny. Národy, k teré nezničily m o r a vál­
ky, zničila nem ravnost. P rotestujm e proti
m ístů m hanby, k terá zneuctívají katolický
lid, protestujm e p ro ti duchu m oderních di­
vadel a biografů, p rotestujm e p ro ti volné
lásce, p otírejm e nem ravnost všem i p ro ­
středky, chraňm e úzkostlivě cit cudnosti ve
svých rodinách!
K terý p ro nás bičován byl. To je m oder­
ní křižácká m odlitba p ro ti p říše rn é vel­
m oci veřejné nem ravnosti, k te rá volá k ne­
b i o pom stu a trest. Lidé d o b ří úzkostlivě
se táží: Je ještě m ožná záchrana? Ano, ale
je n v K ristu! K ristův m ravní zákon, K ri­
stova m ilost a pom oc m ohou lidstvo za­
ch rán iti, jin a k nic a n ikdo! P rotestujm e
co nejhlasitěji p ro ti všem u, co u ráží styd­
livost, volejm e vlády a parlam enty k ochra­
ně nevinnosti a m ravnosti! Dejte lidu p ře­
pychové byty, dejte m u zábavy, dejte m u

36
vše, čeho srdce ráčí, postavte jej do země
bezstarostnosti — všeeko to bude m arné,
nezachráníte ho, nepovedete-li jej k u slou­
p u zneuctěné lásky, aby si zošklivil hřích
nem ravnosti.
Zachránce lid u , vůdce k lepším u životu
bude ten, kdo otevře oči a srdce lidu p ro
toho, k terý byl p ro nás bičován. N ejkrá­
snější duše jso u čisté duše. T o jsou zářící
drahokam y z k o ru n y nevěsty K ristovy. Jen
n á ro d čistých duší b u d e n áro d em silným ,
je n silný n á ro d nezahyne, je n silný n áro d ,
poněvadž čistý n á ro d dá nám světce, p ří­
m luvce a orodovníky u B oha. Čím více
těchto přím luvců, tím více Božího požehná­
n í p ro nás i budoucí!

3. K T E R Ý P R O N Á S TRN ÍM KO RU N O ­
VÁN B Y L .

Ve staré době žil m ocný k rá l. S vojskem

svým táh l do cizích zemí, pálil m ěsta i ves­
nice, odváděl obyvatele do zajetí. Činy své
dal vtesati do skály, a když cítil blížiti se
konec života, dal si vystavěti z velikých
kam en ů palácovou h ro b k u , n aříd il oblo*
žiti m rtvolu svou vonným i m astm i. A dnes ?
Jm éno jeho upadlo v zapom enutí a p řijd e
i den, kdy poslední kám en jeho pam átníku
zmizí a písek zasype každou stopu jeho.
P ře d 19 sty lety žil také k rá l. Jeho k rá ­
lovství nebylo z tohoto světa, nem ěl
vojska, neproléval cizí krve, nedal jm éno
své vtesati do skály, nýbrž do lidských

37
 srdcí, podával h říšn ík ů m z čisté lásky n i ­
k u , uzdravoval nem ocné, k řísil m rtvé, chu­
dým pom áhal, všem odpouštěl, za jin é
trp ě l, nepostavil si h ro b k y jak o králové a
přece vidím e ve vesnicích i m ěstech jeho
pam átníky. T ím to králem je Ježíš K ristus,
k terý p ro nás trn ím koru n o v án byl. Jeho
hlava pokryta k rví a ranam i, bolestí a han­
bou, jeho rty šeptají M iserere trn ím ko ru ­
nované lásky.
T řetí tajem ství bolestného růžence volá
ke královském u holdu toho, k te rý p ro nás
trn ím korunován byl. Jaký je to h o ld ? Je
to královský hold nenávisti a pekla. Šle­
chetný výhonek Davidův, Syn Boží a Syn
M arie, byl jistě hoden jin é cti, uvážíme-li,
Že jako Boží všem ohoucnost a živá láska
procházel zemí »dobře čině« všechněm .
Svět ho m ěl nositi n a ru k o u , n a zlatý trů n
m ěl býti posazen, v úctě a vděčnosti m ěla
se p řed ním sklánět! kolena, od pólu k pó­
lu m ěli volati: Budiž m u sláva n a věky
věkův! Slyšme, co p raví chudí a obtížení:
Blahoslavil nás, těšil nás, pom áhal nám ,
je králem naším , klaň te se m u s nám i!
A nem ocní vypravují: Na nás činil divy
své všem ohoucnosti a lásky, králem je n a ­
ším , čest m u vzdávejte společně s nám i!
A m rtví vyznávají: Nám vrátil život, k rá ­
lem jest, holdujte s nám i k rá li našem u!
Pozvaní nepřicházejí, přicházejí suroví
žoldnéři a posm ívají se tom u, který p ro nás
trn ím k orunován byl. »A svlekše ho, p ři­
oděli ho pláštěm šarlatovým , a zpletše ko­
ru n u z trn í, vložili m u ji n a hlavu a dali

38
 třtin u v pravici jeh o , a pokleknuvše p řed
ním posm ívali se m u, řk o u ce: Zdráv b u ď ,
k ráli židovský!« (Mt. 27, 2 8 -2 9 ). Kéž by
tu byla láska m atky, aby nalila oleje a vína
do ra n jeho! M atka sem nesm í, p o jď te tedy
vy, učeníci P áně, a chraňte svého M istra.
Či zapom něli jste n a p řísah u věrnosti, že
s ním chcete do žaláře i n a sm rt jíti ? Ne­
přicházíte? B ojíte se? Ó, p o jď te jen , za­
b raň te peklu v další h ře ! Nevidíte na hla­
vě jeho potu p n o u k o ru n u k rálovskou? Ne­
ní to k o ru n a ze zlata a d rah o k am ů , z kvě­
tů a vavřínů, je to k o ru n a z trn í! T řtin a
v ruce jeho královským žezlem, kám en
jeho trů n em . A k tom uto k rá li přicházejí
vyslanci pekla a h o ld u jí m u.
Jaký to hold! Syn Boží je k nepoznání.
To je zcela jiný obraz než byl ten v Betle­
m ě, k d e požehnaná m atka v převelikém
štěstí m ateřském skláněla se n ad D ítětem
a klečela u jesliček, když andělé m u zpí­
vali ukolébavku a králové východu přinesli
darem zlato, kadidlo a m yrhu. T o je zcela
jiný obraz než byl ten na poušti, kdy zá­
stupové lid u po zázračném nasycení chtěli
ho králem učiniti. T o je zcela jiný obraz
než byl ten v B etanii, když vzkřísil Lazara
a m nozí uvěřili v něho. O braz trn ím k o ­
runované lásky jest obraz k pláči. Ne láska
m ateřská, srdce necitelného pohana volá:
»E jhle člověk!« Co m u zbylo z celé k r á ­
lovské slávy dřívější? Andělé p řišli a zpí­
vali královskou hym nu o slávě Boží a po­
koji lidí — teď tu nejsou. Živly p říro d n í
velebily svého k rále — teď m lčí. S m rt zpí­

39
vala jásavou píseň svém u m ocném u ve­
liteli — teď m lčí. Peklo m u holdovalo ja ­
k o m ocném u m onarchovi světovém u —
teď ne. Jen láska m u zůstala, ale ne láska
m ajestátní, k rásn á jak o anděl, laskavá ja ­
ko m atka, vznešená jak o královna, nýbrž
láska korunovaná trn ím , k te rá posm ívána a
zneuctěna zpívá bolestně M iserere.
- Jaké M iserere! Jaký královský h old toho,
k terý p ro nás trn ím koru n o v án b y l! B ijí ho
do obličeje, p lijí na něho, posm ívají se m u,
klek ají p řed ním , posm ívajíce se m u jako
k ráli židovském u. Země by se m ěla otevříti
a pohltili tuto ro tu jako pohltila ro tu Koreo-
vu. Olicň s nebe m ěl by spadnout! a zničiti
ničem né žoldnéře. Což není tento k rál, je­
m už se posm ívají, skutečným králem věč­
nosti, není vladařství na ram eni jeh o ? Ne­
n í to kníže pokoje, K rál k rá lů a P án p á n ů ?
Ano, jest! Ale teď to je postava ub o h á od
paty nohy až ku tem eni hlavy. K am ení by­
chom m ěli volati k soucitu, když h o ne­
m ají lidská srdce.
M lčky tu stojí K ristus trn ím korunovaný
a to to m lčení je hlasitá a otřásající žaloba,
božské M iserere nad B ohu odporujícím
duchem pýchy. T ento ď ábel pýchy posm í­
val se korunované lásce. D uch K ristův a
duch L uciferův nedají se sm ířiti. Duch
K ristův je po k o ra, duch Luciferův touha
podobati se Nejvyššímu, n ad hvězdam i vy-
výšiti trů n svůj. Pýcha volá po božském
dostiučinění, lidé toho nedokáží. P ro pýchu
L ucifera nese Syn Boží trnovou k o ru n u po­
tupy a hanby. P ro to tře tí tajem ství bole6t-

40
ného růžence volá něko likeré Běda duchu
pýchy, hlasitě varuje p řed světovým lhá­
řem , velm i snažně p ro sí: Vypovězte bez­
ohledný boj pekelném u duehu pýchy. Kdo
p ro p ad n e pýše, nem ůže býti dítkem B o­
žím. Domovem pýchy je říše věčné tmy,
otcem L ucifer, je jí cesty jsou cestam i sm rti.
Pýcha předchází pád.
Vidíme-li padati a hynouti lidi i národy,
slyšíme volati anděly spravedlnosti a prav­
dy: Následky pýchy! Pýcha předchází pád.
Jsou-li křesťané chladní ve věcech nábo­
ženských, je to kletba pýchy. Chceme-li
a m ám e-li býti šťastní v duchu dítek Bo­
žích, m usím e do školy trn ím korunované
lásky, k te rá blahoslaví pravou p o k o ru , m u­
sím e učiniti trn ím k orun ovanou lásku uči­
telkou světa, aby stále vypravovala o straš­
livém dostiučinění Syna Božího za pyšné
žáky a žákyně L ucifera, aby nikdy nem ohla
býti um lčena veliká prav d a: Jedině B ůh je
svatý, jedině on P án , jedině on Nejvyšší,
p ro to hrozné jest upad n o u ti v ruce Boží.
K řesťanství jest úcta ke cti a dobrém u jm é­
n u bližního. K am eny, k teré ru ce farisejské
n a bližního vrhají, jsou vrhány n a K rista.
T ře tí pro sb a volá lupičům cti: Za vás K ri­
stus trp í posm ěch a p o tu p u ; věčně urážli­
vý m a m rzo u tů m volá: Za vás je K ristus
trn ím k o ru n o v án ; těm , k te ří m yslí je n na
svou velikost a m oudrost, m oc a pohodlí,
volá potupený K ristu s: To všecko i p ro
vás trp ím .
V ěhlasný francouzský učenec Chateau-
b ria n d ležel na sm rtelné posteli v divokých

41
dnech červencových 1848. P řišel ho zaopa­
třili abbé de G uerrv. Když vstoupil s Ve­
lebnou svátostí do světnice, povstal ne­
m ocný, obrácen k Velebné svátosti sepnul
ruce, a, hluboce dojat rostoucím hukotem
děl, hlasitě p ravil: K rálové p ad ají a odchá­
zejí, ty P ane m ůj a Bože, neklesáš a ne­
odcházíš, ty jsi Spasitel a V ykupitel světa,
tebe nikdo trů n u nezbaví. Revoluce p ři­
cházejí a odcházejí, královské trů n y a k o ­
ru n y pad ají a v p rach u se válejí, svět vztek­
le a nenávistně K rista vyhání z veřejného
života, rodin, škol, slavnostně pro h lašu je:
K ristus je m rtev, a f žije L ucifer, všecko
m arn é! M ohou věda a um ění a nevěra K ri­
sta s trů n u sesazovat!, všecko m arn é! Lidé
klesají v h ro b , není pam átky po nich, trn ím
koru n o v an á Láska žije věčně! K ristus ži­
je! K ristus triu m fu je! K ristus je m ilován!
K ristus je věčný K rál! K riste, k rá li věčné
slávy, ch raň nás i lid náš, ch raň nás všeho
zlého!

4. K T E R Ý PRO NÁS T Ě Ž K Ý K Ř ÍŽ NESL.

»A nesa sobě kříž vyšel na m ísto, k teré

slove lehčí, hebrejsky Golgotacc. K říž, po­
svěcený potem a krví K rista, je k říž svatý.
Na cestě křížové slyšíme M iserere lásky
k ř ís nesoucí. S Jobem m ůže Spasitel vo lati:
»O pustili m ne p říbuzní a znám í, zapom ně­
li m ne hosté dom u m ého. Za cizáka m ne
m ají, hledí na m ne jako na cizince« (Jo b
19, 1 4 ). Ano, kde jsou zástupy, k teré ho

42
v lepších chvílích radostně vítaly? Na
poušti králem ho chtěli přem nozí m íti a
dnes? K de jeho učeníci, k te ří viděli slávu
jeh o n a h o ře T áb o r, největší divy jeho
lásky ve večeřadle? Báli se křížové cesty!
T a k bylo na V elký pátek a dnes není ji­
nak. Kdyby lidé m ohli býti svědky jeho
božské m oci a slávy, šli by za ním , zpívali
m u ho6anna, vyznávali radostně víru v je­
ho božství — jde-li cestou kříže, zapom í­
n ají m inulosti jeho i své, opouštějí h o ne­
vděčníci! T o jso u slepí, k te ří nevidí slávu
kříže, hluší, k te ří neslyší M iserere lásky
k říž nesoucí, pošetilci, k te ří nevědí, že p ra ­
vý duch jeho učedníků m usí se zapříti,
vzíti k říž svůj každodenně a následovati
Pána. Bez kříže, bez u trp e n í n en í křesťan­
ství, bez ochoty nésti k říž n en í ctnosti a
svatosti.
K terý p ro nás lě ik ý k ř íi nesl. Cesta ná­
sledování K rista je cesta křížová, p ro to
křížová cesta je vlastně p rav o u cestou ži­
votní, cestou královskou, k tero u všichni
opravdoví velikáni jíti m usí, bezpečnou
cestou k nebi. M ějm e k ř íi v úctě! Každý
kříž, k terý nesem e, je částí kříže K ristova.
M ějme v úctě nosiče k řížů ! Každý je cti­
hodný jak o Šim on cyrenský, k terý pom ohl
P ánu k říž nésti, jako V eronika, k te rá z lá­
sky podává m u šátek k u tře n í obličeje, jako
zbožné ženy, k teré šly za ním . V k říži je
spása, život, ochrana p ro ti n ep řátelů m ,
soubor nebeských slastí, základ všech ctno­
stí, útěcha srdce, naděje života věčného.

43
 Chcete doklady? V dějinách křesťanství
je najdete! Ti velikáni ctností, k teré obdi­
vujem e, stali se jim i ve stínu kříže. Svatý
Pavel honosí se svými soužením i, svatá Te-
resie, svatá Alžběta, svatý F rantišek z Assi­
si, svatý F rantišek Xaverský a nepřehledné
řady jiných byli a jsou žáci a žákyně ze
školy toho, který p ro nás těžký k říž nesl.
K aždá ctnost je ctností zdánlivou po­
tu d , p o k u d nešla křížovou cestou; každá
k o ru n a svatosti je z falešného zlata, není-li
vyrobená v ohni kříže. 2ivot k řesťan a bez
živé lásky ke kříži není pravým životem.
K terý p ro nás těžk ý k říž nesl. T o je
m odlitba útěchy a pokoje všech, k te ří ne­
sou kříž, to je m odlitba nem ocných, zne­
uctěných a pom louvaných, m odlitba chu­
dých a hladových, plam enná m odlitba dneš­
ka, k terý trp í bídou m ravní i hm otnou.
V blízkosti Innsb ru ck u v lese je tichý,
osam ělý hřbitov. Je tu řad a velkých i m a­
lých křížů s různým i nápisy. Na jednom
čtem e Chudoba, na jin ém O puštěnost, dá­
le Nemoc, jin d e Pom luva atd. U prostřed
stojí Spasitel s křížem a pod n ím n áp is:
Ježíš nesl těžký kříž p ro tebe. Ano, K ristův
k říž je soubor všech křížů, k te ré nesem e.
K ristův k říž je po tu p a a hanba, neboť
K ristus n a cestě křížové je tu p en a haněn.
K ristův k říž je bolest a hoře, třik rá te pod
ním K ristus klesá. K ristův k říž je nevděk
a opuštěnost, neboť ho opustili všichni,
kterým dobře činil. K ristův kříž je pokání
a sm ír, nese ho p ro naše vykoupení. Každý

44
ten tichý vzdech božského T rp itele, každá
ta k rů p ě j p otu a krve volají: Celá cesta od
h rad u A ntonia až n a popraviště je via do­
lorosa, veliký sm írný o ltář, skropený krví
B eránka.
K terý p ro nás tě ik ý k ř íi nesl. T o jest
evangelium lásky a utrpení. K éž by tom u
porozum ěli všichni, k te ří pozdvihují pěstě
nenávisti a kletby p ro ti každém u k říži živo­
ta! Všichni, k te ří o d v rh u jí jh o K ristovo!
Chceme býti ještě k ře sfa n y ? K řesťanství
jest ochota nésti kříž. T o u žíme ještě po spá­
se a ctnosti? Ctnost žije z oběti, království
nebeské násilí trp í!
K říž K ristů v je radost. T upeným a pro­
následovaným p rav í: R adujte se a veselte
se, odplata vaše h o jn á je v nebesích.
Svět se bojí kříse. Cesta křížová je sm ír­
n á cesta, pok án í a dostiučinění za hříchy
naše. P ro nás K ristus nese kříž. M nohý ka­
to lík se bojí kříse. Takovém u m ůže ne­
věra drze volati: Nemáš m i co říci, ztratil
jsi duši pravého křesťanství, nem áš více
lásky k e kříži.
N ejkrásnější cesta, k tero u k řesťan jíti
m ůže, je cesta křížová, největší chvála učed­
níka K ristova, že odhodlaně a h rd in n ě ne­
se svůj k říž!
K terý p ro nás tě ik ý k ř íi nesl. T o všecko
p ro tebe! Co ty činíš p ro K rista? Každý
den, eelý život m usí odpovídati: Ctím kříž,
m iluji kříž, jd u za K ristem , trp ím s ním ,
abych s ním i kraloval!

45
5. K T E R Ý P R O N Á S U K ŘIŽO VÁN B Y L .
Ve 6tředověku byl jeden anglický šlechtic
králem odsouzen k doživotním u žaláři. Ve­
lice těžko 6Í přivykal novém u způsobu ži­
vota. Jako šílenec si počínal ve své k o m ů r­
ce. Časem se uklidňoval a tu ho vídali zbož­
ně se m odliti. O dkud ta zm ěna? Vypůjčil si
od žalářníka dláto a ve stěně vydlabal obraz
U křižovaného. Jednoho dne ta k dojem ně
díval 6e K ristus na zajatce, že tento v tom
viděl zázrak. Zdálo se m u, že ve dne v noci
slyší tajuplné hlasy z nadzem ských světů,
zněly m u tak m ěkce a sladce, že zapom ínal
svého kříže a myslil je n n a lásku ukřižo­
vanou.
K terý pro nás ukřižován byl. T o je n ej­
vyšší láska, jak o u kdy svět viděl, zázrak
v úžas uvádějící nebe i zemi, život i sm rt.
K lidně m ůže slunce zakrýti tvář svou, slun­
ce Spasitelovy lásky na kříži svítí jasněji
a h ře je m nohem víc. Skály kalvárské m o­
hou p ohnutím pukati a velikém u T rpiteli
třik rá te svatý volati, takové lásky dosud
neviděly. H robové se m ohou otvírati a
m rtví vstávati, ukřižovaná láska je láska
přem áhající sm rt i h ro b .
Chceme-li viděti nejvyšší lásku, m usím e
do školy ukřižované lásky. T u vidím e nej­
k rásn ější lásku přátelskou, která, patříc na
m ilého učedníka u paty kříže, volá: »Synu,
hle m atka tv á !« T u vidím e nejsrdečnější
lásku dítěte, k te rá svůj největší drahokam ,
srdce až k sm rti m ilující, předává nejm i­
lejším u učedníkovi se slovy: »M atko, hle

46
 Syn tvůj!« T u vidím e nejvznešenější lásku
k nepřátelům , k te rá z m oře potupy a po­
sm ěchu p ro sí O tce: »Otče, odpusť jim , ne­
b o ť nevědí, co činí.c T u m usím e obdivo­
vati oblažující lásku k h říšn ík ů m , k te rá ka­
jícím u lo tru slib u je: »Ještě dnes budeš se
m nou v ráji« . T ato láska p rav í: »A já , b u ­
du-li povýšen od země, p o táh n u všecko
k sobě« (Ja n 12, 3 2 ). Od té doby láska na
k říž p řib itá začíná svůj vítězný pochod
světem . Jiný, lepší svět chce stvořiti, druhý,
k rasnejsi ra j dáti.
Láska ukřižovaná je život a dává život,
život z božského života, pokoj z pokoje
nebeského, k rásu z božské krásy. K do m á
tento život, m ůže jásati: »StaI jsem se po­
dívanou světu, ja k andělům , tak lidem « (1.
K or. 4, 9 ) . Tato láska je síla a sílu dává.
Svět n a řík á a běduje, křesťan , posílen lá­
skou ukřižovanou, volá radostně do světa:
»Kdo nás odloučí od lásky K ristovy? Sou-
žení-li neb úzkost neb hlad neb n ah o ta neb
nebezpečenství neb pronásledování neb
m eč? V tom všem vítězím e úplně skrze to­
ho, jenž si nás zam ilovala (Ř ím . 8, 3 5 ).
T ato láska jest útěcha a p o k o j, počátek věč­
ného života. »'To jest p ak život věčný, aby
poznali tebe, jediného pravého B oha, a to­
ho, jehož jsi poslal, Ježíše K rista« (Ja n
17, 3 ) .
K terý p ro nás ukřižován byl. K de se spí­
n ají k m odlitbě zbožné křesťanské ruce a
žijí citlivá křesťanská srdce, tam není chu­
dých, všichni jsou bohatí láskou K ristovou,
není tam zarm oucených, všichni j6ou po­

47
těšeni, tam není hladových, všichni jsou na*
syceni láskou Spasitele, n en í tam nešťast­
ných a roztrpčených, láska ukřižovaná uči­
nila všeeky šťastným i.
K terý pro nás ukřižován byl. K říž je ví­
tězství radosti nad u trp en ím , světla ndu
tm ou, života nad sm rtí, nebe n ad peklem .
Znam ením ukřižované lásky otvírám e
k řtěn ci dveře do společnosti svatých, žeh­
nám e rakve a hroby, zpro střed k u jem e po­
žehnání svatých svátostí, poněvadž všecky
m ilosti, k teré duši oživují a občerstvují,
jsou dary z lásky, drahocenné plody z kříže
kalvárského.
V křižovaná láska není je n m ilost, je ta­
k é příkaz a ú ko l. »Toto je p řik ázán í m é,
abyste se vespolek m ilovali, jak o jsem m i­
loval vás« (Ja n 15, 1 2 ). »Z toho pozná­
vám e lásku Boží, že on položil život svůj
za n á s; také my m ám e za b ra try život po­
ložiti* (1. Jan. 3, 1 6 ).
Nebudou-li srdce křesťanská více rozpá­
lena n a ohništi lásky Kristovy, k te rá plá­
polá u paty kříže, je křesťanství ztraceno,
neboť křesťanství žije z lásky, bez lásky
m usí zem říti. K řesťanství je láska, duch
z ducha toho, který p ro nás ukřižován byl.
Nemá-li k říž s věží našich chrám ů volati do
světa: K řesťané dvacátého století m áte sice
jm éno k řesťan ů , ale už jim i nejste, stali jste
se pohany — m usím e pam atovati na veli­
kou povinnost lásky, že život náš m usí Býti
láskou slovem i skutkem i sm ýšlením , m u ­
sím e býti apoštoly lásky, aby byla zm ěněna
tvářnost země. Apoštolové lásky jsou světo­
ví dobyvatelé dneška, Alexandrové m inulo­
sti. Tyto apoštoly lásky m usím e vyslati do
světa, aby v rodinách i dílnách, n a ulicích
a všech cestách m luvili o veliké lásce U kři­
žovaného, lásku tu skutkem ukazovali! P o ­
číná-li m luviti a jednati láska, probouzí se
sm rt k životu, jen láska m ůže poučiti, o b rá ­
titi, nadchnouti. Bude-li m oderní svět donu­
cen ukazovati na žáky a žákyně ze školy
ukřižované lásky a volati s úžasem : H leď te,
jak se m ilují, ja k obětují a sebe obětují,
p a k nadejde rán o lepší doby! Bude-li život
katolíků čistým obětním plam enem ve slu­
žbě charity, hořící lam pou v době tm y a
sm rti, ozvěnou lásky ukřižované, budou-li
chudí a slabí, nem ocní a ztrápení donuceni
zpívati Velepíseň lásky pom áhající, vykvete
z ru in nový křesťanský život, křesťanství
bude slaviti vzkříšení, svět procitne a vy­
zná, že je zase křesťanským ! Pošlete k lidu
apoštoly skutečné lásky a apoštolé sektář-
ství dohráli svou úlohu, nevěra hanebně
skončí, hledající pravdu p řijd o u a budou
se m odliti Credo toho, k terý p ro nás u k ři­
žován byl.
Láska ukřižovaná svět vykoupila, jen
láska m ůže ho obnoviti, láska účinná, lá ­
ska naučená a vyzkoušená ve škole U křižo­
vaného.
Kéž nás láska U křižovaného pohne k p o ­
kání, lítosti, lásce a věrnosti! R adost, útě­
chu a naději v údolí slzavém hledejm e u p a­
ty kříže, ve škole Lásky ukřižované.

49
 III.

2. K T E R Ý Z M R TV ÝC H V ST A L .

Tajem ství růžence slavného json triu m ­

fáln í písní života nad sm rtí. Je to A lleluja
víry, naděje, lásky, života P . M arie, věč­
nosti. P rv n í tajem ství p řip o m ín á Alleluja
víry, víry v život věčný, neboť sm rtí ne­
končí se život duše, nýbrž nastává život
věčný.
S m rt je nejm ocnější k rá l pozem ský; ří­
še krále-sm rti je tak veliká jak o svět, jeho
m oc je m oc Bohem m u svěřená, nikdo ne­
strh n e k o ru n u s hlavy jeh o , nikdo m u ne­
vyrve žezlo z ruky. P ře d m ajestátem jeho
všichni se sklánějí, jeho rozsudku všichni
se pod ro b u jí. Poddaným i tohoto k rá le jsou
všichni lidé bez výjim ky, všichni m usím e
zem říti. »Uloženo jest lidem zem říti*.
Všichni lidé musft ať chtí nebo nechtí, do­
svědčit! královskou m oc a královskou d ů ­
stojnost krále-sm rti. Každý z nás jistě již
stál u otevřeného h ro b u , p řed b ran am i svě­
ta, kde králem je sm rt. Často stáli jsm e tu ,
snažili se nahlédnouti za b rá n u toho světa,
naslouchali dychtivě hlasu toho světa —
hleděli jsm e do tm y, hlasu neslyšeli, ve
světě sm rti p an u je n aprosté m lčení.
Národové různým způsobem představují
si sm rt: jednou jak o stařenu s kosou, jin ­
dy jako černou p říše ru , jindy jak o anděla
s černým i křídly atd. Vždycky tím vyjadřují

51
 h rů zu a strach a úžas p řed tím to nevíta­
ným hostem , který přichází jako zloděj ve
chvíli, kdy je nejm éně očekáván.
Jak je to s tou sm rtí? K ončí sm rtí vše?
Je poslední vzdech um írajícího posledním
pozdravem životu a p ak už není nic? Je
poslední bolestný pohled dohasínajícího
oka posledním znam ením lásky a p ak už
není nic? Je poslední ú d e r neklidného
srdce posledním projevem života a p ak už
není věčně nic? Je-li tom u tak , p a k m ů­
žeme směle zaťati pěstě a s Jobem volati:
»Ó, kéž byl zhynul den, kdy jsem se n a ro ­
dil, jakož i noc, kdy se ř e k lo : Počat je chla-
pec« (Job 3, 3 ) . Má p ak život nějaký
smysl, m á u trp e n í nějaký význam, není pak
um írán í hádankou, k terá zůstane věčně ne­
rozluštěnou? Je-li tom u tak, p ak srdce, kte­
ré m i m luví o věčném životě, je sam á lež;
život, který m i m luví o nesm rtelnosti, dělá
si ze m ne posm ěch; láska je m ů j osud,
p a tří jí m oje kletba. Láska k rodičům , kte­
rá byla m ou útěchou, m ým bohatstvím ,
m ou spásou, stává se kletbou, nejhroznější
trp k o stí u h ro b u rodičů, není-li už po sm rti
n ic !
Nechme nevěru hlásati celém u světu své
evangelium o konci duše, K ristus a jeho
učení praví něco docela jiného! Evange­
liu m m lu ví o životě po sm rtn ém , o naději!
K terý z m rtvých vstal. T u je vítěz nad
sm rtí i hrohem . Sm rt není to poslední, je
ještě vzkříšení a shledání. »Přichází hodi­
n a, ve k teré všichni, k te ří v hrobech jsou,
uslyší hlas jeho, a pů jd o u ti, k te ří dobře

52
činili, na vzkříšení k životu« (Ja n 5, 2 8 ).
»Jako v Adamovi všichni u m íra jí, tak i v
K ristu všichni budou oživeni« (1. K or. 15,
22).
»Nechceme, b ra tři, abyste byli v nevě­
dom osti o těch, k teří zesnuli, byste netruch-
lili nad nim i jako ostatní, k te ří nem ají na­
de je« (T hes. 4, 1 3 ). »Pohlcena jest sm rt
ve vítězství. K de jest, ó sm rti, vítězství
tvé? K de jest, ó sm rti, osten tvůj?« (1.
K or. 15, 5 4 ). S m rt není tím posledním ,
je ještě naděje, útěcha a svatý klid. »Bůh
p a k i P án a vzkřísil, i nás vzkřísí m ocí
svou«. (1. K or. 6, 1 4 ). Je vzkříšení, je
shledání! Nad vchodem všech h řb ito v ů vidí
kato lík A lleluja víry, víry v život věěný.
H řbitovy jsou m ísta, kde m rtv í očekávají
vzkříšení.
K ristus zbavil sm rt hrůzy. »Já jsem vzkří­
šení a život; kdo věří ve m ne, byť i um řel,
živ bude, a každý, kdo žije a ve m ne věří,
neu m ře na věky« (Ja n 11, 2 5 ). K de zazní­
vá alleluja víry, tam zaznívá naděje vzkří­
šení, naděje života. »Vím totiž, že m ůj Vy­
kupitel živ jest, a že v poslední den ze ze­
m ě vstanu; a zase budu oblečen svou koží,
a v svém těle u zřím Boha svého« (Jo b 19,
2 5 ).
K terý z m rtvých vstal. S m rt jest odzbro­
jena, je konec bázně a hrůzy, vstanem e
z m rtvých, shledám e se!
»Pro m ne u m říti zisk« (F ilipp. 1, 2 1 ).
Duše věřící nebojí se sm rti. Svědky jsou
všichni ti andělé v lidském těle, k te ří
u m řeli světu. K do nezná a nechce znáti ví-

53
teze nad sm rtí a hrobem , m á p ře d sm rtí
strach a úzkost, kdo zná vítěze n ad sm rtí
a hrobem , zpívá alleluja víry, píseň o ži­
votě, věčném životě, k te rá zahání strach
p řed sm rtí, k te rá dodává naděje a útěchy
a klidu. Ježíši, tobě žiji, tobě u m írám , tvůj
jsem živý i m rtvý.

2. K T E R Ý NA NEBE VSTO U PIL.

M oderní člověk chce jen zábavy a požit­

ky všeho d ru h u . A přece, snad p ráv ě proto,
jsou přem nozí a přem nozí, k te ré život
om rzel, zošklivil se jim , je jim břem enem .
P ro č asi? Neznají a nechtějí znáti svatých
p ra m en ů pravé radosti, nevyhledávají jich,
nepoužívají jich.
K te rý na nebe vstoupil. D ruhé tajem ství
slavného růžence jest Alleluja naděje. K ri­
stus ukazuje svět věčných radostí, nebe,
k am odešel, aby nám p řip rav il m ísto. Jest
tedy tento svět radosti i p ro nás otevřen.
Naděje — zlaté slovo! Jako drahokam u
z ru k y Boží m ěli bychom si n ad ěje vážiti.
Naděje n a nebe, naděje n a p a tře n í n a Bo­
h a! T u to naději m ám e zdraviti jak o zdra­
ví nem ocný po těžké noci rán o , vítati jako
vítá odsouzenec den svobody. N aději na
věčný život v Božích příbytcích n ad hvěz­
dam i m ám e ctíti jak o ctí znavený a zm oře­
ný pom ocníka a těšitele.
B ez naděje m useli bychom si zoufati. Kde
není křesťanské naděje, stává se život b ře ­

54
m enem , tm avou h ro b k o u , v níž straší zou­
falství.
K terý na nebe vstoupil. T o jest útěcha
lopotících se a obtížených, k teří p o tře b u jí
občerstvení a hledají pokoj duším svým,
to je naděje všech pod starostm i a křížem
u trp e n í klesajících, všech v duševní i hm ot­
né bídě strádajících!
Masy lid u nechtějí se dáti potěšiti. T ěm ,
k te ří jim ukazují n a k říž jak o sílu, n a nebe
jak o ú těchu, volají posm ěšně: Nechte si
nebe po sm rti, m y chcem e rá j n a zemi.
Vaše k řesťan sk á naděje je pošetilost. Dejte
n ám ten podíl radosti a požitků, k terý nám
přináleží, abychom si zpříjem nili p říto m ­
nost, neuznávám e věčnosti, nevěřím e v shle­
dání. D ejte nám chleba a zábavy, chcem e
žíti bezstarostně, volně, poukázku na věč­
ný život si ponechte p ro sebe!
T o jso u p říše rn á slova! M ají lidé právo
takto m luviti? Může svět odstraniti všecky
starosti a bolesti a splniti všecka p řá n í?
Má-li svět tu to m oc, p a k m ají p rav d u po-
pírači k řesťanské naděje. Tažm e se tedy
světa, jeh o odpověď bude rozhodná. P o jď ­
m e do nem ocnic a k lůžkům těžce nem oc­
ných, k te ří pláčí bolestí a u trp e n ím , žijí
v bolestech ve dne v noci, poněvadž lidská
um ění nedovedou jejich bolesti zm írniti a
zdraví v rátiti. Dávejm e jim radosti životní,
dávejm e jim peníze, zábavy a co nám od­
poví? Nechte si to všecko, to nás nem ůže
u pokojit!! P tejm e se jic h : M ají pravdu po-
pírači křesťanské nad ěje? Lhář! jsou to,

55
 nevěřte jim , bez naděje zbývá je n zoufal­
ství! A pojď m e k jiným a jiným ubožákům
všeho d ru h u , pojď m e i ke zdravým lidem ,
k te ří jsou p řip o u tán i svou povinností k
p ráci vysilující, pojď m e k lůžkům u m íra ­
jících, ti všichni volají: Nevěřte popíračům
křesťanské naděje, všecko je klam , jediná
naděje dává sílu a zm užilost a trpělivost a
ra d o s t!
K terý na nebe vstoupil. A lleluja naděje.
N enaříkejm e v u trp e n í, je m ísto neskonalé
radosti! Nesme tiše a trpělivě kříže, nezou­
fejm e v boji, je vlast věěné radosti a věč­
n éh o m íru ! N ezoufejm e a n erouhejm e se
v neštěstí, je m ísto stálého štěstí! T oto m í­
sto věčné blaženosti zasloužím e si pocti­
vou prací, obětm i, u trp en ím , dobrým bo­
jem . Je to m ísto skutečné. Nebe a země po­
m inou, ale nepom inou slova našeho P ána,
jsou to slova Boží. K terá jsou to slova?
»V dom ě Otce m ého jest p říb y tk ů m noho,
jd u , abych vám p řip rav il m ísto« (Ja n 14,
2 ) . T o je Boží ujištění toho, k terý sám na
nebe vstoupil.
K terý na nebe vstoupil. P řerad o stn á
zvěst, útěchy plný výhled do budoucnosti!
S B o h em budem e bydliti v božských p ří­
bytcích, v zem i slávy, korunované věrnosti,
odm ěněné práce, vyslyšené m odlitby, n ej­
čistších radostí. S B o h em budem e účastní
slávy, k tero u spatřil sv. Pavel, a velebí ji
slovy: »Čeho oko nevidělo, ani ucho nesly­
šelo, ani n a srdce lidské nevstoupilo, jest
to, co B ůh p řipravil těm , k te ří ho m ilujíc
(1 . K or. 2, 9 ) .

56
 Pohled na nebe dává nám sílu a zm užilost
v utrpení, nebudem e tedy n a řík a li, se sva­
tým Pavlem budem e volati: »Nynější sou­
žení naše, k teré je pom íjející, lehké, zjed­
nává nám v m íře p řen esm írn é slávu věč­
n o u , plnovážnou« (2. K or. 4, 1 7 ). P ohled
na nebe nap lň u je nás radostí. »U trpení ny­
nějšího času nejsou ničím p ro ti budoucí
slávě, k te rá se zjeví na nás« (Ř ím . 8, 1 8 ).
Vezmou-li nám vše, co svět dáti a vzíti m ů­
že, ponesem e to klid n ě: »R adujte se a ve­
selte se, neboť odplata vaše h o jn á je v ne-
besích« (Mt. 5, 1 2 ). A přijde-li sm rt, po­
hled n a nebe hlásá: » P ro m ne zem říti
zisk.«
K terý na nebe vstoupil. M odlitba trp itelů ,
zklam aných, um írajících. Učí trp ě ti bez n á­
řk u . P o žalosti p řijd e radost. Učí bojovati
dobrý boj, je země věěného vítězství. Učí
h rd in n ě přinášeti velké i m alé oběti, je m í­
sto věčné odplaty.
Život je krásný ve světle víry a naděje.
Važme si života, je to d ar Boží! Žijm e podle
vůle Boží a nedejm e si vzíti naději v život
věčný.

3. K T E R Ý DVCHA SV A T É H O SESLA L.

V ečeřadlo na Sionu zřelo veliké divy lás­

ky Boží. Vidělo p rvní svaté p řijím á n í, sly­
šelo slova K ristova: »Vezměte a jezte: toto
je tělo m é. — P ijte z toho všichni, neboť
toto jest krev m á« (Mt. 26, 26 a n .) . Vi­

57
dělo p rvní 6věcení na kněze, slyšelo 6lova
P á n ě : »To čiňte n a m ou p a m á tk u .«
V ečeřadlo na Sionu je m ísto svaté, apo­
štolové tu zpívali p rvní velikonoční Allelu­
ja. T u dostali m oc hříchy odpouštěti a za­
držovati. Padesátého dne po velikonocích,
desátého dne po nanebevstoupení P án ě, by­
la m ladá Církev shrom ážděna ve večeřadle.
T rvali jednom yslně n a m odlitbě se ženam i
a s M arií, m atkou Ježíšovou. T u povstal ná­
hle s nebe huk o t, jako když táh n e silný v ítr,
a naplnil dům , kde seděli, a všickni byli na­
plněni D uchem Svatým.
Ježíš, který n a nebe vstoupil, seslal Ducha
Svatého. U deřila p am átná hodina. D okon­
čeno dílo vykupitelské. V B etlém ě počalo,
na Sionu skončilo. Ted’ m ohou apoštolové
opustiti večeřadlo a jíti, p ln í zm užilosti a
radosti, do celého světa, plápolá v n ich oheň
z nebeských světů, zapálený D uchem Sva­
tým, působí v nich síla z božské ru k y , daro­
vaná D uchem Svatým, k terý je činí divo-
tvůrci.
Sesláním Ducha Svatého počíná nová do­
ba, epocha m ilosti a lásky. »Láska Boží vy­
lita je v srdcích našich skrze D ucha Svaté­
ho, kterýž nám byl dán« (Ř ím . 5, 5 ).
D uch Svatý je duch lásky, je to dech, kte­
rý Církev oživuje, je to síla, k te rá ji říd í a
spravuje. D uch Svatý je duše Církve, život
Církve. Církev je dom ov ducha lásky. Ó, jak
svatá a úctyhodná je naše svatá Církev k a ­
tolická! Sesláním D ucha Svatého stává se
nebem n a zem i!

58
 K terý Ducha Svatého seslal. Ja k jsm e my
katolíci šťastní! Bydlím e v dom ě ducha
lásky. Jaká radost, když duch lásky je náš
host, náš nejlepší p řítel!
K terý Ducha Svatého poslal. I každém u
z nás poslal Spasitel D ueha Svatého. Dostá­
váme ho n a k řtu svatém , ve svatém biřm o ­
vání. »Nevíte, že jste chrám em Božím , a že
D uch Boží přebývá ve vás?« (1 . K or. 3,
1 6 ). »Nevíte-li, že tělo vaše jest chrám em
D ucha Svatého, jenž je ve vás, jehož m áte
od B oha, a že nejste svoji?« (1. K or. 6 ,1 9 ) .
»C hrám Boží je svatý, a tím jste vy« (1.
K or. 3, 1 7 ).
Duch lásky v každém, s nás. R adostná to
a oblažující zvěst! T im více v m o d ern í do­
bě hádek a svárů, neklidu a nelásky. K de
duch lásky, tam pokoj a radost.
Svědkem je m ladá Církev, k te rá , naplně­
ná D uchem lásky, je živou nádobou radosti,
uvádějíc v úžas nepřátele své, k te ří p rav í:
»Co jest to?« Jin í posm ívajíce se p ravili:
»Jsou plni sladkého vína« (Sk. ap. 2, 1 2 ).
T u vidím e dílo D ucha svatého, ducha lásky.
Svědkem je svatý P avel: » Jsem naplněn
útěchou, p řekypující radostí p ři všem sou­
žení svém« (2. K or. 7, 4 ) . T u vidím e vládu
ducha lásky.
Svědky jsou čisté duše Aloisiů, k te ří p ři
sm rti radostně zpívají Te Deum , duše F ra n ­
tišků, k te ří v bolesti jásají, u trp e n í sestrou
a sm rt b ra tre m nazývají. T u vidím e působě-
n í ducha lásky.
Svědky jsou m iliony světců a světic všech

59
n á ro d ů i pokolení, k teří s apoštolem vyzná­
vají: P ři všem 6vém soužení se radujem e.
K terý Ducha Svatého seslal. T u je vysoká
škola pravé životní radosti, štěpnice pravé­
ho štěstí, k teré nezkalí žádná bída, nezar-
m outí starost, nezničí u trp e n í. T u je domov
dítek Božích, naplněných D uchem Svatým,
k teré ve dne v noci volají: »N epřijali jsm e
ducha služebnosti, abyste se zase stracho­
vali, nýbrž ducha synovství, ve kterém volá­
m e: Abba, Otče! Ano, i D uch vydává svě­
dectví s duchem naším , že jsm e dítkam i Bo-
žími« (Ř ím . 8, 15— 1 6 ).
D ítky B oží nenaříkají, vše jim slouží k do­
b ru . K do nem ají ducha lásky, n a řík a jí, my
m ám e ducha lásky, m y se radujem e. Kde
duch lásky, tu síla, síla s výsosti, činící
z člověka h rd in u , divotvůrce, k terý hýbe
světem.
D uch Svatý učinil z apoštolů docela jin é
lidi. Bázliví byli, zbabělí byli, teď hrdinové
bez bázně a hany, tak působí D uch Svatý.
Nevěrní byli, báli se, teď jsou neohrožení
jak o lvi, to je dílo ducha lásky. P ře d ne­
přáteli se krčili, teď jdou na výboj do celé­
ho světa, to je působení ducha lásky.
K terý Ducha Svatého seslal. Divy ducha
lásky jsou: arena, kde učedníci Ježíšovi, po­
sílení duchem lásky, radostně u m íra jí; ve­
licí světci, k te ří v boji s peklem a světem
ctnost si u c h rá n ili; k řesťanští hrdinové,
k te ří, soužením i k zemi sraženi, n a d u trp e ­
ním vítězí. Život katolíka v práci i smýšlení,
u trp e n í i vítězství je hlasité A lleluja lásky
D ucha Svatého.

60
 D okud svět se bude m o dliti k D uchu Sva­
tém u, vážiti si jeho d a rů , za ně pro siti a dě­
kovati, budem e m íti hrdiny, světce, k teří
volají se sv. Pavlem : »Všecko m ohu v tom ,
jenž m ne posiluje« (F ilipp. 4, 1 3 ). K de je
duch lásky, jsou i apoštolové, divotvůrci,
kde je duch lásky, tu žijí katolíci činu. Svě­
tu i peklu p rav í: »Je-li B ůh p ro nás, kdo
p ro ti nám ?« (Ř ím . 8, 3 1 ).
V ečeřadlo na Sionu vidělo divy Ducha
Svatého, p rvní slyšelo zpívati A lleluja lásky.
Duše katolíka, život katolíka m á býti a zů­
stati večeřadlem , příbytkem D ucha S vatého!

4. K T E R Ý TĚ , PANNO, NA N E BE VZAL.

S m rt P anny M arie byla jistě sm rtí blaže­

nou. Podobné sm rti svět dosud neviděl. Ja­
ko květina otvírá se slunečním u světlu a
teplu a p ak, klidně uzrávajíc, k zemi se
sklání — tak um írala P. M aria. Jako k rá s­
ně uzrálý plod p ři m írném vánku bez h lu ­
k u od strom u se odděluje a sklouzá do
květnatého tráv n ík u — tak um írala P. Ma­
ria. Jako vonný dýni kadidlový, způsobený
uhelným žárem , s líbeznou vůní k nebi vy­
stupuje — tak odcházela P. M aria. S m rt
je jí byla povzbuzující, m ilá a dojem ná podí­
vaná, byla to sm rt důstojná m atky Boží.
N epřekvapuje tedy, že básníci i um ělci sna­
žili se vylíčiti a znázorniti slávu, k tero u k o ­
runoval nejlepší Syn nejlepší m atku, Boží
Syn Boží m atk u p ři odchodu z tohoto světa.

61
 P ři ú m rtí B ohorodička podává všemo­
houcí láska K ristova ru k u m ateřské věrno­
sti P . M arie a volá: P o jď , vznešená m áti
m á a nevěsto Ducha Svatého, p o jď , budeš
korunována — budeš s duší i tělem vzata
do nebe. Mé nebe bude tvým nebem , m á
sláva tvou slávou. P. M arii nem ohla sm rt
ničeho vzíti, m ohla jí jen dáti, um írajíc zpí­
vá A lleluja života.
Není článku víry, k terý by nás zavazoval
věřiti, že tělo P . M arie jest v n e b i; m ůžem e
býti dítkam i Církve svaté, i když bychom
neuznávali, že tělo P . M arie bylo vzato do
nebe. Neomylná Církev dosud ničeho závaz­
ného tu neprohlásila. A přece stá l bych osa­
m ocen, kdybych něco podobného chtěl tv r­
diti. O d 5. století na východě i na západě
slaví se svátek Nanebevzetí P. M arie, věří
se tedy všeobecně, že tělo P. M arie bylo na
nebe vzato. V íra tak všeobecná nem ůže býti
klam em .
C írkev m i nebrání popírati tělesné nane­
bevzetí P. Marie, ale brání m i v tom láska
K ristova k požehnané m ezi ženam i. Bekněte
m i sam i: Je vůbec m ožno, aby tělo, ze kte­
réh o P án p řija l tělo svou a krev, k teré no­
silo Spasitele světa, rozpadlo se v p rac h a
popel jak o každé jiné tělo? M ohla ru k a
m atky, k te rá Synu Božím u v lásce převe­
liké denní chléb podávala, práchnivěti
v h ro b ě jak o každá jiná ru k a ? Mělo to p ře ­
čisté srdce m ateřské, k teré tak něžně,
vroucně a věrně až k sm rti Spasitele m ilo­
valo, hynout! v zemi jak o srdce zrádce Ji­
dáše? To by špatně láska Ježíše K rista od­

62
m ěňovala m ateřské starosti, služby, m ateř­
skou lásku! Láska Spasitele odm ěňuje kaž­
dou ru k u , k te rá z lásky k B ohu podá žízni-
▼érnu doušek vody, m usí tedy i odm ěniti
lásk u m ateřskou. R ozpadlo se tedy tělo P.
M arie v p rac h ? — Láska Ježíše K rista od­
povídá rozhodným Ne, jin a k byl by tajů-
plný Betlem se zázrakem svaté noci, tichý
N azaret se všemi obětm i m ateřské lásky,
krvavá K alvarie s převelikým i bolestm i a
u trp e n ím i m atky věčně nepochopitelným
tajem stvím , hádankou, k tero u by nikdo ni­
kdy nerozluštil.
Kdyby tělo P . M arie — p u tu jící nebe na
zem i, ctihodná m onstrance, nebeské roucho
neposkvrněné, andělsky čisté duše zprách-
nivělo v h ro b ě jako každé jin é tělo lidské,
nem ohli bychom B ohorodičku nazývati po­
žehnanou mezi ženam i, nebyla by m atkou
Boží, B ůh ú lo h u m atky Boží nechal nedo­
končenou, zázrak všem ohoucnosti a lásky,
k terý na ní učinil, zůstal by torsem , úlom ­
kem , který sice m á n a čele znám ku Božího
vyvolení, ale i znam ení m alom ocnosti a
chudoby. Žena, k tero u Syn Boží m atkou
svou nazývá, nesm í práchnivěti v hrobě,
od p o ru je tom u láska jejího božského Syna.
Syn je jí je všem ohoucí, jest i všem ohoucí
jeho láska. V tiché B etanii vzkřísil přítele
Lazara, tím 6píše vzkřísil m atk u svou! P.
M aria nezůstala v h ro b ě, byla s duší i tělem
vzata do nebe. To jest A lleluja jejíh o života.
Učení Církve m i n eb rán í p o p írati tělesné
nanebevzetí P . M arie, ale xakaxuje m i to
podivuhodný život B ohorodičky, k terý u k a­

63
zuje veliké divy Boží m oci a lásky. T ento
život požaduje nebe p ro duši i tělo, aby
duše i tělo věěně zpívaly A lleluja díků, věr­
nosti a lásky. Tělo, p říbytek Syna Božího,
nesm í zůstati na zemi, nesm í práchnivěti
v hrobě.
P . M aría nem ěla h říc h u dědiěného, nepo­
cítila následků toho h řích u , duše její byla
nebesky čistá od p rvního okam žiku jejího
bytí, duše její byla druhý, k rásn ější rá j.
Zázrak N eposkvrněného Početí nutně po­
žaduje a kategoricky volá zázrak tělesného
nanebevzetí P. Marie. M atka-panna, k tero u
anděl z příkazu Božího nazývá m ilostiplnou
a požehnanou mezi ženam i, nesm í zůstati
v hrobě, h ro b a sm rt nesm í nad n í zpívati
svou vítěznou píseň. M ilostiplná, opouštějíc
h ro b a jdouc do nebe, zpívá A lleluja života.
Popírati tělesné nanebevzetí P. Marie za­
kazuje m i i m ů j rozum . Jsou-li panenství
a panensky božské m ateřství v k o ru n ě Bo-
horodiěky pravým i drahokam y, jaké jen
Boží m oudrost m ůže si vymysliti, jen Boží
m oc stvořiti, jen Boží láska dáti, p ak nesm í
na konci jejího života chyběti drahokam
třetí — klenot jejího vzkříšení tělesného a
nanebevstoupení s duší i tělem . T eprve tak
je zázrak Boží všem ohoucnosti a lásky do­
končen na m ilostiplná panně a m atce. Nebe-
tyěně vysoko stojí B ohorodička nad světem
h říc h u a sm rti a přece je lidstvu a zemi tak
blízko, jak jen m atka dětem se přiblížiti
m ůže.
K terý tě, Panno, na nebe vzal. To je ra­
dostná m odlitba dítek m ariánských, mod-

64
litba útěchy a naděje p ro všecky, k te ří po­
žadují důkazy odm ěny za věrnost až k sm rti,
to je m odlitba m ariánských ctitelů, tedy
i opravdových katolíků.
T oto tajem ství budem e se m odliti s plnou
důvěrou, jdem e-li údolím slzavým, aby­
chom nezoufali; věrně a vděčně m odliti,
stojím e-li na slunných výšinách štěstí, aby­
chom nezapom ínali štěstí nebeského; jása­
vě m odliti v radostech životních, p rav á ra ­
dost je teprve v n eb i; s plnou n ad ějí m od­
liti se v hodinu 6m rti, aby nám b rá n a ne­
beská byla otevřena na p řím luvu B ohoro-
dičky!

5. K T E R Ý TĚ , PANNO, NA N E BI
K O RU N O VAL.

K orunovace P. M arie, nebeská slavnost

B ohem samým u sp o řád an á k poctě m atky
P áně, k poctě P án a Ježíše. K orunovace P.
M arie je hodinou odm ěny P ána. Časné je
zaplaceno věčným, pom íjející nepom íjejí­
cím , chudoba bohatstvím , služba vládnutím ,
láska láskou. K orunovace B ohorodičky
učinila nebe ještě více nebem . R adují se
andělé a zároveň s B ohem chválí jednoroze­
ného Syna Božího. Jásají svatí. M aria jest
jim zjevem a projevem dobroty a krásy,
svatosti a m ajestátu Božího. Něco podobné­
ho dosud neviděli.
K terý tě, Panno, na nebi korunoval.
T oto tajem ství jest Alleluja věčnosti.

65
 Ve třetí knize královské čtem e, že k rá l
Šalom oun, pokloniv se p ře d m atkou svou,
posadil ji po své pravici. To byl dík králův
ženě, k terá m u dala život, k te rá ho věrně
m ilovala, to byla úcta k rále k m atce. K rál
tím projevuje, že jeho královská čest m á
býti i ctí m atčinou, že m atka m á se s ním
děliti o královskou důstojnost. T ak dove­
dou ctíti pozem ští králové m atky své. A teď
rcete sam i: Je to vůbec m ožno, že by ne­
m ohl nebo nechtěl K rál věků, nesm rtelný,
neviditelný, jediný B ůh, jem už p a tří čest a
sláva na věky věkův, prokázati p atřičnou
čest své požehnané m atce, ja k á odpovídá
jeh o m oci a lásce?
K terý tě, Panno, na nebi korunoval. T ak
K ristus ctí svou m a tk u , tak od m ěň u je lás­
ku, věrnost, službu.
K ristus ve své velekněžské m odlitbě p rosí
O tce: »Otče, přišla ho d in a; oslav Syna své­
ho, aby Syn tvůj oslavil tebe« (Ja n 17, 1 ).
M aria p ři svém nanebevzetí m ůže volati
k trů n u svého Syna: Synu m ů j, p řišla hodi­
n a ; oslav m atku svou, aby m atka tvá osla­
vila tebe. — Na p ro sb u Synovu přichází
hlas s nebe: »Oslavil jsem a ještě oslavíme
(Ja n 12, 2 8 ). B ude B ohorodička m arně
p ro siti? Nebude! K orunovace P . M arie jest
odpovědí Syna n a pro sb u m atčinu, jásavý
začátek Alleluja věčnosti, k te ré m á stále
zníti p řed trů n em N ejpožehnanější mezi že­
nam i.
A n tifo n u k Salve Regina zapěla M aria,
osvícená Duchem Svatým, v dom ě Zachari­
ášově: »Veliké věci učinil m i ten, jenž je

66
 m ocný; jeho jm éno je svaté; od této chvíle
blahoslaviti m ě budou všecka pokolení«
(Lk. 1, 49 a 4 8 ). — P o k o rn o u dívku P áně
budou blahoslaviti i zástupy andělů a sva­
tých.
C herubíni a Serafíni, stojíce p ře d trů n em
nebeské královny, zpívají Salve R egina, jeť
M aria královnou andělů. Salve R egina zpí­
vají s nim i i patriarchové a pro ro ci, M aria
je královna p ro ro k ů . P řicházejí apoštolové,
přicházejí m učedníci s palm am i v ruce, zpí­
vají i oni Salve R egina, M aria jest jejich
královna. Vyznavači a panny, všichni nebe­
šťané zpívají Salve R egina, M aria je králov­
na všech svatých.
A ni jed in ý světec nebyl korunován tako­
vou ctí a slávou! Jen M aria je vyvolená dce­
ra Boha Otce, ctihodná m atka Syna Božího,
vznešená nevěsta D ucha Svatého, jen ona je
zasvěcena do božských p lán ů naší spásy!
Maria je největší zázrak B oží m oudrosti a
lásky!
K orunovace B ohorodičky za královnu
nebe i země je dokončení zázraku Ježíše
K rista na své m atce, veliká hodina v životě
jejím , veliká chvíle i p ro život náš. Bylo to
slavnostní přenesení svatých práv králov­
ských, p ráv Božích, na naši m atk u , slavnost­
ní uvedení ve svatý ú řad zástupkyně u trů ­
nu Božího, povýšení za m ocnou přím luvky­
ni, za klíčnici pokladnice Boží m ilosti. Otec
m ilosrdenství a slitování nezavěsil m ilost
na obloze jak o hvězky, nevložil v hlubiny
m oře jako perly, dal ji v m ateřské ruce Bo­
horodičky, aby ji rozdávaly. K orunovace

67
P . M arie uvedly v pohyb nebe i zemi. M aria
je korunovaná kněžna a královna v říši m i­
losti. — Přicházejí století, přicházejí n áro­
dové, přicházejí jednotlivé stavy a velebí
K rálovnu: Nikdy nebylo slýcháno, že by
někoho opustila, kdo se k ní s důvěrou a lá­
skou utíkal. Není m ilosti, k te rá neprochází
ru k am a M ilostiplné. Čistota volá: M aria m ě
ch ránila, zpívám radostně Salve Regina.
H říšn ík vděčně vyznává: I já zpívám Salve
R egina, M aria byla pom ocnicí, přivedla m ě
n a cestu pravou. H rdinové u trp e n í p řip o ­
ju jí své Salve R egina, M aria je sílila a tě­
šila.
Maria, královna m ilosti. Jak á to útěcha!
K rálovnou v nebi je příčina naší radosti,
útočiště h říšn ík ů , potěšení zarm oucených,
pom ocnice k řesťanů, k terá je h ro zn á jak
vojsko sešikované, k te rá se b ere jak o zora,
k rásn á jak o m ěsíc, jasná jako slunce, hroz­
n á jako sešikované vojsko.
Děsí-li m ě pohled na váhy božské sp ra­
vedlnosti, k teré jsou velm i citlivé i p ři n ej­
m enších hříších, a obrátím -li se s důvěrou
k nebeské královně, nalézám m ocnou p ří­
m luvkyni. Povstanou-li do boje p ro ti m ně
svět a peklo, aby m ě zničili, a nikde ruky
pom ocné, nikde slova útěchy, budu-li se
u tíkati ke královně nebeské, ucítím ru k u
královny m ilosrdenství v ruce své. Dolehne-
li život na m ne s celou tíhou soužení a u tr­
pení, jsem -li věrným ctitelem M ilostiplné,
usm ívá se n a m ě m atka k rásného m ilování,
m atka m oje, korunovaná královna, jejíž
říše objím á nebe i zemi, m atka m ocná,

68
m atka laskavá, rad o st a okrasa nebe. B u­
dou-li m ě leká ti p říšery sm rti, byl-li j6em
věrným služebníkem jejího Syna a oprav­
dovým dítkem m ariánským , bude m i dobře
pod jejím ochranným pláštěm .
K terý tě, Panno, na nebi korunoval. Ma­
ria je naší nadějí ve dnech zlých, naší p o ­
m ocnicí v údolí slzavém, naší p řím lu v k y n í
v ho d in u sm rti, naší královnou, naší m at­
kou. Děti p a tří k m atce. Vynasnažme se p ři­
jíti k M arii, skrze M arii k Ježíši, abychom
i m y byli v nebi korunováni k o ru n o u věčné
slávy!

69
 OBSAH:

I.
1. Kterého jsi, Panno, z Ducha Svatého
počala.................................................. , , , 9
2. Se kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila . 9
3. Kterého jsi, Panno, v Betlemě porodila . . 14
4. Kterého jsi, Panno, v chrámě obětovala . . 20
5. Kterého jsi, Panno, v chrámě nalezla . . • 26

II.

1. Který se pro nás krvi p o t i l ...............31

2. Který pro nás bičován b y l .................... 34
3. Který pro nás trním korunován byl . . . 37
4. Který pro nás těžký křiž n e s l ...............42
5. Který pro nás ukřižován byl .........................46

III.

1. Který z mrtvých v s t a l .......................... 51

2. Který na nebe v s t o u p i l ........................ . 5 4
3. Který Ducha Svatého se sla l.....................57
4. Který tě, Panno, na nebe v z a l............... 61
5. Který tě, Panno, na nebi korunoval . . . 65